Obsah fóra Portál Vojna.net Portal
 FAQ  •  Hledat  •  Možnosti  •  Uživatelské skupiny  •  Registrace  •  Profil  •  Soukromé zprávy  •  Přihlášení
Kalendář 
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma

Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma
Autor Zpráva
hoblik
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 23/12/2009, 13:13  Předmět:  Předválečné obrněné automobily - organizace jednotek Odpovědět s citátemDolůNahoru

Předválečné obrněné automobily - organizace jednotek


Sovětské obrněné automobily, vyrobené v letech 1932 – 1941 se aktivně účastnily všech konfliktů Sovětského Svazu třicátých a začátku čtyřicátých let minulého století a sloužily u všech druhů armád.

TANKOV? VOJSKA. Po skončení občanské války v Rusku měly obrněné jednotky Rudé armády ke dni 1.července 1922 ve stavu 35 obrněných automobilových oddílů, 3 automobilové kulometné čety a zvláštní školní brigádu obrněných oddílů. Tyto jednotky disponovaly kanónovými a kulometnými obrněnými stroji z let 1914 – 1920. Ve spojení s přechodem Rudé armády na stavy mírové doby došlo k reorganizaci těchto jednotek: automobilové obrněné oddíly se rozpustily a na jejich základě vznikaly zvláštní automobilové obrněné diviziony po 12 obrněných automobilech v každé. Ke dni 1.ledna 1929 měla Rudá armáda tyto diviziony – č.1, 3, 8, 12 a 13.
Po podzimním vzniku Správy motorizace a mechanizace Rudé armády (UMM) přešly zvláštní automobilové obrněné diviziony na nové normy – č.10/14 (pro jednotky vnitřních vojenských okruhů) a č.10/15 (pro jednotky příhraničních vojenských okruhů). Organizačně tyto jednotky tvořilo velení, štáb, několik čet obrněných strojů, servisní jednotky a zabezpečení. Diviziony se při tom dočkaly přezbrojení na nové automobily BA-27. Tyto stroje nahrazovaly již staré a opotřebované stroje Fiat a Ostin z dob První světové a Občanské války. V závislosti na normě se mohlo množství obrněných strojů pohybovat od 9 do 12 kusů.
Na začátku roku 1930 zahájila Správa motorizace a mechanizace podle svých možností práce na vybavení novými, moderními modely obrněné techniky a to s sebou neslo také vývoj nových organizačně normových struktur a způsobů bojového využití nově vznikajících mechanizovaných jednotek.
V Naro-Fomisku proto vznikala Zkušební mechanizovaná brigáda s dislokací na tom samém místě, kde v budoucnu operovala 4.gardová Kantemirovská tanková divize. 10.září 1930 zástupce náčelníka Správy motorizace a mechanizace Bokis schválil seznam k vybavení zkušební mechanizované brigády (mírové doby). Podle těchto předpisů vznikal lehký pluk mechanizované brigády, mající ve výzbroji 12 obrněných automobilů BA-27 (z toho 3 školní). Vyhláškou Národního komisariátu vojenských a námořních věcí SSSR a Revolučního vojenského sovětu SSSR č.017127/ss ze dne 22.února 1931 byl na zkušební mechanizovanou brigádu změněn 3.automobilový obrněný oddíl, sídlící v Moskvě.
Růst výroby obrněných automobilů umožnil v roce 1933 začlenit automobilové obrněné roty po 10 středních obrněných automobilech do sestavy nově vznikajících střeleckých brigád mechanizovaných sborů. V roce 1933 obrněné automobilové roty nahradily výzvědné tankové roty, ale do všech typů mechanizovaných brigád (jak zvláštní, tak v sestavě mechanizovaných sborů) byl včleněn zvláštní výzvědný prapor, v jehož sestavě se nacházela rota z 10 středních obrněných automobilů. Pravdou je, že již v roce 1934 byly broněviky z mechanizovaných sborů staženy a zůstaly pouze 3 stroje ve sborové škole.

Zde údaje o existenci obrněných automobilů v jednotkách Rudé armády ke dni 1.března 1931:

1.obrněný automobilový oddíl Kavkazské Rudozástavové armády – 12 strojů BA-27; 12 strojů Ostin
3.obrněný automobilový oddíl Moskevského vojenského okruhu – 11 strojů BA-27
8.obrněný automobilový oddíl Uralského vojenského okruhu – 12 strojů BA-27
11.obrněný automobilový oddíl Uralského vojenského okruhu – 12 strojů BA-27
12.obrněný automobilový oddíl Běloruského vojenského okruhu – 12 strojů BA-27
13.obrněný automobilový oddíl Běloruského vojenského okruhu – 12 strojů BA-27
Motorizovaný oddíl 11.střelecké divize Leningradského vojenského okruhu – 12 strojů BA-27, 3 stroje Ostin
Motorizovaný oddíl Moskevské Proletářské střelecké divize Moskevského vojenského okruhu – 12 strojů BA-27
Motorizovaný oddíl 45.střelecké divize Uralského vojenského okruhu – 12 kusů BA-27, 3 stroje Ostin
1.pluk mechanizované brigády Moskevského vojenského okruhu – 4 stroje BA-27
Obrněný velitelský kurs Leningradského vojenského okruhu – 13 kusů BA-27 (2 podvozky bez karosérie), 4 kusy Ostin (2 stroje předány 2.pluku obrněných vlaků) a 1 Fiat
Orlovská tanková škola Moskevského vojenského okruhu – 3 kusy BA-27, 1 Ostin a 1 Fiat
Vojenská technická akademie Leningradského vojenského okruhu – 12 kusů BA-27, 3 Ostiny
Obrněný eskadron Severo-kavkazského vojenského okruhu – 7 kusů BA-27 a 1 Ostin
Zvláštní obrněná rota Zvláštní Rudozástavové Dálněvýchodní armády – 4 kusy BA-27
Kaměněvovi velitelské kursy Uralského vojenského okruhu – 1 stroj BA-27
Moskevská škola automobilových techniků Moskevského vojenského okruhu – 3 stroje BA-27
Sklad č.37 – 10 kusů BA-27 (3 stroje předány OGPU a 2 2.pluku obrněných vlaků), 49 Ostinů a 37 Fiatů
Vojenské jednotky tak čítaly celkem 155 strojů BA-27 a 73 Ostinů.

Obrněné automobily u dalších institucí:
Orgány OGPU – 25 strojů BA-27; 2 Ostin a 2 Fiaty
Staženo z Rudé armády – 6 strojů BA-27
Moskevský oblastní sovět OSOAVIACHIMa – 2 Ostiny
Saratovský silniční institut – 1 Ostin
Moskevský park kultury a oddechu – 1 Ostin
Leningradský silniční institut – 1 Fiat
Rostovský silniční institut – 1 Fiat
Další Leningradský silniční institut – 2 Fiaty

Lehké obrněné automobily putovaly v první řadě do zvláštních spojovacích rot tankových a jízdních jednotek. Například podle stavu ke dni 1.ledna 1935 přetrvávaly předpoklady mít v sestavách mechanizovaných brigád tanky T-26, BT a četu 3 automobilů FAI v sestavě zvláštní spojovací roty. Toto množství lehkých obrněných automobilů patřilo do sestavy mechanizovaného pluku jízdních divizí.
Během vzniku mechanizovaných sborů v roce 1933 patřilo podle normy do jejich sestavy 71 lehkých obrněných automobilů a podle válečné normy se jejich počet zvýšil na 101. Stroje patřily do sestav výzvědných čet tankových praporů a výzvědných rot a také spojovacích rot a praporů. Ve skutečnosti však počet obrněných strojů zdaleka neodpovídal normě. Například ke dni 1.června 1934 měly 4 zformované mechanizované sbory následující množství lehkých obrněných automobilů: 5.sbor – 22 kusů; 45.sbor – 27 kusů; 7 a 11.sbor – po 1 kusu. Podle stavu ke dni 1.ledna 1938 se obrázek poněkud změnil k lepšímu: 5.sbor – 60 strojů (29 kusů FAI, 17 kusů BA-20 sériových a 14 kusů D-8/12), 7.sbor 50 strojů (49 kusů FAI a 1 stroj D-8/12), 11.sbor – 92 strojů (88 kusů FAI, 3 stroje D-8/12) a 45 sbor – 57 kusů (56 kusů FAI a 1 kus D-8/12).
V roce 1938, během přestavby mechanizovaných brigád na tankové, zůstaly lehké obrněné automobily v sestavě zvláštních spojovacích rot a jejich množství se při tom zvýšilo na 5.
Je třeba dodat, že mimo čet obrněných automobilů v sestavách mechanizovaných brigád existovaly u Rudé armády jednotky, plně vybavené obrněnými automobily. Jejich historie je takováto.
Na konci roku 1933 vznikla v Kaluze (Moskevský vojenský okruh) 20.zvláštní lehká mechanizovaná brigáda s 20.zvláštním automobilovým obrněným praporem ve své sestavě. Tato jednotky měla zvláštní normu a jejím účelem bylo vedení bojové činnosti v Zabajkalí. Sem se jednotka přemístila na začátku roku 1934. Brigáda se usídlila ve městě Troickosavsk, později přejmenovaném na Kjachtu.
Zkušenosti z bojového výcviku však ukázaly, že organizace brigády – dva tankové prapory T-27 a prapor středních obrněných automobilů – není dobrá a neodpovídá uloženým bojovým úkolům. V březnu 1935 se proto vedení Automobilové správy Rudé armády obrátilo na Národní komisariát obrany SSSR s návrhem přezbrojit brigádu a včlenit do ní dva prapory středních obrněných automobilů a prapor tanků T-37. Když tomuto návrhu Komisariát Obrany udělil „zelenou“, 20.zvláštní lehká mechanizovaná brigády přešla na novou organizaci: vedení, tankový, tančíkový, obrněný automobilový a střelecko-kulometný prapor, dělostřelecká baterie a technická základna. Ke dni 1.ledna 1936 měla brigáda 58 kanónových obrněných automobilů: 3 stroje ve velitelské četě vedení brigády, z toho 1 radiový, 45 (15 radiových) v automobilovém praporu a 10 (4 radiové) v poddůstojnické škole.
Na začátku roku 1936 započaly rozhovory mezi SSSR a Mongolskou lidovou republikou o poskytnutí vzájemné pomoci. 12.března 1936 došlo v hlavním městě Mongolska Ulanbátaru k podepsání sovětsko-mongolského diplomatického protokolu. Ten zabezpečoval opatření, nutná pro ochranu bezpečí Sovětského Svazu a Mongolska. Jedním z těchto opatření byl i vstup jednotek Rudé armády na Mongolské území.
Ještě před podpisem protokolu Generální štáb Rudé armády vypracoval organizační strukturu jednotek, které by byly schopné zabezpečit efektivní plnění bojových úkolů v podmínkách stepní pustiny Mongolska. Nejprve se v Rudé armádě objevily motorizované obrněné brigády a motorizovaný obrněný pluk.
Zvláštní motorizovaná brigáda (speciálně vytvořená) dostala do výzbroje obrněné automobily BA-6. Jejím velitelem – komisařem se stal kombrig V.F.Šipov, náčelníkem štábu major Kagarmanov. Směrnice Generálního štábu Rudé armády č.4/4/47068 ze dne 13.března 1937 stanovila počet lidí v brigádě na 1415 lidí. Její sestava obsahovala: vedení, spojovací rota, výzvědný, tankový a střelecko-kulometný prapor, rota bojového zabezpečení, servisní rota, zvláštní automobilová dopravní četa a polní kuchyně.
Zvláštní motorizovaný pluk obsahoval 1 prapor tanků BT a 2 prapory obrněných strojů BA-6. Velitelem-komisařem se stal V.M.Alexejev, náčelníkem štábu Potapov. Podle stavu ke dni 12.března 1936 měl pluk ve své sestavě 32 strojů BT-5; 5 strojů BA-3; 13 strojů FAI; 9 lehkých, 96 nákladních a 51 speciálních automobilů, 4 pásové traktory a 1 motocykl.
V červnu 1937 se motorizovaná brigáda a motorizovaný pluk po vlastní ose přesunuly na území Mongolska s dislokací v Undur-Khan a Bain-Tumen. Obě jednotky vstoupily do sestavy 57.zvláštního sboru, vytvořeného 4.září 1937 z rozkazu Národního komisariátu obrna y SSSR č.0037. Sbor tak sloučil dvě sovětské jednotky, jež se v té době nacházely na území Mongolska.
Podle směrnice Generálního štábu Rudé armády č.4/2/34628 ze dne 17.března 1936 měl velitel vojsk Zabajkalského vojenského okruhu do 15.dubna změnit poddůstojnickou školu rozpuštěné 20.lehké mechanizované brigády na zvláštní školní motorizovaný prapor, jež bude vzápětí rozmístěn v bývalých brigádních kasárnách.
Směrnicí Generálního štábu Rudé armády č.4/4/35819 ze dne 31.srpna 1936 se změnil 2.zvláštní teritoriální střelecký pluk ve městech Krov a Slobodskaja Uralského vojenského okruhu na 7.motorizovanou brigádu s celkovým počtem 1388 lidí. Podle této směrnice sestava brigády obsahovala: vedení, tankový, výzvědný a motocyklový prapor (motocyklový byl pouze předpokládán a sestaven ve skutečnosti nebyl), spojovací rota, rota bojového zabezpečení, servisní rota, zvláštní automobilová četa a polní kuchyně. Práce na sestavení brigády měly být zahájeny do 1.dubna 1937, ale směrnice Generálního štábu č.4/4/47348 ze dne 21.února 1937 termín posunula na 1.června 1937.
Podle norem měla 7.motorizovaná brigáda mít: 17 obrněných automobilů FAI a BA-20 (z toho 3 radiové), 57 středních BA-6 (z toho 17 radiových). 18 lehkých (včetně 3 pick-upů), 96 nákladních (31 kusů GAZ-AA, 4 kusy GAZ-AAA, 53 kusů ZIS-5, 5 kusů ZIS-6, 3 kusy GAZ-AAA pro protiletadlové zbraně), 4 sanitní a 6 štábních automobilů, 13 mobilních dílen typu A a 6 dílen typu B, 24 cisteren, 2 mobilní nabíjecí stanice, 5 pásových traktorů, 85 motocyklů se sajdkáru a 165 obyčejných (včetně 4 pro radiostanici 5AK, 24 pro těžké kulomety a 27 pro minomety). V létě 1937 byla brigáda přemístěna do stanice Borzja (zabajkalský vojenský okruh) a v srpnu se brigáda po vlastní ose přemístila do Mongolska do Dzamin-Ude. Tam vstoupila do sestavy 57.zvláštního sboru.

V roce 1938 přešly motorizované jednotky na nové normy. Ty pak prakticky beze změn platily až do začátku Velké vlastenecké války. Například zvláštní školní motorizovaný prapor obdržel číslo 243 (vojenská jednotka 7944) a přešel na nové normy. Zvláštní motorizovaná brigáda (zvláštního určení) dostala název 9.motorizovaná brigáda a ve druhé polovině 1938 se Zvláštní motorizovaný pluk změnil na 8.motorizovanou brigádu. Do května 1939 byla sestava motorizovaných brigád 57.Zvláštního sboru následující (viz tabulka výše). Během konfliktu u Khalkin-Golu se motorizované brigády ukázaly v tom nejlepším světle a spolu s tanky sehrály při porážce japonských vojsk rozhodující roli.
Během začínající sovětsko-finské války dne 30.listopadu 1939 bylo vytvořeno několik jednotek obrněných automobilů. Například v sestavě tzv. lehkých motorizovaných divizí (v dokumentech často nesly název moto-jízdní, neboť vznikaly na základě jízdních divizí) se nacházely tankové pluky T-26 a mimo tanků zde také působila automobilový obrněný eskadron tvořený 11 kanónovými obrněnými automobily. Celkem vznikly 2 takovéto divize, ovšem po skončení války byly rozpuštěny.
Krom toho na začátku roku 1940 vzniklo pro Severozápadní front 6 zvláštních automobilových obrněných praporů. Ve skutečnosti je vznik takovýchto praporů nepochopitelný – v té době bojové zkušenosti prokázaly, že využití obrněných automobilů v podmínkách drsné zimy a malého množství cest je velmi těžké. Tento krok se možná odůvod?oval zkušenostmi z bojů u Khalkin-Golu.
Formování zvláštních automobilových obrněných praporů probíhalo podle šifrovaného telegramu Generálního štábu Rudé armády č.4/1958 (pro Kyjevský zvláštní vojenský okruh), 4/1959 (pro Severokavkazský vojenský okruh) a č.4(1960 (pro Běloruský zvláštní vojenský okruh), předaným dne 2.ledna 1940. Formování probíhalo podle tehdejších norem – štáb (1 střední obrněný automobil), 3 roty po 16 strojích v každé, celkem 312 lidí, 49 středních obrněných automobilů a 3 traktory.
250 a 251.zvláštní automobilové obrněné prapory vznikaly u Běloruského zvláštního vojenského okruhu na základech 22, 25, 27 a 32.tankové brigády, 252, 253 a 254.praporu – u Kyjevského zvláštního vojenského okruhu na základech 4, 5, 23, 24, 26, 36, 38 a 49.tankové brigády, 255 – u Severokavkazského vojenského okruhu na základě 6.tankového pluku. Krom toho po vznikalo po jedné obrněné rotě pro 254 a 255.prapor a to u Moskevského a Přivolžského vojenského okruhu.
V polovině února 1940 dorazily jednotlivé automobilové prapory na Karelskou šíji a tam se zařadily do sestavy vojsk Severozápadního frontu. Je třeba dodat, že část z nich nebyla na plném stavu a téměř ve všech praporech sloužily vedle středních broněviků i ty lehké. Bojů se tyto prapory neúčastnily a po skončení války se rozpustily.
V sestavách na podzim 1940 tvořících se kulometných dělostřeleckých motorizovaných brigád vznikala i zvláštní výzvědná obrněná rota. Ta zahrnovala velení, četu středních a dvě čety lehkých obrněných automobilů, pojízdnou servisní autodílnu a oddělení bojové stravy a hospodářství, celkem 61 lidí, 7 strojů BA-10, 10 strojů BA-20, 4 automobily a 1 motocykl. Poté co brigády začaly být využívány pro doplnění tankových a dalších jednotek, obrněné roty zanikaly.
Mechanizovaný sbor, vznikající na počátku roku 1940, mel podle normy ve své sestavě 135 broněviků BA-10 a 106 broněviků BA-20. Tyto stroje se dále dělily do těchto jednotek:
Zvláštní sborový spojovací prapor – 5 strojů BA-10 a 5 strojů BA-20
Tanková divize (dvě u sboru) – tankový pluk (dva na divizi) měl 17 strojů BA-10 a 6 strojů BA-20; motostřelecký pluk měl 5 strojů BA-10 a 12 strojů BA-20; výzvědný prapor měl 12 strojů BA-10 a 6 strojů BA-20, spojovací prapor měl 5 strojů BA-10 a 5.strojů BA-20
Motorizovaná divize – střelecký pluk (dva na divizi) měl 4 stroje BA-10 a 6 strojů BA-20, tankový pluk 9 kusů BA-20, výzvědný prapor 10 kusů BA-10 a 7 kusů BA-20, regulační rota 3 stroje BA-20,

Předpokládalo se, že k mechanizovaným sborům budou přicházet stroje BA-10 a BA-20, ale ve skutečnosti továrny dodávaly stroje různého typu.
Krom mechanizovaných sborů měla obrněné automobily v sestavě tankových vojsk ještě 9.motorizovaná brigáda, dislokovaná v Mongolsku. Ta disponovala 57 středními a 17 lehkými stroji (6 a 7.motorizovaná brigáda se v té době použily na doplnění tankových a motorizovaných jednotek a rozpustily se).
Se začátkem války vznikl podle mobilizačního plánu „MP-41“ pro výcvik lidí jednotek obrněných automobilů u Zabajkalského okruhu záložní automobilový obrněný pluk.
23.srpna 1941 Národní komisariát obrany SSSR schválil normu tankové brigády válečné doby. Ta měla nyní mít 10 broněviků: četa obrněných automobilů (3 radiové BA-10 a 2 kusy BA-20) u automobilové roty a četa středních obrněných automobilů (5 strojů BA-10) u výzvědné roty. To byla poslední normou určená jednotka Rudé armády, do které byly zařazeny sovětské obrněné automobily předválečné výroby. Když nebudeme počítat vznik jednotek středních obrněných automobilů ve frontových podmínkách, poslední velkou jednotkou, mající tyto stroje ve výzbroji, se stala 9.motorizovaná brigáda. Ta se v červnu 1943 změnila na 25.zvláštní mechanizovanou brigádu.

JÍZDA: V roce 1930 se podle projektu organizačních opatření u motomechanizovaných jednotek předpokládalo začlenit do sestavy jízdních divizí obrněnou techniku, zejména pak obrněné automobily podle následného grafikonu:
1931:
Běloruský vojenský okruh: přeměnění zvláštní školní tankové roty a 13.automobilového obrněného oddílu na 7.mechanizovaný pluk 7.jízdní divize (Minsk);
Ukrajinský vojenský okruh:
• Změna 11.automobilového obrněného oddílu na 1.mechanizovaný oddíl 1.jízdní divize (Proskurov);
• Změna 12.automobilového obrněného oddílu na 3.mechanizovaný oddíl 3.jízdní divize (Berdičev)
Středněasijský vojenský okruh: formování 8.zvláštního automobilového eskadronu pro 8.zvláštní jízdní brigádu (Ašchabad),
Kavkazská Rudozástavová armáda: přeměna 1.automobilového obrněného oddílu na 2.zvláštní automobilový obrněný eskadron 2.zvláštní jízdní brigády (Tiflis).

1932:
Moskevský vojenský okruh. Přeměna 3.automobilového obrněného oddílu na 13,.mechanizovaný pluk 13.jízdní divize (Tambov).
Severokavkazský vojenský okruh: vznik 10.mechanizovaného pluku 10.jízdní divize ze zvláštního automobilového eskadronu (Stavropol).
Středně asijský vojenský okruh: vznik 7.zvláštního automobilového obrněného eskadronu pro 7.zvláštní jízdní brigádu (Dušane) a 6.zvláštního automobilového obrněného eskadronu pro 6.zvláštní jízdní brigádu (Samarkand).
Zvláštní Rudozástavová Dálněvýchodní armáda: vznik 5.zvláštního automobilového eskadronu pro 5.zvláštní jízdní brigádu (Dauria), 9.zvláštního automobilového obrněného eskadronu pro 9.zvláštní jízdní brigádu ze zvláštního školního automobilové obrněné čety (Nikolsk-Ussurijskij).

Tento plán byl prakticky splněn, jenom 3.obrněný oddíl se použil pro vznik Zkušební mechanizované brigády a 13.jízdní divize vůbec nevznikla.
Podle situace se ke dni 1.ledna 1935 předpokládalo mít v sestavě mechanizovaných pluků jízdních divizí mimo střední obrněné automobily i četu 3 kusů FAI.
Poté se obrněné automobily ze sestavy jízdních divizí stáhly a zase se tam zařadily.
Ke dni 22.června 1941 působily v sestavě Rudé armády dva typy jízdních divizí mírové doby – typová jízdní divize a horská jízdní divize.
V první působil tankový pluk s automobilovým obrněným eskadronem (3 obrněné čety, regulační a spojovací čety), čítající 11 středních a 7 lehkých obrněných automobilů.
Horská jízdní divize měla tankový oddíl s automobilovým obrněným eskadronem (dvě čety a školní četa) z 11 a 7 lehkých středních obrněných automobilů.
Po vstupu SSSR do války začaly vznikat lehké jízdní divize, v jejichž sestavě sloužilo celkem 5 obrněných automobilů. Později byly tyto stroje ze sestavy jízdních divizí staženy.

ST?ELECK? VOJSKA: V roce 1929 začaly u Rudé armády vznikat motorizované oddíly v sestavách střeleckých divizí a ty měly podle normy 12 broněviků BA-27. Celkem měla Rudá armáda do jara 1930 3 takovéto oddíly – u 11, 45 a Moskevské proletářské střelecké divize.
V roce 1934 začala Rudá armáda vytvářet tzv. „úderné“ střelecké divize. Ty disponovaly posílenou sestavou – 4 střelecké a tančíkový prapor v každém pluku a také zvláštní tankový a tančíkový (T-27) prapor. Podle normy měly být v jejich sestavě automobilová obrněná rota z 10 středních obrněných automobilů a rota pohyblivých prostředků – 5 obrněných automobilů FAI u spojovacího praporu. Původní plán předpokládal 30 takovýchto divizí u Rudé armády v roce 1937. Ve skutečnosti jich ale vzniklo 5 a to 2, 4 a 5 u Běloruského vojenského okruhu a 24 a 44.divize u Ukrajinského okruhu.
Obrněné automobily se ale ve velkém množství začaly objevovat u střeleckých divizí v roce 1936, kdy na základě zvláštních výzvědných oddílů střeleckých divizí, nemajících obrněnou techniku, začaly vznikat zvláštní výzvědné prapory. Do jejich sestavy při tom patřila obrněná rota z 9 strojů BA-6 (3 radiové). Do 1.září 1936 existovaly již výzvědné prapory u 57 střeleckých divizí – 1, 2, 3, 4, 5, 7, 10, 12, 14, 15, 16, 21, 22, 24, 26, 27, 30, 31, 32, 34, 35, 38, 39, 40, 41, 43, 44, 46, 48, 49, 51, 53, 56, 59, 60, 61, 62, 64, 65, 66, 69, 71, 72, 73, 74, 75, 78, 80, 81, 82, 84, 86, 93, 94, 95, 96 a 100. Zbylé se plánovalo zformovat v letech 1937 – 1938 podle toho, jak budou obrněné automobily vyráběny (95 a 102.střelecká divize měly výzvědné prapory podle zvláštní normy bez obrněných strojů).
Avšak proto, že průmysl nedokázal včas vyrobit potřebné množství středních obrněných automobilů, jejich přísun k výzvědným praporům probíhal velmi pomalu. Například 1.března 1938 bylo materiální zabezpečení výzvědných praporů střeleckých divizí následující: 25.zvláštní výzvědný prapor – 100%; 22.výzvědný prapor – 50-60%; 38.výzvědný prapor – pouze po 1-4 kusech pro zajištění výcviku.
Na začátku Velké vlastenecké války existovaly v sestavách střeleckých vojsk Rudé armády 3 typy divizí mírové doby – normální, zmenšená a horská. Obrněné automobily patřily do sestavy jejich výzvědných jednotek v následujícím množství.
Normální střelecká divize měla výzvědný prapor s rotou obrněných automobilů – 10 středních obrněných automobilů, z toho 4 radiové. Automobilová a tanková rota výzvědného praporu střelecké divize zmenšené sestavy čítala celkem 4 střední broněviky, z toho 1 radiový.
Horská střelecká divize měla zvláštní jízdní eskadron s četou 5 obrněných automobilů (1 radiový). Podle všech těchto norem se pro střelecké divize uvažovalo se stroji BA-6 nebo BA-10, ale místo nich se často využívaly stroje BA-27M, BAI-M nebo BA-3M.
S vyhlášením mobilizace přešly všechny střelecké divize na válečné normy, při tom se množství středních obrněných automobilů v jejich výzvědných jednotkách pohybovalo do 13 kusů.
29.července 1941 schválil Národní komisariát obrany SSSR normu střelecké divize zmenšené sestavy (válečné doby). V její sestavě se již nenacházely jednotky obrněných automobilů a v průběhu Velké vlastenecké války již automobily nebyly do norem sestav střeleckých jednotek zařazovány.

VZDUŠN? VÝSADKOV? VOJSKA. Do sestavy vzdušných výsadkových vojsk, jež začala vznikat na začátku třicátých let, také patřily jednotky obrněných automobilů. Při tom již během Kyjevského cvičení v září 1935 proběhl výsadek obrněného automobilu. Jednalo se o stroj D-8, zavěšený po letounem TB-3. Na konci roku 1936 byla schválena norma letecké výsadkové brigády Vojenských vzdušných sil Rudé armády, podle které měla mít ve své sestavě motomechanizovaný prapor – 189 lidí, 6 kusů 45 mm kanónů, 18 kusů 82 mm minometů, 24 tanků T-37A. 9 obrněných automobilů D-8, 32 automobilů a 6 motocyklů. Během sestavování jedné z těchto brigád nahlásil náčelník obrněných vojsk Kyjevského vojenského okruhu kombrig Ignatov náčelníkovi Správy motorizace a mechanizace Rudé armády Borisovi dne 7.ledna 1937 toto:

Na základě směrnice Generálního štábu č.4/1/35935 letecká výsadková brigáda od 1.ledna do 1.dubna 1937 naplno dosáhla normy 15/690. Podle tohoto předpisu má mít 24 tanků T-37 a 9 strojů D-8. V současnosti je pro brigádu z okružních jednotek vyděleno pro výcvik lidí 12 tanků T-37 a 6 obrněných automobilů D-8“.

Image
Obrněné automobily BA-27 během přehlídky na Rudém náměstí v Moskvě, 1932

Image
Obrněné automobily BAI míří k Rudému náměstí, Moskva , 1.května 1934.

Image
Obrněné automobily BAI a FAI před přehláídkou po ukončení Kyjevského cvičení. Ukrajinský vojenský okruh, září 1935.

Image
Obrněný automobil D-8 na cvičení. Moskveský vojenský okruh, 1935

Image
Obrněný automobil D-8 zavěšený na bombardéru TB-3

Image
Posádka obrněného automobilu D-8 odpojuje stroj od bombardéru TB-3. Kyjevské cvičení, září 1935.

Image
Testy sériového modelu obrněného automobilu BA-11 na NIBT polygonu. Podzim 1940


  
Zobrazit příspěvky z předchozích:      
Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma

Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory


Časy uváděny v GMT + 1 hodina

Board Security

59305 blokovaných útoků
Powered by phpBB2 Plus, phpBB Styles and Kostenloses Forum based on phpBB © 2001/6 phpBB Group :: FI Theme :: Mody a Credit

[ Time: 0.2964s ][ Queries: 19 (0.1275s) ][ Debug on ]