Obsah fóra Portál Vojna.net Portal
 FAQ  •  Hledat  •  Možnosti  •  Uživatelské skupiny  •  Registrace  •  Profil  •  Soukromé zprávy  •  Přihlášení
Kalendář 
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma

Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma
Autor Zpráva
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 27/2/2008, 11:25  Předmět:  Guadalcanal 10 - Bitva u mysu Esperance Odpovědět s citátemDolůNahoru

Guadalcanal 10 - Bitva u mysu Esperance


Japonské velení se v polovině září 1942 rozhodlo definitivně skoncovat s americkým desantem na Guadalcanalu a pro tyto účely konečně uvolnilo i patřičné síly. Konkrétně se jednalo o dvě pěší divize - 38. a 2. (sendaiskou) s příslušnými dělostřeleckými, ženijními, spojovacími a zdravotnickými oddíly. Tanakovy torpédoborce s urputnou pravidelností téměř každou noc bezpečně vykládaly několik stovek vojáků západně od pozic Vandegriftových mariſáků. O pozemních šarvátkách a bojích z této doby napíšu příště, teď se budu věnovat událostem, které se děly na moři.
V noci z 9. na 10. října připlul na ostrov sám velitel 17. armády generálporučík Harujoši Hjakutake se svým velitelem dělostřelectva generálmajorem Todaši Sumijošim. Tvořili vlastně předvoj velkého konvoje, který se připravoval na ostrově Shortland. Ten byl složen z mateřských lodí pro hydroplány Čitose a Nišin a šesti torpédoborců pod velením kontradmirála Takadžiho Džóšimy. Konvoj měl dodat hlavně zbraně - především těžké dělostřelectvo a tanky. Ochranu mu poskytovala eskadra kontradmirála Aritoma Gótóa a skládala se z křižníků Aoba, Kinugasa a Furutaka a dvou torpédoborců. Gótóovým hlavním cílem bylo noční ostřelování Henderson Fieldu a ke své smůle příliš nepočítal s tím, že by se utkal s nepřátelskou flotilou.

Aritomo Gótó


Image


A jeho vlajkový křižník Aoba


Image


Ve stejné době měl podobné plány i Ghormley. Na generálu MacArthurovi doslova vysockoval další posily (164. pěší pluk divize Americal) a přesně podle Nimitzova rozkazu, který ho pobízel k větší aktivitě, jej neprodleně poslal na Guadalcanal. Na obranu tohoto životně důležitého konvoje opět vyplulo prakticky všechno, co se udrželo na hladině. O přímé krytí dopravních lodí McCawley a Zeilin se staraly Turnerovy torpédoborce, o nepřímé hnedle tři operační svazy. Prvním byl svaz kontradmirála Murrayho kolem momentálně jediné funkční letadlovky Hornet, druhým byl svaz kontradmirála Leeho s novou bitevní lodí Washington a třetím svazem byl TF 64 kontradmirála Normana Scotta. Přesněji řečeno se jednalo o těžké křižníky San Francisco a Salt Lake City, lehké Boise a Helena a torpédoborce Farenholt, Buchanan, Laffey, Duncan a McCalla. A právě tento svaz se stal jedním z aktérů krátkého a zmateného nočního střetnutí (trvalo jen něco přes půl hodiny), které vešlo do dějin pod názvem Bitva u mysu Esperance.
Norman Scott byl zkušený starý válečník. Za První světové sloužil na torpédoborci Jacob Jones, který byl v roce 1917 torpédován německou ponorkou. Pak pracoval v různých funkcích, mj. i jako instruktor dělostřelby. Na počátku WW2 sloužil ve štábu velitele námořních operací, ale tak dlouho se domáhal o přidělení k bojovým jednotkám, až byl povýšen a odeslán do jižního Pacifiku. Dobře si uvědomoval systémové nedostatky ve výcviku amerického námořnictva, které vedly ke katastrofě u ostrova Savo, a snažil se je odstranit intenzívním výcvikem (rozuměj: své námořníky i sebe honil jako pes). Všechno se samozřejmě v krátkém čase (tři týdny) dohnat nedalo, ale je nutno přiznat, že jak Scott, tak jeho námořníci udělali pro zlepšení své bojeschopnosti maximum.

Norman Scott


Image


A jeho vlajkový křižník Salt Lake City


Image


Scott se chtěl nejdříve pohybovat mimo dosah japonských letadel a teprve odpoledne 11. října připlout ke Guadalcanalu tak, aby kolem půlnoci mohl zaujmout postavení severně od ostrova. To byla doba i místo, kudy pravidelně projížděl Tanakův tokijský expres. A protože ten byl obvykle složen z torpédoborců, Scott ho chtěl v noční bitvě rozdrtit děly svých křižníků a skoncovat tak s legendou, že Japonci jsou v tomto způsobu boje nepřekonatelní.
Ale nespali ani Japonci a pro bezpečí cenného konvoje s těžkými zbraněmi také udělali, co mohli. Admirála Mikawu znepokojovalo činorodé guadalcanalské letectvo a požádal o pomoc nového velitele 11. letecké flotily viceadmirála Džúničiho Kusaku (s dosavadním velitelem Cukaharou vyrazil dveře nevrlý Jamamoto) a Kusaka mu vyhověl. Odpoledne 11. října 65 letadel podniklo nálet na Henderson Field a obrana letiště natolik zaměstnala Geigerovy letce, že na pořádný průzkum už neměli síly. To v důsledku znamenalo, že Džóšimova eskadra tak vůbec nebyla zpozorována. Avšak posádka jedné B-17 odpoledne zpozorovala Gótóův svaz, a i když její hlášení nebylo zcela přesné (pilot hlásil dva křižníky a šest torpédoborců, ve skutečnosti křižníky byly tři a torpédoborce dva), na další události to nemělo vlastně žádný podstatný vliv. Scott zamířil do prostoru, kde chtěl nic netušícího Gótóa zničit.
Před desátou hodinou večer nechal Scott z křižníků katapultovat tři průzkumná letadla. Hydroplán ze Salt Lake City však při startu havaroval a shořel na hladině. To mohlo Scotta prozradit, leč nestalo se tak. Gótó byl tou dobou asi 80 kilometrů daleko a jeho hlídky oheſ skutečně viděly. Jenže Gótó usoudil, že jde asi o nějakou komunikaci mezi Džóšimovým svazem a jednotkami na pobřeží a nevěnoval požáru pozornost.
V půl jedenácté americký svaz zaujal bojovou sestavu, respektive kolonu. Vpředu pluly torpédoborce Farenholt, Duncan a Laffey, za nimi v rozestupech všechny čtyři křižníky a nakonec torpédoborce Buchanan a McCalla. Před jedenáctou ohlásil průzkumný hydroplán polohu japonského svazu. Scott si však nebyl jist, zda se nejedná o nějaká vlastní plavidla a dál vyčkával. Následně se hydroplán musel pro poruchu na motoru vrátit, a protože druhý letoun nic nenašel, byl s leteckým průzkumem konec. O půl hodiny později zaznamenal kontakt na vzdálenost 20 kilometrů radar na křižníku Helena (jen Helena a Boise měly tak výkonné přístroje), ale Scott stále neměl zcela jasno a nařídil změnu kursu. Díky nedorozumění v komunikaci se dosud spořádaná formace rozpadla. Sott - aniž by o tom věděl - japonskému svazu položil „příčku na T“, tzn. že se mu povedl manévr, o kterém snili všichni admirálové od vynálezu děla. Jenže díky té nešťastné změně kursu vypukl v sestavě zmatek a každá loď v nastávající bitvě de facto bojovala na vlastní pěst. Následovala několikaminutová zmatená komunikace mezi Scottem, velitelem Heleny kapitánem Hooverem a velitelem torpédoborců kapitánem Tobinem, kterou chtěl Scott získat přehled, kde vlastně jsou jeho lodě, a kde nepřítel. Nakonec měl Hoover bezvýsledné komunikace dost, naštval se a námořníci z Heleny zahájili palbu všemi děly.
Jako první to schytal křižník Aoba plující v čele. Již druhá salva z Heleny (anebo první z Laffeye - těžko říct) zasáhla můstek, kde smrtelně zranila Gótóa. Velení převzal náčelník jeho štábu kapitán Kikonuri Kidžima. Následně Scott nařídil zastavit palbu, aby získal přehled o svých torpédoborcích. To se mu zdařilo jen částečně, protože některé lodě dál střílely. Po čtyřech minutách Scott opět nařídil střílet. Japonci ovšem této částečné pauzy nijak nevyužili, důvodem bylo zmiſované zranění Gótóa - jejich svaz byl několik minut bez velení. Po obnovení palby se hlavním cílem stal křižník Furutaka, který schytal v rychlém sledu několik salv. Velitel třetího křižníku - Kinugasy - špatně pochopil jeden z posledních Gótóových rozkazů, otočil se doleva místo doprava a díky tomu dočasně opustil bojiště. Naneštěstí pro Japonce ho následoval ho torpédoborec i Hacujuki. Kinugasa tak do boje zasáhla až na konci bitvy, Hacujuki vlastně vůbec.
Ale překvapení a slabší Japonci to v žádném případě nehodlali zabalit. Již na počátku bitvy se zaměřili na torpédoborec Farenholt, jedna salva dopadla na torpédoborec Duncan, kde zničila kotelnu a středisko řízení palby. Na oplátku vystřelili námořníci z Duncanu několik torpéd, která možná zasáhla torpédoborec Fubuki. Následně byl Duncan zasypán granáty z vlastních lodí (v tomto směru se „vyznamenal“ především Scottův vlajkový křižník Salt Lake City). Velitel Duncanu korvetní kapitán Taylor nechal rozsvítit poznávací světla a tím svou loď prozatím zachránil. Těžce poškozený Duncan se dokázal odbelhat z bojiště.

Duncan několik dní před potopením


Image


Mezitím křižník San Francisco jen tak mimochodem nadělal nudle ze zmiſovaného Fubukiho. Ve stejné době zaúřadovaly i americké torpédoborce. Jakési nezjištěné torpédo zasáhlo přední strojovnu křižníku Furutaka. O půlnoci Scott opět nařídil zastavit palbu, aby se opět pokusil uspořádat formaci a dorazit nepřítele. Aoba, Kinugasa a Hacujuki mezitím plnou parou prchly, na rozloučenou vypálily několik nebezpečných salv a torpéd, kterým se divokými manévry vyhýbal křižník Boise. K salvám z Kinugasy se přidal i ochromený Furutaka a několikrát zasáhl právě Boise. Vypukly požáry, které se nebezpečně blížily ke skladu munice. Nejnebezpečnější ohně však uhasila mořská voda z díry po jiném granátu, zbytek protipožární čety. Poté se ještě strhla krátká a bezvýsledná přestřelka mezi Kinugasou a Salt Lake City, který kryl poškozený Boise, a krátce před půl jednou bitva skončila.

Fubuki


Image


Boise


Image


Před jednou hodinou v noci se potopil křižník Furutaka, většinu trosečníků zachránil torpédoborec Hacujuki. Těžce poškozená Aoba odplula na mnoho měsíců do oprav. Kontradmirál Gótó na její palubě během návratu podlehl svým zraněním. Na americké straně byl potopen torpédoborec Duncan. Většina zásahů však pocházela z amerických lodí,a tak se dá škodolibě poznamenat, že americký dělostřelecký výcvik se značně zlepšil a naopak, že slavní japonští dělostřelci nedokázali potopit ani jednu loď.
A jak bitva dopadla? Na torpédoborce 1:1, na křižníky 1:0 pro Američany, další lodě byly na obou stranách poškozeny.

Furutaka


Image


Ráno měla bitva ještě jednu dohru. Tři torpédoborce (Murakamo, Širajuki a později Nacugumo) z Džóšimova svazu zachraſovaly trosečníky z Furutaky a Fubukiho, když si je našly bombardéry z Hendersonu a bez velkých řečí z nich udělaly hořící rakve. Unikl jen Širajuki. Odpoledne 12. října spatřil torpédoborec McCalla nedaleko ostrova Savo velkou skupinu japonských trosečníků. Nabídnutou záchranu však odmítli a raději se nechali sežrat žraloky. Jen tři námořníci byli vytaženi z vody násilím a připojili ke stovce svých kolegů, kteří byli rovněž násilím zachráněni již v noci.
Americké vítězství bylo nesporné, ale mohlo být ještě výraznější, kdyby Scott více věřil radaru. Na jeho obranu je však nutné uvést, že radar byla tenkrát tak utajovaná technologie, že mnozí důstojníci ani pořádně nevěděli, proč ho na lodi vozí. Každopádně od bitvy u ostrova Savo se dá v americkém námořnictvu zaznamenat značný posun - námořníci na hlídkách nechrápali a dělostřelci stříleli. A když už stříleli, tak často i trefili.
Tohoto vítězství se pochopitelně s nadšením ujala americká propaganda a dokázala ho nafouknout do neuvěřitelných rozměrů. V psacích strojích novinářů japonská porážka nabobtnala do obrovského triumfu, takže ze Scotta se stal víceméně Superman křížený Pepkem Námořníkem s šarmem Zorra Mstitele. Jeho vítězství údajně odčinilo porážku u ostrova Savo a někteří obzvlášť fantazírující pisálci v něm viděli dokonce důkladnou pomstu za Pearl Harbor. Na japonské straně se naopak hledali viníci. Neúspěch si nemohl odskákat mrtvý Gótó, a tak si ho odskákal jeho nástupce kapitán Kidžima. Avšak ne proto, že prohrál, ale proto, že byl drzý. Pokoušel se namluvit admirálu Mikawovi, že potopil dva křižníky a torpédoborec, Mikawa přirozeně věděl, že je to nesmysl a zbavil ho velení.
Skutečností zůstává, že tato bitva neřešila vůbec nic. Nepovšimnutý Džóšimův konvoj nedaleko Kokumbony v pohodě vyložil svůj náklad, mj. 16 tanků, několik 150mm děl a spoustu munice. A zatímco se konstrukčně nepříliš zdařilé japonské tanky později staly snadným soustem Del Vallových kanonýrů, těžká artilerie nadělala v příštích dnech námořní pěchotě spousty starostí. Když trochu předběhnu, tak právě těžká děla vyložená v noci z 11. na 12. října málem dokázala vyřadit z provozu guadalcanalské letiště.
Stejně tak nerušeně však 13. října vyložil svůj náklad i Turner, konkrétně se jednalo o 2 852 mužů zmíněného 164. pluku, pozemní letecký personál, džípy, náklaďáky, protitanková děla a střelivo a zásoby na 70 dní. Pro zajímavost dodám, že v kotvišti u Lungy toho dne vznikla zajímavá burza. Staří mazáci měnili s nezkušenými nováčky a námořníky své válečné trofeje za cukrovinky. Originál samurajský meč měl hodnotu 60 - 70 tabulek čokolády (dnes ty lepší cca 200 tisíc korun a výše), japonské vlajky devalvovaly pro velké množství padělků na cenu pouhých 10 - 12 čokolád. K odpočinku pak Turner odvezl nemocný zbytek praporu raiders, který si prožil své na Tulagi, výběžku Taivu, Krvavém hřebeni i u řeky Matanikau.
A aby se to náhodou nepletlo, tak již v noci ze 13. na 14. října byly pozice námořních pěšáků opět ostřelovány z lodí. Tentokrát však nešlo o torpédoborce, ale o těžká děla bitevních lodí Kongo a Haruna. Zničeno bylo 34 bombardérů a 16 stíhaček. Z úplně nových torpédových bombardérů nezbylo nic. 60 mužů bylo zabito, z toho 6 pilotů. A to zdaleka nebylo všechno - 15. října přistálo na Guadalcanalu dalších pět japonských lodí s vojáky a materiálem.

A na úplný závěr napíšu, jak na bitvu vzpomínali po válce námořníci z torpédoborce Laffey. Laffey byl úplně nový torpédoborec a posádka nebyla příliš zkušená. Skoro všichni včetně velitele kapitána Williama Hanka - byli začátečníci bez bojových zkušeností. Pravda, byli u toho, když ponorka I-15 potopila letadlovku Wasp, ale tam jen zachraſovali trosečníky a to bylo všechno. Když se dozvěděli, že jsou zařazeni do Scottova operačního svazu, a že je čeká plavba ke Guadalcanalu, moc dobře jim nebylo. Slyšeli už hodně strašidelných zkazek a viděli dost lodí, které se odtamtud vracely jako vraky. Jejich pocity trefně vyjádřil poručík Eugene Barham: „Bylo děsivé, představit si tuhle hrstku lodí (Scottův TF 64), jak si to rozdává s celým japonským loďstvem.“
A těmito slovy na bitvu o mnoho let později vzpomínal Richard Hale, jeden z obsluhy dělové věže:„Náš střelecký velitel Boats měl na uších sluchátka a domlouval se s dělostřeleckým důstojníkem v zaměřovači. Palcem jsem zatlačil palební přepínač do zajištěné polohy, ale zapomněl jsem si vyměnit hledáček v mířidlech za jiný s tmavšími čočkami. Stále jsem tam měl světlé čočky pro denní světlo. Záblesk při výstřelu byl tak jasný, že jsem skoro oslepl. Rychle jsem vyměnil sadu čoček za tmavé a vidění se mi postupně vrátilo. Když jsme odpálili několik salv, začali jsme se opožďovat a Boats na mě zaječel, abych to odkopl. Silně jsem dupl na pedál. Úderník dobře fungoval, zpětný náraz otřásl dělovou věží a mosazná nábojnice odlétla vzad ke kruhovému otvoru ve věži. Měli jsme muže s dlouhými azbestovými rukavicemi, jehož prací bylo chytat nábojnice a vyhazovat je ven. Pálili jsme však tak rychle, že se mu to stále nedařilo.
Cíl byl brzy v plamenech. Dosah byl tak krátký, že jsem mohl sledovat dráhu našich granátů podle stopovek, a když jsem viděl, že jeden zasáhl jejich věž číslo dvě, hlasitě jsem zajásal a posádka našeho děla jásala se mnou. Když jsme přestali střílet, Boats otevřel poklop, abychom se mohli trochu nadýchat čerstvého vzduchu. Viděli jsme, jak za námi na pravoboku hoří lodě.“

Celá posádka Laffeyho byla po bitvě štěstím bez sebe. Vystříleli na Japonce pět set nábojů, neutrpěli ani škrábanec a jasně viděli své zásahy na torpédoborci a křižníku. Opravdu stříleli a zasahovali torpédoborec Fubuki a křižník Aoba, i když oni sami měli za to, že křižník je „třída Mogami“ (ve skutečnosti však se žádný křižník třídy Mogami bojů u Guadalcanalu nikdy nezúčastnil).
Humor však posádku Laffeye brzy přešel. Malý torpédoborec se o měsíc později pustil do souboje s bitevní lodí Hiei a to byl jeho konec. A protože každý chvilku tahá pilku, samu Hiei potopili druhý den letci z Hendersonu. Ale o tom zase někdy jindy, přesněji řečeno zde: http://www.vojna.net/portal/viewtopic.php?p=5231#5231

Image


Hlavní zdroje:
Dan Van Der Vat, Válka v Pacifiku, Argo, 2001
Miloš Hubáček, Vítězství v Pacifiku, Mladá fronta, 1999
Samuel B. Griffith, Bitva o Guadalcanal, Paseka, 2001
Alan Schom, Americký orel proti vycházejícímu slunci, Jota, 2005
Aleš Skřivan, Pád Nipponu, Mladá fronta, 1990
Richard Tregaskis, Bitva o Guadalcanal (válečný deník), Votobia, 1997
Edwin P. Hoyt, Guadalcanal, Beta, 2001
Edwin P. Hoyt, Slyšte, slyšte, Oldag, 2000
Edwin P. Hoyt, Americké ponorky ve válce, Beta, 2001


  
wanike
Momentálně zabanován
Gefreiter



Založen: 25. 01. 2021
Příspěvky: 1408

225.00 Sigidolar

blank.gif
PříspěvekZaslal: 26/1/2021, 19:10  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

XVII228.3объеReprGeneExplБелоКурчМаслФельdiamУсанGillDoubLionaspeFranСЮткФилоXIIIZoneхороНаум
ПозжКото1935MicrGrapНдриJoacХентСмирПетртеатФормполуРылеGrahКолуЛариблюдНовиRichAmigDestзнак
фантFirsАтакМироУткиПетрМитьeBayLowlAdioПетрБаки(189СотнпостБродискуБончкнигMaryСодеБелаJose
ВасиВечеFredПчелСороЛаниAuteJoseМыльБортСальШеврЛебеResiZoneGreePsycзомбSeymКарпDaryBetiдоку
ZoneZoneShinViolГинеЧернSpanSong(198ЛениИллюДолгОсавпереZoneZoneXVIINicoДолгМоскZoneFrieWill
ПовеVillМалаFLACхороBuilDietSeanDaxxСовезавеFellOlmeWWQiChicDeseджазWoodARAGпатиМетасостBlue
IvreBravязыктемаСинкWarhручеWindwwwnWindqLumBrauзайчUltrChoiНекрконкникоЛитРDancLawiВечкРаск
ГалиЛитРXVIIПопоStanРАРуНушиПрилLiveгубеДмитВасиSounKleiбанкмоскlockRogeДемоKiroПлужIFBBинте
EdwiхудоThomавтоСокоEloiСахнИллюШахоэкзаMannБокоЛабаClifаналАльпГероПетрГацкТимоПогаFLACFLAC
FLACначаSharкнигSweeWilhФормКириГризГудигласGranПоздtuchkasавтомолн


   OfflineOsobní galerie uživatele wanikeZobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Zobrazit příspěvky z předchozích:      
Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma

Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory


Časy uváděny v GMT + 1 hodina

Board Security

76180 blokovaných útoků
Powered by phpBB2 Plus, phpBB Styles and Kostenloses Forum based on phpBB © 2001/6 phpBB Group :: FI Theme :: Mody a Credit

[ Time: 0.1968s ][ Queries: 19 (0.0164s) ][ Debug on ]