| Autor |
Zpráva |
Destroyman
Oberstleutnant
Věk: 43
Založen: 02. 11. 2007
Příspěvky: 2834
Bydliště: Děčín
43096.64 Sigidolar
|
|
Triton versus Oxley, Upholder versus Truant
aneb
Duo cum faciunt idem, non est idem
(když dva dělají totéž, není to totéž)
V prvních hodinách války vyplulo pět britských ponorek k zajímavé bojové misi. Měly jižně od norského přístavu Stavanger zaujmout jakousi linii, skrz kterou by neměly proklouznout žádné německé válečné a hlavně obchodní lodě se železnou rudou. Každé ponorce připadl úsek dlouhý asi dvacet kilometrů. Na mapě v Churchillově kanceláři taková linie možná vypadala docela hezky, ale ve skutečnosti to od velitele ponorkové flotily ctihodného Sira Maxe Hortona nebyl zrovna moc dobrý nápad. Ponorky musely pečlivě hlídat co s nimi dělají mořské proudy, několikrát denně zaměřovat svou naprosto přesnou polohu a stále komunikovat se sousedy, aby se čluny náhodou nezatoulaly někam jinam a v linii nevznikla díra. Pro jistotu musely hlídky dávat bedlivý pozor nejen na případného nepřítele ale i samy na sebe, aby se jejich ponorky ve tmě nebo mlze navzájem náhodou nesrazily. Jenže všechno to bylo stejně pro kočku. Radisté mezi brebentili prakticky od rána do večera, což přirozeně němečtí zpravodajci zaregistrovali a samozřejmě je ani nenapadlo, aby své lodě do anglické pasti posílali.
Úsek číslo čtyři měla na starosti ponorka Oxley kapitánporučíka Harolda Godfreye Bowermana. Byl to už tak trochu postarší člun třídy O firmy Vickers z poloviny dvacátých let původně vyrobený pro Austrálii, počátkem třicátých let ovšem z finančních důvodů s díky vrácený do země původu. Sousední úsek číslo pět střežila ponorka Triton kapitánporučíka Hugha Patricka de Crery Steela. Ta už byla modernější, ale snad nebude vadit, když technické detaily pominu, protože jsou v našem příběhu zbytečné. Důležitější asi bude když krátce zmíním, jak na tom bylo tehdejší britské ponorkové námořnictvo po stránce personální. Po pravdě řečeno, žádný zázrak to nebyl. Důstojníci i námořníci byli sice profesionálové a odhodlaní dobrovolníci, leč na válku se vším co k ní patří zrovna dvakrát připraveni nebyli. Však také aby ano! Například pozdější admirál George Walter Gillow Simpson v knize Periscope View na svá studia na námořní akademii vzpomínal slovy: „Ponorkám byla určena jedna přednášková hodina. Ani jedna minuta však v ní nebyla věnována krizi, kterou v roce 1917 způsobily německé u-booty nebo aspoň opatřením, která by opakování takové hrozby vyloučila.“
Jiný pozdější admirál, ponorkové eso a za války velitel člunů H-43, Thrasher a Tantalus Hugh „Rufus“ Mackenzie popisoval situaci ještě zoufaleji: „Výcvik, kterým jsme prošli, měl až neskutečně daleko k poměrům, které v roce 1939 na mořích existovaly. Když se ohlédnu zpátky, mohu konstatovat, že jsme byli docela dobří v samotném zamíření torpéda na cíl a zvládali jsme i technickou stránku některých postupů, například vyhledávání nepřítele a činnost po jeho nalezení a navázání kontaktu. Většinou ale šlo jen o teorii a s pouhou teorií se nedá ani vyhrát, ani přežít. Při každém cvičení v rámci flotily jsme například museli po západu slunce zůstávat na hladině s rozsvícenými navigačními světly. Prý z bezpečnostních důvodů! Když si teď uvědomuji, co všechno takové a tváří v tvář válce přímo zločinné nařízení způsobilo – mám na mysli ztráty ponorek po vypuknutí nepřátelství – chce se mi až brečet. Bylo to úplně na hlavu. Nepřítel přece neodtáhne z bojiště, když na moře padne tma. Středomořské ponorkové flotile se sice podařilo přesvědčit velitele Středomořského loďstva, aby ponorky směly v noci pod vodu, ale jedna vlaštovka jaro nedělá. Zákaz obecně platil dál. Už jen z toho, co jsem uvedl je vidět, jak jsme za Němci zaostávali. Ti všechno nacvičovali doopravdy. Většina z nás měla za sebou šest – sedm let výcviku. Když jste měl štěstí, mohl jste se maximálně jednou za dva roky dostat k simulované bojové plavbě, během které se vám mohlo – ale nemuselo – podařit dostat se pod vodu i v noci. To bylo samozřejmě otřesně málo.“
Své polínko do ohně si o předválečných poměrech v ponorkovém loďstvu přiložil i Compton Patrick Norman, pozdější veleúspěšný velitel ponorek H-34, Osiris, Upholder, Una a Torbay: „Na Maltě byli i takoví velitelé, kteří měli nervy pryč a i do cvičných útoků šli jedině s lahví ginu v ruce.“
Za takových okolností bylo jasné, že za norského deště, mlhy a věčně se vzdouvajícího moře se linie ponorek prostě nedala udržet. Jako první selhala Oxley. Již 10. září její navigační důstojník poručík Manley spáchal chybu a přestože byl přesvědčen, že je hluboko ve svém sektoru, ve skutečnosti Oxley driftovala celých deset kilometrů v úseku Tritonu.
Hlídka na Tritonu spatřila Oxley dalekohledem v mlze po půl deváté večer. Na můstek byl okamžitě zavolán kapitán Steel, který ihned vyhlásil bojový poplach. Sice ho napadlo, že to může být Oxley, leč ta podle posledního hlášení starého sotva pár hodin měla být úplně někde jinde a navíc měla polohu Tritonu znát a neplést se mu do cesty. Mohl tedy bez varování útočit, ale přesto pro jistotu Aldisonovou lampou žádal identifikaci. Neznámá ponorka na to vůbec nijak nereagovala. Steel nechal signál odvysílat ještě dvakrát a nakonec dokonce nařídil vystřelit z děla tři zelené osvětlovací granáty. Pak Steel v duchu napočítal do patnácti a když neznámá ponorka stále vůbec nic nedělala, nařídil odpálit torpéda z torpédometů č. 7. a 8. v třísekundových intervalech v tzv. hadicové salvě. Teprve teď se na můstku cizí ponorky objevilo jakési světlo, ale morseovka to rozhodně nebyla a spíš to vypadalo jako by na palubě někdo něco hledal a svítil si na to baterkou. Pak „baterka“ zhasla a za několik vteřin jedno torpédo – a možná obě - svůj cíl našlo. Celá posádka Tritonu jásala a ponorka se vydala lovit případné trosečníky. Ti ve vodě smíchané s naftou opravdu o život bojovali, kupodivu však nevolali „hilfe“ ale „help“ a byli bohužel jen tři. Poručíci Watkins a Stacey skočili do moře a podařilo se jim zachránit dva muže, třetí se nakonec s posledním zoufalým výkřikem ponořil a už nevyplaval.
Kapitán Steely a spol. bohužel s hrůzou zjistili, že netorpédovali žádné Němce, protože jeden zachráněný trosečník byl sám velitel Oxley kapitán Bowerman a druhý se představil jako námořník Guckes. Pak mokrý a šokovaný Bowerman vyložil svou verzi tragického příběhu.
Podle něj měl hlídku na můstku poručík F. K. Manley. Žádných světelných signálů z Tritonu si nevšiml (to i na sebe nabonzoval Guckes coby další člen hlídky) a začal reagovat teprve na zelené granáty. To bylo patrně ono zmatené světlo z „baterky“ v momentě, kdy torpéda již byla na cestě. Současně nechal zavolat na věž kapitána, ten však o potopení své lodi nevěděl prakticky nic, protože jen co se vyšplhal po žebříku na můstek, do Oxley narazilo torpédo a exploze jej vymrštila do moře.
Incident s přátelskou palbou byl o to smutnější, že se jednalo o první ztracenou britskou ponorku ve válce. Všechno se samozřejmě muselo vyšetřit, ale nikdo potrestán nebyl. Jednání kapitána Steela bylo shledáno naprosto správným a za viníka byl v podstatě označen poručík Manley, který nejprve špatně udal pozici a poté odflákl hlídku na věži. A poručík Manley již nežil, protože právě on byl tím třetím trosečníkem, kterého těsně před záchranou opustily síly. Za jeho jednání byl coby velitel celé lodi samozřejmě do jisté míry zodpovědný kapitán Bowerman, avšak v jeho případě se celkem rozumně vzalo v úvahu, že na Oxley nastoupil teprve před pěti týdny a neměl moc času poznat kvality svých podřízených. Přesto Bowerman u ponorek skončil a do konce války velel torpédoborcům. Ani tam se ho však smůla nepustila, protože ač poctivě válčil až do roku 1945, žádnou německou ponorku nenachytal a hned jeho první torpédoborec jménem Walpole sice v květnu 1940 dokázal evakuovat holandské bankéře i s jejich diamanty, ale již o dva měsíce později jej těžce poškodila německá letadla a byl prohlášen za neopravitelný.
Kapitánu Steelovi na znamení neviny zůstalo velení Tritonu i na další dvě hlídky. Na obě opět vyplul k Norsku, ale tentokrát nepotopil nic a s ohledem na stále živou causu Oxley byl pro jistotu přece jen raději převelen k štábní práci. Pouze na přelomu let 1941 a 42 se na tři dny (?) stal velitelem ponorky Oberon. Ponorka Triton dostala ještě dva velitele. Kapitánporučík Edward Fowle Pizey pokračoval v misích v Severním moři a zpočátku se mu vůbec nedařilo a teprve 8. dubna 1940 vypálil salvu deseti torpéd na německý křižník Blücher. Bohužel tak učinil na příšernou vzdálenost sedmi a půl kilometru a za několik desítek vteřin jen rozmrzele slyšel hlášení obsluhy asdicu, že cíl zvýšil rychlost ze čtrnácti na dvacet uzlů a torpéda byla tím pádem fuč aniž si jich Němci vůbec všimli. Pizey si náladu spravil již za dva dny, když vypálil zbývajících šest torpéd na velký konvoj, potopil nákladní lodě Freidenau, Wigbert a pomocnou hlídkovou loď Rau a následně úspěšně unikl hlubinným bombám eskorty. V září 1940 Triton převzal poručík Guy Claud St. Barbe Slade Watkins (ten co skočil do vody pro trosečníky z Oxley) a odplul s ní do Středozemního moře. Na novém válčišti Triton pokračovala v kariéře se střídavými úspěchy. Něco potopila, něco ne a jednou dokonce palubním dělem dost drze ostřelovala plynárnu a továrnu nedaleko Janova. Stopy Tritonu s celou posádkou zmizely v prosinci roku 1940 v Otrantském průlivu, když nejprve za naprostého nezájmu italského torpédoborce poškodila italskou nákladní loď Olimpia a zanedlouho asi narazila na minu. Nárok na jeho potopení si sice činí torpédovky Confidenzia a Clio, ty však s nenapodobitelnou italskou fantazií hlásily útok na bůhvíco až v době, kdy ponorka měla být dávno zpátky v Alexandrii.
Případ Triton versus Oxley anglickým ponorkovým námořnictvem opravdu otřásl a hodně lidí si z něj kupodivu vzalo ponaučení. Britské ponorky již nikdy nemusely držet nějakou hloupou stacionární lini a velitelům byla pro příště dávána daleko větší volnost. Jednotliví velitelé ponorek si se svými důstojníky radši pořádně prostudovali všechny siluety vlastních i cizích ponorek a někteří šli ještě dál. Například poněkud podivínský Leslie Bennington – další ponorkové eso a velitel ponorek H-28, Porpoise a Tally Ho – se de facto na můstku ubytoval! Celé hodiny dokázal trávit na věži, kde v poloze skrčence přikrytého dekou i přespával a do nitra svých člunů sestupoval v podstatě jen při ponoru. Značně nepohodlný způsob života Bennington zvolil jen proto, aby jeho fyzická přítomnost nutila hlídky nespat a také proto, že v případě potřeby stačil jeden kopanec, Bennington se vzbudil a mohl okamžitě převzít velení.
Pozůstalým po padesáti sedmi námořnících z Oxley to však bylo jedno, protože měli jiné starosti. Admiralita jim jen stručně oznámila, že jejich příbuzní zahynuli při bojové misi, což byla koneckonců pravda. Teprve když to některým nestačilo, po Anglii běžely divné fámy a když i Triton odešla do věčných lovišť, byla jim sdělena báchorka, že Triton do Oxley narazila v mlze. Pravda vyšla najevo až v roce 1950.
Oxley
Trenchard. Tahle ponorka sice v našem příběhu žádnou roli nehraje, ale Triton i níže zmíněný Truant byly stejné třídy (byť jiné série) a jejich tak pěkné obrázky jsem nesehnal.
Čas oponou trhnul a v zimě 1941 se na incident s Tritonem a Oxley už zapomnělo. Británie se svými dominii bojovala o holou existenci a ponorky tvořily integrální součást její obrany. V Severním moři se snažily blokovat dovoz železné rudy z Narviku, u francouzského pobřeží číhaly na nekalou německou konkurenci, která v té době v Atlantiku pod vedením tria Kretschmer, Prien a Schepke řádila takřka beztrestně a v moři Středozemním se především ponorky pokoušely zastavit přísun vojsk a zásob na africké bojiště. Pryč byly i časy, kdy na ponorkách a na velitelstvích sloužili všelijací diletanti, kteří například v době mnichovské krize vymýšleli podivné plány na zaminování ústí německých řek, aniž by se podívali do mapy a zjistili, že je tam tak mělko, že se ponorky nemohou ponořit. Špatní a neschopní námořníci byli dávno nahrazeni odhodlanými bojovníky, kteří svou nelehkou práci brali opravdu odpovědně. K nim patřili i Malcolm David Wanklyn, velitel ponorky Upholder a Hugh Alfred Vernon Haggard, velitel člunu jménem Truant.
Obě ponorky v zimě roku 1941 spadaly pod nevelkou 10. flotilu fregatního kapitána Simpsona se základnou na Maltě. Truant již v té době byla pojmem, protože válčila už od roku 1939 a měla na svém kontě celkem slušné skóre, zatímco takřka nová Upholder měla za sebou jen jednu misi, během níž ovšem těžce poškodila velkou nákladní loď a přežila své první útoky hlubinnými bombami.
12. února 1941 vyplula Upholder na svou druhou válečnou hlídku. Ještě téhož večera – Upholder byla od Malty sotva pětadvacet mil – zavolala hlídka na věž kapitána Wanklyna a ukazovala mu jakousi vzdálenopu divnou tečku. Wanklyn na ni zaměřil svůj noční dalekohled a zamumlal: „To vypadá na e-boot.“
Na tom by nebylo nic divného, menší italské lodě se občas kolem Malty ponorky pokoušely lovit. Wanklyn vyhlásil bojový poplach, nařídil nový kurs a Upholder se k nepříteli začala přibližovat. Náhle se na moři udělalo tak trochu světlo. Malta právě prožívala jeden z obligátních nočních náletů, odlesky reflektorů a explozí bomb se postaraly o jisté osvětlení scény a z „e-bootu“ se náhle vyloupla silueta ponorky. To už byl cíl hodný plné salvy vzácných torpéd, zvlášť když byl Wanklyn před plavbou informován, že v okolí žádná vlastní ponorka není. Upholder se k cizí ponorce přiblížila asi na jednu míli, když v tom Wanklyn k údivu posádky nenařídil palbu, ale povolal na můstek signalistu. Něco se mu pořád nezdálo a signalista musel odvysílat výzvu k identifikaci. Cizí ponorka - stejně jako kdysi Oxley - vůbec nijak nereagovala. Stejně jako Triton i Upholder zopakovala výzvu třikrát a Wanklyn stále čekal. Po další čtvrthodině již byla Upholder v ideální palebné pozici sotva několik set metrů od cíle, jenže místo vypuštění torpéd se ještě jednou rozblikala Aldisonova lampa. A opět bez jakékoli reakce. Nakonec Wanklyn zavelel k odchodu, který rozmrzelé posádce vysvětlil slovy: „Nene, je to asi naše třída T, necháme je na pokoji.“
Vše se vysvětlilo po návratu Upholderu do La Valetty. „Cizí“ ponorka byla Truant a celá rozhrkaná se zrovna vracela z hodně nepovedené hlídky. Při útoku na konvoj jedno z vystřelených torpéd několik vteřin po odpálení narazilo na minu a pro nás coby suchozemce je asi hodně těžké si představit, jakou paseku taková podmořská superbomba dokázala na palubě udělat. Každopádně z asdicu a vysílačky byly od té doby jen zbytečné bedničky chrastící rozbitými součástkami. Následoval protiútok eskorty a jedna ze šesti bomb vybouchla tak blízko, že otevřela torpédomet (!) a torpédo vypadlo do moře. Za takových okolností kapitán Haggard samozřejmě zavelel k návratu a kvůli rozbitému rádiu o svých trampotách ani nemohl dát vědět. Vysvětlil se i absolutní nezájem o světelné signály z Upholderu. Hlídky na Truantu sice nespaly, ale světlo z Upholderu neviděly proto, že Upholder připlouval od Malty a jeho blikání se ztratilo mezi desítkami odlesků z právě probíhajícího náletu.
A tak přestože Wanklyn během mise sice nic nepotopil, jeho hlášení o střetu s neznámou ponorkou udělalo na fregatního kapitána Simpsona obrovský dojem. Simpson Haggarda pořádně seřval – čemuž se Haggard vůbec nedivil – a pro jistotu jej i s Truantem poslal při nejbližší příležitosti do Alexandrie ať se tam s ním trápí někdo jiný.
Incident, který se vlastně nestal, měl pro Upholder, Wanklyna, jeho posádku a především pro nepřítele dalekosáhlé následky. Během dalších misí totiž neulovil vůbec nic a nebylo to proto, že by nic nepotkal. Jenže Wanklyn střílel na kličkujícího nepřítele z příliš velké dálky, špatně odhadoval rychlost cílů a tak podobně. Ponorce se prostě nedařilo a za normálních okolností by Simpson s Wanklynem vyrazil dveře. Jenže causa Truant přece jen svědčila o tom, že Wanklyn není žádný hlupák a Simpson stále věřil, že se probere. Bohužel se stále nedařilo vůbec nic a došlo to tak daleko, že i shovívavý Simpson musel dát Wanklynovi jasně na srozuměnou: pojede na ještě jednu hlídku a buď bude mít výsledky nebo půjde. Wanklyn tentokrát nezklamal a v následujícím roce se Upholder stala postrachem Středomoří. Výčet úspěchů by byl asi na samostatný článek, tak jen nastíním, že kromě mnoha nákladních lodí o výtlaku takřka 130 000 tun se Wanklynovou kořistí staly dva torpédoborce, tři ponorky a křižník. Osudnou se legendární ponorce a celé posádce stala pětadvacátá hlídka u Tripolisu, poslední před návratem do generální opravy v Anglii. Okolnosti zkázy slavné ponorky jsou plné dohadů, proto zmíním jen tři nejčastěji zmiňované. Nárok na skalp Upholderu si jako první činila torpédovka barona Francesca Actona, syna admirála Actona, který v roce 1917 velel na křižníku Dartmouth bitvě v Otrantské úžině. Podle pana barona se 14. dubna 1942 stala Upholder celkem snadnou kořistí jeho hlubinných bomb. Exploze v dané době a oblasti potvrdili i ponorkoví kapitáni Mackenzie z Thrasheru a Tompkinson z Urge operující nedaleko. Bohužel se pan baron nemohl pochlubit žádným vyplaváním trosek nebo naftovou skvrnou, čímž nahnal vodu na mlýn Wanklynových kamarádů, kteří tvrdili, že prostě není možné, aby slavný Upholder dostala nějaká blbá italská torpédovka a soudili, že spíš někde najel na minu. Světlo do případu vnesl až před několika lety italský historik Francesco Mattesini, kterého napadlo projet archívy Luftwaffe. Ze čtrnáctého dubna dvaačtyřicátého roku tam našel zmínku o útoku dvou BF-110 a dvou Do-17 ze ZG.26 na siluetu jakési ponořené ponorky, po kterém na hladinu vyplavala nafta a trosky. Místo i čas se shodovalo s údaji pana barona. Italové letadla koneckonců také viděli, leč trochu si je popletli a hlásili „značný počet anglických hloubkových bombardérů“. Nu a protože žádná britská ponorka ten den žádný německý nálet nezaznamenala, věc je asi jasná.
Jedinou ponorkou, která v našem příběhu přežila válku se tak i díky Wanklynovi stala Truant. Dál byla poměrně úspěšná ve Středozemním moři a když do světového konfliktu vstoupilo Japonsko, Truant odplula bránit Singapur. Na scénu sice připlula již po potupné kapitulaci, ale málem se jí podařilo poměrně významně zasáhnout do dějin, když dvěma torpédy zasáhla japonský křižník Nagara. Obě torpéda však k velkému vzteku kapitána Haggarda selhala a tak bylo Nagaře dopřáno zúčastnit se bitev u Midwaye, Guadalcanalu i dalších akcí, než jej v roce 1944 konečně potopila americká ponorka Croaker. Ale to je jiný příběh…
Upholder. Wanklyn je ten vousáč na věži.
|
|
|
|
_________________
Hádat se na internetu je jako závodit na paralympiádě. I když vyhraješ, pořád jsi debil.
|
|
   |
    |
|
private_joker
Generalmajor
Věk: 21
Založen: 04. 11. 2007
Příspěvky: 1785
Bydliště: Senica,SVK
35132.76 Sigidolar
|
|
Smutný a tragický osud ponorkárov.
Podla môjho čo sa týka toho zanedbaného výcviku pred vojnou - to súvisí zrejme s celkovým pojatím situácie. Bol mier a načo vymýšlať nové vojenské teórie a postupy keď tie staré buď fungujú alebo si len myslíš, že fungujú. To až vojna vždy znamená technický pokrok. Veď zober si napríklad ponorky, na začiatku vojny všelijaké typy vyrobené krátko po Veľkej vojne a na konci vojny boli nemecké úbouty také moderné, že sa dlho ešte po vojne využívali.
A aj tu je vidno ako sa Nemci pripravovali na vojnu veď vo výcviku a v praxi boli pred Britmi o niekoľko sto krokov popredu.
Inak super informácie a článok!
|
|
|
|
_________________
Hitler has only one left ball, Göring has two but very small, Himmler has something similar, but poor old Goebbels has no balls at all.
|
|
  |
 |
|
Martas2411
Oberfähnrich
Věk: 39
Založen: 25. 11. 2007
Příspěvky: 1063
Bydliště: Bohumín
21124.40 Sigidolar
|
|
Musel to být hrozný pocit ,kdfyž zjistili že odrovnali svoji vlastní ponorku.
Stala se taková bota i u německých ponorek?
|
|
|
|
_________________
VĚRNI ZUSTANEM!
|
|
  |
  |
|
Destroyman
Oberstleutnant
Věk: 43
Založen: 02. 11. 2007
Příspěvky: 2834
Bydliště: Děčín
43096.64 Sigidolar
|
|
Jo, tak to teď z hlavy nevím. Oni Němci vyrobili ponorek skoro 1300, takže při tom počtu to možný je.
Ale vzpomínám si, že podobně načapal slavný Kretschmer samotného Priena. Před útokem na jeden konvoj uviděly Kretschmerovy hlídky Prienovu ponorku. Prienovy hlídky čuměly na ten konvoj, tož se k nim Kretschmer potichounku zezadu přiblížil asi na padesát metrů a zavolal na ně. No, na jedný ponorce vypukla pěkná panika, na druhé se mohli smíchy potrhat. Starej ješita Prien zuřil a flegmouš Kretschmer si jen broukal "dobře ti tak". 
|
|
|
|
_________________
Hádat se na internetu je jako závodit na paralympiádě. I když vyhraješ, pořád jsi debil.
|
|
| |
|
|
jarl
Obergefreiter
Věk: 38
Založen: 29. 11. 2011
Příspěvky: 104
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic
1998.48 Sigidolar
|
|
| O britských ponorkách se u nás, na rozdíl od německých, moc nepíše, takže jsem si tento článek s chutí přečetl. Mohl by mi někdo vysvětlit, co byla ta hadicová salva? O tom jsem nikdy neslyšel.
|
|
|
|
_________________
Quod licet Iovi, non licet bovi.
|
|
  |
|
|
Destroyman
Oberstleutnant
Věk: 43
Založen: 02. 11. 2007
Příspěvky: 2834
Bydliště: Děčín
43096.64 Sigidolar
|
|
Dobrej dotaz.
Hadicová salva byla - jak jsem tak nějak pokoukal - dost oblíbená u Angličanů. Zatímco třeba Němci nebo Američané obvykle rozptýlili svá torpéda v jakémsi vějíři, zvláštnost hadicové salvy spočívala v tom, že všechna torpéda byla zaměřena na jeden bod, plula za sebou a opravdu tvořila jakousi hadici. Fór byl v načasování odpálení. Samozřejmě se nestřílela všechna torpéda naráz, ale v několikavteřinových intervalech. Ten interval se musel přesně vypočítat podle rychlosti a velikosti cíle, takže mohl být jak dvouvteřinový, tak třeba dvanáctivteřinový.
Smyslem bylo, že až torpéda k cíli doplují, měla pokrývat několik délek cílové lodě dopředu i dozadu, což mohl být i kilometr oceánu. Ideálem byla situace, když první torpéda proplula před přídí, poslední za zádí a prostřední udeřila. Na první pohled to vypadá dost jako plýtvání torpédy, protože pokud například ponorky třídy T vypálily kompletní salvu deseti torpéd a trefily jen dvě, úplně to popírá německou taktiku "jedno torpédo - jedna loď". Jenže na druhou stranu pokud se to přesně spočítalo, cíl mohl uhnout, zrychlit nebo zpomalit a stejně moc šancí na únik neměl. Dalo se s tím střílet i z dost velkých dálek, ale musel dost přesně spočítat kurs, ryhlost a vzdálenost cíle.
No a počítalo se to samozřejmě na přístrojích. Na začátku války měly britské ponorky ještě něco jako logaritmické pravítko zvané is/was (manuál zde: http://www.hnsa.org/doc/attackfinder/index.htm ), což byl pozůstatek ještě z WW1. Později jim sloužil tzv. TDC (torpedo data computer), což byl analogový počítač, kterému Angličani říkali "fruit machine" (strojek na ovoce).
Is/was
Fruit machine
|
|
|
|
_________________
Hádat se na internetu je jako závodit na paralympiádě. I když vyhraješ, pořád jsi debil.
|
|
| |
|
|
jarl
Obergefreiter
Věk: 38
Založen: 29. 11. 2011
Příspěvky: 104
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic
1998.48 Sigidolar
|
|
| Děkuji za vysvětlení a ty obrázky britských analogových počítačů jsou moc hezké.
|
|
|
|
_________________
Quod licet Iovi, non licet bovi.
|
|
| |
|
|
rudel
Oberstleutnant
Založen: 01. 11. 2007
Příspěvky: 797
11614.62 Sigidolar
|
|
| No paradny clanok Destroymam. Ty si ako chodiaca studnica znalosati ohladne namornictva, mohol by si dat par tipov na dobru literaturu o ponorkach?
|
|
|
|
|
|
| |
|
|
Destroyman
Oberstleutnant
Věk: 43
Založen: 02. 11. 2007
Příspěvky: 2834
Bydliště: Děčín
43096.64 Sigidolar
|
|
Ufff... nevím, co ve Švajcu seženeš. Zkus pro začátek třeba "Stealth at Sea: The History of the Submarine" od Dana Van Der Vata. To je o ponorkách kompletně od 18. století do konce studený války. V Čechách vyšla pod názvem "Ponorky ve válce" a je taky dobrá, protože to přeložil námořní historik Jaroslav Hrbek. Předpokládám, že určitě vyšla i německy.
Pak by se tam asi dala sehnat knížka "U-boat 977" od jejího velitele Heinze Schaeffera. To byl takovej šílenec, že na konci války zdrhnul do Argentiny (cesta trvala čtvrt roku!) a nakonec stejně skončil v americkým zajetí. A ještě dneska si o něm někteří konspirátoři myslí, že tam někde v džungli schoval Hitlera.
Jestli tě zajímají Němci, tak v němčině určitě vyšla "The Golden Horseshoe: The Wartime Career of Otto Kretschmer" (česky vyšla jako Vlk Atlantiku) od Terence Robertsona. Spolupracoval na ní jak sám Kretschmer, tak někteří členové jeho posádky - takže tady asi není co dodat. Z podobnýho ranku je třeba "U-boat ace, The story of Wolfgang Lüth" (česky Ponorkové eso) od Jordana Vause. Příběhy vícero posádek na základě vzpomínek pamětníků popsal Hans Herlin - a to samozřejmě rovnou německy - v knížce "Verdammter Atlantik, Schicksale Deutscher U-Boot-Fahrer Tatsachenbericht".
Svoje paměti vydali i ti Japonci, kteří měli tu kliku že přežili. Já vím o dvou. Zenji Orita napsal "I-boat captain" a vzhledem k tomu, že Orita byl jak na začátku u Pearl Harboru, tak na konci u kaitenů, tak asi taky není co řešit. Podobně na tom je Mochitsura Hashimoto, který potopil křižník Indianapolis, pak svědčil v procesu s jeho kapitánem McVayem a nakonec napsal knížku "Sunk! The Story Of Japanese Submarine Fleet 1941 - 45". Obě věci vyšly kdysi dávno, ale pořád se dají koupit přes internet jako nové (mám obě ), takže určitě v němčině vyšly taky. Stejně tak mohla německy vyjít poměrně známá "I-400 Japan's Secret Aircraft-Carrying Strike Submarine" od Henry Sakaidy, která částečně taky vychází ze vzpomínek veteránů.
O Rusech je podle mě výborná knížka "Až ke dnu" od Vladimíra Franceva. Tam jsou Rusáci komplet do roku 2000 a snad se to ještě dá sehnat v některých českých e-shopech.
O Angličanech by tě možná mohla zajímat třeba "The Hunting Submarine: The Fighting Life of HMS Tally-Ho" (česky Pátrací ponorka) od Iana Trenowdena. Při psaní článku jsem zase částečně vycházel z "Hero of The Upholder, The Story of Lieutenent Commander M. D. Wanklyn VC, DSO" (česky Hrdina z Upholderu) od Jima Allawaye. Obě knížky opět chvályhodně vychází jak z archivních věcí, tak ze vzpomínek veteránů.
Američany docela dobře zpracoval Edwin P. Hoyt v knížce "Submarines At War" (česky Americké ponorky ve válce) a je to zase o ponorkách od 18. století po korejskou válku.
Pokud tě zajímají publikace o ponorkách jako celku, tak před pár lety vyšla "The Complete Encyclopedia of Submarines 1578 - 2006" (česky Encyklopedie Ponorky) od Chrise Chanta. Název je sice trochu až moc sebevědomý, ale je tam toho docela dost.
Pokud by tě zajímala konkrétně bitva o Atlantik včetně korzárů, Bismarcka a tak podobně, tak v českých e-shopech pořád ještě je k sehnání "Bouře nad Atlantikem" od Andrzeje Perepeczka. Zatím vyšly čtyři díly, takže je to na víc večerů.
No a kdyby tě zajímaly německé ponorky v první světové válce, tak si nenech ujít "The U-boat War 1914 - 18" (česky Zlověstné oceány 2.) od Emmericha Hakvoorta. Česká verze bohužel končí v roce 1915 (asi v tiskárně došel papír nebo co), což je docela škoda. Na druhou stranu to co tam je, to za to stojí. No a samozřejmě Torpédo pal! od Jiřího Nováka o ponorkách rakousko-uherských. To se taky ještě dá sehnat na e-shopech, myslím, že třeba ještě Marek Přikryl to má.
To by snad pro začátek mohlo stačit. Anebo skoč za PC a zahraj si svýho oblíbenýho Silent Huntera... 
|
|
|
|
_________________
Hádat se na internetu je jako závodit na paralympiádě. I když vyhraješ, pořád jsi debil.
|
|
| |
|
|
rudel
Oberstleutnant
Založen: 01. 11. 2007
Příspěvky: 797
11614.62 Sigidolar
|
|
| Dik Destroy urcite sa po niecom poobzeram.
|
|
|
|
|
|
| |
|
|
Destroyman
Oberstleutnant
Věk: 43
Založen: 02. 11. 2007
Příspěvky: 2834
Bydliště: Děčín
43096.64 Sigidolar
|
|
| Martas2411 napsal: | Musel to být hrozný pocit ,kdfyž zjistili že odrovnali svoji vlastní ponorku.
Stala se taková bota i u německých ponorek? |
Tak jsem něco podobnýho našel i u Němců. 4. května 1943 uviděla U-439 někde u Španělska konvoj malých výsadkových plavidel. Kapitán Tippelskirch se rozhodl zaútočit dělem. Jenže absolutně nikdo nějak nedával pozor a tak se stalo, že do ponorky nabourala U-659, která měla úplně stejné úmysly! Obě ponorky se potopily a dohromady přežilo dvanáct námořníků, které vylovili rozesmátí Angličani z toho konvoje…
|
|
|
|
_________________
Hádat se na internetu je jako závodit na paralympiádě. I když vyhraješ, pořád jsi debil.
|
|
| |
|
|
Martas2411
Oberfähnrich
Věk: 39
Založen: 25. 11. 2007
Příspěvky: 1063
Bydliště: Bohumín
21124.40 Sigidolar
|
|
Jak se daří ,tak se daří.......
Tak to musela být pořádná rána ,když se zachránilo jen 12 lidí 
|
|
|
|
_________________
VĚRNI ZUSTANEM!
|
|
| |
|
|
|
|
|
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory
|
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
 31006 blokovaných útoků |
Kalendář 
