Obsah fóra Portál Vojna.net Portal
 FAQ  •  Hledat  •  Možnosti  •  Uživatelské skupiny  •  Registrace  •  Profil  •  Soukromé zprávy  •  Přihlášení
Kalendář 
Navigace
 Navigace
Portal Portal
Fórum Fórum
 Novinky
Kategorie Kategorie
Archív Archív
 Stáhnout
Poslední Poslední
Hledat Hledat
Top 10 Top 10
 Nástroje
Nová témata Nová témata
kB kB
Vzkazy uživatelů Vzkazy uživatelů
Kalendář Kalendář
Album Album
Odkazy Odkazy
 O nás
FAQ FAQ
O moderátorech O moderátorech
Seznam uživatelů Seznam uživatelů
Uživatelské skupiny Uživatelské skupiny
Statistiky Statistiky
Hodnocení Hodnocení
Napište nám Napište nám

Nejvíce příspěvků
Člen Zpráv
 helperr   16777210
 jarl   1005
 sigi   977
 Stuka   791
 Střelec   38

Rychlé hledání


[ Rozšířené hledání ]

Nová témata
 Novinky na trhu
od Střelec v 8/2/2019, 18:38

 Ludmila Michajlovna Pavličenková
od Kovtun v 26/12/2018, 10:51

 Bitva o Sevastopol/Nezlomná
od Kovtun v 25/12/2018, 20:27

 Vánoce 2018
od sigi v 25/12/2018, 01:10

 Jiří Mikulecký-JEDEN Z POSLEDNÍCH OBRÁNCŮ VLASTI
od Střelec v 3/12/2018, 20:00


Nové soubory

Žádné soubory v tuto chvíli.


Statistiky
22
yhubopic

19677

Nejnovější obrázky
Název obrázku: Jak je kamufláž důležitá
Odesílatel: Martas2411
Zaslal: 8/3/2016, 12:17
Zobrazeno: 226
Hodnocení: Nehodnoceno
Komentáře: 0

[ Album ]
  LEŽ?KY, 24. čERVNA 1942 Odpovědět na tuto novinku Tisk tohoto tématu Informovat mailem o tomto tématu
Zaslal v 8/11/2007, 22:14 od sigi
Zpravy od Sigiho LEŽ?KY, 24. čERVNA 1942


V prvním jarním dnu roku 1942 prověřili velitelé SS německé bezpečnostní policie v Praze všechny dosud objevené úkryty a mrtvé schránky bývalého štábního kapitána Václava Moravka, vedoucího zpravodajské a sabotážní skupiny ilegálního českého odbojového hnutí. V předešlém dnu totiž gestapo definitivně zatklo Paula Thummela, agenta abwehru v Praze, který byl už delší dobu podezříván ze spolupráce s Morávkem. Gestapáci se dozvěděli, že se oba zpravodajci mají setkat 21. března, a tak nastražili léčku. Obklíčili široké okolí bývalého vojenského hřbitova ve Střešovicích, kde odhalili jednu z mrtvých schránek, a vyčkávali. Pár minut po devatenácté hodině se na místě objevil Morávk?v d?věrník. Netrpěliví hrdlořezové se na něho vrhli a podařilo se jim muže odzbrojit a přemoci. Vlastně nekladl ani příliš velký odpor, hned také vypověděl, že šel na schůzku místo Moravka, který může přijít nejdříve v deset hodin večer. Byla to statečná sebeobě?, ale marná. Nebot štábní kapitán se objevil právě ve chvíli, kdy gestapáci nakládali zatčeného do auta'. Snad si pomyslel, že se mu podaří spojku zachránit, snad se jenom nemohl smířit se skutečností, že gestapu padl do rukou jeden z jeho mužů ... Začal střílet.
Prudká přestřelka se přenášela k Prašnému mostu a tam také, v malém parčíku, lemovaném topolovou alejí, padl poslední výstřel. Kapitán pochopil, že nezachrání spojku ani se nezbaví pronásledovatelů, a proto raději volil dobrovolnou smrt. Ještě předtím se však snažil odhodit tri fotografie, které měl u sebe: Jiřího Potůčka, Alfréda Bartoše a Josefa Valčíka. Osudná náhoda či trestuhodná neopatrnost? Navíc právě na rubu fotografie Valčíka bylo razítko pardubického fotoateliéru. Gestapo se tak dostalo na stopu číšníka, který často obsluhoval německé hosty v hotelu Veselka. Gerhard Clages, vedoucí místní úřadovny, však vyšel naprázdno: Miroslav Šolc — tak znělo falešné jméno muže z fotografie — už v Pardubicích nebyl. Zmizel včas na Moravu a později pomáhal v Praze Kubišovi a Gabčíkovi s posledními přípravami atentátu na Heydricha. Ale to zatím nevěděl nikdo. Anebo — téměř nikdo.
A tak honba za Šolcem pokračovala. Fašisté nařídili v širokém okolí Pardubic prověřit všechny přihlášky obyvatel. Na protektorátní četníky z Ústí nad Orlicí čekalo velké překvapení: když narazili na přihlášku Oto Motyčky, zeptali se koleg? v jeho domovské obci Vrdy-Bučice, co je to vlastně zač, že ho nikdo pořádně nezná. A dostali ohromující odpověd: Oto Motyčka je už dávno mrtvý!
četnici odjeli k bytu Motyčky — Alfréda Bartoše, ale našli úkryt prázdný. Velitel skupiny parašutist? jen díky svým spolupracovník?m — a díky vlasteneckému přístupu orlických četníků, kteří zahladili všechny stopy a zničili kompromitující materiály u sebe i u kolegů ve Vrdech-Bučicích — z?stal na svobodě. A z lomu Hluboká u Ležáků se dál ozývala vysílačka „Libuše", obsluhovaná Jiřím Potůčkem. Kolem desátého června ji pak přenesli z lomu do ležáckého mlýna.
Tři na prvý pohled nesouvisející stopy měly jedno společné — tři podobenky v tašce štábního kapitána Moravka. Kruh se stahoval.
V neděli 14. června se v ležácké mlýnici objevili dva turisté — gestapák Clages a velitel německého vojenského letiště ve Skutči. Hovořili s mlynářem o tom, jak je v obci krásně, jaké by se v rybníku chytaly ryby, a když se loučili, slíbili, že až někdy poletí nad mlýnem, dvakrát zakrouží na pozdrav. To Potůčka varovalo — jako zkušený radista věděl, že není problém zaměřit stanici z letounu. A tak se frekvence, vysílaná ze mlýna, již neozvala. Odbojáři „Libuši" znovu přemístili.
Avšak již pozdě. V Praze došlo k atentátu na Heydricha. Popravy, stanné právo, červené vyhlášky se jmény mrtvých a nakonec Lidice ...
Události se řítí jako lavina, v tom překotném tempu nezbývá mnoho naděje. A k dovršení všeho — zrada. Dne 16. června se přihlásil pražskému gestapu jeden z parašutistů Karel čurda. Ještě téhož dne dostal Clages dálnopisný rozkaz k zatýkání. Jména, adresy, osobní údaje. Mezi nimi i těch, kteří se před nedávném dělili s čurdou o každé sousto.
Hned následujícího dne, ve středu sedmnáctého, jsou v Polici zatčeni nejdůležitější spolupracovníci kapitána Bartoše — manželé Krupkoví.
V sobotu je odvlečen majitel ležáckého lomu Hluboká František Vaško a jeho manželka.
Jedenadvacátého je nalíčena na Bartoše v pardubickém bytě Krupkových past. Paní ještě s nasazením života kapitána varuje a velitel parašutist? rozpozná nebezpečí, ale je pronásledován gestapem. Když poznal, že neunikne, obrátí ústí zbraně proti sobě. Kolem šesté večer jsou pak zatčeni další dva odbojoví pracovníci — ležácký mlynář Jindřich Švanda a mechanik Karel Svoboda z lomu Hluboká. Dostali je právě ve chvíli, kdy se sešli k poradě, co dál. Před p?lnocí se ještě gestapáci vrátili pro mlynářku.
Na druhý den, pár minut po rozbřesku se na poch?zce zastřelil uprostřed polí vrchní četnický strážmistr Karel Kněz. Hned poté, kdy pomohl dopravit do bezpečí poslední kompromitující materiály z úkrytu u če?ka Bureše v Ležácích.
A lavina utrpení se valí dál: gestapo obsadilo četnickou stanici ve Vrbatově Kostelci a odvezlo tři podřízené Karla Kněze k výslechům do Pardubic. Před polednem se velký černý v?z znovu vrací před ležácký mlýn: ještě zbývá od-vléci rodiče, Václava a R?ženu Stulíkový. Než jsou dopraveni do pardubické úřadovny, vzdá se na četnické stanici ve Vrbatově Kostelci mlynářčin bratr Josef Stulík; chtěl zažehnat hrozbu ultimata, že nepřihlásí-li se do 12 hodin, bude nedaleký Včelákov srovnán se zemí. Ani jeho sebeoběf však nezastaví běsnění fašist?: je zatčena manželka Marie, její patnáctiletý bratr Václav, rodiče František a Františka Pelikánovi. Pozdě odpoledne gestapo zadrží mlynářova bratra Bohumila. Na svobodě v té době z?stávají pouze Švandovy děti — zatím si je vzala na starost paní Hrdá.
Přes veškerou snahu gestapák? je však pátrání stále bezvýsledné a nepřineslo jediný hmatatelný d?kaz. Někteří ze zatčených se při mučení přiznali ke spolupráci s odbojem, ale to nadřízené Gerharda Clagese nezajímá. Daluege, Frank i šéf pražské Stapoleitstelle Geschke chtějí jediný výsledek: parašutisty s vysílačkou. Aby zahladil nepříznivý výsledek nepovedeného pátrání, vzpomene si komisař Clages na Lidice. Tam se toho našlo ještě méně, a přece se šéf kladenského gestapa Wiesmann nemusí obávat žádných výčitek z Prahy či dokonce z Berlína! Tak se zrodí osudné rozhodnutí: Když bude ještě tvrdší, bude nezdar vyšetřování zapomenut!
Zdvihá telefonní sluchátko: Doktora Geschkeho. A bleskem!
V Ležácích, Dachově, Miřeticích, Habrovči, Louce, Vrbatově Kostelci, v celém širém okolí se rozhostila strnulá předtucha tragédie. Lidé se obávají každé příští hodiny. Kdykoli se muže objevit černá mercedeska nebo dokonce kamión s ozbrojenými hrdlořezy na korbě.
Minula noc strachu a úzkosti. Jako by vraždící lavina již vyčerpala svou sílu a rozbila se o skaliska statečnosti a hrdinství zatčených, míjí následující den v poklidu. Mašinérie policie se zadrhla a ztratila stopu, ted jen bezmocné přemílá strávená sousta. Gestapo vyklidilo četnickou strážnici ve Vrbatově Kostelci, ve mlýně účetní Miloš Stantejský a učedník Pavliš ukrývají zásoby jídla a ničí ilegální letáky, v lomech i na polích se pracuje. Lidé, kteří jsou ve spojení s odbojem, mají dost času k nejnutnějším bezpečnostním opatřením.
Také v Ležácích se obyvatelé trochu uklidnují: Švandovy děti se důvěřivě tisknou k paní Marii Kouřílkové, která čirou náhodou přijela z Rosic nad Labem do mlýna navštívit synovce Pavliše. V jejím náručí konečně usínají. Nad obcí se snáší noc.
A vedoucí „kulturního oddělení úřadu říšského protektora" SS-Starmbannfuhrer Wolf už pečlivě koncipuje zprávu, která bude vydána o dva dny později, pětadvacátého června. říká se v ní:
„Vorschlag einer Pressenotic fúr 25. 6. (Protektoratspresse) Amtlich wird bekanntgegeben:
Am 24. Juni wurde die Otschaft Ležáky b. Louka (Bez. Chrudim) dem Erd-boden gleichgemacht. Die erwachsenen Einwohner wurden standrechtlich er-schossen..."
A pak ještě český text: „Dne 24. června byla osada Ležáky u Louky (okres Chrudim) srovnána se zemí. Dospělí obyvatelé byli podle stanného práva zastřeleni. Obyvatelstvo přechovávalo české parašutistické agenty, kteří měli vedoucí účast na přípravách atentátu na SS-obergruppenfuhrera Heydricha, a pokoušelo se je zachránit před policejním zakročením. člen sboru protekto-rátního četnictva, příslušný pro osadu, který se provinil jako napomahač, spáchal před svým zatčením sebevraždu."
Navržený text byl neprodlenně předložen K. H. Frankovi ke schválení. Připsal „Einverstanden" a zelenou tužkou udělal parafu, velké F. Komisař Ger-hard Clages se dočkal.
Na druhý den, ve středu 24. června 1942, pouhých čtrnáct dnů po lidické tragédii, se před pardubickým divadlem dlouho řadila kolona vozidel. Náhodné chodce jímala hr?za už jen z pohledu na nehybné tváře příslušníků SS pluku 20 „Bóhmen" na korbách. Vpředu Clagesova mercedeska, za ní auta
pražských emisarů kriminálního komisaře Leimera a SS-sturmbannfuhre-. Waltra Kurze, a samozřejmě motorky a autobusy, některé zapůjčené i z Hradce Králové. Když Clages zavelel k odjezdu, vyrazilo k obci čítající jen pár chalup na pět stovek řemeslných vrahů.
Ve Slati?anech se kolona rozdělila a obklíčila Ležáky ze dvou směr?. Po poledni uzavřely rojnice SS a nakomandovaného četnictva celou obec, lom i pole: dovnitř mohl každý, ven nikdo.
Pak začíná akce! Jedna skupina esesák? žene chlapy z lom?. Mnozí z nich se obávají poslední hodinky: musejí na silnici nastoupit do řady zády k ozbrojencům, se sejmutými čepicemi a s rukama založenýma v týle. Druhá skupina zatím vyhání z domů jejich ženy, matky, sestry, děti. Je jim dán čas. aby si vzaly to nejnutnější — zejména pak cennosti, peníze, zlato, vkladní knížky, potravinové lístky ...
Postupně jsou lidé, vytržení z práce i ze svých domovů, soustředěni v opuštěném lomu na okraji obce. Je jich kolem osmdesáti.
Tragické dějství fašistického zločinu graduje: Gestapák Linsel podle policejních přihlášek vyvolává ležácké obyvatele; pro ty, kdo chybějí, vyrážejí poslové. Břetislav Boháč, svlečený do půl těla, jak byl přiveden z lomu Hluboká, jde do lesa najít ženu a děti; auta ujíždějí k včelákovské škole pro devítiletého Oldřicha Duška a Jiřího Sýkoru a pro třináctileté Stanislava Klapku a Břetislava Tomka; pro Marušku Hrdou je poslán do měštanky ve Skutči esesák na motorce; jsou přivezeny i dvě Stulíkový děti, Marie a Jarmila, které musel gestapu vydat jejich včelákovský strýc Václav Pelikán.
Ležáčtí muži, ženy a děti jsou odděleni od ostatních zadržených, které fašisté řadí do kolony a vyvádějí z lomu. Ještě poslední otázka: Opravdu nikdo z vás není z Ležáků?
A pak povel: Můžete jít! Lidé se nazdařbůh rozeběhnou. Jen pryč, pryč od místa, kde nahlédli za brány pekla.
Mezitím se k lomu dokodrcaly autobusy chrudimského četnictva: zvlášt nastupují muži, zvlášt ženy a děti. Celkem šestačtyřicet lidí. Mezi nimi jediná cizí: Marie Kouřílková z Rosic na vlastní žádost doprovází Švandovy děti. Jako jediná se dožije zítřejšího jitra, zatímco třiatřicet ležáckých občanů ještě téhož dne večer zahyne.
Budou mezi nimi i Růžena Tomková a Helena Skalická, ani jedné není šestnáct...
Jedenáct dětí — mezi nimi i právě toho dne roční Pavlík Sýkora — projde zanedlouho branou vyhlazovacího koncentračního tábora v Chelmnu ...
Dvě holčičky — tříletá Jarmila Stulíková a její jedenáctiměsíční sestra Marie — budou určeny k poněmčení. Až se po čtyřech letech vrátí domů, nebudou si pamatovat nic o Ležákách. Ještě dlouho potrvá, než se děvčátka smíří s tím, že již nejsou Camilla Paetel a Rosemarie Alscher. Fašismus olupuje své oběti o minulost, přítomnost i budoucnost...
Ještě než autobusy s odvlečenými vyrazily, začalo v Ležákách rabování: 4 kg máku, kg hrachu; jedenkrát šicí stroj, župan, čepec, pulovr, kufříkový gramofon, krabice nožů s vidličkami, ruka vnik, dětské saně; dvě dámské noční košile; tři ubrusy; pět dámských bl?z; šest utěrek; devět kapesníků barevných, 31 bílých; 16 barevných dámských košil, 17 bílých dámských košil; 23 ručník?; 48 špulek nití... a tři podpatky gumové. Tak chudí byli ležáčtí. Na soupis celého majetku, zabaveného pro blaho říse, potřeboval rada Erdnuss pouhý jeden list. „říše" ovšem nikdy nespatřila ani jediný z prstýnk? a cenností, které ženy musely vzít s sebou, ani jedinou z nalezených korun, ani jeden z ukradených vklad?. Gestapákům stálo za to i 5,70 K z knížky Aloise Mrkvičky, aby je uloupili. Tak důkladný je fašismus. A tak nenasytný!
Zatímco červnovým večerem jedou autobusy s odvlékanými, kraj ozařují pochodně devíti ležáckých domů a mlýna. Ten večer je vyplněn pláčem a zoufalým vztahováním ruček po mámině náručí, je vyplněn údery pažeb a kopanci, nářkem a nezměrným hořem. Není čas se ani rozloučit, naposledy políbit, stisknout ruku. Katané jsou netrpěliví a začínají spěchat, jako by se náhle strach přelil z obětí na vrahy.
Pak odjíždí autobus s nosíky dětí, přitisknutými ke sklu, na krku se jim pohupují cedulky se jmény. Mezi zdmi Zámečku zůstává nevyřčená, stokrát trpčí výčitka: Proč?
Poslední paprsky zapadajícího slunce zbarvily zed, u níž seřadili mlčenlivé muže a ženy s opuchlýma očima do barvy krve. V písníku poblíž stojí k?ly, dva esesáci věší mezi stromy přikrývku. Tam budou odtahovat těla těch, jejichž osud se již naplnil. A o pár metr? dál je křoví. Ukrývá popravčí četu. Až strážní přivedou oběti, připevní je ke k?l?m a zavážou oči, teprve pak vystoupí vrazi z úkrytu a stisknou spoušt.
Ne, nikdo z ležáckých jim nepohlédne do očí. Ale jsou tu jiní, kdo mohou vydat své svědectví.
Správce pardubického krematoria František Dalecký vypověděl:
„Dne 24. června 1942 jsem byl ve tři hodiny odpoledne zavolán na gestapo, kde jsem od gestapáka Lehneho dostal rozkaz, abych na 17. hodinu připravil auto k odvezení zastřelených osob ze Zámečku. Lehne použil obvyklého cynického výrazu, že bude zase ,velká várka' a že se proto musí zpopel?ovat ve všech pecích krematoria. Tento rozkaz Lehneho mi tlumočil druhý gestapák, znalý českého jazyka. Nepodařilo se mi do 17 hodin auto připravit, proto jsem byl po pul hodině telefonicky volán na gestapo. Hned mezi dveřmi na mne Lehne křičel a hrubě nadával. Když jsem mu neuměl německy vysvětlit, proč jsem nemohl včas vyhovět, srazil mě v hněvu se schodů. Ostatní gestapáci na mne volali, aby auto ihned startovalo. Teprve o šesté hodině jsem mohl vyhovět, nebo? jsem do té doby neměl šoféra k dispozici. Podle rozkazu gestapa nesměl totiž jiný šofér mrtvé převážet. Oběti pak byly převáženy postupně od večera až do třetí hodiny ranní. Auto vždy doprovázel člen SS, stále připravený ke střelbě, a kdekoho ohrožoval revolverem. Celkem bylo převezeno 33 osob, mezi nimi asi 17 žen, dvě dívky škole sotva odrostlé. Pohled na tyto oběti nacistického běsnění byl nad pomyšlení hrozný. Viděl jsem, že všichni tito lidé byli pravděpodobně vzati přímo od své práce, ženy přímo z práce na poli. Oběti měly vesměs několik střelných ran a byly na nich zřejmé stopy po surovém týrání. Zostřený dozor při zpopelnování měli gestapáci, a členové SS běhali se zbraněmi připravenými k výstřelu jako šílenci, a tehdy jsme měli obavu, že budeme všichni postříleni... Po skončení spalování, které trvalo celou noc a celý den, odevzdal popel šofér gestapa Mikisek pravděpodobně na gestapo ..."
Jaroslav Charypar, řidič pohřebního vozu pardubického pohřebního ústavu, si v oněch dobách dokonce psal deník.
„Dne 24. června 1942... Byl to strašný den. Prožíval jsem jej v napětí a rozčilení a předtucha něčeho strašného mne hnala z místa na místo. A pak to přišlo. Dostavil se jeden z těch německých vrahů a nařídil: ,Připravte se. budete jezdit až do rána, a? máte dost benzínu.'
V určenou hodinu jsem stál ve ztemnělém lese u Zámečku, kde třaskaly ještě výstřely katů a pak nastalo hrobové ticho. S hrůzou jsem sledoval stíny, které se pohybovaly mezi stromy. Náhle, jako by ze země vyrostl, objevil se vedle můj průvodce a tou proklatou němčinou spustí: Komm, Kamerad, es ist schon fertig. Für heute genug Arbeit. Wir haben 33 Stück.
Práce, to svaté slovo smějí zneužívat pro své vraždění? Nedovedu vypsat a nikdy nedokáži slovy vylíčit podívanou na 33 mrtvých těl, osvětlených kapesními svítilnami. Nikdy nedokáži vylíčit to strašné divadlo, tu strašnou stí-nohru, kde herci byli vrahové a lupiči, kteří okrádali ubité mučedníky o poslední cennější věci, jež jim ještě zbyly, kulisami temné, mlčící stromy a keře a předměty jevištního zařízení popravčí k?ly a hromada 33 mrtvých, osvětlovaných kužely kapesních lamp ...
Asi ve 22.30 hodin začali katané nakládat těla do mého vozu. S hrůzou jsem zjistil, že mezi mrtvými byli stařečkové a stařenky a dokonce dvě dívky, sotva škole odrostlé. Nevím již, jak jsem to dokázal, nebot jsem sotva udržel řídící kolo, když jsem asi před třetí hodinou ranní dne 25. června jel s posledními mrtvými do krematoria. A teprve tam, ve světle jsem poznal, jak příšerně byla těla zohavena, že popravčí pacholci stříleli snad v opilství, nebo? mrtví měli roztříštěné ruce, ba i nohy. A ti pochopové, kteří měli hlídat zaměstnance krematoria, mezi těmito ubitými žertovali jako na nejlepší zábavě ...
Ujel jsem domů a snažil se nabýt klidu a rozvahy. Musím být silný a statečný a dodat odvahy a síly kamarádům v krematoriu, vždyt celou noc budou bdít u žhavých pecí a vykonávat nejtěžší službu svého života."

Tuto novinku přečetlo 3638 lidí a poslali 0 komentářů. Poslat komentář

Přihlášení
Uživatel:

Heslo:

 Přihlásit automaticky



Zapomněli jste svoje heslo ?

Nemáte ještě svůj účet?
Můžeš se registrovat zdarma


Aktuální statistika
 Členů:
 Poslední: yhubopic
 Dnes registrováno: 0
 Včera registrováno: 0
 Celkem registr.: 22

 Online nyní:
 Hostů: 2
 Členů: 0
  Statistika:
Rekord uživatelů: 100
Příspěvků: 19677
Google návštěvníků: 5827999
  Přihlášených:
nikdo není přítomen
 [ Administrator
 [ Generální štáb
 [ Dozorčí fora
 [ Moderator
 [ Moderatori
 [ Moderattor

Kdo je přítomen

Celkem je zde přítomno 2 uživatelů : 0 registrovaných, 0 skrytých a 2 Anonymních

nikdo není přítomen

[ Ukázat celý list ]


Nejvíce zde bylo současně přítomno 100 uživatelů dne 7/8/2018, 22:42


Hlasování

Momentálně není žádné hlasování

Kalendář
<<Duben 2019>>
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30
Dnes nemá nikdo narozeniny
Žádný uživatel nebude mít narozeniny nasledujících 7 dní
Vzestupné události:
Žádný

***helperr.com*** Server pro vaši zábavuMartin Mařák - Osobní stránka o všem co se mi líbí a nelíbí***helperr.com*** Flash hry online a zdarmaDankar, s.r.o. Hlavní dealer Ford OstravaReal Reality Klíč, s.r.o. - Klíč k Vaší spokojenosti. Realitní kancelář pro Vás.Kavárna pohoda - Ostrava centrumVáš Portál Vojna.netVálka v obrazech. - První a největší videoweb o druhé světové válce.Váš web s knihami***helperr*** Server pro vaši zábavuDankar s.r.o. Hlavní dealer Ford Ostrava - prodej, servis, autopujčovna, příslušenství***helperr*** Vše o zálohování DVD, Audio CD a telefonování zdarma
......... .........

Poslední prohlížení
Celkem 98 uživatelů navštívilo dnes tyto stránky :: 0 registrovaných, 0 skrytých a 98 Anonymních , 12 Z toho za poslední hodinu.
sergevav v 19/2/2019, 11:45
Střelec v 8/2/2019, 18:34
Joker v 18/1/2019, 11:05
Kimi v 26/12/2018, 13:04
Kovtun v 26/12/2018, 10:48





Board Security

55501 blokovaných útoků
Powered by phpBB2 Plus, phpBB Styles and Kostenloses Forum based on phpBB © 2001/6 phpBB Group :: FI Theme :: Mody a Credit

[ Time: 0.2603s ][ Queries: 50 (0.0797s) ][ Debug on ]