 |
|  |
| Autor |
Zpráva |
hoblik
Anonymní
1.00 Sigidolar
|
|
Železniční verze obrněných automobilů
První obrněný automobil, přizpůsobený pro jízdu na kolejích, se v Rusku objevil v roce 1913. Tento stroj využívala vláda během stavby východní části Amurské magistrály pro ochranu stavebních úseků před místními bandity. V průběhu První světové války se podařilo sestavit obrněnou železniční četu z pěti broněviků. Krom toho existovaly plány na přestavbu všech obrněných strojů na železnice. Jednalo se o stroje, které se jevily nevhodné pro jízdu v terénu pro přetíženost podvozku. Z neznámých příčin se tak však nestalo.
V Sovětském Svazu začaly práce na sestrojení obrněných automobilů pro železnici v roce 1932 v závodě Možeres. Zde se podařilo jeden obrněný automobil D-8 přizpůsobit pro jízdu na kolejích. Stroj konstruktéři vybavili heverem na podlaze, pomocí kterého se stroj zvednul na železniční trať. Poté posádka přímo na kola (na povrch pneumatiky) navlékla ocelové obruče a stroj posadila na koleje. Testy tohoto D-8 prokázaly dobré výsledky – na železnici dosáhl obrněný automobil rychlosti do 90 km/h a po úpravách stroj obdržel 2.pluk obrněných vlaků.
Analogický stroj, ovšem na základě automobilu FAI, zhotovili dělnici v dílnách vojenského skladu č.60 v létě 1936. Stejně jako u D-8 měl stroj hever a ocelové bandáže, které se nasadily na povrch kol. Během jízdy po silnici posádka ocelové obruče připevnila na bocích stroje speciálními šrouby. Po provedení testů FAI-žd (železniční) se tento stroj považoval za vhodný pro vyzbrojení obrněných jednotek Rudé armády a do konce roku armáda dostala ještě dalších 8 kusů tohoto stroje. Všichni tito obrněnci putovali do výzbroje 5.zvláštního praporu obrněných drezín a v této sestavě sloužily do let 1944 – 1945.
V roce 1937 se také závod DPO pokusil vyprojektovat a zhotovit železniční variantu svého vlastního automobilu. Jako základ posloužil konstruktérskému oddělení stroj BA-20. První model prošel testy na začátku roku 1938. Stejně jako FAI-žd i BA-20 žd dostal vybavení v podobě heveru. Avšak na rozdíl od svých dvou předchůdců se ocelové obruče osazovaly namísto kol a kola se připevnila na boky a na střechu trupu. BA-20 žd měl demultiplikátor, díky němuž se podařilo zvýšit rychlost během jízdy vzad. Hmotnost BA-20 žd s kompletem bandáží činila 2,78 tun a rychlost po silnici proto klesla na 50 km/h.
Sériová výroba BA-20 žd začala v závodě DPO v roce 1938, přičemž zpočátku se tyto broněviky montovaly na základě obyčejných BA-20. Až v roce 1939 přišla do série železniční varianta na základě stroje BA-20M. V letech 1938 – 1941 závod DPO zhotovil celkem 135 strojů BA-20 žd, z toho 61 na základě BA-20 a 74 na základě BA-20M. Krom toho v letech 1942 – 1943 ve Vojnovičově závodě v Moskvě konstruktéři vybavili ocelovými bandážemi 28 broněviků BA-20, BA-10 a BA-64. Při tom strojů BA-20 byla nejméně polovina.
Železniční verze BA-20 žd putovaly do sestav obrněných vlaků a využívalo se jich téměř do konce druhé světové války. Krom Rudé armády měla několik strojů BA-20 ve své sestavě také NKVD jako ochranu železničních objektů.
Železniční verze automobilu FAI-žd, zhotovená pracovníky skladu č.60, 1936.
Železniční verze radiového BA-20 žd, pohled zezadu. Dobře je vidět upínací ústrojí.
Železniční verze radiového BA-20 žd během jízdy po kolejích. Automobilová kola jsou sejmuta a upevněna na bocích a zádi.
BA-20 žd odjíždí na průzkum, jaro 1942.
|
|
|
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory
|
Časy uváděny v GMT + 1 hodina
 59305 blokovaných útoků |
|
|
[ Time: 0.1580s ][ Queries: 19 (0.0271s) ][ Debug on ] |
Kalendář 
