Obsah fóra Portál Vojna.net Portal
 FAQ  •  Hledat  •  Možnosti  •  Uživatelské skupiny  •  Registrace  •  Profil  •  Soukromé zprávy  •  Přihlášení
Kalendář 
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma

Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma
Autor Zpráva
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 23/3/2009, 10:00  Předmět:  Francouzský comeback 6 – Bir Hakim, část 2. Odpovědět s citátemDolůNahoru

Francouzský comeback 6 – Bir Hakim, část 2.


25. května


Na konci května Rommel usoudil, že má dost sil na rozhodující ofenzívu, která měla zničit Spojenecká postavení na gazálské linii. Britská špionáž však jeho úmysly odhalila a do Bir Hakimu se dostavil generál de Larminat, aby Koeniga informoval, že nazítří odpoledne se dá očekávat nepřátelský útok. V předvečer bitvy Koenig nechal přesně spočítat, čím v Bir Hakimu vlastně disponuje. Bylo to:
- 3 723 mužů, z toho 3 225 v postaveních
- 103 Angličanů (19 ve styčné misi kapitána Tomkinse plus 84 protiletadlovců ze 43. protiletadlové baterie)
- 24 kanónů ráže 75 mm
- 30 protitankových kanónů ráže 75 mm
- 14 protitankových kanónů ráže 47 mm
- 18 protitankových kanónů ráže 25 mm
- 18 protiletadlových děl bofors ráže 40 mm
- 12 protiletadlových děl oerlikon ráže 25 mm
- 2 čtyřhlav?ové protiletadlové kulomety ráže 13,2 mm
- 96 protiletadlových kulometů
- 270 kulometů bren
- 72 kulometů vickers
- 40 minometů
- 63 Bren-Cerrierů
- 400 aut různých typů
- protiletadlové zbraně měly 200 granátů na hlave? a na den, pro ostatní dělostřelectvo bylo k dispozici dohromady 1 400 granátů na den, přičemž se počítalo s deseti dny bojů.
- 2,25 litru vody na muže a den

Hodně mužů a logicky i zbraní se však momentálně nacházelo mimo Bir Hakim. Byli na různých hlídkách, v předsunutých postaveních a v minovém poli severně od tábora.
Otto Wagner byl ten den stručný:
Němci mají dnes útočit a neútočí.

26. květen


Posádka ráno zahájila normální činnost, ale po táboře běžely různé fámy. Francouzi byli neklidní, neklidný byl i Koenig a celkem zbytečně nechal ještě jednou zjistit početní stavy a výzbroj. Dopoledne však uplynulo bez mimořádných událostí. Teprve po obědě kapitán Hautefeuville zaznamenal neobvyklou německou rádiovou aktivitu. Po půl třetí předsunuté hlídky hlásily rozsáhlé přesuny nepřítele a o půl hodiny později se na obzoru objevil mrak prachu. Francouzské dělostřelectvo, které bylo na hlídkách mimo Bir Hakim pálilo na německé kolony na hranici svého dostřelu a v noci se stáhlo do tábora.

27. květen


V sedm hodin ráno Francouzi na horizontu zpozorovali velkou kolonu směřující na jih. Tam se před několika dny umístila 3. motorizovaná indická brigáda, a protože se ještě nestihla pořádně zakopat, Němci a Italové ji jednoduše smetli. Přesunující se kolony sledoval z velitelského stanoviště podplukovníka Broche i Koenig. Později ve svých pamětech napsal:
„Jaká fantastická kavalkáda! Byl jsem z toho vyděšený… a obdivoval jsem to.“
Ale „fantastická podívaná“ netrvala dlouho. Ve čtvrt na devět jedna z kolon zamířila k Bir Hakimu. Tvořil ji tankový 132. pluk divize Ariete a 8. motorizovaný pluk bersaglierů, jejichž úkolem bylo dobýt Bir Hakim z chodu. Rommel si byl tak jist vítězstvím, že italský útok nepodpořil ani dělostřelectvem, ani letectvem. Patrně si o Francouzích od roku 1940 myslel své, ale tentokrát se spletl.
Francouzská děla mlčela do té doby než ve vzdálenosti něco přes kilometr explodovala pod prvním tankem mina. V ten moment začaly po Italech pálit všechny hlavně. Italská pěchota se stáhla, naskákala na náklaďáky a ujela pryč. Tanky však minovým polem pokračovaly dál. První vlna byla rozptýlena kanonádou, druhá zaútočila na postavení 2. praporu legie. A opět mnoho z nich najelo na miny, jiné se staly terčem francouzských dělostřelců. Avšak šest tanků pod osobním velením velitele pluku plukovníka Prestisimoneho se v prostoru 5. roty (tedy Wagnerových sousedů) probilo vnější obrannou linií a postupovaly dále. Velitel 5. roty kapitán Morel začal s likvidací dokumentů a bojové zástavy, jenže jeho jednání se ukázalo jako předčasné. Opět zasáhly francouzské kanóny a všech šest troufalců zničily. Tank plukovníka Prestisimoneho byl zničen posádkou děla rotného Girodona a raněný plukovník byl zajat. Ztráta velitele znamenala pro zbývající Italy jediné – signál k ústupu. Francouzi během pouhé hodiny zničili 38 tanků a zajali 91 vesměs raněných Italů. Jejich vlastní ztráty činily 3 lehce raněné, jedno odepsané dělo a jeden zničený náklaďák. Koenig jásal:
„To je triumf zakopaných postavení! Už to konečně moji chlapci pochopili?“
Wagner si toho dne zapsal:
„Od rána kanonáda. V devět hodin útočí na náš prapor 70 – 80 tanků. Granáty jen prší. Tanky vnikají do minových polí a některé do našich postavení. Naše kanóny se do nich úspěšně strefují. Někdy střílejí na pouhých 20 m! Naši chlapci mají plno italských buzol a bouchaček.“

Rommel po likvidaci Indů a předpokládané likvidaci Francouzů pokračoval podle svého původního plánu na severovýchod, kde mínil rozdrtit britskou 7. obrněnou divizi – spojeneckou operační zálohu. Jenže Francouzi zlikvidováni nebyli a německé velení to dosud nevědělo. Tak se stalo, že se k Bir Hakimu sjížděly různé zbloudilé náklaďáky, jejichž posádky považovaly zničené italské tanky za nějakou novou týlovou základnu Afrikakorpsu. Německých zajatců – prvních od roku 1940 - utěšeně přibývalo. Odpoledne do pouště opět vyrazily motorizované hlídky a ničily další zbloudilce. Nálada mezi Francouzi byla skvělá. Pravda, spojení s 8. armádou se nedařilo navázat a nikdo nevěděl, co se v poušti vlastně děje, ale každý předpokládal, že když všechny brigády zničí tolik tanků a vojáků jako Bir Hakim, pak nelze prohrát. Starosti si ale dělal Koenig. Za jeden den jeho dělostřelci vystříleli třetinu munice.
Jenže daleko vážnější starosti měl Rommel. Dvě tankové divize byly zastaveny účinnou střelbou dosud neznámých amerických tanků Grant a 90. lehká divize byla téměř obklíčena. Do deníku si zapsal:
„Náš plán zahnat Brity za linii u Gazaly se nezdařil… Sílu jejich tankových divizí jsme podcenili. Nový americký tank prorazil v našich řadách značné mezery… V prvním dnu jsme ztratili třetinu našich tanků.“

28. – 31. května


V těchto dnech severně od Bir Hakimu zuřila tzv. tanková bitva u Gazaly. Stručně řečeno: Britové nedokázali využít úspěchů z 27. května a díky nepružnosti a nerozhodnosti generála Ritchieho projeli co mohli. Gazálská linie byla v troskách. Padl box Got-el-Oaleb, ostatní boxy byly evakuovány. Zbyl jen Bir Hakim, nebezpečná pevnost v Rommelově týlu, odkud Francouzi i nadále vyráželi k hlídkám a likvidovali německo-italskou logistiku. Asi největším úspěchem bylo zničení tankové opravárenské dílny s dvacítkou tanků a ukořistění cisterny s tisícem litrů vody. Té bylo velmi potřeba, protože 30. května se do Bir Hakimu doplazilo dalších tři sta hladových a žíznivých krků. Byli to Indové z rozbité 3. indické brigády. Obránci Bir Hakimu opravdu začali mít problém jak s vodou, tak s municí - hlavně tou dělostřeleckou. Naštěstí 31. května v šest ráno dorazil britský zásobovací konvoj, konkrétně padesát náklaďáků s šesti tisíci 75 mm granáty a s pěti tisíci litry vody. Tím byl Bir Hakim jakž takž zásoben na dalších deset dní bojů.

2. června


Tento den se Koenig, dosud zaplavovaný poněkud zmatenými zprávami o britských úspěších, konečně dozvěděl výsledky gazálské bitvy. A to kupodivu od nepřítele. V 10:30 se před postavením 2. praporu legie objevilo italské auto s bílou vlajkou. Koenig se rozesmál:
„Aha, asi jim došla voda a palivo a přicházejí se vzdát! To by mělo logiku, což XXX. armádní sbor nehlásil, že vítězíme?“
Nato byli dva italští důstojníci přivedeni se zavázanýma očima ke Koenigovi a pronesli výzvu, aby se naopak vzdali Francouzi. Sice mluvili italsky, takže jim pořádně nikdo nerozuměl, ale slova jako „capitulare“ nebo „Rommel“ dávala jasně tušit, co mají na mysli. Na italštinu Koenig odpověděl francouzštinou – to aby na oplátku zase pořádně nerozuměli oni:
„Lituji pánové, ale řekněte svému generálovi, že zde nejsme proto, abychom kapitulovali.“
Italové potřásli hlavami, zamumlali „grandi soldati“ a vydali se zpět. Tentokrát však museli pěšky. Legionáři opět čiperně použili svůj „systém D“ (šlohni co můžeš) a ukradli jim auto!
Koenig vydal rozkaz k okamžitému návratu všech jednotek mimo tábor, což se do druhého dne stalo (ze západní strany dosud nebylo obklíčení uzavřeno).

3. – 5. června


Od rána byl Bir Hakim ostřelován dělostřelectvem a letectvem, aby obránci tak trochu „změkli“. Pak opět přijeli dva parlamentáři - tentokrát to byli britští zajatci, kteří Koeniga znali – a odevzdali mu toto Rommelem podepsané ultimátum:
Vojskům v Bir Hakimu. Jakékolo prodlužování odporu přináší zbytečné krveprolévání. Dopadnete stejně jako dvě britské brigády zničené předevčírem v Got-el-Oualebu. Jakmile vystrčíte bílé vlajky a půjdete nám beze zbraní vstříc, zastavíme boj.
Rommel, generálplukovník.
Zdá se, že v tuto chvíli Rommel Francouze a speciálně Koeniga stále ještě hrubě podce?oval, protože si v dopise dovolil jednu hodně velkou drzost. Dopis byl adresován „vojskům v Bir Hakimu“ a ne „veliteli vojsk v Bir Hakimu“. A to je v generálských kruzích bráno za hodně těžkou urážku. Koenigovi se zachoval stejně nezdvořile a na oplátku se s žádnou odpovědí vůbec neobtěžoval.
Následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Příští dva dny se na pouštní pevnost v jednom kuse sypaly granáty těžkých děl a letecké pumy. Francouzské kanóny odpovídat nemohly, protože německé 155 mm a 210 mm děla byla rozmístěna mimo jejich dostřel. Na pomoc však přilétala aspo? RAF a německo-italským pozicím dávala důkladně ochutnávat jejich vlastní medicínu.
Wagner si 3. června pocvičil matematiku:
„Od 27.5. shodili nepřátelští letci na celý prostor Bir Hakimu asi 120 000 kg bomb a zabily u všech jednotek dohromady 30 lidí, tedy na jednoho chlapa spotřebovali čtyři tuny bomb – jedno pořádné nákladní auto.
I britské jednotky se snažily obráncům pomoci – například rychlé motorizované hlídky 7. obrněné brigády vpadaly do německých zásobovacích tras a vážně je narušovaly. 22. tanková brigáda dokonce zahnala na útěk zbytky italské divize Ariete a zastavila ji až německá vojska. Vše mělo 5. června vyvrcholit novou britskou ofenzívou, která měla vyprostit Bir Hakim ze sevření. Tato ofenzíva však byla vedena příliš malými a roztříštěnými silami a byla neúspěšná. Osmá armáda ztratila šest tisíc mužů a 150 tanků.

6. června


Teď tedy Rommel konečně mohl v klidu začít s likvidací Francouzů. Po tradičním – avšak tentokrát ještě intenzívnějším dělostřeleckém bombardování – vyrazily proti pozicím Pacifického a 2. legionářského praporu tři prapory pěchoty a deset tanků. A jak to dopadlo?
Rommel napsal:
„Kamenitý terén neposkytoval žádné možnosti k maskování a prudká palba Francouzů způsobovala značné mezery v našich řadách.“
Wagner to viděl takhle:
„Němci využili špatné viditelnosti způsobené tetelícím se vzduchem a po poledni zaútočili. V 17. hod. se k útoku připojují tanky. Za hodinu protiútočí naše tančíky. Po 18. hod Němci vystrkují bílé prapory a rozjeli se v sanitkách posbírat raněné. Za útoku jsme zničili deset tanků a několik obrněných aut. Štáb hledá místo, kudy bychom se probili z obklíčení…

7. června


Toho dne Němci kupodivu neobnovili útok na jihu Bir Hakimského trojúhelníku a prováděli krátké výpady na východě a západě s cílem přesně zjistit francouzské pozice. Koeniga však daleko víc rozzuřila zpráva BBC, která ho označila za „moderního Cambronneho“ (generál Cambronne velel v bitvě u Waterloo Napoleonově gardě a když byla bitva prohraná, Cambronne odmítl nabídku čestné kapitulace slovem „merde – hovno“ a s celou gardou zahynul ve ztraceném boji). Koenig na to konto informoval Brity:
„Jsem voják, ne kašpar. Prosím, aby obrana Bir Hakimu nebyla romantizována.“
Pro obránce bylo důležitější, že v noci na 8. červen skrz německé pozice prorazila zásobovací kolona poručíka Hochapfela s vodou a municí.
Wagner si onoho dne rozmrzele zapsal:
„Četa tančíků se mi nevrátila. Dozvídám se z brigády, že si ji štáb nechá k dispozici. To je jim podobné. Včera se namlsali! Toť se ví, že se moji chlapi umějí rvát.
Odpoledne dva nálety na naši rotu. Neudělali nám nic, my jim bohužel také ne. Nepřítel se zakopává kolem nás. Je o hodně blíž než včera. Inu, sevření se stává těsnější."


8. června


V půl osmé ráno se přiřítila první vlna dvaadvaceti Junkersů a po ní dvě další. Následoval dělostřelecký přepad a další německý útok, tentokrát na severní francouzská postavení. Útok byl zastaven, a to s vítanou pomocí britských stíhaček. Rommel byl nucen suše konstatovat: „Uvítala nás zuřivá palba. Nepřítel zůstával neviditelný.“
Němci přeskupili síly a ve stejném prostoru zaútočili znovu – a opět se stejným výsledkem. Francouzská děla a britské stíhačky je zahnaly na útěk. Ale i Francouzi měli ztráty, byť oproti nepříteli zanedbatelné. Jedna rota přišla o tři ze čtyř důstojníků, zničeno bylo i jedno dělo. Ještě před polednem německé dělostřelectvo opět zaúřadovalo a tentokrát bylo úspěšné – do vzduchu vyletěl jeden z muničních skladů protiletadlové munice. Po obědě pokračovaly útoky na severní část obrany a byly doplněny i útoky na jižní úsek. Rommel tím chtěl roztříštit dosud vražednou francouzskou dělostřelbu, ale moc si nepomohl, protože kanonýři řádili jako nikdy. Pravda, na severu dosáhl jakéhosi úspěchu, ale rozhodný protiútok vyhnal (pokolikáté už?) německé jednotky zpět do výchozích postavení. Poslední útok toho dne Němci podnikli v šest hodin večer a tentokrát se dokázali zmocnit jedné pozorovatelny, kterou jim Francouzi už nikdy nedokázali vzít. Obránci toho dne přišli o 35 mrtvých a 67 raněných, ztráty útočníků byly daleko vyšší. Jen Wagnerovy „tančíky“ (bren-carriery) vyrazily cvičně ven a – přivezly pětadvacet zajatců.
8. června si za kulomet si sedl i Wagner a své řádění popisoval takto:
„A již sedím za vickerskou. Vteřinku to zkouším jak to půjde nahoru a dolů a pak do stran. Zpočátku to nejde hladce, na ploškách je písečný prach. Tak a pás do podavače a postavit hledí. A malou dávku. Dopady jsou v poušti krásně vidět a tak velkou dávku. Kolmý rozsev, v rojnici se důkladně práší a tak to má být.
Vickerska nádherně klepá. Když jsem přejel poprvé nahoru, zaléhají, vím, že někteří již nevstanou a jedu po nich dolů. Tři chlapíci zaléhají na levém křídle vedle sebe čelem ke mně, nu, zastavuji, rozsev po nich – jen na vteřinu. Pochybuji, že budou někdy střílet. Možná, že ještě přesně nevědí, kde jsem. Dobře, že jsem to dal polít olejem. Nepráší se. Vpředu je skupinka tří lidí. Jeden má trubku, dva zaléhají, třetí jen pokleká a dívá se dalekohledem, to je asi jejich kapitán. Tož – Herr Hauptmann, nesmíš mne vidět,“ nepatrně jsem pohnul kulometem a když se muška zakousla do hejtmana, stiskl jsem na dvě vteřiny a pro jistotu ještě na jednu vteřinu, to dělá 30 ran, a znovu se vracím.
Je třeba vyměnit pás kulometu, již zaměřuji na druhou rojnici – a v tom mi někdo klepe na rameno.
„Mon capitaine, tohle není vaše starost!“
Je to „tvrdá kůže“, desátník Savary. Má skoro 24 roků služby v legii a kromě toho sloužil poslední dva roky I. světové války. Má proto jakési výjimečné postavení u roty a kromě toho i pravdu. Pustil jsem ho k vickersce…“


9. června


V noci obránci obnovovali spojení přerušené dělostřeleckou palbou a opravovali zbraně. Byla také vystřídána 6. rota 2. praporu, na kterou předchozí den směřovaly hlavní údery. Ožili i Britové, generál Ritchie dal 7. tankové divizi rozkaz „ulehčit francouzské brigádě ničením nepřátelských sil východně a jihovýchodně od Bir Hakimu“. Tím se měl vytvořit koridor pro evakuaci Francouzů, protože zásoby vody a střeliva v pevnosti už docházely.
Ráno a dopoledne proběhly „klidně“ – němečtí letci a dělostřelci jen se vzrůstající zběsilostí zasypávali Bir Hakim dalšími tunami oceli. Tentokrát trefili nemocnici – zabito bylo 45 raněných a 3 černošští ošetřovatelé.
Kolem jedné hodiny začal další koordinovaný útok pěchoty, tanků a dělostřelectva, a i tentokrát to bylo opět z jihu a severu. Boje zuřily několik hodin, a přestože ty na severu vedl v první linii Rommel osobně, a i když Afrikakorps na chvíli dobyl francouzské zákopy, navečer Koenig nasadil zálohy – bren-carriery a nakonec se Francouzům podařilo postavení opět obnovit a udržet. Němci změnili taktiku. Zakopali se na okraji minových polí a přisunovali tam těžší zbraně – hlavně kulomety a 50 mm kanóny, ze kterých vedli palbu na všechna zjištěná francouzská postavení. Tak byl zabit i velitel a zakladatel Pacifického praporu podplukovník Broche. Poslední událostí byl nálet stuk, který opět dopadl na ošetřovnu a také – na zajatce…
V průběhu dne dostal Koenig tuto depeši:
„Postavení v Bir Hakimu již není považováno za rozhodující. Lze s přihlédnutím k tomu počítat s evakuací?“
Koenig odpověděl:
„Nejvhodnější se zdá noc na 10. červen. Žádám šedesát kamiónů a třicet sanitek.“
Sedmá tanková divize však požadovaná vozidla neměla, a tak evakuace byla odložena o čtyřiadvacet hodin.
Téhož večera se v táboře Afrikakorpsu pohádali maršál Kesselring a generál Rommel. Stručně řečeno: Rommel dostal vynadáno kvůli pomalému postupu a velkým ztrátám. Jen RAF dosud sestřelila přes 40 bombardérů.
Zato Wagner měl toho večera úplně jiné starosti:
„Vody ubývá, o část vody jsme přišli při bombardování, a tak místo 2 a ¼ litru denně mohu přidělit jen půldruhého litru na chlapa. Budeme chytat rosu do stanových dílců. Tři nebo čtyři lžíce rosy z každého stanového dílce dá u celé roty pár litrů navíc.“

10. června


Ráno byla nad Bir Hakimem milosrdná mlha, která se udržela až do devíti hodin. Díky tomu obránci přišli o obligátní ranní nálety. Podezřelý klid trval až do odpoledne, ale ve 13:10 se strhl uragán. Přiletělo 130 bombardérů a vzápětí se přidalo dělostřelectvo. Sloupy dýmu a prachu byly vidět až do vzdálenosti šedesáti kilometrů. O dvacet minut později začal útok. Opět ho zastavili francouzští dělostřelci. V 15:00 byl útok obnoven a tentokrát byl relativně úspěšný. Na severním úseku Němci zlikvidovali dvě čety, ale vzniklou mezeru zacelil společný protiútok bren-carrierů a 6. roty 2. praporu. V 19:00 podnikl Rommel poslední pokus ovládnout Bir Hakim. Na nebi se objevila stovka Stuk a stejné množství stíhaček. V 19:15 bylo po náletu a síly Afrikakorpsu přešly do útoku. Francouzské dělostřelectvo se vzepjalo k poslední akci. Všechna zbývající děla pálila do vyčerpání munice, ale bylo to zbytečné. Rommel si zapsal:
„Úderné skupině vedené plukovníkem Baadem se podařilo vniknout hluboko do hlavních postavení na severu Bir Hakimu. Francouzi zoufale bránili každé hnízdo odporu i za cenu mimořádně těžkých ztrát. Po našem průlomu se jejich postavení stala neudržitelná. Zítra jim uštědříme ránu z milosti.“
Ale Rommel až tak pravdu neměl. Francouzi se skutečně déle bránit nemohli - pro všechna děla měli už jen posledních 137 granátů a prakticky žádnou vodu – ale ztráty na životech tak hrozné nebyly. Do 10. června večer přišli dohromady o 87 padlých a 200 raněných. Plánovaná evakuace tak přišla v pravý čas. Koenig vydal tento rozkaz:
„Tuto noc vyrazí brigáda ze svých postavení a se zbraněmi v rukou si otevře průchod na jihozápad. Až do druhé hodiny ranní zde zůstane malá jednotka s úkolem zmást nepřítele.“
Wagner poslední boj v Bir Hakimu viděl takhle:
„A Němci jdou, nekřičí hurá, jdou chladnokrevně, je vidět, že to jsou také dobří vojáci. Začínají pražit ze samopalů, mají jich mnohem víc než my. Úplné krupobití. Těžký kulomet na křídle je již bez síťky, právě se začíná. Připojuje se kulomet od 2. čety a oba minomety od pomocné čety chrlí miny na nepřátelskou rojnici ve druhém sledu. Těžké kulomety od 5. roty se pouštějí do záloh nepřítele…
Odrazili jsme je – mnozí z nich zůstávají ležet před našimi zákopy, a přitom všichni chlapi od 3. čety jsou v pořádku. Je to úplný zázrak. Takový déšť střel a nikdo nebyl zraněn!
Bohužel na mé pozorovatelně strážní andělé poněkud selhali. Pozorovatelna dostala přímý zásah ze 155 mm houfnice. Motocyklista Balik je mrtev – granát mu urazil hlavu, je zraněn seržant Joos, pohmožděn a zasypán seržant Krajčík. Můj pucák má vyvrtnutou nohu a částečně to zasypalo i výkonného rotmistra.“


Ústup


V čele vyrazila Wagnerova rota, nechme tedy mluvit samotného hlavního aktéra:
„Průchod v minových polích je úzký a má několik zákrutů. Za mnou jde moje rota v trojstupu a za ní ostatní roty a nakonec kolona aut. Zaujímáme potichu sestavu ve tvaru klínu. Jako hlídka půjde vpředu první družstvo seržanta D. Je původem Němec.
Za chvilku je slyšet:
Halt, wer da?!“ (Stůj, kdo tam?)
Seržant pohotově odpovídá:
Halts Maul, du Trottel!“ (Drž hubu, pitomče!)
Slyšíme tlumené hlasy. Tři Němci mají nůž v těle, stráž je zlikvidována a my přidáváme do kroku. Formace se trochu zhušťuje. Mám pocit, že jsem uprostřed stáda nebo spíš smečky vlků. Vše jde naprosto tiše. Kontroluji směr na světélkující buzule. A v tom osvětlovací raketa. Padáme na zem dřív, než se mohla rozzářit. Druhá a třetí raketa, stále ležíme a ztrácíme čas. Konečně zas tma…. Vstáváme a spěcháme vpřed, ale daleko jsme nedošli. Zase bílá raketa – asi nás zmerčili.

Bylo to opravdu tak. Ať se Wagner se svou rotou snažili sebevíc a nerušit zbytečným hlukem, motory náklaďáků zburcovaly Němce a Italy a s organizovanou evakuací byl konec. Po zbytek noci se rozptýlené skupinky či přímo jednotlivci utkávaly s kulometnými hnízdy a hlídkami (Koenig naštěstí zvolil směr, který až tak moc hlídán nebyl) a snažili se proklouznout z obklíčení. Většině se to zdařilo, ale i tak měli Francouzi větší ztráty než za celý několikaměsíční pobyt v Bir Hakimu dohromady. Ze 3 703, kteří pouštní pevnost opustili proklouzlo 2 619 mužů. Mezi nezvěstnými byl i velitel 2. praporu legie kapitán Barbonneau, a tak se velení dočasně ujal právě Wagner. Brigáda se dala dohromady až v britských pozicích a až za několik dnů. Při ústupu přišla o 70 % těžkých zbraní a do dalších bojů mohla být nasazena až po nutném odpočinku, doplnění a přezbrojení.
Afrikakorps u Bir Hakimu přišel o 3 300 mrtvých a zraněných, 277 zajatých, o 51 tanků, 49 letadel a cca 100 aut.

Ze strategického hlediska obrana Bir Hakimu velký význam neměla. Pravda, zdržela o několik dní útok na Tobrúk, ale tam se obránci vůbec nevyznamenali a pevnost, která se dříve bránila celou řadu měsíců, padla během několika hodin. Vojenský význam bitvy o Bir Hakim se částečně projevil až u El-Alamejnu, kde by se Rommelovi zcela jistě hodila padesátka tanků, právě u Bir Hakimu ztracených.
Pro de Gaulla, Francii a potažmo pro Spojence vůbec byl však význam Bir Hakimu obrovský. Ukázalo se, že s Francouzi je na válečné scéně nutno opět počítat jako s reálnou bojovou sílou a ne jako s nějakým folklórem nebo kuriozitou. Později se to jasně prokázalo v bitvách u El-Alamejnu, Marethu, Monte Cassina, při vylodění v jižní Francii i jinde. Od Bir Hakimu francouzská armáda už jen rostla. Před vyloděním v Normandii čítala čtvrt miliónu vojáků a námořníků a do konce války se její počty zdvojnásobily. Poklonu obráncům Bir Hakimu vysekl i nepřítel. Sám generál Rommel po inspekci Bir Hakimských postavení řekl svým důstojníkům:
„Zde, pánové, museli bojovat výhradně vojáci s železnou morálkou, skvěle ovládající své zbraně a vedeni kvalitním a energickým velitelem.“

Dělostřelci z Bir Hakimu


Image


Bren-carrier kdesi u Bir Hakimu


Image


Bir Hakim


Image


A naposledy Otto Wagner


Image


De Gaulle vyznamenává Koenigova zástupce, plukovníka prince Dimitrije Amilakvariho (Amilakvari o půl roku později padl u El-Alamejnu)


Image


Generál Marie Pierre Koenig


Image


  
Zobrazit příspěvky z předchozích:      
Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma

Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory


Časy uváděny v GMT + 1 hodina

Board Security

55795 blokovaných útoků
Powered by phpBB2 Plus, phpBB Styles and Kostenloses Forum based on phpBB © 2001/6 phpBB Group :: FI Theme :: Mody a Credit

[ Time: 0.2197s ][ Queries: 19 (0.0536s) ][ Debug on ]