hoblik
Anonymní
1.00 Sigidolar
|
|
Podařilo se mi narazit na zajímavou knihu, která byla napsána v roce 2001 (nevím zda již byla přeložena do našeho jazyka). Dílo se zabývá posledními dny obrany města Sevastopol a jak uvádí autor, ale i další historikové, jde o etapu, o které se od skončení války nemluvilo. V podstatě jde o to, že sovětské vedení ve městě zanechalo několik desítek tisíc vojáků napospas svému osudu. Autor se za pomocí výsledků pátrání a výzkumů tyto poslední dny obrany snaží zmapovat. Myslím, že by se vám tato kniha mohla líbit, a proto jsem se rozhodl, samozřejmě po dílech, ji zveřejnit. Jsem teprve na začátku a tak se předem omlouvám za případné pordlevy. Čerpám ze zdroje www.militera.lib.ru[/font]
Hrdinská Tragédie. O posledních dnech obrany Sevastopolu (29.června – 12.července 1942)
Manošin Igor Stěpanovič
Vydáno v roce 2001
ÚVOD
[font=Traditional Arabic][font=Times New Roman][align=left]Dne 4.července 1942 uvedlo informační středisko na stránkách novin „Pravda“, že podle rozkazu Vrchního velitele Rudé armády ze dne 3.července 1942 sovětská vojska opustila město Sevastopol.
Hlavní úkol – v Sevastopolském frontovém úseku co možná nejvíce upoutat německo-fašistická vojska a co nejvíce jich zničit sevastopolci splnili.
V krátkém období ztratili Němci u Sevastopolu na 150 000 vojáků a důstojníků, z nichž bylo nejméně 60 000 zabito, bylo ztraceno více jak 250 tanků, na 250 kanónů a více než 300 letadel. Za 8 měsíců obrany ztratil nepřítel na 300 000 svých vojáků a důstojníků, jež byli mrtví nebo ranění.
Ocelová pevnost sevastopolců byla jednou z nejdůležitějších příčin, které mohly za zmaření vyhlášeného „jarního německého útoku“. Hitlerovci prohrávali v čase i tempu a utrpěli obrovské lidské ztráty.
Bohužel ve sdělení informačního střediska chyběla úplná informace o evakuaci Přímořské armády, částí a jednotek Pobřežní obrany Černomořské flotily. Posledních mnoho let bylo toto téma zamlčováno. Jakýkoliv opravdový průzkum o posledních dnech obrany Sevastopolu nebyl prováděn. V té době přehled mnoha děl o obraně Sevastopolu v letech 1941 – 1942 demonstroval, že ve své většině, s několika výjimkami, pouze částečně osvětloval tragické události posledních dní Sevastopolu. Podle svědků účastníků posledních dnů obrany Sevastopolu, jichž většina padla v červencových dnech na Chersoněském poloostrově do zajetí (výslechy v letech 1980 – 1999, hlášení o početním stavu Přímořské armády na začátku června 1942 se započítáním doplnění za červenec, zpráva viceadmirála F.S.Okťjabrského v květnu 1961 na vojensko-historické konferenci v Sevastopolu a německé archivní údaje) nade vší pochybnost dokazují, že Přímořská armáda a jednotky Pobřežní obrany flotily vzhledem k nemožnosti jejich vyvedení ze složité situace byly ponechány, aby bojovaly do posledního muže v množství asi 80 000 lidí. Jejich značná část byla raněná a po vyčerpání střeliva tito vojáci padli do zajetí.
V té době, následkem narychlo zorganizované částečné evakuace omezenými silami flotily, zaměřené zejména na evakuaci vyšší velitelské sestavy armády, flotily a města, bylo v noci z 30.června na 1.července odvezeno dvěma ponorkami a 14 dopravními letadly „Douglas“ (PS-84) na 600 lidí řídící sestavy. V následujících dnech byla ještě odvezeno na strážních člunech, minolovkách, ponorkách, remorkérech a dalších lodích včetně již uvedeného počtu celkem 3 015 lidí.
Plánovaný evakuační převoz dvou tisícovek lidí vyššího velení velitelské sestavy armády a Pobřežní obrany, shromážděného u 35.baterie, nebyl proveden i přes to, že do těchto míst byly dopraveny strážní čluny a rychlé minolovky.
Odpor byl nepříteli kladen do 12.července 1942. V tento den, jak o tom napsal plukovník D.I.Piskunov, náčelník dělostřelectva 95.střelecké divize, byly pod skalami 35.pobřežní baterie zajati poslední obránci Sevastopolu. Šlo o 120 lidí, včetně jeho samotného.
Společně s tímto jednotlivé skupinky vojáků a velitelů, ukrývající se na těžko přístupných místech na břehu u Chersoněsského majáku po mys Fiolent, pokračovaly v kladení odporu a pokoušely se projít do hor až do dne 17.července. Tuto skutečnost hlásil staršina i.stupně V.S.Potapov ze sestavy hlídky 35.pobřežní baterie a hlavní staršina V.I.Miščenko, náčelník ve funkci tajného spojaře 3.zvláštní letecké skupiny (OAG) Vojenských vzdušných sil Černomořské flotily. Některé podrobnosti z těchto hlášení jsou uvedeny ve dalších částech tohoto díla. Většina našich vojáků, kteří padli do zajetí, později zahynuli v německých koncentračních táborech a také během převozu na místo určení. Komisaři, komunisté, osoby židovské národnosti byly stříleny na místě zajetí nebo ve sběrných a filtračních táborech v Sevastopolu, Bachčisarae, Simfjeropolu, v Kerči, na Ukrajině, v Německu. Očitá svědectví jsou uvedena.
Od těch dob uběhlo mnoho let, ale bolest za ztráty, za tragický konec hrdinné obrany legendárního Sevastopolu, za tisíce mrtvých a do německého zajetí padlých rudoflotilců, rudoarmějců, velitelů a komisařů statečných jednotek, oddílů Přímořské armády a Pobřežní obrany Černomořské flotily svírá a drásá duše dosud živých obránců Sevastopolu. Nezapomeneme, jak velký čin dokázali jeho obránci v těžkých měsících léta roku 1942, kdo spasil Sovětskou vlast od fašistické špíny, na ty, kteří zůstali sami na přesilu německo-fašistických okupantů bez střeliva a bez jakékoliv pomoci z velké země.
Události o činech obránců Sevastopolu v posledních dnech zůstaly z velké části neznámou stránkou Velké vlastenecké války.
Bývalý národní komisař Vojenské námořní flotily SSSR, admirál flotily N.G.Kuzněcov vzpomíná na události ze dne 30.června 1942 v Sevastopolu:
„Byla přijata všechna opatření pro evakuaci? Tuto otázkou jsem slýchával mnohokrát. Otázku možného opuštění Sevastopolu je třeba položit veliteli flotily, Hlavnímu velení Severo-Kavkazské správy , které byla Černomořská flotila operačně podřízena a také národního komisaře VMF. Všechny tyto instance byly zapojeny nejen do boje do poslední chvíle, ale účastnili se i vynuceného rychlého ústupu, když to situace vyžadovala…. Evakuace zbylých vojsk po třetím útoku na Sevastopol ještě čeká na svou objektivní historickou analýzu“
Ve spojení s tímto byla u Rudozástavové Černomořské flotily z rozhodnutí velitele flotily v roce 1995 vytvořena vědecká skupina velitele flotily při muzeu KČF pro historické zkoumání událostí posledních dní obrany Sevastopolu za období od 29.června do 12.července 1942 v sestavě:
· Předseda – kapitán 1.stupně N.A.Kaniščev, náčelník kulturního oddělení flotily, zasloužilá kulturní pracovník RF
· Zástupce – kapitán 1.stupně N.N.Lebeděv vedoucí KČF-
· Členové skupiny
– kapitán 2.stupně rezerv V.A.Gromov, mladší vědecký spolupracovník muzea KČF
– kapitán 2.stupně ve výslužbě I.S.Manošin, zasloužilý kulturní pracovník KČF
– kapitán 1.stupně ve výslužbě A.A.Strokin, kandidát vojenských námořních věd
· Konzultanti
– kapitán ve výslužbě I.P.Kondratov, účastník Velké vlastenecké války, archivář Státního Krymského archivu.
– Kapitán 1.stupně ve výslužbě A.V.Basov, doktor historických věd, institut vojenské historie RAN RF, účastník Velké vlastenecké války.
Bylo rozhodnuto provést objektivní a důkladný průzkum posledních dní bitvy o Sevastopol a okolností jeho opuštění. Šlo zejména o:
- upřesnit a doplnit na základě shromážděných informací z archivů a vzpomínek účastníků posledních dnů obrany kroniku bojové činnosti za období od 29.června do 12.července 1942.
- Objasnit příčiny a okolnosti výměny velení Sevastopolské obranné oblasti v noci na 30.června na 1.července 1942 a poté v noci z 1 na 2.července
- Zabývat se otázkami organizace evakuace vojsk armády a flotily, upřesnit množství zbývajících vojsk v armádní sestavě a pobřežní obrany, množství raněných, okolnosti zajetí vojáků armády a flotily a množství zajatých vojáků.
- ?íci o zvěrstvech fašistů a jejich spolupracovníků z řad zrádců sovětského národa v místech zajetí a během převozu našich vojáků do koncentračních táborů
- Ukázat, že nehledě na beznadějnost situace, vojáci Přímořské armády a námořníci Pobřežní obrany Černomořské flotily v drtivé většině projevili masové hrdinství, bojovali do posledního náboje, smrt ignorovali, konali činy pro slávu naší vlasti, ukazovali příklad statečnosti a odvahy během služby všemu sovětskému lidu a i pro budoucí pokolení.
Je třeba dodat, že dokumenty, vlévající světlo do činnosti vojsk Sevastopolské obranné oblasti za období od 1 do 3.července 1942 a v následujících dnech v archivech prakticky chybí (bojové rozkazy, hlášení, rozhodnutí, svodky atd.), o čemž svědčí i neexistence odkazů na ně ne jenom v obecných dílech o obraně Sevastopolu, ale i ve všech publikacích a vzpomínkách za uvedené období. Výjimkou jsou některá hlášení za den 1.července 1942. Tyto okolnosti naše bádání velmi ztěžují.
Vzpomínky obránců posledních dní Sevastopolu v dopisech a zaznamenané na film, vyžadovaly pečlivé zkoumání, srovnávání s odhalenými fakty, neboť z objektivních příčin dochází k zapomínání epizod.
Z děl, zabývajících se posledními dny obrany se podle našeho názoru nejvíce přibližoval realitě bývalý velitel Pobřežní obrany Sevastopolské obranné oblasti, generál-major P.A.Morgunov v knize „Hrdinná Sevastopol“, M.Nuka 1979, A.V.Basov v knize „Krym ve Velké vlastenecké válce 1941-45“, M.Nuka 1987 ve sborníku č.4 „Krym ve Velké vlastenecké válce 1941-45“ Otázky a odpovědi. Simfjeropol, Tavrija 1994 strana 32-53. Část informací z těchto děl a také materiály z archivů CVMA a archivu MO RF, Státního Krymského archivu, byly vzaty jako základ tohoto zkoumání. Během výzkumu byly také využity materiály z novin, časopisů, knih, porad, ve kterých se pojednává o tématu posledních dni obrany Sevastopolu.
Část 2.
|
|
|
|
|
|
Kalendář 
