Obsah fóra Portál Vojna.net Portal
 FAQ  •  Hledat  •  Možnosti  •  Uživatelské skupiny  •  Registrace  •  Profil  •  Soukromé zprávy  •  Přihlášení
Kalendář 
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma

Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma
Autor Zpráva
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 2/2/2009, 11:21  Předmět:  Francouzský comeback 4 – Cesta do Libye Odpovědět s citátemDolůNahoru

Francouzský comeback 4 – Cesta do Libye


Léto a podzim 1941 strávily 1. a 2. Divize Svobodné Francie v Sýrii. Dopl?ovaly stavy, cvičily nováčky a přezbrojovaly se zbraněmi ze skladů bývalé levantské armády. Palebná síla jednotek se zvětšila o ukořistěné kulomety a 75 mm děla. Jásali i tankisté, protože náhradou za své muzeální tanky Hotchkiss H 39 – vesměs zničené nebo poškozené v levantské kampani – dostali dvacítku zbrusu nových Renaultů R 35. Nezaháleli ani důstojníci. Kromě svých běžných povinností pořádali jakési společné sedánky a debatovali o metodách boje v moderní válce. Všichni se shodli na tom, že většinu předválečných pouček je nutno hodit za hlavu, a že nejhorším nepřítelem pěchoty je tank. Proto se snažili dát dohromady nějaký soubor metod, jak tanky ve velkém ničit. Právě v těchto dnech vymysleli spousty teorií, které se později snažili uplatnit v praxi – od účinného kladení minových polí přes co nejefektivnější způsoby řízení dělostřelecké palby, až po stavbu bizarních improvizovaných samohybných děl (náklaďáky s upravenými 75 mm polními děly na korbě). Z večerních debat při víně postupně vykrystalizovaly i dva základními principy, kterými se armáda Svobodné Francie měla řídit až do konce války.
- Opustit termín souvislá fronta. Mobilita nade vše.
- Všechny jednotky od praporu po divizi musí být kdykoli schopny obrany, přesunů i útoků. K tomu musí být směřován výcvik, struktura jednotek, jejich pohyblivost a palebná síla.
Část Francouzů se mezitím v Sýrii opět dostala do boje. Na severu, v oblasti Džeziréhu, vypukly v srpnu 1941 nepokoje mezi beduínskými kmeny. Generál Koenig tam poslal 2. prapor 13. polobrigády (i s Otto Wagnerem, čerstvým velitelem 6. roty), aby situaci uklidnil. To se za cenu čtrnácti padlých a jednadvaceti raněných celkem zdařilo a beduíni válečnou sekeru radši zakopali. Co se týče Wagnera, ten to s nástupem k rotě rozhodně neměl jednoduché. Jak je všeobecně známo, legionáři nejsou zrovna žádní beránci, ti se s ničím moc nemažou. A 6. rota byla navíc dost stmelenou partou – vždyť její jádro mělo za sebou válečné kampaně v Norsku, Gabunu, Eritreji a Levantě. Na „přivandrovalce“ Wagnera se koukali tak trochu podezíravě a bylo jen na něm, jak si se situací poradí. Wagner si časem důvěru legionářů získal, ale rozhodně to nebylo hned – vlastně až na frontě. Ve Wagnerově deníku se tak občas objevují podivné poznámky jako například tato: „Opět budu spát na spacím pytli a nikoliv ve spacím pytli… Je lepší se probudit se studenýma nohama než s proříznutým hrdlem. Vpravo od spacího pytle mám těžký kolt…“ K získání respektu legionářů Wagner používal různé metody. Pomohla mu třeba jeho lovecká váše?, poměrně často dodával do kuchyně čerstvou zvěřinu a legionáři dostávali chutnou baštu, kterou jim jiné roty záviděly. A navíc: z  peněz takto ušetřených za nákup potravin Wagner založil „černý fond“, ze kterého kupoval alkohol, cigarety a čokoládu, a když byl spokojen s plněním úkolů, rozdával je vojákům. Současně si však uměl i dupnout, čili „dát fr?ák“ jak sám říkal. V jeho deníku se dá najít i toto:
„4.1. 1942. Nařídil jsem vylepšit tábořiště, vykopat půl metru hluboké jámy a do nich postavit stany, také jsem nařídil vykopat jámy pro auta a palebná postavení pro protiletadlové kulomety. Mužstvo bručí, bručí i poddůstojníci. Samozřejmě je to hodně kopání. Přicházejí velitelé čet, že je poddůstojníci upozornili, že budou-li postaveny stany v jámách, budou v případě většího deště zaplaveny – tož jsem k nim byl hodně studený.
Vyslovil jsem podiv nad tím, že velitelé čet neumějí poddůstojníkům věc vysvětlit. Nařídil jsem nástup celé roty a vysvětlil jim, že z jámy, ve které stojí stan, je nutno prokopat stružku, aby v případě deště voda odtékala, že je smutné, že na to tak zkušení a ostřílení chlapi (to jsem jim trochu zalichotil) sami nepřišli. Ostatně, je lepší namočit si zadek, než mít střepiny leteckých bomb v břiše. Stejně nežádoucí by byly střepiny v motorech aut. Němci jsou na Krétě vzdálené asi 500 km – tedy za hodinu letu zde mohou být a já nemyslím, že je na moři nějaká hlásná služba. Mohou tedy přiletět bez výstrahy. Chtějí-li moji stateční chlapci mermomocí umřít, tož věřím, že k tomu budou mít brzy příležitost za lepších podmínek…
Dal jsem rozchod legionářům a nechal si kolem sebe jen poddůstojníky. Vyjádřil jsem své překvapení, že mají tak malý vojenský rozhled a tak malý vliv na mužstvo, upozornil jsem je, že jejich další povyšování je v mých rukách, že i když je zbytečně neproháním, tak dobře vidím. Pak jsem jim stručně vysvětlil, že nejsem na vojně nováčkem, i když jsem v legii teprve krátkou dobu. Kdyby se uměli kouknout, že si toho mohli všimnout…
Snad si to mládenci zapamatují, že si na toho zatraceného cizince nepřijdou s nějakým bručením.“


Wagnerovy lovecké momentky


Image Image


O vztahu Wagnera k jeho legionářům, ještě bude řeč, jen prozradím, že nakonec si Wagner dokázal získat slušné renomé, a to i ze strany nadřízených včetně generála Koeniga. Jednu velkou oporu mezi legionáři ale měl už od začátku, a to v osobě seržanta Krajčíka ze Zvolena. Krajčík byl totiž bezesporu velmi činorodý muž. Tu přitáhl z pouště rozbitý kulomet a opravil ho, pak z minového pole přikutálel rezervní kolo z rozbitého náklaďáku a jindy sehnal nádrž na vodu. Zkrátka: stal se jakýmsi intendantem – amatérem, Wagner věděl, že je na něj vždycky spolehnutí a Krajčík se stal členem jeho štábu.
A teď zpátky k všeobecné situaci. V září 1941 nařídil Koenig vojenské manévry v prostoru Halabu a patrně se docela povedly, protože prohlásil: „Od lo?ska se hodně změnilo a výsledek (cvičení) utlumil neblahé vzpomínky na rok 1940.“ To de Gaulla povzbudilo a začal jednat o co nejrychlejší nasazení na frontu. 7. října poslal Churchillovi nótu požadující zapojení FFL do plánované listopadové ofenzívy v Západní poušti. Současně se obrátil na Wawellova nástupce generála Auchinlecka s přáním, aby „francouzské síly bok po boku s britskými vojsky udeřily v Libyi na Němce a Italy“. Leč Britové s odpovědí vůbec nepospíchali. Ofenzíva začala 18. listopadu, ale teprve 27. listopadu dostal de Gaulle od Churchillova náčelníka štábu generála Ismaye odpověď. A byla to těžká facka. Ismay mimo jiné napsal: „Síly Svobodné Francie dosud neabsolvovaly buď žádný nebo pouze nedostatečný výcvik na stupni divize a brigády. V žádném případě by tedy nebylo možné jejich včasné soustředění, vyzbrojení, vybavení a vycvičení…“ De Gaulle zuřil. Podle něj byli jeho vojáci vycvičeni a vybaveni dost a odmítnutí chápal jako anglický podraz. Ještě téhož dne k sobě pozval sovětského velvyslance Bogomolova a nabídl mu přesun obou divizí na východní frontu. Bogomolov jen zíral s otevřenou papulou, ale nabídku do Moskvy poslal. Tam asi způsobila pozdvižení a rozruch, protože odpověď přišla až 10. prosince a – byla kupodivu kladná. Počítám ale, že se sovětští generálové o de Gaullově zdravotním stavu nejdřív poradili s psychiatry. V té době už měl ovšem de Gaulle tři dny v rukou osobní Churchillův dopis, který se ho snažil uchlácholit tvrzením, že „generál Auchinleck si velmi přeje nasazení Francouzů v Libyi“ a navrhoval poslat do boje jednu divizi. De Gaulle ještě chvíli vyhrožoval, že pošle do Ruska tu druhou, ale asi to nemyslel moc vážně, protože do SSSR nakonec odcestovala jen čtrnáctičlená parta pilotů, později známá jako letka Normandie. Ta se podrobila výcviku na letišti Ivanovo u Moskvy, kde byla přeškolena na letadla Jak-1. Do boje se Francouzi poprvé dostali 17. dubna 1943 jako doprovod bombardérů 18. gardového bombardovacího pluku při útoku na letiště Sešča nedaleko Smolenska. Nutno podotknout, že Francouzi se v Rusku řádně pochlapili - například jen červenci a srpnu 1943 sestřelili v prostoru Orla 23 letadel. Postupně přicházeli další letci, a tak z nich byl byl 25. května 1944 vytvořen letecký pluk vyzbrojený stíhačkami La-5 a Jak- 9. Dohromady jich sloužilo na východní frontě asi šedesát s opravdu impozantními konečnými výsledky – 237 sestřelů jistých a 37 pravděpodobných. Na zemi dále zničili 45 strojů a kromě toho si připsali 132 automobilů, 22 lokomotiv, 2 hlídkové lodi atd., atd. Vlastní ztráty vypadaly takto: 15 letců mrtvých, 31 nezvěstných a 6 těžce raněných. Tři piloti byli jmenováni Hrdiny SSSR - kapitán Albert (23 sestřelů jistých, 10 pravděpodobných), kapitán de la Poype (16 sestřelů) a posmrtně poručík Lefevre (12 sestřelů).

Třináct pilotů eskadrily Normandie se sovětským instruktorem. Ten čtrnáctý patrně fotografoval.


Image


Ale abych to nezakecal, nakonec to dopadlo tak, že na frontu byla poslána prozatím jen 1. DFL, 2. DFL zůstala v Sýrii. De Gaulle si nicméně mohl své šarády na nejvyšší diplomatické úrovni klidně ušetřit, jeho podřízení totiž o něco dřív vyjednali s Angličany úplně stejné výsledky. 28. listopadu z vlastní iniciativy odcestovali do Káhiry generálové Catroux a Koenig, aby dojednali zařazení obou divizí do svazku 8. armády. Zatímco Catroux jednal s nejvyššími veliteli a dostal jen neurčitý slib, že „Svobodní Francouzi budou proti Němcům bojovat co nejdříve“, Koenig se pustil do debat s „menšími rybami“ a - byl úspěšný. Angličané mu s klidem Angličanů vysvětlili, že válka s Afrikakorpsem je úplně jiná liga než s jakou se Francouzi zatím setkali v Eritreji nebo Levantě. Koenig naslouchal, nechal si vysvětlit problematiku pouštní logistiky a pochopil, že většina výzbroje a výstroje, které získal po vichystech v Levantě, by mu po pár dnech nebyla k ničemu – Britové by asi jen těžko mohli dodávat náhradní díly pro francouzské náklaďáky a tak podobně. Bylo mu jasné, že má-li se jeho divize dostat do boje, musí se přezbrojit na anglický standart. Což ovšem nebylo snadné, protože Britové tehdy měli málo materiálu i pro svá vojska. Na druhou stranu ale zanechal v anglických generálech dojem prvotřídního vojenského profesionála, a takového rozhodně nechtěli nechat zahálet. Zkrátka: po desetidenním jednání bylo rozhodnuto. Francouzi si ponechají své pušky, kulomety a děla a Britové pro jednu divizi vyškrábou ze dna svých zásob hlavně náklaďáky, protitankové pušky a minomety. Současně se vyřešila i otázka statutu 1. DFL. Angličani pojem „lehká divize“ neznali, proto si ji ve svých plánech překřtili na „First Free French Brigade Group“ (první francouzská brigádní skupina), a bylo hotovo, přesun do Západní pouště mohl začít. Starý „hujer“ Catroux se celému snažení pokusil hodit ještě jeden klacek pod nohy, když z velení 1. DFL odvolal Koeniga a nahradil ho služebně starším generálem de Larminatem, ale Angličané už Koeniga nedali. Ne že by proti de Larminatovi měli něco osobního, ale Koeniga znali a věřili mu. Catroux musel couvnout a de Larminat zůstal oficiálním velitelem obou divizí.
O Vánocích roku 1941 se jednotky 1. DFL vydaly na cestu a počátkem ledna se shromáždily v El Dabě, vojenské základně dvě stě kilometrů od Alexandrie. Cesta proběhla tak nějak „normálně“, i Wagnerův deník se zmi?uje jen o drobných haváriích a také dezercích, například:
„24. 12. Už ráno jsem zjistil, že můj osobní šofér Belgičan D. V. zmizel a s ním jeho zbra?, nářadí z auta a moje polní láhev. Legionář D. V. měl odslouženo osm roků v legii. Současně dezertoval další Belgičan od doprovodné roty. Vzali si „na památku“ sanitní vůz. Patrně se jim zdálo, že je motoricky lepší než můj velitelský vůz, a že v sanitce snáze proklouznou přes kontrolní orgány. Celý případ je výsledkem agitace, kterou prováděly v cizinecké legii spojenecké armády, aby získaly pro své jednotky dobré, nebo řekněme spíš „ostřílené“ vojáky, protože ten, kdo opustí svou jednotku, když se jede na frontu, není dobrým vojákem…“
O pár dní později se Wagner už tak nerozčiloval:
„3. 1. Ráno scházejí dva nováčkové – Arméni, včera dezertovali tři nováčkové – ?ekové. Inu, blížíme se k frontě… Žádná škoda takových lidí.“
A radši si cestou sháněl výzbroj, tak třeba:
„6. 1. Chlapci vymontovali z křídel rozbitého letadla několik kulometů značky MAC – ráže 7,5 mm, tak jsem jeden dostal. Má velkou kadenci, improvizovaný podstavec a šest zásobníků. Až obdržím velitelský vůz, dám na něj tenhle kulomet namontovat – budu se jím ohánět proti letadlům. Samozřejmě, trofejní materiál nebereme do inventáře.“
A Wagner nebyl zdaleka sám, 1. DFL šla na frontu s jedním dělem nebo těžkým minometem na čtyřicet mužů, u Britů byl v té době běžný průměr sedmdesát. Kromě toho Wagner využil každou volnou chvilku, aby ještě pocvičil své muže:
„7., 8., 9. 1.: Podařilo se mi urvat 3 dny pro doplnění výcviku, provedli jsme ostrou střelbu z minometů, těžkých kulometů – snažím se, aby všichni uměli zacházet se vším – zkrátka, kdyby mi zabili minometčíka, abych měl za něj ihned náhradu. Až budeme v dotyku s nepřítelem, nebude již možno někoho cvičit.“
Francouzi se zkrátka pokojně připravovali k odjezdu na frontu:
„Můj rotní poddůstojník přes auta a někteří šoféři přehánějí „systém D“ (demerdez vous = šlohni co můžeš). Před kantýnou u silnice se zastavil anglický poddůstojník s vozidlem, aby si dal „whisky and soda“ a než se osvěžil, zmizelo mu nejen nářadí, ale i karburátor s olejovým filtrem proti prachu.“
A jak to šlo dál? Situace v Západní poušti momentálně vypadala tak, že Britové útočili. Rommel ustupoval, a aby Spojencům ztížil postup, nechal za sebou opevněné tábory – Sollúm a průsmyk Halfája. Tam se bránila část italské divize Savona a prapor 104 pluku pancéřových granátníků majora Bacha, dohromady 6 300 mužů. Sollúm kapituloval 12. ledna 1942, zbývala Halfája, kterou měli dobýt právě Svobodní Francouzi. Než k Halfáji dorazili, vzali si Italy a Němce do prádla letci a námořníci a bombardováním se Francouzům kapánek snažili ulehčit práci. Generální útok měl začít 21. ledna, ale už k němu nedošlo – posádka průsmyku se vzdala. Ne že by se Němci a Italové nově příchozích Francouzů nějak polekali, důvodem ke kapitulaci byl prostý nedostatek potravin a hlavně vody. Věčně nespokojený Wagner jako vždycky brblal:
„Dostal jsem rozkaz „palbu zastavit“. Jaká smůla! Konečně jsem měl možnost si zaútočit – a oni se vzdají. Při polním tažení ve Francii v roce 1940 jsem stále musel ustupovat. A vždycky tak tak, že jsem nebyl úplně obklíčen a nebyl nucen svést svůj poslední boj. A zde, když jsem měl konečně možnost je donutit, aby vyhodili zbraně ze zákopu a zvedli ruce, jsem se k tomu ani nedostal.“
Po pádu průsmyku Halfája dostala 1. DFL za úkol vybudovat skrz něj silnici. Wagner sháněl trhaviny, sbíječky a mimo jiné se věnoval i zajímavým otázkám zoologie:
„Prohlížím jesky?ku, jestli v ní nežije nějaké škodlivé zvíře. Opatrně odvaluji kameny – pod jedním byl zalezlý škorpión barvy olivově šedé, takový je prý méně nebezpečný než škorpión barvy černé. Myslím, že mrtvý škorpión je ještě méně nebezpečný ať má barvu jakoukoliv. Tož jsem ho tím, kamenem hned klepl – zabýval jsem se pak úvahou, zda to byl sameček nebo samička. Mám značné mezery ve všeobecném vzdělání, pokud se škorpiónů týče… ani nevím, žije-li samotářsky, nebo má celý harém, nebo žije pohromadě s paní škorpiónovou… Také je možné, že žije několik rodin pohromadě. Bylo by dobré to vědět, neboť obývá-li jesky?ku více škorpiónů, raději bych nocoval pod širým nebem.“
Postupně se Francouzi museli naučit žít v poušti, problémy byly hlavně s vodou. Obvykle si museli vystačit s jednou polní láhví (dva litry) na den, jen málokdy to bylo víc. Proto se většina z nich přestala holit a spustila řádného „bíbra“. Život znepříjem?ovaly i pouštní bouře.
Situace na frontě se mezitím vyvíjela tak, že Rommel dostal posily a úspěšně se pokusil o protiútok. 1. DFL dostala za úkol společně s polskou karpatskou brigádou vybudovat obranné pásmo u El Mechilí. A v této době přišly i první ztráty. Úplně prvním mrtvým byl kapitán Pichat, který se pokusil v písečné bouři řídit dopravu a přejel ho vlastní kamion. Tím druhým byl Wagnerův legionář Towel, jediný Angličan u 6. roty. 29. ledna ho našli mrtvého, a protože bylo v jeho zákopu pěkně nablito, vyšetřovalo se, zda nezemřel na nějakou nakažlivou nemoc. Nakonec se přišlo na to, že den předtím potkal anglického provianťáka, a ten krajanovi natankoval plnou feldflašku jamajského rumu. A protože byl Towel krkoun a s nikým se nerozdělil, a protože se - jak už jsem řekl - do feldflašky vešly dva litry, věc byla jasná a vyšetřování „nakažlivé choroby“ bylo rychle uzavřeno.
U El Mechilí se však nebojovalo. Rommelovi došly pohonné hmoty a musel svůj útok přerušit. Toho Spojenci využili, přeskupili se a vybudovali tzv. gazalskou obrannou linii, která měla chránit Tobrúk. Linie se táhla od pobřeží asi osmdesát kilometrů na jih. Tvořilo ji několik opevněných táborů (tzv. „boxů“) a prostor mezi nimi byl s neobyčejnou hbitostí vyplněn minovými poli. Nejjižnější box se jmenoval Bir Hakim, a právě ten dostali na starost Francouzi. Válka v poušti se prozatím takřka zastavila, obě strany čekaly na příchod posil.
Pokračování zde: http://www.vojna.net/portal/viewtopic.php?p=9415#9415

Koenig (ten oholený - holt jako generál měl asi větší příděl vody a holit se mohl) v Bir Hakimu


Image




Naposledy upravil Destroyman dne 4/11/2009, 15:33, celkově upraveno 3 krát
  
private_joker
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 3/2/2009, 12:27  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

ha...toho anglána čo prišiel na whiskey tak toho pekne okradli Very Happy to mi pripomína vtip o rómoch v stajni F1 Very Happy Smile inak ako vždy článok ma zaujal Smile dobre napísané a obsahuje pre m?a nové info Smile


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 3/2/2009, 15:31  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Nojo, oni byli Francouzi tím "systémem D" vyhlášený široko daleko. Wagner třeba popisoval, že šel za velitelem, aby mu dal lejstro na nářadí k autům, aby ho mohl ve skladu vyfasovat. A velitel se s ním vůbec nebavil! Teprve pak mu zkušenější legionáři vysvětlili, že s takovejma prkotinama se za velitelem nechodí, že nářadí se v legii odjakživa krade.
Anebo s tou stavbou silnice: Wagner šel za velitelem, aby mu dal sbíječky a trhaviny. A velitel mu řekl "legie dostala rozkaz a prošla horou", tím to pro něj haslo. Wagner z toho byl celej tumpachovej, ale pak mu někdo řekl, že to byl citát, co byl napsanej v pevnosti Sidi-bel-Abbes na zdi, že kdysi v Maroku legionáři vykopali tunel skrz kopec obyčejnejma polníma lopatkama, a že tyhle citáty jsou v legii jakýmsi zákoníkem nebo tak něco. Tak si to všechno musel Wagner obstarat sám - trhaviny sehnal rotmistr, protože měl ve skladu kamaráda a sbíječky mu půjčili Angličani - o ně se ale postaral sám Koenig.
Jojo, s legionářema se nikdo nemaže a oni se teda taky s nikým moc nemažou.


  
private_joker
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 4/2/2009, 11:05  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

je vidieť že všade je armáda rovnaká Smile komplikácie...ulahčenia....kradne sa Smile


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 4/2/2009, 12:01  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Anebo jak říká tvůj krajan Ján Sýkora: "na vojne sa nikdy nekradne, na vojne sa vždy iba premiest?uje" a dokládá to názorným příkladem - http://jansykora.blog.sme.sk/c/49179/Ako-sme-na-vojne-nadporucikovi-Vojnarovicovi-naimpregnovali-hlavu.html Mr. Green


  
Manstein
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 4/2/2009, 17:32  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

hehe parada ten clanok Razz


  
private_joker
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 5/2/2009, 10:27  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

našiel som na nete dve zaujímavé fotky Smile

1. Malo by sa jednať o popravu nemeckého špióna v Allepe, v Sýrii roku 1943.

2. Kpt. Otto Wagner v CL. Vraj je to fotka z nejakého arabského časopisu Shocked


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 5/2/2009, 10:56  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

ÚÚÚ, private, tys mi dal Exclamation
Tu druhou fotku jsem si šetřil do dalšího dílu....
No neva, ještě mám Wagnera v krytu, Wagnera v poušti a Wagnera jen tak - fousatýho, to mi musí stačit.


  
private_joker
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 5/2/2009, 11:12  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

oou sorry kámo Sad to som fakticky nevedel....šak keď chceš stiahnem to Wink


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 5/2/2009, 11:46  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Néé, dobrý, nech to tam. Myslím, že takhle vložený fotky neregistrovaní návštěvníci stejně neviděj, tož toho Wagnera do příštího článku asi stejně dám (ten příští článek bude asi dost dlouhej, už mám dvě stránky ve Wordu a Francouzi si ještě ani nepicli Twisted Evil )
A kromě toho - byl bych blázen, kdybych si každýho doplnění nevážil, ne? Wink


  
private_joker
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 5/2/2009, 12:20  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Smile už teraz mi tečú sliny na ten čláánok Smile okej....som rád že sme sa nazvájom pochopili Very Happy


  
rudel
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 5/2/2009, 15:10  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Tak to hej na vojne sa určite nekradne, ale jak si ten anglán odskočil a zmizli mu dosť podstatné časti auta tak to ma dostalo. Laughing


  
Zobrazit příspěvky z předchozích:      
Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma

Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory


Časy uváděny v GMT + 1 hodina

Board Security

55795 blokovaných útoků
Powered by phpBB2 Plus, phpBB Styles and Kostenloses Forum based on phpBB © 2001/6 phpBB Group :: FI Theme :: Mody a Credit

[ Time: 0.2466s ][ Queries: 19 (0.0843s) ][ Debug on ]