Jde o protitankovou, protipásovou minu. Byla určena pro vyřazení kolové nebo pásové nepřátelské techniky z provozu. Výbuch nastal, když stroj najel na přítlačnou vrchní část miny. Následkem výbuchu bylo poškozeno kolo stroje nebo 3 – 4 pásové články. Také došlo k menšímu poškození pojezdových kol.
Mina byla samotným Wehrmachtem a spojenci Německa velmi využívána a to od roku 1942. V současnosti ve výzbroji Budesweheru není, avšak nachází se výzbroji mnoha států Blízkého východu, Afriky, Indočíny a některých států Evropy (?ecko, Albánie, Jugoslávie, Turecko). Tato mina byla ještě řadu let po skončení druhé světové války i ve výzbroji Bulharské armády.
V mině T.Mi.42 byla použita roznětka T.Mi.Z.42, později T.Mi.Z.43. Oba typy byly použity i u miny pozdější modifikace T.Mi.Pilz.43. Tato roznětka je svou konstrukcí jednoduchá – odpružený úderník držící v pouzdru pomocí střižné závlačky. Při tlaku 120 – 240 kg dojde k utržení závlačky a hrot úderníku narazí do zápalné kapsle.
Roznětka T.Mi.Z.43 je mnohem více vylepšená. Mina, vybavená touto roznětkou se nedá zneškodnit. To znamená, že po spuštění roznětky do lůžka miny a po zašroubování zátky tato zatlačí na píst a roznětka se spustí dolů. Bojová pružina se při tom stlačí. Chod této pružiny je omezen vodorovnou střižnou jehlicí. Tato jehlice je dimenzována na 90 kg., což o mnoho přesahuje sílu tlaku lidské ruky. Při najetí na z trupu miny vystouplý píst se tento zatlačí dolů a ještě více zatlačí na bojovou pružinu. Úderník držený v kuličkovém ložisku současně zajede do otvoru v pouzdře a do kruhového otvoru úderníku. Jakmile se kruhový otvor pro píst ocitl naproti kuličkovému ložisku, úderník se uvolnil. Pružina vyslala úderník proti kapsli, její výbuch uvolnil detonátor a ten vlastní nálož miny.
Když by došlo k pokusu vyšroubovat zátku, tak díky bojové pružině začne píst vylézat nahoru a kuličky z ložiska se vysypou do prostoru mezi stěny pouzdra a trup roznětky. Úderník to uvolní a ten pod tlakem bojové pružiny udeří do kapsle.
Prototypy těchto min pod názvem Tellermine se u Němců objevily v závěrečné etapě první světové války. Tehdy to bylo vyvoláno nutností likvidovat anglické tanky.
V roce 1929 byly mina vylepšena a dostala název Tellermine 29 (T.Mi.29). Její další vylepšení vedlo k vytvoření T.Mi.35 a během Druhé světové války vznikla T.Mi.42 a T.Mi.43 (T.-Mi-Pilz-43).
Ze všech německých protitankových min byla T.Mi.42 nejrozšířenější. Od poloviny roku 1942 do března 1945 jich bylo vyrobeno více než 10 000 000 kusů.
Pro osazení miny a pro její zajištění proti zneškodnění byly z boku a na dně pouzdra pro dopl?kové roznětky napínacího mechanizmu ZZ 35 nebo ZZ 42. Posledně jmenované je velmi podobná sovětské roznětce MUV.
Mina nešla zneškodnit a to když v ní byla osazena roznětka T.Mi.Z.43. Avšak když měla mina T.Mi.42 na povrchu označení T.Mi.42/T.Mi.Z.42 a mina s roznětkou T.MI.Z.43 označení T.MI.42/T.Mi.Z.43, obě miny byly naprosto identické a nikdo a nic nebránilo použít tu či onu roznětku. Označení na mině nehrálo vůbec žádnou roli a zjistit, jaká byla právě použita roznětka nebylo možné. Některé zdroje uvádějí, že vzájemná zaměnitelnost roznětek byla nemožná pro jiné rozměry a že mina byla vyráběna speciálně pro jeden či druhý druh roznětky . To však není přesné tvrzení. (čas od času se stane případ, který ilustruje nebezpečnost min. Mnoho lidí bylo přesvědčeno, že v mině je právě roznětka T.Mi.Z.42…. Aler určete naprosto přesně, že více než před půl stoletím osadil německý ženista právě tuto roznětku do miny před vámi……)
Materiál miny: ocel, železo
Hmotnost - 9,4 kg
Hmotnost nálože (tritol, amonit…) – 5,5 kg
Průměr – 32 cm
Výška – 9 cm
Výška po zátku - 10,2 cm
Tlak pro zmáčknutí – více než 340 kg
Pracovní teplota – od -30 °do + 40°.
Údaje o této mině najdete v knize Wolfganga Fleischnera Deuche Landminen 1935 – 1945. V bulharské poválečné příručce se údaje poněkud liší, stejně jako údaje uvedené v Jane´s Mines and Mine Clearance. Další zdroje se také liší. Všechno je způsobeno různými sériemi, které doznávaly drobnějších změn. Např. změna výšek a rozměrů, změna hmotnosti nálože…
Poválečné sovětské miny TM-46 a TM-57 jasně kopírují německé T.Mi.42.
Mina se barvila tmavě šedou nebo mohla být natřena fermeží nebo vůbec nebarvená. Miny se po dvou ukládaly do speciální kazety z hliníku. Ta měla otvíratelná dvířka z obou stran, madlo pro přenos. Prázdná kazeta vážila 5,5 kg a se dvěma minami 24,3 kg. Stejné kazety byly vhodné i pro miny T.Mi.29 a T.MI.35. Avšak v polovině roku 1943 začal hliník docházet a tak byli Němci nuceni přejít na dřevěné bedny (po 2 kusech) nebo z laťoviny (po 1 kusu).
Mina tank jenom poškodila, ale nezničila ho. Bylo proto vhodné kombinovat minová pole s přítomností protitankových kanónů. Když byl tank poškozen, tak ho děla dorazila.
Také se dělalo to, že do bočního otvoru byla vražena dlouhá železná trubka a když jel kolem tank, ženista trubku s minou zvedl a dal ji na pancíř tanku. To však vyžadovalo velkou fyzickou sílu a rozhodně i odvahu (výbuch tímto trubkovým spouštěčem nastal po vražení trubky po 10 vteřinách). Samotný autor uvádí, že efektivita tohoto způsobu byla přinejmenším pochybná – při bojích ve městech bylo jednodušší minu vyhodit na tank z okna. Bylo navíc pochybné, že tank pojede stejně rychle, jako půjde ženista. Mina také neměla žádné prostředky, aby se na pancíři vůbec udržela.
Je třeba dodat, že využívání krytinového železa pro trup miny v kombinaci s nepovrchovou úpravou ve válečné době (v letech 1944 – 1945 byly všechny miny nebarvené) a vyplnění trupu náhražkovou náloží vedlo k tomu, že životnost miny nepřevyšovala 6 měsíců a díky korozi trupu, všudypřítomnému vlhku byla mina neprovozuschopná. Nicméně během války hrál tento stav spíše okrajovou, nežli nijak důležitou roli. V případě útoku Wehrmachtu tak odpadla nutnost odminovat pole a v případě ústupu Rudá armáda nemohla tyto miny dále využít.
Tuto novinku přečetlo 1446 lidí a poslali1 komentářů.
Kalendář 
Dnes registrováno: 0
Včera registrováno: 0
Celkem registr.: 255
Členů: 0
