Obsah fóra Portál Vojna.net Portal
 FAQ  •  Hledat  •  Možnosti  •  Uživatelské skupiny  •  Registrace  •  Profil  •  Soukromé zprávy  •  Přihlášení
Kalendář 
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma

Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma
Autor Zpráva
sigi
Generalfeldmarschall


Věk: 55
Založen: 31. 10. 2007
Příspěvky: 978
Bydliště: Poděbrady
17719.42 Sigidolar

czechrepublic.gif
PříspěvekZaslal: 8/11/2007, 21:14  Předmět:  Normandie 1944 Odpovědět s citátemDolůNahoru

Normandie 1944


Během prvních několika měsíc? roku 1944 tvořila I. tankový sbor SS pouze divize Hitlerjugend umístěná v Belgii. Ale v dubnu se zde k Dietrichovu potěšení objevila opět Leibstandarte, třebaže už nebyla svěřena jemu. Tato divize po zoufalých bitvách během roku 1943 a v únoru 1944 v tzv. čerkesské kapse naléhavě potřebovala odpočinek a doplnění. Po jistou dobu, jak uvidíme, nebude v?bec bojeschopná.
Když zimu vystřídalo jaro, byl Dietrich nepřímo zatažen do sporu o nejlepší zp?sob odražení invaze Spojenc? na francouzském pobřeží. Šlo o to, jak a kam nasadit tanky. Rommel, který velel Armádní skupině B a byl fakticky odpovědný za pr?běhy budoucích bitev o pobřeží, žádal, aby tankové divize byly rozmístěny přímo na plážích nebo v jejich těsné blízkosti, aby mohly nepřítele okamžitě zahnat zpět do moře a nedovolily mu vytvořit předmostí. Jeho nadřízený, Vrchní velitel - Západ, vo? Rundstedt, se domníval, že tanky je třeba ponechat vzadu, v záloze, a argumentoval, že stále není jasné, kde Spojenci zaútočí, zda v Normandii, nebo v Pas de Calais. V tom jeho názory podporoval Hitler, který posléze stanovil, že se bez jeho výslovného rozkazu nepohne ani jediný tank. Aby byl tento rozkaz beze zbytku splněn, byly tankové divize podřízeny velení nově vytvořené Tankové skupině Západ, které velel Geyr vo? Schweppenburg. I. tankový sbor SS dostal nyní přidělenou 2. tankovou divizi se základnou v Arrasu a 17. divizi tankových granátník?, rozmístěnou v oblasti Le Mans, která měla
doplnit Hitlerjugend, zatímco Leibstandarte se měla nerušené dopl?ovat. Úkolem sboru bylo připravit se k nasazení do boj? v případě, že dojde ke vzdušným výsadk?m nepřítele nebo k překvapivé vylodovací operaci v prostoru mezi Antverpami a Cherbourgem -což je pěkná šířka. Dietrich nyní přesunul své velitelské stanoviště z Bruselu do oblasti Paříže. Chtěl být více ke středu předpokládaných operací, ale také proto, že ačkoliv ve věcech výcviku podléhal Geyrovi vo? Schweppenburgovi, jeho přímým operačním nadřízeným byl vo? Rundstedt, a bylo proto rozumné, aby byl Vrchnímu velení Západ co nejblíže. Začátkem května byla Hitlerjugend jako drobný ústupek Rommelovi přesunuta z Belgie do prostoru Evreux.
Dietrich, a podobně mnoho jiných na německé straně, byl zaskočen, když se Spojenci konečně v Normandii časně ráno 6. června 1944 vylodili. V té době pobýval v Bruselu na návštěvě u Theodora Wische a Leibstandarte. Když se dověděl, co je nového, okamžitě se vrátil do Paříže a očekával vo? Rundstedtovy rozkazy. Mezitím už vo? Rundstedt vyhlásil Kraemerovi a štáby sboru poplach a sbor sám se začal po železnici přesunovat do bojových postavení. Dietrich dostal rozkaz zaútočit v prostoru Caen a zahnat Spojence zpět do moře. Hitler se však pro jednou a přes své vnitřní tušení dal přesvědčit generálním štábem, že vylodění v Normandii je klamný tah nepřítele. Gen. štáb stále trval na své víře, že hlavní úder bude zasazen od Pais de Calais. Proto se 2. tanková divize nesměla hnout, zatímco 17. divize tankových granátník? SS byla převelena k Dollmanově Sedmé armádě, která stála proti vylodujícím se Američan?m na cherbourgském poloostrově. Proto jako posilu Dietrich dostal pouze Feuchtingerovu 21. tankovou divizi, jedinou, která zaujala předsunutá postavení na normandském pobřeží a nyní se snažila odrážet britské vzdušné výsadky v prostoru Caen, a školní Panzer Lehr Fritze Bayerleina, který byl soustředěn kolem Chartres. Nakonec mu bude přidělena i Leibstandarte, jakmile se doplní.
Přesun velitelství a útvar? sboru začal v 16.00 hod. 6. června a ještě téže noci dorazil do Rouenu. Už na cestě měli všichni poznat, do čeho tentokrát jdou.
Vzdušná převaha Spojenc? měla však rozhodujícím zp?sobem ovlivnit události mnoha následujících týdn?.
Dietrich?v p?vodní plán počítal s protiútokem Hitlerjugend a 21. tankové divize za úsvitu 7. června, ale události ho zakrátko přesvědčily o přílišném optimismu. Cestou na nové velitelské stanoviště umístěné v lesích, jižně od Falais, se Dietrich a Kraemer setkali s Fritzem Wittem. Hlásil jim, že 25. pluk SS tankových granatníku „Tankána" Meyera byl odkloněn proti p?vodnímu směru na Houlgate, východně od řeky Orný, a měl se nyní soustředit při velitelství 21. tankové divize v St. Pierre sur Dives, nebo? se stále obecně věří, že hlavní směr útoku p?jde tudy. Zbytek divize zdržely nálety a bylo rozhodnuto, že se vydá po nové trase mimo hlavní komunikace a maximálně využije tmy. Přesto ale nezaujme postavení dřív než 7. v poledne. Dietrich a Kraemer pokračovali na velitelství 21. tankové divize, kam dorazili ve 20.00 hod. Naneštěstí byl v té chvíli velitel divize Feuchtinger na velitelském stanovišti 716. pěší divize a naprosto hloupě si s sebou nevzal radiostanici. Kraemer k tomu poznamenal: „Jestli si velitel tankové nebo motorizované divize nevezme radiostanici, když opouští velitelské stanoviště, to už m?že jet rovnou bez hlavy."2 Linkové spojení bylo totiž špatné, s častými poruchami, a hovory nebylo často pořádně slyšet. Přesto však se jimi a pomocí operačního d?stojníka Dietrich s Kraemerem dostali do obrazu o celkové situaci.
21. tanková divize byla v pr?běhu dne nasazena po částech jako podpora útvar? 716. pěší divize, která držela pobřežní sektor západně od Orný, ale kv?li problém?m se spojením neměl Feuchtinger jasnou představu, kde tato jeho vojska jsou. Jasné bylo jedině to, že jeho pr?zkumný prapor je v bojovém dotyku s britskou 6. výsadkovou divizí jižně od Ranville, že jeden pluk přinutil k ústupu britskou pěchotu útočící na Caen a zbytek postupuje někde ve směru Luč sur-Mer, tj. mezi předmostím Sword a Juno. 716. pěší divize sice sváděla boje, nebylo však jasné, jak a kde jsou její jednotky rozmístěny, a spíš se zdálo, že je rozdělena na bojová uskupení. Panzer Lehr nebyla Seppovi dosud formálně podřízena a také nebylo možné se s ní spojit.
Protože sektor, ve kterém nyní operoval I. tankový sbor SS, spadal pod Dollmanovu Sedmou armádu, byl jejímu velení podřízen i Dietrich, ale opět trvalo dlouho, než začalo fungovat spojení. Teprve až kolem p?lnoci odešel dálnopis se žádostí o okamžité přidělení Panzer Lehr I. tankovému sboru SS. Rovněž se v něm Dollmanovi oznamovalo, že Dietrich sice převzal velení 716. pěší divize, ale vzhledem ke zmatené situaci nebude možno provést protiútok dřív než 8. června, zejména též proto, že bylo už zřejmé, že Hitlerjugend bude doplněna v prostorech soustředění nejdřív ze 7. na 8. června.
Dietrich a Kraemer se vrátili na své velitelské stanoviště a dalším návštěvníkem velitelství 21. tankové divize byl „Tankán" Meyer. Feuchtinger se mezitím vrátil, a mohli tedy analyzovat situaci. Feuchtinger považoval protiútok za neproveditelný aspo? do té doby, než dorazí Panzer Lehr, ale Meyer přímo kypěl sebed?věrou a označil vylodující se jednotky za „rybičky", které brzo zažene do moře. Proto se oba dohodli, že následujícího dne zahájí koordinovaný útok. Při něm se pak střetli s postupujícími jednotkami kanadské 3. divize, ale ani po dvou dnech prudkých boj? nepostoupili. Meyer pak vysvětloval neúspěch nedostatkem pohonných hmot pro tanky a stěžoval si, že mu Feuchtinger žádné nepřisunul. Feuchtinger však později tvrdil, že by je byl poslal, kdyby byl Meyer o ně požádal. Dietrich prý se tomu jen smál a řekl: „Ted se to Feuchtingerovi snadno mluví, ale 7. června by odpověděl: Nic nemám."Vskutku, zdá se pravděpodobné, že Feuchtinger musel být otřesený Dnem D, protože jednal neobyčejně pomalu a hlavně se mu okamžité znelíbila Meyerova arogance. Ruce mu svazovalo i to, že nevěřil, že by okamžitý útok mohl přinést úspěch.
Ihned po návratu na VS I. tankového sboru SS se Dietrich a Kraemer snažili překonat vzniklé zmatky. Telefonní linky byly v nejlepším případě nespolehlivé v d?sledku nepřetržitého spojeneckému bombardování.
Útok začal 8. v 10.00 hod. Pouze jediné bojové uskupení Panzer Lehr bylo k dispozici, zbytek se opozdil a nebo neměl pohonné hmoty, většina 21. tankové divize nemohla být nasazena, protože byla vázána v obranných bojích. Hitlerjugend se snažila probojovat, postupovala však pomalu. Hustota dělostřelecké palby, naprostá převaha Spojenc? ve vzduchu, plynoucí také ze selhání podpory Luftwaffe, a kvalita terénu, protkaného nesčetnými kanály a živými ploty, vytvářely značné výhody pro obránce. Když připočteme neustálý nedostatek pohonných hmot, bylo toho příliš mnoho. Takže jediným skutečným výsledkem tohoto protiútoku bylo vyčištění přístupu ke Caen od severu. Ztráty byly těžké a jak Diet-richovi, tak Kraemerovi bylo brzy zřejmé, že potřebují nutně další posily, mají-li mít v?bec nějakou naději na úspěch. Situaci navíc zkomplikovala i zmatená zpráva, přijatá v noci od velitelství Sedmé armády, přikazující zaútočit na Bayeux. To bylo v dané situaci zcela neproveditelné a Dietrich se rozhodl, že nebude na rozkaz reagovat a spokojil se s ostřelováním spojeneckých vylodovacích plavidel dvěma bateriemi „stopětasedmdesátek", jejichž palbu řídil pozorovatel z věže zámečku na pravém břehu Orný.
Tou dobou už Dietrich ze svých dvaceti radiovoz? ztratil plných šestnáct v d?sledku dělostřelecké palby a Geyrovi von Schweppenburgovi se vedlo přibližně stejně. Není tedy divné, že spolu neměli spojení a že ani velitel Rommel neobdržel žádné zprávy o ztroskotání útoku. Proto se rozhodl, že se tedy přesvědčí osobně sám a 10. se objevil na Dietrichově velitelském stanovišti. Tam zjistil následující situaci: 716. pěší divize byla stažena a linii zajiš?ovaly Panzeř Lehr levé křídlo, Hitlerjugend střed a 21. tanková divize pravé křídlo. Dietrich Rommelovi zd?raznil rozhodující převahu Spojenc? v palebné síle.
V Hitlerových představách bylo Normandii třeba rozhodně bránit použitím všech prostředk?, včetně tankových divizí a hlavně útočit tak, aby byl nepřítel poražen. Na druhé straně bylo voják?m v Normandii dávno jasné, že vhodná doba k rozhodujícímu protiútoku již dávno minula. Nyní šlo podle nich už jen o to, že jejich cenné tankové síly se čím dál více ztenčují. Navíc byla situace v zásobování stále zoufalejší. Přitom Vrchní velitel - Západ neměl pravomoc nad útvary Luftwaffe a Kriegsmarine, dislokovanými na válčišti, jejichž relativně značné zásoby a dopravní prostředky, které by mohly velice usnadnit situaci, z?stávaly netknuty. Rommel a ostatní viděli za těchto okolností, že jediná možnost, jak se v Normandii udržet, spočívá ve zvětšené hloubce obrany. To konkrétně znamenalo použít vo? Salmuthovu Patnáctou armádu na jižním břehu Orný, tankové jednotky vystřídat pěchotou a držet frontu na Orně, dokud nebude připraveno další obranné pásmo na Seině, Yonně a ve Vogézách. Naneštěstí nebylo možno provést jakýkoliv ústup bez schválení OKW. Von Kluge a Rommel měli svázané ruce.
Jaké byly názory Haussera, Dietricha, tedy generál? SS? Hans Speidel, Rommel?v náčelník štábu, zaznamenává návštěvu na frontě, kterou Rommel uskutečnil během 13. až 15. července. Situační hlášení, kterých se mu dostalo od obou, „zněla neobyčejně vážně. Byli absolutně upřímní a Rommel nepředpokládal, že by měl s útvary SS potíže, kdyby se rozhodl jednat samostatně." Dietrich ještě „vyjádřil svou nelibost s velkými válečníky přímo před Rommelem a jeho náčelníkem štábu během návštěvy v La Roche Guyon (Rommelovo velitelské stanoviště ). On rovněž požadoval „samostatnou akci, dojde-li k prolomení fronty". „Samostatnou akcí" se zřejmě myslel ústup z Normandie a nebyla v žádné souvislosti se spiknutím proti Hitlerovi, jejíž plánování spělo v té době k závěru. 17. července se diskutované názory ještě posunuly, když Rommel znovu navštívil Dietricha. Podle Rommelova pobočníka Helmutha Langa, který byl rozhovoru přítomen, se Rommel pokoušel zjistit Seppovu reakci na možnost zahájení rozhovor? se Spojenci, pravděpodobně s představou ukončení války na západě, aby Němci mohli soustředit veškeré úsilí k odražení Rus?. „Tankán" Meyer, který u toho rovněž byl, si vzpomněl, že Rommel řekl: „Něco se musí stát! Tato válka na západě se musí ukončit!" Dietrich poté stiskl Rommelovi ruku a prohlásil: „Šéf jste tady vy, Herr Feldmarschall. Já poslouchám jenom vás - a? zamýšlíte cokoliv." Když se pak vraceli zpět do La Roche Guyon, řekl Rommel Langovi: „Tak Dietricha jsem získal." A? Rommel skutečně zamýšlel cokoliv, nebylo z toho nic. Za chvíli potom je začal ostřelovat britský Typhoon, řidič byl zraněn, auto havarovalo. Rommel utrpěl vážné poranění hlavy a zmizel z této scény.
Dietrich však neměl moc času, aby rozvažoval nad detaily této konverzace, protože Montgomery chystal další mohutný útok v jeho sektoru. Cíle operace s krycím názvem Goodwood jsou dodnes předmětem vzrušených debat historik? o tom, zda bylo Montgomeryho úmyslem učinit z ní kladivo, jímž rozrazí německou obranu, a umožní tak definitivní spojenecký pr?lom v Normandii, nebo zda pouze zamýšlel vázat německá tanková vojska v britském a kanadském sektoru, aby tento pr?lom umožnil Američan?m, bojujícím západněji. Debaty jsou to skutečně zajímavé, jejich meritum je však mimo náš kontext. Byl to však nicméně Dietrich, který musel čelit prvnímu prudkému výpadu gardové tankové divize na východní části Caen směřujícímu k mohutnému Bour-guebusskému hřebenu a doprovodný útok kanadské 2. a 3. pěší divize skrze město a jeho západní čtvrti.
Zatím se Dietrichovi podařilo stáhnout své tanky do zálohy, dostal totiž von Schackovu 272. pěší divizi, 21. tanková divize definitivně přešla pod Obstfeldera, z?stala však na Dietrichově pravém křídle. Stažení z fronty však neznamenalo, že bude čas na zotavenou a odpočinek. Von Kluge plánoval klamný útok v prostoru Caen. Nedošlo k němu, protože poté, co 942 britských bombardér? podniklo ranní nálet na vesnice obsazené 21. tankovou divizí a neš?astnou 16. polní divizí Luftwaffe, nebyly už britské tanky k zastavení.

Protiútok u Avranches se o pár hodin zpozdil vinou jednoho tankového praporu, který dočasně uvízl v zúženém úseku silnice, poté co spojenecký stíhač naletěl na vedoucí tank. Tak se zpozdila i Leibstandarte a nezačalo se dřív než krátce po p?lnoci. Tma a ranní mlha útočník?m přála a do poledne 7. postoupili o deset kilometr? k Avranches. V té chvíli Leibstandarte dorazila a zaútočila zchodu a okamžitě se její situace zkomplikovala tím, že její jednotky uvízly ve slepé ulici. Naneštěstí byl totiž velitel jejího tankového pluku Joachim Peiper nemocen. Jak Kraemer poznamenal: „Kdyby tam byl Peiper, tak se to nestalo."35 Mlha se zatím zvedla a do Němc? se mohlo plnou silou opřít letectvo Spojenc?. To útok doslova rozprášilo a ti, co chtěli přežít, opouštěli vozidla a zakopávali se, kde zrovna byli. Vo? Kluge, který této akci příliš nepřál, se rozhodl, že útok přeruší.
Obavy německých velitel? ve Falaise se splnily v noci ze 7. na 8. srpna. To začala operace Totalitě masivním leteckým přepadem Prvního tankového sboru SS provedeným l 019 letadly Královského letectva. Kanadská První armáda pak vyrazila z Caen směrem na jih. V cestě jí stála právě ona čerstvá 89. divize, kterou předchozí bombardování v panice rozprášilo. Naštěstí byl „Tankán" Meyer, kterému se 5. srpna podařilo stáhnout svou divizi k několikadennímu odpočinku poblíž řeky Liason, na tuto možnost připraven a ponechal u 89. divize styčného d?stojníka, aby ho v případě potřeby varoval. Když začalo bombardování, odebral se Meyer okamžitě na velitelské stanoviště této divize, jejíž velitel mu toho ale mnoho neřekl. Tak tedy vyrazil sám na silnici Caen-Falaise, aby se pokusil zjistit skutečnou situaci.

„Vystoupil jsem z auta a kolena se mi třásla, po tváři mi tekl pot a všechno jsem měl propocené. Nebylo to tím, že bych byl měl nějaký zvláštní strach; zkušenosti posledních pěti let mě vybavily proti strachu ze smrti, ale pochopil jsem, že jestli ted selžu, jestli ted svou divizi nerozmístím správně, Spojenci se dostanou přes mne do Falaise a německé armády na západě se ocitnou v dokonalé pasti. Věděl jsem zárove?, že má divize je slabá, a takto zdvojnásobená tíže úkolu, před který jsem byl postaven, mi v té chvíli zp?sobila nejhorší chvíle mého života."

Meyer pomocí zbytku tank? Tiger 101. praporu SS těžkých tank?, svých vlastních Panther? a Mark IV obnovil frontu u Cinthenaux baráží po obou stranách silnice Caen-Falaise a druhému bojovému skupení poručil nastartovat a zaútočit od východu přes les rozkládající se severovýchodně od tohoto postavení. I když se tato operace nepodařila, silnice byla dočasně zablokována a zpomalila kanadský postup. Během příštího dne Meyer, překvapený tím, že nepřátelský tlak slábne (d?vodem byla bojová nezkušenost kanadské 4. tankové divize a polské 1. tankové divize), stáhl své poničené jednotky na novou linii podél Liasonu. V té chvíli už se jeho divize zmenšila na pouhých 500 muž? a šestnáct tank?, když jich tabulkově měl mít 21 000 a 220. Nepochybně poci?oval vděčnost, když ho 10. srpna začala střídat 85. pěší divize.
Dietrich do této bitvy téměř nezasáhl, protože byl od 9. pověřen 1 dočasným velením Páté tankové armády. D?vodem bylo, že přes neúspěch protiútoku u Avranches 7. srpna Hitler rozhodl o jeho opakování. Zárove? si však byl vědom toho, že k tomu nem?že dojít okamžitě, nebo? situace se rychle mění a Pattonova Třetí armáda se nyní valí na východ a vyčiš?uje nejen Breta?, ale i oblast Le Mans, čímž hrozí německým silám v Normandii obklíčení. Eberbach tedy dostal od vo? Klugeho rozkaz sestavit speciální štáb k naplánování tohoto protiútoku. A Sepp byl opět zděšen:
„Varoval jsem pana polního maršála, že Kanadané byli na řece Liason zastaveni jsen nakrátko. Jakmile útok obnoví, nelze Falaise držet déle než jeden nebo dva dny. Jak Hausser ze Sedmé armády, tak Eberbach z Tankové skupiny naléhali na von Klugeho, aby útok odvolal a ustoupil. Ale polní maršál dostal nový rozkaz z Berlína, který trval na tom, aby do toho šel. Za tuto pitomou, neproveditelnou operaci je odpovědný pouze jediný člověk. Ten šílenec Adolf Hitler. Byl to V?dc?v rozkaz.

Při jedné příležitosti si Dietrich poznamenal: „Vzhledem k množství ztracené výzbroje a materiálu byl přechod Seiny stejně katastrofální jako Falaise." Bylo tomu tak, 25. srpna, zatímco ústup přes Seinu ještě probíhal, měla Pátá tanková armáda 18 000 muž?, 314 děl, ale pouze dvaačtyřicet tank? a samohybných děl. 28. se konala na velitelském stanovišti Páté tankové armády porada, na níž byli Model, Dietrich, Kraemer a náčelníci štáb? Sedmé a Patnácté armády. Model chtěl vybudovat dočasnou obrannou linii, aby získal čas k dlouhodobé obraně na Sommě a Marně, von Gersdorf si vzpomíná, jak Sepp vztekle přecházel po místnosti a syčel: „Nechte toho, tohle už přece v?bec nemá cenu," a neustále nadával na Hitlera a německé vládnoucí kruhy. Jako již mnohokrát v tomto polním tažení měl i tentokrát pravdu. 31. srpna dobyli Britové Amiens a Model?v plán se ocitl v troskách.
Toho dne se poblíž Amiensu zdržoval i Dietrich. Model rozhodl, že Sedmá armáda se již natolik vzpamatovala, že ji lze považovat za schopnou samostatně operovat, a chtěl, aby kryla ústup Páté tankové armády do Arrasu, kde se, když to p?jde, měla doplnit a reorganizovat pro útočné úkoly. Dietrich proto měl předat velení Eberbachovi. Předání bylo sice domluveno na odpoledne 31., ale Dietrich byl rozzlobený, že byl vyšachován, a Eberbacha přesvědčil, aby bylo přesunuto již na p?lnoc. Eberbach byl zděšen nad
situací, ve které ho Dietrich opustil. Z mapy, kterou ukořistili, sice věděli, že hlavní směr britského úderu směřuje na Dieppe a Abbeville, přímo přes Sedmou armádu a s cílem obklíčit Patnáctou armádu. Přesto však Dietrich nemohl Eberbachovi zanechat víc než celou armádní tankovou rezervu, v níž bylo momentálně pět Tiger?. Pak Dietrich odspěchal pryč a o něco později, když snídali, byli Eberbach a jeho štáb překvapení příjezdem tank? britské 11. tankové divize a padli do zajetí. Dietrichovu netrpělivou snahu být co nejdřív pryč mu pak Eberbach hořce vyčítal a tvrdil, že jakmile nebylo možno získat žádné vítězné vavříny, Dietrich zcela ztrácel zájem.
Von Gersdorfovi se jedinému podařilo uniknout a dostal se až do štábu Armádní skupiny B v Havrincourtu. Hlásil se Modeloví a ke svému překvapení našel u něho sedět za stolem Dietricha, o němž mu Eberbach řekl, že byl zabit. Dietrich právě Modelovi vysvětloval, že Eberbach i vo? Gersdorf jsou asi mrtví, v lepším případě zajatí. Model mu na místě nařídil, aby převzal velení Sedmé armády a Sepp, zřejmě potěšen, že von Gersdorf přežil, se k němu obrátil a řekl: „Tak ted už si m?žeme tykat."
Dietrichových dn? ve Francii, aniž o tom zatím věděl, bylo na-mále. 8. září se Model definitivně smířil s myšlenkou, že pouze ústupem za Západní val m?že Armádní skupina B získat naději na opětné stabilizování fronty. Hitler váhavě souhlasil za předpokladu, že se vytvoří silná armádní tanková záloha, aby bylo možno časem zahájit protiofenzívu. Tuto zálohu měl organizovat Dietrich. 11. září ho tedy vystřídal Hasso vo? Manteuffel a on se vracel do Německa s rozkazem okamžitě se hlásit u Führera.
Jednomu ze svých amerických vyšetřovatel? Sepp řekl, že boje v Normandii byly ty nejtěžší během jeho vojenské kariéry.

Image


Vodnář Pohlaví:Muž Drak OfflineOsobní galerie uživatele sigiZobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovi WWW stránkySkypeMSN Messenger
Zobrazit příspěvky z předchozích:      
Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma

Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory


Časy uváděny v GMT + 1 hodina

Board Security

75366 blokovaných útoků
Powered by phpBB2 Plus, phpBB Styles and Kostenloses Forum based on phpBB © 2001/6 phpBB Group :: FI Theme :: Mody a Credit

[ Time: 0.1724s ][ Queries: 19 (0.0210s) ][ Debug on ]