hoblik
Oberleutnant
Věk: 37
Založen: 07. 11. 2007
Příspěvky: 1108
Bydliště: Svinařov
21319.64 Sigidolar
|
|
Tak zde máme další z mnoha příruček sovětského vojáka a velitele. Tato první část nás seznámí s tím, cop vlastně v příručce najdeme a jako příklad nám ukáže pár výpočtů, kolik je třeba vojáků a normohodin na zbudování určeného objektu, co bude třeba za nářadí atd.
Opevnění terénu
Major S.Gerbanovskij
Krátká příručka pro velitele
Vojenské vydavatelství Národního komisariátu obrany Svazu SSR
Moskva 1941.
(K tisku předáno 3.června 1941)
Úvod
Tato krátká příručka má za úkol ulehčit velitelům (velitelům čet, rot, baterií, praporů, družtev a pluků) organizaci prací ohledně opevnění terénu pomocí prostředků polní fortifikace. Jako základ příručky poslouží pokyny Polního a bojového ústavu Rudé armády a zvláštních a návod, vztahující se k opevnění krajiny.
P r v n í č á s t příručky (Organizace prací ohledně opevnění terénu) krátce představuje obecné pokyny ohledně organizací práce a povinnosti velitelů (oddíl, střelecká četa, rota a prapor) při vedení prací a průměrný rozpis těchto prací.
D r u h á č á s t příručky (opevnění úseků obrany a palebných pozic) zahrnuje schémata obranných úseků a palebných pozic a informace ohledně objemu prováděných prací, potřebné doby na stavbu a také hmotnosti a množství potřebného materiálu.
Jako základ posádek byly použity tyto záměry
1. Opevnění úseku obrany a palebných pozic silami samotných vojáků s pomocí neseného a pomocného výkopového nářadí, normového materiálu (tyčovina, provazy, klády apod.).
2. Pro každou jednotku je výpočet proveden s průměrným schématem palebné pozice nebo úseku obrany. Seznam prací vychází z podmínek pětidenního sledování opevněného pásma při desetihodinovém pracovním dni a za určitého počtu pracovníků (oddíl – 10; četa – 40; rota – 150; prapor – 600 a pluk – 2000 lidí).
3. Výpočet vycházel z podmínek nutnosti dostatečně rozvinutého zajištění terénu, ale bez využití prostředků dlouhodobé fortifikace (beton, ocel apod.) Dále se brala v úvahu možná pětidenní práce na takovémto opevnění. Při určování potřebného materiálu je třeba myslet na to, že 1 a 2 dny práce vyžadují 25% celkového množství materiálu (včetně sudů se špatně viditelnými překážkami, ostnatý drát, maskovací sítě), potřebného na pětidenní práce. 3, 4 a 5 den se spotřebuje zbylých 75% materiálu. Tato spotřeba materiálu vychází z toho, že první dva dny prací zaberou zejména zemní práce (kopání okopů a dalších zařízení) a osazení překážek a že přísun materiálu je v té době omezen. Následný 3, 4 a 5 den budou probíhat práce týkající se vybavení okopů, kulometných hnízd a výstavbu složitějších krytů (zemljanky, kryty…)
4. Množství a hmotnost lesního materiálu jsou spočítány kompletně, protože při přípravě polotovarů mimo oblast vlastních prací a potřebný transport je třeba dimenzovat na místa jako stepy a pustiny. Zde je třeba počítat s dopravou 100% veškerého materiálu. Za podmínek středně zalesněné krajiny je potřeba vyrobit polotovary jinde a dopravit je sem asi 50% a v lesnaté krajině je to 25%. Co se týče prken, hladkého a ostnatého drátu, špatně viditelných překážek, pytlů na zeminu, maskovacích sítí a podobného materiálu, tak tento vždy bude přivážen z týla.
5. Na budování mnohem složitějších a pracných opevnění (těžké bunkry, velitelská stanoviště a kryty, železobetonové palebné body, speciální objekty…), stavěných v obranném úseku a na palebných pozicích je třeba vyčlenit zvláštní skupinu podle normy druhé části příručky a je třeba využít služeb ženistů a speciálních prostředků.
6. Při mechanizaci opevňovacích prací, tj. při využití bagrů, rypadel, motorových pil a také trhacích prostředků pro ulehčení zemních prací, tak se práce zkrátí asi dvojnásobně.
T ř e t í č á s t příručky představuje řadu tabulek s časovými normami a množstvím potřebného materiálu pro stavby…
Tabulky jsou sestaveny zejména na základě údajů Poučení o inženýrské činnosti pro pěchotu (Inž-P-39) a Poučení pro inženýrská polní vojska (PF-39).
Č t v r t á č á s t příručky uvádí řadu nezbytných informací ohledně pracovních postupů, zmiňuje speciální terminologii a také představí znaky pro inženýrské objekty, které se nevešly do části III.
Organizace prací
1. Stanovení a obecný postup prací
Opevnění terénu musí zajistit nejlepší obstřel a nejlepší využití palebných prostředků v daném prostoru, vytvoření protipěchotních a protitankových překážek, ochranu vojáků a materiálu.
Inženýrské zajištění palebných pozic a obranných oblastí (úseků) se provádí zaminováním jejich jednotkami pod velením vlastních velitelů.
Všechny práce ohledně opevnění prostoru probíhají nepřetržitě od momentu obsazení prostoru. Práce probíhají skrytě před vzdušným a pozemním pozorováním a při zachování plné bojové pohotovosti
Každý velitel je povinen za jakýchkoli podmínek vynaložit veškeré úsilí a využít všechny možnosti ohledně inženýrského zajištění svého prostoru s jeho následným nepřetržitým posilováním.
Práce na opevnění terénu začínají stavbou protitankových a protipěchotních zátaras a to nejdříve u před předním okrajem a poté v hloubce obrany. Dřevo- zemní protitankové překážky a protipěchotní zátarasy z ostnatého drátu budují společně vojáci z pěchoty, ostatní překážky dělají ženisté (betonářské práce, zaminování apod.).
Praporové roty prvního sledu pracují veškerý čas na sebe, roty druhého sledu vyčlení lidi pro další praporové práce (stavba objektů, překážek, velitelských stanovišť, zdravotních stanovišť apod.). Obsluhy těžkých kulometů a protitankových pušek jak prvního, tak druhého sledu budují pouze vlastní palebné pozice (hlavní i záložní).
Pro práce na protitankových a protipěchotních překážkách před předním krajem obrany se vyčlení 2/3 sestavy střeleckých jednotek druhého sledu. Po 4 – 5 hodinách práce, kdy jednotky prvního sledu pro sebe vykopou díru a k ní přidružené brázdy, může být pro stavbu výše uvedených překážek vyděleno z prvního sledu do poloviny sestavy každé jednotky. Musí být ovšem splněna podmínky, že práce proběhnou blízko jejich nově vybudovaných palebných pozic.
V klidné situaci je vhodné provádět práce po dobu 4 – 5 hodin za přestávek 10 – 15 min. po každé hodině. Poté se udělá přestávka 2 – 3 hodiny (oběd, odpočinek) a pak se znovu pracuje 4 – 5 hodin.
Pro úspěšné zvládnutí prací je vhodné střídat pro jednotlivé jednotky a vojáky kopání zeminy s lehčími maskovacími pracemi, rovnáním náspů a dalšími pomocnými pracemi.
Před prací v noci je nutné ještě ve dne ukázat kde a co má být zbudováno, kde se nachází velitel, sousední jednotky, tajné cesty apod.
Pro úspěšné provedení složitějších a speciálních prací, pro pomoc pěchotě a dělostřelectvu se vydělují ženisté (plukovní, divizní). Ženistů se využívá pro zaminování a odminování, pro stavbu složitých opevňovacích staveb, velitelských stanovišť, dřevěných a železobetonových palebných bodů, posílených těžkých krytů atd. Ženisté také řídí práce vojsk.
Pro urychlení prací ženisté mimo normálního výkopového nářadí využívají miny, trhací prostředky, mechanizované prostředky, bagry, rypadla a další stroje.
2.Povinnosti velitele v průběhu prací
Velitel samotné jednotky po obdržení úkolu od velitele čety:
1. Provede podrobné vytyčení trasy okopu. Když to situace umožňuje, rozmístí vojáky na palebné pozice a vydá povel: „Zaujmout pozici!“. Po tomto povelu vojáci lehnou na zem a hledají nejvhodnější místo pro svůj okop. Poté vstanou. Velitel pak vydá rozkaz: „Položit zbraň“. Vojáci udělají dva kroky vpřed, položí pušku a opět zaujmou výchozí pozici. Po povelu „Brázda!“ vojáci lopatkou vyznačí hranice okopu. Po povelu „Práce zahájit!“ vojáci začnou kopat. Když vojáci kopou okop, velitel skupiny vytyčuje brázdy k okopům a spojovací okop. Po dokončení okopů vydá velitel povel: „Pro rozdělení brázd vstát!“, poté povel !“Brázda!“ atd. Takto se pokračuje až po zbudování spojovacího okopu.
2. Řídí práce jednotky a odpovídá ze jejich úspěšné provedení, dohlíží na správnost a správné pořadí prací, důkladné zdokonalování a maskování okopu; vyžaduje od vojáků plnění prací ve stanovených lhůtách.
3. Hlásí veliteli čety o průběhu prací a dává požadavky na nářadí materiál.
Velitel střelecké čety
Dostává úkoly od velitele roty.
1. Spolu s nižšími veliteli navštěvuje obranný úsek čety, zadává úkoly a osobně vybírá pozice pro střelecká družstva s uvážením palebné podpory sousedů zprava a zleva.
2. Vydává velitelům družstev příkazy k zahájení prací, vyznačuje při tom profil, stupeň vylepšení a dobu na přípravu okopů, jaké nářadí a materiál se použije a kde je povolena příprava materiálu.
3. Vyznačuje místa náhradních okopů a okopů pro zabezpečení kruhové obrany čety.
4. Kontroluje a řídí všechny práce u čety, snaží se, aby práce skončily ve stanovené lhůtě. Osobně prověřuje pořadí prací a technickou kvalitu a také pečlivě kontroluje maskování.
5. Vybírá místo svého velitelského stanoviště a přikazuje veliteli velitelského družstva vykopat ho ve stanovené lhůtě; také určuje místo velitelské strážního družstva.
6. Seznamuje velitele roty s podrobným schématem obranného úseku čety s vyznačením všech opevňovacích staveb, směry a palebnými sektory.
7. Ve stanovený čas hlásí veliteli roty splnění prací a dává požadavky na materiál a nářadí.
Velitel střelecké roty
Dostává úkoly od velitele praporu.
1. Zadává úkoly četám a přesně vymezuje jejich obranné úseky
2. Doplňuje systém palby praporu odpovídajícím rozmístěním svých těžkých kulometů; vytyčuje místa pozic kulometů, upřesňuje směry palby a zanáší je do mapky, ukazuje velitelům čet místa pozic křídelních kulometů; dohlíží na rozmístění rotních palebných prostředků, aby svým rozmístěním nepřekážely palbě praporových křídelních kulometů.
3. Ukazuje jednotkám, rozmístěným na křídlech, místa záložních okopů pro případ kruhové obrany
4. Vybírá a buduje rotní velitelské stanoviště, upřesňuje jeho týl a lhůtu pro dokončení (kopání provádějí telefonisté a spojaři), upřesňuje místa rotního místa pro stravování a obvaziště.
5. Dává úkoly velitelům čet ohledně inženýrského zajištění obranného úseku (profil objektů, jednotlivé fáze a lhůty prací v souladu s pokyny velitele praporu), upřesňuje místo pro přípravu lesního materiálu, kdy a jaké materiály a nářadí budou předány rotě.
6. Po odchodu jednotek do svých prostorů a na palebné pozice prověří, zda je vše splněno podle zadaného úkolu.
7. Osobně a nepřetržitě kontroluje průběh prací a také jejich technickou kvalitu.
8. Stanovuje lhůty pro hlášení velitelů čet ohledně splnění prací, zadává úkoly pro následující den.
9. Neprodleně po rozdělení a po obdržení schémat od velitelů rot je zasílá veliteli praporu.
Velitel střeleckého praporu
Dostává úkoly od velitele pluku
1. Zkoumá krajinu před sebou a oblast praporové obrany, hodnotí ji v taktickém a inženýrském ohledu (pravděpodobné směry útoku protivníkových tanků a pěchoty).
2. Úkoluje roty s určením obecného systému křídelní kulometné palby a protitankových prostředků, shromáždí proto velitele rot a velitele přidaných družstev; určuje místa přípravy lesního materiálu a co bude dodáno rotám za materiál a nářadí; určuje objem obranných prací, lhůty pro jejich splnění a režim práce.
3. Odchází s veliteli rot, vojenským pobočníkem a velitelem ženijní jednotky na jedno z křídel praporu a při cestě předním okrajem obrany vybírá palebné pozice pro křídelní těžké kulomety (na křídlech a styku rot praporu); vybrané pozice se zakreslí (vojenský pobočník) do mapky obranného úseku. Velitel ženijní jednotky za pomoci vydělené skupiny zde zřídí čelní protipěchotní a pokud je třeba, tak i protitankové překážky (na křídlech hlavních směrů palby křídelních kulometů). Určuje místa pro kulometné body a směry palby. Podle toho, kolik projde úseků, tak uvolňuje velitelem pro neprodlené zahájení prací u rot. Dává pokyny veliteli ženijní jednotky, kde rozmístit protitankové překážky.
4. Zadává veliteli kulometné roty palebné pozice a úkoly ohledně mezer mezi svou a sousedními prapory a mezi rotami a také zadává instrukce ohledně obstřelu přístupů před přední okraj praporu. Provádí rozmístění křídelních kulometů v obranném úseku roty druhého sledu (před rotou druhého sledu). V hloubce praporové obrany určuje záložních kulometných okopů pro obstřel křídel a týla v případě kruhové obrany. Určuje místa velitelského, strážního a zdravotního stanoviště a stupeň jejich inženýrského zabezpečení; vytyčení velitelského stanoviště provádí velitelův pobočník.
5. Po určení pozic hlavních palebných bodů odchází na přední okraj, kde již v té době musí probíhat hlavní práce a osobně zde prověřuje: - správnost budování okopů pro křídelní kulomety a odpovídající směry palby z okopů – není li palba křídelních kulometů příliš hustá nebo zda nepřekáží dalším zbraním – účelnost opevňovacích objektů na předním okraji a v hloubce oblasti a přesvědčuje se, že rozmístění palebných bodů odpovídají navrženému palebnému systému. Určuje místa záložních okopů pro křídelní jednotky a roty druhého sledu pro zaujetí kruhové obrany.
6. Po obdržení informací od rot neprodleně sestavuje schéma praporové obrany a předává ho veliteli pluku.
7. Denně vyslechne hlášení velitelů rot o průběhu prací a dává jim pokyny na následující den, také určuje, jaké materiály a nářadí budou rotám předány.
8. V době bojového střetu nepřetržitě organizuje práce (zejména v noci) za účelem zdokonalení pozic, neprodleně odstraňuje poškození, zapříčiněné protivníkovou dělostřeleckou palbou.
9. Průběh prací hlásí veliteli pluku a to v určených lhůtách.
Velitel střeleckého praporu musí bezpečně znát postup inženýrských prací při budování obranného úseku ….
Velitelé kulometných a dělostřeleckých jednotek řídí práce ohledně zabezpečení palebných pozic podle v souladu s povinnostmi velitelů střeleckých jednotek ale i podle zvláštností organizace a rozmístění svých jednotek.
3.Průměrné vyčíslení prací pro opevnění obranného úseku střeleckého praporu
Doba na práci – 2 dny a moci (20 hodin)
Pracovníci – 600 vojáků a 10 ženistů
Nářadí – vlastní a výkopové nářadí
Zařízení – normální a ostnatý drát, skoby, špatně viditelné překážky, pytle na zeminu, maskovací sítě v nezbytném množství.
Materiál – lesní materiál (větve, provaz, klády, klestí) tvoří polovinu potřebných věcí, zbytek se získává podle potřeb z ženijního skladu (vzdálenost 10 km)
Krajina - průměrně zvlněná a středně zalesněná.
Zem – střední tvrdost, kde se dobře uplatní výkopové nářadí-
Roční období – léto
Během dvou dnů musí v obranném úseku střeleckého praporu proběhnout následné práce:
Roty prvního sledu – Vykopou úplné pěchotní, kulometné a minometné okopy se střílnami a výklenky; vybaví pozorovatelny a velitelské stanoviště výřezy a přístřešky; vyčistí palebný prostor; zřizuje před svými okopy protipěchotní zátarasy – ostnatý drát, sítě z ostnatého drátu v 1 řadě (do 700 m), rozmístí špatně viditelné překážky, provede se vypletení keřů a pařezů; zřídí se strážní body.
Rota druhého sledu – vykope úplné kulometné a minometné okopy, buňky a zářezy u střeleckých družstev; zřídí u pozorovatelen a velitelského stanoviště zářezy, zbuduje strážní stanoviště.
Vyděluje vojáky pro práce u praporu (kolem 100 lidí).
Kulometná rota – vybaví hlavní a záložní okopy a zářezy s jejich vybavením výklenky pro vojáky, kulomety a střelivo; vybaví pozorovatelny; rozmístí před okopy málo viditelné překážky; vyčistí palebný úsek.
Obecné praporové práce
Pracovní síla z roty druhého sledu – 100 vojáků
Pracovní síla od praporu – 30 vojáků
Plukovní ženisté – 10 lidí.
Celkem 140 x 20 = 2800 normohodin.
Zde příklad:
1. Umístění protitankových min a trhavin, stavba překážek – 10 ženistů – 10 x 20= 200 normohodin
2. Stavba sítí z ostnatého drátu ve 3 řadách a délkou do 1200 m u předního okraje - pracovní síla 75 lidí od druhého sledu – 75 x 20 = 1500 normohodin (je třeba např. 70 klubek ostnatého drátu, 7 beden skob…).
3. Vybavení velitelského stanoviště, stavba 3 pozorovatelen s lehkou střechou a zářezy, vybudování okopu pro vlastní obranu a zásobování, stavba 2 zemljanek – pracovní síla 30lidí z praporu – 30 x 20 = 600 normohodin
4. vybavení praporového stravovacího místa – pracovní síla roty druhého sledu 5 lidí – 5 x 20 = 100 normohodin
5. Vykopání falešných okopů a zásobovacích okopů 120 m – pracovní síla roty druhého sledu 20 lidí – 20 x 20 = 400 normohodin
Výsledkem je, že bude potřeba 140 lidí a 2800 normohodin
Celková hmotnost materiálů, přivezených z ženijního skladu, 175:2 =88 tun (určeno dle tabulek). Množství 1,5 tunových nákladních automobilů, nutných pro převoz materiálu do vzdálenosti 10 km: 2*88*10/1,25*150=kolem 10 automobilů (opět spočítáno dle tabulek).
Při stavbě zemních a ledních protitankových překážek (krom položení min) se rozpočet dělá také podle tabulek.
Příklad: je nutné vykopat 200 m zemního protitankového příkopu trojúhelníkového profilu a umístit 100 kusů dřevěných protitankových bariér.
Na stavbu 200 m příkopu je potřeba: 100 x 2 = 200 pracovních dnů
Na umístění 100 kusů lesních dřevěných překážek je potřeba: 1 x 100 = 100 pracovních dnů
Celkem je na stavbu protitankových překážek potřeba 300 pracovních dnů. Na dvoudenní práce je tedy nutné vyčlenit 300/2=150 vojáků na den.
|
|
|
|
_________________
Kdo se směje naposled, ten má dlouhé vedení!!
|
|
Kalendář 
