Obsah fóra Portál Vojna.net Portal
 FAQ  •  Hledat  •  Možnosti  •  Uživatelské skupiny  •  Registrace  •  Profil  •  Soukromé zprávy  •  Přihlášení
Kalendář 
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma

Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma
Autor Zpráva
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 26/4/2010, 13:12  Předmět:  Orzel, Sep a jejich "sestřenky" Odpovědět s citátemDolůNahoru

Orzel, Sep a jejich „sestřenky“


Ve druhé polovině třicátých let se polské námořnictvo snažilo co nejvíc posílit a zmodernizovat. Ve Velké Británii zakoupilo torpédoborce, a snad i proto nové čtyři ponorky měly být britské. Jenže Poláci jsou národem čilých obchodníků, nabízené čluny se jim zdály příliš pomalé a cena vysoká. Angličané však na hru „když neslevíš, půjdu jinam“ nepřistoupili a Poláci se opravdu museli porozhlédnout jinde. A uspěli. V té době zbrojili i Holanďané, plánovali novou třídu ponorek zvanou O-19 a polský nákup brali tak, že jim někdo jiný částečně zaplatí za nutný vývoj. Tudíž byli levnější než Angličané a Poláci byli spokojení.
Jenže Polsko v té době asi opravdu nemělo peněz nazbyt, a tak byla 29. ledna 1936 uzavřena smlouva ne na čtyři, ale jen na dvě ponorky – Orzel a Sep. Na koupi Orzelu musela být dokonce vyhlášena veřejná sbírka a ve finále Poláci částečně zaplatili různými polotovary a zemědělskými produkty. S trochou nadsázky se dá říci, že ponorku vyměnili za brambory. Orzel postavila loděnice de Schelde ve Vlissingenu, Sep firma Rotterdam Dry Dock. Pro nás je možná docela zajímavé, že hřídele lodních šroubů Holanďané koupili v ČSR. Na vodu byly ponorky spuštěny v lednu (Orzel) a říjnu (Sep) roku 1938, do služby byly zařazeny 10. února 1939 (Orzel) a 29. června 1939 (Sep). Dá se říci, že na svou dobu to byly opravdu výborné ponorky, například motory měly o 60% větší výkon než předchozí třída O-16 a díky tomu dokázaly na hladině uhánět až dosud málokde vídanou rychlostí kolem dvaceti uzlů. Trup byl dvouplášťový a dal se rozdělit na pět vodotěsných úseků. Maximální hloubka ponoru osmdesát metrů se může možná zdát trochu málo, ale v mělkém Baltu je jen málokde větší. Stejně tak pro potřeby Polska bohatě postačoval dosah sedm tisíc mil nad vodou a sto pod ní.
Válečné operace polského námořnictva začaly brzy, de facto už 30. srpna 1939, kdy v souladu se společným polsko-britským plánem zvedly kotvy tři torpédoborce a navečer 1. září přistály ve skotském Leithu. Podobný kousek se povedl i výcvikovým lodím Iskra a Wilia. Ponorky – Sep, Orzel a tři starší francouzské výroby třídy Wilk - dostaly za úkol patrolovat v centrálním Baltu. Jenže Polsko se pod náporem německých tanků hroutilo, a tak už 14. září dostaly všechny ponorky tuto poslední depeši: „Patrolujte a blokujte nepřátelskou dopravu tak dlouho, jak jen to bude možné. Když nebudete moci, unikněte do Spojeného království. Až se budete přibližovat k Velké Británii, kontaktujte Rosyth na 133 kHz, rendez-vous je 30 mil od ostrova May ve Firth Of Forth.“
Ale dopadlo to jinak. Ponorky Rys a Sep byly poškozeny hlubinnými náložemi a bezprostředně po příjmu rozkazu odpluly do švédského přístavu Vaxholm, a až až do konce války byly internovány ve Stockholmu či jeho okolí. 17. září se k nim připojila Žbik. Švédové Sep během války opravili a v říjnu 1945 ho vrátili Polsku. Ponorka sloužila až do roku 1969, kdy byla rozebrána. Wilk se do Skotska dostala 20. září, ale nejdřív musela čelit útoku třiceti osmi hlubinných náloží, které zničily hydrofony, nadělaly do trupu díry a pumpy musely jet na plný výkon. Svůj příjezd námořníci k údivu Angličanů samozřejmě bujaře oslavili vodkou.
To Orzel to tak jednoduché neměl. Kapitán Henryk Kloczkowski trpěl bolestmi žaludku, zdravotník měl podezření na tyfus, a tak už 13. září vydal rozkaz přistát v neutrálním Tallinu (po válce byl za to odsouzen a degradován!) a o dva dny později Orzel v Estonsku přistál. Kapitán šupajdil do nemocnice a velení převzal poručík Jan Grudzinski. Estonská vláda však pod německým a hlavně ruským diplomatickým tlakem prohlásila, že ponorka bude internována (podle mezinárodního práva měla dostat lhůtu 24 hodin na opuštění přístavu, ale kdo by na to tehdá koukal) a i osud posádky byl nejistý. Dále Estonci Polákům sebrali závěry palubních zbraní a náboje, mapy, patnáct z dvaceti torpéd, na hlídku postavili dva vojáky a v noci na ponorku namířili světlomety. Jenže Grudzinski se nedal. V noci ze sedmnáctého na osmnáctého září poslal na pevninu dva námořníky, kteří přeřízli kabel ke světlometům, zbytek posádky zmlátil strážné a naházel je do ponorky. Cesta z přístavu byla volná, i když se Grudzinskému povedlo tak trochu štrejchnout o jednu skálu. Na břehu mezitím vypukl poplach, do práce se pustilo pobřežní dělostřelectvo, ale protože ponorka zmizela pod vodu, jen pálilo nazdařbůh. Ráno po Orzelu pásl německý dělový člun a shazoval hlubinné nálože. Vše bylo marné, Orzel se z Tallinu dostal.
Grudzinski se však musel popasovat s jedním velkým problémem, totiž s absencí map. Proto se rozhodl křižovat Baltem nazdařbůh či podle mapy, kterou po paměti nakreslil navigátor podporučík Mokrski a doufal, že narazí na nějakou německou nebo ruskou nákladní loď, na které mapy ukořistí a pak ji potopí. Jenže nepotkal nic.
Na pevnině mezitím vypukl mezinárodní incident. Německý rozhlas obvinil Poláky z vraždy dvou strážných a sovětská diplomacie obvinila estonskou vládu za to, že nad útěkem Orzela přivřela oči. Stalin se rozhodl pro menší demonstraci síly a poslal do Finského zálivu dva křižníky a šest torpédoborců, které měly oficiálně hledat polskou ponorku, ale ve skutečnosti strašily Estonce. Goebbelsův humbuk kolem údajné vraždy strážných ovšem rychle utichl, protože oba údajní nebožtíci byli nalezeni ožralí jak zákon káže na švédském ostrově Gotland, kam je Grudzinski vysadil se sto dolary a slušnou zásobičkou cigaret a whisky.
Orzel křižoval Baltem další dva týdny a teprve pak se Grudzinski rozhodl k odjezdu do Rosythu ve Skotsku. Zásoby nafty a pitné vody se tenčily a kuchař si poranil prst, který nepříjemně hnisal. Orzel proklouzl německým hlídkovým lodím pod nosem úžinou Oresund, 14. října se hlásil Angličanům a o pár hodin později připlul do Forsythu v doprovodu torpédoborce Valorous. Britská admiralita byla příjemně potěšena, když po ní Grudzinski chtěl jen tři věci: poslat kuchaře do nemocnice, pitnou vodu a nové závěry děl. Pak prý byl okamžitě schopen vyplout do jakékoli akce, kterou pro ni admirálové budou mít. Jenže nic takového se hned dít nemohlo. Orzel během své anabáze několikrát uvízl na mělčině, měl spoustu šrámů a musel na opravu do suchého doku. Dále se musely upravit torpédomety pro britský standart a závěry děl se objednaly až ve Švédsku. Posádka si tak mohla prozatím užívat slávy a dokonce se seznámila se zvědavým králem Jiřím, který si ponorku přišel osobně prohlédnout.
Do dalších akcí se tak Orzel dostal až 9. prosince 1939. Zprvu to byly rutinní doprovody konvojů a teprve 18. ledna 1940 Poláci konečně vypluli nahánět německé lodě do Severního moře. Zpočátku však nepotkali nic, a když to vypadalo, že si na jednu podezřelou loď kónečněééé picnou, ukázalo se, že je dánská, a že v podstatě veze Angličanům snídani – její náklad tvořila hlavně slanina a vejce.
Teprve 8. dubna 1940 se na Orzel usmálo štěstí. Hlídka spatřila jakousi loď, která podle kursu plula buď z Německa nebo z Dánska. Na přídi se jí sice skvělo jméno Rio de Janeiro, ale na zádi byl dobře patrný špatně přemalovaný název domovského přístavu: Hamburg. Grudzinski marně signalizoval, ať šíf zastaví, „Brazilci“ předstírali slepotu, zvýšili rychlost a snažili se ujet. Jenže nepočítali s tím, že Orzel je na hladině opravdu rychlý. Snadno je dohonil a teprve dávka z kulometu před příď (závěry děl byly pořád ještě kdesi ve Švédsku) „Rio de Janeiro“ zastavila. Pak „Brazilci“ váhavě spustili člun, který se k ponorce nějak ne a ne dostat. Mezitím radista Orzelu zachytil volání o pomoc. To už bylo na Grudzinského trpělivost moc a signalizoval, že za pět minut podezřelou loď potopí. Ani pak se na palubě nic nedělo, a tak po pěti minutách opravdu vypálil. První torpédo netrefilo a teprve druhý pokus byl úspěšný. Na palubě se náhle začaly rojit postavičky ve známých uniformách wehrmachtu, ale loď se držela a ke dnu zatím nešla. Pak se na scéně objevilo letadlo (bylo norské, ale kdo to mohl vědět) a Orzel mazal pod vodu. Obeplul „Brazilce“ na druhou stranu, opět se vynořil a třetí torpédo znamenalo definitivní konec. „Rio de Janeiro“ se zlomilo a šlo do hlubin. Loď byla ve skutečnosti samozřejmě německá, účastnila se invaze do Norska (operace Weserübung) a jak se později ukázalo, vezla čtyři sta vojáků a osmdesát koní - takže to byl opravdu masakr. O dva dny později Orzel zaútočil na tři stihače ponorek a Grudzinski hlásil, že pravděpodobně jeden potopil. Ve skutečnosti odpálil dvě torpéda, skryl se před náhle se objevivším letadlem a zaslechl dva výbuchy. Stíhač ponorek V 705 však zasažen nebyl.
Na svou poslední plavbu Orzel vyplul 23. května a už se nikdy neohlásil. Pravděpodobně se stal obětí některého z minových polí, kterých tenkrát bylo v Severním moři víc než dost. Ponorka je od 8. června – data předpokládaného návratu – vedena jako „missing“ (pohřešovaná).

Orzel

Image

Image

Jan Grudzinski

Image


A teď něco k „sestřenkám“ Orzelu a Sepu. Holanďané stihli dokončit ponorky O-19 a O-20 právě včas, aby v květnu 1940 stihly utéct před Němci do Anglie. Sloužily na Dálném východě, a aby se v tropickém podnebí posádka nezalkla horkem, Holanďané pro své námořníky vymysleli šnorchl, čímž jim v této poměrně převratné a dodnes používané technické novince patří světové prvenství. Jenže O-20 si proti Japoncům moc nezaválčila. Již 20. prosince 1941 si ji při útoku na japonský konvoj vzal do prádla torpédoborec Uranami, těžce ji poškodil (v zoufalé situaci si O-20 dokonce s torpédoborcem rozdala dělostřelecký souboj 40 mm bofors versus tři dvoudělové 127 mm dělové věže!) a po několika zásazích do věže a trupu musela posádka ponorku potopit. Třicet dva námořníků padlo do zajetí, velitel kapitán Knoops pravděpodobně dobrovolně zvolil osud lodi. Zahynulo i šest strojníků, ke kterým se asi rozkaz o opuštění lodi nedostal. V roce 2002 jakási parta potápěčů našla v Jihočínském moři vrak O-20 v hloubce 44 metrů, ale vzhledem k tomu, že je to vlastně hrob sedmi námořníků, případní turisté a lovci suvenýrů mají smůlu a přesné místo se tají.

Palubní telefon z O-20 po „výlovu“...

Image

...a po vyčištění

Image


To O-19 válčila prakticky až do konce. Sloužila na Dálném východě, v Indickém oceánu, odskočila si do oprav do Skotska a nakonec se vrátila zpátky do Orientu. Celkem potopila sedm nákladních lodí, položila desítky min a jedním torpédem dokonce poškodila těžký křižník Haguro. 8. července 1945 však smolně najela v Jihočínském moři na mělčinu a přestože jí na pomoc připlula americká ponorka Cod, nepodařilo se ji vyprostit. Nakonec byla O-19 vyhozena do vzduchu, námořníky odvezla Cod a na to konto Holanďané společně s Američany uspořádali v australském Fremantlu oslavu tak bujarou, že se její symbol dostal i na válečnou vlajku Codu.

O-19

Image

Válečná vlajka USS Cod. Symbol sklenky s číslem O-19 hovoří za vše.

Image


Nakládání torpéda na ponorku Cod, Cleveland, 1998. Z USS Cod je dnes památník a muzeum, na jeho vznik a provoz finančně přispěla holandská vláda – prý jako poděkování za záchranu padesáti šesti námořníků z O-19.

Image


O tom, že projekt O-19/Orzel byl opravdu zdařilý svědčí i fakt, že jejich další dvě „sestřenky“ sloužily v rumunském a sovětském námořnictvu. Po okupaci Holandska Němci ukořistili kompletní plány a některé rozestavěné části dalších ponorek, které převezli do Rumunska po železnici a sestavili je tam. Rumuni je pojmenovali Rechinul a Marsuinul, do služby ale vstoupily až v dubnu 1944, a tak do pádu Rumunska stihly jen jednu (Marsuinul), respektive dvě (Rechinul) neúspěšné hlídky v okolí Batumi. Pak byly Sovětským svazem zabaveny a spolu se starší ponorkou italské výroby Delfinul byly zařazeny do Černomořské flotily. Ovšem sovětští námořníci se asi v západní technice moc nevyznali, protože 20. února 1945 Marsuinul v přístavu Poti vybuchla od vlastního torpéda a Rumuni dostali zpátky jen vrak. Rechinul byla Rumunsku vrácena 8. prosince 1950, ale byla po takřka šestileté službě v sovětském námořnictvu tak zničená, že šla rovnou do šrotu. Rumunům tak zbyla jen Delfinul, a to jen z toho důvodu, že Sovětům se zdála zastaralá. Vrátili ji už v roce 1945 - tedy dřív než ji stihli zhuntovat – a Delfinul tak mohla sloužit až do roku 1957.

Zleva Rechinul a Marsuinul

Image




Naposledy upravil Destroyman dne 3/5/2010, 08:27, celkově upraveno 1 krát
  
rudel
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 26/4/2010, 16:31  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

V poslednom čase mi robíš neskutočnú radosť námorníctvo a ponorky to ma baví. Bude ešte niečo podobné?


  
Martas2411
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 26/4/2010, 17:24  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Není co dodat,prostě paráda jako vždy.Kapítán Orzelu se zachoval velmi statečně,pře Balt se dostat do Anglie ,klobouk dolů.


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 27/4/2010, 09:56  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

rudel napsal:
Bude ešte niečo podobné?


Bude a v podstatě už je. Když narazím na téma, který mě baví a sem se nehodí (není z WW2), šoupnu to na palbu cz. Takže si můžeš přečíst třeba havárie amerických ponorek (nejdřív si ale radši uvař kafe, je to děsně dlouhý) nebo německé exportní ponorky „Type 209“ (diskuzi radši nečti, nevím proč, ale nachomejtla se tam řada opruzů, kteří sice věděli hovno, ale z neznámých příčin se museli k tématu vyjadřovat a nakonec mou horkou hlavu krotili admini přes PM, hihihi...). Děsně dlouhej je taky článek o (nejen) vzpouře námořníků v Kotoru v roce 1918. Tématu našich námořních pradědků jsem se věnoval i v článku o rakousko-uherských ponorkách „3“ a „4“, pěkná sranda jsou protiponorkové zbra?ové a detekční systémy do roku 1918 (to by jeden neřekl, že Angláni zkoušeli proti ponorkám trénovat racky a lachtany, hahaha) a hlavně Boje na Guadalcanalu v roce 1896 aneb Češi mezi lidojedy (to mi mělo letos v zimě dokonce vyjít tiskem v jednom historickým sborníku, ale vysrali se na mě a snad to vyjde napřesrok).
Nu a asi rok mě kluci ukecávaj, abych spáchal harakiri, respektive článek o japonskejch ponorkách; žádnej takovej v nějaké komplexní podobě na cz/sk internetu zatím asi vůbec není. Já se zprvu bránil, ale kolem Vánoc jsem souhlasil - bude to článek o japonských ponorkách v letech 1904 - 2010. Pár měsíců se v tom hrabu, už jsem přečetl asi dvacet knížek a projel hromady webů a snad bych to tak za měsíc mohl dát dohromady. Pak to šoupnu jak tam, tak i sem, protože o WW2 tam toho bude určitě moc a moc.
Marťas: To jsem rád, že se ti to líbilo. Ty tam u vás asi přicházíš hodně do styku s Poláky a pro ně je Orzel podobná legenda jako jinde Titanic. Určitě budou rádi, když budeš vědět, co byl Orzel vlastně zač.


  
Martas2411
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 27/4/2010, 10:02  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

No znám se celkem s hodně Polákama a je snima sranda,ale největší hrdinové jsou pro ně Janek ,Šarik,Gustlik a Marusjaa T 34" RUDY" Cool Cool Cool Cool Cool Cool Cool


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 27/4/2010, 10:52  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

A kapitán Klos ne? Idea


  
rudel
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 27/4/2010, 10:55  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Destroy hlavne tú diskusiu som si prečítal a problematika vesmírne lode proti lietadlovkám ma uvrhla do neskutočného rehotu, ale upratal si ho pekne. Pravdaže za linky tiež dík kámo už sa teším na počteníčko. Exclamation


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 27/4/2010, 13:32  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Já se tomu teď chechtám taky, ale tenkrát jsem dost zuřil. Psal jsem se s tím tři neděle, a pak si tam začne honit tričko nějakej blbec, kterej o tématu ví leda tak kulový, ale chce se zviditelňovat. Podobně to končí i u těch americkejch ponorek, tam mě zas jeden trouba po půl roce obvinil, že konfederační čluny třídy David vlastně nebyly ponorky (na což jsem v článku upozorňoval, ale to by to ten člověk musel nejdřív číst), a že jsem o nich správně neměl vůbec psát. No chápeš to?




Naposledy upravil Destroyman dne 6/5/2011, 09:25, celkově upraveno 1 krát
  
rudel
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 27/4/2010, 16:12  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

No ozaj to bolo dlhé, ale informačne výživné a tak ozaj nechápem, že niekto sa potreboval hádať do krvy čo je a čo neni ponorka. Proste blbci sa nájdu všade.


  
skelet
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 5/5/2011, 19:34  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Destroyman napsal:
Já se tomu teď chechtám taky, ale tenkrát jsem dost zuřil. Psal jsem se s tím tři neděle, a pak si tam začne honit tričko nějakej blbec, kterej o tématu ví leda tak kulový, ale chce se zviditel�?ovat. Podobně to končí i u těch americkejch ponorek, tam mě zas jeden trouba po půl roce obvinil, že konfederační čluny třídy David vlastně nebyly ponorky (na což jsem v článku upozor�?oval, ale to by to ten člověk musel nejdřív číst), a že jsem o nich správně neměl vůbec psát. No chápeš to?


jááá ti dám se nám palbákům smát..
jinak jsem tu první den, tak to neberte jako spam Cool


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 6/5/2011, 10:11  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Tě pic, bejku! Idea


  
jarl
Obergefreiter


Věk: 45
Založen: 29. 11. 2011
Příspěvky: 1005
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic
17715.18 Sigidolar

czechrepublic.gif
PříspěvekZaslal: 5/2/2017, 12:19  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

V časopise Morza Statki i Okrety je článek Polska wojna podwodna, kde je i seznam úspěchů polských ponorek a jejich velitelů. Jan Grudziński je s tonáží 5261 BRT na třetím místě. Suverénním vítězem mezi polskými ponorkáři je Boleslaw Romanowski, který s ponorkou Dzik potopil osm plavidel (většinou malých) o souhrnné tonáži kolem 9000 BRT.

_________________
Quod licet Iovi, non licet bovi.

Kozoroh Pohlaví:Muž Tygr OfflineOsobní galerie uživatele jarlZobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Zobrazit příspěvky z předchozích:      
Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma

Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory


Časy uváděny v GMT + 1 hodina

Board Security

74576 blokovaných útoků
Powered by phpBB2 Plus, phpBB Styles and Kostenloses Forum based on phpBB © 2001/6 phpBB Group :: FI Theme :: Mody a Credit

[ Time: 0.2293s ][ Queries: 19 (0.0543s) ][ Debug on ]