Obsah fóra Portál Vojna.net Portal
 FAQ  •  Hledat  •  Možnosti  •  Uživatelské skupiny  •  Registrace  •  Profil  •  Soukromé zprávy  •  Přihlášení
Kalendář 
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma

Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma
Autor Zpráva
sigi
Generalfeldmarschall


Věk: 55
Založen: 31. 10. 2007
Příspěvky: 978
Bydliště: Poděbrady
17719.42 Sigidolar

czechrepublic.gif
PříspěvekZaslal: 8/11/2007, 21:16  Předmět:  Poslední vzepětí na východě 1945 Odpovědět s citátemDolůNahoru

Poslední vzepětí na východě 1945



V polovině ledna 1945 byla většina Šesté tankové armády stažena z fronty a soustředěna v prostoru Priimu, poblíž Bittburgu. Většina tank?, které ještě zbývaly, byla přidělena vo? Manteuffelovi, a bylo tedy nanejvýš nutné další dopl?ování stejně jako nástup nováčk?, který měl vyrovnat předchozí lidské ztráty a připravit armádu pro nový, ještě nespecifikovaný úkol. Koncem měsíce byl Dietrich povolán do Berlína. Jedním z prvních, které tam potkal, byl náčelník štábu pozemních vojsk, jímž nebyl nikdo jiný než starý přítel Guderian, který byl do této funkce jmenován, i když jen jako zastupující, v d?sledku událostí následujících po červencovém bombovém spiknutí. Když nyní praskl poslední německý svorník na západě, pozornost všech se obrátila opět k východní frontě. Zde 12. ledna zahájili Sověti velkou ofenzívu. Rokossowského 2. běloruský front přešel přes řeku Narew severně od Varšavy, která byla obklíčena a 17. padla. Jižně od Varšavy postupoval rychle Žukov?v 1. běloruský front k Odře a stejným směrem postupoval i Koněv?v 1. ukrajinský front a Petrov?v 4. ukrajinský front, oba na Zukovově jižním křídle. Než leden skončil, bylo dobyto Východní Prusko a Žukov stál na Odře. Guderian se domníval, že obrana této řeky je klíčová, a je tedy nutno poslat tam všechny použitelné útvary, s čímž Dietrich souhlasil. Zárove? se Armádní skupina Visla, jíž zase nevelel nikdo menší než Heinrich Himmler, jmenovaný 21. ledna, dostala pod tlak a Guderian ji chtěl stáhnout za Odru a současně zde nasadit i Šestou tankovou armádu.
Mimoto, že nepovolil evakuaci Kuronska, nechtěl Hitler povolit ani přesun Šesté tankové armády na Odru. Měl s ní totiž jiné plány. Jeho zrak zamířil k jihovýchodu. O Vánocích 1944 došlo k obklíčení německých vojsk v Budapešti v Madarsku. Hitler se rozhodl, že město musí vydržet a k prolomení svírajícího kruhu nařídil přesun Gilleho IV. tankového sboru SS od Armádní skupiny Střed. 2. ledna 1945 se Gille snažil prorazit sevření města ze severozápadu a podařilo se mu proniknout patnáct kilometr? od Budapešti a zde byl zastaven. Stáhl se tedy, v tajnosti prošel oblastí Balatonu a 17. ledna to zkusil znova. Tentokrát zasadil Rus?m nepříjemný úder, pronikl k Dunaji a málem odřízl téměř celý 3. ukrajinský front. Po západním břehu Dunaje pronikl až na dvacet kilometr? k Budapešti a teprve pak byl jeho útok opět zastaven a začátkem února se musel stáhnout podruhé.
V této situaci byl informován Dietrich, že jeho armáda se přesune do Madarska a ještě jednou se pokusí proniknout k obránc?m Budapešti. O tom, že špičky nacistických kruh? měly v Dietricha stále velkou d?věru, svědčí úryvky z dopisu Martina Bormanna manželce Magdě: „...naše největší plus na západě - Sepp Dietrich a jeho armáda - má být odvolán a poslán na východní frontu." A? už měl Dietrich proti rozumnosti Hitlerovy strategie jakékoliv výhrady, měl navíc i neodbytnou osobní starost. Opět Bormann:
„Milý starý Sepp si dělal starosti o rodinu, která žije blízko Odry - velice blízko; v současné době to znamená na frontě. Navrhuje jim, aby se přestěhovali do župy Horní Dunaj. Velitel armádní skupiny (!) se o to m?že snadno pokusit, či to prostě vykonat; pomyslí však ale, jaké starosti teprve musí mít obyčejný člověk - prostý voják nebo dělník."2
Dietrich ted musel hořce litovat onoho pominutí mysli, v němž minulého listopadu poslal Ursulu s dětmi do Bad Saarow a tím je ohrozil do té míry, že ted musel udělat všechno, aby je zase odtud dostal. Vzhledem k pověstem o ruských ukrutnostech na německém civilním obyvatelstvu ve Východním Prusku, které nabývaly na síle i podrobnostech, a vzhledem k tomu, že pro Rusy měla jeho osoba nepopiratelnou cenu, asi se ani neodvažoval domyslet, co by jeho rodinu potkalo, kdyby padla Rus?m do rukou. Přesto však našel určité řešení.
Ve třicátých letech zřídil nacistický režim řadu výchovných ústav?, ve kterých se měla vychovávat budoucí elita moci. Nejnižším stupněm byla Adolf Hitler Schule, která navazovala na Hit-lerjugend. Následovaly Nationalpolitische Erziehungsanstalten (Nacionálně politické vzdělávací instituty), tzv. „Napoly", a ještě výš byly Ordenburgen (řádové hrady). čtyři z nich byly vybudovány jako nejvyšší, finální školy pro vedoucí funkcionáře strany a byly umístěny na hradech Crossinsee, Sonthofenu, Vogelsangu a Marienburgu. Frekventant?m bylo kolem pětadvaceti let a strávili na každém Ordenburgu rok a předpokládalo se, že na každých tisíc účastník? bude pět set instruktor?. Tyto akademie řídil Robert Ley a on sám nebo pravděpodobné Himmler nařídil, že se Seppovi podařilo získat pro svou rodinu právě jeden z instruktorských byt? na Sonthofenu, možná, že si přitom vzpomněl, že zde strávil nějaký čas jako mladý dělostřelec v roce 1915. Koncem března se zde rodina usadila aspo? na čas a z Karlsruhe přijel Ursulin otec, aby pro začátek pomohl.
Rodinné starosti se tedy vyřešily a Sepp Dietrich se mohl plně věnovat přesunu své armády, která 18. února začala nakládat na vagóny I. a II. tankový sbor ve Wiesbadenu, Koblenzi a Bonnu. Přesun trval dva týdny a byl velice zdržován nálety Spojenc? a nedostatkem pohonných hmot. Aby zmátl Rusy, Dietrich dostal krycí funkci Hoherer Pionier-Fuhrer Ungarn (vyšší ženijní vedoucí pro Madarsko). Úkolem armády ted bylo znovudobytí Budapešti, kterou Rusové obsadili 12. února. Podle Goebbelse byl Dietrich optimista a počítal, že p?jde-li všechno dobře, potrvá to „takových 10-12 dní" a Šestá armáda pak bude k dispozici pro operace ve východním Německu. Ale Goebels si rovněž poznamenal, že:

Dietrich zcela otevřeně kritizoval opatření přijatá V?dcem. Stěžuje si, že V?dce nedává svému vojenskému štábu dostatečně volnou ruku a tato tendence se nyní stává natolik zjevnou, že V?dce nyní určuje i nasazení jednotlivých rot. Ale Dietrichovi nepřísluší soudit. V?dce nem?že spoléhat na své vojenské poradce. Tak často ho klamali a házeli mu písek do očí, že
nyní musí dohlížet na každý detail.

Lze předpokladat že měl Dietrich na mysli Guderiana a skutečně - jeho dny byly sečteny když ho Hitler poslal 24 března do duchodu.Rozhovor s Goebbelsem se udal v Berlíně během Dietrichovy cesty do Madarska. To bylo také naposledy, co viděl Hitlera. A při této příležitosti také Leibstandarte dostala posledního velitele. Wilhelmu Mohnkemu bylo nařízeno z?stat v Berlíně a pomáhat při obraně města a Otto Kumm, který velel v Jugoslávii divizi Prim Eugen, přešel na jeho místo.
Do Madarska dorazil jako první Priess?v I. tankový sbor SS, který vyrazil dřív než zbytek armády, a byl tedy na místě v polovině února, kde ho generál Otto von Wóhler, velící Armádní skupině Jih, okamžitě nasadil k likvidaci ruského předmostí na řece Hron. Do bitvy zasáhl 18. února a v součinnosti s jednotkami Wehrmachtu úkol splnil, ovšem za cenu 3 000 mrtvých a raněných. To tedy byla předehra k hlavnímu úkolu, který Hitler pro Šestou tankovou armádu plánoval. Byl totiž v této chvíli posedlý potřebou udržet madarská naftová pole a pracoval na operaci s krycím názvem Probuzení jara. Ta měla zničit Tolbuchin?v 3. ukrajinský front a vybudovat obrannou linii východně od těchto naftových polí. Začátkem března shromáždil Dietrich svou armádu mezi jezery Balaton a Velencze. K I. a II. tankovému sboru SS, které měly stejné divize jako v Ardenách, dostala Šestá tanková armáda ještě dvě jezdecké divize a IV. tankový sbor SS (divize Wiking a Totenkopf) a jednu madarskou pěší divizi. 6. března se plánoval hlavní útok s Balckovou Šestou armádou vlevo a Dietrichovou vpravo. 5. března měla zahájit doprovodné a vedlejší útoky Lohro-va Armádní skupina E přes Drávu a Druhá tanková armáda jižně od Balatonu.
Pokud šlo o Šestou tankovou armádu, Dietrich později vzpomínal:

„Mé levé křídlo (II. tankový sbor SS) nemělo tolik úspěchu, aby to stálo za zmínku. Palebná postavení na západním břehu Dunaje, tvrdý a silný nepřítel, bažinatý terén, nepr?chodný pro tanky, nám zabra?ovaly v postupu a dosažení cíle. Útok uvázl u Sarosdu a Sár Kereszturu. Střed (I. tankový sbor a jezdecké divize) hlásily počáteční úspěch; když však k jeho rozvíjení byly nasazeny tanky, terén se ukázal jako naprosto nepr?chodný. Terén, který měl být podle předpoklad? tvrdě umrzlý a o němž generál vo? Wóhler prohlašoval, že pr?chodný je, byl promoklý a bažinatý. Z d?vod? utajení mi bylo zakázáno provést předběžný pr?zkum terénu. Nyní bylo l 432 tank? utopeno v blátě a patnáct Královských Tygr? bylo ponořených v bahně až po věže, takže v útoku mohla pokračovat pouze pěchota. Potom ovšem následovaly značné ztráty na lidech."

Goebbels?v komentář byl, že:
„Mám dojem, že naše ofenzíva uvízla, následky by mohly být fatální. říká se, že Sepp Dietrich uspěl při vybudování přechod? a předmostí přes Sio, je ovšem otázka, zda se mu odtud podaří postoupit dál." Nyní von Wóhler nasadil zálohy, které byly vytvořeny kolem jádra 6. tankové divize, ale nijak se to neprojevilo. Na události neměl vliv ani útok Druhé tankové armády jižně od Balatonu. Rusové, kteří vyčkali, až von Wóhler?v útok uvázne, nyní zaútočili. Dietrich již 11. března žádal Hitlera o svolení ukončit útok v d?sledku naprosto nepr?chodného terénu.Zkusil ještě jednou; zaútočit v obou případech se záporným výsledkem, takže teprve až sovětský útok 16. března přerušil útočné operace. Opět Dietrich:
„Rusové vrhli své divize proti armádě po mém levém boku, které velel gen. Balck a uskutečnili hluboký pr?lom. Letecký pr?zkum ohlásil 3 000-4 000 nákladních aut s pěchotou a tanky postupujícících od Budapešti. Armádní skupina nařídila 12. divizi (SS), aby se neprodlení přesunula k Stuhlweissenburgu (Szekésfehérváru ) a severně od města obklíčila nepřítele, který pronikal touto oblastí. Mezitím Rusové dosáhli Zamoly, Osakváru a Bako?ského lesa. Silnice přes Stuhlweissenburg, Várpalotu a Veszprém musela 12. divize (SS) držet pr?jezdné, jinak by nebylo možno provést p?vodní rozkaz. Ruský tlak na jihozápadním směru směřoval k jezeru Balaton, s cílem obklíčit mou armádu i armádu nalevo. Došlo k těžkým bitvám. Zjistili jsme, že proti nám stojí čtyři mechanizované brigády, pět tankových sbor? a deset pěších divizí, všechno mladí, čerství vojáci, skvěle vycvičení a vyzbrojení a mezi nimi i několik zkušených starých divizí."
Za této situace bylo nemožné, aby se vo? Wóhler pokusil použít Seppovy armády k obchvatu ruského levého křídla, k čemuž ostatně ne svolil ani Hitler, dokud nebylo příliš pozdě. V nebezpečí, že bude zcela obklíčena, se Šestá tanková armáda, která již přestala používat sv?j krycí název, musela stáhnout jihozápadně podél Balatonu. 21. března si nacistické špičky v Berlíně konečně přestaly dělat iluze a Goebbels si zapsal, že „ani Sepp Dietrich není špičková třída. Je jen dobrý velitel voják?, ale žádný stratég." I přesto se Hitler za dva dny rozzuřil: „Požaduji pouze jedinou věc, aby Leibstandarte a celá Šestá tanková armáda byla ... do posledního muže kdekoliv k dispozici. To znamená okamžitě! Je třeba neprodleně informovat Seppa Dietricha. Okamžitě!" Ale už se nedalo nic dělat.
Šestá tanková armáda utrpěla těžké ztráty - a vzr?stající chaos zp?sobil prudký pokles bojové morálky, nedávné příchody nováčk? ke Zbraním SS byly jasným znamením poklesu kvality. Jednotky začaly ustupovat bez rozkazu, Balckovo levé křídlo bylo najednou nechráněné. „Jestliže ani Leibstandarte neudrží postavení, co od nás čekáte?" řekl zoufale vo? Wóhlerovi.10 Zprávy o tom, že Sepp Dietrich ustoupil, se dostaly až k Hitlerově sluchu. Opět Goebbels: ,
„Situace je kritická ... v Madarsku. Pravděpodobně zde riskujeme ztrátu pro nás životně d?ležitých naftových polí. Naše útvary SS předvádějí v tomto prostoru ubohé divadlo. Dokonce ani Leibstandarte není již tou starou Leibstandarte, její lidský materiál byl již vybit. Leibstandarte už nese sv?j čestný název jen podle jména. V?dce se nicméně u těchto útvar? SS rozhodl k exemplárnímu kroku. Pověřil Himmlera, aby odletěl do Madarska a odebral jim rukávové nášivky. To bude, zcela pochopitelně, tím největším představitelným ponížením pro Seppa Dietricha. Generálové armády si budou mnout ruce nad touto ranou, zasazenou jejich soupeř?m. Útvary SS v Madarsku selhaly nejen v tom, že neprovedly ofenzívu, nýbrž i ustoupily a v několika případech dokonce utekly. Podřadný lidský materiál zanechal ' zde svou stopu tím nejméně příhodným zp?sobem. Seppa Dietricha je třeba politovat. Himmlera ovšem také, nebo? on, vedoucí SS bez jakéhokoliv válečného vyznamenání, musí nyní provést potrestání před tváří Seppa Dietricha, který má Brilianty.

Hitler zuřil: „Jestli tuto válku prohrajeme, m?že za to Dietrich."Obvinil ho z falšování bojových počt? i z toho, že schválně ponechal v týlu 30 000 ze svých 70 000 muž?, aby je bylo možno nasadit na Odře. O poradě, kde se rozhodlo o odnětí rukávových nášivek, si Hitler?v osobní pobočník Obersturmführer Otto Grünsche poznamenal, že se Dietricha zastal jediný Göring, zatímco Himmler,když mu bylo sděleno rozhodnutí, poníženě ho přijal.P?vodně se uvažovalo, že Dietricha pojede ukáznit Guderian,ale
ten se z toho vykroutil s tím, že se jedná o záležitost Zbraní SS. Goebbels „si začal dělat o Seppa Dietricha vážné starosti, protože BD není ten typ, který by takové ponížení přijal vkleče".
Velení Šesté tankové armády obdrželo tedy sdělení, v němž se vidělo:

„Führer je přesvědčen, že útvary nebojovaly tak, jak situace vyžadovala, a nařizuje, aby divizím SS Adolf Hitler, Das Reich, Totenkopfa, Hohenstaufen byly od?aty jejich rukávové nášivky." Co následovalo po přijetí této zprávy, bylo popsáno na několik zp?sob?. Nejextrémnější z těchto popis? uvádí, že d?stojníci Leibstamdarte vrátili své nášivky a vyznamenání v nočníku, v němž byli navíc i utržená lidská paže v rukávu s nášivkou Leibstandarte} Dietrich řekl svému kanadskému vyšetřovateli Miltonu Shulmano, že se nejprve opil a pak tři hodiny spal. „Když jsem se vzbudil, porad jsem si říkal: Jsem blázen já, nebo oni. Ale já přece nejsem blázen, takže se museli zbláznit oni." Pak svolal své čtyři velitele divizí a hodil před ně Führer?v rozkaz a řekl: „Tady máte odměnu za to všecko, co jste v posledních pěti letech vykonali." Nařídil JMD, aby si nášivky nesundávali, a napsal „prudkou" odpověd Hitlerovi, že než by provedl takový rozkaz, raději se zastřelí. Když týdny míjely a odpověd nepřicházela, vrátil Hitlerovi všechna svá vyznamenání.Nejpřesnější vylíčení událostí pochází od Georga Makra, který sloužil ve štábu Šesté tankové armády.

„Zmíněného dne, 21. března 1945, jsem měl ráno službu. Bylo krátce po 05.00 hod., když mi dozorčí podd?stojník předal bleskový dálnopis, který obsahoval právě došlou zprávu: rozkaz o odpárání nášivek. Nevěřil jsem svým očím. Naplněn hněvem a bolestí téměř jsem nad sebou ztratil ovládání a přemýšlel o tom, že vzbudím náčelníka generálního štábu Zbraní SS, že se to musí dovědět Generalmajor der Waffen SS Kraemer a že zatelefonuji osobnímu pobočníkovi vrchního velitele Sturmbannführerovi Waffen SS Wiserovi, když se otevřely dveře a vstoupil Sepp Dietrich. Podal jsem mu hlášení o situaci toho dne ráno a podal mu ten otřesný dálnopis. Podíval se na mne zkoumavým pohledem, protože si asi musel všimnout mého rozhoršení, ale neřekl nic.
Pak dočetl - pomalu se odvrátil, sklonil se nad mapový st?l a opřel se oběma rukama tak, abych mu neviděl do tváře. Byl hluboce otřesen a pohnut a dlouho mu trvalo, než se sebral. Pak, po dlouhé přestávce, stále ohnutý nad stolem, řekl neobyčejně tichým, téměř křehkým hlasem, v němž se odráželo nejhlubší zklamání a hořkost: ,Tak tohle je poděkování za všechno.

Nakonec se narovnal, pohlédl na mne vlhkýma očima, ukázal na svou rukávovou nášivku a řekl stručně: ,Z?stane, kde je.' Znova a znova vrtěl hlavou, jako by tomu nemohl uvěřit. Po chvíli, když už se zcela ovládl, se mě zeptal: ,Co navrhujete?' Třebaže si ted zpětně uvědomuji nesmyslnost svých slov, tehdy jsem úplně spontánně řekl asi toto: .Navrhuji, aby nám Führerhauptquartier sdělil, zda rukávové nášivky těch tisíc? statečných voják? Zbraní SS, kteří padli mezi Blatenským jezerem a Dunajem, mají být rovněž odpárány.' Sepp Dietrich se na mne chápavě podíval, ukázal na zprávu na mapovém stole a nařídil: ,Ten dálnopis nepředáte dál na sbory; okamžitě informujte Kraemera; pohovoříme si o tom, až se vrátím.' Pak mi potřásl rukou, což bylo u něho velmi řídké gesto. Doprovodil jsem ho před budovu; neustále vrtěl hlavou, nastoupil do vozu a odjel k voják?m na frontu.
Generalmajor Waffen SS Kraemer nebyl otřesen a pohnut méně, když jsem mu kolem 08.00 hod. rozkaz ukázal hned po situačním hlášení a popsal i reakci velitele. Zrudl hněvem - oba jsme si vzájemně rvali nožem na dopisy nášivky na rukávech. On nosil nášivku Leibstandarte a já své staré mateřské divize, 2. tankové divize SS Das Reich. Už jsme všeho měli dost."

O dalším pr?běhu aféry se dověděl už ve Vídni, kam byl povolán k udělení d?tky samotným Himmlerem, kterému se zřejmě nechtělo přibližovat se k oblastem boj?. Baldur voN Schirach, vedoucí Hitlerjugend, který sem byl poslán již v březnu, aby upevnil odhodlání víde?ské posádky a obyvatel, byl pohovoru přítomen.

Dietrich dostal rozkaz branit Víde?.Zřídil si své velitelské stanoviště v Schirachově domě.Když se ho Baldur von Schirach zeptal kolik má tank?,odpověděl,jsme šetá tanková armada - takže šest.
Aby se zvýšila morálka obyvatel Vídně, ohlásilo víde?ské rádio, že Dietrich převzal obranu města26 a učiní vše, aby se jeho činnost obraně aspo? podobala. Byl si ovšem také vědom, jak později řekl americkému vyšetřovateli, co potkalo obránce Kónigsbergu, generála Lasche, který byl zcela obklíčen a 12. dubna se vzdal. Rozzuřený Hitler ho v nepřítomnosti dal odsoudit k smrti a SS vzala jeho rodinu jako rukojmí. Jak Dietrich řekl vo? Schirachovi, když ho těsně před pádem města navštívil na velitelském stanovišti v suterénu víde?ského Hradu, který byl obklopen kulometnými hnízdy: „Opevnil jsem se tady jako ježek, aby mě Adolf nemohl sejmout, že jsem Víde? dost nebránil."


Dietrich bránil město jak jen to šlo ,ale proti ruské přesile neměl šanci.Hitler mu nakonec vydal rozkaz aby stahl své vyčerpané jednotky na novou linii vybudovanou podél řeky Traisen.
V té době už Američané pochodovali Německem a rusové sváděli boj o Berlín.Hitler spáchal sebevraždu a byl konec války.Dietrich se dostal do Amerického zajetí.

Zpráva o kapitulaci zastihla Dietricha v Zeli am See, kde mu bylo sděleno, že se Winter přesunul do Berchtesgadenu. Americkým vyšetřovatel?m řekl, že se tam snažil dostat a cestou byl zajat spolu se svou manželkou u Kufsteinu. Do Berchtesgadenu je to však přes Kufstein skutečně veliká oklika. Lze tedy usuzovat, že se Dietrich dostal na Sonthofen, sebral Ursulu a cestou byli chyceni. Reitlinger se však domnívá, že se Dietrich snažil propašovat ji do Švýcarska.Je to nepravděpodobné, asi by nešla bez dětí a rovněž neodpovídá Dietrichově povaze, že by opustil své muže nadobro. Je však podivné, že se, jak se zdá, nepokusil o nejmenší kontakt s Rendulicem, ačkoliv mohl mít docela dobře strach, že by od něho dostal rozkaz vydržet do poslední chvíle, čímž by padl do ruského zajetí.
Jeho i Ursulu zajala americká 36. pěší divize, která byla součástí Sedmé armády, jmenovitě nadrotmistr Herbert Kraus z Clevelandu v Ohiu. Ten pak svého zajatce popsal jako „ani v nejmenším nepřipomínajícího velitele armády - vypadá nejspíš jako vesnický hokynář".Byl to tak trochu neslavný konec skvělé, téměř šestileté bojové kariéry.


Image


Vodnář Pohlaví:Muž Drak OfflineOsobní galerie uživatele sigiZobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovi WWW stránkySkypeMSN Messenger
Zobrazit příspěvky z předchozích:      
Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma

Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory


Časy uváděny v GMT + 1 hodina

Board Security

75366 blokovaných útoků
Powered by phpBB2 Plus, phpBB Styles and Kostenloses Forum based on phpBB © 2001/6 phpBB Group :: FI Theme :: Mody a Credit

[ Time: 0.1761s ][ Queries: 19 (0.0276s) ][ Debug on ]