|
OSMÝ KVETEN
Svět jásá. Je konec války, nastává toužebný mír. Němčí bezpodmínečně
kapitulují. Praha nevýslovně trpí.
Z rána odvlékají Němci veškeré mužské obyvatelstvo od patnácti do
Šedesáti let ze Spořilova do krčských lesů. Na žižkovské Pražačce
zajatci jsou nuceni si vykopávat sami hroby. Tak"zvaná elitní SA
Feldherrn-halle nejdříve mučí české muže a ženy, trýzní je, vylupuje
jim oči, uřezává nosy a uši ... Falešnou zprávou, aby byty odstraněny
zábrany pro průjezd amerických a anglických tanků. Němčí vyrážejí z
Karlina na Poříč, vynucují si další postup na Masarykovo nádraží, kde
73 mužů je pokoseno kulometnou palbou. Náhodně vybraní, kteří byli
nahnáni z okolních domů.
Zadní trakt Musea je zasažen leteckou bombou, hoří palác ČTK, blok
ředítelství drah u Bulhara, na Václavském náměstí od časného rána dům
se skladištěm dvou filmových společností.
Ještě dopoledne německé tanky a po nich pěchota vnikají a dobývají
kasárny Jiřího z Poděbrad na Revolučním náměstí.
Od jedenácti hodin až do pěti večer se vyjednává v Bartolomějské ulici
v čísle 9 o kapitulaci německých branných sil v Praze. Jednání je
dvakráte přerušeno. Česká národní rada si klade podmínku, že Němci
odevzdají československé armádě všechny zbraně. Generál Toussaint na
konec kapitulaci podepisuje. Zatím však hoři Staroměstská radnice!
Marně se nejstatečnější snaží požár uhasit, příslušnici SS neustále
pálí od právnické fakulty a nedovolují hašení. Tankové dělo ničí i
orloj, řítí se arkýřová kaple, propadají se stropy, plameny zachvacují
i oba přilehlé domy. Kapitulace je vyhlášena, ale některé jednotky se
nevzdávají, hlavně SS a SA. Naopak, bojují zuřivě dále. Mnoho Čechu
platí přesvědčení o konci — životy.
DEVÁTÝ KVETEN
Ve čtyři hodiny ráno první tanky slavné Rudé armády vstupují na půdu
osvobozené Prahy. Vyjely Praze na pomoc na přímý rozkaz maršála
Stalina z Berlína a z Drážďan. Probily se ku Praze po hrdinných
bojích, četné německé jednotky nechtějí v západních okrajích Prahy
uznat kapitulaci a Rudá armáda zasahuje. Tanková skupina plukovníka
Rybalka si klestí prvá cestu do středu města. Krátce po osmé hodině se
objevuje prvý sovětský tank na Václavském náměstí. At žije Rudá armáda
. At žije maršál Stalin! To jsou nejčastější výkřiky tisíců. Václavské
náměstí se opět mění v mraveniště. Je však vidět, že i tu zasáhla
těžká, okovaná německá bota. Praha však žije, konečně svobodně dýchá.
Ani se tomu nechce uvěřit. Svoboda l Jaké to slovo.
Rozhlas vyzývá občanstvo k odstraňování barikád. Všichni se opět
chápou díla. Mizí téměř šestnáct set barikád, které hrály tak
důležitou roli. Na těchto barikádách však bylo zabito na 2800 Čechů.
Obětovali své životy za lepší zítřek. Na tři a půl tisíce jich bylo
zraněno. Většina velmi těžce. Pro ně je největší odměnou, že slyší:
Vítězství! Praha je svobodna.
Praha zažívá krátce po polední poslední nálet. Utoci německá letadla.
Hodinu jsou Pražané v krytech. Poslední nálet druhé světové války v
Evropě — konči-Lidé vybíhají do ulic a líbají Osvoboditele. Pražané
pláčí radostí a štěstím. Široké úsměvy Rusů rozjasňují líce. Po dnech
temna svítí slunce. Květnové slunce líbá svobodnou českou zemi.
|
