Obsah fóra Portál Vojna.net Portal
 FAQ  •  Hledat  •  Možnosti  •  Uživatelské skupiny  •  Registrace  •  Profil  •  Soukromé zprávy  •  Přihlášení
Kalendář 
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma

Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma
Autor Zpráva
hoblik
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 18/1/2010, 16:02  Předmět:  Obrněné automobily válečných let různých podniků Odpovědět s citátemDolůNahoru

Obrněné automobily válečných let různých podniků


Ižorské automobily


Krom středních obrněných automobilů, oficiálně přijatých do výzbroje Rudé armády, posloužily v letech války i broněviky domáckého průmyslu. ?eč je především o pancéřovaných nákladních automobilech GAZ-AA a ZIS-5 zhotovených Ižorským závodem v červenci – srpnu 1941.
27.června 1941 začala z iniciativy leningradského výboru a městského výboru komunistické strany vznikat Leningradská armáda lidové domobrany (LANO). 30.června se podařilo sestavit štáb armády a začaly se formovat první 3 divize a ty také na začátku července odjely na frontu. Do 19.července vznikla 4 divize, poté další gardová (gardová proto, že do nich vstupovali nejlepší pracující Leningradu rezervovaných národním hospodářstvím) a v září 6 a 7.divize LANO. Celkem se takto podařilo sestavit 10 divizí lidové domobrany a také dalších 20 různých praporů a pluků v celkovém počtu 160 000 lidí.
Z iniciativy ředitelství a stranické organizace Ižorského závodu bylo rozhodnuto pro vyzbrojení divizí této armády zhotovit pancéřové automobily. A protože BA-20, vyrobené nad plán nebylo řešením – potřebovala je armáda, v konstruktérském středisku závodu během několika dní vznikl projekt pancéřování nákladních automobilů GAZ-AA a ZIS-5.
Šlo o poměrně jednoduchou konstrukci: pancéřové pláty 6 – 10 mm zcela chránily kabinu a motor a dva pancíře se umístily podél boků zevnitř korby. Pro nástup posádky do kabiny sloužily dvoje dveře v bocích, vzduch pro chlazení motoru přicházel skrze dva otvory v předním pancíři – ty se zavíraly pancéřovými krytkami. Projekt shlédl leningradský stranický výbor a rozhodl předat Ižorskému závodu potřebné množství nákladních automobilů. První stroje tak začaly do výzbroje jednotek Leningradské armády lidové domobrany přicházet asi od 15.července.
Výzbroj pancéřovaného GAZu tvořil kulomet DP nebo DT a z něj šlo pálit skrze střílnu v čelním pancíři. U kulometů DŠK, Maxim a DA z protiletadlových střelišť, umístěných na korbě. Část strojů namísto protiletadlových dostala těžké Maximy, osazené v pancéřové polověži na střeše kabiny. ZIS-5 se mimo DT a DP vpředu vyzbrojoval 45 mm protitankovým kanónem model 1934 nebo 1938. Kanóny se zajistily na korbě a mohly pálit pouze vpřed ve směru jízdy stroje. Krom toho podle fotografií několik ZIS dostalo 20 mm kanón ŠVAK, namontovaný na improvizovaném podstavci.
Žádné zvláštní označení pro tyto stroje nebylo používáno. V dokumentech se stroje nazývaly „obrněný stroj GAZ (ZIS“, „poloobrněnec IZ“ nebo „střední obrněnci IZ“). Přesné množství vyrobených broněviků se dosud nepodařilo stanovit, ale když vyjdeme z toho, že v sestavě každé divize Leningradské armády lidové domobrany měl sloužit oddíl z 24 takovýchto strojů (12 GAZ a 12 ZIS), je možné předpokládat, že Ižorský závod vyrobil nejméně 100 takovýchto strojů.
Pokud je v dokumentech potvrzena existence poloobrněnců pouze u dvou divizí (2 a 4.), tak lze předpokládat, že stroje mohly být i v 6, 7.divizi, sestavené v září (existují fotografie těchto jednotek s předmětnými obrněnci).
Tyto obrněné automobily figurují i v dokumentech z konce července a začátku srpna 1941. Například ve zprávě o bojové sestavě ze dne 26.července 1941 je uvedeno: „U 14.dělostřelecké brigády: 40.zvláštní tankový prapor – 2 tanky T-26, 2 obrněné automobily, 44.zvláštní tankový prapor – 12 kusů 45 mm kanónů, 12 protiletadlových kulometů na obrněných strojích“. Podle stavu ke dni 27.července měla 2 a 4.divize lidové domobrany a 191.střelecká divize celkem 79 poloobrněnců. K 1.srpnu měla 4.divize lidové domobrany pancéřový oddíl – 24 broněviků, 25 protiletadlových kulometů, 142 lidí. 7.srpna velitel této divize hlásil: „Rota obrněných strojů – protiletadlových zařízení (10 ks) – v 1.střeleckém pluku, protiletadlový kulometný oddíl (13 strojů) rozmístěn pro krytí štábu divize“.
Velká část poloobrněnců Ižorského závodu skončila v bojích na cestách k Leningradu v červenci – září 1941. Při tom několik strojů ukořistili Finové a využívali jich do jara 1942.
Nehledě na ztráty, podle stavu ke dni 10.května 1942 vojska Leningradského frontu čítala 46 takovýchto obrněnců (14 ZIS a 32 GAZ). Z toho 55.armáda měla 10 vozů GAZ (po jednom u 72.střelecké divize a v rotě ochrany štábu armády a 8 u 267.zvláštního dělostřeleckého kulometného praporu) a 6 ZIS (3 u 125.střelecké divize, 2 u 2.zvláštního výzvědného praporu a 1 u 267.zvláštního dělostřeleckého kulometného praporu), u 8.armády 22 GAZů (jeden u 15.zvláštního minometného oddílu) a 8 ZIS (1 u 10.střelecké divize a 7 u zvláštního minometného oddílu). Podle fotografií se minimálně jeden broněvik ZIS-5 účastnil bojů při průlomu blokády Leningradu v lednu 1943.
Krom obrněných automobilů, o kterých je pojednáváno výše, Ižorský závod vyráběl ještě několik strojů, konstrukčně se lišících. Například u jedné z německých jednotek, operující u Leningradu, došlo k využití broněviku na šasi GAZ-AA s částí trupu z BA-10, ke kterému byla navařena pancéřová kabina s otvory v bocích a pozorovací věžičkou na střeše. Podle německých zdrojů tento stroj Němci ukořistili od Rudé armády. Existuje foto dalšího podobného stroje, ovšem s přední částí z poloobrněnce GAZ a s umístěným zařízením PTK.
Ještě na jedné fotografii lze spatřit obrněný automobil na podvozku ZIS-6 s trupem polobroněvika ZIS-5 (může být z T-26 nebo z BT). Kolik takovýchto obrněných automobilů existovalo není známo. Nejspíše jde o pouhý jeden exemplář.

Broněviky z Oděsy


Při obraně Oděsy v létě a na podzim 1941 trpěly jednotky Rudé armády nedostatkem obrněné techniky. Organizovali proto výrobu improvizovaných tanků v městských podnicích. Pro tento cíl dobře posloužily traktory STZ-5, když dostaly pancíř a kulometnou výzbroj. Avšak v některých dokumentech, například v „Hodnocení obrany Oděsy“ z roku 1943 se vedle obrněných traktorů připomínají i pancéřované automobily. V této zprávě je uvedeno:

V polovině srpna 1941 bylo v závodech lednového povstání a ?íjnové revoluce zorganizována výroba tanků a obrněných automobilů z traktorů a náklaďáků. Osazovaly se 45 mm kanóny a dva kulomety Maxim. Tanky se opancéřovaly lodní ocelí síly 14 – 20 mm, na broněvicích síla pancíře dosahovala 25 mm. Mezi pancířem a vnitřní stěnou byla vkládána dřevěná výpl?. Broněviky se v boji ukázaly jako zranitelné v přední části, protože docházelo k ničení ráfků. Zezadu bylo třeba udělat vhodnou ochranu a do boje jet na zpátečku. Toto se projevilo jako dobré. Později byla kola broněviků ovinuta celtovinou a to prodloužilo životnost. Do 14.září bylo zhotoveno 31 strojů, což umožnilo sestavit tankový prapor. 14.září začaly práce na opancéřování ještě 15 traktorů“.

Další dokument „Zpráva o práci oddělení tankových vojsk v období obrany Oděsy od 1.srpna do 15.října 1941“, vypracovaný náčelníkem ABTV Oděského obranného pásma plukovníkem Maximovým dne 11.března 1942 se o obrněných automobilech nezmi?uje:

Krajně nedostatečné množství tanků u Přímořské armády donutilo tankové oddělení jít cestou výroby tzv. Oděských tanků. V průběhu krátké lhůty silami a prostředky zvláštního servisního praporu a místních podniků bylo zcela opancéřováno a vyzbrojeno 49 traktorů STZ-5, připraveny kádry velitelů a řidičů“.

V tomto dokumentu je uvedeno pouze 13 obrněných automobilů BA-10 ve výzbroji Přímořské armády ke dni 1.října 1941.
Avšak v hlášeních o bojové sestavě vojsk Přímořské armády podle stavu ke dni 1.října 1941 je v sestavě zvláštního tankového praporu zmíněno 31 obrněných automobilů, 13 tanků BT, 4 tanky T-26, 9 strojů CHT a jeden T-37 a ke dni 10.října 10 tanků BT, 2 tanky T-26, 9 vozů CHT a 31 obrněných automobilů, 10 tankových kanónů 45 mm a 69 kulometů. Žádné informace o obrněných traktorech v těchto dokumentech nenalezneme.
Otázka, zda se pancéřovaly během obrany Oděsy i automobily, tak zůstává neustále otevřená.

Práce NATI


Podle dokumentů na podzim 1941 opancéřovaly určité množství nákladních automobilů i moskevské podniky, ovšem typy a vyrobené množství není známo. Například v „Dodatečném vysvětlení přerušení výroby v tankovém oddělení NATI NKSM v roce 1941“ stojí:

„….Téma č.127. Osazení 45 mm tankového kanónu na základ pancéřovaného automobilu GAZ-AA. Vypracováno podle objednávky NKSM – vyprojektován a postaven zkušební model zařízení. Do výroby nezaveden pro probíhající výrobu obrněných automobilů s kanóny. …..Technická pomoc závodům ZIS a Kompresor – prokázána technická pomoc specialistů v projektování pancíře některých strojů ve vyjmenovaných podnicích“.

Krom toho lze narazit na zmínky o výrobě obrněných strojů pro divize lidové domobrany v moskevských podnicích, ovšem žádné dokumenty na toto téma se dosud nepodařilo odhalit.

Samohybky na automobilových podvozcích


V letech Velké vlastenecké války existovaly pokusy využít nákladní automobily sériové výroby v závodech v SSSR jako základny pro sestrojení samohybek.

ZIS-41.
Již 1.července 1941 národní zbrojní komisař D.F.Ustinov podepsal rozkaz následného znění:

Vzhledem k velké potřebě protitankových a protiletadlových samohybných dělostřeleckých prostředků a pro neexistující speciální základ pro tyto stroje přikazuji:
1. Závodu č.4 vyvinout a vyrobit 37 mm kanón na samohybném podvozku
2. Závodu č.8 vyvinout a vyrobit 85 mm protiletadlový a protitankový kanón na samohybném podvozku
3. Závodu č.92 vyvinout a vyrobit 57 mm protitankový kanón na samohybném podvozku.
Při projektování zařízení se orientovat na průmyslem osvojené a vyráběné nákladní automobily se zvýšenou průchodností nebo na pásové traktory.
Protitankové zbraně musí mít navíc pancéřovanou kabinu.
Projekty samohybek musí být předloženy k posouzení 15.července 1941
…“

Podle tohoto rozkazu vznikla dne 4.července 1941 v závodě č.92 speciální konstruktérská skupina pod vedením P.F.Muravjeva. Ta na konci měsíce předložila vojenským činitelům k posouzení dvě verze samohybek: ZIS-30 a ZIS-31. První stroj představoval otáčející se 57 mm protitankový kanón ZIS-2, umístěný na tahači T-20 „Komsomolec“ a druhý stroj představoval stejný kanón ZIS-2 na třínápravovém nákladním automobilu GAZ-AAA se speciálně pancéřovanou kabinou. Srovnávací testy těchto strojů, provedené na konci července ukázaly, že ZIS-31 je při střelbě stabilnější a ukázal i další výhody. Avšak díky tomu, že ZIS-31 došlo ke značnému přetížení, jeho průchodnost za ZIS-30 zaostávala. Také pro velký nedostatek třínápravových nákladních automobilů GAZ-AAA a ZIS-6 v armádě dostal přednost typ ZIS-30 na „Komsomolci“. Také začala jeho sériová výroba. Co se týče ZIS-31, tak vojenští činitelé se od něj odvrátili. Žádné zobrazení tohoto stroje v současnosti není k dispozici.
V roční zprávě o práci oddělení hlavního konstruktérského závodu č.92 za rok 1941 je o předmětném stroji uvedeno následující:

ZIS-31 – 57 mm protitankový kanón s úsťovou rychlostí střely 995 m/sec a osazený na speciálně pancéřovaném třínápravovém, 1,5 tun nákladním automobilu GAZ-AAA.
ZIS-31 vyprojektována z iniciativy závodu na konci měsíce. V červenci došlo k vyrobení zkušební verze. V srpnu začaly tovární testy.
Konstrukčně ZIS-31 představuje otáčející se část ZIS-2, osazenou na speciálně pancéřovaném třínápravovém, 1,5 tun nákladním automobilu GAZ-AAA.
Cíl vyprojektování ZIS-31, stejně jako ZIS-30, spočíval v tom, aby došlo k pohyblivosti 57 mm kanónu. Díky tomu, že průchodnost ZIS-31 za ZIS-30 značně zaostávala, došlo k zastavení prací na ZIS-31
“.

V září 1941, po vyrobení 100 kusů ZIS-30, došlo k přerušení jejich výroby pro nedostatek základu – tahače Komsomolec se již nevyráběly. Na začátku října proto Muravjevova skupina z vlastní iniciativy vyprojektovala samohybu ZIS-41. Ta představovala otáčející se kanón ZIS-2, osazený na speciálně pancéřovaném polopásovém terénním vozidle ZIS-22M (sériově vyráběn automobilovým závodem ZIS v Moskvě).
Kanón se namontoval ve střední části korby automobilu na svařovaném stojanu speciální konstrukce. Posádka se chránila štítem svařeným ze tří pancéřových plátů s otvírací střechou. Štít se připevnil k horní části kanónu ZIS-2. Samohybka dostala pancéřovanou kabinu se dvěma dveřmi pro nástup posádky, s otvorem vzadu pro spojení řidiče a kanónové obsluhy a kulové střeliště pro kulomet DT vpředu. Posádku ZIS-41 tvořilo 5 lidí. Při jízdě seděl řidič a velitel (kulometčík) vpředu v kabině, střelec a nabíječ za štítem kanónu a pozorovatel za kabinou na korbě.
Testy ZIS-41, provedené v listopadu 1941 prokázaly dobré výsledky. V té době však došlo ke stažení kanónu ZIS-2 z výroby pro náročnost výroby hlavně a pro vysokou cenu. Krom toho, v moskevském automobilovém závodě ZIS právě probíhala evakuace a tak nedokázal předat potřebné množství terénních vozů ZIS-22. Na konci listopadu 1941 došlo proto k přerušení veškerých prací na voze ZIS-41. Ve zprávě o práci závodu č.92 za rok 1941 je následující:

ZIS-41 – 57 mm protitankový kanón, mající úsťovou rychlost střely 995 m/sec a osazený na speciálně pancéřovaném terénním stroji ZIS-22.
ZIS-41 vyprojektován z iniciativy závodu v září – říjnu. V říjnu – listopadu vyroben zkušební model. V listopadu prošel zkušební model továrními testy.
Konstrukčně ZIS-41 představoval otáčející se kanón ZIS-2, umístěný na speciálně pancéřovaném terénním vozidle ZIS-22.
Cíl práce ZIS-41, stejně jako u ZIS-30 a ZIS-31 spočíval v tom, aby byla dána pohyblivost 57 mm protitankovému kanónu a pro nemožnost a složité podmínky v Moskevském automobilovém závodě vyrobit dostatečné množství terénních vozů ZIS-22, práce na ZIS-41 v listopadu skončily“.


13.března 1942 dorazil ZIS-41 na Gorochověcký dělostřelecký testovací polygon (ANIOP) pro provedení testů. Tyto testy osobně nařídili zástupce Národního komisaře obrany Voronov a náčelník Hlavní dělostřelecké správy Rudé armády generálplukovník Jakovlev. Testy proběhly od 24.dubna do 4.července 1942 a probíhaly přerušovaně. V té době ZIS-41 najezdil více jak 16 700 km.
Ze závěru zprávy o testech:

Srovnání stability ZIS-41 s 57 mm protitankovým kanónem ZIS-2 nevyhovující. Přesnost na pohyblivé cíle ve vzdálenosti 500 a 1000 m dobrá, výsledky střelby za jízdy špatné.
Při střelbě v úhlech 0 a 180°je stabilita dobrá, při vychýlení zbraně o 90° (do boku) špatná pro velký náklon korby (12,5°).
Konstrukce ochranného štítu chladiče špatná pro špatný přístup vzduchu ke chladiči. Při stávajícím chladícím systému není samohybka pro delší cesty vhodná.
Místo řidiče je nevhodné, protože pedály jsou příliš blízko sedadla. ?idič nemůže natáhnout nohy a je nucen pracovat v těžké, skloněné poloze.
Vycházeje z testů Gorochověcký ANIOP usuzuje, že samohybku ZIS-41 je třeba dodatečně konstrukčně dopracovat. Hlavním nedostatkem … je podle polygonu špatná stabilita při střelbě z boku při vychýlení zbraně o 90°, špatné chlazení motoru a chybějící místo pro uložení střeliva. I přesto je třeba zkonstruovat 5 – 7 kusů
“.

ZIS-43
Na konci roku 1942 začaly práce na sestrojení modelů samohybného dělostřelectva, nutného pro výzbroj Rudé armády. Společně s tankovými podvozky se plánovalo využít i ty automobilové s minimálními úpravami.
V listopadu 1942 Stalinův automobilový závod ZIS vyprojektoval, vyrobil a předal na testy protiletadlovou samohybu ZIS-43. Ta představovala 37 mm protiletadlový kanón model 1939, osazený na korbě polopásového terénního vozidla ZIS-42. Stroj dostal pancéřovanou kabinu a kanónový štít z 10 – 15 mm pancíře (na zkušební verzi obyčejná ocel). Samohybka měla motor ZIS-16 o výkonu 90 koní a ten zajistit pro 8750 kg těžký stroj (s posádkou 8 lidí a bojovou zásobou 256 střel) maximální rychlost na silnici 35 km/h. ZIS-43 obdržel vybavení přítlačných pér, který napnul pružiny směrem k rámu pro lepší stabilitu během boční střelby.
Testy stroje, provedené Gorochověckým dělostřeleckým polygonem v době od 15 do 23.prosince 1942 skončily dobře. Mezi nedostatky uvedla komise následující:

Velká silueta, slabé pancéřování a menší průchodnost ve srovnání s pásovým strojem neumožní nahradit 37 mm protiletadlovou samohybu typem, který vyvinul závod č.38 na pásovém podvozku (řeč je o samohybe SU-11, která prošla testy v téže době)…
Stroj je přetížen asi o 1500 kg, což je možné snížit na úkor snížení síly pancíře na 6 mm
“.

Nehledě na to, že komise ve svém závěru „po odstranění nedostatků“ doporučila přijmout ZIS-43 do výzbroje Rudé armády, další zkušební model již nevznikl.

KSP-76
V říjnu 1943 začala v Gorkovském automobilovém závodě z rozhodnutí Státního výboru obrany namísto tanku T-70 sériová výroba samohybek SU-76M. GAZ současně pracoval na dvounápravovém nákladním automobilu GAZ-63 s náhonem na všechna kola, jež měl nahradit automobil GAZ-AAA.
V konstruktérském oddělení automobilového závodu vznikla myšlenka sloučit dva tyto vývoje a vyprojektovat 76 mm samohybu na kolovém podvozku. Návrh našel podporu u Komisariátu středního průmyslu a u Správy motorizace a mechanizace Rudé armády. Projektování Nového stroje probíhalo pod vedením hlavního konstruktéra závodu V.Gračeva a jeho zástupce N.Astrova.
17.prosince 1943 byl ke Správě motorizace a mechanizace s astrovovým podpisem odeslán „projekt SU-76 mm, vypracovaný na základě kolového automobilu GAZ-63 s názvem GAZ-68“. Vojenští představitelé navrhli řady úprav a 7.února 1944 se projekt GAZ-68 dočkal definitivního schválení Správou motorizace a mechanizace. V té době již v dokumentech figuruje nový název samohyby – KSP-76 (kolový samohybný kanón). V prvních březnových dnech byly výrobní výkresy předány a 4.května stroj poprvé vyjel.
KSP-76 tvořil samonosný trup, svařený z 5 – 12 mm pancíře. V jeho přední části v ložisku, navařeném ve vodorovném plátu trupu se upevnila horní část 76 mm kanónu ZIS-3. V zádi trupu byl motorovo-převodový prostor s motorem GAZ-11 o výkonu 85 koní (s hliníkovou hlavou) a rychlostní skří?. Napravo od motoru se nacházela benzínová nádrž o objemu 140 l. Hnací náprava se zavěšovala k trupu na čtyřech pérech s hydraulickými tlumiči. Zvláštností konstrukce byla hnací náprava vpředu, což zvyšovalo stabilitu během jízdy na kluzkém povrchu.
Bojové zásoba se rozmístila napravo do kanónu ve svislé polici (17 střel) a vzadu, nalevo od kanónu ve vodorovné pozici (41 střel). Posádku KSP-76 tvořili 3 lidé – velitel (střelec) seděl nalevo od kanónu, řidič napravo od kanónu a nabíječ. Stroj dostal radiostanici 12-RT.
V létě 1944 proběhly tovární testy automobilu GAZ-68 a ty odhalily, že stroj dokáže překonat svahy do 30°. Příkopy, jámy a rokliny. Na rozdíl od SU-76M KSP-76 měl tišší motor (odpadl hluk z pásů) a měl téměř dvakrát menší hmotnost. Stroj se však neobešel bez nedostatků – často docházelo k poruše zadní nápravy, kardanových hřídelí a rychlostních skříní. Přesto se do listopadu 1944 podařilo většinu těchto nedostatků odstranit.
V listopadu 1944 KSP-76 po vlastní ose odjel do Moskvy a potom se účastnil testů na NIBT polygonu v Kubince. Celkově se ohledně stroje zjistilo toto:

Pancéřový trup současně sloužil i jako šasi, tzn. kola se zavěsila bezprostředně na pancíř. Díky tomu se dosáhlo nízké hmotnosti stroje – 5365 kg, malá výška pro vedení palby – 1260 mm a výška celého stroje 1560 mm, což činí samohybu stabilní a zmenšuje plochu, jež může být poškozena“.

16.prosince 1944 dorazila samohybka KSP-76 na Gorochověcký testovací polygon, kde od 17 do 24.prosince prošla krátkodobými testy. O nich je něco uvedeno zde:

Účinnost boje do 500 a 1000 m nezaostává za… Střelba za jízdy možná, ale neefektivní, z krátkých zastávek 15 – 20 sec efektivní (58,4% zásahů do síle o rozměrech 8 x 12 m).
76,2 mm kolový samohybný kanón testy vydržel. Po odstranění drobných nedostatků může stroj jít na vojenské testy, pokud je dělostřelecký výbor GAUKA bude považovat za nutné
“.

Otázka výroby KSP-76 však řešena nebyla – Gorkovský automobilový závod sériovou výrobu nákladních automobilů GAZ-68 nezahájil. Krom toho vojenští činitelé dávali přednost klasickým samohybkám na pásech a navíc jejich výroba již dávno jela na plné obrátky.

Image
Pancéřovaný náklaďák ZIS-5 Ižorského závodu, vyzbrojený 20 mm leteckým kanónem ŠVAK, cesta k Leningradu, 5.října 1941

Image
Pancéřovaný náklaďák ZIS-5 Ižorského závodu, vyzbrojený 20 mm leteckým kanónem ŠVAK v sestavě oddílu lenigradských dělníků. Cesta k Leningradu, 5.října 1941.

Image
Ukořistěný pancéřovaný náklaďák GAZ-AA Ižorského závodu ve službách finské armády, Petrozavodsk, 12.října 1941

Image
Pancéřovaný náklaďák ZIS-5 Ižorského závodu, zničený na cestě k Leningradu, podzim 1941

Image
Pancéřovaný náklaďák ZIS-5 Ižorského závodu opuštěný jednotkami Rudé armády západně od Petrozavodska, podzim 1941.

Image
Obrnaný stroj na podvozku GAZ-AA, sestavený s využitím přední části broněviku BA-10

Image
Stejný broněvcik, jako na předchozím snímku. Stroj ukořistil Wehrmacht u Leningradu a využíval ho v zimě 1941 - 1942.

Image
Image
Obrněné automobily na cvičení. Leningradský front, léto 1942. Vpředu BA-10M, uprostřed improvizovaný broněvik Ižorského závodu na povdozku ZIS-6

Image
Samohybka ZIS-41 s 57 mm kanónem ZIS-2 na podvozku náklaďáku ZIS-22 během továrních testů, Gorkij, listopad 1941.

Image
Samohybka ZIS-43 s 37 mm protiletadlovým kanónem model 1939 na korbě náklaďáku ZIS-42 s pancéřovanou kabinou.

Image
Samohybka KSP-76 během testů na Gorochověckém polygonu


  
private_joker
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 18/1/2010, 23:12  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

nečítal som celý článok ale taká perlička ZIS znamená tuším Zavody imena Stalina Very Happy


  
Zobrazit příspěvky z předchozích:      
Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma

Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory


Časy uváděny v GMT + 1 hodina

Board Security

74576 blokovaných útoků
Powered by phpBB2 Plus, phpBB Styles and Kostenloses Forum based on phpBB © 2001/6 phpBB Group :: FI Theme :: Mody a Credit

[ Time: 0.2502s ][ Queries: 19 (0.0611s) ][ Debug on ]