|
Pancéřoví granátníci byli německou
motorizovanou pěchotou a spíše než pěšky se přepravovali na motorových
vozidlech. Byli považováni za elitní frontové jednotky jednak pro svou
mobilitu, jednak proto, že většinou šli do bitvy spolu s tankovými divizemi.
Zruční a rozhodní, postupovali obvykle v nákladních autech a polopásových
vozidlech, které jim zajišťovaly ochranu a pohyblivost tak dlouho, než se
dostali dost blízko k nepřátelským pozicím, aby je mohli napadnout pěšky.
Zavedení motorizované pěchoty bylo ukázkou rychlého taktického rozvinutí,
které změní způsob celého dosavadního vedení boje. Tyto jednotky se vždycky
vrhaly do nejtvrdších bojů a poskytovaly postupujícím tankům cennou podporu.
Na počátku války prováděly mobilní operace a bez výjimky doprovázely tanky,
kryly jejich boky v útoku a vrhaly se do každé bitvy, aby smetly zděšené a
zmatené nepřátele.
Ale at si tyto jednotky vedly na bojišti jakkoliv zručně, nebyly vyňaty ze
standardních pěších formací až do pozdních období války, kdy byly
reorganizovány a přejmenovány na Panzergrenadiere či Panzerjáger. Vznikl totiž
pocit, že nový název zvedne morálku těchto motorizovaných granátníku, kteří i
přes silný nedostatek vozidel bojovali po boku svých tankových praporů stejně
jako jejich protějšky v tankových divizích.Akce pancéřových granátníku na
bojišti byly obvykle spojeny s jedním určitým vozidlem, které je dopravilo na
bojiště. Bylo to polopásové vozidlo s řízenými předními koly a s trakčním
pohonem,které změnilo bojovou kvalitu obrněných divizí. Polopásová vozidla
dopravila pěchotu až po bok postupujících tanků a dopravovala kulomety,
minomety, bedny s municí a zásoby, ale také tahala protitankové a
protiletadlové kanóny, houfnice a sekce pontonových mostů do předních linií.Po
zbytek války počet elitních divizí pancéřových granátníku neustále rostl a
brzy si získaly respekt a název „tanková elita". Při rostoucích ztrátách
mužstva i tanků prokazovaly divize pancéřových granátníku tváří v tvář
neodvolatelnému osudu mimořádnou statečnost a odolnost.
|
