 |
|  |
| Autor |
Zpráva |
hoblik
Anonymní
1.00 Sigidolar
|
|
PB-7
Zkušenosti z prací nad PB-4 nebyly marné – již na podzim 1936 byl zhotoven nový plovoucí obrněný automobil na podvozku GAZ-30. Vývoj nového stroje, který dostal označení PB-7, probíhal pod vedením náčelníka vývojového oddělení Iljičeva a hlavního konstruktéra Ižorského závodu Drabkina.
Uvnitř samonosného pancéřového trupu, svařeného ze 4-6-8 mm pancíře byl namontován motor, rychlostní skří?, demultiplikátor a systém řízení s volantem, zvenčí byly připevněny přední a zadní nápravy. Přední pérování bylo zesíleno na 17 listů, krom toho bylo ve srovnání oproti základnímu podvozku změněno i jejich uchycení. V místě vývodu kardanové hřídele, volantové hřídele a brzdových táhel zadních kol (přední kola brzdy neměla) z trupu byly osazeny pouzdra pro zabránění průniku vody během plavby.
V zadní části byla umístěna kuželovitá věž se zkosením stěn 30°. Pro nástup posádky 3 lidí sloužily dva poklopy nad řidičským prostorem a jeden ve věži. Ve věžovém poklopu byl ventilační otvor pro vlajkovou signalizaci. Přístup k motoru byl možný skrze odklápěcí poklop ve střeše motorového prostoru, ve kterém se nacházel i otvor pro přívod vzduchu. Ještě jeden ventilační otvor se nacházel ve střeše nad řidičským prostorem.
?idič měl výhled skrze 4 pozorovací škvíry – dvě na bocích a dvě vpředu. Ve stěnách věže byly tři otvory pro střelbu z revolveru.
Výzbroj u PB-7 tvořil nejdříve 37 mm otočný kulomet ŠKAS (Špitalnyj Komarickij letecký rychlopalný), osazeným v masce věže. Avšak na jaře 1937 bylo od ŠKASu upuštěno a namísto něj byl osazen zdvojený kulomet DT. Jejich osazení zabezpečovalo při střelbě vpřed úhel snížení 2 stupně 32 minut, při střelbě vzad 8 stup?ů 52 minut. Maximální úhel zvednutí při poloze střelce v sedě byl 23 stup?ů 14 minut a při poloze vleže 37 stup?ů 20 minut. Střelivo se rozmístilo v regálech podél boků trupu a zásoba činila 4032 patron. Údaje o bojovém kompletu ke ŠKASu nejsou. V některých publikacích se uvádí počet 1000 kusů, ale neví se – vždyť to jsou celkem 4 krabice s pásy po 250 patronách a vnitřní objem stroje umož?oval uložení minimálně trojnásobného množství.
Do PB-7 se osadil motor GAZ M-1 o výkonu 50 koní. Ten umožnil 4,6 tun těžkému stroji vyvinout rychlost do 47 km/h. Pro případ poruchy akumulátorů a startéru bylo možné nastartovat ručně pomocí zvláštního zařízení, jež bylo namontováno napravo od řidiče. Dvě benzínové nádrže o objemu 51 l každá byly rozmístěné pod sedadly v přední části stroje.
Pro zlepšení chlazení motoru se na PB-7 osadil chladič z T-37 o objemu 18 l a také se zde umístil ventilátor speciální konstrukce se čtyřmi prodlouženými lopatkami. Krom toho, zvenčí byla vyvedena roura – tepelný výměník pro cirkulaci horké vody. V ní se nacházel vypouštěcí ventil. Na suchu přicházel vzduch ke chladiči skrze spodní otvor v přední části stroje. Ten se při plavbě hermeticky uzavřel. Během plavby probíhalo chlazení skrze tepelný výměník.
Stejně jako na ostatních středních obrněných automobilech byla náhradní kola osazená ve speciálních úchytech a mohla se otáčet. Krom toho byl broněvik vybaven pásy „Overoll“ a ty se ukládaly na zadních blatnících.
Plavalo se za pomocí třílopatkového lodního šroubu, namontovaném na hřídeli červíka diferenciálu zadní nápravy. Na rozdíl od BAD-2 a PB-4 mohl být při jízdě na suchu šroub odpojen. To se dalo provést pouze zvenčí. Ovládání stroje ve vodě bylo realizováno natáčením předních kol a dvěma volanty, umístěnými na bočních stěnách zádi. Ty se ovládaly pomocí táhel. Pro odčerpání nahromaděné vod uvnitř trupu fungovalo u řidiče čerpadlo výkonu 25 l za minutu. To bylo napojeno na rychlostní skří?.
Na jaře a v létě 1937 prošel PB-7 tovární prohlídkou a testy a najezdil 1986 km. Po odstranění odhalených nedostatků dorazil automobil vyslán na jízdní testy, které proběhly ve vodojemu řeky Igora v listopadu 1937. Před testy se PB-7 naložil do bojové hmotnosti, na zadní kola byly nasazeny pás „Overoll“. Ty nebyly během celých testů sundány. Na souši broněvik najezdil 581 km.
Zjistilo se, že maximální rychlost ve vodě je 4,55 km/h, přičemž při pokusu přejít na přímý převod motor zhasl. Přední kola zajišťovala normální řiditelnost ve vodě při přímé jízdě. V případě zatočení bylo využito zadních volantů, které předním kolům pomáhaly. Lodní šroub pracoval po celou dobu testů bez poruch a přechod broněviku z jízdy na suchu do vody nebyl nijak složitý. Vjezd i výjezd stroje z vody byl při tvrdém podloží dobrý.
V závěru zprávy z provedených testů bylo uvedeno:
„Omezená doba testů nedala možnost všestrannému průzkumu konstrukce PB-7 z takticko-technické stránky, ale nehledě na to byly získány hlavní parametry, podle kterých je možné považovat PB-7 za rentabilní typ obrněného automobilu, jehož konstrukci je možné doporučit do výzbroje“
Společně s tím byla uvedena i řada nedostatků, z nichž hlavním bylo odpojení lodního šroubu zvenčí a slabá výzbroj. Ta se měla zesílit osazením spřažených kulometů: 7,62 mm DT a 12,7 mm DK.
Avšak z celé řady důvodů byly další práce na PB-7 a na projektování plovoucích obrněných automobilů vojenskými činiteli považovány za neúčelné a toto téma bylo uzavřeno.
Co se týče PB-7, tak v březnu 1938, po opravě v Ižorském závodě, byl odeslán do Leningradského vojenského učiliště pro velitelskou sestavu. Jeho další osud není znám.
PB-7 překonává Něvu, podzim 1936
PB-7 na jízdních testech, listopad 1937. Zde je dobře vidět práce náhradních kol během překonávání překážky.
?idičský prostor
Pohled zezadu
Zdroj:
Překlad knihy "Pancíř na kolech"
|
|
|
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory
|
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
 59305 blokovaných útoků |
|
|
[ Time: 0.1682s ][ Queries: 19 (0.0292s) ][ Debug on ] |
Kalendář 
