hoblik
Anonymní
1.00 Sigidolar
|
|
Předválečné obrněné automobily v boji
Velká Vlastenecká válka
Přesné množství obrněných automobilů, které měla Rudá armáda dne 22.června 1941 k dispozici, již prakticky není možné zjistit. Jediný hodnověrný dokument na toto téma je zpráva o existenci obrněné techniky Rudé armády ke dni 1.června 1941, ačkoli i zde panuje řada otázek. Ale protože žádné jiné údaje o obrněných automobilech do začátku války nejsou, budeme se řídit podle tohoto dokumentu. Podle něj měla ke dni 1.června 1941 Rudá armáda 3345 středních obrněných automobilů (z toho 92% vyzbrojených 45 mm kanóny a 80% z nich byl BA-10) a 1897 lehkých automobilů všech typů ( z toho 75% BA-20 a z nich 51% s radiostanicí). Z uvedených údajů je patrné, že středních obrněných automobilů (s kanóny) bylo téměř 2x více, jak lehkých.
V červnu 1941 tvořily velkou část středních obrněných automobilů sestav mechanizovaných sborů stroje BA-10, ačkoli se dalo narazit i na stroje dalších typů. Například podle stavu ke dni 17.června 1941 měly mechanizované sbory Západního zvláštního vojenského okruhu 310 kusů BA-10 (6.mechanizovaný sbor – 127 kusů, 11.mechanizovaný sbor – 96 kusů, 13.mechanizovaný sbor – 29 kusů, 14.mechanizovaný sbor – 21 kusů, 17.mechanizovaný sbor – 31 kusů, 20.mechanizovaný sbor – 6 kusů), a to v době, kdy k 1.červnu měl Západní zvláštní vojenský okruh 590 strojů, z toho 10 strojů BA-27M, 29 strojů BA-3M a 10 strojů BA-6. Podobné počty měly i další mechanizované sbory, ovšem samozřejmě narazilo se na výjimky.
1.tanková divize 1.mechanizovaného sboru měla ke dni 22.června 49 strojů BA-10 a 4 stroje BA-6, 3.tanková divize téhož sboru – 43 strojů BA-10 a 7 strojů BA-6. 5.mechanizovaný sbor obsahoval ze 131 obrněných strojů 82 kusů BA-10, 11 strojů BA-6, 16 strojů BA-3M a 22 kusů BAI-M (sbor vznikal v Zabajkalí). 7.mechanizovaný sbor čítal ze 101 kusů 6 automobilů BA-6, zbytek BA-10.
V sestavě mechanizovaných sborů se nacházela i velká část lehkých obrněných automobilů – například v Přibaltském zvláštním vojenském okruhu z 93 lehkých automobilů jich měl 81 kusů 3 a 12.mechanizovaný sbor a z 383 strojů Kyjevského zvláštního mechanizované sbory čítaly 337 kusů.
U 13.tankové divize 5.mechanizovaného sboru, vedoucí dne 8.července 1941 protiúder u Lepelu, s počtem 78 středních (44 kusů BA-10, 5 kusů BA-6, 7 kusů BA-3M a 22 kusů NAI-M) a 10 strojů BA-20 zůstaly k 8.srpnu pouze 4 (po jednom BA-10, BA-6, BAI-M a BA-20), jež navíc vyžadovaly opravy. Zbylé stroje sověti ztratily z následných příčin:
„Shořelo a zničeno – 60 (31 kusů BA-10, 3 kusy BA-3M, 4 kusy BA-6, 16 kusů BAI-M a 6 kusů BA-20)
Ztraceno neznámo kde – 7 (2 stroje BA-10, 5 strojů BAI-M)
Zůstalo u protivníka – 17 (10 stroje BA-10, 4 kusy BA-3, 3 kusy BA-20)“
17.tanková divize téhož sboru za stejné období ztratila z 55 kusů BA-10, BA-6 a BA-20 celkem 50 strojů.
18.tanková divize 7.mechanizovaného sboru, také operující u Lepelu, měla na začátku protiúderu dne 6.července 1941 celkem 18 kusů BA-10, 6 kusů BA-6 a 31 kusů BA-20 a po 20 dnech zůstaly v provozu pouze 2 stroje, ještě 5 se jich předalo dalším jednotkám a 6 předáno do SPAM (zvláštní sběrné stanoviště poškozených strojů). Ze ztracených 42 broněviků jich 17 zapálilo a zničilo letectvo, 18 dělostřelectvo a 7 jich zůstalo u protivníka.
18.tanková divize 7.mechanizovaného sboru, jež útočila spolu s 5.mechanizovaným sborem, čítala ke dni 7.července 31 kusů BA-20 a 24 kusů BA-10 a do 27.července už zůstalo jenom 5 strojů. 5 broněviků předáno dalším jednotkám, 3 do opravy, 17 jich zničilo letectvo, 16 dělostřelectvo a 9 ponecháno na protivníkově území.
Během letního tažení v roce 1941 se zvláště aktivně využívalo středních obrněných automobilů, přičemž mnohdy společně s výzvědnými, spojovacími úkoly a bojovou ochranou plnily ještě funkci doprovodu a podpory pěchoty v útoku, což často vedlo k neobyčejně velkým a nesmyslným ztrátám. Přesto se při rozumném využití mohly sovětské obrněné automobily s úspěchem měřit i s německými tanky. Zde je jeden z příkladů.
V 5:00 hodin dne 22.června 1941 velitel tankového pluku 5.tankové divize 3.mechanizovaného sboru plukovník Bogdanov zadal úkol provést průzkum četou 6 obrněných automobilů BA-10 nadporučíka Surovcova. Stroje vyrazily z výchozích pozic v 6 hodin 25 minut. Při příjezdu k městečku L. velitel čety nastražil v lese po obou stranách silnice past. Posádky stroje zamaskovaly tak, že ze vzdálenosti 200 m je bylo velmi těžké zaměřit.
V 10:00 se objevila četa německých motocyklistů. Tuto četu smetla palba broněviků ze vzdálenosti 200 – 300 m. Za 40 minut dorazil velkou rychlostí po cestě lehký tank. Velitel jednoho z obrněných automobilů ho jedním výstřelem podpálil. Za 7 minut se k pasti přiblížily ještě dva tanky a také je smetla palba strojů BA-10. O dalších 10 minut později dorazila ke zničeným tankům a motocyklům kolona 15 tanků a motocyklistů. Svou překvapivou palbou se automobilům BA-10 podařilo vyřadit z provozu 3 tanky a velké množství motocyklů. Ostatní německé stroje se stáhly. S příchodem hlavních sil německé 7.tankové divize 39.tankového sboru k městečku L. se Surovcevova četa stáhla. Díky dobře zorganizované pasti 6 strojů BA-10 se podařilo zlikvidovat 6 německých tanků a velké množství motocyklů.
Avšak nehledě na jednotlivé případy úspěšného využití, byla během prvních dvou měsíců války většina středních obrněných automobilů příhraničních okruhů ztracena. Například podle hlášení o bojové činnosti 21.tankové divize (10.mechanizovaný sbor) ze dne 19.července 1941 z počtu 22 kusů BA-10 na začátku války jich u divize zůstalo 5. Osud dalších 17 vypadal asi následovně: „Ztraceno na Karelské šíji u 23.armády – 10 kusů; ponecháno v zimních garážích (na opravy) – 1 stroj; odebráno velitelem Leningradu – 1 stroj; shořelo na bojišti u Všeli – 4 stroje; celkově podléhá soupisu – 17 strojů“.
19.tanková divize 22.mechanizovaného sboru měla na začátku války 163 tanků a 58 obrněných automobilů BA-10 (29 sériových a 29 radiových). Stroje patřily do sestavy 37 a 38.tankového pluku (po 17 strojích), 14 broněviků měl 19.výzvědný prapor a 5 strojů 19.spojovací prapor. V prvních dvou týdnech bojů došlo ke ztrátě téměř všech těchto automobilů a ke dni 7.července 1941 zůstalo u 19.tankové divize celkem 7 tanků a 6 automobilů BA-10. Charakter ztrát je patrný ze svodky 19.zvláštního výzvědného praporu, datované ke dni 18.července 1941. V té době zůstaly ze 14 strojů BA-10 jenom 3 automobily - 5 zničeno v boji, 1 zlikvidován vlastní posádkou pro chybějící náhradní díly a nemožnost opravy, 5 odveleno ke štábu 22.mechanizovaného sboru.
U 10.tankové divize 15.mechanizovaného sboru činil ke dni 22.června 1941 počet obrněných automobilů 56 strojů BA-10 a 19 kusů BA-20. Ohledně BA-10 zůstaly zachovány podrobné materiály o jejich ztrátách. 22.června zůstalo přešlo do pohotovosti 53 aut BA-10 z celkových 56 a 3 zůstaly v opravě. Do 1.srpna zůstaly ze všech 56 kusů v provozu jenom 2 obrněné automobily. Osud zbylých BA-10 možno sledovat v dokumentu o ztrátách divize:
„Zničeno a spáleno na bojišti – 13
Vyřazeno z provozu při plnění bojového úkolu a zůstalo na území, obsazeném protivníkem – 4
Nevrátilo se i s posádkou z boje po útoku – 7
Shořelo po bombardování – 4
Zničeno na shromaždišti havarovaných strojů pro nemožnost evakuovat během ústupu – 6
Ponecháno při ústupu na místě pro technické závady a nemožnost oprav a evakuace – 14
Zůstalo na překážkách bez možnosti vyprostit a evakuovat – 3
Celkem – 51“
Poměrně mnoho strojů zůstalo opuštěno pro poruchy nebo pro chybějící palivo. Například v rozkaze velitele 7.mechanizovaného sboru č.7 ze dne 14.července 1941 „O trestném vztahu ke shromažďování poškozených a neprovozuschopných tanků z bojiště a z cest“ jsou uvedena fakta nedostatečně provedené evakuace bojových strojů:
„3 km východně od Rudni stojí v silničním příkopu dva BT-7 a dva BA-10 z 27.tankového pluku, v prostoru města Liozno – dva tanky KV a obrněný automobil BA-10“.
Na konci roku 1941se pro velké ztráty množství středních obrněných automobilů značně snížilo. Ale nehledě na tuto skutečnost mohly tyto stroje v případě neexistence nebo malého množství tanků tvořit základ obrněné techniky některých jednotek. Například 4.prosince 1941 měly všechny jednotky Severozápadního frontu 27 tanků (6 kusů KV, 8 kusů BT, 5 kusů T-26 a 8 kusů T-37/38 ) a 50 obrněných automobilů (22 kusů BA-10 a 28 kusů BA-20). Jak je z dokumentu patrné, obrněné automobily tvořily 65% veškeré obrněné techniky frontu.
Na podzim 1941 operovaly obrněné automobily v dosti velkém množství u Leningradu, což lze vysvětlit blízkostí Ižorského závodu, jediného podniku v SSSR, jež vyráběl střední obrněné automobily. Při vzniku některých tankových jednotek v těchto místech proto sestava obsahovala velké množství obrněných automobilů. Například 124.tanková divize, vytvořená ve dnech 19 – 25.září 1941 v Leningradu, obdržela 46 tanků KV-1 a 26 broněviků BA-10 (7 radiových). Veškerá technika při tom přicházela přímo z továren.
V bojích u Moskvy na podzim 1941 se obrněné automobily dočkaly použití v mnohem menším měřítku, než tomu bylo u Leningradu. Například sestava příchozích 6 tankových brigád do sestavy 5.armády Západního frontu v říjnu – listopadu čítala 305 tanků všech typů a 24 obrněných automobilů z nichž šlo o 1 kus BA-20 a 23kusů BA-10 (řeč je o sestavě brigád po jejich příchodu na front, v průběhu dalších bojů se jednotky mnohokráte dopl?ovaly). Stroje zařazeny do sestavy 18 (7 kusů BA-10, 1 kus BA-20), 19 (7 kusů BA-10), 20 (7 kusů BA-10), 22 (7 kusů BA-10) a 145 (2 kusy BA-10) tankové brigády a 25.brigáda obrněných strojů neměla nic.
Pro velké ztráty obrněné techniky v průběhu bojů o Moskvu využilo velení možnosti doplnit tankové jednotky „stařečky“ BA-27M. Například již vzpomínaná 18.tanková brigáda, stažená do týla pro doplnění v období od 23 do 25.října 1941, dostala 2 stroje BA-27M a 1 stroj BA-10. 21.listopadu jeden BA-27M spolu se servisní četou kryli komunikaci Tarchovo – Petrovskoje. V boji s německými tanky dostal tento broněvik zásah a shořel i s posádkou.
20.tanková brigáda 5.armády dne 14.listopadu 1941 dostala 2 stroje BA-27M, z nichž jeden se podařilo ztratit za dva týdny a druhý byl 22.prosince během sovětského protiútoku zničen (boj o město Ruza).
Podle zprávy oddělení tankových vojsk 5.armády se v období od 15.října 1941 do 1.ledna 1942 podařilo opravit 225 tanků a 54 obrněných automobilů (6 kusů BA-6, 5 kusů BA-10, 3 kusy BA-27M, 40 kusů BA-20) a od 1.ledna do 1.dubna 1942 šlo o 152 tanků a 24 broněviků (8 kusů BA-6, 3 kusy BA-10 a 13 kusů BA-20). Podle stavu ke dni 1.dubna 1942 zůstalo u jednotek 5.armády 167 tanků a 60 obrněných automobilů (17 kusů BA-6, 13 kusů BA-10, 2 stroje BA-27M, 26 kusů BA-20 a 2 stroje FAI, z toho 8 kusů BA-6, 6 kusů BA-20 a 2 stroje FAI vyžadovaly opravy).
V akcích roku 1942 se obrněné automobily dočkaly pouze sporadického nasazení, neboť jejich ztráty z předchozích bojů byly velmi vysoké. V té době se broněviků využívalo zejména pro spojení a průzkum. Například ke dni 28.června 1942 zůstalo u 16.tankového sboru Brjanského frontu 12 obrněných automobilů, z toho 5 kusů BA-10 a 7 kusů BA-20, 20 středních obrněných automobilů (18 kusů BA-10, 1 stroj BA-6 a 1 kus BA-3M) měla 10.motostřelecká brigáda 21.armády Jihozápadního frontu a ještě 1 stroj BA-10 měla rota ochrany štábu 21.armády. Během červencových bojů došlo u většiny těchto strojů k jejich zničení. Například ke dni 30.června 1942 měla 10.motostřelecká brigáda celkem 4 kusy BA-10 a po jednom kusu BA-6, BA-3M a BA-20 a z nich letecké bomby a střely v období od 1 do 7.července zlikvidovaly 14 strojů. Všechny tyto stroje zůstaly na území obsazené protivníkem. Ovšem u některých jednotek broněviky operovaly do konce léta. Například 18.tankový sbor Jihozápadního frontu podle stavu ke dni 20.srpna 1942 disponoval po těžkých bojích a po velkých ztrátách 11 kusy BA-10 (5 strojů mělo vedené sboru, 4 měla 18.motostřelecká brigáda a 2 stroje měl 1.zvláštní výzvědný prapor).
V nevelkém množství se obrněné automobily dočkaly využití i na centrálních frontách v rozhodujících bojích v roce 1943. Například v právě sestavené 5.gardové tankové armádě bylo ke dni 30.března 1943 12 kusů BA-10 ve 38.obrněném praporu (krom nich měl prapor ještě 7 kusů T-70 a 10 kusů BA-64) a 17 kusů BA-10 v sestavě 53.motostřelecké brigády. Od 10.června, kdy se 5.gardová tanková armáda již nacházela v sestavě Stepního frontu, měla pouze 12 kusů BA-10 ve 38.praporu. Tyto stroje se využívaly během bojů v bělgorodském směru a u Charkova v červenci – srpnu 1943.
V předvečer Kurské bitvy (1.července 1943) měly tankové jednotky Voroněžskho frontu 8 obrněných automobilů BA-10 po 3 v sestavě 6.gardové armády, u 6.tankového sboru a 2 u dalších jednotek.
Jednotlivé exempláře středních obrněných automobilů sloužily u vojsk téměř do konce války v Evropě. Ze zásady sloužily v rotách ochrany štábů frontů a armád a také jako velitelské stroje a spojovací stroje u některých tankových a střeleckých jednotek. Například podle stavu ke dni 15.prosince 1944 obsahovala sestava vojsk 18.armády celkem 6 obrněných automobilů – 5 kusů BA-64 a 1 kus BA-10. Jednotky 2.Běloruského frontu ještě v dubnu 1945 evidovaly 14 broněviků s kanónem – 1 kus BA-10 u 65.armády a 13 u 19.armády (3 kusy BA-10 a 3 kusy BA-3M) u 97.roty ochrany štábu, 3 kusy BA-10 u 132.roty a 1 kus BA-10 u 40.gardového střeleckého sboru).
Největšího rozšíření v období Druhé světové války se střední obrněné automobily dočkaly u Leningradského frontu a využívalo se jich zde téměř do května 1945. Odůvodněno je to především tím, že od podzimu 1941 do února 1944 zde Rudá armáda neprováděla žádné aktivní útočné operace a boje zde nabyly pozičního charakteru. Krom toho se ve frontovém týlu nacházel samotný Leningrad – obrovské průmyslové centrum, umož?ující kvalitně opravovat poškozenou obrněnou techniku. Během války nastaly i případy, kdy v některých armádách Leningradského frontu se obrněné automobily s kanónem mohly měřit s tanky. Například podle stavu ke dni 15.září 1941 vojska 42.armády tohoto frontu čítala 65 tanků a 45 obrněných automobilů, z toho 31 středních (1 kus BA27M a 30 strojů BA-10) a 14 lehkých – 2 stroje-8 (8.zvláštní spojovací pluk) a 12 BA-20 (6 strojů u 21.zvláštní roty ochrany štábu, 2 u 85.spojovacího pluku a po jednom u 13, 72, 109 a 189.střelecké divize).
Na podzim 1941 bojové zkušenosti ukázaly, že využití obrněných automobil s kanónem jako tanků – doprovod pěchoty nebo útoky na protivníka vedly k ohromným ztrátám neboť stroje měly pancéřovou ochranu pouze proti kulkám a i průchodnost ustupovala pásové technice. A protože kanónových obrněných automobilů bylo u Leningradského frontu poměrně mnoho, padlo rozhodnutí o jejich začlenění od zvláštních jednotek a využívat se měly pro průzkum a spojení – tj. pro to, pro co byly vyrobeny. Na konci roku 1941 začalo v sestavách tankových brigád Leningradského frontu formování zvláštních výzvědných rot po 16-21 kusech BA-10 v každé. Pravdou je, že sestava těchto rot mohly být pestrá a v některých případech, kdy bylo dost techniky, vznikaly i velké jednotky obrněných automobilů. Například dne 27.července 1942 měla 61.tanková brigáda 64 tanků ve dvou tankových praporech (63 kusů T-60 a 1 kus T-26) a 39 obrněných automobilů v sestavě zvláštního praporu (16 strojů BA-20 a 23 strojů BA-10). Při takovémto rozložení sil stroje BA-10 svou výzbrojí předčily tanky a staly se tak hlavní palebnou silou celé brigády.
Krom toho na konci roku 1941 z rozhodnutí Vojenského sovětu Leningradského frontu začaly vznikat samostatné jednotky, vybavené obrněnými automobily s kanónem – zvláštní automobilové obrněné prapory. Do nich putovaly jednotky zvláštních výzvědných rot tankových brigád a dalších frontových jednotek.
Například 1.zvláštní automobilový prapor sestavil velitel a komisař zvláštní výzvědné roty 123.tankové brigády major Tatarenko a starší politruk Stupakov. Ti obdrželi 1ledna 1942 pozvání do štábu Leningradského frontu a posléze úkol „předat velení roty a se dvěma četami přejít pod velení velitele zvláštního ochranného pluku ve vesnici Koskerovo (Ladožské jezero)“. Po 83 km dlouhé cestě 10 strojů BA-10 v 10 hodin 30 minut dorazilo dne 2.ledna do místa určení.
7.ledna Tatarenko a Stupakov znovu odcestovaly ke štábu frontu a tam se seznámili s obsahem rozhodnutí Vojenského sovětu Leningradského frontu ze dne 5.ledna 1942 č.00530 o zformování zvláštního automobilového praporu. Podle vypracované normy měl prapor tvořit štáb, četa zabezpečení a dvě roty po 10 kusech BA-10 v každé, celkem 114 lidí, 20 obrněných automobilů, 8 nákladních automobilů, servisní skupina typu A a benzínové cisterny. Na vybavení 1.automobilového praporu posloužila rota 123.tankové brigády a rota ze sestavy 12.záložního tankového puku. Velitelem praporu se stal major Tatarenko. Prapor se nejdříve začlenil do sestavy 2.obranné oblasti a 8.května 1942 jej přidaly k 389.střelecké divizi pro obranu západního pobřeží Ladožského jezera. V té době se norma automobilové praporu trochu změnila – nyní ho tvořily tři roty po 7 kusech BA-10 v každé a 1 kus BA-10 u vedení praporu. Celkem tedy 23 automobilů BA-10 (fakticky šlo o 22 kusů BA-10 a jeden BA-6).
V té době v sestavě vojsk 42.armády Leningradského frontu vznikla obrněná rota z 11 kusů BA-10, stažených ze sestavy střeleckých jednotek. Spolu s tankovou rotou z 5 kusů BT-2 se broněviky dostaly do sestavy 3.zvláštního výzvědného armádního praporu. 1.června 1942 začal u 42.armády vznikat 2.zvláštní automobilový prapor. Ten ke dni 6.června disponoval 20 kusy BA-10, jedním strojem BA-11 a jedním broněvikem Ižorského závodu na podvozku ZIS-6 se 45 mm kanónem.
Do konce roku 1942 se oba obrněné prapory bojů neúčastnily – využilo se jich pro posílení obrany střeleckých jednotek a jako pohyblivých rezerv. Následně se většina automobilů bojů dočkala a to u 1.zvláštního automobilového praporu. 2.prapor se bojů účastnil zřídka a ztráty tak neměl nijak velké.
4.února 1943 dostal 1.obrněný automobilový prapor úkol podporovat 63.gardovou střeleckou divizi 55.armády a vyčistit vesnici Krasnyj Bor. Prapor dorazil na místo předcházejících bojů dne 6.února a do 11.února prováděl rozvědku a připravoval se k útoku. Pro identifikaci strojů své pěchoty dostaly jejich věže červenou barvu, na pravé straně a zadní části byla napsána čísla od 601 do 623.
11.února BA-10 operovaly formou pohyblivých pastí a palbou podporovaly útok 269 a 270.střeleckého pluku podél Moskevské silnice na Krasnyj Bor. Následující den se celý prapor účastnil odrážení německého protiútoku , poté pronásledoval ustupující Němce a vtrhl do jižního a jihozápadního okraje obce.
Během dvoudenních bojů ztratil 1.zvláštní automobilový prapor 8 mrtvých (včetně velitele 1.roty nadporučíka Kolbasova), 20 raněných (včetně velitele 2.roty poručíka Mamiče), 5 strojů BA-10 shořelo, 2 zasaženy, ale později opraveny. V bojích o Krasnyj Bor zlikvidovaly obrněné automobily 8 protitankových a 1 protiletadlový kanón, minometnou baterii, 8 kulometných hnízd a 148 německých vojáků a důstojníků. 13.února se prapor stáhl do týla a dával se dohromady.
12 – 13.března 1943 dorazilo na doplnění 1.zvláštního automobilového obrněného praporu 6 strojů BA-10 ze sestavy 14.opevněného pásma a 23.armády a 15.března dostal prapor za úkol vstoupit do průlomu severozápadně od Krasnovo Bora na Sablino a ve velké rychlosti obsadit Sablino, přerušit Minskou železnici a držet linii do příchodu 123.střelecké divize.
Útok začal ve 13:00 hodin dne 19.března 1943, ale pro silnou palbu se obrněné automobily nedokázaly k Sablinu probít. Při tom prapor ztratil 3 stroje BA-10 a pak se musel stáhnout do výchozích pozic. Prapor se poté stáhl do týla. Do konce března se praporových automobilů využívalo pro spojení v sestavě několika střeleckých divizí a poté se 1.prapor přesunul do Koliina. Pak směřoval do Bolšoj Šemilovky, na okraj Leningradu. Až téměř do konce roku 1944 se prapor bojů neúčastnil a jeho strojů se využívalo pro spojení a pro ochranu západního pobřeží Ladožského jezera spolu se 104.pohraničním plukem NKVD.
24.ledna 1944 přešel 1.prapor pod velení 67.armády s úkolem podporovat jednotky 56.střelecké divize během útoku na vesnici Novo-Lisino.
26.ledna 2.rota praporu po dělostřelecké přípravě za podpory pěchoty vesnici obsadila a při pronásledování ustupujícího protivníka obsadila ještě vesnici Logi a tu držela po dobu 4 hodin – do příchodu střeleckých jednotek. Během boje rota ztratila 7 mrtvých, 5 raněných, 3 stroje BA-10 shořely a 1 zasažen.
Následující den 1 a 3.rota praporu (celkem 12 strojů BA-10) se 7 – 8 samopalníky na korbách po tvrdém boji, silné dělostřelecké palbě a díky minovým polím ustoupily do výchozích pozic. Ztráty činily 6 mrtvých, 14 raněných, 3 stroje shořely a 1 zasažen. Během dvoudenních bojů 1.prapor svou palbou zlikvidoval jeden německý tank a ukořistil 6 kusů 75 mm a 3 kusy 37 mm plně funkčních protitankových kanónů.
2.února 1944 přešel 1.prapor k 220.tankové brigádě a spolu s ní operoval ve směru Gdov – Pskov a také prováděl průzkum tras po ledě na Pskovském jezeře. V té době dorazily pro doplnění 2 stroje BA-10.
3.dubna 1944 v 1 hodinu 40 minut 1.zvláštní prapor atakoval vesnici Javnovo a Pavlovo. Po tvrdém boji se vesnice podařilo obsadit a Němci přišli o dvě roty pěchoty s protitankovými kanóny. Po zaujetí palebných pozic broněviky držely své pozice do příchodu pěchoty. Následný útok za Janovem a Pavlovým již skončil pro sověty neúspěšně. Stroje narazily na čelní a křídelní dělostřeleckou palbu – téměř všechny stroje byly zničeny. „Přežily“ pouze 3 stroje BA-10 1.čety 3.roty, které jely po trase Olešino – Javnovo a poskytovaly palebnou podporu. V 6 hodin 30 minut se čety po naložení všech raněných stáhla do Olešna. Během tohoto boje utrpěl 1.prapor obrovské ztráty – 15 mrtvých, 22 raněných, 18 nezvěstných, shořelo 15 strojů BA-10. Poté zůstaly v sestavě praporu pouhé 3 stroje a prapor byl stažen do druhého sledu a bojů se více neúčastnil.
2.automobilový obrněný prapor se útoků na německé pozice neúčastnil a jeho stroje se využívaly pro průzkum a spojení. 2.prapor se nacházel v Leningradu na třídě Staček, poté na Moskevské silnici, kde pobyl do konce války.
Nehledě na to, že prapor se bojů neúčastnil, ztráty měl. A to díky vlastnímu dělostřelectvu. Například během jednoho z průzkumů u vesnice Muchanovka dne 22.ledna 1944 zasáhly jeden BA-10 ze vzdálenosti 150 m dvě 76 mm střely kanónu 380.lehkého dělostřeleckého pluku 169.střelecké divize - stroj shořel, tři členové posádky těžce raněni a jeden zahynul.
Podle stavu ke dni 1.ledna 1945 měl druhý prapor: 21 kusů BA-10, jeden BA-11, jeden obrněný transportér M3A1 „Skaut“, jeden „obrněný stroj s radiostanicí 5AK (co to bylo za stroj není z dokumentů známo, nejspíše šlo o pancéřovaný nákladní automobil, obrněný vlastními silami leningradských podniků), 6 kusů náklaďáků GAZ-AA, jeden ZIS-5, jeden ukořistěný Opel Blitz, 1 mobilní autodílna typu A a 3 ukořistěné motocykly BMW. Na jaře 1946 byly 1 a 2.prapor obrněných automobilů rozpuštěny.
Je třeba dodat, že v letech 1944 – 1945 byly na Leningradské frontě mimo výše uvedených praporů i další jednotky, mající ve své sestavě předválečné obrněné automobily. Například podle stavu ke dni 19.dubna 1944 měla 152.tanková brigáda ve své sestavě 2 stroje BA-10 a jeden BA-6. 48.zvláštní automobilový obrněný prapor 54.armády čítal 18 kusů BA-10 a dva BA-20.
Válka s Japonskem
Obrněné automobily předválečné výroby se účastnily i posledního střetu Druhé světové války – s Japonskem. Při tom sestavy Dálněvýchodního a Zabajkalského frontu čítaly poměrně mnoho obrněných automobilů – nebojovalo se zde a stroje bylo možné v poklidu provozovat a opravovat. Například ke dni 20.srpna 1942 měl Zabajkalský front 1023 tanků všech typů (včetně T-27) a 324 obrněných automobilů – 174 lehkých (BA-201 a FAI-M) a 150 středních (17 kusů BA-6, 122 kusů BA-10, zbytek BA-27M a BAI-M). Stroje patřily do sestavy následných jednotek: 61 (22 strojů BA-10, 20 strojů BA-0 a 2 stroje FAI) a 111 (22 strojů BA-10, 3 stroje BA-3M a 17 strojů BA-20) tanková divize, 7.školní tankový pluk (12 strojů BA-20, 4 kusy FAI, 5 strojů BA-6, 13 strojů BA-10, 9 strojů BAI-M a BA-27M), 9.motorizovaná obrněná brigáda (57 strojů BA-10, 22 strojů BA-20 a 8 strojů FAI) a 35.tankový prapor (jeden BA-20).
Do srpna 1945 se počet obrněných automobilů zmenšil, ale bojů s Kvantunskou armádou se jich účastnil pouze malý počet. Například 12 strojů BA-10 čítala sestava 43.tankové a 27.motostřelecké brigády, operujících v sestavě kombinované sovětsko – mongolské jízdní mechanizované skupiny a 17 strojů BA-20 a 7 strojů BA-10 sloužilo v sestavě 111.tankové divize Rudé armády.
Obrněný automobil BA-10M na cestě. Leningradský front, září 1941.
Obrněný automobil BA-11, azsažený a vyhořelý na jedné z ukrajinských cest, Jihozápadní front, července 1941.
Posádkou opuštěný obrněný automobil BA-11, Jihozápadní front, červen 1941.
Obrněný automobil BA-20 ze sestavy 20.tankové brigády, Západní front, listopad 1941
Angličtí vojáci si prohlížejí sovětský broněvik BA-10M, Írán, léto 1941.
Kolona obrněných automobilů BA-10 ze sestavy 1.zvláštního automobilového praporu na cestě, Leningradský front, leden 1944.
Velitel BA-20M hledá priotivníka. Stalingradský front, srpen 1942.
Obrněný automobil BA-10A "Orlovští partyzáni", Střední front, srpen 1943.
Obrněný automobil BA-10A využívaný partyzány, Střední front, srpen 1943
Posádka obrněnce BA-10A ve chvíly odpočinku, Západní front, léto 1942
Kolona obrněných automobilů BA-10A a BD-10M v ulicích osvobozeného Vyborgu, červenec 1944
|
|
|
|
|
|
Kalendář 
