Obsah fóra Portál Vojna.net Portal
 FAQ  •  Hledat  •  Možnosti  •  Uživatelské skupiny  •  Registrace  •  Profil  •  Soukromé zprávy  •  Přihlášení
Kalendář 
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma

Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma
Autor Zpráva
hoblik
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 29/12/2009, 10:03  Předmět:  Předválečné obrněné automobily - V boji část 1. Odpovědět s citátemDolůNahoru

Obrněné automobily v bojích


Sovětské obrněné automobily se prakticky hned po svém vzniku začaly aktivně účastnit bojů: nejdříve s basmači (bandity) ve Střední Asii, poté ve Španělsku, na Khalkin-Golu a během tažení do Polska v září 1939, během sovětsko-finské války, ve Druhé světové válce a během porážky Kvantunské armády v srpnu 1945.
Nejvíce a nejúspěšněji obrněné automobily bezpochyby operovaly během konfliktu na řece Khalkin-Gol (květen – září 1939) a spolu s tanky sehrály v porážce japonských vojsk rozhodující roli. Obrněné automobily prošly i celou Druhou světovou válkou, když narazily na Němce hned na hranicích a válku skončily boji v Evropě. Jejich nevelké množství se účastnilo i války s Japonskem. V chronologickém pořadí poté byly sovětské obrněné automobily využívány během dalších různých střetů a konfliktů.

Boj s Basmači.

První bojovou operací, které se sovětské obrněné automobily účastnily, byly operace pro zničení band Basmačů ve Střední Asii. Ze sovětské strany se bojů účastnily zejména vojska OGPU, včetně jejich dvou obrněných oddílů (po 12 strojích BA-27 v každém).
Například od 1.září do 20.října 1931 podporoval jeden obrněný oddíl jednotky zvláštní uzbecké svobodné brigády, která se snažila zlikvidovat bandu Bekdžan-Chána v Chorezemské oáze. Nehledě na těžké krajinné podmínky, stroje BA-27 svým vojskům velmi pomohly. Například 26.září motooddíl (3 stroje BA-27 a 5 náklaďáků s kulomety) zastihlo u studny Šordža část skupiny a po krátkém boji ji zničil. Nepřátelská skupina ztratila celou řadu povozů a velké množství členů bandy padlo do zajetí.
V březnu – dubnu 1933 se jeden obrněný oddíl vojsk OGPU účastnil likvidace skupiny v počtu do 170 lidí u Kyzy-Aravat (Tádžikistánská SSSR).

Občanská válka ve Španělsku

V létě 1936 vypukl ve Španělsku puč, když se vojska generála Franka obrátila proti republikánské vládě. Již na podzim poskytl SSSR republikánské armádě vojensko-technickou a lidskou pomoc a poslal do Španělska zbraně, techniku, potraviny, střelivo a vojenské poradce. Během jiné dodávky v říjnu 1936 dorazila do Španělska i jediná série 60 broněviků: 37 strojů BA-6; 3 stroje BA-3 a 20 strojů FAI. Již na konci měsíce se tyto stroje účastnily bojů a to během odražení prvního útoku generála Franka na Madrid. Obrněné automobily operovaly v sestavě jednotlivých oddílů a skupin. Například 1.listopadu vedla pod Waldemarem útok tanková skupina plukovníka Krivošejna v sestavě 23 strojů T-26, 3 broněviků FAI a 6 broněviků BA-6 a podařilo se jim zastavit postup frankistů. Během bojů se kanónové stroje neztratily – v palebné moci si s tanky T-26 nezadaly a díky husté síti dobrých komunikací předčily své pásové spolubojovníky v pohyblivosti a obrněné automobily se tak dokázaly objevovat na pozicích, které protivník neočekával. Ve své zprávě o podzimních bojích napsali sovětští poradci toto:

Obrněné automobily. Výborný stroj FAI. Je malinký, rychlý, pohyblivý. Jako prostředek pro rozvědku je to znamenitý stroj a je téměř bezporuchový. Hůře je na tom BA-6. Motor slabý, často dojde k poruše pastorku demultiplikátoru, gumy drží dobře. Obrněné automobily absoluhovaly 600 km nadbytečně.
Na cestě nejprve jely FAI, za nimi BA-6, ale protože BA-6 je těžký a jel pomaleji, vznikla velká mezera. Poté to bylo uděláno obráceně a mezera se zkrátila“.


Díky silnému 45 mm kanónu se BA-6 a BA-3 bez problémů vyrovnaly s protivníkovou technikou – jak s německými lehkými tanky PzKpfw I, tak i s italskými tančíky SV3. Když například pěchota vzbouřenců za podpory SV3 útočila od městečka Valdemoro na Simpassuelo a prolomila frontu 18.brigády republikánské armády, z rezerv jelo do boje 6 strojů BA-6. Ty se po ujetí 16 km z „pochodu“ zařízly mezi zdánlivě bezpečné tanketky, 16 z nich zlikvidovaly. Ostatní se daly na překotný ústup. Útok vzbouřenců se v tomto úseku podařilo dočasně zastavit. Během následujících několika dní se zde kanónové obrněné automobily velice často objevovaly a protivník tak vždy rychle upustil od útoku v tomto směru.
6.listopadu 1936 se Krivošejnova tanková skupina v sestavě 15 strojů T-26 a 12 automobilů BA-6 rozdělila na dvě části a zahájila protiútok proti protivníkovi v prostorech Viliaverde a Viliavisioza. Během boje se podařilo zlikvidovat několik dělostřeleckých baterií, rotu kulometů (12 kusů), několik tančíků SV3 a dva prapory pěchoty. Již opět spojená skupina pak zahájila úder proti Karabachel Alto. Při tom se podařilo zničit 5 tančíků SV3 a 4 protitankové baterie. Ale s příchodem tmy se bojové stroje stáhly k Madridu, protože pěchota za tanky nešla.
Boje u Madridu se neobešly bez hloupých případů. Posádka jednoho BA-6, tvořená francouzskými dobrovolníky, během nocování na okraji vesnice u Valdemaro spala tak tvrdě, že náčelník štábu musel bouchat pažbou revolveru do pancíře velmi silně, aby je vzbudil.
V prosinci 1936 vznikala v sestavě španělské republikánské armády tanková brigáda. Obrněné automobily byly začleněny do sestavy výzvědného praporu. Ten zpočátku disponoval 22 stroji, z toho 10 automobily BA-3 a BA-6 a 12 stroji FAI. Pro velké ztráty se však jejich množství velmi snížilo.
Podle stavu ke dni 1.února 1938 zůstalo v sestavě republikánské armády 7 broněviků BA-6 (3 z nich v opravě) a 3 stroje FAI. Ostatní stroje zůstaly na bojišti. V době skončení Občanské války ve Španělsku (únor 1939) zůstalo v provozu celkem 5 sovětských strojů.
V závodech ve Valencii se vyráběly obrněné automobily AAS-1937 (na základě třínápravového podvozku „Chevrolet“), vyprojektované podle sovětských obrněných automobilů. Část vozů AAS dostala věže ze zničených BA-6 a T-26 a část se vyzbrojila 45 mm tankovým kanónem ve věži vlastní konstrukce.

Image
Obrněný automobil FAI tankové brigády republikánské armády, Steřdní front, konec roku 1936.

Image
BA-6 na ulici jednoho ze španělských měst, jaro 1937.

Image
Stejný BA-6, jako na předcházejícícm foto. Nápis "Viva Espania".

Image
V boji zničený republikánský obrněný automobil BA-6, Katalánsko, 1938.

Image
Dělostřelectvem a vnitřním výbuchem zničený republikánský obrněný automobil BA-6.

Image
Obrněný automobil FAI republikánské armády zničený v bojích u Granady, 1937.


Boje na řece Khalkin-Gol

Obrněné automobily Rudé armády se dočkaly aktivního využití během bojů na řece Khalkin-Gol (květen – září 1939). Nebudeme přehánět, když řekneme, že tento konflikt se stal vrcholem kariéry sovětských obrněných strojů, které se zde ukázaly v tom nejlepším světle. Při tom bohužel šlo o jedinou kampa? Rudé armády, během které obrněné automobily jak v množství, tak i v aktivitě převyšovaly tanky.
Podle stavu ke dni 1.února 1939 (3 měsíce před zahájením bojů) čítaly jednotky 57.zvláštního sboru, dislokovaného v Mongolsku 284 tanků, 167 lehkých a 370 středních obrněných automobilů. Jak je patrné, obrněných automobil bylo téměř 2x více jak tanků. Během následných bojů sovětská strana využívala strojů FAI, BA-20, BA-3, BA-6 a BA-10.
Velká část obrněných automobilů patřila do sestavy 7, 8 a 9.motorizované brigády, které se nacházely ve vzdálenosti 400 – 700 km od místa konfliktu. Během bojů se procentuelní poměr obrněných automobilů ve srovnání s tanky prudce snížil, avšak jejich podíl byl i tak značný. Například do 20.července operovalo na frontě 409 tanků, 173 lehkých a 151 středních obrněných automobilů. Obrněné automobily tak tvořily 44% všech obrněných strojů sovětské skupiny a střední obrněné automobily 28% všech kanónových strojů (mezi tanky bylo i 15 strojů T-37).
Nebudeme se zabývat celkovou situací, ale uvedeme zde pouze nejzajímavější epizody s účastí sovětských obrněných automobilů.
První střet na řece Khalkin-Gol s účastí středních obrněných automobilů proběhl 20.května 1939, kdy střelecko-kulometný prapor za podpořy 35 strojů BA-6 a BA-10 ze sestavy 9.motorizované brigády atakoval Mančžurský jízdní oddíl, který překročil hranice. Během boje pěchota zaostala a obrněné stroje operovaly samostatně, Mančžurský oddíl vytlačily z písečných kopců a pronásledovaly je až na hranici. Při tom byl zničen štáb jízdního pluku. Na bojišti zůstalo mnoho těl, zbraní a dalšího materiálu. Při tom 4 stroje BA-6 zapadly do písku a japonské dělostřelectvo je rozstřílelo. Stroje shořely i s posádkami.
Po zkušenostech z tohoto boje jely obrněnci do útoku ve dnech 28 – 29.května s nasazenými pásy Overoll. Díky tomu již broněviky nezapadaly a dokázaly manévrovat. Japonské dělostřelectvo tak mělo ztíženou práci s mířenou palbou.
Po těchto bojích bylo zjištěno následující:

„Obrněné automobily mohou úspěšně útočit na rychlou ko?skou jízdu, ale nedokážou zorganizovat úspěšnou obranu.
Pancíř BA-6 lze prostřelit velkorážovým 12 mm kulometem s průbojnými střelami, BA-10 kulka ráže 12 mm neprostřelí (řeč je o 13,2 mm kulometu Hochkis).
Do útoku je vždy třeba jet s nasazenými pásy Overoll. Díky zásahu 37 mm průbojné střely broněvik okamžitě vzplane, posádka je potřísněna benzínem a hoří. Díky domu posádka většinou nezahyne díky zásahu 37 mm střely, ale díky následnému požáru. Objevil se konstrukční nedostatek ve stavbě nádrže, která se 108 kg benzínu visí nad hlavou velitele a řidiče a při zásahu se vylije na jejich hlavy.
Nelze opouštěn zapadlé stroje, neboť protivník je zapaluje pomocí zápalných láhví"


20 – 25.června 3.prapor 149.střeleckého pluku za podpory roty broněviků 234.automobilového obrněného praporu 8.motorizované brigády a baterie 175.dělostřeleckého pluku vedl boje s japonsko-mančžurskými oddíly v prostoru Khalkin-Sume a Debden-Sume (severovýchodně od Khalkin-Golu – posledně jmenované místo se nacházelo v Mančžursku). U Debden-Sume odhalila sovětská pěchota japonské vojenské ležení – do praporu Japonců, jízdní pluk Mančžurů, baterie 75 mm kanónů, baterie protitankových 37 mm kanónů a 4 velkorážové kulomety (13,2 mm Hochkis nebo 200 mm kanóny typ.97). Rozpoutal se boj a Japoncům, kteří obsadily střechy kasáren, se podařilo přikovat pěchotu 149.pluku k zemi. Avšak velitel obrněné roty zajel protivníkovi do týla, postavil broněviky a 2 kanóny 76 mm na pozice s přímým zamířením a začal japonská kasárna likvidovat. Budovy brzy vzplály. V ležení propukla neuvěřitelná panika a té pěchota 149.pluku využila pro únik z boje. Její ztráty činily 5 mrtvých a 40 raněných. Automobilový obrněný ztratil nenávratně 3 stroje (2 stroje BA-10 a 1 kus BA-3 zůstaly poškozené na protivníkově území) a 5 strojů BA-10 utrpělo různá poškození. Krom toho při pokusu o evakuaci v blátě zapadlého stroje BA-3 tankem BT-5 tento také zapadl a z rozkazu velitele 149.střeleckého pluku majora Remizova musel být stroj vlastní posádkou spálen.
1.července 1939 se 9.motorizovaná brigáda přesunula na východní břeh Khalkin-Golu, kde zaujala obranu na široké frontě, protože jednotek Rudé armády zde bylo málo. A protože brigáda měla celkem 4.střelecké roty (a i tak neúplné sestavy), celý úsek pěchota obsadit nedokázala. Na pravém křídle tak obranu zorganizoval obrněný prapor – 35 strojů BA-6 a BA-10. Po obsazení pozic roty vojáci obrněné automobily zamaskovaly a vybrali pro každý obrněný automobil prostor, na který v případě potřeby odražení útoku stroj v noci vjede. V noci tedy do těchto prostor obrněné automobily vjely a ze vzdálenosti 150 – 200 zřídily tajná stanoviště posádek těchto automobilů.
Ve 23 hodin dne 2.července se z japonské strany ukázaly japonská pěchotní čela a Japonci také zahájili silnou kulometnou palbu a palbu z ručních zbraní. Velitel automobilového obrněného praporu rozkázal zahájit odvetnou palbu z kanónů a kulometů. Japonci utrpěli ztráty a stáhli se zpět. Za hodinu následoval nový útok a vpředu při tom šli vojáci, vyzbrojení zápalnými láhvemi. N nastalé přestřelce se několika z nich podařilo přiblížit se k broněvikům a 3 stroje zapálit. U těchto strojů začala brzy vybuchovat uskladněná munice. Aby se zabránilo ztrátám od úlomků, obrněné automobily se stáhly zpět o 300 m.
Za úsvitu palba z broněviků odrazila třetí japonský útok. Během nočního boje obrněný prapor za cenu 3 zničených strojů udržel své pozice, nehledě na to, že pravý soused ustoupil a odkryl tak křídlo. Noční střelba se vedla na dříve zastřílené nebo světlicemi osvícené cíle. Zpráva o boji uvádí:

„V noci se broněviky využily účelně pouze jako nepohyblivé opevněné body spolu s pěchotou pro posílení její palby a odolnosti….
Palba broněviků v noci je silná, protivníkovi způsobuje škody ze vzdálenosti 50 – 400 m a má na něj silný morální vliv.
Zapalování strojů protivníkem má zase velký morální vliv na naše posádky“.


Ve 12 hodin dne 3.července 1939 pozice sovětských vojsk na východním břehu atakovaly jednotky 3 a 4.japonského tankového pluku (více jak 70 tanků). Na 40 japonských bojových strojů při tom dosáhlo pozic roty obrněného praporu 9.motorizované brigády (12 strojů BA-10), která začala ustupovat. Ale na místo rychle dorazil velitel brigády plukovník S.Olejnikov a rotu se podařilo zastavit a „rozmístit na pozice s vyzdviženou věží“ (broněviky stály za písečným přesypem, nad který vyčnívala pouze jejich věž). V té době japonské tanky dorazily na vzdálenost 800 – 1000 m a obrněné automobily zahájily palbu. Po dvouhodinovém boji se podařilo zničit 9 tanků a Japonci poškodily 6 strojů BA-10 - ty však zůstaly v provozu.
V sousedním úseku, který zaujímal 149.střelecký pluk, posílený obrněnými automobily 9.motorizované brigády a rotou BT-5, se podařilo zničit dalších 10 japonských tanků – z těchto tanků 4 kusy zničily obrněné automobily). Po boji dne 3.července tak Japonci ztratili 19 tanků (z toho 70% se podařilo zničit kanónovou palbou obrněných automobilů). Závěry toho boje mimo jiné uvádějí:

„Broněviky se jeví výborným protitankovým prostředkem během obrany v krajině, když mají polozakryté pozice.
Střelba japonských tanků 57 mm tříštivými granáty (polovinu japonských tanků, účastnících se tohoto útoku, tvořil typ 89) proti broněvikům nezpůsobovala škody a neměla význam…
Útok japonských tanků bez pěchoty a dělostřelecké přípravy neměl jiný výsledek, než ztráty tanků.
Průbojný 45 mm granát 22 mm probije pancíř japonských tanků snadno.
Morální efekt útoku tankových vojsk.
Pokud se brání pěchota s broněviky a je pravděpodobnost velkého útoku tanků, tak je bezpodmínečně nutné část broněviků připravit pro střelbu z polomaskovaných pozic“.


Současně s útoky na pozice jednotek Rudé armády na východním břehu japonské velení v noci z 2 na 3.července přepravilo na západní břeh Khalkin-Golu na 4 pěchotní pluky s dělostřelectvem a úkolem – dosáhnout týla sovětské skupiny, obsadit most a zlikvidovat všechna sovětská vojska na východním břehu řeky. Když se to sovětské velení dozvědělo, narychlo vrhlo do boje všechny přítomné rezervy – 11.tankovou, 7.motorizovanou brigádu a 24.motostřelecký pluk s úkolem vytlačit Japonce z předmostí. Protože se sovětské jednotky nacházely ve vzdálenosti 120 – 150 od Khalkin-Golu, útok se zorganizovat nepodařilo a jednotky vstupovaly do boje po skupinách jak přicházely. V sovětském dějepisectví je tento boj znám jako boje u hory Bain-Cagan.
V 8 hodin 45 minut po 120 km dlouhém přesunu zahájila útok 11.tanková brigáda a poté v 15 hodin vstoupil do útoku 247.obrněný automobilový prapor 7.motorizované brigády. Ostatní jednotky v té době pobývaly na východním břehu Khalkin-Golu a prapor byl vržen do boje bez průzkumu, dělostřelecké přípravy a pěchotní podpory. V popisu bojů 247.praporu je tento boj popsán takto:

„Část měla za úkol – společnými silami s oddíly soudruha Jakovleva (velitel 11.tankové brigády) operováním na levém křídle podél břehu Khalkin-Golu zlikvidovat protivníkovu skupinu v prostoru tří jezer, což je 10 km severozápadně od hory Chamar-Daba. Rozvědka před útokem provedena nebyla, prapor šel do útoku přímo ze 150 km přesunu.
Během jízdy praporu do útoku každá rota v prvním sledu vydělila 3 stroje pro průzkum do vzdálenosti 300 – 500 m. Prapor šel do útoku ve dvou sledech: v první vlně 1 a 2.rota, 3 ve druhé vlně za druhou. Při příchodu k přednímu okraji protivníka byly stroje nacházející se na průzkumu puštěny do hloubky a protivník se tak do příchodu hlavních sil praporu skryl a nedával o sobě vědět.Když se první vlna objevila na předním okraji obrany, tak týl byl urputně ostřelován 37 mm střelami. Palba dělostřelectva se zaměřila zejména proti velitelským vozům, majícím radiostanici. Během útoku bylo zlikvidováno 20 obrněných strojů (shořelo), zničeno 13 obrněnců, zabito 57 lidí, 26 raněno, nezvěstní 2 (celkem se do útoku zapojilo 50 strojů BA-6 a BA-10).
Příčina takovýchto ztrát:
Nedostatečně jasná situace
Neexistence rozvědky prostoru protivníkovi obrany
Absolutní neexistence spolupráce s dělostřelectvem a pěchota zaostávala za vším…“


Zmatečná situace, ve které útok 7.motorizované brigády proběhl, dobře ilustrují doklady ze „Zprávy o činnosti obrněného praporu v otázce účastníka boje“, napsané okamžitě po útoku dne 3.července.
Poručík A.E.Děrjagin, velitel 3.roty:

„O protivníkovi bylo známo, že na linii hořících tanků je pěchota a jízda. Úkol byl zadán velitelem praporu kapitánem Strekalovem v přítomnosti velitele brigády: Při jízdě v bojovém směru na hořící tanky atakovat a zlikvidovat protivníka na této linii – to je první úkol, další obdržíte později. Byli jsme přesvědčeni, že stroje se blízko k okopům nedostanou, protože pro zapálení protivník hází zápalné láhve s benzínem, v souhlasu se upozor?ovalo na hořící tanky. Bylo řečeno, že vpředu operuje naše pěchota a má velké ztráty. Napravo od nás poskytuje podporu dělostřelecká baterie. Úkol byl zadán přímo, z pochodu, řada strojů ještě přijížděla a připravovala se. Pro bojovou pohotovost bylo rozkázáno sundat shora obrněných strojů maskování, nepromokavá plátna a další.
Během jízdy vpřed jsem viděl hořící stroje vpředu a vlevo současně. Protivníka jsem v té době neviděl a střelbu nevedl. Poté jsem na svém stroji zaznamenal zásahy střepin granátů do věže, po čemž řidič dostal rozkaz stočit stroj vlevo a zajet do zákrytu. Při zatočení do mého stroje udeřila střela a poškodila diferenciál, stroj ovšem mohl pokračovat v jízdě. Následoval rozkaz odjet do týla a sám jsem přesedl do stroje politruka roty. Palbu jsem nevedl, ačkoli v prostoru byli mezi hořícími stroji vidět lidé – nevím kdo to byl, zda naší nebo protivník“


Nadporučík K.P.Petrov, pobočník náčelníka štábu praporu:
„Během boje jsem jel se štábem a náčelník štábu rozkázal, abych pozoroval činnost praporu. Když prapor dorazil k hořícím strojů na hoře Bain-Cagan, najednou jsem viděl jak vzplálo 4 – 5 broněviků 1 a 2.roty. Množství hořících strojů neustále vzrůstalo, část zadních broněviků se otočila zpět a odjely do týla, kde jsme je shromažďovali. 3.rota do boje téměř nezasáhla a z provozu byl vyřazen pouze jeden její stroj. Ostatní, když viděli hořící broněviky, dále nejeli“.

Poručík A.A.Martynov, velitel čety 1.roty
„….K bránícímu se protivníkovi zbývalo 150 – 200 m, palbu vedl zprava a frontu. Při zjištění protivníka jsem zahájil palbu za jízdy. Vystřelil 4 střely a poté, co stroj zasáhli, ještě dalších 11. Zprava vidím hořet dva stroje, vpředu hoří hlídkový stroj. Střela mi zaklínila věž. Vydal jsem rozkaz – vést palbu z předního kulometu, aledalší zásah hned zabil kulometčíka a řidiče. Spolu s věžovým střelcem jsme zvedli nohy a 15 minut seděli, dokud dělostřelecká a kulometná palba neutichla. Poté jsme vylezli, našli dva raněné a s nimi se stáhli do týla“.

Mladší velitel L.M.Strelcov, velitel obrněného automobilu 1.roty:
„S příchodem k protivníkovi jsem pálil z kanónu a během jeho nabíjení i z kulometu. Dobrý zásah z kanónu jsem zaznamenal pouze jeden. První protivníkova střela, která náš stroj zasáhla, zabila kulometčíka a ranila řidiče, zapálila benzínovou nádrž. Slyším, druhá střela zasáhla motor. Ještě jednou jsem zalezl do věže, ale protivník pálil i po věži. Vidím, zleva vzplály broněviky Jeremjejeva a Kozloborodova a poručíka Samardaka a u mého broněviku odletěl téměř celý předek. Byl jsem 150 m od protivníkových okopů, rozhodl se stroj opustit a plížením se dostat do týla“.

Velitel čety 2.roty poručík I.S.Poltoracký
„Při příjezdu k přednímu okraji obrany jely všechny stroje s otevřenými poklopy. Když zazněly výstřely a hvizd kulek, dal jsem povel „Protivník, četo rozvinout a zavřít poklopy!“ Nedojel jsem ani 200 m okopům a pocítil silnou kulometnou a kanónovou palbu. ?idič hlásil, že stroje je zasažen, kulometčík hlásil, že je raněn, ve stroji se šířil žlutý dým a po jedné až dvou minutách jsem nic neviděl. Následoval povel „Plyny!“ a rozkázal nasadit masky. Zprava i zleva ode mne hořely stroje, moje posádka vyskočila z broněviku. Zůstal jsem ve stroji sám a rozhodl se ho rozjet a poté co se to podařilo, zahnul jsem doprava a viděl svého raněného řidiče a kulometčíka, jak je posadily do stroje. Při palbě z kulometu a kanónu jsem rozkázal jet zpět a poté znovu vpřed a za toho manévrování neustále střílet. Současně s tím vyvezl raněné od hořících strojů: s.Česnokov, Svjetlak, Suslov a ještě dva další. Celkem sedělo na kapotě broněviku 6 lidí raněných a 1 zdravý“.

Avšak nehledě na velké ztráty, útoky 11.tankové a 7.motorizované brigády přinutily japonské velení přepravit vojska na východní břeh a přestat s pokusy dosáhnout týla sovětské skupiny.
V bojích v červenci a na začátku srpna 1939 jednotky motorizovaných brigád podporovaly svou pěchotu a operovaly v jejích bojových sestavách. Například dne 6.července 6 strojů BA-10 7.motorizované brigády podporovalo útok střelecko-kulometného praporu a díky protivníkově dělostřelecké palbě ztratily 1 stroj (shořel) a 3 byly zasaženy. Raněni byli 4 lidé. 9.července zaútočily proti 247.obrněnému praporu japonské bombardéry. Výsledek – 1 stroj BA-10 shořel, 1 zasažen, 4 lidi ranění. 11.července rota 11 strojů BA-6 a BA-10 palbou z místa podporovala střelecko-kulometný prapor. Japonská odvetná palba zničila 1 stroj, ztráty v lidech nebyly.
Během bojů ve dnech 20 – 31.srpna 1939, během kterých byla japonská skupina obklíčena a zničena, motorizované brigády operovaly na zasahujících křídlech.
Například 8.motorizovaná brigáda, operující na krajním pravém křídle dne 21.srpna likvidovala rotu japonské pěchoty, jež se s velkou vervou drala v písečné duně a 23.srpna zničila ještě 2 roty. Tím došlo k odříznutí ústupové cesty japonské skupiny jižně od řeky Chailastyn-Gol. 25.srpna se z obklíčení pokoušel dostat jízdní pluk. Tento pokus však rozprášila palba kanónových obrněných strojů. 28.srpna Japonci podnikli ještě jeden noční útok proti 8.motorizované brigádě a pokoušeli se tak uniknout z obklíčení. Avšak pro aktivní podporu obrněných strojů tento pokus selhal. Díky boji, který se protáhl do rána, zůstalo před frontem brigádní obrany 142 těl japonských vojáků. Sověti ztratili 35 mrtvých.
21.srpna 1939 vstoupila na krajním levém křídle do boje 9.motorizovaná brigáda, posílená 30 tanky BT s úkolem: přepravit se přes Khalkin-Gol, přejít státní hranici, dosáhnout týla japonských vojsk a završit tak jejich obklíčení. K večeru téhož dne dosáhla brigáda japonského týla, 20 km od čelního okraje fronty. Ráno následujícího dne brigáda vyrazila vpřed v rotních kolonách, za kterými jely broněviky a tanky. Vpředu, ve vzdálenosti 8 – 10 km postupoval výzvědný prapor, zprava a zleva postupovaly hlídky 2 – 3 obrněných strojů ve vzdálenosti 10 km. Asi po 15 km výzvědný prapor bojoval s japonskou pěchotou, kryjící zásoby paliva a střeliva. Japonci byli rozprášeni a ukryli se na kopcích. Broněviky a tanky dorazily ke skladu, v němž se nacházelo velké množství ponechaných nákladních automobilů. Část z nich se podařilo zlikvidovat palbou broněviků a z mnohých z nich šoféři utíkali. Ve skladu se nacházelo velké množství benzínu a tanky s broněviky tedy doplnili nádrže a nabraly zásoby. Velení severní skupiny obdrželo o ukořistěném palivu různého druhu radiové hlášení. Zde také sověti z tanků a broněviků rozstříleli nijak nechráněný japonsko-bargudský jízdní pluk, jež směřoval na front. Brzy u tří zamaskovaných BA-20 9.motorizované brigády přistály dvě japonská letadla. Díky palbě broněviků shořela.
Po nějaké době bylo vyštosované střelivo zapáleno průbojnými 45 mm střelami. Nato vypukl obrovský požár doprovázený velkými výbuchy nahromaděného střeliva. Večer dne 22.srpna přední obrněné automobily dosáhly řeky Chailastyn-Gol a na konci dne 25.srpna se na této linii zajistily. Tím došlo k odříznutí ústupové japonské cesty na východ a severovýchod.
V průběhu dní 25 – 28.srpna se Japonci ve velkých skupinách pokoušeli probít se na východ, ale bezúspěšně. Broněviky je při tom drželi v pěsti a svou palbou, kombinovanou krátkými protiútoky likvidovali jakoukoli japonskou skupinu, která se probíjela na styku jižní a severní skupiny.
Během všech těchto bojů projevili posádky obrněných automobilů zkušenosti a hrdinství. Například za úsvitu dne 28.srpna posádka jednoho BA-10 praporu 9.motorizované brigády, jež se nacházela na průzkumu, zjistila, že Japonci za šera přesunují dva těžké kanóny z jižního úseku k mostu. Broněvik zahájil palbu z kulometů a zlikvidoval obsluhu. Svým 45 mm kanónem vyřadil kanóny z provozu.
9.motorizovaná brigáda pobyla v japonském týlu 11 dní a operovala na frontě 18 – 20 km. Ochranu pozic vlastní pěchoty v noci prováděly obrněné automobily ve skupinách po 3 – 5 strojích. Obrněné automobily při tom byly velmi často přetížené (ochrana komunikací, likvidace pronikajících japonských skupin, rozvědka, neustálé navazování spojení, útoky společně s pěchotou). Jejich posádky vedly každodenní boje od 8:00 do 23:00. Na odpočinek a jídlo zbývalo velmi málo času. Krom toho Japonci často útočili v noci, když se pokoušeli uniknout z obklíčení.
Je třeba dodat, že střelba z obrněných automobilů a tanků v průběhu nočních bojů nebyla na Khalkin-Golu prováděna. Jediným případem je činnost skupiny 6 strojů BA-20 z 9.motorizované brigády. 30.srpna ve 23:00 tyto stroje pronásledovaly skupinu japonských pěšáků, kteří se probili ven:

V noci svítil měsíc a siluety utíkajících Japonců byly viditelné ze vzdálenosti 200 – 400 m, krajina byla rovinatá, jednotlivé úseky obsahovaly okopy. Věžoví střelci v měsíčním světle zaměřovali a střelba se vedla bez jakéhokoli světla se zaměřovadlem 4. Všechny broněviky vedly palbu na jedno místo. Výsledky střelby byly velmi efektivní. I v noci šlo vidět, jak Japonci padají. Myslelo se, že se ukrývají, ale ráno bylo na všech místech, kam mířila palba, nalezeno tolik těl¨, kolik se jich v noci podařilo napočítat. Střela se vedla z místa po ujetí krátkých úseků.
Stroje postupovaly v koloně ve vzdálenosti 10 – 20 m a pálily do boku“.


Během bojů u Khalkin-Golu bylo nenávratně ztraceno celkem 93 obrněných automobilů BA-3, BA-6, BA-10 a 31 strojů FAI a BA-20 (šlo o neopravitelné stroje – shořelé nebo zcela zničené a také ukořistěné Japonci). Dalších 209 broněviků vyžadovalo generální, střední a průběžné opravy, přičemž většina z nich obdržela bojové poškození.
Podle „hlavního záznamu ztraceného materiálu od začátku bojů do 16.září 1939“ byly příčiny ztrát následující:

„Hlášení o ztrátách kanónových broněviků od 25.května do 16.září:
BA-3: 8 strojů nenávratně ztraceno
BA-6: 44 nenávratně ztraceno, 4 generální opravy, 14 střední opravy, 13 běžné opravy
BA-10: 41 nenávratně ztraceno, 75 generální opravy, 35 střední opravy, 68 běžné opravy
FAI: 17 nenávratně ztraceno, 3 generální opravy, 14 střední opravy, 17 běžné opravy
BA-20: 14 nenávratně ztraceno, 7 generální opravy, 15 střední opravy, 5 běžné opravy

FAI:
11.tanková brigáda – 9 (2 shořely, 9 předáno do opraven)
5.střelecko-kulometná brigáda – 3 (1 shořel, 2 zničené)
9. motorizovaná obrněná brigáda – 4 (3 shořely, jeden zůstal u protivníka)
12.zvláštní spojovací prapor – 1 shořel
36.motostřelecká divize – 4 zničené střelami

BA-20
8.motorizovaná obrněná brigáda – 7 (2 shořely, 5 zůstalo na protivníkově území)
7.motorizovaná obrněná brigáda – 2 shořely
5.střelecko-kulometná brigáda – 1 vyřazen z provozu pro vlastní poruchu
9.motorizovaná obrněná brigáda - 5 (2 shořely, 1 zůstal u protivníka, 2 zničené)
12.zvláštní spojovací prapor – 1 zničen střelou
36motosřelecká divize – 3 (1 shořel, 2 ponechány na bojišti)…
v/č 9370 (12.spojovací prapor). 1 kus FAI nezvěstný i s posádkou. Podle dostupných údajů stroj shořel
v/č 9482 (8.motorizovaná brigáda). 4 kusy BA-20 – 9.července 1939 byly během úniku z obklíčení zničeny a ponechány na místě…
v/č 9546 (9.motorizovaná brigáda) 1 kus FAI – 3.července 1939 kolem 14:00 při ústupu zapadl do bahna a byl spálen.
1 kus BA-20 – 27.června 1939 kolem 17:00 při ústupu výzvědné skupiny blízko protivníkových tanků padl do písku a prokluzoval. Čas na vytažení nebyl a posádka musela plně provozuschopný stroj opustit…

BA-3
36.motostřelecká divize – 3 /2 zničeny střelbou, 1 zůstal u protivníka)
8.motorizovaná obrněná brigáda – 5 zasaženo a spáleno

BA-6
7.motorizovaná obrněná brigáda – 29 shořelo
5.střelecko-kulometná brigáda - 3 shořely
9.motorizovaná obrněná brigáda – 7 shořelo
8.motorizovaná obrněná brigáda – 5 (4 shořely, 1 zničen)

BA-10
57.střelecká divize – 1 proražen pancíř a nádrž
6.tanková brigáda – 1 shořel
5.střelecko-kulometná brigáda – 2 (1 shořel a 1 zničen)
9.motorizovaná obrněná brigáda – 22 shořelo
24.zvláštní spojovací prapor – 1 zůstal u protivníka
8.motorizovaná obrněná brigáda – 14 shořelo“


V souhrnných dokumentech sovětského velení se uvádělo, že největší ztráty obrněné automobily utrpěly díky protitankovému dělostřelectvu a „butyločniků“ (japonští vojáci, vybavení zápalnými láhvemi s benzínem) – 90%. Od lahví s benzínem a od zásahu z protitankových kanónů téměř všechny broněviky vzplály a staly se tak neopravitelnými. Opravovaly se stroje, které byly vyřazeny pro technické příčiny a také ty, které utrpěly škody od palby polního dělostřelectva a letectva, ačkoli těch posledních bylo velmi málo. Mezi konstruktivní nedostatky obrněných automobilů bylo např.:

„Stroje prokázaly dobrou průchodnost a vytrvalost. Lehké obrněné automobily byly dobré pro svou pohyblivost a využívalo se jich pro všemožné úkoly (veliteli štábů, velením, styční důstojníci, zdravotníci, spojaři, rozvědka, dodávky teplého jídla v termoskách do čelních pozic pod dělostřeleckou palbou atd…)
Pancíř BA-20 a FAI lehce prostřelí velkorážový 12 mm kulomet s průbojnými kulkami (pravděpodobně je řeč o 13,2 mm kulometu Hochkis, jež se ve výzbroji japonské armády nacházel). Stroje neprostřelily pouze ruční zbraně a kulomety s průbojnými střelami.
BA-20 a FAI pouze jako dopravní stroje, pro boj slabé.
Broněviky BA-6 a BA-10. Benzínová nádrž, obsahující 108 kg benzínu visí nad hlavami velitele a řidiče a při zásahu se palivo vylije na jejich hlavy, poté všude vypukne požár.
V ostatním se tyto stroje ukázaly v dobrém světle.
1. nebyl ani jeden případ, kde by bylo třeba druhého (zadního) řidičského místa. V podmínkách dálněvýchodních a mongolských přírodních podmínek nebylo druhého řidičského místa potřeba.
2. Stroje měly dobrou průchodnost a odolnost
3. Palbě z ručních zbraní a kulometů gusmatiky odolávaly. Zásah celé 37 mm střely nevyřadil gusmatiku z provozu, způsobil však velkou díru a stroj mohl dále jezdit…
…Pancíř středního broněviku BA-6 prorazí průbojná střela 13,2 mm kulometu. Pancíř středního broněviku BA-10 (novějšího) velkorážový kulomet neprostřelí a má mnohem lepší ochranu posádky na bojišti.
BA-10 – nejlepší z broněviků, ale motor slabý, při otřesech dochází k praskání pérových listů“
.

Je třeba dodat, že díky vysoké pohyblivosti motorizovaných obrněných brigád dokázali tyto v krátkém čase dosáhnout bojiště a cestovat na velké vzdálenosti. Například po vyhlášení poplachu u 9.motorizované brigády dne 17.května tato dokázala za tři dny urazit trasu Undur-Khan – Tamcak-Bulak o délce 700 km (cestou bylo 8 havárií a 61 poruch), 7.motorizovaná brigáda ve dnech 30.června – 3.července urazila z Dzamin-Ude 700 km a z chodu se zapojila do boje, 8.motorizovaná brigáda urazila z Bain-Tumen 400 km za dva dny.
Maršál Sovětského Svazu Kulik při hodnocení motorizovaných obrněných brigád ohledně bojů na Khalkin-Golu ve své zprávě ze dne 24.července uvedl:

„7, 8 a 9.obrněná brigáda – podle všeho pancéřovaná jízda, pro ochranu hranic a vnitřního pořádku mnohem vhodnější, pěchotní boje vést neumí. Avšak brigády v první části bojů sehrály velkou roli, ale i utrpěly velké ztráty“.

Image
Posádka obrněného automobilu BA-6 ze 7.obrněné brigády, červenec 1939.

Image
BA-6 ze 7.obrněné brigády.

Image
BA-6 (radiový) ze sestavy 9.obrněné brogády, ukořistěný Japonci během bojů ve dnech 6 a 7.července 1939.

Image
Velitelé 8.obrněné brigády u automobilu BA-20, Khalkin-Gol, červenec 1939.

Image
Obrněný automobil FAI ze sestavy 6.jízdní divize Mongolské armády, Khalkin-Gol, červenec 1939


Polské tažení v roce 1939

17.září 1939 jednotky Rudé armády překročily sovětsko-polskou hranici. Začalo tažení, v sovětské histografii známé jako osvoboditelský pochod do Západní Ukrajiny a Západního Běloruska a fakticky znamenal válku proti Polsku. Ze sovětské strany se akce účastnila v sestavě Běloruského a Ukrajinského frontu více jak desítka tankových brigád, vybavených tanky T-26, BT-7 a T-28. V sestavě každé z nich bylo od 8 do 20 obrněných automobilů. Krom toho se střední obrněné automobily nacházely i u jednotlivých výzvědných praporů střeleckých divizí. Broněviků, zvláště těch s kanónem, se aktivně využívalo pro rozvědku a spojení a ačkoli během polského tažení žádné větší boje nebyly, účastnily se i střetů jak s polskými, tak i s německými jednotkami. Lehké obrněné stroje se osvědčily jako spojovací a velitelské. Zde je několik bojových epizod s účastní obrněných automobilů.
Ve 2 hodiny v noci dne 19.září 24.lehká tanková brigáda (tanky BT-7) po 145 km dlouhém přesunu vtrhla do Lvova a obsadila severní a východní část města. V té době z jihu a ze západu ke Lvovu dorazily jednotky 2.horské pěší divize Wehrmachtu a v centru se bránila polská posádka.
V 4 hodiny 20 minut obdržel velitel brigády rozkaz stáhnout se z města ke Zločuvu. Pro nejasnost tohoto rozkazu velitel ponechal ve Lvově výzvědný prapor a zbytek v 6:00 stáhl z města k Vinniki. V 8 hodin 30 minut dne 19.září německé jednotky, jež dorazily k městu, podnikly v jižním sektoru neočekávaný útok a výzvědný prapor se tak ocitl mezi Němci a Poláky. Němci sovětské tanky a broněviky považovali za polské, zahájili proti nim dělostřeleckou palbu, ovšem Poláci po těchto strojích začali střílet také. Bílé vlajky, které tankisté vztyčily nepomáhaly a tehdy tanky a obrněné automobily zahájily odvetnou palbu. Během boje ztratil výzvědný prapor 3 muže a měl 4 raněné. Shořely a zasaženy byly 2 stroje BA-10 a 1 BT-7. Odvetnou palbou sovětských tankistů byli zabiti 2 němečtí majoři, 1 poddůstojník, 9 vojáků utrpělo zranění a zničeny byly 3 kusy 37 mm protitankových kanónů.
18.září výzvědný prapor 5.tankové brigády 25.tankového sboru (ve výzbroji měl 15 tanků BT-7 a 13 strojů BA-10) u městečka Dombrov narazil na kolonu polských vojsk (do pluku pěchoty a 1 tank). Velitel praporu vyzval Poláky, aby se vzdali, ale ti odpověděli palbou. Výzvědný prapor tehdy zaútočil: BT-7 z křídel ve členité krajině, BA-10 po cestě čelně. Během boje se podařilo polský puk rozprášit, na 300 lidí zahynulo a utrpělo zranění a více jak 500 se jich podařilo zajmout. Polský tank byl zničen palbou dvou vozů BA-10. Sovětský výzvědný prapor ztratil 5 raněných.
Dne 19.září vstoupila 36.lehká tanková brigáda do města Vladimir-Voly?skij a zlomila slabý odpor polských jednotek. Večer téhož dne výzvědná skupina, tvořená 2 tanky BT-7 a 3 auty BA-10 u Věrb padla pod útok pěchoty a jízdy. Během boje zemřelo 50 polských vojáků a sověti ztratili 2 mrtvé a 1 raněného. 20.září vyrazily z Vladimir-Voly?ska na průzkum směrem na Kovel – Věrba 2 stroje BA-10 pod velením kapitána Grečannikova. Při návratu najel jeden automobil na polskou minu a shořel. Jeho posádka dokázala vyskákat a nic se jí nestalo.
Obrněné automobily se účastnily i bojů o Grodno ve dnech 19 – 22.září. Zde polské jednotky kladly sovětské Rudé armádě nejsilnější odpor. Během útoku na město došlo ke ztrátě 2 strojů BA-10 ze sestavy 20.motostřelecké brigády: jeden shořel po zásahu zápalnou láhví a jeden zničila dělostřelecká palba (stroj se později podařilo opravit), zahynuli 3 lidé a 4 ranění.
23 – 26.září byly obrněné automobily zařazeny do dvou kombinovaných oddílů 2 a 27.tankové brigády (54 tanků BT-7 a 7 strojů BA-10). Ty měly za úkol likvidovat polské jednotky, ustupující do Augustovských lesů a k litevské hranici. Broněviky při tom jeli vpředu a dělaly průzkum. Avšak na žádná ohniska odporu nenarazily – podařilo se však zajmout více jak 600 polských vojáků a důstojníků.
Večer dne 25.září vydělila 20.motostřelecká brigáda oddíl v sestavě 15 automobilů BA-10 pro převzetí pevnosti Okovec od Němců – tato pevnost přešla do sovětské zóny.
Podle neúplných zdrojů bylo během bojové činnosti v Polsku od 17.září do 10.října 1939 ztraceno 10 obrněných automobilů BA-10. Celkově se během celé akce obrněné automobily ukázaly býti vhodné pro rozvědku, avšak v dokumentech je uvedena jejich nízká průchodnost po rozbahněných polních cestách.

Image
Posádka BA-10 nadporučíka Mukasjejeva rozdává noviny místnímu obyvatelstvu. Běloruský front, září 1939.

Image
Němečtí vojáci si prohlížejí BA-10A ze sestavy 29.tankové brigády, Brest, září 1939.

Image
Němečtí vojáci u automobilu BA-20 v Brestu, září 1939

Image
Obrněný automobil BA-20 během setkání jednotek Rudé armády a Wehrmachtu v Brestu, září 1939.

Image
Automobil BA-10A, který najel na minu a vyhořel, Ukrajinský front, září 1939.


Sovětsko-finská válka

Po tažení do Polska, během kterého se obrněné automobily celkem osvědčily, je čekal mnohem tvrdší test – sovětsko-finská válka. Během bojů od 30.listopadu 1939 do 13.března 1940 využila sovětská strana kolem 640 obrněných automobilů, z toho 430 středních a více jak 200 lehkých. Avšak tvrdá zima 1939/1940, malé množství cest, močály, kameny, lesy – tohle všechno ztěžovalo jejich využití a nejen jich, nýbrž i tanků.
Během sovětsko-finské války přijaly obrněné automobily spíše úlohu doprovodu automobilových kolon, hlídkování na komunikacích, ochranu štábů a dalších různých objektů. Obrněné automobily využívaly tankové a i střelecko-kulometné brigády, zvláštní výzvědné prapory střeleckých divizí a zvláštní automobilové obrněné prapory.
V úseku Severozápadního frontu, operujícího na Karelské šíji, utrpěly obrněné automobily poměrně malé ztráty. O něco níže jsou publikována hlášení o existenci a ztrátách středních obrněných automobilů u jednotek Severozápadního frontu.
Krom toho poměrně velké množství středních obrněných automobilů patřilo do sestav zvláštních výzvědných praporů střeleckých divizí Severozápadního frontu. Nehledě na to, že podle normy měly mít tyto prapory ve výzbroji střední obrněné automobily, mnohé z nich disponovaly tančíky T-27, tanky T-37, tahači Komsomolec nebo neměly obrněnou techniku vůbec žádnou. Zde je uveden příklad vyzbrojení některých takovýchto praporů:

6.zvláštní výzvědný prapor 5.střelecké divize. Velitel kapitán Soržesov, komisař starší politruk Jeršov. Na Karelskou šíji prapor dorazil z Běloruského vojenského okruhu, měl ve výzbroji 10 kusů BA-10 a bojů se účastnil od 28.ledna 1940. Ztráty během války – 25 mrtvých, 7 raněných, z technických příčin vyřazeny 3 automobily.
62.zvláštní výzvědný prapor 52.střelecké divize. Na Karelskou šíji divize dorazila z města Pinsk Běloruského vojenského okruhu. Bojů se prapor účastnil od 30.listopadu a měl ve výzbroji 7 strojů BA-10 a 3 stroje BA-3.
69.výzvědný prapor 100.střelecké divize. Dorazil z města Lida Běloruského vojenského okruhu v únoru 1940 a disponoval 2 stroji BA-3 a 9 kusy BA-10.
100.zvláštní výzvědný prapor 80.střelecké divize. Na frontě působil od 9.ledna 1940 a jeho sestava obsahovala 10 strojů BA-10.
114.zvláštní výzvědný prapor 84.motostřelecké divize. Velitel nadporučík Popov. Prapor vznikl na základě 4.tankového pluku ve městě Naro-Fominsk v sestavě: 1 stroj BT-7, 16 tanků BT-5, 4 stroje BA-10 a 1 stroj D-8. Na frontě prapor působil od 30.ledna 1940 a ztráty neměl žádné.
175.zvláštní výzvědný prapor 150.střelecké divize. Bojů se účastnil od 30.listopadu 1939 a měl ve své sestavě 10 strojů BA-10.
V únoru 1940 dorazilo na Karelskou šíji 5 zvláštních obrněných automobilových praporů (po 49 strojích v každém), sestavených speciálně pro boje na Karelské šíji. Při velmi členitou krajinu a malé množství cest se však tyto prapory bojů nezúčastnily.
250.obrněný automobilový prapor. Dorazil na frontu 15.února 1940 a v sestavě měl 24 strojů BA-10, 3 stroje BA-6, 4 stroje BA-20 a 17 strojů FAI. Do bojů nezasáhl.

Největší ztráty ve středních obrněných automobilech přišly v úsecích činnosti 8 a 9.armády, když velká část těchto jednotek padla do obklíčení a byla postupně Finy likvidována.
Do 30.listopadu 1939 měla sestava 8.armády, útočící v Petrozavodském směru severně od Ladožského jezera celkem 71 broněviků – 2 stroje FAI, 32 strojů BA-20 a 37 strojů BA-10 (6 ve 162.zvláštním výzvědném praporu, 5 v 54.výzvědném prapor, 10 ve 38.výzvědném praporu, 7 v 56.výzvědném praporu a 9 ve 167.výzvědném praporu) a na začátku prosince přibilo ještě do sestavy 34.tankové brigády dalších 25 kusů BA-20. Během bojů 34.tanková brigáda, 56 a 187.výzvědný prapor (spolu se 18 a 168.střeleckou divizí) padly do obklíčení a ztratily téměř veškerý materiál a techniku. Podle stavu ke dni 2.března 1940 čítala sestava 8.armády i s dopl?ky 39 strojů BA-10 (bez 56 a 187.výzvědného praporu) a 41 strojů BA-20. Zbylé stroje se ztratily během bojů, přičemž 15 automobilů BA-10 a 28 kusů BA-20 zůstalo na finském území po likvidaci jednotek 18, 168.střelecké divize a 34.tankové brigády.
O poměrně mnoho obrněných automobilů se přišlo v úseku 9.armády, útočící ve střední Karélii. Na začátku války čítala sestava armády celkem 9 broněviků – 2 stroje BA-3M a 2 stroje BA-20 u 177.zvláštního výzvědného praporu 12.střelecké divize a 2 stroje BA-27M a 3 stroje D-8 u výzvědného praporu 163..střelecké divize. Na konci prosince dorazil od 44.střelecké divize 4.zvláštní výzvědný prapor s 10 stroji BA-6 a jedním BA-20. V průběhu následujících bojů Finové zničili 163 a obklíčili 44.střeleckou divizi. Jejich dělostřelectvo pak zničilo 2 stroje BA-6, na minách skončily 3 stroje BA-6, shořely 2 stroje BA-20 a na finském území zůstaly 2 stroje BA-27M, 2 stroje BA-3M, 2 stroje BA-6, 3 stroje D-8 a jeden stroj BA-20. Krom toho v lednu 1940 dorazil do sestavy armády 153.zvláštní výzvědný prapor pod velením kapitána Zažigalova s 10 stroji BA-10. Tyto stroje byly využity pro hlídkování na cestách a pro ochranu štábů a ztráty neměly.
Obrněné automobily operovaly i na nejsevernějším úseku fronty – u 14.armády, kryjící Murmanský směr. Armáda měla celkem 3 zvláštní výzvědné prapory v sestavě tří střeleckých divizí, přičemž pouze jeden z nich (65.výzvědný prapor 52.střelecké divize) disponoval obrněnou technikou a to 10 stroji BA-3 a BA-10. Dokumenty uvádějí, že prapor, byl „vybaven dobře připravenými kádry, majícími velké zkušenosti s řízením, získané během tažení do Západního Běloruska“. Během sovětsko-finské války střední obrněné automobily našly využití jako ochrana štábů 14.armády a 52.střelecké divize a hlídkovaly na komunikacích a zajišťovaly spojení.
V souhrnných závěrech o provozu a bojovém využití středních obrněných automobilů v průběhu sovětsko-finské války je uvedeno následující:

U obrněných automobiůl se ukázala velmi zranitelná kola, jejichž pneumatika se zničila následkem výbuchů lehkých min a granátů, průchodnost a pohyblivost strojů v podmínkách finské krajiny a zimy zůstala nedostatečná. Broněviky mají slabý pancíř, lehce prostřelitelný protitankovými kanóny“.

Image
Automobily BA-10 v ulicích Vyborgu, Severozápadní front, 13.března 1940.

Image
Automobily BA-10 hlídkují na cestě u Suojärvi, leden 1940

Image
Obrněný automobil BA-6, opuštěný na cestě na místě likvidace 44.střelecké divize 9.armády, leden 1940.

Image
Obrněný automobil BA-10A, ukořistěný Finy na úseku 8.armády, operiující severně od Ladožského jezera.


  
private_joker
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 29/12/2009, 12:48  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

vyčerpávajúci článok...BA-6 sa mi velmi páči.. Smile


  
Střelec
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 11/8/2010, 08:15  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Konstrukční průser byla spádová nádrž pod stropem prostoru řidiče a kulometčíka v kombinaci s nevalným pancéřováním. Byl to jeden z důvodů vysokých ztrát jak materiálu, tak lidí.


  
Zobrazit příspěvky z předchozích:      
Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma

Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory


Časy uváděny v GMT + 1 hodina

Board Security

74576 blokovaných útoků
Powered by phpBB2 Plus, phpBB Styles and Kostenloses Forum based on phpBB © 2001/6 phpBB Group :: FI Theme :: Mody a Credit

[ Time: 0.2242s ][ Queries: 19 (0.0360s) ][ Debug on ]