Destroyman
Oberstleutnant
Věk: 43
Založen: 02. 11. 2007
Příspěvky: 2864
Bydliště: Děčín
43617.64 Sigidolar
|
|
Letadlová loď Audacity
Německá nákladní loď pro přepravu obilí Hannover měla zkrátka smůlu. V březnu 1940 se pokusila prorazit námořní blokádu a byla zajata anglickým lehkým křižníkem Dunedin a kanadským torpédoborcem Assiniboine.
Zpočátku měla sloužit pod názvem Sinbad v britském obchodním loďstvu, jenže Bitva o Atlantik tou dobou už zuřila v plné síle a každá protiponorková zbra? byla Angličanům dobrá. Není divu, že kohosi ve štábu Královského námořnictva napadlo, že Hannover by se dal celkem snadno přestavět na první eskortní letadlovou loď na světě, což se také stalo. Stará paluba byla stržena a nahrazena pevnější, loď byla přejmenována na HMS Audacity a tím přestavba v podstatě skončila. Nikdo si nedělal starosti s výtahem nebo hangáry, letadla byla jednoduše uskladněna přímo pod širým nebem. Těch letadel bylo koneckonců jen šest a jednalo se o osvědčené Martlety - tedy britské verze americké námořní stíhačky Grumman F4F Wildcat. Audacity se však asi moc nevěřilo – vždyť ani nebyla zařazena do stavu válečného námořnictva (admirálové se za takovou „nouzovku“ asi styděli), a proto plula pod britskou obchodní vlajkou. Piloty a personál obsluhy dodalo RAF, velitelem letadlovky byl jmenován fregatní kapitán Douglas William Mackendrick. Audacity byla do služby zařazena v červnu 1941.
Bojovou službu měla Audacity krátkou, ale zajímavou a nakonec i tragickou. V září 1941 vyplula do Gibraltaru jako součást doprovodu konvoje OG 74. O ochranu dvaceti šesti nákladních lodí se kromě Audacity starala ještě jedna šalupa a pět korvet. 20. září konvoj objevila ponorka U-124 (Johann Mohr) a potopila dvě lodě. Na pomoc trosečníkům spěchala záchranná loď, ta však byla potopena bombou z Fw-200 Condor. Do boje se zapojily i Martlety z Audacity. Jeden zahnal palbou z kulometů pod vodu ponorku U-201 (Adalbert Schnee), jiné dva sestřelily dalšího Condora. Schnee se však později ke konvoji přiblížil a v noci potopil tři lodě. Druhý den Martlety sestřelily dva Condory, přičemž jeden Martlet byl ztracen.
Na zpáteční – a poslední - cestu z Gibraltaru se Audacity vypravila až 14. prosince 1941, a to jako součást 36. eskortní skupiny (dvě šalupy a šest korvet) fregatního kapitána Fredericka Johna Walkera, která doprovázela konvoj HG 76 o třiceti dvou lodích. Protože se čekaly velké problémy s německými ponorkami, Walker dostal navíc další dvě šalupy, tři korvety a tři torpédoborce. A problémy skutečně přišly, cesta se změnila na jednu z nejurputnějších bitev celé ponorkové války.
Boj v podstatě zahájily námořní letouny Swordfish z Gibraltaru. Ve snaze vyčistit konvoji cestu neúspěšně svrhly hlubinné bomby na dvě ponorky, na třetí zaútočily kulomety (bomby jim už došly) a donutily ji k ponoření. Ráno 17. prosince STR (Submarine Tracking Room – místnost sledování ponorek) informovala Walkera, že podle dešifrovaných zpráv Ultra na něj číhá pětičlenná vlčí smečka s příznačným názvem Seeräuber (námořní lupič). Jako první se pokusila zaútočit U-131 (Arend Baumann), ale byla zpozorována a jeden Martlet ji zahnal pod vodu. Walker se na místo ponoru vydal se svou šalupou Stork a zmrzačil U-131 salvou hlubinných bomb. Ponorka vyskočila na hladinu a pak si ji na vzdálenost deset kilometrů vzaly do prádla děla dvou torpédoborců. Baumann svou ponorku potopil a opustil. Druhý den se podobně vedlo i člunu U-434 (Wolfgang Heyda), rozdíl byl jen ten, že ho nepoškodila šalupa, ale dva torpédoborce. Martlety mezitím zahnaly dva Condory. Dosavadní průběh bitvy byl obrovský anglický úspěch, na konvoj nebylo dosud vypáleno ani jedno torpédo a pocit uspokojení vedl k poněkud předčasnému rozhodnutí, že dva torpédoborce byly odvolány zpátky do Gibraltaru. Jenže Němci nehodlali jen tak pro nic za nic složit zbraně.
Už večer byla sonarem zachycena U-574 (Dietrich Gengelbach). Ponorka se vynořila a podařilo se jí odpoutat od pomalé korvety, na kterou pak z velké dálky neúspěšně vypálila salvu torpéd. Gengelbach sledoval konvoj celou noc a čekal na svou šanci. Ta přišla k ránu, když se mu před torpédomety připletl poslední z torpédoborců – Stanley. Gengelbach nezaváhal a Stanley po zásahu torpédem do muničního skladiště zmizel z hladiny v několika vteřinách. Na scénu opět přispěchal Walker se Storkem a zaútočil v momentě, kdy se ponorka ponořovala. Poškozená U-574 musela zase na hladinu a následovala poněkud komická situace, když se Stork s ponorkou vzájemně honily v kruzích. U-574 dokázala řezat zatáčky o něco rychleji, byla tedy uvnitř kruhu, přičemž ale byla tak blízko, že nemohla střílet torpéda a naopak - dělostřelci ze Storku nedokázali sklonit hlavně svých kanónů natolik, aby ponorku dokázali zasáhnout. Jediné, čím si mohli nepřátelé „ublížit“ byly nadávky, kterými se také navzájem hojně častovali. Nakonec Walker nařídil, aby věž ponorky byla „vyčištěna“ kulomety a rozhodl se pro taran. U-574 se potom převrátila a potopila za doprovodu poslední čestné salvy hlubinných pum. Incident skončil, když posádka Storku vytáhla z vody trosečníky (dvacet pět ze Stanley a pět z ponorky). Za chvíli se nad konvojem objevily dva Condory, o které se jako obvykle postaraly Martlety z Audacity – jeden stroj sestřelily a druhý poškozený zahnaly. V této fázi bitvy z útočníků zbyly už jen U-107 (Harald Gelhaus) a U-108 (Klaus Scholtz), který potopil jednu prázdnou nákladní loď.
Dosud nevídané ztráty na ponorkách a letadlech rozzuřily Dönitze natolik, že na HG 76 poslal dalších pět člunů. Ráno 20. prosince Martlety zahnaly dalšího Condora a odpoledne donutily dvě ponorky k ponoření. Jenže večer zaútočila U-567 (Engelbert Endrass) a potopila jednu nákladní loď. Walker se vydal nákladní loď pomstít a nechal Audacity bez ochrany. Toho využila ponorka U-751 (Gerhard Bigalk), ve 20:30 vypálila salvu torpéd a tři si letadlovou loď našla. Audacity se rozpůlila a asi za hodinu se obě půlky potopily. Ztráty na životech byly obrovské, ale aspo? část trosečníků zachránily korvety Convolvus, Marigold a Pentstemon. Mezi mrtvými byl i velitel Mackendrick.
O dvě hodiny později přišla odplata. Endrassova U-567 byla zachycena sonarem a šalupa Deptford korvetního kapitána H. R. Whitea na ni nasypala salvu hlubinných bomb. Za chvíli Britové uslyšeli mohutnou dvojitou podmořskou explozi a s ponorkou byl konec. Tak zahynul Engelbert Endrass, ponorkové eso a bývalý Prienův první důstojník z U-47 z legendárního nájezdu na základnu Scapa Flow. Radost námořníků z Deptfordu však zkalila následná srážka se zádí Storku při které byli zabiti dva němečtí zajatci a zlikvidován sonar.
Do Anglie zbývalo ještě 700 mil (tedy zhruba čtyři dny plavby za dobrého počasí) a Walker se obával nejhoršího. Přišel o ochranu letadel z Audacity, torpédoborec a sonar, a ani hlubinných bomb už moc neměl. Ráno se objevil Condor a nasměroval na konvoj další čtyři ponorky. Jenže konvoji přišla na pomoc vítaná novinka Pobřežního velitelství – zbrusu nový bombardér B-24 Liberator. Celé hodiny kroužil nad konvojem a pak ho vystřídal další. Obě letadla donutila dvě ponorky k ponoření, ty tímto manévrem ztratily s konvojem kontakt a byly ze hry venku. 23. prosince Liberatory hlubinnými bombami neúspěšně zaútočily na další ponorku, a ta se už taky neukázala. Velitelé ostatních ponorek toho asi měli také dost, díky dosavadním velkým ztrátám a neustálé přítomnosti velkého neznámého bombardéru už dali pokoj a konvoj dorazil do Anglie bez dalších incidentů 27. prosince 1941. Námořníci obou znepřátelených stran konečně mohli oslavit Vánoce i fakt, že jsou pořád ještě naživu.
Konečné skóre několikadenního zápasu vypadalo takhle: Němci potopili letadlovou loď, torpédoborec a dvě nákladní lodě. Přitom přišli o čtyři ponorky a několik letadel. Obě strany výskaly radostí a obě měly za to, že bitvu vyhrály. Zejména Goebbels se předvedl tak, jak to uměl snad jen on. Když už se nemohl pochlubit dobytím Moskvy, Sevastopolu, Leningradu nebo Tobrúku, vzal zavděk aspo? potopenou letadlovou lodí a zkáza Audacity se stala perlou jeho štědrovečerního rozhlasového řádění. To v Dönitzově štábu naopak nikdo nadšením zrovna neposkakoval. Někteří – například operační důstojík admirál Eberhard Godt – došli k závěru, že jejich ponorky už nedokážou čelit britským eskortním skupinám a budoucnost války v Atlantiku viděli dost černě. Sám Dönitz však takový pesimista nebyl a jen vrčel cosi na téma „každý chvilku tahá pilku“. Na anglické straně si ztrátu letadlovky velmi vyčítal velitel eskorty kapitán Walker, jeho nadřízení však měli jiný názor a chápali, že zkrátka nemohl být všude. Současně bylo nasazení eskortní letadlové lodi i přes její ztrátu hodnoceno velmi pozitivně. I pouhých šest stíhaček vyzbrojených jen kulomety odvedlo dobrou práci a admiralita se proto rozhodla objednat stavbu dalších – a tentokrát poněkud „plnohodnotnějších“ – malých letadlových lodí primárně určených pro doprovod konvojů. Z britských zkušeností se poučili i Američané, záhy rozjeli víceméně sériovou výrobu a eskortní letadlovky sehrály v dalších fázích Bitvy o Atlantik velmi významnou roli. A nejen tam, tři skupiny podobných lodí se obrovskou měrou podílely na největší námořní bitvě v dějinách – na Bitvě v zálivu Leyete. Ale o tom třeba někdy jindy.
Výtlak: 5 537 tun
Rozměry: 145 x 17 metru
Ponor: 8,3 metru
Maximální rychlost: 15 uzlů
Do služby: jako Hannover 29. března 1939, po přestavbě jako Audacity 22. června 1941
Výzbroj: 1 x 102 mm, 4 x 20 mm, šest letadel Grumman Martlet
Audacity
Audacity s Martlety na palubě
Šestice Martletů (bohužel z jiné letadlové lodi, fotku z Audacity jsem nesehnal)
Gerhard Bigalk, přemožitel HMS Audacity
Engelbert Endrass, vítěz nad devatenácti obchodními a dvěma válečnými loděmi (celkem 120 tisíc BRT)
A Frederick John Walker, vítěz nad Endrassem...
Zajímavá momentka – Engelbert Endrass a Erich Topp
|
|
|
|
_________________
Hádat se na internetu je jako závodit na paralympiádě. I když vyhraješ, pořád jsi debil.
|
|
Kalendář 
