Portál Vojna.net

obrněné automobily - BA-30

Anonymous - 29/10/2009, 09:43
Předmět: BA-30
BA-30


Sovětský stát byl i tzv. pionýrem ve vývoji a výrobě polopásových automobilů. Ještě v roce 1909 mechanik Státního imperátorského veličenstva A.Kergess vymyslel a zhotovil „zařízení pro jízdu automobilu ve sněhu“. Šlo o pásové pohybové ústrojí (vozík a pás byly z pogumované bavlněno-papírové tkaniny), osazené namísto zadních kol. Kroutící moment byl převáděn od poloosy k hnacím kolům pomocí řetězu. Nehledě na velké množství nedostatků se myšlenka ukázala býti atraktivní. „Autosaně“ (jak se v dokumentech té doby automobily s polopásovým pohonem konstrukce A.Kergesse označovaly) se lehce pohybovaly v blátě a sněhu – tam kde obyčejné stroje neprojely. V období od roku 1910 do roku 1916 Kergess svou konstrukci doupravil a v letech První světové války se poměrně dost „autosaní“ využilo u Rudé armády. Po revoluci v roce 1917 odjel Kergess do Francie.
V SSSR začaly práce na polopásových automobilech až na konci dvacátých a na začátku třicátých let, přičemž v jejich konstrukci bylo využito Kergessovi koncepce. Nejaktivnější práce probíhaly v NATI pod vedením inženýrů A.Kuzina a B.Šiškina. V roce 1931 dorazil na testy jimi vyprojektovaný polopásový automobil NATI-2 na podvozku Ford-AA. Po testech první verze a po provedení nezbytných úprav spatřil v roce 1933 světlo světa model NATI-3 a v roce 1936 NATI-V3. Pro tyto stroje posloužil jako základ sovětský nákladní automobil GAZ-AA. V roce 1937 se vylepšený model NATI-V3 pod označením GAZ-60 dočkal sériové výroby.
Samozřejmě téměř od samotného počátku výroby polopásových automobilů probíhaly jejich testy jako základny pro obrněné stroje. Na světě první polopancéřový broněvik (na podvozku Ostin) s Kergessovým pohybovým ústrojím vznikl v roce 1916. Testy proběhly úspěšně a bylo rozhodnuto o přestavbě všech obrněných automobilů v Rudé armádě na polopásový podvozek. Avšak události z roku 1917 (Velká říjnová revoluce) a následně Občanská válka tyto plány odsunuly do pozadí.
V SSSR začaly být obrněné automobily na polopásovém pohybovém ústrojí vyvíjeny v roce 1934 a to v konstruktérském středisku KBS Ižorského závodu. V následujícím roce představilo ABTU projekt polopásového obrněnce BA-6S („Kergess sněhový“) na základě stroje NATI-3. Pro neexistenci sériové výroby polopásových nákladních automobilů však musely být práce přerušeny.
V roce 1936 začal být v NATI projektován lehký polopásový obrněný automobil a ABTU s tímto podnikem uzavřela smlouvu na vývoj takového stroje. Podvozek se podařilo zhotovit v NATI a pancéřový trup a další montáž zajistil závod DPO ve Vyksu. Nový obrněný automobil, jež dostal označení BA-30, byl hotov na konci roku 1936 a po odstranění zjištěných nedostatků dorazil v zimě 1937 na NIBT polygon pro provedení státních testů.
Jako základu využili konstruktéři v NATI podvozku NATI-3 s následnými změnami:
1. Osazen mnohem silnější motor M-1 o 50 koních namísto čtyřicetikolového GAZ-AA;
2. Zlepšeno chlazení cestou osazení chladiče z tanku T-37 o objemu 22l namísto předcházejícího třináctilitrového;
3. Za rychlostní skříní GAZ-AA umístěn demultiplikátor;
4. Osazeny dodatečné diferenciály mezi hnací kola;
5. Rám vzadu zkrácen o 500 mm a základna o 390 mm;
6. O 390 mm zkrácena kardanová hřídel;
7. Přední pérování posíleno dodáním dvou listů;
8. Změněna konstrukce omezovače pohonu - namísto hřídelí z NATI-3 osazeny zkrácené hřídele;
9. V přední části obrněného automobilu namontovány kladky pro lepší překonávání překážek
Jako pohybové ústrojí využito pásu z pogumované tkaniny, na jehož vnější straně se upevnily hliníkové obložení pro zlepšení kontaktu se zemí. Pro jízdu na sněhu se BA-30 kompletoval párem lyží a ty se v případě potřeby namontovaly na přední kola.
BA-30 měl trup svařený ze 4 – 6 mm pancíře a konstrukčně šlo o hybrid trupů FAI a BA-20. Výzbroj složená z kulometu DT se umístila v otáčející se věži z BA-20. Bojovou zásobu ze 24 kulometných disků (1512 patron) bylo možné uložit ve čtyřech stojanech v zadní části trupu. Po nástup posádky 3 lidí sloužily dvoje dveře v bocích a pro výhled se zřídilo 5 otvorů a 7 průzorových škvír. Obrněný automobil se vybavoval radiostanicí 71-TK-1 (podél levého boku) s rámovou anténou na trupu.
Během testů v únoru – červenci 1937 najezdil BA-30 celkem 2380 km, z toho v letních podmínkách 1403 km (418 po silnici, 985 na cestách) a 977 v zimních podmínkách (po silnici i po cestách na kolech a pásech – 236 km, po silnicích a v terénu na lyžích a pásech – 739 km).
Během testů dosáhl stroj BA-30 o bojové hmotnosti 4,595 tun průměrné rychlosti po asfaltové silnici 36,6 km/h, v zimě na lyžích po cestách 15,35 km/h a čistě na sněhu 8,82 km/h. Dojezd činil 253 km po silnici, 122 km po zasněženém cestě (na lyžích) a 82 km v zasněženém terénu (na lyžích). Během překonávání překážek se ukázalo, že v letních podmínkách je maximální stoupavost stroje na tvrdé, drnité zemi 15 – 16°, v zimě dokázal stroj překonat stoupání s maximální sněhovou pokrývku ve vrstvě 300 – 350 mm do 12 – 13°. Krom toho BA-30 překonal brod 680 mm s tvrdým dnem.
Komise ve svých závěrech testů upozornila na slabou výzbroj a pancéřování, na nedostatečný výhled na bojiště a na značnou nepohodlnost práce posádky. Krom toho se doporučilo posílit přední nápravu a pérování, zvětšit pevnost gumových pásů „se zajištěním potřebné pružnosti, namísto hliníkových obložek namontovat ocelové, zjednodušit pásový napínací systém a zjednodušit demontáž hnacích kol (na BA-30 vyžadovala tato operace 6 pracovních hodin), odstranit přední kladky, které nesloužily svému účelu, osadit silnější motor a další řady změn.
V závěru zprávy o provedených testech obrněného automobilu BA-30, podepsané předsedou zkušební komise majorem Kulčickým , bylo uvedeno následující:

Zkušební model BA-30 má celou řadu základních konstrukčních a provozních nedostatků. Hlavní nedostatky se týkají následného: nedostatečná výzbroj, slabé pancéřování, pro podmínky práce polopásového automobilu je přetížen podvozek a stroj není spolehlivý.
Odstranění všech odhalených nedostatků podvozku automobilu vyžaduje velké náklady a čas, než stavba nového automobilu, přičemž všechny tyto nedostatky podvozku byly zjištěny při provozu automobilu s trupem BA-30 a motorem M-1.
Jestli se změní zbrojní systém, dá se silnější pancéřování a osadí silnější motor, tak hmotnost automobilu a napětí v ostatních mechanismech vzroste. To se musí opět projevit na dynamice a odolnosti daného automobilu.
Odtud je patrné, že BA-30 je pro využití v Rudé armádě nevhodný a odstranění nedostatků bez kořenového posouzení celého obrněnce je neúčelné.
Je nutné dopracovat projekt polopásového obrněného automobilu s uvážením všech materiálů pro testy automobilu tohoto typu
“.

Materiály na testy polopásového obrněného automobilu BA-30 byly prozkoumány ve vědecko-technickém výboru ABTU na konci roku 1937. Po posouzení bylo poznamenáno, že BA-30 se jeví zajímavým jako pokus o sestrojení polopásového obrněného automobilu, vhodného pro jízdu v terénu a ve sněhu. Avšak pro nedokonalou konstrukci polopásového podvozku bylo přijato rozhodnutí další práce na zlepšování tohoto obrněného stroje přerušit „do dopracování polopásového pohybového ústrojí“.
V řadě sovětských zdrojů je zmíněna výroba nevelké série BA-30 a také o jejich využití jako tahačů během sovětsko-finské války. Avšak tyto informace nebyly dosud potvrzeny nálezem v archivních dokumentech. V ročních hlášeních Vyksunského závodu DPO je ohledně obrněného automobilu BA-30 v letech 1933-1941 uvedena pouze jedna řádka za rok 1936: „Obrněný automobil BA-30 – 1 kus, cena 30 000 rublů, objednatel – NATI“. Žádné stopy o výrobě BA-30 nejsou ani v dokumentech Ižorského závodu a výkazy existence strojů Rudé armády k 1.lednu 1938 (ve kterých jsou zahrnuté i zkušební stroje) figuruje pouze jeden broněvik BA-30. Co se týče účasti BA-30 v bojích během sovětsko-finské války, tak tento fakt také není podpořen dokumenty. Nejspíše mohla být řeč o polopásových nákladních automobilech ZIS-22 a GAZ-60, které byly Rudou armádou během války využity jak u střeleckých divizí, tak v tankových jednotkách.
Co se týče osudu smontovaného zkušebního modelu BA-30, tak ten po testech zůstal na NIBT polygonu a tam se nacházel téměř do vstupu SSSR do války v roce 1941. 29.září 1941 byl BA-30 podle nákladního lístku č.2909 spolu s dalšími 41 stroji z polygonního muzea odeslán k dispozici Kazanským obrněným sborům Rudé armády. Další osud broněviku není znám – pravděpodobně skončil ve šrotu.

Image
BA-30 během testů na NIBT polygonu, červen 1937

Image
BA-30 během překonávání překážky, jaro 1937. Dobře je vidět, jak pásy dřou o blatníky.

Image
Nad blatníkem jsou dobře vidět lyže

Image
Image
Image
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Powered by phpBB2 Plus and Kostenloses Forum based on phpBB