Obsah fóra Portál Vojna.net Portal
 FAQ  •  Hledat  •  Možnosti  •  Uživatelské skupiny  •  Registrace  •  Profil  •  Soukromé zprávy  •  Přihlášení
Kalendář 
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma

Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma
Autor Zpráva
hoblik
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 27/2/2008, 15:33  Předmět:  T-40 Odpovědět s citátemDolůNahoru

T-40


Ve výzbroji obrněných vojsk Rudé armády byly vždy přítomny malé, do 6 tun těžké kulometné tanky. Ty byly v první řadě určené pro vedení frontového průzkumu s možností překonávání různých překážek a také pro boj s výsadky, pěchotou a jízdou protivníka, bojovou ochranu a doprovod mechanizovaných kolon a nakonec pro realizaci spojení. Skromná pancéřová ochrana, slabá výzbroj – zpravidla jeden kulomet – a malá posádka byla kompensována vysokou pohyblivostí, malými rozměry, dobrou průchodností, malým tlakem na zem a většinou schopností plavat. V malých tancích bylo využity automobilové agregáty a šasí.
Nad vývojem těchto strojů pracoval od roku 1931 moskevský závod č.37, který si následně osvojil výrobu strojů T-27 a T-27A a malých plovoucích tanků T-37A a T-38několika modifikací, nepočítaje v to T-41, T-43, SU-45 a také tahače „Pionýr“ a „Komsomolec“. Tyto stroje měly zpočátku pohonnou jednotku Ford AA, jež později nahradil sovětský GAZ-AA a GAZ-M. V roce 1936 byly u tanku T-38 místo obyčejného automobilového diferenciálu, který se často porouchával, použity lepší a kvalitnější mnohadiskové boční spojky s brzdami.
Avšak v roce 1938 vyvstala potřeba nového a lepšího plovoucího tanku než byl T-38. Měl být vyvinut nový stroj s mnohem lepšími bojovými kvalitami. Bylo potřeba lepší pancéřové ochrany pro což měl sloužit zkosený pancíř. Bylo třeba zvýšit palebnou sílu osazením velkorážového kulometu. Pomoci měla také radiostanice, bez které již výzvědná služba nebyla myslitelná. Nutný byl také výkonnější motor, podvozek a byly potřeba lepší vodní charakteristiky – rychlost plavby 7 – 8 km/h. U nového stroje samozřejmě vzrostla i hmotnost, což již vyžadovalo použití čtyřválcového motoru GAZ-M o výkonu 50 – 52 koní. Naštěstí Gorkovský automobilový závod GAZ, jediný výrobce pohonných jednotek pro malé tanky, se v té době připravoval na přechod k lepším šestiválcovým motorům GAZ-11 tipu „Dodge“ D-5 Eskort o výkonu 97 koní.
Na konci roku 1938 zahájil projektové práce na novém stroji 010 oddíl hlavního konstruktéra tankového závodu č.37. Tomuto oddělení velel od roku 1934 Nikolja Alexandrovič Astrov, který byl strůjcem mnohé sovětské obrněné techniky. Byl držitelem titulu Hrdina Socialistické práce, laureát tří Stalinských a tří Státních vyznamenání, doktor technických věd.
Jako první byl vyvinut zcela nový trup tanku. Pro zvýšení plavebních schopností byl zvýšen a dostal lichoběžníkový tvar, nahoře širší. Posádka, skládající se převážně ze dvou lidí, byla rozmístěna ve stroji podélně: řidič v přední části bojového oddělení téměř v ose tanku, což zlepšovalo rozhled na obě strany a střelec velitel byl ve věži. Ten seděl téměř ve středu trupu za řidičem. Pohonná jednotka byla osazena podélně, maximálně blízko pravého boku, setrvačníkem vpřed. Přístup k nejdůležitějším částem motoru byl možný ze vnitřku bojového oddělení po sejmutí pancéřové přepážky.
Převodovka a zatáčecí mechanismus se jako dříve nacházely v přední části. To usnadnilo umístění hnacích kol. V zadní části trupu, na bocích, byly dvě palivové nádrže po 100 l každá. Napravo za motorem byl chladič a výměník. Na dně trupu, ve speciálním výklenku, byl lodní šroub a kormidlo. Lodní šroub, na rozdíl od T-38, byl dobře chráněn před možným poškozením z vnějšku. Střed výtlaku trupu tak byl v souladu s těžištěm trupu a stroj tak měl ve vodě minimální náklon a byl celkem stabilní.
Byla přijata i speciální opatření pro zlepšení plavebních vlastností tanku: trup měl dobrý hydrodynamický tvar, byl osazen vlnolam na čelní části trupu, nasávače vzduchu byly umístěny co nejvýše, žaluzie a pozorovací průzory byly zavírací, naplno byly hermetizované všechny poklopy, otvory a klapky. Tohle všechno umož?ovalo tanku překonávat vodní překážky s velkým proudem a velkým vlněním. V těchto podmínkách byl tank prakticky nepotopitelný.
Pro všechny případy však byla posádka vybavena záchrannými vestami. Rozmístění řídícího a bojového prostoru (u T-38 posádku rozděloval motor) zlehčovalo spojení mezi členy posádky a nemuselo se vylézat ven. Každý člen posádky měl svůj horní poklop a krom toho byl ještě zřízen únikový otvor na dně trupu. Jednotný prostor pro posádku umož?oval umístit na velitelských tancích vlevo na dně trupu na speciálním rámu jakoukoli radiostanici. Celkově byla stavba konstrukce nového tanku racionální a dobře promyšlená.
V konstrukčních detailech se využil princip maximálně možného zkosení pancéřových plátů, což zvyšovalo odolnost strupu proti střelám. Poměrně nízká (470 mm) ale široká věž měla tvar useknutého kužele s průměrem základny 1115 mm. Zdařilý tvar věže byl následně využit i u mnohých lehkých obrněných automobilů včetně poválečných. Síla pancíře byla zvýšena o 2 – 4 mm, ale věž viditelně dokázala odolat zásahu velkorážových a průbojných střel normálních ráží ze vzdálenosti 300 m. Také byla odolná proti střepinám o hmotnosti vyšší než 12 g. Tato odolnost byla zajištěna ze všech úhlů. Odolnost trupu zvyšoval válcovaný heterogenní pancíř KO s cementovým a na vysokou tvrdost zakaleným povlakem. Poprvé bylo široce využíváno svařování plátů ze strany vnitřní vrstvy. Je pravdou, že trupové detaily byly drahé a pro deformaci vyžadovaly opravy. Některé prvky trupu byly připev?ovány střelám odolnými nýty z kalené oceli E16.
Pro ulehčení údržby agregátů a obsluhy tanku byly horní pancéřové pláty vyndavací s těsnícími plachtovými proložkami.
Velmi se zlepšila výzbroj. Byl osazen velkorážový 12,7 mm kulomet DŠK, model 1938 s délkou hlavně 79 kalibru s obyčejným kulometem DT model 1929. Z kulometu DŠK bylo možné vést palbu na vzdálenost 4000 m a z kulometu DT šlo o 1000 m. Kadence byla do 600 výstřelů za minutu, praktická rychlost střelby 100 a 125 výstřelů za minutu. Průbojná střela B-30 a průbojná zápalná B-32 s ocelovým jádrem měly vysokou úsťovou rychlost – 850 m/s a velký výkon u cíle. Kulky dokázaly ze vzdálenosti 300 m prorazit pod úhlem 90 stup?ů 16 mm pancíř. Velký zvedací úhel spřažených zbraní (25 stup?ů oproti 14 stup?ům u T-38 ) umož?oval vedení palby proti nízko letícím letadlům. Tato možnost však v praxi téměř nebyla využívána.
U nového tanku byla i zvětšena vezená zásoba střeliva: 450 kusů 12,7 mm patron (9 speciálních pásů). Pro kulomet DT to bylo 2016 patron (32 zásobníků, u T-38 24 zásobníků). Pro střelbu z revolverů byly ve věži zřízeny otvory, zevnitř zakryté pancéřovými krytkami. V tanku bylo také několik ručních granátů F-1.
U tanku byly také použity zlepšené zaměřovací přístroje – optický zaměřovač TMFP s nočním podsvětlením. Zaměřování probíhalo pomocí mechanizmu z ozubených kol. Rukojeť tohoto mechanizmu sloužila zárove? jako spoušť pro kulomet DT. Pro možnost rychlého převedení palby bylo možné odpojit tento mechanizmus. Při jízdě se věž dala zabrzdit. Věž měla širokou základnu, na jejímž dně byl ozubený věnec pro otáčecí mechanizmus.
Pro pozorování bojiště sloužily periskopické optické přístroje. Tři u řidiče v čelním štítu a lícních plátech a dva u velitele v bocích stroje. Pozorovací přístroje byly dovybaveny 10 náhradními bloky. Při orientaci při plavbě a v mlze sloužil magnetický kompas KP moskevského závodu „Aviapribor“. Na několika velitelských strojích bylo předpokládáno osazení radiostanice 71-TK-3 závodu č.203 s dosahem 16 km z místa. Vnitřní spojení bylo pomocí světelné signalizace (tříbarevné lampy).
Na T-38 a dalších lehkých tancích byl slabým motorem motor GAZ-A (42 koní) nebo jeho silnější modifikace GAZ-M. tyto motory nebyly ve vypjatých provozních podmínkách příliš spolehlivé. V projektu nového stroje bylo předpokládáno osazení ještě právě zaváděného šestiválcového motoru GAZ-11A. Jeho posílená tanková verze pod označením 202 byla sestrojená v závodě č.37 v GAZu pod vedením zástupce hlavního konstruktéra A.V.Agitova. Motor měl 85 koní při 3600 ot/min, hliníkovou hlavu. Motor GAZ-11 byl u lehkých tanků využíván po celou válku a i později, téměř do 70-tých let. Prošel mnoha modernizacemi. Hlavní rozdíl od automobilového prototypu byl chladící systém. Alternativa k tomuto motoru v té době neexistovala.
Byl také zvětšen objem palivových nádrží, což umožnilo zvýšit dojezd stroje ze 160 na 220 km na silnici. To bylo pro průzkumný tank velmi důležité. Spolehlivost motoru byla zvýšena doplněním 6 l nádržky pro samozásobování.
Zlepšený vzduchový filtr automobilového typu zvětšeného objemu chránil motor zvláště při těžkých provozních podmínkách v prachu. Byl zvýšen také výkon generátoru, který dokázal úspěšně zásobovat el. proudem všechny tankové agregáty.
Byla vyvinuta nová, lepší převodovka a všechny její součásti. Pro tank 010 byl nově vyvinut i podvozek. Bylo využito zkušeností z provozu předchozích lehkých tanků. Pro nový stroj byl vybrán individuální čtyřkolový podvozek na vahadlech. Jeho jednoduché schéma bylo efektivní a dobře chráněné. Torsní zavěšení bylo vyzkoušeno v letech 1938 – 1939 na experimentálních verzích T-37A a T-38 a na tahači „Pionýr“. Nastaly jisté poruchy vlivem námahy, ale ty byly odstraněny použitím kvalitnějších materiálů a drobných úprav.
Bohužel krátká základna 010 a malé tření na vahadlech vyvolávaly velké houpání stroje za jízdy. Tomu mohlo být zamezeno pouze osazením tlumičů. Pokusy s použitím tehdejších nejrozšířenějších tlumičů z automobilů ZIS-101 nedosahovaly valných výsledků. Pro tank byly slabé, nespolehlivé. Byly proto osazeny pouze u dvou strojů. Bylo přistoupeno k návratu k listovému odpružení z „Komsomolce“. Ale špatné charakteristiky tohoto zavěšení a poruchy způsobené velkou hmotností tanku donutily konstruktéry od tohoto řešení jednou pro vždy ustoupit. Byl nalezen kompromis: byla zvýšená tvrdost torsů krajních kol při mírné tuhosti torsů středních kol, což snížilo nestabilitu stroje, ale přesto tyto vibrace nebyly zcela odstraněny. Toto řešení se ukázalo býti dobré – pomáhalo konstruktérům lehkých podvozků až do 50-tých let, kdy se nakonec objevily dobré a silné speciální tankové tlumiče.
Neobyčejná, ale dobrá, lehká pojezdová a opěrná kola velkého průměru (515 mm) navrhl konstruktér I.P.Šitikov. Kola byly vlastně dva spojené disky, obehnané ocelovým obvodem s gumovou bandáží. Velký objem kol také zvyšoval výtlak vody při plavbě. Při individuálním zavěšení a vyřazení jednoho pojezdového kola z provozu bylo při opatrnější jízdě možné pokračovat v jízdě, což opět zvyšovalo kvalitu stroje. Značně byly posíleny ložiska kol a již měly neomezenou životnost.
Maločlánkové pásy (87 článků o šíři 260 mm, rozteč článku 98 mm) z odolné oceli Fadfilda zajišťovaly dobrou průchodnost v terénu za malé ztráty při maximální rychlosti. Pásy měly malé vibrace a byly tiché – to bylo pro průzkumný tank důležité. Snížení hluku způsobovala také gumová bandáž pojezdových kol. Ozubený věnec hnacího kola se dal při poruše snadno vyměnit. Dobře zkonstruované pásové články a kola byly později použity i u strojů T-60 a T-70.
Kardanová hřídel, schovaná v pouzdře, poháněla čtyřlopatkový lodní šroub o průměru 424 mm. Chlazení při plavbě bylo zajištěno nasazovacími ejektory. Zatáčelo se pomocí dvou kormidel, jejichž ovládání měl řidič nalevo. Bohužel se nepodařilo odstranit hydrodynamické zastínění lodního šroubu příliš blízkým dnem trupu a tak rychlost stroje ve vodě byla stejná jako u T-38, tj. 6 km/h.
Jako protipožární ochrana byly v tanku dva tetrachlorové hasící přístroje – ruční a pevný. Ke všem nebezpečným částem tanku vedlo hasící potrubí – k motoru, k nádržím atd.
Stavby nového stroje se aktivně účastnili tankového vývojového oddělení závodu č.37. Šlo i náčelníka oddělení R.A.Anšeleviče, A.V.Bogačeva. Podvozkem a převodovkou se zabýval osobně A.A.Astrov, Projektování plovoucího tanku 010 bylo ukončeno na jaře 1939 a v červenci již byly hotové 4 zkušební verze. Následující léto ještě další dva a plánoval se třetí. V těchto strojích byly osazené pohonné jednotky „Dodge“ D-5 pro ještě nerozvinutou výrobu analogických motorů v Gorkomu (první model motoru GAZ-11 byl zhotoven 16.února 1940, tanková modifikace 202 začala být vyráběna později).
Pancéčové trupy a věže pro 010 zhotovil Podoslký závod podle náčrtů, které obdržel v listopadu 1939. Tento závod až do své evakuace na podzim 1939 vyráběl tyto komponenty spolu s Ižorským závodem. Pancéřovou masku pro spřažené zbraně odlili z oceli 8S v Ljubereckém závodě.
Dva modely nového plovoucího tanku 010, jež dostal označení T-40, prošly v červenci – srpnu 1939 polygonními testy (č.6/2 s bojovou hmotností 5200 kg a pružinovým zavěšením a č.7/4 s bojovou hmotností 5260 kg a torzním zavěšením) s jízdou na 1622 a 1731 km (od momentu výroby 2299 a 2040 km).
Byly provedené testy plavání, překonávání různých překážek, zajištění přežití posádky a také byly zkoušeny možnosti opravy zbraní a navedení spojení. Pro tank bylo dosaženo poměrně dobré průměrné rychlosti na asfaltových silnicích: 28,5 – 29,8 km/h, na suché cestě 17,1 – 17,6 km/h. Bylo také zjištěno, že energetická kapacita torsního zavěšení o mnoho převyšovala pružinové zavěšení.
Po těchto testech byly vyzdviženy jasné výhody stroje T-40 nad tanky T-38 a T-38M jak v pancéřování, tak ve výzbroji, v dynamických vlastnostech a v průchodnosti, v mnohem větší hermetizaci vzduchových přívodů a ve spolehlivosti vodních agregátů. Současně bylo poukázáno na přehřívání motoru, poruchy kol, nedopracovanost osazení výzbroje, optiky a pozorovacích aparátů, neexistence ventilace v bojovém prostoru, špatné hygienické podmínky pro dlouhodobější pobyt. Celkově ale závěry vedly k tomu, že tank T-40 odpovídal takticko – technickým požadavkům a po odstranění drobnějších nedostatků mohl být doporučen k přijetí do výzbroje Rudé armády. Závod provedl požadované změny a byla i mírně změněna konstrukce tanku. Délka trupu byla prodloužena o 120 mm, šířka o 50 mm a výška se nížila o 20 mm, byly zvětšeny průměry torzů a také průměr a šířka kol. Místo třílopatkového lodního šroubu byl osazen lepší, čtyřlopatkový lodní šroub. Několik změn konstrukce doznaly i pásové články, což snížilo možnost jejich spadnutí při bočním náklonu větším než 28 stup?ů.
Usnesením Výboru branné moci SSSR č.443ss ze dne 19.prosince 1939 byl tank T-40 přijat do výzbroje Rudé armády jako jediný stroj nové generace. Podle tohoto usnesení měl závod č.37 vyrobit do 1.března 1940 tři zkušební verze T-40, do 1.srpna sérii 15 strojů a do 1.října zahájit jejich sériovou výrobu.
V zimě 1940 prošly 4 zkušební verze střeleckými testy Šurovském dělostřeleckém cvičišti. Výsledky byly celkově kladné, ačkoli při odstřelování cementovaného pancíře se zevnitř odlupovaly úlomky. Dlouho se také nedařilo udržet nastavení optických přístrojů.
V květnu – červnu byly vojenskou komisí Autotankové správy provedeny jízdní testy dvou zkušebních T-40 z druhé vylepšené série v Kubince. A ačkoli výsledky byly také kladné, bylo i pozorováno chvění stroje za jízdy, se kterým se v té době nikdo nedokázal vypořádat. Práceschopnost motoru GAZ-202 vzhledem k jeho neustálému přehřívání, zvláště oleje, zůstávala býti nedostatečnou. Klesal tlak oleje, vylamovala se ojnicová ložiska, praskaly pístní kroužky, prorážela se uložení motorových hlav, docházelo k poruchám agregátů elektrického vybavení, nejčastěji svíček. Bylo také obtížné nastartovat motor.
Tohle všechno ukazuje, jak dlouho a jaké těžkosti jsou s osazením a adaptací nového motoru do tanku. GAZ dostal za úkol dotáhnout životnost motoru na 3000 km jízdy do podzimu 1940 a do 6000 km v roce 1941. Toto se nakonec podařilo splnit. Během testů byla odhalena i malá životnost pásových článků, které vyráběl Stalingradský traktorový závod. Tomuto závodu bylo uloženo dopracovat konstrukci a technologii výroby článků pro dosažení životnosti minimálně 3000 km do 15.září 1940 d do ledna 1941 nejméně do 6000 km. Tento úkol byl nad síly vývojářů a úplně se ho nikdy nepodařilo vyřešit. Jak se ovšem ukázalo později, takové životnosti pásů nebylo v bojích potřeba.
Pro potvrzení výsledků různých vylepšení a pro testy strojů v podmínkách dlouhých přesunů po různých cestách byl v srpnu-září 1940 realizován přesun všech šesti strojů T-40 na trase Moskva – Smolensk – Kyjev – Moskva. Celková vzdálenost byla 3300 km. Překážky, včetně vodních, na které kolona narazila, byly překonávány úspěšně a rychle a poruchy se prakticky nevyskytovaly. Avšak pokusy o přeplavání Dněpru jižně od Kyjeva skončily nezdarem – stroje natvrdo uvázly v pohyblivém pobřežním písku. To byla doposud nijak neevidovaná překážka, která byla od této doby brána v potaz.
Testy zkušebních verzí umožnily upřesnit takticko – technické charakteristiky tanku T-40: bojová hmotnost s radiostanicí 5500 kg; nákladní hmotnost (bez posádka, paliva a střeliva) 4900 kg; délka trupu 4110 mm; šířka trupu 2330 mm; výška po střechu věže 1905 mm; základna pojezdových kol 2200 mm; světlá výška 300 mm; Maximální rychlost na silnici do 50 km/h; průměrná rychlost v terénu 16 – 20 km/h; průměrná rychlost po různých cestách 24 – 26 km/h; rychlost plavby v klidné vodě 6 km/h; stoupavost 34,5°; náklon 35°; šířka překonávaného příkopu 1,7 m; výška překážky 0,6m; síla překonávaného stromu 25 cm; maximální poloměr otáčení 1,1m; dojezd 300 km.
Z důvodu seznámení se s novými stroji přijel v létě roku 1940 do závodu nový Komisař branné moci SSSR S.K.Timošenko a náčelník generálního štábu G.K.Žukov. Ten projevil o tank T-40 velký zájem. Po předvedení úprav v závodě č.37 a nově zavedených technologických procesů začala v říjnu 1940 sériová výroba. Do konce roku bylo plánováno vyrobit 100 tanků, ale fakticky se jich vyrobilo jenom 41 (bez 6 zkušebních strojů). V roce 1941 se podařilo výrobu rozšířit – do 22.června byla zhotoveno ještě dalších 179 strojů. Těchto 220 tanků T-40 také vstoupilo do války. Celkem se za první pololetí 1941 podařilo vyrobit 192 strojů.
Armáda na počátku války pociťovala takovou potřebu těchto lehkých strojů, že pro rozšíření jejich výroby prošla výroba z iniciativy náčelníka Autotankové správy, generála S.A.Afonina naprostým zjednodušením. Aby byly stroje co nejdříve hotové, tanky přestaly být vybavovány veškerým zařízením pro plavbu. Přestal být montován lodní šroub s kardanovým hřídelí, skří? pro selekci výkonu, lodní kormidla, podpalubní čerpadlo, kompas atd. Neosazovala se ani radiostanice. Od července, kdy bylo hotových již 60 strojů, byly takovéto stroje označeny jako T-40S (pozemní – suchopitnyj) s využitím velkého množství starších trupů s lodním šroubem.
Pro zesílení palebné moci tanku T-40 začal tulský OKB-15 pod vedením B.G.Špitálného osazovat od července 1941 svůj rychlopalný 7,62 letecký kulomet ŠKAS (nebo dva spřažené). Tato zbra? však krom vysoké kadence při malé hmotnosti sekundové palby (0,288 kg/s) a nepatrně větší energii žádné další výhody oproti normální zbrani neměla. Tento počin byl usnesením Národního komisaře pro výzbroj ohodnocen jako neefektivní. V tomtéž roce vydal Národní komisař pro výzbroj úkol osadit do tankové věže T-40 silnější 23 mm letecký kanón BT-23 (MP-6) konstrukce J.G.Taubina a M.N.Baburina. Střelecké testy, konané dne 4.srpna však nedopadly dobře.
Od srpna 1941 začal být vyráběn zadní plát trupu rovný, bez výklenku pro lodní šroub. Díky zbavení stroje plavebního vybavení došlo ke snížení hmotnosti a mohl být zesílen pancíř tanku. Konstrukce trupu začala být zcela svařovaná z jednolitého pancíře. Stroj však zvenčí zůstal stejný.
Protože tento stroj nesl závodní označení 030, tak byl někdy neoficiálně nazýván T-30. Od září 1941 byl na některých T-30 osazován 20 mm kanón ŠVAK. Tankový bojový komplet činil 750 střel. Tento kanón byl ještě ve stadiu vývoje a osazoval se jako spřažený s kulometem DTS (1512 patron ve 24 zásobnících). Celkem bylo v roce 1941 zhotoveno 443 tanků T-40 tří verzí. Tyto verze již nebyly dále jak v závodech tak u vojsk rozlišovány a označení T-30 zaniklo.
Na podzim 1941 byla v moskevském závodě č.733 „Kompresor“ na trup T-40 namontována místo věže reaktivní odpalovací zařízení BM-8-24 (hlavní konstruktér D.I.Sazonov).
Na konci roku 1941 a do února 1942 bylo v moskevské vagónce NKPS postaveno 7 lehkých výzvědných obrněných drezín s využitím trupů a věží poškozených tanků T-40, které již nebylo možné zcela opravit. Na některé trupy byla osazována věž z tanků T-26. Jako základ byly využívány podvozky pro dvouosé motorové vozy typu Ua a M 3/2.
Celkově byl tank T-40 považován za dobrý. Je zajímavé, že jeho bojové možnosti odpovídaly i poválečným požadavkům lehkého výzvědného plovoucího stroje. Nehledě na skromný měrný výkon byla jeho maximální rychlost na cestách a co bylo zvláště důležité – pohyblivost dobrá až do konce 40-tých let. Jeho plavební charakteristiky také odpovídaly dlouho novým kritériím.
V létě 1941 nebylo tanků T-40 v západních vojenských okruzích mnoho. Poměrně dost se jich využilo až v bitvě o Moskvu v zimě 1941/1942, kde se nejlépe osvědčily v lesnatých a bažinatých úsecích, kde byla omezená průchodnost pro jiné druhy techniky. Během prvních střetů s protivníkem, ve kterých byly stroje T-40 využívány jako plnohodnotné tanky, byla odhalena slabina v jejich výzbroji a pancéřové ochraně. Jako výzvědné a plovoucí stroje již tyto tanky používány nebyly a pro jiné cíle nebyly určeny. Avšak velký nedostatek tanků donutil sověty vrhat do bojů i tyto stroje. Tanky T-40 byl vybaven jeden prapor v kombinovaných brigádách. Například v 8.tankové brigádě (velitel plukovník P.A.Rotmistrov), sestavené v srpnu-září 1941 bylo 61 tanků: 7 těžkých KV, 22 středních T-34 a 32 lehkých T-40. Je jasné, že hlavní údernou silou brigády byly střední a těžké tanky a T-40 plnily pomocné úkoly.
Vybavení pro plavbu nebylo u tanku T-40 prakticky vůbec využíváno. Během bojů se projevovala i pracovní přetíženost dvoučlenné posádky, zvláště u velitele – střelce. Na pohyblivost stroje si nikdo nestěžoval. Jako podpora pěchoty byly i dostatečná výzbroj a po výskytu nových, 12,7 mm průbojných patron BS-41 vzrostla i bojová síla tanku s lehce pancéřovanými síly.
V polovině roku 1942 stroje T-40 z bojových jednotek prakticky vymizely. Ačkoli i později, na podzim 1943 při útoku sovětských jednotek a překračování řeky Dněpr, snížily tyto stroje ztráty při přepravách. Jako školní stroje byly tanky T-40 využívány v armádě do roku 1946.

Image
Image
Image
Lehký tank T-40 s ruskou pěchotou, 1941

Image
Image
Image
Tank T-40 v osvobozeném Juchnově, zima 1941

Image


  
degrel
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 28/2/2008, 08:33  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

článek zajímavej ale ten tank vypadá jak slátanina všeho možného


  
Střelec
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 11/8/2010, 10:14  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Horní část T-40 s věží posloužila při stavbě obrněných drezín BD-41.


  
wanike
Momentálně zabanován
Gefreiter



Založen: 25. 01. 2021
Příspěvky: 1408

225.00 Sigidolar

blank.gif
PříspěvekZaslal: 26/1/2021, 19:12  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Алек228.53объеThesОстрГермWestночьБаевэнерOrffсертфильGubaАмниБициMotoDaviФилоXVIIZoneхороТимо
газеДоцеМилиMatcwwwiFredНепоГолуСтреXVIILetoJillШевчКосестихПолиШерсМахмConcPatrTouc`Клауход
БессGolfCharАлеквенгактиЧубакнопLowlAdioGordНестВсевавтопостобвиССГеКорородиКороАйзеКофмHenn
JanuСоломоскАндрмалыМоисSourстихПинтЗогравтоТарнДимиChimZoneEnerPrefZorrJeweБабиHardPatrOver
ZoneZoneOrigGirlFIPRМокиDolpEnhaЗульЛениРаззШпакГимрКолоZoneZoneСодеКошуГусеJameZoneFrieМыль
(194хороMichFLACпепезолоиллюYearDaxxANTIписаLewiпазл7700УзбеBossзаклWoodARAG1849хороврачBlue
IvreметаинсттемаСивеинстунивXVIIAuraWindDiviPhilклоуPradChoiЛитРЛитРJoelбоевЛитРЛитРСимкКоню
КарпwwwnЛебеМалыHerbРАРуКотеЭссеВелиAnatХарлДобрSidewwwcJeweAlexGeorФуруDavitragRudoBodyребе
GregДениАлекJoelЛернСкорШмырДубиЗуботрудКварсемьПечаКлемUzziФилиМихеTereПодеиздаМироFLACFLAC
FLACМигуFantWynoкласWilhFeasPostLukeГудисоглWashНовиtuchkasСлонФорм


   OfflineOsobní galerie uživatele wanikeZobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Zobrazit příspěvky z předchozích:      
Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma

Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory


Časy uváděny v GMT + 1 hodina

Board Security

76180 blokovaných útoků
Powered by phpBB2 Plus, phpBB Styles and Kostenloses Forum based on phpBB © 2001/6 phpBB Group :: FI Theme :: Mody a Credit

[ Time: 0.2113s ][ Queries: 19 (0.0168s) ][ Debug on ]