Tanky - Německo
 

 

**Zpět**
 

Německá obrněná vozidla

  

Obsáhlejší popis

Marder

Když německá armáda pronikala stále hlouběji dovnitř SSSR, narážely její sílv na stále tužší odpor, včetně těžších
a výkonnějších sovětských tanků. V potřebě vyrovnat se s tímto rostoucím nebezpečím a ve snaze zabránit tomu, aby
 jejich frontové linie byly smeteny ruskými protiútoky, začaly německé jednotky zoufale volat po nějaké účinné mobilní protitankové zbrani.
Přímou odpověď představoval vývoj celé řady improvizovaných stíhačů tanků vyzbrojenych nejúčinnějšími protitankovými kanóny, které měli Němci k dispozici. Vývoj Marder III Panzerjager představoval první takový improvizováný, lehký stíhač tanků. Postaven na podvozku Pz.Kpfw.38(t) a vybaven kořistním sovětským polním dělem 7,62 M36 -Mordéř lil rychle získal respekt na bojišti a byl více než schopen ničit sovětské tanky T-34 na normální bojovou vzdálenost. S úspěchem Mordéřů lil začal vývoj dalšího podobnéh vozidla s výkonným protitankovým 7,5cm kanónem Pak 40 " L/46. Zbrojovky využily podvozky Pz.Kpfw.38(t) Ausf.H a vyrobily v rozmezí let 1942 a 1943 celkem 418 těchto vozidel. V roce 1944 přišla do služby nová modifikovaná verze; MarderllI Ausf. M, které bylo vyrobeno 975 kusů.
Po celou dobu služby ve 2. světové válce představovalo dělo Marder III vysoce výkonnou protitankovou zbraň vždycky k dispozici pro protitankovou podporu pěchoty. Ačkoli vozidlo bylo zranitelné nepřátelskou palbou se prokázalo, že je hodnotnou zbraní proti rostoucí síle sovětských tanků. Od roku 1942 sloužilo v bojových liniích nepřetržitě. Marder II byl také konstruován na starých podvozcích Pz.Kpfw.II Ausf.D a E a byl vyzbrojen 7,62cm dělem. Další konverze pak dostávala protitankové kanóny 7,5 cm PaK 40/2.
Úspěch Marderu II a III vedl i ke zlepšením Marderu I. Panzerjáger vyzbrojený 7,5cm kanónem byl odvozen z kořistního francouzského pásového vozidla Lorraine. Těchto charakteristických krabicovitých vozidel bez střechy bylo vyrobeno celkem 185. Ačkoli slabě pancéřované, byly to velmi výkonné zbraně a používaly je některé z nejlepších jednotek německé armády na západní frontě v roce 1944. Později je v průběhu roku nahrazovaly nové generace všestranně použitelných stíhačů tanků, ale Mardery I, II a III nadále sloužily v protitankových praporech jak armády, tak Waffen-SS.
 
 

PzKpfw. III

  
V roce 1936 vyrobil Daimler-Benz první vozidlo Pz.Kpfw.III Ausf.E s proti-tankovým kanónem. Plánovalo se, že tímto typem tanku budou vybaveny tři lehké roty každého tankového praporu. Tank poháněl jedenáctilitrový benzínový 12válec Maybach 108 TR, který mu zajišťoval maximální rychlost 40 km/h. Byl to první střední tank Panzerwaffe a představoval první variantu z celkem šesti vyrobených do července 1940; pozdější verze dostaly silnější motor 120 TR. Modely A-F měly 3,7cm kanón KwK L/46.5 a objevovaly se masově na všech bojištích až do roku 1942, kdy byly konečně staženy z frontové služby a používány k výcviku nových osádek.
V dubnu 1940 do služby zavedli Pz.Kpfw.III Ausf.G, vyzbrojený výkonnějším Sem kanónem KwK L/42. Do února 1941 vyrobili 450 vozidel, protože německé továrny ještě vyráběly dalších 310 tanků Ausf.H, které dostaly další přídavný pancíř. Následující variantou byl Pz.Kpfw.III Ausf.J. Několik stovek těchto tanků dostalo 5cm čelní pancíř, zatímco následující modely J byly vyzbrojovány velmi výkonným 5cm kanónem KwK39 L/60 s dlouhou hlavní. Celkově mezi březnem 1941 a červencem 1942 vyrobili 2516 tanků Ausf.J.
Mezi červnem a prosincem 1942 začal z výrobních závodů přicházet Pz.Kpfw.III Ausf.L vybavený stejným výkonným kanónem KwK 39 L/60 jako Ausf.J. Později téhož roku přišel do služby model Ausf.M, na němž byly provedeny některé menší úpravy na podvozku, včetně Schiirzen, pancéřových bočních zástěr, jejichž úkolem bylo chránit kola a pásy před účinkem podkaliberních granátů protitankových zbraní. Mezi říjnem 1942 a únorem 1943 bylo tohoto typu postaveno 292 kusů. V té době již Panzerwaffe poznala rostoucí nedostatečnost tanků Pz.Kpfw.III na bojišti, ale zbrojovky pokračovaly v jejich výrobě, aby nahradily ztráty na východní frontě. Posledním modelem Pz.Kpfw.III byl Ausf.N. Toto vozidlo bylo původně určeno pro těžkou blízkou dělostřeleckou podporu a brzy dostalo přezdívku Sturmpanzer III. Bylo vyzbrojeno 7,5cm kanónem s krátkou hlavní KwK L/24, který dříve montovali do Pz.Kpfw.IV. Mezi koncem roku 1942 a koncem roku 1943 tanků Ausf.N postavili 666 kusů.V srpnu 1943 byla výroba Pz.Kpfw.III s vyrobenými 5600 vozidly zastavena ve prospěch vétšího a silnějšího tanku Pz.Kpfw.V a samohybného děla StuG III. Před svým koncem Pz.Kpfw.III jasne prokázal svou hodnotu na bojišti: tento stroj přispěl ke slavnému úspěchu německého Blitzkriegu na západní frontě v roce 1940 a také k úspěchům v prvních několika týdnech zahajovací fáze operace Barbarossa. Ovšem proti výtečným ruským tankům, jakými byly např. střední tank T-34 a téžký KV-1, se Pz.Kpfw.III brzy ukázal být nerovnocenným soupeřem. Stále více osádek bylo zděšeno, když viděly, že jejich 5cm granáty z kanónu KwK I./42 nejsou s to prorazit tělní pancíř KV-1 dokonce ani na krátkou vzdálenost; a zkosené pancéřovaní T-34 se ukázalo jako opravdu imunní proti palbě. Nikoho proto nepřekvapilo, že když tyto typy tanků bojovaly u Kurska v červenci 1943, většina jich byla v tankové bitvě zdecimována. Tato bitva se stala posledním velkým tankovým střetnutím, ve kterém se ve větším počtu účastnily i Pz.Kpfw.III.
O rok později byly tanky Pz.Kpfw.lII předány z bojových divizí k vývikovýrn jednotkám. Jen hrstka se jich pak ještě
objevila v boji, z nich většina v akcích proti sovětským tankům v severním Rusku, v pobaltských státech a v severní Itálii na počátku roku 1945.