Obsah fóra Portál Vojna.net Portal
 FAQ  •  Hledat  •  Možnosti  •  Uživatelské skupiny  •  Registrace  •  Profil  •  Soukromé zprávy  •  Přihlášení
Kalendář 
Navigace
 Navigace
Portal Portal
Fórum Fórum
 Novinky
Kategorie Kategorie
Archív Archív
 Stáhnout
Poslední Poslední
Hledat Hledat
Top 10 Top 10
 Nástroje
Nová témata Nová témata
kB kB
Vzkazy uživatelů Vzkazy uživatelů
Kalendář Kalendář
Album Album
Odkazy Odkazy
 O nás
FAQ FAQ
O moderátorech O moderátorech
Seznam uživatelů Seznam uživatelů
Uživatelské skupiny Uživatelské skupiny
Statistiky Statistiky
Hodnocení Hodnocení
Napište nám Napište nám

Nejvíce příspěvků
Člen Zpráv
 helperr   16777210
 jarl   1005
 sigi   978
 Stuka   791
 Střelec   41

Rychlé hledání


[ Rozšířené hledání ]

Nová témata
 Novinky na trhu
od Střelec v 29/3/2020, 19:01

 Vánoce 2019
od sigi v 24/12/2019, 22:28

 major v.v. Václav Kuttan - Wapusk
od Martas2411 v 14/10/2019, 18:15

 Ludmila Michajlovna Pavličenková
od Kovtun v 26/12/2018, 09:51

 Bitva o Sevastopol/Nezlomná
od Kovtun v 25/12/2018, 19:27


Nové soubory

Žádné soubory v tuto chvíli.


Statistiky
37
acalaho

19682

Nejnovější obrázky
Název obrázku: Jak je kamufláž důležitá
Odesílatel: Martas2411
Zaslal: 8/3/2016, 11:17
Zobrazeno: 428
Hodnocení: Nehodnoceno
Komentáře: 0

[ Album ]
  Guadalcanal 1. - Co předcházelo Odpovědět na tuto novinku Tisk tohoto tématu Informovat mailem o tomto tématu
Zaslal v 20/11/2007, 10:41 od Anonymní
Zprávy
Guadalcanal 1. - Co předcházelo


V roce 1568 objevil námořník Pedro de Ortega v jihozápadním Tichomoří ostrov, který pojmenoval podle svého rodného města - Guadalcanalu nedaleko Valencie. Ortega patřil k výpravě Alvara Menda?i, který hledal bájnou zemi Ofir, odkud biblický král Šalamoun vozil zlato. Přestože na Guadalcanalu ani na ostatních ostrovech žádné zlato nebylo, dostalo souostroví Šalamounovo jméno. Na dalších dvě stě let se na Šalamouny zapomnělo a z některých map Pacifiku byly dokonce vymazány. Teprve v roce 1767 je znovuobjevil francouzský mořeplavec Louis Antoine de Bouganville, na zapomenutosti těchto končin se však nezměnilo vůbec nic. Ostrovy byly příliš vzdálené, příliš divoké a příliš chudé než aby o ně měl někdo zájem. Až ve druhé polovině 19. století si je rozdělily evropské koloniální mocnosti. Severní části se zmocnilo Německo, zbytek si vzala na starost Velká Británie. Po První světové válce německou část získala Austrálie, od roku 1978 jsou Šalamounovy ostrovy samostatným státem britského Commonwealthu.

Louis Antoine de Bouganville


Image


Guadalcanal leží v jižní části řetězce. Je hornatý, 160 kilometrů dlouhý a 50 kilometrů široký. Podnebí je tropické, teplota ani v noci neklesá pod 30 stup?ů a prší každý den. Malárie a další tropické choroby jsou tam tak běžné, jako u nás rýma. Před válkou byl ostrov z velké většiny porostlý tropickou džunglí, menší část tvořily kokosovníkové plantáže a drobná políčka, která skýtala obživu pro několik málo australských plantážníků, asi osm tisíc domorodých Melanésanů a pár jeptišek a misionářů. Dopravní komunikace - míněno v evropském slova smyslu - na ostrově neexistovaly. Jen podél pobřeží vedlo několik stezek, které spojovaly jednotlivé vesnice. Do vnitrozemí nevedlo nic, protože tam nic nebylo. Bez zajímavosti není ani to, že na Guadalcanalu dodnes není žádný zdroj pitné vody. Jistě, jsou tam nějaké potoky a říčky, ale ty pramení ve vnitrozemských bažinách a dále protékají bahnitou džunglí. Vodu z nich mohou pít jen domorodci, kteří jsou na ni po generace zvyklí, cizinci jejím požitím riskují bouřlivé střevní potíže.
Přes šestnáctikilometrovou úžinu leží ostrov Tulagi, který byl díky uhelnému přístavu obchodním a správním centrem celé oblasti.
Myslím, že nebudu nijak přehánět, když prohlásím, že v této části zeměkoule „chcípnul pes“ Ani běžná světová veřejnost neměla o existenci Guadalcanalu a Tulagi prakticky žádné ponětí. Jedinou výjimkou byli jen čtenáři Jacka Londona, který sem umístil děj několika povídek. A v jedné z nich výstižně napsal: „Kdybych byl králem, za nejhorší trest pro mé nepřátele bych považoval vypovězení na Šalamounovy ostrovy.“
Šalamouny nebyly na počátku války zajímavé ani pro jednu z válčících stran. Teprve když si japonské síly zvolily za cíl ofenzívy novoguinejský přístav Port Moresby (odkud by byla ohrožena Austrálie), padlo rozhodnutí jižní Šalamouny obsadit, aby chránily levé křídlo postupujících jednotek. Tomuto rozhodnutí nemohli Spojenci nijak zabránit, neměli na to dostatek vojsk. Veškeré místní bojové síly se skládaly ze dvou australských hydroplánů, několika radistů, možná z nějaké menší strážní jednotky a z domorodých policistů. Stačilo několik náletů a 30. dubna 1942 se Spojenci z oblasti evakuovali.
Druhý den v Tulagi bez odporu přistálo 400 vojáků jokohamské letecké skupiny, týlová hydroplánová jednotka námořního letectva, protiletadlová baterie a spojaři. Již z výčtu jednotek je jasné, o co Japoncům šlo - chtěli si jen v Tulagi zřídit základnu průzkumných hydroplánů, nic víc. Guadalcanal byl tehdy ještě stranou všech zájmů… Vyloďovací práce se však moc nelíbily 17 TF letadlových lodí kontradmirála Jacka Fletchera, která byla zrovna poblíž (a o pár hodin později ji čekala bitva v Korálovém moři). 4. května ráno provedli letci z Lexingtonu a Yorktownu nálet, se kterým Japonci vůbec nepočítali. Jeden torpédoborec, jeden dopravní torpédoborec a dvě minolovky klesly ke dnu. Dál se prozatím nedělo nic.

Důstojníci a poddůstojníci pravděpodobně před odjezdem na Tulagi. Květen 1942


Image


Zatímco v Korálovém moři a později u Midwaye zuřily těžké boje, Japonci na Tulagi měli báječný život. Nebýt několika neškodných návštěv B-17 z australského Port Darwinu, snad by ani nevěděli, že je válka. Svou hlavní pracovní náplſ, tedy letecký průzkum okolních vod poněkud zanedbávali a to se jim později vymstilo. Spíš než o vojenské povinnosti se vojáci starali o svá břicha, protože v zájmu zpestření jídelníčku kradli na sousedních ostrovech Savo a Florida domorodcům prasata, drůbež a sladké brambory. Za podobným loupeživým účelem přistála 28. května poprvé japonská hlídka i na Guadalcanalu. Vojáci domorodcům kulometem postříleli několik krav, naložili je a zase odjeli. Další tři týdny byly loupeživé nájezdy častější. Cílem však nebyly jen krávy, ale i sami domorodci, které Japonci chytali a nutili je, aby jim na Tulagi a možná až na Bouganvillově ostrově stavěli ubikace, latríny apod. Tento v podstatě otrokářský (i když v císařských ozbrojených silách tehdy úplně normální) přístup k domorodému obyvatelstvu se jim později vrátil. Domorodci Japonce nenáviděli a pomáhali námořní pěchotě především jako výborní průzkumníci. Snad nebudu moc předbíhat, když prozradím, že nejslavnějším z nich se stal bývalý policejní praporčík Vouza. Tomu za statečnost dokonce generál Vandegrift udělil vysoké vyznamenání - Silver Star.
Počínání Japonců na ostrovech bylo velmi pečlivě sledováno tzv. coastwatchers - pobřežními pozorovateli. Jednalo se o unikátní zpravodajskou síť, složenou z bývalých úředníků, obchodníků, plantážníků, námořníků apod., kteří se v oblasti vyznali. Tito muži žili s pomocí domorodců v džunglích, a vysílačkami hlásili všechno, co se jim - opět hlavně díky domorodcům - doneslo. Oficiálně spadali pod australské námořnictvo, šéfoval jim podplukovník Erik Feldt, který si každého z nich osobně vybral. Na Guadalcanalu byli hnedle tři - Martin Clemens, Snowy Rhoades a D.S. Macfarlan. A právě za Clemensem přiběhl v pondělí 29. června bývalý domorodý policejní desátník Dovu a hlásil: „Jeden tisíc Japan na břeh v Lunga, všechno na břeh velká loď každá sto, každá kulomet.“ Japonci vzápětí začali kácet kokosovou plantáž a zahájili stavbu letiště.

Martin Clemens se svými pátrači


Image


Proč tam to letiště stavěli? Toť otázka, na kterou jsem jednoznačnou odpověď vlastně nenašel. Některé zdroje tvrdí, že právě toto letiště se spolu s přístavem v Tulagi mělo stát hlavní základnou pro další postup na Samou a Fidži, cílem mělo být odříznutí Austrálie a Nového Zélandu od zásobovacích tras z USA. Jiné důvěryhodné zdroje zase tvrdí, že letiště žádnou zvláštní důležitost nemělo, a že si ho Japonci stavěli v podstatě jen tak, „pro strýčka Příhodu“. Pustím se tedy do spekulací.
Podle mě by guadalcanalské letiště pod japonskou správou žádná zářivá budoucnost nečekala. Pravda, pro jeho stavbu byly přisunuty dva ženijní prapory (11. a 13.), mechanizaci ovšem měly nevalnou - pár aut, nějaký ten silniční válec apod. Nemyslím, že by císařská armáda na tom byla po této stránce nějak špatně. Tedy že by neměla stavební stroje, buldozery, jeřáby, míchačky a co já vím co je ještě potřeba pro rychlou výstavbu důležité základny. Samozřejmě že tohle všechno Japonci měli. Například v té samé době v Rabaulu Japonci vybudovali pět nových vzletových drah, některé z nich s betonovým povrchem. Na Guadalcanalu však žádný beton a dokonce i jen základní odvodnění letiště budováno nebylo. A není to v oblasti každodenních tropických lijáků poněkud zvláštní? Vždyť každý den se přistávací plocha na několik hodin měnila v nepoužitelnou bažinu, do které náklaďáky zapadaly až po nápravy! Navíc nebyly na Guadalcanal dopraveny žádné cisterny na benzín, nestavěly se žádné větší dílny, sklady, ubikace pro personál a dokonce ani latríny pro velké množství mužů, kteří by na každé důležité základně jistě musely být. Ne, guadalcanalské letiště - aspo? prozatím - nehrálo v japonských plánech žádnou významnější roli. Měla to být jen obyčejná frontová základna a takových v té době Japonci budovali desítky. Ale konec spekulací, teď ještě povím, co se dělo na spojenecké straně fronty.
V prvních měsících tichomořské války neznali Spojenci nic jiného než porážky a ústup. To je samozřejmě velmi frustrovalo. Po bitvě u Midwaye usoudili, že tento svůj první námořní úspěch by měli podpořit i nějakou úspěšnou operací na zemi. Otázka však zněla čím, kde a jak. Na otázku „čím“ se dalo odpovědět hned. K dispozici byla totiž momentálně jen 1. divize námořní pěchoty, tedy nic moc. Odpověď na otázku „kde“ byla také jasná. Mělo to být někde v jihozápadním Tichomoří, aby se poněkud ulevilo Austrálii, na kterou Japonci začínali zle dotírat. A protože Austrálii a Novou Guineu bránil ctižádostivý generál MacArthur, tak právě on navrhnul obojživelnou akci s podporou letadlových lodí na Nové Británii, ostrově vzdáleném od Guadalcanalu 900 kilometrů. Cílem mělo být dobytí Rabaulu, což snad mohlo zarazit jakékoli japonské ofenzívní choutky v celé oblasti. Operaci měl podle MacArthura samozřejmě šéfovat MacArthur. Nevím, jestli tenhle ješitný generál nebyl náhodou opilý, když tuto sebevraždu navrhoval, protože Rabaul byl tehdy nejdůležitější japonskou základnou v jihozápadním Pacifiku. Pravidelně jím procházely jednotky a materiál určené pro celou oblast, tzn. že se tam běžně nacházelo 60-100 tisíc dobře vyzbrojených a dobře zásobených mužů. Trochu tvrdý oříšek pro pouhou jednu divizi… Proti MacArthurovu návrhu ostře vystartoval admirál Nimitz, velitel Tichomořské flotily. Okamžitě totiž poznal, že právě on by měl dodat vojáky, lodě a materiál, které by MacArthur hnal na smrt. Proto navrhoval nějakou menší akci, která by se dala úspěšně zvládnout i s omezenými silami. Potyčku mezi lampasáky řešil Washington, který nakonec musel přistoupit na podmínky námořnictva. Nimitz totiž prohlásil, že nebude-li operace spadat pod námořní velení, pak nebude vůbec.
2. července 1942 byl přijat tento plán: 1. divize námořní pěchoty obsadí ostrovy Santa Cruz (několik malých atolů jihovýchodně od Šalamounů), Tulagi a přilehlé ostrovy. Krycí jméno: Watchtower (Strážní věž), předběžné datum: 1. srpna 1942. Není bez zajímavosti, že ještě v této směrnici byl Guadalcanal tak bezvýznamný, že ani nebyl jmenován a vešel se do vágního sousloví „přilehlé ostrovy“. Záhy však byl do plánů zahrnut, protože hlášení pozorovatele Clemense o stavbě letiště prověřil 4. července průzkumný letoun.
Operace Watchtower spadala pod operační velení viceadmirála Roberta L. Ghormleyho, velitele jihopacifické oblasti (SoPac). Proč velel zrovna Ghormley, toť dodnes záhadou. Ghormley byl před válkou vedoucím odboru válečného plánování a získal pověst výborného štábního stratéga. Ale poslední dva roky žil v Londýně jako námořní pozorovatel. Dá se říci, že Ghormley do detailů znal problematiku boje proti Kriegsmarine, znal i možnosti italského nebo sovětského námořnictva, ale o Japonsku nevěděl téměř nic. Z tohoto rozhodnutí nakonec nebyl moudrý ani sám Ghormley. Při jmenování mu dokonce admirál King nepříliš povzbudivě řekl: „Byla vám přidělena rozsáhlá oblast a krajně obtížný úkol. Ke splnění tohoto úkolu vás nemohu vybavit potřebnými prostředky.“
A tak Ghormley letěl na své nové působiště, aby zorganizoval obojživelnou operaci, aniž by mu kdo řekl, jak se taková operace vlastně dělá. Naposledy ji americké námořnictvo provádělo ve španělsko-americké válce. A to bylo už nějakých 45 let.
Konkrétní velení měli na starosti tři důstojníci. Velitel 1. divize generálmajor Alexander Archer Vandegrift, velitel svazu dopravních a doprovodných lodí kontradmirál Richmond Kelly Turner a velitel svazu letadlových lodí kontradmirál Jack Fletcher. Na přípravy bylo málo času, respektive žádný. 1. divize se dala dohromady na Novém Zélandu teprve 11. července, tedy pouhé tři týdny před plánovaným útokem. Přesto, anebo spíš právě proto, se okamžitě začalo s přípravami. Vandegrift - vzhledem ke svým omezeným silám - vypracoval plán na obsazení Guadalcanalu, Tulagi a přilehlých ostrůvků Gavutu a Tanambogo, souostroví Santa Cruz mělo přijít na řadu později. Ghormley tento plán schválil. Vandegriftův zpravodajský důstojník podplukovník Frank B. Goettge (který jen o pár týdnů později složil na Guadalcanalu své kosti) se mezitím snažil získat všechny užitečné informace. Navrhl Ghormleymu, že odpluje na Guadalcanal ponorkou a potřebné informace získá sám. Ghormley jeho návrh zamítl jako příliš nebezpečný. Proto Goettge odletěl do Melbourne, spojil se s výše zmi?ovaným podplukovníkem Feldtem a ten mu pomohl. Feldtovi coastwatchers pracovali pro Goettgea „na plný úvazek“, Goettge sám měl hodně rozhovorů s bývalými úředníky, plantážníky a námořníky, kteří danou oblast znali. Ale ať Goettge dělal co dělal, stejně nedokázal odhadnout možnosti japonské obrany a celá výprava jela nakonec v podstatě „na blind“.

Zleva Ghormley, Turner, Vandegrift


Image


V novozélandském Wellingtonu se mezitím nakládaly lodě válečným materiálem. Toho chtěli využít přístavní dělníci a zahájili stávku za zvýšení platů a zlepšení pracovních podmínek. Jednání s odborovými předáky nevedla k ničemu a vojáci si nakonec museli lodě nakládat sami. A protože to pochopitelně neuměli, byla nakládka jeden velký chaos zpestřovaný příležitostnými pouličními bitkami se stávkujícími dělníky. Policie měla plné ruce práce.
A co vlastně byla 1. divize zač? V žádném případě nešlo o nějaký skvěle vycvičený útvar elitních bojovníků. Divize byla zmítána reorganizacemi (za poslední rok tři), ještě na jaře 1942 byl jeden její (samozřejmě nejlepší) pluk odvelen na Samou. Byla tedy doplněna z jiných útvarů muži, kteří se mezi sebou ani pořádně neznali. Její jádro tvořili staří mazáci z misí v Nikaragui a na Haiti, někteří poddůstojníci byli dokonce borci ještě z První světové války. Zbytek byli narychlo vycvičení mladíci. Mezi veterány, kteří již čichli ke střelnému prachu, patřil i její velitel generál Vandegrift. K divizi byl dále připojen výsadkový prapor, prapor „raiders“ (americká obdoba britských commandos) a prapor týlového zabezpečení. Celkem nějakých 18 500 mužů.
Nácvik vylodění provedla posílená divize na ostrůvku Koro v souostroví Fidži. Tam se teprve sešli Vandegrift, Turner a Fletcher ke společné poradě. Obsahem porady byla ale vlastně hádka mezi Fletcherem a Turnerem. Turner chtěl, aby Fletcherovy letadlové lodě chránily výsadek po celou dobu vykládky materiálu, tzn. asi pět dní. S tím Fletcher nesouhlasil. V obavě z leteckých útoků tvrdil, že za dva dny pro nedostatek pohonných hmot odpluje (jak uvidíme později, tento admirál byl plnými nádržemi svých lodí doslova posedlý). To ovšem znamenalo, že Turnerovy pomalé a špatně vyzbrojené dopravní lodě zůstanou bez letecké podpory, a že budou chráněny jen doprovodnou eskadrou amerických a australských křižníků a torpédoborců britského kontradmirála Victora A.C. Crutchleye. Situaci mohl vyřešit jejich velitel Ghormley, ten však na poradě nebyl. Takže se k Vandegriftovu zoufalství nedohodlo nic. Samotný nácvik vylodění prováděný ve dnech 28. - 31. července okomentoval Vandegrift nepříliš diplomatickými slovy „pohroma“, „úplně jsme shořeli“ a „naprostý propadák“. Jen třetina jeho vojáků se dokázala dostat na břeh a ten, kdo se tam dostal, vůbec nevěděl, co tam vlastně má dělat. Čas na druhý pokus však nebyl. Admirál King sice posunul na Ghormleyho žádost datum vylodění na 7. srpna, ale zárove? dal jasně najevo, že další odklad nepřipustí.
Historik a důstojník Samuel B. Griffith, který sám na Guadalcanalu bojoval, později tak trochu sebeironicky napsal: „Seznam chyb byl impozantní.“
Leč scéna byla připravena a oboustranně improvizované půlroční představení, tzv „japonský Stalingrad“, mohlo začít.

Pokračování zde: http://www.vojna.net/portal/viewtopic.php?t=262
Hlavní zdroje:
Miloš Hubáček, Vítězství v Pacifiku, Mladá fronta, 1999
Samuel B. Griffith, Bitva o Guadalcanal, Paseka, 2001
Alan Schom, Americký orel proti vycházejícímu slunci, Jota, 2005
Aleš Skřivan, Pád Nipponu, Mladá fronta, 1990
Richard Tregaskis, Bitva o Guadalcanal (válečný deník), Votobia, 1997
Edwin P. Hoyt, Guadalcanal, Beta, 2001
Edwin P. Hoyt, Slyšte, slyšte, Oldag, 2000
Edwin P. Hoyt, Americké ponorky ve válce, Beta, 2001
a dále samozřejmě nějaký ty webovky. Třeba tahle:
http://guadalcanal2.homestead.com/canalvets.html

Mapka Šalamounových ostrovů


Image


Vyloďovací pláž "Red Beach" v roce 2003


Image


Tuto novinku přečetlo 2708 lidí a poslali 0 komentářů. Poslat komentář

Přihlášení
Uživatel:

Heslo:

 Přihlásit automaticky



Zapomněli jste svoje heslo ?

Nemáte ještě svůj účet?
Můžeš se registrovat zdarma


Aktuální statistika
 Členů:
 Poslední: acalaho
 Dnes registrováno: 0
 Včera registrováno: 0
 Celkem registr.: 37

 Online nyní:
 Hostů: 16
 Členů: 0
  Statistika:
Rekord uživatelů: 120
Příspěvků: 19682
Google návštěvníků: 5888856
  Přihlášených:
nikdo není přítomen
 [ Administrator
 [ Generální štáb
 [ Dozorčí fora
 [ Moderator
 [ Moderatori
 [ Moderattor

Kdo je přítomen

Celkem je zde přítomno 16 uživatelů : 0 registrovaných, 0 skrytých a 16 Anonymních

nikdo není přítomen

[ Ukázat celý list ]


Nejvíce zde bylo současně přítomno 120 uživatelů dne 13/5/2019, 13:02


Hlasování

Momentálně není žádné hlasování

Kalendář
<<Listopad 2020>>
Po Út St Čt So Ne
1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30
Dnes nemá nikdo narozeniny
Žádný uživatel nebude mít narozeniny nasledujících 7 dní
Vzestupné události:
Žádný

***helperr.com*** Server pro vaši zábavuMartin Mařák - Osobní stránka o všem co se mi líbí a nelíbí***helperr.com*** Flash hry online a zdarmaDankar, s.r.o. Hlavní dealer Ford OstravaReal Reality Klíč, s.r.o. - Klíč k Vaší spokojenosti. Realitní kancelář pro Vás.Kavárna pohoda - Ostrava centrumVáš Portál Vojna.netVálka v obrazech. - První a největší videoweb o druhé světové válce.Váš web s knihami***helperr*** Server pro vaši zábavuDankar s.r.o. Hlavní dealer Ford Ostrava - prodej, servis, autopujčovna, příslušenství***helperr*** Vše o zálohování DVD, Audio CD a telefonování zdarma
......... .........

Poslední prohlížení
Celkem 102 uživatelů navštívilo dnes tyto stránky :: 0 registrovaných, 0 skrytých a 102 Anonymních , 38 Z toho za poslední hodinu.
jarl v 29/10/2020, 21:54
sigi v 18/10/2020, 12:36
Martas2411 v 17/10/2020, 07:37
Stuka v 9/8/2020, 21:17
martin.kollar v 8/7/2020, 23:28





Board Security

75421 blokovaných útoků
Powered by phpBB2 Plus, phpBB Styles and Kostenloses Forum based on phpBB © 2001/6 phpBB Group :: FI Theme :: Mody a Credit

[ Time: 0.2625s ][ Queries: 50 (0.0692s) ][ Debug on ]