Obsah fóra Portál Vojna.net Portal
 FAQ  •  Hledat  •  Možnosti  •  Uživatelské skupiny  •  Registrace  •  Profil  •  Soukromé zprávy  •  Přihlášení
Kalendář 
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma

Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma
Autor Zpráva
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 31/12/2007, 10:19  Předmět: Skvělý ! Zdenko Hudeček Odpovědět s citátemDolůNahoru

Zdenko Hudeček


Mluví-li se dnes o slavných kouscích ponorkových velitelů a jejich posádek, bývají obvykle vyzdvihováni námořníci, kteří svou národností pocházejí z tradičních námořních mocností. Tak trochu se zapomíná na ty, jejichž domov moře nemá. A mezi ně patří i Zdenko Hudeček.
Narodil se 22. června 1887 v Terezíně v okrese Litoměřice, v rodině vojenského účetního revizora (za časů Rakousko-Uherska Terezín přirozeně nebyl koncentrák, ale velká pěchotní posádka). Záhy osiřel a malého chlapce se ujal strýc. Německou školu a gymnázium Hudeček studoval ve Znojmě. Následně přestoupil na vojenskou reálku (tedy průmyslovku) ve Fischau a po maturitě byl přijat do námořní akademie ve Fiume (dnešní Rijeka). To byla tehdy velice prestižní škola, a kdo se na ni dostal, to musel být mimořádně schopný a pilný student - obzvláště neměl-li nějaký ten šlechtický titul. Po absolutoriu v roce 1910 byl Hudeček z akademie vyřazen v hodnosti seefähnrich (námořní praporčík, ekvivalent u pozemní armády je asi tak poručík), a protože K. und K. Kriegsmarine převelice dbala na všestranný výcvik svých důstojníků, do roku 1913 sloužil na lodích Tegetthof , Erzherzog Karl (obě bitevní lodě), Zenta (postarší dřevěný křižník), Custozza (důstojnický kurs), znovu Tegetthof, Kaiserin Elisabeth (prakticky to samé, co Zenta), Alfa (torpédový kurs), Szigetvar (křižník), Tb. 12 (torpédový člun), Uskoke a Alligator (oba torpédoborce).
28. června 1913 nastoupil nadějný linienschiffsleutnant (poručík bitevní lodi – hodnost u pozemní armády odpovídající cca kapitánovi) k ponorkovému výcviku v Pule. Ten ukončil 10. března 1914 a vzápětí nastoupil službu na ponorce U-2. To byla vůbec jedna z prvních ponorek, kterou c. k. námořnictvo disponovalo, a byl to stroj konstrukčně vskutku pozoruhodný. Měl například přechodovou komoru, která dokázala vypouštět potápěče, i když byla ponorka pod vodou, a také vysouvací kolový podvozek umožſující jízdu po dně. Nicméně to byl aparát velmi nepraktický – jedna porucha střídala druhou, k vážným záporům patřila i značná nemotornost, zejména při ponoru. Přestože vychytávání „dětských nemocí“, všelijaké předělávky a zlepšováky činorodých námořníků a techniků nebraly konce, k boji se U-2 vůbec nehodila a nakonec sloužila jen pro výcvik a občasné strašení Italů během jejich častých pozemních ofenzív na Terst.
Služba na U-2 skončila Hudečkovi na počátku války – 31. července 1914. Pak byl převelen na dunajský monitor Maros, kterému od 1. ledna 1915 velel a aktivně se účastnil operací na srbské frontě. V srpnu 1915 Hudeček absolvoval kurs pro velitele ponorek a 9. prosince převzal velení zbrusu nové ponorky U-17. To byl sice produkt tehdejší ponorkové mocnosti č. 1. - Německa (třída UB-1, výrobce Germania, Kiel) - ale i tato koncepce byla v té době již zastaralá a malý člun se hodil spíš pro pobřežní strážní službu, než na ponorkové mise. Takže není divu, že jediným Hudečkovým úspěchem na dlouhou dobu bylo potopení čtyřicetitunové albánské plachetnice, a to přesně na Nový rok 1916.
Esem se Hudeček stal až 10. července 1916. Ten den Hudeček jediným torpédem ze vzdálenosti 500 metrů potopil moderní italský torpédoborec Impetuoso a následně úspěšně unikl hlubinným náložím torpédoborce Insidioso.
6. března 1917 se Hudeček konečně dočkal velení na „pořádném“ podmořském člunu – ponorce U-28 (třída UB-2, vyrobeno v Pule, v německé licenci firmy Germania, Kiel). Parametry tohoto stroje již umož?ovaly operace po celém Středomoří a Hudeček jich také náležitě využil. Ne však při první plavbě. Při ní 30. května ponorku poblíž ostrova Korfu atakovaly čtyři italské letouny, poutavé svědectví o tomto útoku zaznamenal torpédomistr Antonín Rambousek:
„Byl jsem na velitelské věži s poručíkem Hudečkem a kolem sedmé hodiny ranní jsem ho upozornil na dva tmavé body ve vzduchu, které se blížily nad nás. Velitel rozpoznal okamžitě italské hydroaviony, nebezpečné ponorkám bombami. Rozkaz „potopit“ byl vykonán s bravurní rychlostí a naše ponorka zmizela zrakům pronásledovatelů, kteří zbytečně plýtvali bombami.
Strojník Karel Rukser opomenul ve spěchu uzavřít akumulátorové ventilační potrubí o průměru asi 24 cm. Zatímco italští letci vrhali 50 kg bomby na místo, kde se ponorka ponořila, v ponorce samé nastala malá panika. Otevřeným ventilačním potrubím hnala se na přední část akumulátorů voda a zalila četné články baterie. Zpozoroval jsem kalamitu a rychle jsem ventil uzavřel. Těch několik vteřin však stačilo, aby voda vniklá do akumulátorů vytvořila v ponorce výbušné chlorové plyny, které posádce hrozily zadušením. Utvořené plyny přinutily ponorku k vynoření se na hladinu. Italští letci za nějakou dobu však opět zpozorovali ponorku na hladině, vrátili se a bomby padaly znovu do moře. Nebylo vyhnutí, ponorka musela znovu pod vodu. Za krátký čas vynořila se opět, a když Italové zjistili marnost snahy zničit ponorku
(spíš jim ale došly bomby nebo palivo – pozn. D), odletěli a ponorce se dostalo možnosti vyčkat noci a dosáhnout přístavu v Boce Kotorské.“ (Rambouskovy vzpomínky jsem poněkud zkrátil – pozn. D)
Pro úplnost dodám, že okolnosti kolem chyby Karla Ruksera s nezavřeným ventilem Hudeček vyřešil takřka pedagogicky. Celá posádka namísto obvyklého volna na břehu musela vyměnit poškozený akumulátor. Těžká dřina měla tak výchovný účinek, že se nikdo z posádky podobné chyby už nikdy nedopustil.
Po opravě se U-28 vydala na druhou misi do Tarentského zálivu, Messinského průlivu a Jónského moře – tedy do „jámy lvové“ - kde sice bylo možno počítat s kořistí, ale též s početnými anglickými, francouzskými a italskými válečnými loděmi a letectvem. 30. června 1917 Hudeček torpédoval a potopil anglický parník J. J. Hall o výtlaku 4 809 tun a následně unikl útoku torpédoborce. O tři dny později Hudeček potopil další anglickou nákladní loď Mongara (8 205 tun).
Při třetí plavbě (9. – 28. srpna 1917) Hudeček opět potopil dvě anglické nákladní lodě o souhrnném výtlaku 7 500 tun. Ponorka byla opět bombardována hlubinnými náložemi a opět se jí podařilo uniknout.
Během čtvrté plavby (26. září – 9. říjen) U-28 hlídkovala mezi Maltou a pobřežím Severní Afriky (až k Alexandrii) a potopila nákladní loď Kirrimoor (3 296 tun). Při návratu na základnu byl však prudkou vlnou z paluby smeten námořník Karel Dvorský a zahynul.
A tak to pokračovalo. Během páté hlídky (6. - 25. ledna 1918) Hudeček potopil tři lodě a při šesté (24. únor – 17. březen) jakbysmet. Při obou těchto hlídkách byla U-28 několikrát napadena jak letadly, tak válečnými loděmi a 8. března na ni dokonce zaútočily dva japonské (!) torpédoborce. V mezidobí mezi pátou a šestou hlídkou kotvila U-28 v Boce Kotorské a posádka tak na vlastní kůži zažila tamější velkou vzpouru námořníků. Ke vzpouře proti špatnému jídlu a důstojnické buzeraci se však nikdo z ponorkářů nepřidal - nechápali ji. Oni sami měli špatné jídlo víceméně pořád a náročná a nebezpečná služba je naopak s důstojníky spíše lidsky sbližovala. Navíc si námořníci i důstojníci na ponorkách byli blízko i věkově – mužstvu bylo v průměru 20 – 25 let a málokterý ponorkový důstojník byl starší třiceti let.
Sedmá hlídka (22. dubna – 1. května 1918) byla pro Hudečka poslední. Operoval opět kolem Malty a tentokrát nepotopil nic. Naopak – sám musel utíkat před torpédoborcem a letadly. A co se stalo 28. dubna, to popsal Hudečkův důstojník, fregatní poručík Johann de Lafontaine hrabě Harnoncourt – Unverzagt:
„Moře bylo neklidné. My jsme se snažili dostat k útoku ze stínu. Klikatění parníků nám vše ztěžovalo a periskop v jasném měsíčním světle dělal navíc stříbrnou čáru. Proto jsme se opět ponořili, ale byli jsme již stejně spatřeni. Po příštím výhledu periskopem následoval povel „torpédo připravit“ a zárove? se před námi objevila ve vzdálenosti pouhých 100 metrů příď parníku s jasným záměrem do nás vrazit! U-28 šla proto ihned do hloubky, ale brzy následoval hrozivý třesk a velmi prudký otřes. Periskop byl odtržen. Jeho dolní část sice zůstala, avšak jeho mosazné obložení bylo pokřivené a viselo na stranu. To však bylo naše štěstí! Kdybychom měli již nové, vyšší pozorovací zařízení, následné provalení vody bychom určitě nemohli zdolat. Takto sice došlo jen k nevýznamné netěsnosti, ale čtyři hodiny nám trvalo, než jsme odstranili nejtěžší škody.
Když jsme později zachytili nepřátelskou radiodepeši, zjistili jsme, že parník hlásil naše potopení. Dopřáli jsme mu tu radost!“
(I tyto vzpomínky jsem poněkud zkrátil – pozn. D)
Po této hlídce šla U-28 do generálky, posádka na dovolenou a Hudeček do Německa na stáž, kde se s německými ponorkáři podělil o své zkušenosti a získal nové. Po návratu do Puly koncem července 1918 už na moře nenastoupil. Byl už příliš zkušený a dobrý a počítalo se s ním pro službu na nových, dvojnásobně větších ponorkách, které byly tou dobou ve výstavbě. Tyto ponorky však nikdy dostavěny nebyly, takže Hudeček až do konce války sloužil jako instruktor. Celkem během své ponorkové služby potopil 47 778 BRT a tento obdivuhodný výsledek je o to cennější, že ho dosáhl až v druhé polovině války, kdy Dohodové mocnosti již zavedly konvojový systém a stále zdokonalovaly protiponorkovou ochranu.
Po válce se Hudeček již 1. prosince 1918 přihlásil do Československé armády. 22. března 1919 převzal velení říční školy v Bratislavě a 1. června byl jmenován velitelem dunajského námořního oddílu. 21. prosince 1919 se Hudeček stal velitelem Československého ozbrojeného loďstva (kromě Dunaje pod něj spadal také labský a vladivostocký (!) oddíl), avšak v této funkci musel čelit různým politickým a prospěchářským tlakům. Itálie například diplomatickou cestou důrazně žádala pro Hudečka soud, kde měl být souzen jako „pirát“, ke štvavé kampani se – jak je v Čechách zvykem - přidali i různí kariéristé, kteří by se rádi dostali na Hudečkovo místo. Italy sice odkázal do patřičných mezí ministr zahraničí Edvard Beneš, proti intrikám závistivců však obrany nebylo. Nakonec bylo čs. válečné loďstvo koncem roku 1921 zrušeno a zůstal jen tzv. „vodní prapor“, začleněný do ženijního vojska. A z něj major Zdenko Hudeček odešel do výslužby 22. června 1922.
Protože měl kapitánský patent, značné zkušenosti a perfektní jazykové vybavení, zaměstnání našel ihned. Pracoval ve vedení civilní čsl. plavby dunajské, a to až do roku 1945. Pak se však – opět díky závistivcům a kariéristům - stalo jeho další působení v této práci nemožné. Dochoval se například tento anonymní dopis, kde jakýsi poválečný „hrdina“ navrhuje:
„Centrální inspektor, bývalý c. k. marineoficír (vhodné pověsit už za 1. republiky) a přítel dalšího c. k marineoficíra Holuba – vlivného člena Legiobanky (poručík Josef Holub byl velitelem ponorky U-27 – pozn. D). Zřídil pro sebe nové havarijní oddělení, obsazené Němci a zrádci, má mnoho Čechů na svědomí a jako bývalý velitel ponorky za světové války by měl viset.“
Tento anonym nebyl zdaleka ojedinělý, a tak šel Hudeček radši ve věku 58 let do penze. Usadil se na Moravě, kde žil dalších téměř třicet let životem nenápadného důchodce. Několikrát ještě navštívil Boku Kotorskou, kde se scházel se svým bývalým druhým důstojníkem z U-28, fregatním poručíkem Friedrichem Stumbergerem Basočič. Oba penzisté tam kdesi na pobřeží objevili rezavou kajutu z rakousko-uherské ponorky a společně v ní ve vzpomínkách nostalgicky trávili volné chvíle.
Zdenko Hudeček zemřel 28. září 1974 ve Frýdku – Místku ve věku 87 let.

Ponorka U-2, třída Lake, technické parametry:
Výtlak: 223/277,5 tuny
Rozměry: 30,5 x 3,62 x 3,85 metru
Motory: 2 x benzínové (od r. 1915 diesel) a dva elektromotory, výkon 720 + 200 HP
Rychlost: 10,3/6 uzlů
Akční rádius: 950 námořních mil na hladině/15 pod hladinou
Výzbroj: 3 x 450mm torpédomet (2 x vpředu, 1 x vzadu), od r. 1915 37mm kanón
Posádka: 17 mužů
Do služby zařazena 22.6.1911, v roce 1920 připadla Itálii, okamžitě sešrotována

Ponorka U-17, třída UB-1, technické parametry:
Výtlak: 127,5/142,5 tuny
Rozměry: 28 x 5,15 x 2,73 metru
Motory: 1 x Daimler – Diesel, 1 x elektromotor, výkon 60 + 120 HP
Rychlost: 6,5/5,5 uzlu
Akční rádius: neznámý
Výzbroj: 2 x 450mm torpédomet, 37mm kanón
Posádka 15 mužů
Do služby zařazena 6.10.1915, v roce 1920 připadla Itálii, okamžitě sešrotována

U-17 v Boce Kotorské v červenci 1916

Image


Ponorka U-28, třída UB-2, technické parametry:
Výtlak: 268/307 tun
Rozměry: 37 x 3,85 x 3,72 metru
Motory: 2 x Diesel, 2 x elektromotor, výkon 270 + 280 HP
Rychlost: 9/7,5 uzlu
Akční rádius: 6 600 námořních mil na hladině/130 pod hladinou
Výzbroj: 2 x 450mm torpédomet, 75mm kanón Škoda L/30, 8mm kulomet
Posádka: 23 mužů
Do služby zařazena 26.5. 1917, v roce 1920 připadla Itálii, okamžitě sešrotována

Hlavní (a v podstatě jediné sehnatelné) zdroje:
Jindřich Marek, Žraloci císaře pána, Svět křídel, 2001
Jiří Novák, Bitva o Jadran, Books Brno, 1998
Jiří Novák, Torpédo Pal!, Naše vojsko, 2001
Jaroslav Hrbek, Velká válka na moři, 1. díl – 1914, Libri, 2001
Jaroslav Hrbek, Velká válka na moři, 2. díl – 1915, Libri, 2001
Jaroslav Hrbek, Velká válka na moři, 3. díl – 1916, Libri, 2001
Jaroslav Hrbek, Velká válka na moři, 4. díl – 1917, Libri, 2002
Jaroslav Hrbek, Velká válka na moři, 5. díl – 1918, Libri, 2002

Zdenko Hudeček

Image

Hudeček (vykukuje zpoza věže)

Image

Hudeček se svým štábem při obědě

Image

Posádka U-28

Image

Velitelské stanoviště na ponorkách třídy UB2

Image




Naposledy upravil Destroyman dne 9/12/2009, 12:36, celkově upraveno 8 krát
  
Morybundus
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 9/1/2008, 20:42  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Destroy SUPER OPRAVDU SUPER ČL?NEK.
Nechápu jak mi to tady mohlo uniknout Shocked Rolling Eyes


  
hoblik
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 10/1/2008, 09:13  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

No tak to je bomba, netušil jsem že se Čech dostal tak vysoko!


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 10/1/2008, 09:43  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Hudeček coby Čech nebyl mezi ponorkovejma velitelema žádnou výjimkou. Byl co do úspěšnosti "až" třetí nejlepší c.k. ponorkář. První byl Rakušan Georg von Trapp, druhý Rudolf Singule (z Brna), čtvrtý Josef Holub, pátý Leo Prášil...
A řádili i další Češi. Václav Voseček vybudoval námořní letectvo (v r. 1914 nejlepší na světě - zatímco piloti nad Francií po sobě stříleli leda z pistolí, rakušácký letadla už měly kulomety, bomby a zkoušeli i vysílačky!), kterýmu v letech 1917 - 18 velel kontradmirál Bořivoj Rado?, atd. atd.
Je to hodně zajímavý a v podstatě "neoraný" téma. Ale nejdřív dodělám ten Guadalcanal, teď sem se s tím nějak zasekl Sad
Ale zpátky k Hudečkovi. Tohle by měl být dunajský monitor Maros, na kterém Hudeček takřka rok sloužil, z toho více než polovinu té doby mu velel.

Image

A Marosova sesterská loď Leitha, přesněji řečeno její trup. Zde v Budapešti před rekonstrukcí v osmdesátých letech minulého století.

Image

...a po rekonstrukci dnes. Loď slouží jako muzeum.

Image

Další fotky sem ještě dodám (jen co je seženu Embarassed )




Naposledy upravil Destroyman dne 30/11/2009, 09:50, celkově upraveno 5 krát
  
private_joker
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 10/1/2008, 21:30  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

dobrééé Smile good info Smile


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 6/6/2008, 13:32  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Konečně jsem doplnil fotky...


  
Martas2411
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 6/6/2008, 18:37  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Ty fotky Zdenko Hudečka a jeho ponorky jsou boží,prostě čumím. Shocked
Než jsem si přečetl knihu Bitva o Jadran ,vubec jsem neměl ponětí jaké jsme měli skvělé mořské vlky.


  
degrel
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 7/6/2008, 16:10  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

to teda žasnu a destroy smekam klobouk


  
rudel
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 8/6/2008, 02:14  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Destroyeru tleskám, ty si lepší jak historie cs. Very Happy


  
miracles
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 30/7/2008, 20:00  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

paradny clanok Destroy, Laughing


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 5/9/2008, 09:04  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

V čánku jsem se zmínil, že Hudeček na začátku První světové sloužil na dunajském monitoru Maros. A protože jsem narazil na pár zajímavých faktů právě z této doby Hudečkova života, doplním to jako komentář.
Monitor Maros byl spolu se svou sesterskou lodí Leitha uveden do služby v roce 1872, a ačkoli se tedy jednalo o plavidla vskutku obstarožní, zaválčily si docela dost. Od srpna 1914 (tedy okamžitě po Hudečkovu nástupu na loď) Leitha i Maros podporovaly dělostřelbou útok rakouských vojsk na řece Sávě a ničily srbské baterie na výšinách Mišaru. Tam také zasáhl Leithu 3. října 1914 granát, který zasáhl dělovou věž a zabil v ní všechny přítomné. I Maros byl zasažen, a to téměř přesně na den o rok později (8. října 1915), a to u Bělehradu. Po zásahu do nástavby zahynula takřka celá posádka. Ale tou dobou již Hudeček na lodi nesloužil – právě byl v kursu pro velitele ponorek.
Po vstupu Rumunska do války (27. srpna 1916) ostřelovaly již opravené Leitha a Maros pontonový most u Rjahova a přístav Giurgiu, dále postupovaly s rakouskými vojsky a koncem téhož roku ostřelovaly cíle na dolním Dunaji. Během roku 1917 již Leitha a Maros používány nebyly a v dubnu 1918 byly odzbrojeny a vyřazeny ze služby. Konec války obě lodě zastihl v Budapešti. Maros šel po válce do šrotu, zapomenutý trup Leithy desítky let chátral v budapešťském přístavu, před pár lety byl opraven a loď dnes můžeme navštívit, protože je upravena jako muzeum. (fotka výše)




Naposledy upravil Destroyman dne 13/10/2008, 13:51, celkově upraveno 2 krát
  
miracles
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 5/9/2008, 09:56  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

No tak na tu loď by som sa išiel pozrieť, a keď pôjdem do budepešti tak tam určite zavítam. Každý rok zviknem isť z rodinou do budapešti na taky menší nákup, ak tam pojdem tak tam narobim nejake fotečky a potom ich sem dám


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 5/9/2008, 10:01  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Tak to by bylo úžasný, Miro! Já to tam mám přece jenom trochu z ruky...


  
degrel
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 5/9/2008, 10:07  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

nu Destroy my mužeme na výlet tak do Dresden

http://www.warmuseums.nl/gal/109gal.htm


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 5/9/2008, 10:26  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Taky pravda. Wink


  
Zobrazit příspěvky z předchozích:      
Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma

Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory


Časy uváděny v GMT + 1 hodina

Board Security

58176 blokovaných útoků
Powered by phpBB2 Plus, phpBB Styles and Kostenloses Forum based on phpBB © 2001/6 phpBB Group :: FI Theme :: Mody a Credit

[ Time: 0.1825s ][ Queries: 19 (0.0129s) ][ Debug on ]