Obsah fóra Portál Vojna.net Portal
 FAQ  •  Hledat  •  Možnosti  •  Uživatelské skupiny  •  Registrace  •  Profil  •  Soukromé zprávy  •  Přihlášení
Kalendář 
Navigace
 Navigace
Portal Portal
Fórum Fórum
 Novinky
Kategorie Kategorie
Archív Archív
 Stáhnout
Poslední Poslední
Hledat Hledat
Top 10 Top 10
 Nástroje
Nová témata Nová témata
kB kB
Vzkazy uživatelů Vzkazy uživatelů
Kalendář Kalendář
Album Album
Odkazy Odkazy
 O nás
FAQ FAQ
O moderátorech O moderátorech
Seznam uživatelů Seznam uživatelů
Uživatelské skupiny Uživatelské skupiny
Statistiky Statistiky
Hodnocení Hodnocení
Napište nám Napište nám

Nejvíce příspěvků
Člen Zpráv
 helperr   16777210
 wanike   1408
 jarl   1006
 sigi   980
 Stuka   791

Rychlé hledání


[ Rozšířené hledání ]

Nová témata
 T-40
od wanike v 26/1/2021, 19:12

 Guadalcanal 10 - Bitva u mysu Esperance
od wanike v 26/1/2021, 19:10

 Poslední dny obrany Sevastopolu, část 1
od wanike v 26/1/2021, 19:09

 PzKpfw.II
od wanike v 26/1/2021, 19:08

 Stockmine 43
od wanike v 26/1/2021, 19:06


Nové soubory

Žádné soubory v tuto chvíli.


Statistiky
38
wanike

21093

Nejnovější obrázky
Název obrázku: Jak je kamufláž důležitá
Odesílatel: Martas2411
Zaslal: 8/3/2016, 11:17
Zobrazeno: 459
Hodnocení: Nehodnoceno
Komentáře: 0

[ Album ]
  Kauza ZamZam Odpovědět na tuto novinku Tisk tohoto tématu Informovat mailem o tomto tématu
Zaslal v 9/8/2016, 10:38 od jarl
Zprávy
Kauza ZamZam

aneb

Druhá Lusitania

Image


Pomocný křižník ATLANTIS opustil Německo v březnu 1940 pod velením námořního kapitána Bernharda Roggeho, obeplul Island a Dánským průlivem pronikl na volný Atlantik, odkud se v létě přesunul na nové loviště v Indickém oceánu. Do počátku února 1941 ukořistili a nebo zajali 16 nepřátelských a neutrálních parníků o celkové hrubé prostornosti 111 142 BRT, čímž se ATLANTIS stal nejúspěšnějším německým pomocným křižníkem v dosavadním průběhu druhé světové války.

Dne 14. února 1941 se nad obzorem vynořila elegantní silueta kapesní bitevní lodě ADMIRAL SCHEER, načež se oba korzáři provázení trojicí ukořistěných a zásobovacích lodí přemístili do prostoru severozápadně od ostrova Mauricius, kde námořníci oslavili naplánované setkání. Posádka ATLANTISU už téměř rok hrála se svými pronásledovateli hru na kočku a myš, takže nyní rádi zapomněli na každodenní nebezpečí a pod ochranou 280mm děl ADMIRALA SCHERA si užívali setkání s krajany. Oba velitelé si upřesnili nové operační oblasti, takže když se oba veleúspěšní korzáři po několika dnech oddělili, zamířil ATLANTIS k Čagoským ostrovům, přičemž si na 25. února domluvili další randevú.

Image
Admiral Scheer

Pomocný křižník doprovázený ukořištěným parníkem SPEYBANK však po další kořisti pátral marně. Pravda, už 20. února zastavili tanker LOTA eskortovaný dvojicí ponorek, jenomže ten se plavil pod vlajkou Vichistické Francie, takže jej museli propustit, stejně jako o den později japonský parník AFRICA MARU. Zklamaný Rogge se vydal na plánované setkání s ADMIRALEM SCHEEREM, jenomže na smluveném místě se na vlnách hourácal jenom parník ADVOCATE, od jehož velitele se dozvěděl důležitou informaci. Britové k pronásledování kapesní bitevní lodě vyslali na Indický oceán svaz složený mj. z letadlové lodě a 5 křižníků, takže se museli mít obzvláště na pozoru.

Znepokojený Rogge raději poslal SPEYBANK o několik týdnů později do západní Francie (1) a sám se na příkaz SKL odebral hledat ponorku PERLA, která nutně potřebovala doplnit palivo, aby dokončila dlouhý přesun z Italské východní Afriky do Bordeaux. Italský podmořský člun spatřili 8. března a poté co spojencům předali 70 tun nafty, potraviny a mapy, křižovali jihozápadní částí Indického oceánu, ale po kořisti pátrali marně. Dny plynuly a nudící se námořníci začínali reptat, ale upadající morálku pozvedla 31. března depeše z SKL. Velitel válečného námořnictva vyznamenal celou posádku Želenými kříži II. třídy (2) jako odměnu za dosavadní úspěchy a hlasy nespokojenců utichly.

Image
Bernhard Rogge

Další loď spatřili 5. dubna, jenomže radost se ukázala jako předčasná, jelikož se jednalo o transportní loď CHENONCEUX patřící Vichistické Francii a přepravující z Madagaskaru oddíl senegalských střelců. Rogge už ztrácel trpělivost, jelikož se zdálo, že na Indickém oceánu zůstaly pouze spojenecké a neutrální lodě, kdežto nepřátelské parníky se těmto vodám zdaleka vyhýbají, což byla do jisté míry pravda.

Řádění německých korzárů donutilo Spojence zavést i v těchto vodách konvojový systém, a kapitáni samostatně plujících lodí se drželi mimo nejfrekventovanější plavební trasy, takže bylo stále těžší najít na obrovských oceánských prostorách vhodný cíl. Nastal čas zkusit štěstí v jiné operační zóně, takže rozkaz z velitelství přesunout se na střední Atlantik do oblastí 1300 námořních mil od brazilského pobřeží, všichni uvítali. Byl opravdu nejvyšší čas, neboť Britové už kolem drzého korzára zatahovali sítě, a pouze díky Roggeho rozhodnutí obeplout mys Dobré naděje v co největší vzdálenosti, unikli střetnutí s válečnými loděmi Královského námořnictva.

Image
Egyptský parník ZamZam

Zatímco se pomocný křižník probíjel neklidnými vodami omývajícími nejjižnější výběžek afrického kontinentu, uzrávalo v mysli jeho velitele důležité rozhodnutí. Dosavadní průběh kampaně jej přesvědčil, že dodržovat pravidla kořistního řádu, stejně jako jeho vzor Karl von Müller za první světové války, neúměrně zvyšuje riziko dopadení. Časy, kdy většina obchodních lodí postrádala radiotelegrafický aparát a jejich kapitáni uposlechli výzvu k zastavení, patřily minulosti, takže se často stávalo, že nepřátelský parník se i po vypálení výstražného výstřelu pokoušel uniknout a éterem se do všech stran nesly znaky „QQQQ“ (3) a poloha napadené lodě.

V takovém případě museli protivníka umlčet dělostřeleckou palbou, což si většinou vyžádalo oběti na životech (4), a navíc hrozilo nebezpečí, že volání o pomoc zachytí nepřátelská válečná loď a učiní řádění německého korzára přítrž. Z tohoto důvodu se Rogge rozhodl slevit ze svých zásad a od nynějška zahajovat palbu bez varování. Bezpečnost vlastních mužů a svěřené lodě dostala přednost před rytířskými pravidly, ale při tomto přístupu bylo nasnadě, že může dojít k přehmatům, které jej dostanou do nepříznivého světla a způsobí mezinárodní incident.

Image
Děla na Atlantisu, jeho velitel a odznak pomocných křižníků

V nové operační oblasti mělo čekat několik zásobovacích lodí, ale když ATLANTIS 16. dubna dorazil na místo setkání, shledali se pouze s parníkem DRESDEN. Rogge si s potřásl pravicí s kapitánem W. Jägerem, ale ten mu sdělil nepříjemnou zprávu. Německý vojenský atašé v Brazílii i přes Jägerovy protesty přikázal přeložit nakoupené ovoce a zeleninu na parník BABITONGA. Tupost německého byrokrata je připravila o toužebně očekávané pochutiny bohaté na vitamíny (5), neboť BABITONGA neměl chladící zařízení, tudíž se náklad zkazil a museli jej hodit přes palubu! Naštěstí DRESDEN vezl alespoň rajčata, brambory s pitnou vodou, a na ATLANTIS převeleli důstojníky Fröhlicha a Dittmana z posádky potopené kapesní bitevní lodě GRAF SPEE, načež se obě lodě v pozici 29 stupňů jižní šířky a 11 stupňů západní délky, oddělily.

Ledva zmizel DRESDEN v noční temnotě, ohlásila hlídka kolem 4. hod. velký parník plující jihovýchodním kursem, načež korzár zahájil pronásledování. Stíhaná loď se v měsíčním svitu zřetelně rýsovala proti obloze, takže si Rogge mohl prohlédnout její siluetu, a podle 4 stěžňů usoudil, že se jedná o plavidlo britského rejdařství Bibby Line, pročež se rozhodl vyzkoušet v praxi novou přepadovou taktiku. Pro vysvětlení dodejme, že Rogge se v r. 1937 účastnil námořní přehlídky, která byla součástí oslav korunovace britského krále Jiřího VI., při kteréžto příležitosti jej pozvali na návštěvu Námořní akademie v Dartmouthu, kde jej zaujaly 4stěžové osobní parníky. „To jsou lodě společnosti Bibby,“ odpověděli hostitelé na jeho udivený dotaz, co pohledávají ve vojenském přístavu. „Za Velké války jsme je využívali jako armádní transporty a k podobným účelům občas slouží i nyní.“

Image
ZamZam v New Jersey

Takže vojenský transport! Víc Rogge vědět nepotřeboval. Neznámá loď plula se zhasnutými světly a bez vyvěšené vlajky, a kapitán usoudil, že se možná jedná o pomocný křižník, který by představoval těžkého soupeře, což jej utvrdilo v rozhodnutí zahájit palbu bez varování. K takovým nečekaným setkáním uprostřed oceánu čas od času docházelo a pomocný křižník THOR se během své první bojové plavby utkal dokonce se 3 jednotkami této kategorie, takže jeho obavy byly oprávněné. Parník nyní plul klikatým kursem (6), což vedlo Roggeho k domněnce, že posádka spatřila ATLANTIS, zamaskovaný jako norský parník TAMESIS, a pokouší se uniknout očekávanému útoku, takže se rozhodl neztrácet čas.

Začínalo svítat a on si byl jistý, že se jedná o loď typu OXSFORDSHIRE (7) a nechtěl protivníkovi dopřát výhodu prvního výstřelu. Byl čtvrtek 17. dubna 1941, když v 5:55 naposledy pohlédl na domnělý pomocný křižník vzdálený 9000 m (6), načež nechal vypálit plnou boční salvu, aniž by tušil, že došlo k fatálnímu omylu a on si právě u spojeneckého a části neutrálního tisku vysloužil přízvisko „řezník“.

Image
Kapitán Smith-velitel ZamZamu

Ostřílený mořský vlk Rogge měl dobrou paměť; onu loď skutečně v r. 1909 postavila světoznámá loděnice Harland & Wolf pro Bibby Line a její původní jméno znělo LEICESTERSHIRE. Parník byl určený jak k přepravě nákladu, tak cestujících a dosahoval rychlosti 15 uzlů. V pozdějších letech prošel přestavbou a jeho hrubá prostornost tehdy činila 8299 BRT. Během Velké války převážel britské vojáky z různých částí impéria, ale v r. 1930 jej Bibby Line prodala za 100 000 liber šterlinků firmě British National Company, jejíž majitelé jej přejmenovali na BRITISH EXHIBITOR, jenomže v polovině třicátých let loď koupila alexandrijská společnost Société Misr de Navigation Maritime. Egypťané parník přejmenovali na ZAMZAM (9) a rádi zdůrazňovali, že se jedná o největší loď plavící se pod jejich vlajkou.

ZAMZAM opustil New Jersey 20. března 1941. Velel mu zkušený britský kapitán William Gray Smith a funkci vrchního strojníka zastával jeho krajan J. Burns, ale jinak byla posádka velmi kosmopolitní a skládala se ještě ze 106 Egypťanů, 9 Súdánců, 6 Řeků, 2 Turků, 2 Jugoslávců, Francouze a námořníka, jehož domovině Němci už počátkem r. 1939 přidělili ošklivý název Protektorat Böhmen und Möhren (!). Po krátkém mezipřistání v Baltimore překonali Karibské moře a 30. března shodili kotvu na Trinidadu. Lodní náklad původně tvořila ocel, letecké palivo, součásti radiostanic, Coca-Cola, psací stroje a kosmetika, přičemž se většinou jednalo o nezpochybnitelný kontraband, a nyní naložili ještě 100 sanitárních vozů, 10 000 sudů mazacího oleje a 1000 t dusičňanů používaných při výrobě výbušnin.

Image
Fotograf Scherman-cestující na ZamZamu

V Trinidadu kapitánovi určili plavební trasu a přikázali plavit se se zhasnutými světly, a když Smith namítal, že ZAMZAM nese vlajku neutrální země (10) a zatemněním riskuje životy pasažérů, mezi nimiž je mnoho žen a dětí, bylo mu nekompromisně řečeno, že přepravuje vojenský materiál pro Velkou Británii, takže musí dodržovat britská pravidla. Přijatá opatření znepokojila část cestujících, ale převládal názor, že příslušnost k egyptské obchodní flotile zajistí parníku bezpečí, tím spíše, že se rychle vzdalovali od oblasti hlavního působiště německých ponorek a náladu jim pozvedly tradiční oslavy spojené s překonáním rovníku..

Další zastávku učinili 1. dubna v Recife, kde nastoupilo několik dalších pasažérů, takže když brazilský přístav o 8 dní později opustili, přepravoval ZAMZAM, kromě posádky, ještě 202 osob. Největší a nejproblematičtější skupinu tvořilo 144 kněží a misionářů, kteří měli za úkol šířit mezi africkými domorodci učení Ježíše Krista. Nejpočetnější zastoupení měli katolíci, ale přítomno bylo 21 dalších křesťanských církví jako kupř. presbyteriáni, baptisté, metodisté či lutheráni. Další výraznou skupinu představovalo 24 britských a amerických dobrovolníků určených k obsluze sanitních vozů na severoafrickém bojišti, a zbytek připadl na koloniální úředníky a soukromé osoby.

Image
Posádka ZamZamu

Národnostní složení cestujících bylo velmi pestré, byť jasně dominovali neutrální Američané, kterých nastoupilo 138, následovaní 26 Kanaďany a 25 Brity, ale nechybělo ani 5 Jihoafričanů, 4 Belgičané, 2 Řekové, Ital a Nor. Protože se často jednalo o manželské páry či celé rodiny, bylo na palubě 73 žen (z toho 5 těhotných) a 35 dětí, což společně s početným zastoupením Američanů učinilo z útoku ošklivou mezinárodní aféru, a co čert nechtěl, na parníku cestovali i editor magazínu Fortune Charles Murphy a David Scherman živící se jako fotograf pro vlivný časopis Life!

Parník udržoval jihovýchodní kurs na Kapské město, odkud měl pokračovat do Mombasy a Alexandrie. V dosavadním průběhu plavby nemusel kapitán, kromě stížnosti na kvalitu stravování a ubytování, řešit nic naléhavějšího než spory cestujících ohledně zavírací hodiny v lodním baru. Puritánští misionáři tvrdili, že by se neměl otevírat vůbec, mladí a svobodumyslní řidiči sanitek naopak požadovali, aby měl nepřetržitý provoz, kdežto ke kompromisu naladění Britové jej byli ochotni vyklidit ve 22:30 (11). Jenomže 14. dubna zachytili zprávu o útoku německého korzára na norskou loď, načež Smith změnil kurs, aby se nebezpečné oblasti vyhnuli, aniž by tušil, že směřují přímo do prostoru, kde číhá ATLANTIS. Posádka ještě zpřísnila pravidlo o zatemnění, dodržovala radiové ticho a odstranila z lodních boků rozpoznávací znaky, takže se ZAMZAM na první pohled nijak nelišil od spojeneckých obchodních plavidel.

Image
Poručík Ulrich Mohr

Jelikož návrh na nepřetržitou otevírací dobu v baru neprošel, všichni - kromě mužů ve službě - spali ve svých zatemněných kajutách, a probudili se teprve tehdy, když jim předčasný budíček zahrála německá artilerie „Vstávej! Vstávej! Oni nás ostřelují!“ Probudil Murphyho jeho spolubydlící, načež oba Američané, hnáni novinářským instinktem, vyběhli o zlomkrk na palubu, aby ke svému překvapení zjistili, že jim osud dopřál příležitost zapsat se do dějin žurnalistiky jako váleční reportéři.

První salva byla krátká, druhá loď přeletěla, ale třetí našla svůj cíl. Cestující měli velké štěstí, že ZAMZAMU velel chladnokrevný kapitán Smith, jenž se v situaci bleskově zorientoval, a protože zásah granátem zdemoloval kabinu radiotelegrafisty, vydal strojním telegrafem příkaz zastavit stroje, a chystal se vyslat signální lampou žádost o zastavení palby. Bohužel i tu poničily střepiny, a než mu přinesli novou, přiletělo ještě několik přesně mířených 150mm projektilů.

Němečtí kanonýři vypálili 55 střel, ale když Rogge krátce po 6. hod spatřil, že na palubě parníku zablikala signální lampa, palbu zastavil. Během osmiminutového ostřelování zasáhlo ZAMZAM 9 granátů (12); 2 probily levý bok pod čarou ponoru, 1 pronikl do strojovny, zatímco zbývající poničily radiotelegrafickou stanici a nástavby, přičemž „přeoraly“ kapitánovu kajutu a velitelský můstek. Podlahu jídelny a kuřáckého salónku pokrývaly střepy smíšené s troskami nábytku a Smith si raději ani nepředstavoval, co by nastalo, pokud by útok začal v době, kdy se podávala snídaně.

Image
Rozmístění výzbroje na Atlantusu

Voda, hrnoucí se s hrozivým rachotem do podpalubí, způsobila náklon lodě na levý bok, takže kapitán nechal vypustit páru a nařídil parník opustit. „Natáhl jsem si přes pyžamo kalhoty, obul boty, popadl kabát, peněženku s pasem a utíkal jsem k záchranným člunům.“ Uvedl později Murphy ve své slavné reportáži. Bohužel čluny na levoboku zničila dělostřelba a egyptští námořníci se pramálo starali o osud pasažérů (13), a bezohledně se drali do zbývajících veslic, které zpočátku spouštěli poloprázdné.

Situace zašla tak daleko, že zraněnému veliteli sanitářů museli místo ve člunu „vybojovat“ jeho rozhořčení podřízení. Cestující se většinou dostali pouze do několika přeplněných plavidel, takže museli vzít zavděk záchrannými vory a pásy. K dovršení zmatku se dvě poškozené loďky krátce po spuštění převrátily a jejich osádky bojovaly ve vodě o život, aniž by se je námořníci z poloprázdných člunů pokusili zachránit.

O tom, že něco není v pořádku, se Němci přesvědčili brzy poté, co vyšlo slunce a na palubě domnělého pomocného křižníku spatřili pobíhat ženy a děti v pyžamech a nočních košilích, načež poslední pochybnosti rozptýlila egyptská vlajka třepetající se na zádi parníku. Mein Gott! Neutrální linkový parník! Na zpytování svědomí nezbýval čas a Roggemu musíme připsat k dobru, že neváhal ani okamžik a učinil vše, aby zmírnil následky své chyby. K ZAMZAMU se vydaly 2 motorové lodice vedené osvědčenými poručíky Mohrem a Fehlerem, kteří tentokrát neměli za úkol obsadit nepřátelskou loď, ale pomoci posádce a pasažérům, zatímco ATLANTIS zamířil k nejbližším záchranným člunům.

Image
Zachraňování trosečníků ze ZamZamu

V okolí stojícího parníku vládl nepopsatelný zmatek, a třebaže sanitáři obětavě pomáhali nejohroženějším trosečníkům, schylovalo se k hrozivé tragédii. Jakási zoufalá žena, si stáhla záchrannou vestu, do které navlékla šestiletého synka, a za ostentativního nezájmu egyptských námořníků, plavaly mezi záchrannými čluny a vory. Z jedné loďky zaznívala melodie náboženské písně „Blíž k tobě, Bože můj“, a jakýsi misionář začal trosečníky hlasitě přesvědčovat, že se jedná o trest za jejich hříchy. Zmatek završilo zjištění, že Němci drží v rukách pušky, a někteří nešťastníci nabyli přesvědčení, že budou v rámci „zahlazování stop“ postříleni, ale brzy vyšlo najevo, že Rogge námořníkům vydal zbraně proto, aby trosečníky chránili před žraloky. Záchranné práce ztěžovali sobečtí egyptští námořníci, kteří se sápali po úvazných lanech (14), ale nakonec se dílo podařilo a nikdo neutonul, což se za daným okolností rovnalo malému zázraku.

„Proč jste, k čertu, nezačali signalizovat dříve,“ obořil se Mohr na Smithe, sotva se vyšplhal na palubu ZAMZAMU. „Nač jste čekali?“
„Protože váš třetí výstřel zničil naši signální lampu.“ Odpověděl kapitán stejným tónem, načež německého důstojníka informoval o počtu a složení pasažérů a obvinil z útoku na neozbrojenou loď neutrálního státu. Na přemýšlení nad nevyhnutelnými důsledky „barbarského činu“ nezbýval čas, jelikož Němci dostali za úkol převést z poškozeného parníku vše, co by usnadnilo péči o stovky zachráněných námořníků a cestujících postrádajících často i ty nejzákladnější potřeby a oblečení (15).

Image
Potápějící se ZamZam

Parník již měl hrozivý náklon, takže mu reálně hrozilo převržení, ale jakmile se voda rozlila v podpalubí, ZAMZAM se jako by zázrakem narovnal a bezprostřední nebezpečí potopení pominulo. Němci toho využili a jali se systematicky prohledávat lodní útroby, stejně jako už mnohokrát v minulosti, ale zatímco dříve přednostně hledali tajné kódy a zprávy (16), nyní pátrali hlavně po dámském prádle a nejrůznějším ošacení. Pátrací komanda prosmýčila všechny kajuty a společenské prostory a zachráněná zavazadla převezli na ATLANTIS, kde je třídili a vraceli původním majitelům. Samozřejmě vyplenili i zásoby cigaret a alkoholu v lodním baru, a v chladících boxech objevili takové lahůdky jako mražené humry, kachny a husy. Nezapomněli ani na přikrývky, spací matrace, gramofony, čerstvé ovoce a zeleninu, přičemž jeden z misionářů nevycházel z údivu, když mu vrátili jeho zapomenutý zlatý kalich.

Po několika hodinách bylo hotovo a Rogge nařídil vyrabovaný ZAMZAM potopit. Poručík Fehler, jakožto demoliční expert, rozmístil v podpalubí 3 nálože, odpoledne zazněly tlumené exploze a starý parník se převrátil na levý bok a během 10 minut se pohroužil pod hladinu Atlantiku v poloze 27 stupňů jižní šířky a 8 stupňů 10 minut západní délky. Scherman dostal povolení zdokumentovat jeho zkázu, ale Němci netušili, že čiperný fotograf, už dříve pořídil snímek jejich pomocného křižníku.

Image
Plavební trasy ZamZamu a Dresdenu

Korzár odplouval z místa tragedie za doprovodu náboženských žalmů a německé písně „Guten Abend, Gute Nacht“ a jeho posádka stála před nelehkým úkolem, postarat se o více než 300 zachráněných. „Paluby karzára připomínaly cikánský tábor nebo loď s emigranty,“ napsal Rogge. Někteří cestující se ještě nezbavili obav, že budou zastřeleni, ale jiní se vzpamatovali neobyčejně rychle, a zejména ženy znepříjemňovaly důstojníkům život nevhodnými dotazy typu: Mohla bych dostat pomeranče? Kde máte bar? Nemohla bych dostat trochu mléka?

Korunu všemu nasadila jakási dáma: „Moc bych chtěla ledovou oranžádu. Cože? Vy nemáte oranžádu? Jak bez ní můžete žít? Já bych bez ní nevydržela ani týden. Vy si ze mě děláte legraci, poručíku. Buďte hodný chlapec a řekněte mi, kde jí můžu dostat.“ Velitel sice podřízeným nařídil vycházet zachráněným všemožně vstříc, jenomže všechno má své meze, takže dotyčný důstojník dotěrné „krásce v nesnázích“ nevrle odpověděl, že neví jak chutná oranžáda, ale oni se živí suchými bramborami, rybami, cibulí a chlebem!

Potopení neutrálního pasažérského parníku plného Američanů evokovalo tragickou událost z první světové války, kdy německá ponorka U 20 bez varování torpédoval osobní loď LUSITANIA, protože si jí velitel spletl se sesterskou MAURETANIÍ sloužící jako vojenský transport. LUSITANIA s sebou do hlubin stáhla 1198 mužů, žen a dětí, z čehož bylo 128 Američanů, což vedlo k ostré roztržce mezi Berlínem a Washingtonem. Rogge nepochyboval, že Rooseveltova administrativa propagandisticky využije útoku na ZAMZAM k utužení vojenské spolupráce se Spojenci, a byl odhodlán učinit vše, aby u zachráněných Američanů, kteří jej označovali za piráta a zločince, vylepšil negativní dojem, který u nich potopení parníku zanechalo.

Image
Dobový novinový článek z kauzy ZamZam

Scherman směl fotografovat i na palubě ATLANTISU podle vlastního uvážení a Rogge požádal kapitána Smithe, aby mezi cestujícími vybral 4 zástupce, které pozval do své kajuty, a jelikož mezi nimi byl i Murphy, víme, že všem potřásl pravicí, představil se a omluvil za potopení ZAMZAMU a slíbil, že učiní vše, aby je mohl co nejdříve propustit na svobodu. Jedním dechem ovšem dodal, že parník plul bez světel, dodržoval radiové ticho, řídil se pokyny Britů a převážel vojenský materiál v hodnotě 3 milionů dolarů, takže představoval legitimní cíl. Kapitánovo jednání učinilo na Murphyho skupinu příznivý dojem, ale názor na jeho přepadovou taktiku nezměnili.

Byla tu totiž i odvrácená stránka mince a mezinárodně závazná pravidla kořistního řádu zakazovala útočit bez varování na nepřátelské (natožpak neutrální), civilní lodě, a samotná existence maskovaných přepadových lodí odporovala ustanovením haagské konvence. Argument o kontrabandu byl za těchto okolností irelevantní, jelikož Rogge nebyl obdařen jasnovideckými schopnostmi a o povaze nákladu před útokem samozřejmě nevěděl. Pasažéři ZAMZAMU se stali obětí válečných praktik uplatňovaných oběma znesvářenými stranami, protože i na moři stále častěji platilo odvěké právo silnějšího, takže i osoby cestující přes Atlantik na palubách neutrálních lodí, musely počítat s rizikem útoku.

Image
Životní podmínky na palubě Dresdenu

Naštěstí si ostřelování vyžádalo pouze 10 zraněných, z čehož většinu činili povrchové šrámy a lodní lékař musel řešit jenom 3 vážnější případy. Bohužel, vesměs se jednalo o prominentní persony; amerického obchodníka s tabákem Neda Laughinghouse zasáhly střepiny do hlavy, a jeho stav dělal Němcům největší starosti, jeho krajanovi velícímu americko-britským sanitářům, Franku Vicovarimu, rozdrtily padající trosky pravý kotník a levé stehno, a konečně britský doktor Robert Starling utrpěl nepříjemné zranění pravé nohy.

Třebaže se ATLANTIS v uplynulých měsících zbavil předchozích zajatců přesazením na parníky DURMITOR a STORSTADT, byl pomocný křižník přeplněný o nemohl se věnovat svému hlavnímu úkolu - lapání nepřátelských obchodních lodí. Navíc egyptští námořníci, jakožto „občané neválčící země“, sepsali petici požadující jejich propuštění, takže Rogge netrpělivě vyhlížel DRESDEN, aby se nevítaných společníků zbavil, už jenom z toho důvodu, že si nemohli dovolit živit tolik hladových krků.

Image
Náhrobek Neda Laughighouse

DRESDEN našli v ranních hodinách 18. dubna a k jejich velké radosti spatřili v jeho kýlové brázdě i zásobovací loď ALSTERUFER. Všechny zajatce, s výjimkou trojice vážně raněných, přesunuli na DRESDEN, zatímco z plných skladů druhé lodě převezli čerstvé potraviny a další potřeby. Veliteli udělaly radost průzkumné hydroplány Arado Ar. 196, ale jeho podřízení ocenili spíše zásilku pošty, jelikož nic nepozvedne morálku lépe, než spojení s domovem (17). Rogge se se zajatci rozloučil se slibem, že pokud DRESDEN potká jakoukoliv neutrální loď, budou okamžitě propuštěni. Poté instruoval kapitána Jägera, aby se s ohledem na veřejné mínění v USA choval k zajatcům co nejohleduplněji a vysadil je v některém neutrálním přístavu, přičemž za nejvhodnější pokládal Kanárské ostrovy.

Poté se ATLANTIS společně s ALSTERUFEREM vydal na dostaveníčko s pomocným křižníkem KORMORAN, ale DRESDEN měl v poloze 27 stupňů 50 minut jižní šířky a 15 stupňů 30 minut západní délky čekat na jeho návrat. Oba korzáři se setkali 19. dubna a následující den připlul tanker NORDMARK, takže mohli přečerpat 700 tun nafty a naložit 2 Arada a další zásoby. Pomocný křižník měl nyní plné palivové nádrže, 988 tun sladké vody, 600 tun uhlí a tolik proviantu, jako když minulý rok vyplouval na bojovou plavbu.

Oba velitelé se domluvili na dalším postupu, načež se ATLANTIS 26. dubna znovu krátce setkal s DRESDENEM. Rogge Jägerovi zopakoval předchozí instrukce, načež se parník vydal na sever. Bohužel brzy zachytili depeši z SKL, které přikázalo Jägerovi přivést DRESDEN do přístavu St. Jean de Luz na hranicích Francie a Španělska, a Roggemu bylo jasné, že brzy jej budou zajatci považovat nejenom za piráta útočícího na bezbranné lodě, ale i za muže nedržícího dané slovo.

Image
Propuštění trosečníci ze ZamZamu

Bohužel 28. dubna podlehl svým zraněním Ned Laughinghouse, jenž se stal první a naštěstí i poslední obětí přepadení ZAMZAMU. Pochopitelně hrozilo nebezpečí, že DRESDEN těsně před cílem za velkých ztrát na životech potopí spojenečtí ponorkáři či letectvo, ale nato, aby radil SKL byl Rogge malý pán, takže mu nezbylo nic jiného než rozhodnutí nadřízených respektovat a doufat, že ostatní zajatci budou mít více štěstí než chudák Laughinghouse.

ATLANTIS se znovu zapojil do války o tonáž a křižoval na spojnici dvou frekventovaných tras, kudy se do západoafrického Freetownu plavily jak parníky z Kapského města, tak tankery ze Západní Indie. Brzy však z ventilačního systému pomocného křižníku začal vycházet zprvu nepříjemný, ale po několika dnech již nesnesitelný zápach. Námořníci se nejprve domnívali, že jej způsobila uhynulá krysa, ale pátrání po její mrtvolce k úspěchu nevedlo. Teprve když našli zapomenutý vak s kořistí ze ZAMZAMU, byla záhada osvětlena, jelikož obsahoval desítky rozkládajících se hus.

Jäger nechal zajatce hned 18. dubna nastoupit na palubu a sdělil jim, že učiní vše, aby jim pobyt na lodi zpříjemnil, ale parník má málo zásob a není uzpůsoben k ubytování takového množství lidí, takže se musí uskrovnit. Zároveň dal najevo, že nepřipustí žádný pokus o odpor, načež shromáždění rozpustil. Jakmile nedobrovolní hosté poznali, že DRESDEN míří do západní Francie, dožadovali se Američané propuštění, jelikož opustili vlast na civilním parníku plavícím se pod vlajkou neutrální země, ale samozřejmě marně, neboť Jäger si nemohl dovolit nesplnit direktivy SKL.

Image
Peter a Vendy Levittovi v zajateckém táboře v Liebenau

Jägera zajatci později kritizovali za neplnění slibů, necitlivý přístup a špatné jídlo, ale kapitán mající pouhých 60 podřízených nemohl riskovat vzpouru a svým hostům předkládal podobnou stravu jakou měla na stole jeho posádka. Ženy a muži obývaly oddělené prostory a pouze na několik hodin denně dostaly manželské páry příležitost k setkání na palubě. Jak se plavba prodlužovala, uvědomili si zajatci, že ZAMZAM bude prohlášen za pohřešovanou loď a chtěli příbuzným sdělit, že jsou naživu, ale ani s touto žádostí pochopitelně neuspěli. Na jejich obavy došlo 18. května, kdy Britové uvedli, že parník byl pravděpodobně potopen a osud posádky a cestujících je neznámý.

Tou dobou už DRESDEN v doprovodu několika torpédoborců a torpédovek brázdil Biskajský záliv a blížil se k cíli, takže blízcí jeho pasažérů nežili v mučivé nejistotě dlouho. Během své pouti měřící 4860 námořních mil se jen těsně vyhnul britskému konvoji, pronikl blokádou (18 ) a 20. května zakotvil v St. Jean de Luz, přičemž Němci obratem uvedli, že ZAMZAM byl beze ztrát na životech potopen a všichni zachránění dlí v St. Jean de Luz. Američany převezli do Biarritz a konzul H. Watermal dostal za úkol zařídit jejich repatriaci, zatímco posádku a občany zemí protiněmecké koalice dopravili po moři do Bordeaux a prohlásili za válečné zajatce (19).

Image
Propuštění Američané v San Sebastienu

Nečekanou komplikaci způsobilo zjištění, že část sanitářů má americké občanství, načež byli dočasně zadržení, zatímco jejich propuštění krajané již 31. května překročili španělskou hranici a za dohledu amerického velvyslance a zástupců Červeného kříže, směřovali za velké pozornosti sdělovacích prostředků po železnici k San Sebastianu, odkud pokračovali k hranicím s Portugalskem. V Lisabonu je přivítali 2. června a o týden později odstartovalo letadlo s trojicí prominentů, mezi nimiž pochopitelně nechyběli Murphy s Schermanem, a přistálo v USA. Ostatní se do vlasti postupně vraceli parníky, přičemž poslední skupina přicestovala do New Yorku až 2. srpna.

Hůře se vedlo osobám prohlášených za válečné zajatce, které Němci rozdělili podle pohlaví a poslali do táborů rozesetých po celé Evropě. Ženy věznili v Libeneau, ale např. egyptští námořníci skončili až v dalekém Bulharsku, kde je v říjnu 1944 osvobodila Rudá armáda. Většinu žen později vyměnili za „Árijky“ zadržované Spojenci, ale muži takové štěstí neměli a mnozí se na svobodě ocitli teprve po skončení války.

Image
Fotografie ZamZamu propašovaná Schermanem

Potopení ZAMZAMU německým pomocným křižníkem se stalo vděčným tématem pro spojenecké a americké žurnalisty. Největší pozornosti se dočkala obsáhlá Murphyho reportáž publikovaná 23. června 1941 na stránkách časopisu Life a doprovázená Schermanovými fotografiemi, ale prostor v médiích dostali i další cestující a brzy se na pultech knihkupectví objevilo několik publikací věnovaných této kauze. Tisk označoval Roggeho za „řezníka“a německé námořníky za barbary neštítící se zákeřně útočit na neutrální pasažérské lodě, ale vzhledem k tomu, že nikdo nepřišel o život (o smrti Laughinghouse se nevědělo), se žádná „druhá LUSITANIA“ nekonala a ani nedošlo k rapidnímu zhoršení vztahů mezi Berlínem a Washingtonem, takže zapojení USA do války na straně Spojenců bylo v nedohlednu.

Za pozornost stojí osud fotografií pořízených Schermanem během záchranných prací a na palubě ATLANTISU a DRESDENU. Ty po připlutí do Francie zabavila německé cenzura (po přezkoumání mu byly koncem r. 1941 vráceny), jenomže kampak na novináře! Scherman ukryl jeden film do tuby se zubní pastou, díky čemuž mohl Life publikovat i unikátní snímek pomocného křižníku ATLANTIS, jehož kopii získala britská Admiralita, která jej namnožila a rozeslala velitelům válečných lodí pátrajících po nebezpečném korzárovi. Á propos, tuto fotografii držel v ruce i námořní kapitán R. Oliver velící těžkému křižníku DEVONSHIRE těsně předtím než nařídil 22. listopadu 1941 pálit na bezmocný ATLANTIS, a když tisk následně přinesl zprávu o jeho potopení, mnozí z Roggeho někdejších nedobrovolných hostů si vzpomněli na pořekadlo o božích mlýnech.

Poznámky:
(1) Velitelství jej přestavělo na minonosku a pod jménem DOGGERBANK nakladl u pobřeží Jižní Afriky desítky min, na nichž se potopily 2 lodě a další 3 utrpěly poškození, ale DOGGERBANK později omylem potopila německá ponorka.
(2) Rogge měl vybrat nejzasloužilejší členy na udělení Železného kříže I. třídy.
(3) Znak „QQQQ“ znamenal setkání s podezřelým plavidlem nebo napadení pomocným křižníkem.
(4) Do února přišlo o život při akcích ATLANTISU 33 spojeneckých námořníků.
(5) Při dlouhých korzárských plavbách docházelo bez přísunu čerstvého ovoce a zeleniny u posádek k zdravotním potížím, třebaže námořníkům vydávali vitamínové tablety, které však po čase ztrácely účinnost.
(6) Rogge ve svých pamětech tvrdí, že za to mohl nezkušený egyptský kormidelník.
(7) Loď OXSFORDSHIRE provozovala Bibby Line od r. 1912.
(8 ) Tuto distanci udává Rogge, ale kupř. Slavick uvádí 8400 m a Galynja 8500 m.
(9) ZamZam je posvátný pramen v Mekce. Nezvyklé jméno vybrali proto, že parník často převážel muslimské poutníky do Mekky.
(10) Egypt sice ovládali Britové a na jeho území se už od r. 1940 vedly válečné operace, ale tamější vláda formálně vyhlásila neutralitu.
(11) S odvoláním na kapitána Smithe to ve svých memoárech uvádí Ulrich Mohr.
(12) Údaje se různí, takže Hoyt uvádí pouze 5 zásahů, Rogge, Woodward a Kaczmarek 6.
(13) Čest Egypťanů zachraňoval mladý kadet, jenž se během ostřelování nehnul od kapitána, a i nyní zůstal po jeho boku na naklánějícím se parníku, zatímco jeho krajané mysleli pouze na vlastní záchranu.
(14)„Dejte mi pistoli a já toho mizeru zastřelím!“ Údajně pronesl Rogge na adresu obzvláště bezohledného Egypťana.
(15) Mohr píše, že dostali za úkol přivést co nejvíce oblečení, k čemuž je Rogge „místo klíče vybavil sekerou“.
(16) Např. při zajetí parníku AUTOMEDON se kromě šifrovacích tabulek zmocnili i přísně tajné zprávy hodnotící připravenost britských ozbrojených sil na Dálném východě, kterou Rogge přes Japonsko a SSSR poslal po zvláštním kurýrovi do Berlína.
(17) Bylo to poprvé a zároveň naposledy v průběhu předlouhé bojové kampaně ATLANTISU, kdy námořníci dostali poštu od svých blízkých.
(18 ) Blokáda přístavů v západní Francii byla tehdy velmi propustná a k jejímu dočasnému oslabení možná přispělo i zaneprázdnění Královského námořnictva, které právě stíhalo v severním Atlantiku bitevní loď BISMARCK.
(19) Taková byla běžná praxe, ale podle mezinárodního práva měly být posádky neozbrojených civilních lodí propuštěny.

Použité zdroje:
Слэйвик Дж.: Одиссея рейдера Атлантис. Vydalo nakladatelství АСТ 2005.
Мор У., Селлвуд А.: Летучий голландец Третьего рейха. История рейдера
Атлантис 1940 -1941. Vydalo nakladatelství Центрполиграф 2006.
Рогге Б.: Рейдер Атлантис. Самый результативный корабль германского ВМФ. 1939-1941 гг. Vydalo nakladatelství Центрполиграф 2006.
Hoyt E.: Přepadová loď 16. Vydala nakladatelství Beta - Dobrovský a Ševčík 1999.
Галыня В.: Рейдеры Гитлера; Вспомогательные крейсера Кригсмарине. Vydala nakladatelství Яуза, Коллекция, Эксмо 2009.
Okrety Wojenne 93/1.
http://www2.wheaton.edu/bgc/archives/Papers/zamzam/paper.htm
http://www2.wheaton.edu/bgc/archives/GUIDES/624.htm
https://www.bismarck-class.dk/hilfskreuzer/atlantis.html
http://www.e-reading.club/book.php?book=1004824
http://zamzamship.net/
http://www.thestudio203.com/zamzamalbum/index.htm
http://www.benjidog.co.uk/allen/Bibby2.html
https://hirschland.com/2012/03/28/the-sinking-of-the-zamzam/
http://www.red-duster.co.uk/BIBBY13.htm

Tuto novinku přečetlo 1419 lidí a poslali 1 komentářů. Poslat komentář


26/1/2021, 11:11 by wanike

пред283CHAPCHAPMegaВитоДятлзавоШелеhymnфарфТоруТрофБелоVijaTescTescDaviБелоБезыHaroПопоJewe
MoncJamaSomeLuigDaniAccaCarlLoveBornSideКудаStaiШепиPaulЦехаGustБезрЗабоGillTrirАртиЛитеУлет
GillAlicHowaMaurXVIIТоролечеШиряСапрдругОвчиELEGBarbШаракартAdveВороЛеон(190КовасертсертРуба
ClivPhilSelaNumbpoolPaliHeavZachRoxyFeliОрлоИзвоNikiЛьвоГромГенрFOTOДомиFWCoAnotlineРутеNoct
БаруПоляБурмZoneзакаZoneZoneсереZoneZoneZoneZoneZoneZoneZoneChetR2A6ZoneZoneChetEsthсереZone
ZoneнераNorbCARDFeelсобеBoscAtlaSinfРоссDarkAntoИталDriiУварТурцРоссSauvPhilHEYNXVIIаспиjazz
PersFunnTrefиздеИзобинстDisnBlacWindPoweLEGOCitiChouОщепPlanЛитРЛитРПравЛитРЛитРРодиЛитРЗвер
SheaбощиErneEdgaKrieMarkЛурьВахмHinaCraiEitaDeutOtarТараоперавтоАлекаспиwwwrGhosBarbКадрБори
руссБабаКлемСобоLitt`Мет106xForeБехтзапоSiemOttowwwaУльчплутSpenСтогМатюBurnЩепиonlyCARDCARD
CARDChanRamsШвайШелиABBYБелоВиктLeilПереСафоВасередаtuchkasКороDeco
Přihlášení
Uživatel:

Heslo:

 Přihlásit automaticky



Zapomněli jste svoje heslo ?

Nemáte ještě svůj účet?
Můžeš se registrovat zdarma


Aktuální statistika
 Členů:
 Poslední: wanike
 Dnes registrováno: 0
 Včera registrováno: 0
 Celkem registr.: 38

 Online nyní:
 Hostů: 15
 Členů: 0
  Statistika:
Rekord uživatelů: 120
Příspěvků: 21093
Google návštěvníků: 5898152
  Přihlášených:
nikdo není přítomen
 [ Administrator
 [ Generální štáb
 [ Dozorčí fora
 [ Moderator
 [ Moderatori
 [ Moderattor

Kdo je přítomen

Celkem je zde přítomno 15 uživatelů : 0 registrovaných, 0 skrytých a 15 Anonymních

nikdo není přítomen

[ Ukázat celý list ]


Nejvíce zde bylo současně přítomno 120 uživatelů dne 13/5/2019, 13:02


Hlasování

Momentálně není žádné hlasování

Kalendář
<<Březen 2021>>
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31
Dnes nemá nikdo narozeniny
Uživatelé, kteří mají do 7 dnů narozeniny: alexis0 (31), aqutyhyw (31), ozuvojo (34)
Vzestupné události:
Žádný

***helperr.com*** Server pro vaši zábavuMartin Mařák - Osobní stránka o všem co se mi líbí a nelíbí***helperr.com*** Flash hry online a zdarmaDankar, s.r.o. Hlavní dealer Ford OstravaReal Reality Klíč, s.r.o. - Klíč k Vaší spokojenosti. Realitní kancelář pro Vás.Kavárna pohoda - Ostrava centrumVáš Portál Vojna.netVálka v obrazech. - První a největší videoweb o druhé světové válce.Váš web s knihami***helperr*** Server pro vaši zábavuDankar s.r.o. Hlavní dealer Ford Ostrava - prodej, servis, autopujčovna, příslušenství***helperr*** Vše o zálohování DVD, Audio CD a telefonování zdarma
......... .........

Poslední prohlížení
Celkem 102 uživatelů navštívilo dnes tyto stránky :: 0 registrovaných, 0 skrytých a 102 Anonymních , 35 Z toho za poslední hodinu.
jarl v 21/2/2021, 11:21
Střelec v 26/1/2021, 18:21
wanike v 25/1/2021, 17:52
Kimi v 17/1/2021, 08:09
sigi v 31/12/2020, 15:27





Board Security

76180 blokovaných útoků
Powered by phpBB2 Plus, phpBB Styles and Kostenloses Forum based on phpBB © 2001/6 phpBB Group :: FI Theme :: Mody a Credit

[ Time: 0.3051s ][ Queries: 50 (0.0674s) ][ Debug on ]