|
Po Lidicích, které odhalily po prvé celému světu
bestialitu nacistického režimu, stojím na jiném místě gestapáckého
běsnění — Ležákách. V Ležákách — kdysi skupině osmi zděných a
polozděných domků na stráni, postavených většinou po večerech po těžké
lopotě a práci v lomech a na chudičkých horských políčkách
upracovanýma rukama dělníků z blízkého lomu dole za mlýnem a udřenýma
rukama domkářů, kteří si stavební kámen navozili a nanosili z lomu.
Dole u rybníka stálo deváté stavení, mlýn mlynáře Švandy. To byla celé
osada v chrudimském kraji, patřící katastrálně k obcím Miřetice a
Louka. Žilo zde se svými rodinami celkem 56 obyvatel. Dnes už zde
nestojí nic. Ani domky na stráni, ani mlýn u rybníka. Tuto osadu stihl
stejný osud, jako Lidice.
Také této obci přinesla oficiální německá tisková kancelář
cynickou zprávu, která zamrazila celý kulturní svět.
Dne 24. června byla osada Ležáky u Louky (okres
Chrudim) srovnána se zemí. Dospělí obyvatelé byli podle stanného práva
zastřeleni. Obyvatelstvo přechovávalo české parašutistické agenty,
kteří měli vedoucí účast na přípravách k atentátu na SS-Obergruppenfiihrera
Heydrlcha, & pokoušeli se je zachránit před policejním zakročením.
Clen sboru protektorátního četnictva, příslušný pro osadu, který se
provinil Jako napomahač, spáchal před svým zatčením sebevraždu.«
V Ležákách, na rozdíl od Lidic, poněvadž v tom už měli gestapáci větší
praxi, byly s muži vyvražděny také ženy. Dvě krutá místa, začínající
stejným písmenem L; jakoby vražedná ruka gestapáků s K. H. Frankem v
čele spočinula v abecedním seznamu libovolně a zlovolně na tomto
písmenku. Lidice a Ležáky, dvě mista se stejným počtem šesti písmen,
by měla stát na začátku každého slabikáře aby se o nich dětí od malička
učily nenávidět fašismus.
Dnes, po třech letech, projíždím krajem za Chrudimí, lesnatou oblastí,
začínající Českomoravské vysočiny, kde skupiny partyzánů se zapsaly
svými činy a akcemi na věky do dějin zápasu za svobodu po boku svých
druhů ze Sovětského svazu a v boji s německými uchvatiteli". Rozbité a
ohořelé pancéře, vozy německých hord v příkopech silníc, roztroušené
hroby padlých partyzánů, sta padlých hitlerovských vojáků svědčí, že
boj zde byl tvrdý a že musel být nezlomnou vůlí bojujících partyzánů a
parašutistů vybojován vítězně. Ale to už sjíždím po silnici s kopce
dolů do Ležáků. Jak smutné je v takových případech poslání zpravodaje,
který sleduje stopy gestapáckého vraždění pod patronací tzv. říšských
protektorů z hlavním rádcem K. H. Frankem. Nacházím všude hroby
vesnic, hromadné hroby lidí, ale hroby, které jako by se propadly do
hluboké země, tak chtěli vrahové po sobě zahladit všechny stopy.
|
