Obsah fóra Portál Vojna.net Portal
 FAQ  •  Hledat  •  Možnosti  •  Uživatelské skupiny  •  Registrace  •  Profil  •  Soukromé zprávy  •  Přihlášení
Kalendář 
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma

Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma
Autor Zpráva
hoblik
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 4/8/2009, 11:27  Předmět:  BA-27 a BA-27M Odpovědět s citátemDolůNahoru

BA-27 a BA-27M


V době skončení občanské války v Rusku (říjen 1922) měly obrněné síly Rudé armády více jak 300 obrněných automobilů 22 různých typů. Některé byly vyrobeny v průběhu První světové války, některé v letech 1918 – 1920 a to v různých závodech centra a jihu Ruska. Většina těchto automobilů byla velmi opotřebovaná a neexistence náhradních dílů ztěžovala jejich opravy. V dalších dvou letech se proto počet obrněných automobilů u Rudé armády prudce snížil – některé byly odpancéřované, některé byly rozebrány na náhradní díly.
První pokusy o obnovu tohoto zastaralého parku podniklo v roce 1925 oddělení Správy dělostřeleckých mechanických prostředků Rudé armády, které navrhlo pro sestavení nových obrněných automobilů zakoupit v Německu podvozky nákladních automobilů „Daimler“ a „Krupp“. Tento návrh byl Hlavním štábem Rudé armády odložen.
Se začátkem výroby vlastních, jeden a půl tunových nákladních automobilů AMO F15 v Moskvě dostalo konstruktérské oddělení Hlavní správy vojenského průmyslu (GUVP) od dělostřelecké správy Rudé armády úkol vyvinout bojový stroj na podvozku AMO. Projekt, v dokumentech nazývaný „Obrněný automobil AMO F15 GUVP“, byl hotov v roce 1926. Představoval dvoutunový stroj s pancířem 4 – 8 mm, vyzbrojený 6,5 mm spřaženým kulometem Fjodorova – v otáčející se věži, posádku tvořili dva lidé. Tento broněvik však zůstal pouze na papíře – vojenským špičkám se prostě z mnoha důvodů nelíbil.
Na začátku roku 1927 dostal projektování nového bojového stroje na podvozku AMO na starost člen dělostřeleckého výboru Rudé armády A.Rožkov. Již při samotném zahájení prací bylo jasné, že při osazení pancéřového trupu na podvozek bude třeba provést celou řadu konstrukčních změn. Rožkov se proto obrátil o pomoc ke konstruktérům náskladního automobilu AMO. Zde byl pod vedením inženýrů B.Strokanova a J.Važinského vyprojektován podvozek AMO F15 SP (speciální). V létě téhož roku byl stroj zhotoven a vyzkoušen v okolí Moskvy. Od obyčejného podvozku se ten speciální odlišoval velkým zkosením řídící vzpěry, upravenými řídícími pedály, změněnými táhly rychlostní skříně a brzdy a osazením řidičského místa i vzadu.
Na podzim, poté co Rožkov zakončil detailní práce nad výkresy obrněného automobilu, předal tyto plány hlavnímu konstruktérskému oddělení zbrojního sdružení. Zde skupina inženýrů pod vedením V.Zaslavského projekt dopracovala a poté se tyto výkresy (v dokumentech se stroj nazýval B-27) odeslaly do Ižorského závodu pro sestrojení obrněného trupu.
Na začátku roku 1928 byl trup dopraven z Leningradu do závodu AMO do Moskvy. Zde pod vedením Rožkova, Strokanova a Važinského přišlo na řadu sestavování obrněného automobilu. Práce byly skončeny v březnu a B-27 šel na testy.
Obrněný automobil měl trup, snýtovaný z 3 – 8 mm pancéřových plátů, umístěnými na kostru z profilů. Věž ve tvaru šestihrannu byla zhotovena podle věže z tanku MS-1. Shora byla zakryta houbovitým poklopem s průzorovými škvírami pro pozorování bojiště.
Pro nástup posádky 4 lidí zde byly dvoje dveře na bocích. Pozorování cesty od místa řidiče bylo možné skrze dva poklopy s průzorovými škvírami. O něco níže pod nimi byly dvě nevelké krytky v čelním plátu trupu. ?idič vzadu měl před sebou poklop analogické konstrukce. Krom toho v bocích trupu byly pozorovací škvíry s pancéřovými krytkami.
Výzbroj broněviku byla složená z 37 mm kanónu Hochkis (PS-1) a 6,5 mm kulometu Fjodorov. Každá zbra? měla svou lafetu ve dvou předních stěnách věže. Krom toho na pravé straně věže byla zvláštní pancéřová schránka pro uložení reflektoru. Bojový komplet tvořilo 40 střel do kanónu a 2775 patron do kulometu.
Obrněný automobil byl vybaven standardním motorem AMO o výkonu 35 koní. Vzduch pro chlazení motoru přicházel skrze zvláštní desku a žaluzie v předních pancéřových plátech.
Stroj měl poměrně velké světlomety, které se během boje zakrývaly odklopnými pancéřovými krytkami. Akumulátor byl umístěn ve speciální bedně pod dnem na pravé straně stroje. Bojová hmotnost broněviku s posádkou byla 4450 kg.
Testy B-27 proběhly dne 24, 27 a 31.března před komisí, jmenovanou rozkazem č.47/1 ze dne 20.března 1928 (vydal dělostřelecký zásobovací výbor Rudé armády) v sestavě předsedy 7.sekce artkomu Ozerova, předsedy 6.sekce artkomu Bojno-Rodzeviče, člena artkomu Rožkova, pomocníka člena artkomu D.Ivanova, náčelníka 6.oddělní Valkaše, předsedy přejímací komise dělostřelecké správy Rudé armády v automobilových závodech Bigeho, pobočníka náčelníka 5.oddělení Topilova, velitele 3.automobilového oddílu Šeremeťjeva a představitelů: od inspekce obrněných sil a pěchoty Děravcova, od inspekce jezdectva Věrtogradského a z 2.správy Štábu Rudé armády Smirnova. V protokolu z předběžné prohlídky „obrněného stroje B-27, sestrojeného podle Rožkovova projektu ve Státních závodech AMO a Ižorském“ bylo uvedeno následující:

1. Státním automobilovým závodem AMO provedené změny standardního dopravního a vojenského šasi AMO F15 se projevují v těchto úpravách: přední volant, přední ovládací pedály, páka pro změnu rychlostí, brzdící páka, zřízení řidičského místa vzadu.
2. Státním Ižorským závodem zhotovený pancéřový trup je pro 4 lidi: velitel stroje – je i střelcem, dva řidiči a jeden pomocník.
3. Pancéřovaná karosérie věže s kruhovým otáčením pojme: 37 mm tankový kanón Hochkis s úpravami a boční zarážkou, které navrhl pomocník člena artkomu D.Ivanov v Moskevském zbrojařském závodě. Dále je umístěn automat Děkťarjev a to na místě s kulovým střelištěm do lafety Pagina (práce Kovrovského kulometného závodu).
4. Podle Rožkovova projektu měla být kulometná výzbroj složená ze spřažených, podle Ivanovova projektu upravených automatů systému Fjodorov, zhotovených v Kovrovském kulometném závodě. Ale později s přechodem na standardní typ byl osazen kulomet Děkťarjev současně s kulovým střelištěm.
5. police pancéřové karoserie byly dimenzované na uložení 2775 patron, uložených do zásobníků Fjodorovova automatu a na 40 střel k 37 mm kanónu. Patron k Děkťjarevu se tam vešlo kolem 2000 v zásobnících po 63 patronách.
6. Nasávání paliva bylo prováděno pomocáí podtlaku z hlavní benzínové nádrže o objemu 80 l, oddělené od posádky 4 mm pancéřovou stěnou nebo z dopl?kové nádrže o objemu 8 l samospádem. Z hlavní i dopl?kové nádrže proudil benzín skrze dvojité čerpadlo.
7. Elektrovybavení se skládalo ze startéru a dynama.


21.března 1928, během prvních jízdních testů, dlouhých 56 km a probíhajících na trase dům Revolučního vojenského sovětu SSSR – Ilinka – Soljanka – Chytrovské tržiště – Voroncovo pole – Taganka – Smolenské tržiště – Borodinský most – 25 km Možajské silnice a zpět do závodu AMO, bylo komisí zjištěno:

„1. Stroj na přímém úseku mokré silnice dokázal vyvinou maximální rychlost 45 km/h, průměrná rychlost na silnici s dlouhými úseky ve velmi špatném stavu byla 30 km/h, rychlost jízdy „vzad“ byla 13,5 km/h.
2. Stroj je schopen překonat stoupání do 4% přímým převodem a stoupání do 9% na třetí rychlostní stupe?
3. ?ízení stroje bylo jak při jízdě vpřed, tak vzad dobré. Bočním průlezem napravo od předního řidičského volantu je vidět pravé přední kolo.
4. Využívání věže a zbraní probíhá bez problémů.
5. Stávající hlavní uniforma (kukla nebo čepice) není vhodná, neboť nechrání hlavu před údery při otřesech. Dlouhý vojenský kabát překáží nástupu posádky do stroje a také ztěžuje pohyb při obsluze zbraní“.


27.března dorazil obrněný automobil na Kuncevský polygon Vyšší střelecké školy a tam byly provedeny testy výzbroje střelbou na cíl. V hodnotící zprávě byly závěry komise takovéto:

„1. Děkťarevův kulomet s provizorní ramenní pažbou má rozptyl při střelbě (vzdálenost 100 kroků 100 patronách) dávkami po 3 – 5 patronách na ploše 24 x 32 cm a zásobníkový rozptyl byl 23 x 21 cm.
2. Zásobník se 63 patronami byl nepřetržitou palbou vyprázdněn za 5 – 7 sec.
3. Pytel pro zachytávání nábojnic s nástavcem, zhotoveného pro vzdušnou flotilu, při včasném vyprázdnění nezbržďuje.
4. Upevnění kulometu ve střelišti není dobré
5. Zorné pole v kulovém střelišti a masce kanónu není dostatečné a vyžaduje jeho zvětšení použitím optického přístroje.
6. Přechod od kanónu ke kulometu a zpět byl prováděn volně a zabral při stojícím stroji 15 sec.
7. Střelba z kanónu a kulometu z místa je dobrá, za jízdy střelby nebyly prováděny“.


31.března byl stroj opět vyzkoušen jízdou na kratší vzdálenost a poté byl odeslán do závodu k obhlídce a kontrole přístrojů a zařízení. Tímto předběžné testy B-27 skončily. Z jejích výsledků komise vyvodila závěr, který byl odeslán veliteli dělostřelecké správy a veliteli správy zásobování. V závěru bylo uvedeno následující:

„Na základě provedených předběžných testů komise uvádí:
1. Výběr šasi 1,5 tunového náklaďáku AMO F15 byl pro opancéřování ze všech tuzemských šasi dopravního a vojenského typu nejvhodnější a umož?uje dobrou organizaci zásobení a servisu, doplnění lidmi a podporuje rozvoj obrněných sil.
2. Změny ve standardním podvozku zajistily dobrou obsluhu stroje a nevyžadují velké náklady.
3. Karosérie obrněného stroje plně tuhé konstrukce může být zhotovena včas odděleně od podvozku a je rozměrově vhodná pro rozmístění posádky, výzbroje a střeliva. Při navrženém rozmístění pozorovacích škvír a průlezů pancéřový trup umož?uje poměrně dobrý rozhled na bojiště.
4. Bojový komplet je dostatečný pro vedení palby krátkými dávkami po dobu 35 – 40 minut a střelivo pro kanón je vhodné pro úspěšnou palbu na 5 – 6 cílů ve vzdálenosti do 1 km.
5. Zásoba pohonných hmot zajistí dojezd 350 km.
Komise uznala stroj jako vhodný ke svému účelu, ale také považuje za vhodné provést následující dopl?ky:
Asistent řidiče a zadní řidič budou vybaveni samopaly proto, aby broněvik mohl současně střílet na tři cíle.
Dělostřelecká správa musí neprodleně zahájit tyto práce:
a) vylepšení chlazení Děkťarevových kulometů s cílem zajistit možnost nepřetržité palby po dobu nejméně 1000 výstřelů.
b) vylepšit uchycení zbraně
c) vybavit kulové střeliště a masku kanónu optickými přístroji
Dělostřelecká správa po roztání sněhu zorganizuje testy stroje, spočívající v dlouhém přesunu nejméně 500 km po silnici i po rozbitých cestách a to z důvodu zjištění průchodnosti a odolnosti.“


Je třeba dodat, že ne všichni členové komise s daným závěrem souhlasili. Například jeden z nich považoval za nedostatečnou rychlost jízdy vzad, další poukazovali na přetíženost podvozku, třetí trval na slabé kulometné palbě a na malé zásobě střeliva ve srovnání s dvoubvěžovými „ostinami“ a „Fiaty“ kteréžto mohly pojmout na 10 000 patron. Všechny tyto připomínky však nebránily dalšímu vývoji stroje B-27.
Hlavní technické testy nového broněviku naplánovala dělostřelecká správa na začátek června. Rozkazem ze dne 25.května 1928 byla jmenována komise pod vedením náčelníka 5.oddělení automobilové správy Rudé armády Topilova (později ho nahradil Rožkov).
V té době prodělal B-27 řadu změn. Například houbovitý poklop věže se začal otvírat dozadu po směru stroje – to bylo provedeno pro lepší zorné pole velitele. Žaluzie v pancéřových plátech ochrany chladičů byly zrušené – nezajišťovaly ochranu před kulkami a střepinami olova při odstřelování. Byly nahrazeny snímatelnými pancéřovými pláty, které se během jízdy připev?ovaly na boky trupu. Skří? s velkým světlometem byla sejmuta – namísto ní byl uvnitř věže umístěn malý světlomet, zakrytý odklápěcí krytkou. Broněvik dostal světla menšího průměru bez pancéřových krytek. Krom toho bylo změněno i pancéřování motoru. To tentokráte umožnilo jeho demontáž bez nutnosti sundávat celý trup. Benzínový přívod byl rozdělen na dva obvody a sezení řidiče bylo zvednuto o 50 mm.
Testy broněviku probíhaly s přestávkami od 6.června do 3.července 1928 po trase železniční přejezd Judino – vesnice Lapino – zatáčka na Solaslovo – most přes řeku Sjeljezna – vesnice Borky – vesnice Buzajevo – Kolčuga – Razdory – Rublevská silnice – Borki – Buzajevo – křižovatka cest Usovo – Odincovo a Buzajevo – Kolčuga. Stroj urazil celkem 627 km, z toho 567 po silnici a 59,4 km po cestách. Ukázalo se, že průchodnost B-27 je stejná, jako průchodnost nákladního, 1,5 tuny těžkého náklaďáku – na špatných cestách často zapadal a bylo nutné jej vytáhnout pomocí lidí nebo dalších nákladních automobilů. Dojezd byl 180 – 200 km po silnici a 100 km po cestách. Zorné pole vyhovovalo. B-27 celkově prokázal dobré vlastnosti a komise ho ve svém závěru doporučila k přijetí do výzbroje Rudé armády.
Závěry ze všech testů byly předloženy veliteli zásobování Rudé armády N.Dybenokvi, který je po přečtení předal náčelníkovi štábu Rudé armády s dopisem, jež zněl následovně:

„Díky tomu, že stávající automobilový park, který se nachází ve výzbroji Rudé armády, je zastaralý a dávno již pominuly všechny amortizační lhůty a všechny vozy jsou absolutně nevhodné, dělostřelecká správa zahájila od roku 1927 projektové práce nového obrněného automobilu. Během těchto prací byl na základě technicko-taktických požadavků vzat jako základ podvozek, který byl sovětským průmaslem vyráběn.
Jako nejvýhodnější se ukázal býti 1,5 tunový nákladní automobil AMO F15 ze závodu Avtotrest. Tento automobil byl ve velkém množství provozován ve státních kooperativách a průmyslových podnicích SSSR.
Využitím opancéřovaného objektu na sovětský podvozek standardní výroby by tak byla i zajištěna otázka zabezpečení Rudé armády automobily během mobilizace a bylo by zajištěno zásobování náhradními díly ve válečném období.
Na základě výše uvedeného byl na konci roku 1927 Automobilovou správou projekt nového obrněného stroje dokončen a byl zhotoven zkušební model, který byl….. všestranně vyzkoušen komisí s účastí představitelů automobilové správy, štábu Rudé armády, Pěchotní inspekce a Obrněných sil, Jízdní inspekce automobilového obrněného oddílu….
Na základě tohoto žádám předložit Revolučnímu sovětu SSSR návrh ke schválení přijetí obrněného automobilu AMO, model 1927 do výzbroje Rudé armády a dát mu označení BA-27 (obrněný automobil, model 1927). Dále žádám o udělení práva pro Dělostřeleckou správu provádět změny v konstrukci stroje za účelem vylepšení a to v závislosti na výsledcích dalších testů a zkušeností z praktické služby obrněného automobilu u jednotek Rudé armády.
Příloha: fotografie, tabulka s hlavními údaji, projekt….“


24.října 1927 byl usnesením Revolučního vojenského sovětu SSSR obrněný automobil přijat do výzbroje Rudé armády pod označením BA-27. Výroba byla svěřena Ižorskému závodu, podvozek dělal závod AMO.
19.prosince 1927 dělostřelecká správa Rudé armády uzavřela s Ižorským závodem smlouvu č.5666/95 na zhotovení 54 strojů BA-27 první série a 6.ledna 1928 se závodem AMO na sestavení 54 speciálních podvozků pro tyto stroje. Později byla smlouva s Ižorským závodem přehodnocena: byl zařazen 55 stroj – zkušební verze, která nebyla zaplacena a 2 broněviky bylo v plánu předat do výzbroje jednotek OGPU. Tato zakázka byla splněna v prosinci 1928.
Je třeba podotknout, že více jak polovina broněviků první série byla vyráběna z pancéřových plátů o síle 4 – 7 mm, zhotovených v Ižorském závodě již v roce 1922. Pro prověření jejich kvality byly provedeny dva střelecké testy – velký a malý. Během nich bylo na pláty stříleno průbojnými i střepinovými střelami ze vzdálenosti 375 – 600 m.
Sestavený obrněný trup také akceptoval zvláštní schválené technické podmínky – na stycích pancéřových plátů byly švy o šířce do 1,5 mm v délce do 200 mm. Na prvních sedmi strojích nebyly místní škvíry na stycích širší než 2 mm v délce sváru do 100 mm. Nejdříve byla šířka škvír předpokládána do 1 mm, ale po žádosti Ižorského závodu o velkém opotřebení hoblovací stolice vojenští činitelé schválili návrh závodu a zvětšení šířky na 1,5 mm na 200 mm.
10.ledna 1929 uzavřela dělostřelecká správa s Ižorským závodem smlouvu č.549/86. Předmětem bylo zhotovení ještě dalších 74 kusů stroje BA-27. Avšak výroba druhé série se zbrzdila. Ani AMO, ani Ižorský závod neměli potřebné vybavení, nástroje a materiály, velmi chyběli kvalifikovaní dělníci. Dynamiku výroby je možné rozpoznat ze zprávy vojenského představitele, datované 8.prosince 1929:
„za říjen zhotoveno 20 strojů, za listopad 12, do 8.prosince 11 strojů, celkem 43 strojů. Hotovo z 90% - 11 strojů, z 80% - 8 strojů, ze 70% - 8 strojů, z 50% 11 strojů, volné podvozky jsou 3, celkem 73 strojů“.

V prosinci 1929 vzniká rozhodnutím Revolučního vojenského sovětu SSSR Správa motorizace a mechanizace Rudé armády (UMM Rudé armády). Této instituci byly předány veškeré funkce, které se týkají budování obrněných automobilových a tankových jednotek a funkce pro zabezpečení armády tanky, obrněnými automobily a traktorovou technikou. 28.prosince předala Dělostřelecká správa UMM Rudé armády „všechna práva a povinnosti, které byly zakotveny ve smlouvě s Ižorským závodem“. Pro prostudování situace vedení Správy motorizace a mechanizace dne 21.února 1930 uzavřelo s Ižorským závodem smlouvu č.9022170 o zhotovení dalších 105 kusů stroje BA-27 třetí série se lhůtou dodání do prosince.
Avšak možnosti podniku neumožnily předat vojsku takovéto množství obrněnců. 13.května vojenský představitel Správy motorizace a mechanizace ve své zprávě „O kontrole plnění zakázky Ižorským závodem“ uvedl:

„Zakázka 1927/28 na 55 strojů – předáno 55 strojů
Zakázka 1928/29 na 74 strojů; předáno 70, 4 zůstaly v závodě. Podle pracovníka závodu inženýra Obucghova budou tyto stroje předány 20 – 25.května. Zdržení způsobila neexistence součástek: benzínové nádrže, trubková hrdla atd…
Zakázka 1929/30 na 105 strojů. Z toho do 8.května nepředán ani jeden. Sestavuje se 15 strupů a do 8.května přišlo do závodu 30 podvozků“.


Přesto v září téhož roku byla s Ižorským závodem uzavřena ještě jedna smlouva na zhotovení 65 strojů BA-27 čtvrté série s následnými dodacími lhůtami: v říjnu 20 strojů; v listopadu 20 strojů a v prosinci 25 strojů.
V létě 1931 byla výroba BA-27 přerušena. V té době bylo ze 170 Rudou armádou objednaných strojů hotových pouze 86 kusů. Souhrnný počet BA-27, vyrobených v letech 1928 – 1931 byl 215 obrněných automobilů, včetně zkušebních verzí. Pravdou je, že poslední byly v roce 1930 odpancéřované.
Je třeba dodat, že jediným vnějším rozdílem od první a druhé série byla u BA-27 třetí série (čtvrtá zůstala pouze na papíře) bedna pro akumulátor. Vzhledem k tomu, že byla zvednuta výše, měla menší rozměry.
Na jaře 1930 byl jeden obrněný automobil druhé série odeslán do 2.automobilového závodu v Moskvě. Tento závod prováděl montáž z Ameriky poslaných nákladních automobilů „Ford-AA“. Zde byl trup BA-27 postaven na podvozek Fordu. Testy ukázaly, že díky mnohem výkonnějšímu motoru vzrostl dojezd a rychlost. Avšak z řady příčin bylo využití amerického podvozku považováno za neperspektivní. BA-27 na podvozku Ford-AA tak zůstal v jediném exempláři.
Podle dokumentů bylo barevné provedení takovéto:
„….Maskovací barva zvenčí a bílá uvnitř. Na každém stroji bylo na vnitřní straně dveří napsáno označení „AB-27 GIZ“, rok výroby a vojenské číslo. Na předním opěrném pilíři uvnitř stroje byla umístěna měděná cedulka s předepsanými údaji“.

Některé stroje se dočkaly i druhé světové války, ale o jejich bojovém nasazení jsem zatím nic nezjistil.

Ve druhé polovině třicátých let vyvstala otázka osudu obrněného automobilu BA-27. Příčina byla ta, že výroba těchto strojů skončila již v roce 1931 a náhradní díly se vyráběly v nedostatečném množství. Na konci roku 1936 potřebovala většina strojů BA-27 opravy, jejichž provedení však z výše uvedeného důvodu nebylo možné. Například velitel 45.mechanizovaného sboru Borisenko ve svém dopise ze dne 8.ledna 1937 o stavu svěřené jednotky napsal náčelníkovi ABTU Rudé armády Borisovi: „…BAI a BA-27. 11 strojů BAI a 21 strojů BA-27 nejsou sboru k dispozici. Vzhledem k neexistenci náhradních dílů a servisů a také proto, že stroje BA-27 v průběhu řady let vyžadují generální opravy, žádám o jejich stažení“.
Nejdříve bylo v ABTU Rudé armády přijato rozhodnutí o přestavbě BA-27 na železniční podvozek a o jejich využití jako obrněných drezín v oddílech obrněných vlaků. V témže roce mistři dílny vojenského skladu č.60 v Brjansku přestavěly několik strojů na provoz na železnici. V letech 1936 – 1937 testy těchto BA-27 prokázaly dobré vlastnosti. Práce na přestavbě všech těchto obrněných automobilů na železniční podvozek měly začít na konci roku 1937.
Ale v létě 1937 tanková opravná stanice č.2 (stanice Miťkovo, Leninská železniční cesta), která mimo ostatních strojů opravovala i BA-27, pod vedením konstruktéra Ašichima vypracovala projekt přestavby obrněného automobilu BA-27 na třínapravový podvozek GAZ-AAA. V červnu byl tento broněvik vyroben a otestován. V dokumentech nesl jméno BA-27 GAZ.
Bojová hmotnost stroje činila 4525 kg, maximální rychlost na silnici 48 km/h a díky dvěma benzínovým nádržím (na 75 l každá) značně vzrostl dojezd a to na 420 km.
Výsledky testů byly předloženy ABTU Rudé armády a po prostudování projektu tento orgán přijal rozhodnutí o modernizaci všech BA-27. Přičemž ačkoli bylo řečeno, že „pancéřový trup BA-27 může být využit na podvozku GAZ-AAA jako broněvik, pokud jeho neprůstřelnost bude odpovídat požadavkům na trupy obrněných strojů“. Během přestavby se žádné testy obstřelem nedělaly. V dokumentech ABTU Rudé armády tento automobil dostal označení BA-27M a to se také zažilo.
V září zhotovila servisní základna č.2 24 kusů BA-27M a ty byly odeslány ke 3, 30 a 41.střelecké divizi Charkovského vojenského okruhu (po 8 strojích do každé) a po 25.říjnu šlo po 8 strojích k 75 a k 80.střelecké divizi, 7 strojů do 23 a 2 stroje k 25.střelecké divizi. V listopadu šlo po 7 strojích ke 14, 49 a 84.divizi a 4 stroje ke 25.střelecké divizi. V prosinci 1937 – lednu 1938 bylo ještě dalších 64 strojů BA-27M odesláno k 6, 17, 19, 23, 25, 53, 55, 61, 65, 82 a 86.střelecké divizi (každá dostala od 1 do 9 strojů). Poslední BA-27M byly odeslány ze základny č.2 v březnu 1938. Během 8 měsíců tak byly všechny pancéřové trupy přestavěny z podvozku AMO-SP na podvozky GAZ-AAA. Při tom všechny BA-27M šly do výzbroje zvláštních výzvědných praporů střeleckých divizí. K tankovým jednotkám a jízdě tyto stroje neputovaly.


Image
Zkušební verze obrněného automobilu BA-27 v dílnách závodu AMO, Moskva, březen 1928.

Image
Testy zkušebního stroje BA-27, Moskva, březen 1928

Image
Zkušební model BA-27

Image
BA-27 třetí série, výroba 1930

Image
BA-27 na manévrech, Leningradský vojenský okruh, 1931

Image
Posádka BA-27 na cvičení Moskevského vojenského okruhu v létě 1931. Na vnitřku dveří je vidět výrobní číslo.

Image
BA-27 na podvozku Ford-AA, zima, Moskva 1930.

Image
Pro vysoko položené těžiště se BA-27 často při prudkém zatočení převrhl, cvičení Moskevského vojenského okruhu, 1932.

Image
Image
Image

Zdroj: Překlad knihy Maxima Viktorova Kolomijce "Pancíř na kolech"




Naposledy upravil hoblik dne 11/9/2009, 09:21, celkově upraveno 1 krát
  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 4/8/2009, 12:11  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Fuj, to je obluda! Shocked


  
degrel
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 4/8/2009, 17:03  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Paskvilní to stroj


  
Werwolfin
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 4/8/2009, 17:54  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Hm..také mať na dvore... Twisted Evil


  
hoblik
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 11/9/2009, 09:23  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Článek doplněn o informace o modernizovaném BA-27M (poslední dva odstavce a poslední tři obrázky!


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 11/9/2009, 09:40  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Hoblíku, nedá mi to...
Díky tvý sérii o ruskejch OA mi to nedalo a trochu jsem zašmejdil internetem. A hodně často jsem narážel na jakýsi obrněný vůz "FAI", přičemž písmeno "F" mělo znamenat "Ford", protože to bylo postavený na okopírovaným podvozku Fordu T neboli "Lízinky" známé z grotesek s Chaplinem a Laurelem a Hardym.
Tož se zeptám: onen FAI byl jen jeden konkrétní typ, nebo to znamená povšechný obecný označení pro ruský OA, protože všechny de facto z Forda vycházely?


  
hoblik
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 11/9/2009, 10:59  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Jde o jeden konkrétní typ, který vyráběl Ižorský závod. Jde o vozy FAI (1933) a modernizovaný FAI-M (1939). V plánu byl i třínápravový FAI-2, ale do toho se upustilo.
Samozřejmě se zde objeví i tento stroj!


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 11/9/2009, 11:09  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Aha. Díky!


  
Zobrazit příspěvky z předchozích:      
Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma

Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory


Časy uváděny v GMT + 1 hodina

Board Security

75366 blokovaných útoků
Powered by phpBB2 Plus, phpBB Styles and Kostenloses Forum based on phpBB © 2001/6 phpBB Group :: FI Theme :: Mody a Credit

[ Time: 0.1928s ][ Queries: 19 (0.0281s) ][ Debug on ]