| Autor |
Zpráva |
hoblik
Hauptmann
Věk: 40
Založen: 07. 11. 2007
Příspěvky: 1210
Bydliště: Svinařov
23716.22 Sigidolar
|
|
Toto poměrně podrobné pojednání o historii tanků řady BT je vlastně překladem knihy M.V.Pavlova, I.V.Pavlova a I.G.Želtova „Tanky BT“, vydané v roce 2001. Jde o poměrně seriózní zpracování tématu, týkajícího se strojů BT a to od jejich vzniku přes konstrukci až po jejich využití. Práce také zahrnuje mnoho zajímavostí a konstrukčních řešení, které v současné době vyvolávají spíše úsměv.
Snad tedy budou fanoušci historické bojové techniky potěšeni…
Tanky BT
Úvod
„Pevná ocel a naše rychlé tanky“– to jsou slova, která jsou známa všem stranám, ketré se zaobírají tankovou výrobou a jde o slova o rozvoji obrněné výzbroje a techniky z poloviny třicátých let – jde hlavně o píse�? k filmu „Traktoristé“. A okamžitě vyvstane v paměti, že jako štít začaly v SSSR rychle vznikat lehké kolopásové tanky, nesoucí jméno BT. Tyto rychlé tanky tvořily ve třicátých letech základ mechanizovaných a tankových jednotek Rudé armády. V té době měly tyto stroje vysokou technickou a bojovou úrove�? a byly také nejznámějšími a nejoblíbenějšími stroji sovětských tankistů.
V poslední době se v Rusku i v zahraničí objevila řada knih, ve kterých je popisována historie vzniku a rozvoje těchto strojů, jako jeden z důkazů „dobyvačné“ politiky vedení Sovětského Svazu ve třicátých a čtyřicátých letech. Jako nepopiratelný argument spisovatelé v Rusku využívají oficiálně přijatou koncepci „války na cizím území“ a spolu s tímto výběr typu hlavního tanku – tanku „agresora“. Ten měl být schopen jezdit na pásech kde nebyly cesty a bleskově vyrazit z hloubi SSSR a využívat dobré sítě „evropských cest“ s tvrdým podkladem a zde, již na kolech nečekaně napadat státy „západní“ civilizace. Podle názoru autorů zakoupení dvou prototypů budoucího tanku – „agresora“ (dvou šasí kolopásového tanku M.1928 amerického inženýra D.Uoltera Christie) mohlo být realizováno pouze za přísného utajení a pouze na základě ústní dohody, bez jakýchkoli dokumentů. Do SSSR mohly být vyvezeny pouze jako neškodné traktory.
Ve skutečnosti jsou příčiny objevení se tohoto nejrozšířenějšího tanku v SSSR jiné, což potvrzují zachované dokumenty v Ruských státních archívech.
Konec dvacátých a začátek třicátých let minulého století byl charakteristický zostřenými vztahy mezi různými státy a vznik Druhé světové války získával stále jasnější obrysy. Aktivní vojenské přípravy znamenaly velký nárůst armád, vylepšování výzbroje, militarizace ekonomiky a veškerého života. Hlavním směrem v rozvoji armád byla cesta mechanizace a motorizace armád, vybavování vojsk tanky, letadly, automatickými střeleckými, dělostřeleckými a minometnými zbraněmi.
V té době byl SSSR donucen přijmout neodkladná opatření k urychlenému rozvoji obranného průmyslu, k novému technickému vybavení ozbrojených sil a k dalšímu zvýšení jejich bojeschopnosti. V červenci 1929 sovětská vláda schválila první tankový program, který předpokládal mít ve výzbroji tanketky, lehké tanky, obrněné automobily, samohybky, pásové obrněné transportéry a další speciální stroje.
Na konci listopadu 1929 v souvislosti se zaostalostí sovětského průmyslu ve vývoji konstrukčních verzí všech typů tanků, které by odpovídaly výzbroji té doby, vydali představitelé Revolučního vojenského Sovětu zprávu v Sovětu práce a obrany. Na základě této zprávy bylo dne 5.prosince pod vedením zástupce předsedy SNK G.K.Ordžonikidzeho přijato rozhodnutí vyslat za hranice představitele vojenského resortu a průmyslu. Cílem bylo získat různé verze výzbroje a také požádat o technickou pomoc ohledně jejich výroby.
30.prosince 1929 vyrazila komise v čele s náčelníkem Správy mechanizace a motorizace Rudé armády I.A.Chalepským do zahraničí. Postupně navštívila Německo, Československo, Francii a Anglii. Komise dorazila i do USA s cílem zakoupení malého tanku typu T-1 a E-1 firmy „Cunningham“.
Výsledky provedených testů ukázaly, že tyto stroje mají rychlost o 8 km/h nižší, než dříve zakoupené tanky anglické firmy „Vickers“. Motor a redukce se postupně zahřívaly a těžkopádné pásy bránily potřebné rychlosti tanku. Navíc jejich cena byla o 175,5 tisíc rublů vyšší a komerční požadavky firmy „Cunningham“ byly absolutně nepřijatelné. Podle jejich představitelů měla sovětská strana zakoupit minimální sérii 50 strojů s předložením padesátiprocentní zálohy. A krom toho, od technické pomoci a příjezdu inženýrů do závodů na sovětské straně bylo upuštěno. Vše výše uvedené vedlo k přerušení rozhovorů o zakoupení tohoto typu tanku.
Poté se představitelé komise v souladu s programem seznámili s kolopásovým tankem M.1928 inženýra D.U.Christieho. Po sladění řady otázek byly zakoupeny dva vylepšené zkušební modely šasí tanku, jenž bylo autorem pojmenováno M.1940 (model 1940).
Hlavní příčinou zakoupení Christieho tanku M-1940 bylo především poskytnutí technické pomoci, předání všech výrobních výkresů a technologického procesu výroby tanky. D.U.Christie také vyjádřil ochotu přijet do SSSR na dva měsíce pro poskytnutí konzultací a pro organizaci výroby. Krom toho firma umožnila stáž sovětského inženýra v závodě v USA. Technická pomoc se nevztahovala na motory Liberty, neboť ty již pod označením M-5 SSSR vyráběl v licenci.
Zakoupení dvou tanků Christie M.1940 bylo provedeno na základě dohody, podepsané dne 28,dubna 1930 mezi „U.S.Wheel Track Layer Corporation“ a „Amtorg Trading Corporation“. Šlo o firmy, které hájily zájmy USA a SSSR. V souladu s touto dohodou byl realizován prodej dvou tanků v celkové hodnotě 60 000 amerických dolarů. Dodávka proběhla do čtyř měsíců ode dne podpisu smlouvy. V té se krom jiné uvádělo: „dodávka náhradních dílů k zakoupeným tankům za sumu 4 000 dolarů a také práva na výrobu, prodej a využití tanků uvnitř hranic SSSR ve lhůtě 10 let“.
Za prodej výrobních práv, předání patentů a poskytnutí pomoci v technickém ohledu bylo D.U.Christiemu vyplaceno 100 000 dolarů. Smlouva byla podepsána z americké strany D.U.Christiem – prezidentem korporace a ze sovětské strany A.V.Petrovem, prezidentem „Amtorgu“, to vše v přítomnosti I.A.Chalepského (SSSR), D.Michaela, D.Raimondta a Tiffaniho (všichni USA).
Zde by ještě jednou bylo dobré vyzdvihnout, že žádná tajná jednání a tím více ústní domluvy zakončené pouhým podáním ruky nebyla prováděna, jak je s oblibou občas uváděno.
Po návratu z USA v červnu 1930 předložil I.A.Chalepský Revolučnímu sovětu republiky zprávu o zahraniční misi. V ní bylo uvedeno: „Se zřetelem na to, že tank Christie svou rychlostí převyšuje všechny tanky ve světě a že ho vyrábějí Poláci, tak se můžeme obávat nevýhodného poměru z pohledu taktického využití tankových jednotek. Ve spojení s tím navrhuji urychlit organizaci výroby tanku Christie cestou zachování výroby motoru Liberty v leteckých závodech a připravit výrobu důležitých agregátů v Jaroslavlském automobilovém závodě….. Navrhuji zadat průmyslu v průběhu let 1930 – 1931 úkol vyrobit nejméně 100 kusů tanku Christie…“
Otázka výroby tanků Christie v Jaroslavlském automobilovém závodě byla probírána na velké konferenci Revolučního sovětu o průmyslu, jež se konala od 1 do 5.července 1930.
S cílem průzkumu organizace výroby a kontroly plnění úkolu dorazil do New Yorku dne 14.července člen Technického výboru N.M.Toskin. Po navázání pracovního styku s konstruktérem objednaných strojů odeslal na jméno I.A.Chalepského 127 listů výkresů zkušebního tanku a oznámení, že Christie přijede osobně do Moskvy spolu se stroji.
9.srpna 1930 dorazily výkresy do Moskvy a odtud byly neprodleně přepraveny k hlavnímu konstruktérovi Hlavního konstruktérského byra u Státního svazového zbrojního svazu – S.P.Šukalovi. Po zřízení kopií byly dne 13.října 1930 všechny výkresy navráceny do Automobilové správy Rudé armády.
V souladu se smlouvou byl Christie povinen do září 1930 předat oba stroje zástupcům Amtorgu, ale i když se sám osobně snažil o urychlení výroby obozu strojů, podařilo se to až na konci roku. V posledních prosincových dnech 1930 byly vyzkoušené stroje vypraveny z přístavu v New Yorku.
Na začátku roku 1930 tanky dorazily do SSSR a hned dostaly označení „Original-1“ a „Original-2“. Stroje byly podrobeny důkladné prohlídce a testům na polygonu u Voroněže.
Konkrétně stroj se závodním označením 2051 dorazil dne 4.března 1931 pro bližší průzkum do skladu č.127 Automobilové správy Rudé armády. Po krátké prohlídce představiteli instituce byl zkušební model tanku dne 14.března předán zkušebnímu oddělení, kde pod vedením náčelníka oddělení Gromova a inženýra tankové stranice Lavrentěva proběhly testy. Ty trvaly do 21.června.
Tank, který tehdy dorazil k testům, představoval lehký kolopásový bojový stroj s klasickou stavbou. V přední části trupu bylo oddělení řidiče. Ten měl sezení v podélné ose tanku. Ve střední části tanku byl bojový prostor a v zadní části motorový a převodový. Věž s výzbrojí chyběla. Nástup do stroje byl prováděn skrze řidičský poklop. Posádka stroje se skládala ze dvou lidí.
Pancéřová ochrana byla proti kulkám. Nýtovaný trup bojového stroje byl tvořen pancéřovanými pláty o síle od 5,5 do 14 mm.
V motorovém a převodovém oddělení byl podél osy tanku osazen letecký karburátorový motor Liberti o výkonu 400 koní. Točivý moment se přenášel z motoru přes mnohadiskovou hlavní spojku suchého tření (ocel na ocel), čtyřrychlostní převodovou skří�?, boční spojky a boční redukce na hnací kola pásového pohonu. Při kolovém podvozku byl pohon předáván na zadní pár pojezdových kol přes ozubené redukce, jež byly zárove�? i vahadly pojezdových kol. Přední pár pojezdových kol byl řiditelný.
�?idič během jízdy na kolech řídil tank pomocí snímatelného volantu. Pro řízení stroje na pásech byly využívány rajčáky, napojené na boční spojky. Během jízdy na kolech byly pásy uloženy na nadpásových blatnících a připev�?ovaly se pomocí kožených řemenů.
Zavěšení tanku bylo individuální, pružinové. Dvojité boky trupu s vnějšími snímatelnými pancéřovými pláty chránily pružinové díly zavěšení před poškozením. Na předním zavěšení byly pružiny umístěny vodorovně, na dalších svisle. Ze strany každého boku bylo po čtyřech hliníkových, pogumovaných pojezdových kolech s průměrem 818 mm. Napínací a hnací kola pásového pohonu měly snímatelnou gumu (bandáž). Pásy s velkými články byly složené ze 46 článků, měly hřebenovité ozubení pro hnací kolo.
Místo neexistující věže s výzbrojí bylo na dobu testů do tanku vloženo závaží o hmotnosti 800 kg.
Po provedení technické prohlídky bylo dne 16.května 1931 určeno, že nástup a výstup dvou členů posádky bude možné provést za 10 – 20 sekund, ovšem pouze otvorem pro věž, neboť rozměry průlezu řidiče byly pro průlez nedostatečné.
Při první povrchní prohlídce byly odhaleny i další nedostatky jako například neexistence pozorovací škvíry v řidičském poklopu a také možnost přístupu k hlavním přístrojům pohonné jednotky a převodovky pouze po rozebrání střechy motorového a převodového prostoru.
Vážení tanku bez posádky bylo provedeno dne 16.května. V tomto stavu vážil tank přesně 9360 kg. Tento den byly také zahájeny jízdní testy. Během deseti dní urazil tank na kolech a pásech 150 km. Ještě 50 km urazil tank během továrních testů, provedených před jeho odesláním do SSSR.
Nedopracovaná konstrukce Christieho tanku se projevila. Například již druhý den jízdních testů, 17.května, se během dynamického zatáčení na travnatém povrchu polámala konzola pravého hnacího kola.
Dva následující dny probíhaly na tanku opravy. Ale sváry vydržely pouhých 500 metrů jízdy na pásech. 23.května po druhé poruše konzole byl tank opět odeslán do opravy. Ta trvala další tři dny.
Od 27.května do 13.června byl tank testován v jízdě na pevných cestách a pouze na kolech. Maximální rychlost nepřesahovala 60 – 70 km/h. Významným nedostatkem byla absolutní nemožnost jízdy tanku v písku při kolovém podvozku. Docházelo k velkému zapadání pojezdových kol do země.
7.června byly členům vlády demonstrovány možnosti tanku při překonávání přírodních i umělých překážek. Vzhledem k poruše konzole se však nepodařilo tank předvést naplno. Na kolovém podvozku tank přejel celkem lehce pět řad zátaras z ostnatého drátu a poté překonal i dvoumetrový okop.
Posádka tanku dokázala nasadit pásy za 44 minut a po desetiminutovém odpočinku je za 35 minut sundala a uložila na své místo na nadpásové police.
Po ukázce tanku členům vlády testy pokračovaly. 13.června byl učiněn ještě jeden, poslední pokus o jízdu s pásy. Ale po ujetí 1 km se opravená konzole opět zlomila. O tři dny později se začínala zadrhávat rychlostní skří�? – během jízdy neustále vyskakoval 2 – 3 rychlostní stupe�?.
Celkově tak během testů v období od 17.května do 21.června urazil na pásech 43,5 km a na kolech 863 km.
Na základě těchto testů byl sestavena přesná zpráva o 15 stranách. V ní se zejména uvádělo, že tank neprošel plnými testy zejména pro poruchy konzole hnacího kola „…Tank byl testován pouze na kolovém podvozku, přičemž testy ukázaly, že průměrná rychlost na silnici nepřevyšuje 30 – 35 km/h. �?idič byl po 4 – 5 hodinách velmi unaven zejména díky těžkému řízení a díky nerovnoměrné jízdě (po celou dobu bylo nutné stroj vyrovnávat)… Motor pracoval dobře, ale bylo nutné časté seřizování ventilů. Akumulátorové baterie jsou pro startování tanku nevhodné (chladný motor se zpravidla startoval ve vleku).
V rychlostní skříni po 600 – 650 km vyskakoval 2 a 3 rychlostní stupe�? a to při velkém zatížení motoru. Proudění maziva pro svou hustotu ztěžovalo řazení všech rychlostí. Po 2 – 3 hodinách jízdy se rychlostní skří�? začala značně ohřívat na + 85 – 88°C při teplotě okolního vzduchu + 35 – 40°C. ….. Pásy. Po 40,5 km bylo ulomeno 8 čepů. Hnací kola. Po 150 – 200 km bylo zjištěno odchýlení hnacího kola na vnější stranu o 1,5 – 2 cm.
�?ízení tanku – uspokojivé. Na pevných cestách ustupoval hluk rajčáků, ale při jízdě v terénu přes hrboly byly tyto rajčáky vyráženy z ruky. Při rychlostech 55 – 60 km/h bylo řízení těžké……
Závěr. …Tank Christie tak, jak byl představen na testech se jeví jako velmi zajímavý stroj s univerzálním pohonem, ovšem jako bojový stroj vyžaduje řadu konstrukčních vylepšení a změn“.
Mnohačetné delegace vedení Rudé armády byly ještě v počáteční etapě testování (od konce března do 16.dubna) seznámeny se zajímavou zámořskou novinkou a ta v nich zanechala dobrý dojem. Proto již 24..dubna 1931 bylo v leningradském podniku „Bolševik“ pořádáno zasedání „O tankovém programu v závodu na rok 1931“. O důležitosti této otázky podali svědectví i účastníci schůzky K.E.Vorošilov, M.N.Tuchačevský, Slavin (Revoluční sovět Leningradského vojenského okruhu), Karpenko, Lutinovský, I.A.Chalepský, I.A.Lebeděv, Salnikov (ředitel závodu), K.K.Sirkin, Zabrževský (technický ředitel závodu) a další představitelé závodu a dílen. V třetím bodě programu bylo napsáno: „Závod přijímá objednávku na zhotovení 100 tanků „BT“(model Christie) v letošním (1931) roce za podmínek zásobení válcovaným cementovaným pancířem. Na vypracování výrobních nákresů bylo od 1.května vyděleno zvláštní tankové konstruktérské oddělení, které v dané době dokončilo výrobní výkresy T-26. …. Ve spojení s výrobou BT se další výroba tanku T-18 zastavuje“.
Ale těmto plánům nebylo jejich uskutečnění souzeno. Příčina byla ta, že finanční plánovací komise Národního komisariátu Vojenských a Námořních věcí naplánovala na rok 1931 vyrobení 150 kusů tanků TG německého konstruktéra E.Groteho. Ale pro zpoždění stavby zkušebního modelu nového typu středního tanku bylo zástupcem předsedy Revolučního sovětu I.P.Uborevičem rozhodnuto zadat Charkovskému závodu Kominterna zhotovení 200 kusů středního tanku T-24 namísto tanků TG. Ale protože dohoda na jejich zhotovení nebyla ke konci dubna 1931 ještě uzavřena, tak komise Obrany SSSR na začátku května probrala otázku možnosti výroby tanku BT (Christie) v Charkovském závodě. O tohoto momentu se začala psát historie vzniku a rozvoje lehkých kolo-pásových tanků BT.
Historie vzniku tanku BT-2
Výběr Charkovského průmyslového závodu pro sériovou výrobu kolo-pásového tanku BT (Christie M-1940) nebyl náhodný, neboť výrobní základna továrny umož�?ovala zhotovení prakticky celého tanku. V kooperaci se plánovalo vyrábět pouze chladiče, kuželovitá ozubená kola, rychlostní skříně a lité prvky z vysokojakostní oceli.
Zde je nutné podotknout, že Charkovský průmyslový podnik nezačal tankovou výrobu „na holé louce“. Kolektiv závodu měl k dispozici zkušenosti s opravami zahraničních ukořistěných tanků již v letech 1920 – 1923, kdy závod opravil téměř 30 ukořistěných tanků. Od roku 1924 se v závodě sériově vyráběly pásové traktory Komintern. Od roku 1925 – 1926 začalo zavádění elektrického svařování v oddělní parních vozů a kotlů. Během těchto let byli vychováni vynikající skupiny pracujících, vedoucí, konstruktéři, odborníci na ocel a technologové.
V roce 1928 byla zahájeny projekční práce na tanku A-12 (T-12). Specializace Charkovského podniku byla definována rozhodnutím Národního komisariátu SSSR v roce 1929 o organizaci tankové výroby. Bylo vytvořeno speciální tankové konstruktérské oddělení v traktorové dílně, byl vytvořen úsek montáže tanků, byly zahájeny projektové práce na tanku T-24. V témže roce 1929 byl vedoucím speciálního montážního úseku a úseku testování zkušebních strojů jmenován S.N.Machonin.
V této době již v závodě běžela výroba trupů a dílen tankové výroby. Vzniklo tankové oddělení (T2), do jehož sestavy patřilo mechanické, montážní, předávací, zkušební a další oddělení. Také tam patřilo speciální tankové konstruktérské oddělení, technologické oddělení přípravy výroby, oddělení pro svařování trupů a věží a další nezbytné služby. Z rozkazu sestavil velitel motorizace a mechanizace Rudé armády dne 17.května plán splnění vládních úkolů pro organizaci výroby tanku BT v Charkovském průmyslovém podniku.
Tento plán předpokládal:
1. Zhotovení pracovních výkresů do 15.července 1931 (jeden měsíc) pod vedením náčelníka konstruktérského oddělení S.A.Hinsburga a v sestavě 20 inženýrů a konstruktérů z NATU, VATO, z Ižorského závodu a 2 konstruktérů pro trup. Z mechanizace a motorizace to byl Toskin jako zástupce vedoucího konstruktérského oddělení a Rožinov jako konstruktér pro uložení střeliva a věže. Z Charkovského podniku tam byly z vývojového oddělení Alexenko v plné sestavě. Krom toho od 10.června zajistil ředitel Charkovského podniku třicet kopírovačů.
2. Pro rozpracování technického procesu výroby tanku zapojit pět vysoce kvalifikovaných specialistů z Ukrgipromaša.
3. Vytvořit speciální oddělení BT na Charkovském závodě v termínu do 25.května 1931.
4. Zhotovit zkušební modely v množství tří kusů v termínu do 15.září 1931. Dva modely zhotovit v Charkovském podniku a jeden v dílnách závodu Bolševik s předáním odlitků a výkovků Charkovskému závodu.
5. Zhotovení první série 100 kusů. Dva stroje do 1.listopadu 1931, 30 kusů do 30.prosince 1931, 50 kusů do 1.ledna 1932.
Prakticky všech pět bodů tohoto plánu bylo základem rozkazu Vojenského sovětu SSSR č.73 ze dne 21.května 1931 o zabezpečení organizace výroby tanku BT v Charkovském průmyslovém závodě a o vytvoření konstruktérského oddělení. Definitivní rozhodnutí o organizaci výroby tanku Christie M.1940 se objevilo v protokolu č.6 Komisariátu obrany „O stavbě tanků“ ze dne 23.května 1931.
V pátém bodě tohoto zápisu bylo napsáno: „Revoluční vojenský sovět SSSR rozhodne o zavedení tanku Christie do systému auto-obrněné-tankové-traktorové výzbroje Rudé armády jako rychle jedoucí stíhač (BT).
Vorošilov a Ordžonikidze se měli ve čtvrtletní lhůtě domluvit jaké maximální množství BT (v základní verzi bez jakýchkoli změn) může být zhotoveno Charkovským podnikem v roce 1931 a měli mít na zřeteli stažení objednávky tanku T-24.
Současně zavázal Revoluční sovět urychlit práce na modernizaci tanku Christie.
Projektováním, organizací a přípravou výroby tanku BT v Charkovském závodě, která byla zahájena 25.května, se zaobíral nově sestavený oddíl, jak je uvedeno výše. Do čela tohoto oddělení se postavil vojenský inženýr II.stupně Nikolaj Michailovič Toskin, jež byl odvelen správou mechanizace a motorizace Rudé armády ze závodu v Moskvě. V oddělení pracovalo 22 konstruktérů, z nichž většina neměla inženýrské vzdělání. Projektování pohonné jednotky padlo na Daviděnka, Michailova, Flerova a Andrycheviče. Převodovkou se zabýval Kuprin, Daviděnko a Serkovský. Podvozek projektoval Kaštanovič, Marinym, Dorošenko a Gurevič. Za celkové výkresy odpovídal Skvorcov.
1.června 1931 předseda národního technického komisariátu správy motorizace a mechanizace Rudé armády I.A.Lebeděv odeslal řediteli Charkovského podniku Vladimirovovi zadání na projekční práce kolo-pásového tanku BT. Toto zadání odsouhlasil velitel správy motorizace a mechanizace Rudé armády I.A.Chalepský. Podle tohoto zadání měl mít tank následné charakteristiky:
Bojová hmotnost – tuny 14,0
Rychlost jízdy km/h:
Na kolech 70
Na pásech 40
Dojezd - hodiny Nejméně 4
Výzbroj: 1–76,2-mm útočný kanón (dočasně);
1–37mm kanón velkého výkonu;
2 kulomety DTU.
Bojová zásoba:
k 76,2mm kanónu, výstřelů 40
k 37mm kanónu, výstřelů 100
Ke kulometům DTU, patron 5000
Pancéřová ochrana, mm:
Čelo, věž, záď Nejméně 20
Bok 13
Dno, střecha 6
Posádka, lidé Nejméně 3
V souladu s tímto zadáním měl být tank BT dodán do sériové výroby, bez jakýchkoli konstruktérských změn a vylepšení. Stroj měl být zaveden do výroby v přesné kopii s existujícím modelem a to významně zjednodušovalo organizaci výroby a zvláště – nedávalo důvod vymlouvat se na nedopracovanost konstrukce jak tomu bylo v případě tanku T-24.
Spravedlivé je uvést, že ne všichni pracovníci Charkovského závodu byli s rozhodnutím vyrábět tanky BT namísto strojů T-24 spokojeni. Podle pobočníka velitele správy mechanizace a motorizace Rudé armády G.G.Bokise, ředitel závodu Bondarenko s cílem diskreditace veřejně nazýval stroj BT „škůdcem“. A proto stálo velmi mnoho práce, nátlaku a rozhodnutí až na úrove�? vlády, donutit Charkovský závod stavět tank BT a během výroby odstra�?ovat jednotlivé nedodělky a chyby, jež byly v plánech.tanku BT.
Po překonání odporu vedení Charkovského závodu zadala motorizace a mechanizace Rudé armády dne 20.září 1931 objednávku pod číslem 70900311, podle které měl podnik do 1.listopadu vyrobit 6 zkušebních strojů BT. Ovšem v uvedené lhůtě byly hotové pouze tři stroje a ty se zúčastnili podzimní vojenské přehlídky v Moskvě. Po Rudém náměstí však projely pouze dva tanky. Třetí musel pro vzplanutí motoru zastavit na cestě k této přehlídce. Dva zbylé stroje BT pak nemohly pro poruchu v rychlostní skříni nejslavnější náměstí ve státě opustit.
V souladu s rozhodnutím Komisariátu obrany SSSR č.6 ze dne 23.května 1931 měl Charkovský podnik do jara 1932 připravit výrobu tanku BT s roční produkcí 2000 kusů. Přičemž závod měl k 1.lednu 1932 předat 25 a připravit k předání 25 tanků a 25 kompletů dílů a systémů se započítáním zhotovení prvních 100 tanků v termínu nejpozději do 15.února 1932. Takto vysoké tempo výroby bylo vyvoláno zahájenou reformou Rudé armády v roce 1930. Podle tohoto reorganizačního plánu mělo být do 1.prosince 1932 vojsko doplněno o 2000 tanků BT. Na konci této reorganizace bylo v plánu mít ve výzbroji Rudé armády celkem 4497 tanků BT.
Osvojování sériové výroby nového tanku probíhalo v Charkovském podniku velmi pomalu. Bylo to spojeno nejen s odporem vedení, ale i s omezenou výrobní základnou, která nebyla dimenzována na výrobu tak velkého množství tanků. Stavba nových dílen byla zpožďována nejen pro nedostatek stavebního materiálu, ale i pro neexistenci nutného speciálního vybavení, jež bylo vyráběno převážně v zahraničí. Například speciální stroje na obrábění oceli byly zakoupené v Německu, Švýcarsku a USA.
Krom toho v Ižorském závodě narazili na řadu problémů při zhotovování pancéřového plátu pro trup a zvláště pro věž nového tanku. Místo objednaných 50 kompletů trupů a věží mohl Ižorský závod v roce 1931 odeslat pouze 3 kusy.
A proto se také na konci roku 1931 podařilo Charkovskému závodu vyrobit namísto plánovaných 25 tanků pouhé 3 stroje.
Po zhotovení prvních zkušebních modelů tanku BT byl N.M.Toskin pozván do Moskvy a do čela speciálního konstruktérského oddělení Charkovského podniku se od 6.prosince 1931 postavil talentovaný inženýr s předrevoluční stáží Afanasij Osipovič Firsov.
Se zavedením tanku BT do sériové výroby množství defektů neubývalo, ale naopak vzrůstalo. Chyby byly jak v pohonné jednotce, tak v dalších hlavních agregátech převodovky a podvozku. Motor Liberti byl rozmarný. Těžko se startoval, měl velkou spotřebu oleje, často se přehříval, při startování existovaly případy vzplanutí, neboť jako palivo byl použit letecký benzín. Slabinou pohonné jednotky byl dlouhodobě vzduchový filtr. Ten čistil vzduch přicházející do motoru nedostatečně a značně tak snižoval jeho životnost. Kuželovité dvojice ozubených kol 3 a 4 rychlosti v rychlostní skříni byly nevalné kvality. Kritická situace nastala i s výrobou článků. Kramotorský závod dodával Charkovskému podniku po celou dobu do roku 1933 nevyhovující ocel.
Konstruktéři, provozáci, dělníci OTK, vojenské přejímky a vědeckého zkušebního tankového polygonu (NIBT) nad odstraněním nedostatků a na dotažení tanku BT neustále pracovali. V roce 1932 byl velitelem tankového oddělení T2 jmenován L.I.Zajčik, hlavním technologem se stal K.I.Cerekvický a náčelníkem OTK S.N.Machonin.
Podle rozvoje tankové výroby v závodě a vzrůstu její složitosti začali zkušební řidiči plnit i funkci výzkumníků. Proto bylo současně se zahájením sériové výroby tanku BT v Charkovském podniku také vytvořeno zkušební oddělení, do jehož čela se postavil inženýr A.K.Kulik. Toto oddělení se také stalo jedním z nejdůležitějších v Charkovském podniku a aktivně se účastnilo všech provedených prověrek tanku a to jak továrních, tak vojenských.
Do vývojového oddělení T2K (bývalé speciální konstruktérské oddělení) pod vedením A.O.Firsova byli přizváni mladí konstruktéři N.A.Kučerenko, V.M.Dorošenko a další. Probíhaly práce na dalším zdokonalení sériově vyráběného stroje.
Zvláštním problémem bylo vybavení tanku BT motorem. Příčina byla ta, že ve spojení s definitivním přechodem na výrobu tanků T-18 (MS-1) v roce 1930 v závodě Bolševik, byla výroba leteckých motorů M-5 v tomto podniku přerušena. Proto se předpokládalo vybavit tanky leteckými motory o výkonu 305 – 500 koní a organizace jejich výroby byla vložena na Celosvazový letecký svaz. Ale protože nová továrna v uvedené lhůtě postavena nebyla, tak pro zajištění předání prvních 100 kusů tanků bylo vládou rozhodnuto dovézt z USA 50 motorů Liberti v říjnu a dalších 50 v prosinci 1931. Pro nákup těchto motorů odjel do USA V.D.Sviridov.
Pro zabezpečení výroby zbývajících tanků BT se plánovalo obnovení výroby motorů M-5 v jednom z leteckých závodů. Ale ve spojení s tím, že letecký průmysl přešel na výrobu mnohem výkonnějšího karburátorového motoru M-17, tak bylo přijato rozhodnutí neobnovovat výrobu M-5, ale zakoupit v USA tamější ležáky – letecké motory Liberti. Těmito pohonnými jednotkami tedy byly vybaveny všechny první rychlé tanky.
Ještě jedním problémem se stala otázka vybavení tanku výzbrojí.
Příčina byla ta, že při přijetí tanku BT do výroby byl jako hlavní zbra�? osazen 37 mm kanón B-3. Zkušební verze tohoto kanónu byla zhotovena ještě na začátku roku 1929 a byla určena pro osazení to tanku T-18. Protože závod č.8 dostal objednávku na zhotovení 350 takovýchto kanónů, tak v létě 1931 bylo přijato rozhodnutí při projektování tanku BT umísti v jeho věži spřažený kulomet s tímto kanónem.
Ve výrobním procesu tanků BT v roce 1931 se definitivně zjistilo, že Hlavní dělostřelecká správa Rudé armády si neporadila se zhotovením zkušebního modelu spřaženého kulometu s kanónem a následkem bylo tedy upuštěno od sériové výroby tohoto komponentu. Následkem tohoto se v prvním čtvrtletí roku 1932 musely změnit i plány věže a prvních 60 věží, zhotovených Ižorským závodem, muselo být přizpůsobováno mírám pod rozdílnou lafetaci 37 mm kanónu B-3 a 7,62 mm kulometu DT. V těchto věžích navíc nebylo technicky možné vyříznout otvor pod samostatné kulové uchycení kulometu DT. V tomto stavu také věže s tanky putovaly k vojsku.
Ještě 240 věží pro zvláštní lafetu 37 mm kanónu a 7,62 mm kulometu DT bylo vyrobeno Ižorským závodem (120 kusů) a Marypolským závodem (120 kusů).
Od 301 stroje se plánovalo osadit do tankové věže 45 mm kanón 20K, spřažený s kulometem DT. Konstruktérské rozpracování ukázalo, že osazení 45 mm kanónu do věže tanku BT není možné. Pro osazení těchto kanónů byla vyprojektovaná stejná věž jak pro tanky BT, tak tanky T.26. Šlo o věž velkého rozměru, která byla později osazena na stroj BT-5.
Zatím co nahoře byla řešena otázka možných verzí osazení výzbroje do tanku BT s cílem využití výrobní kapacity závodů, zástupce Národního komisariátu těžkého průmyslu Pavlunovský vydal nařízení vyrábět pro prvních 610 tanků BT staré věže, vyprojektované pro kanón B-3. Ve spojení s tím, že závod č.8 dokázal zhotovit pro Charkovský podnik 190 kanónů B-3, byla místo těchto kanónů osazovány spřažené 7,62 mm kulomety DT – DA-2.
Tyto spřažené kulomety byly do výzbroje Rudé armády zařazeny ve čtvrtém čtvrtletí 1933 a montáž tohoto páru DA-2 dělali servisní orgány vojenských jednotek.
Tanky BT s kulometnou výzbrojí jsou jednotlivými autory, zejména v zahraničí, mylně nazývány BT-1. Ve skutečnosti se tanky BT-1 nazývaly dva první zkušební modely „Christie“ M.1940 – „Original – I“ a „Original – II“. Tanky s 37 mm kanónem nebo spřaženými kulomety DA-2 byly od února 1933 oficiálně nazývány BT-2.
Během sériové výroby v období od prosince 1931 až září 1932 byla ve vývojovém oddělení Charkovského závodu pod vedením A.O.Firsova rozpracována modifikace tanku BT-2 - stroj BT-3. Ten se od svého předchůdce odlišoval přechodem z palcového závitu na metrický. Fakticky se od konce roku 1932 ve výrobě nacházel tank BT-3, ale u vojsk a v oficiálních dokumentech si tato modifikace zachovala své původní označení BT-2.
V roce 1932 bylo v Charkovském podniku zhotoveno 396 a v roce 1933 ještě dalších 224 tanků BT-2. Při tom 13 prvních vyrobených tanků bylo s cílem urychlení osvojení si sériové výroby a zaškolení lidí tankových vojsk vyrobeno z obyčejného železa. 10 tanků bylo odesláno do škol a školních jednotek a 3 stroje se nacházely v Charkovském podniku a byly využity pro zkušební a konstruktérské práce. Krom toho bylo ještě 53 železných věží osazeno na první tanky BT. Výroba železných věží byla vyvolána tím, že Mariupolský závod si včas neosvojil výrobu pancéřovaných věží z oceli typu D (Dyrenkova) a všechny věže, vyrobené závodem, měly průběžné trhliny a na bojových strojích nemohly být osazeny.
Na konci roku 1932 byl pancíř D po testech, které ukázaly výborné kvality v odolnosti kulkám, stažen z výroby a to vzhledem nepatrným výtěžkům pancéřových detailů a pro jeho nerentabilnost. Většina dílů z pancíře D měla trhliny a byla sešrotována ještě v Mariupolském závodě. Pancéřové pláty, které si vyráběl Charkovský podnik také putovaly ve velkém poměru do šrotu. Jednotlivé trupy zhotovené z pancíře typu D, měly po takovémto dvojitém sešrotování a roztavení dobré technické parametry.
Všechny tanky dodané vojsku, byly školní a měli rozlišovací znak (věž a trup byly barvené uvnitř bíle s červeným pásem). Během provozu a oprav byly u některých jednotek zaznamenány případy barvení bílého rozlišovacího pruhu.
Na konci roku 1934 byly na 15 tancích nahrazeny železné věže pancéřovými. V prvním čtvrtletí roku 1935 bylo v plánu nahradit u vojsk 10 trupů a 48 věží. To se však nestalo, protože Charkovský podnik přešel na výrobu tanku BT-5.
Na konci roku 1932 začal Mariupolský závod místo pancíře typu D zhotovovat pancéřové trupy a věže z pancíře typu „MI“ vlastní výroby (MI – Mariupol – Iljič). Tento pancíř představoval dvouvrstvou ocel, jež měla tvrdou lícní stranu a měkkou mazlavou zadní stranu. Složitá technologie výroby však vedla k velkému procentu zmetků (z 12 tun bylo 11 tun na vyhození). Ale v odolnosti proti střelám tento pancíř v roce 1933 převyšoval pancíř „PI“ Ižorského závodu.
Lehký kolo-pásový tank BT-2 vyzbrojený zdvojeným kulometem; Kyjevské cvičení, 1935
Oprava tanku BT-2 v polních podmínkách; 45.mechanizovaný sbor, Ukrajinský vojenský okruh
|
|
|
|
_________________
Kdo se směje naposled, ten má dlouhé vedení!!
Naposledy upravil hoblik dne 5/4/2012, 13:27, celkově upraveno 1 krát
|
|
   |
    |
|
Destroyman
Oberstleutnant
Věk: 43
Založen: 02. 11. 2007
Příspěvky: 2826
Bydliště: Děčín
42935.58 Sigidolar
|
|
Složitá technologie výroby však vedla k velkému procentu zmetků (z 12 tun bylo 11 tun na vyhození).
Fakt? A jak to řešili? Použili tu horší, ale levnější ocel; použili tu dražší, anebo jim to bylo fuk a dávali tam i použitelnější zmetky?
|
|
|
|
_________________
Hádat se na internetu je jako závodit na paralympiádě. I když vyhraješ, pořád jsi debil.
|
|
 |
|
|
hoblik
Hauptmann
Věk: 40
Založen: 07. 11. 2007
Příspěvky: 1210
Bydliště: Svinařov
23716.22 Sigidolar
|
|
| Myslím, že pravda bude někde uprostřed. Použitelnější zmetky využili, ostatní roztavili a tak pořád dokola. Jak to bylo přesně, to už se asi nedozvíme.
|
|
|
|
_________________
Kdo se směje naposled, ten má dlouhé vedení!!
|
|
| |
|
|
|
|
|
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory
|
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
 30552 blokovaných útoků |
Kalendář 
