Obsah fóra Portál Vojna.net Portal
 FAQ  •  Hledat  •  Možnosti  •  Uživatelské skupiny  •  Registrace  •  Profil  •  Soukromé zprávy  •  Přihlášení
Kalendář 
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma

Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma
Autor Zpráva
sigi
Generalfeldmarschall


Věk: 55
Založen: 31. 10. 2007
Příspěvky: 978
Bydliště: Poděbrady
17719.42 Sigidolar

czechrepublic.gif
PříspěvekZaslal: 8/11/2007, 20:09  Předmět:  Blitzkrieg 1939-1941 Odpovědět s citátemDolůNahoru

Blitzkrieg 1939-1941

V červnu 1939 Hitler konečně překonal námitky armády a vyhlásil, že SS-VT budou nyní organizovány jako armádní divize. Byl vytvořen dělostřelecký pluk SS se sídlem v Juterborgu s vojáky od útvar? Leibstandarte, Deutschland a das Reich. Rozhodnutí o vpádu do Polska však přišlo příliš rychle, takže divizi nebylo možno tak rychle zřídit a tři její pluky byly přiděleny jednotlivě pod armádní velení. Leibstandarte se tak dostala pod velení XIII. sboru, který byl součástí Blaskowitzovy Osmé armády. Blas-kowitz měl za úkol krýt levé křídlo vo? Reichenauovy Desáté armády v Armádní Skupině Jih.
Dietrích obdržel rozkazy 24. srpna. časně ráno následujícího dne se Leibstandarte měla přesunout z Berlína do Kunersdorfu poblíž Vratislavi a v Lichterfeldu ponechat pouze strážní prapor pod velením Sturmbannfuhrera Bertlinga. Po příjezdu do Kunersdorfu byl Dietrich formálně podřízen velení generála svobodného pána vo? Weichse, velitele XIII. sboru, a byl mu přidělen motorizovaný prapor 46. dělostřeleckého pluku, aby získal palebnou podporu, která mu chyběla. Leibstandarte však byla jediný motorizovaný útvar XIII. sboru, ostatní útvary 10. a 17. pěší divize měly jen ko?skou dopravu a musely hlavně spoléhat na vlastní nohy. Sepp sám byl už ted zvyklý velet pluku v mírových podmínkách a navíc měl za sebou kurs pro velitele motorizovaných jednotek v Zossenu roku 1936 a kurs pro všechny velitele tankových divizí ve Škole tankových vojsk ve Winsdorfu v roce 1938.1 Velet pluku ve válce,
zvláš? když předchozí bojová zkušenost je pouze rotmistrovská, je kvalitativní skok. Naštěstí se jeho náčelníkem štábu stal v červnu 1939 Willi Bittrich, a tak měl k ruce relativně zkušeného d?stojníka, i když vlastní vojenskou zkušeností byl Bittrich pilot. O Dietrichově intelektu neměl Bittrich valné mínění: „Jednou jsem strávil hodinu a p?l snahou vysvětlit Seppu Dietrichovi situaci pomocí mapy. Bylo to úplně zbytečné. V?bec ničemu nerozuměl." V německém systému, kde náčelník štábu dodává nápady, plány a realizaci, zatímco velitel je jen figura, na tom tolik nezáleželo jako v jiných armádách. Pokud šlo o vojáky Leibstandarte, není pochyb, že jejich morálka a sebed?věra nemohla být lepší. Nebylo to pouze politické školení, které z muž? SS-VT udělalo to, čím byli. Jak vzpomíná Ernst-Giinther Krátschmer: „Zásady němectví se nepřednášely; ty se člověk naučil skoky z desetimetrové věže, třicetikilometrovými pochody a tím nejtvrdším výcvikem na cvičišti.Avšak, jak uvidíme, vedlo to často až k nebezpečně přebujelé sebed?věře.
P?vodním Hitlerovým záměrem bylo nastartovat invazi, neboli Fall Weiss, krátce před svítáním 26. srpna, ale podpis vzájemné anglo-polské smlouvy a Mussoliniho odmítnutí podílet se na operaci, dokud mu Hitler nedodá životně d?ležité suroviny, si vyžádaly odklad. Rozkaz, aby útvary nevyrážely, byl vydán až 25. večer; v jednom nebo ve dvou případech však nepronikl až k předsunutým jednotkám a podél hranice došlo k ojedinělým incident?m při pokusech o překročení a střelbě na Poláky. Leibstandarte byla na pochodu do prostoru soustředění a kolem p?lnoci dostala rozkaz otočit a vrátit se do Kunersdorfu. Do příštího večera si vybudovala tábořiště, a protože se zdálo, že v něm několik dní pobude, dala většina voják? před zahálkou přednost výpomoci místním sedlák?m při žních.
Zatím bylo stanoveno nové datum útoku na 1. září a Hitler strávil tyto dny bezvýslednou snahou o dohodu s Británií, kterou chtěl udržet mimo válku, a pokusy přimět Mussoliniho, aby celou věc ještě jednou uvážil. 31. srpna, aspo? pro Hitlera, byla už válka nevyhnutelná, a tak byly vydány příslušné rozkazy.
Prvním cílem Leibstandarte, která se přesunula ze svého tábořiště k hranici, byla vesnice Boleslavec na řece Prosno. Překonala slabý odpor před ní a postoupila k Boleslavci, který byl už silně hájen. I přes zoufalé bodákové protiútoky Polák? krátce po 10.00 hod. vesnice padla a Leibstandarte pokračovala směrem na Wieuroszov, kde se měla spojit se 17. pěší divizí, která operovala na jejím levém křídle. Vzr?stající odpor polské 19. divize jí však zabránil v postupu, takže do setmění nepronikla dál než čtyři kilometry severně od Boleslavce, což bylo šest kilometr? od předpokládaného cíle. 17. divize se zatím do Wieuroszova dostala. Dieírich byl přesto po první krvavé zkoušce bojem docela spokojen se svými muži; měl sedm mrtvých a dvacet zraněných.
Následujícího dne se Leibstandarte spojila se 17. pěší divizí a otočila se k východu s cílem dosáhnout Burzenin na řece Wartě, druhé největší vodní překážce v této oblasti. Písčitá p?da, která p?sobila těžkým nákladním automobil?m problémy, jakož i rostoucí odpor Polák? postup zpomalily. Burzenina bylo dosaženo až 4. srpna v 09.00 hod. Tou dobou už jednotky Desáté armády překračovaly řeku, čímž Osmá armáda přestávala plnit svou úlohu bočního zajištění. Protože na hrotu útoku byla Leibstandarte, objevila se později kritika jejího výkonu v této fázi boje. Generálmajor Loch, velitel 17. pěší divize, se vyjadřoval obzvláště pohrdavě a stěžoval si na bezhlavou střelbu voják? Leibstandarte i jejich tendenci automaticky zapálit každou vesnici, kterou procházeli. Skutečně, „radost z prstu na spoušti" se měla v prvním roce války stát typickou charakteristikou jak pro Leibstandarte, tak ostatní útvary SS-VT.
Pokud jde o celkový obraz boj?, tlak na Poláky, vyvíjený von Kíichlerovou Třetí armádou postupující z Východního Pruska a vo? Klugeho čtvrtou armádou z Pomořan, je nutil ustupovat k Varšavě a Visle. Zatímco nejjižnější armáda vo? Rundstedtovy Armádní skupiny Jih, čtrnáctá, pod velením vo? Lista, postupovala dobře a dvanáctého září dosáhne Lvova, Osmá a Desátá, které násilněpřekonaly obranu na Wartě, stály před dalším obranným pásmem na Widawce. Mezi Wartou a Widawkou se Leibstandaríe dostávala ve dnech 5. a 6. září do stále sílících boj? a svedla těžkou bitvu v prostoru Pabianic, silničního a železničního uzlu na řece Ner, na níž Poláci bránili přístupy k Lodži, což byl další cíl Osmé armády. Bitva o Pabianice začala 7. ráno, kdy 1. prapor Leibstandarte s podporou praporu 23. tankového pluku zaútočil a pronikl na západní okraj města, byl však vytlačen. Poté byly nasazeny další dva prapory, ale ani ty neprorazily. Polským silám se dostalo posil jednotkami ustupujícími před Desátou armádou, a mohly proto organizovat prudké protiútoky; v jednom okamžiku se dokonce ocitlo samotné Dietrichovo velitelské stanoviště v nebezpečí, že bude odříznuto. Nakonec Loch, v jehož sestavě pořád ještě Leibstandarte byla, musel vyslat celý pluk pěchoty na pomoc Dietrichovi a teprve pak se podařilo obklíčit město ze severu. Dobyto bylo až 8. ráno.
Při této příležitosti znovu vznikly kritické výhrady k výkonu Leibstandarte a první takové příznaky se objevily v rozkazech velitelství XIII. sboru 8. září. Zatímco 10. a 17. pěší divizi bylo určeno postupovat na Lodž samostatně, Leibstandarte dostala podružný úkol vyčistit oblast mezi Pabianicemi a Ragovem, ležícím jižně od Lodže. Jejím dělostřeleckým oddílem byla posílena 10. divize. Všeobecný názor na SS-VT byl, že nemají dostatečný výcvik, a že jsou tudíž spíše přítěží, která by měla tvořit nejvýše zálohy. Armádní velitelství si ovšem uvědomovalo, že takový krok by Hitler jen těžko schválil. Skutečně, osobně se zajímal, jak si SS-VT vedou, zejména Leibstandarte, jejíž postavení označené praporkem „Sepp" si pečlivě zanášel do své velké mapy v kancléřství.4 Bylo tedy nakonec rozhodnuto, nepochybně k velké Blaskowitzově úlevě, že Leibstandarte bude přesunuta k Reinhardtově 4. tankové divizi, která tvořila v té době součást XVI. sboru Desáté armády vo? Reichenaua. Záminkou bylo, že Reinhardt potřebuje více mo-tostřeleckých jednotek k postupu na Varšavu.
K tomu došlo 9. září a navečer se Leibstandarte připojila k Rein-hardtovi na jihozápadním okraji Varšavy. V tomto okamžiku měla bitva o Varšavu každou chvíli začít, ale silné polské svazy, Pozna?ská a Pomořanská armáda, zahájily protiútok jihovýchodně přes řeku Bzuru, přítok Visly západně od Varšavy. 10. se Blas-kowitz musel stáhnout od Varšavy, aby této hrozbě čelil, a v noci vo? Rundstedt nařídil vo? Reichenauovi, aby ho posílil. Během 9. byla 4. tanková divize vázána v těžkých bojích na varšavských předměstích a po těžkých ztrátách poloviny celkového počtu svých tank? musela ustoupit. Leibstandarte se nyní připojila k 31. pěší divizi, dalšímu svazku XVI. sboru, aby odrazila polský protiúder. Byla nasazena do boj? v oblasti Piastowa, 9. září a po několik dalších dní pak sváděla s protivníkem prudké bitvy, v nichž Poláky, i přes soustavné protiútoky, tlačila na západ. Vo? Rundstedt nyní převzal velení bitvy osobně a nařídil Osmé a Desáté armádě zničit zbylý polský odpor mezi Bzurou a Vislou. Při této operaci útočila Leibstandarte po obou březích Bzury severním směrem až po soutok s Vislou, aby uzavřela východní únik z velké kapsy, která se nyní vytvářela. Tento úkol splnila 19. září.
O dva dny dříve, 17. září, začali Rusové postupovat do Polska z východu. To spolu s likvidací bzurské kapsy znamenalo konec Polska, ale nikoliv konec pro Dietricha a jeho muže. Nyní dostali rozkaz zařadit se do XV. sboru, s nímž měli pomoci likvidovat Modlin, do něhož se uchýlily polské severní síly. Úkol Leibstandarte byl v podstatě statický, měla vázat síly protivníka na jižní část pevnosti, zatímco hlavní útok byl proveden ze severu. V pr?běhu této operace odejel Dietrich a 15. (motocyklová) rota do Gu-zowa, kde se 25. setkali s Hitlerem. 27. září padla Varšava, o dva dny později Modlin a válka skončila.
Ztráty Leibstandarte byly 108 mrtvých, 292 raněných, 14 lehce raněných, 3 pohřešovaní a 15 úmrtí neš?astnou náhodou.5 Armáda tyto ztráty - stejně jako ztráty ostatních SS-VT, které se zúčastnily tažení, tj. Deutschlandu, dělostřeleckého pluku SS, pr?zkumného praporu SS (součásti vo? Kempfovy smíšené tankové divize Třetí armády) a Germanie ve čtrnácté armádě - považovala za zbytečně vysoké a brala je jako d?kaz nedostatečné úrovně výcviku. Je nepochybné, že bojová činnost Leibstandarte, zejména v prvních dnech kampaně, byla zklamáním, třebaže Sepp Dietrich většinou svaloval neúspěch na dopravu, „která byla v těžkém terénu na nic".6 V dalším pr?běhu se však její činnost zlepšila a splnila vše,co se od ní požadovalo. Pokud šlo o protivníka, Dietrich konstatoval, že polská armáda měla dobré velitele a Poláci byli „d?stojný soupeři"
Místo aby se po skončení kampaně vrátila do Berlína, dostala Leibstandarte ke zklamání voják? rozkaz přesunout se do československa, kde měla vystřídat Der Fiihrer, který byl poslán na Západní val. Po Leibstandarte však z?stala jedna nepříjemná aféra. Ulrich von Hassell si poznamenal 19. října 1939 do deníku: „Slyšel jsem, že Blaskowitz, jako velitel armády, chce dát vojenskému soudu dva vedoucí SS - včetně toho hulváta Dietricha - za plenění a vraždu."Není jasné, kdo byl ten druhý vedoucí SS, a není blíže známo, za co chtěl Blaskowitz Dietricha žalovat; možná, že to bylo za zběsilé střílení a pálení polských vesnic. Co však generál?m vadilo víc, byly Eickeho pluky SS z Totenkopf, které postupovaly za armádami s „vyčiš?ovacími a bezpečnostními úkoly", což znamenalo vyvraždování představitel? polského režimu a žid?. V Blaskowitzově případě mohlo jít o Brandenburg pod velením Standartenfuhrera Paula Nostize. Žádný z příslušník? SS-VT však nikdy nebyl z těchto zločin? obžalován ani usvědčen. Naopak, nařízením ze 17. října 1939 byly SS-VT vy?aty z pravomoci armádních vojenských soud?. Třebaže se teoreticky měly řídit armádními řády a předpisy, byli jejich příslušníci od nynějška souzeni zvláštními soudy SS. A? je tomu jakkoliv, bylo by asi i tak velmi těžké obžalovat Dietricha, vzhledem k jeho mimořádným vztah?m k Hitlerovi. Pokud jde o Blaskowitze, ten ve své funkci vojenského guvernéra Polska začátkem roku 1940 poslal zprávu o činnosti SS vo? Brauchitschovi, vrchnímu veliteli Wehrmachtu, a ten ji projednal s Himmlerem. Himmler ho ujistil, že dá celou věc do pořádku a tím to skončilo.
Leibstandarte dorazila do Prahy po dvoudenní cestě a byla přivítána říšským protektorem pro čechy a Moravu Konstantinem svobodným pánem von Neurathem. Povinností Dietrichových muž? byla zejména ostraha veřejných budov, a tak byla příležitost i k odpočinku, k čemuž nadmíru přispělo horoucí přijetí od místních Němc?. Sepp sám v Praze dlouho nez?stal a koncem října se objevuje v Berlíně.




Image


Vodnář Pohlaví:Muž Drak OfflineOsobní galerie uživatele sigiZobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovi WWW stránkySkypeMSN Messenger
Zobrazit příspěvky z předchozích:      
Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma

Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory


Časy uváděny v GMT + 1 hodina

Board Security

75390 blokovaných útoků
Powered by phpBB2 Plus, phpBB Styles and Kostenloses Forum based on phpBB © 2001/6 phpBB Group :: FI Theme :: Mody a Credit

[ Time: 0.2356s ][ Queries: 19 (0.0618s) ][ Debug on ]