Portál Vojna.net

Zajimavosti-vyprávění očitých svědků - K.H.FRANK vypovídá před soudem o "LIDICÍCH"

sigi - 12/11/2007, 00:16
Předmět: K.H.FRANK vypovídá před soudem o "LIDICÍCH"
Předseda se zajímal, zda byl Frank osobně v obci, což obžalovaný přiznal. ale zdůraznuje, že ne v době exekuce. V tu dobu údajně dlel v Berlíně, aby s Hitlerem projednal záležitosti kolem atentátu na Heydricha. Na celou rozmluvu se prý pamatuje matně a neví, kdo přišel na myšlenku zničit Lidice Pokud si vzpomíná, došlo k tomu na výslovný příkaz Hitlera, o němž se dozvěděl až po svém návratu do Prahy. Rozkaz byl přesný: Všechny muže postřílet, ženy odvléci do koncentračních táborů a děti dát do německé výchovy.! Jako důvod bylo uvedeno podporování atentátníků na Heydricha. Hitlerův rozkaz byl adresován říšskému protektorovi, případně policejním orgánům


Předseda: „Když jste se dozvěděl o rozkazu, co jste dělal?"
Frank: „Po návratu do Prahy jsem jel do Lidic. Akce byla u konce, vesnice
ještě hořela. Z exekuce jsem již nic neviděl. Pamatují se však, že jsem zahlédl několik mužských mrtvol."
„Jistě vám někdo podával hlášení po vašem příchodu."
„Byl to Bóhme."?
„nebo Wiesmann.?"
„Nevím, nepamatuji se. Pravděpodobně byl přítomen."
Stejně tak si Frank již nepamatoval, kolik mužů bylo zastřeleno. Do Lidic se prý vypravil pouze proto, aby kontroloval, zda provedení Hitlerova rozkazu bylo vykonáno.
Předseda ho přerušil: „Přesvědčil jste se, jakým způsobem se zjištovala vina lidických mužů a zda vůbec byla zjištována?"
„Vím pouze z hlášení, že v Lidicích byli přechováváni atentátníci a jejich pomocníci."
„Co jste si myslel o Lidicích ? Není přece obvyklým takový hrůzný způsob trestu."
„Měl jsem rozkaz Hitlerův a více jsem o tom neuvažoval. Hitler byl velmi rozhořčen atentátem na Heydricha. Z jeho rozkazu byla také podniknuta akce proti Ležákům." Zde se Frank na okamžik odmlčel, jako by se snažil vzpomenout a pak dodal: „Myslím, že rozkaz k Ležákům dal přímo Himmler s odvoláním na Hitlera. Sloužil jsem Adolfu Hitlerovi a jeho rozkazy jsem plnil, i když z lidského hlediska byly zločinem."
Pak nechává předseda číst Frankovo písemné prohlášení o Lidicích. Mnoho se na případ již nepamatuje, nebot prý Němci o Lidicích málo mluvili... Kdyby věděl, kde se nalézají lidické děti, velmi rád by o tom podal zprávu. řekl doslovně: „Neměl jsem žádný důvod, abych cokoli ve věci lidických dětí zamlčoval." Uvádí i několik míst, kam mohly být děti odvezeny. Dětský domov v Šárce, internační tábor na Moravě, některý z Himmlerových „lebensbornů", určených pro převýchovu. Doznává: „Tehdy jsem akci proti Lidicím považoval za správnou, jinak jsem o ní nepřemýšlel. Dnes však vím, že Lidice byly jedním z největších politických omylů, nebot jejich osud popudil celý svět proti Němcům. Byl to také zločin proti lidskosti."
V závěru svého výslechu říká: „Bylo bojováno proti československé státní ideologii, která měla být zničena. Tak to bylo nařízeno Hitlerem a říšskou vládou a za provádění této zásadní politické linie byl zodpovědný pouze říšský protektor. Bylo vydáno na sta německých zákonů a nařízení, které byly vyneseny v zájmu říše a často ke škodě českého národa. Byly to zákony síly a moci. Já jsem podle svých služebních předpisů střežil jejich provádění."

Předběhněme na okamžik několik dnů soudního přelíčení a vstupme do jednací síně 9. dubna.

Před tribunálem právě stanul Harald Wiesmann, bývalý kriminální rada kladenského gestapa. Hovoří o stopě, která je přivedla do Lidic — o neštastném dopisu Václava ?íhy Aničce Maruščákové, který byl zachycen a předán gestapu slánským továrníkem a starostou Palou. Připomenme si jeho obsah:

„Drahá Aničko. Promin, že Ti píši tak pozdě. Co jsem udělal, jsem udělal. Onoho osudného dne jsem spal na čabárně ... Na shledanou příští týden a pak se již neuvidíme. Milan."

Wiesmann ihned podotýká, že jako kriminální úředník nebyl přesvědčen, že tento dopis je důkazem. Dále ve své výpovědi pokračuje tvrzením, že poprvé slyšel o Lidicích při telefonickém rozhovoru se šéfem SD Bóhmem, který mu řekl, že přijde s dr. Geschkem, vedoucím pražského gestapa, a že bude podniknuta akce, o které mu zatím nemůže telefonicky nic bližšího říci. Oznámil mu, zeje to rozkaz od Franka. Odpoledne v 15 hodin skutečně přijel Bóhme, Geschke a několik jejich adjutantů do Kladna. Teprve tehdy se svědek dozvěděl, že Lidice mají být zničeny. Prý se podivil, nebot se mu dosud nestalo, aby takováto náhodná stopa vedla k dopadení pachatele, a to tím spíše, že tuto zprávu podávali provokatéři.
Mezitím si však dr. Geschke již vyžádal pomoc posádky ze Slaného při obklíčení obce a pak měl rozmluvu s Frankem, na niž si Wiesmann dobře pamatoval. Bóhme nemohl hned dostat spojení a telefonistce vyhrožoval zavřením, nespojíli ho bez ohledu na jiné hovory.
Pak prý Bóhme oznámil, že na „rozkaz gruppenfuhrera Franka, který opět plní rozkaz vůdcův, má být obec zničena a srovnána se zemí". Dostal prý také pokyn, jak má být naloženo s obyvatelstvem.
„Mezi mnou a Bóhmem došlo ke sporu," říká svědek, „nebot jsem nebyl o absolutní nutnosti tohoto opatření přesvědčen. Zeptal jsem se Bóhma, zda mají být postříleny i ženy a děti, a on mi odpověděl: „Vy dáváte otázky jako nějaký začátečník."
Wiesmann potom uvedl, jak podle rozkazu byli postříleni všichni muži od 16 do 60 let. Sám se exekuce nezúčastnil, prý právě v té době dohlížel na vyklízení mlýna, kde zůstalo mnoho obilí. Tam mu také ohlásili příjezd Franka, který se „chtěl podívat na Lidice". Podle Wiesmannova svědectví přijel v doprovodu dalších tří mužů. Zahlásil se mu a provázel ho po obci. To již její část hořela, ale za zdí statku se stále ozývaly výstřely.
Frank si prohlédl popravčí místo a pak se pozorně díval na mrtvoly. Na dotaz soudce Wiesmann uvedl, že Frank byl v Lidicích celkem třikrát. Druhá návštěva následovala několik dnů po vypálení, kdy přijel s celým štábem, s nímž se radil, jak mají být Lidice srovnány se zemí. Prohlásil prý: „Nejpozději do šesti měsíců si přeji, aby tady bylo pole!"
„Všechny akce politického významu byly dohodnuty mezi gestapem a Frankem, od něhož byly nařizovány," zakončil svědek své slovo.
Na otázku prokurátora, jak se Frank choval při návštěvě Lidic v den vypálení a zda byl zdrcen, odpověděl: „Naopak. Vždyt byl o všem informován! Všechno věděl. K vyhlazení Lidic dal přece sám rozkaz! řekl mi to Bóhme. Neměl vůbec důvodu, aby to říkal, kdyby to nebyla pravda. Nikdy nebylo učiněno nic jiného, než by si Frank přál."
Obhájce se ptá: „Mohl obžalovaný dávat rozkazy o své újmě?"
A Harald Wiesmann: „Ano, samozřejmě."
Přesně v půl dvanácté je jednání přerušeno a připravuje se promítnutí filmu, který v Lidicích natočil Franz Tremi, filmový technický poradce NSDAP. Pomáhal mu při tom Mirko Wagner, obchodník a majitel firmy Ze-nith-film. Odjeli do Lidic 10. června v půl deváté ráno.
Na plátně se odvíjí svědectví o lidické tragédii. Uprostřed spáleniště chodí esesáčtí vedoucí, jeden z nich ukazuje do kamery jedinou bytost, která přežila — malého králika.
„Po celou dobu seděl Frank nepohnutě na svém místě a s velkým zájmem sledoval film. Ani na okamžik neodtrhl hlavu. Zkřížil ruce po svém starém způsobu, přehodil si nohu přes nohu a pak se upřeně díval, jako by se opět vžíval do těch časů, kdy se to vše udalo na jeho rozkaz. Na jeho tváři nebylo vidět nejmenších stop výčitky," poznamenal tehdejší zpravodaj.
Pokusme se nahlédnout na projednávání lidické tragédie očima účastníků soudního přelíčení: předně nás musí doslova šokovat Frankova bezcitnost, nevýslovný cynismus. Hovořil přece o lidických dětech několikrát a stále ponechával zoufalým matkám naději, že se s nimi ještě někdy shledají. Živil jejich iluze, že snad najdou své děti roztroušeny po útulcích a dětských domovech, v německých rodinách. Neprozradil sebemenší stopu, z níž by někdo mohl vydedukovat, že trasa drtivé většiny odvlečených definitivně končí v polském Chelmnu. Ve vyhlazovacím táboře, v jehož plynových komorách děti zahynuly zakrátko po vyhlazení rodné obce.
Všechny zločiny fašismu jsou hrůzné; a podlé, barbarské a naprosto nesmyslné vraždění dětí je opatřením, vymykajícím se všem představám. Jak mohly být říši nebezpečné a jakou trestní odpovědnost za činy dospělých mohly mít roční Marta Hroníková, Zdeněk Petřík a Josef Suchý, či dokonce děti šesti lidických žen, které se narodily až po tragédii? A přesto i ony musely zemřít.
Proč?
A dál: přestože Frank byl do jisté míry usvědčen Wiesmannem, že byl původcem rozkazu k vyhlazení Lidic, trval obžalovaný na svém: Pouze vykonával Hitlerův rozkaz, tlumočil ho, nanejvýš mluvil „vůdcovým" jménem. Ostatně — lidická tragédie se natolik vymykala i hrozným válečným zkušenostem, že mnozí z přítomných se skutečně klonili k názoru, že o osudu obce rozhodl Hitler. Ale — kdo mu vnukl tu myšlenku? Kdo jeho rozhodnutí směroval do Lidic?
Soud vyslechl svědectví bývalého předsedy protektorátní vlády dr. Jaroslava Krejčího, který na otázku, zda někdy mluvil s Frankem o Lidicích, odpověděl: „V jednom rozhovoru mi Frank řekl — Já jsem to nařídil."
Při konfrontaci obžalovaný tvrzení odmítal, trval na tom, že plnil Hitlerův rozkaz. Krejčí vyřkl osudovou pravdu: „Dřív jste se nikdy, vy, ani říšský protektor, za führera neschovávali, naopak jste zdůraznovali, že máte velkou moc."
Výrok Krejčího jednoznačně obžalovaného usvědčuje. Ale zároven také otevírá možnost Frankovu chvastounství, aby si před činiteli říše připisoval zásluhy za rozhodnutí, které vlastně neučinil. Je nepochybné, že tvrdý kurs, který Frank v čechách nastolil, musel imponovat všem německým protektorům a gauleiterům a byl také Berlínem náležitě ceněn.
Jaká je tedy pravda? Kdo je viníkem lidické tragédie?
Podle všech později získaných poznatků nemohl Hitler rozhodnout o vyhlazení Lidic dříve než 9. června večer, přesněji kolem půl, tři čtvrté na sedm. Těsně předtím mluvil po Heydrichově pohřbu s Háchou, vyslancem Chvalkovským a ministry protektorátní vlády. Přestože vyhrožoval nejpřísnějšími sankcemi, ani náznakem nedal najevo své záměry s Lidicemi. či s jinou českou obcí.
Pak však jednak s Frankem. A ten po skončení schůzky, v 19.45 hodin telefonoval do Prahy Bohmemu, aby ho informoval o Hitlerově rozkazu: Vyhladit Lidice z povrchu země!
Ale!!! Podle výpovědi příslušníka kladenského gestapa Ewalda Hartgeho mu už 9. června dopoledne sdělil Wiesmann, že dojde „k nevídané věci".
Mezi třetí a čtvrtou hodinou odpoledne přijeli do Kladna Bóhme a Geschke. Nařídili, aby gestapo, schutzpolizei, vojsko a četnictvo byly uvedeny do pohotovosti. Současně poslali i pro velitele kladenské četnické stanice podplukovníka Víta, aby se i české četnictvo připravilo k rozsáhlé akci. Ještě před 19. hodinou dostal zemědělský referent na oberlandrátu v Kladně příkaz zajistit evakuaci zemědělského nářadí a hospodářského zvířectva. Také velitel posádky ve Slaném obdržel rozkaz být nejpozději o 22. hodině na místě. V Lidicích!
Můžeme uvést i svědectví bývalého řidiče gestapa v Kladně, jemuž již v průběhu dopoledne 9. června uložili obstarat dostatek kanystrů s benzínem pro dílo žhářů. A dokonce i Miroslav Wagner, spolupracovník filmového poradce nacistické strany v protektoráte Františka Tremla, byl v průběhu osudného dne požádán, aby si připravil kamery a dostatek materiálu, nebot „bude večer filmovat něco mimořádného".
A je zde i svědectví Wiesmanna, jak se Bóhme snažil dovolat do Berlína. Již odpoledne 9. června. Po rozhovoru prý Bóhme tlumočil rozkaz zničit obec. Ale my víme, že Bóhme musel po devatenácté hodině přerušit na kladenském gestapu všechny přípravy a odjet do Prahy, aby stihl telefonický rozhovor s Frankem. Mýlí se Wiesmann? Jeho omyl či vědomá lež by přece nikomu neprospěly. Kde je tedy pravda?
Ve světle zmíněných faktů je naprosto nemyslitelné, aby lidická tragédie proběhla až na základě Hitlerova rozhodnutí. Jistě — nepochybně tu jeho rozkaz byl, at již spontánní či vynucený Frankem. Proto také musel Bóhme odjet do Prahy, protože byli smluveni na telefonickém rozhovoru na 19.45 hodin. Když se znovu kolem jedenadvacáté vrátil do Kladna, vezl příkaz vůdce: Zničit Lidice! Příkaz, který ze zúčastněných i z Franka stal veškerou odpovědnost. Co na tom, že o Lidicích bylo rozhodnuto dávno předem a bez Hitlera, že ještě před odletem do Berlína nařídil Frank šéfovi SD Bóhmovi jednat; co na tom, že mu odpoledne bezostyšně zalhal, že o osudu Lidic již Hitler rozhodl, že rozhovor mezi Berlínem a Prahou ve večerních hodinách jen potvrdil to, co všichni věděli. Možná toto několikahodinové zpoždění způsobil jen administrativní zádrhel — Frank nemohl předpokládat, že Hitler dá setkání s protektorátní vládou přednost před sch?zkou s ním, a ujistil Bóhma, že si rozkaz na „v?dci" vynutí již odpoledne. Snad proto se Bóhme snažil dovolat do Berlína tak vehementně, že vyhrožoval spojovatelce nejpřísnějšími tresty.
Jedno ale Frank věděl — že až se bude situace v Berlíně vyvíjet jakkoli, v pohřební náladě Hitlera snadno získá pro svou myšlenku. Pro myšlenku, která kromě jiného měla Hitlera utvrdit, jak energického, rozhodného, nemilosrdného a věrného protektora v čechách by získal jeho jmenováním.

Dejme ještě jednou slovo Haraldu Wiesmannovi: „Dnes chápu, že zničení Lidic byla největší sprostota v dějinách světa. Jak vymohl Frank na Hitlerovi ten rozkaz, nevím. Geschke s Bohmem mi tenkrát na mou námitku, že proti Lidicům nejsou důkazy, prohlásili, že je to politická nutnost a kdyby nebyly Lidice, byla by jiná obec.
Anonymous - 20/11/2007, 01:10
Předmět:
Sigi dost dobrý článek na starém fóru jsem si ho pořádně ani nevšiml,ale tady mi hned padl do oka Exclamation Exclamation
Jen doplním dvěma fotkama..

Image
Tady máme toho zmetka K.H.Frank

Image
A tady výsledek jeho iniciativy Evil or Very Mad
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
Powered by phpBB2 Plus and Kostenloses Forum based on phpBB