Obsah fóra Portál Vojna.net Portal
 FAQ  •  Hledat  •  Možnosti  •  Uživatelské skupiny  •  Registrace  •  Profil  •  Soukromé zprávy  •  Přihlášení
Kalendář 
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma

Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma
Autor Zpráva
sigi
Generalfeldmarschall


Věk: 55
Založen: 31. 10. 2007
Příspěvky: 978
Bydliště: Poděbrady
17719.42 Sigidolar

czechrepublic.gif
PříspěvekZaslal: 11/11/2007, 23:54  Předmět:  Životy měřeny nocí Odpovědět s citátemDolůNahoru

„Tady jsme bydleli," zastavila se Aloisie Příhodová u stavení, které je nedaleko hromadného hrobu lidických obětí. „V nájmu u skladníka Včely Roberta Krejzy. Oni neměli děti, my také ne, a tak jsme se v jejich stavení snadno porovnali."
To stavení bylo v roce 1942 téměř nové. Proto také stálo na samém konci vesničky, z jeho oken bylo možné přehlédnout všechny střechy, poskládané na svahu do údolí, kostel na protější stráni byl na dosah ruky, stejně jako škola.
Po stavení Roberta Krejzy není ani památky. Ani po škole, kostelu, prodejně Včely...
Fašisté ve svém běsnění zplanýrovali celou ves, obrátili tok potůčku v údolí, zasypali rybník, kde se při břehu učily plavat lidické děti a ve slunných nedělních odpoledních prováželi mládenci své vyvolené na lodičkách. Zmizely všechny známky života, zbyla jen pole.
„A naše Lidice byly takové krásné," řekne Aloisie Příhodová. Až z dalekých jihočeských Votic si sem přišla pro vzpomínku, která stále tíží a bolí. S dělníkem Václavem Příhodou se seznámila v roce 1937, to sloužila v Praze. Za několik měsíc? si ji Václav odvedl do Kladna, pak sehnali byt v Udicích. Ne, nechtěl, aby pracovala, dělník přece uživí ženu. Z domova dostala 300 korun věna, z platu muže mohla utratit 20 korun týdně. To ostatní potřebovali na splátky, koukali i nějakou tu korunu ušetřit. Byli přece ještě mladí, chtělo se jim tolik žít. A potřebovali se zařídit, nechtěli být věčné v nájmu. Václav hrozně toužil mít něco svého.
A když 27. května v půl sedmé večer vysílal rozhlas první zprávu o atentátu na Heydricha, netušil ještě nikdo z Lidických, že se kolem jejich vsi stahuje smrt. Dokonce ani 4. června večer, kdy kladenští gestapáci zatkli rodiny Horákovy a Stříbrných. Prý u nich našli nějaké fotografie Josefa Horáka a Josefa Stříbrného, všichni v Udicích věděli, že oba mladí muži jsou někde ve světě. Snad u zahraničního vojska.
„Však je pustí," říkali muži nad nedojedenými talíři polévky, scházeli se večer na návsi a dlouho rokovali, přemílali událost sem tam, nikomu se nechtělo spát. Na vesnici přece jen sedl strach, o to horší, že všichni věděli, že se Horákovi ani Stříbrných ničím neprovinili. Znali je přece dlouho.
„Uvidíte, že je zase pustí. Nic neprovedli, proč by je drželi?" končívaly debaty a lidé se ukládali k neklidnému spánku. A další špatná zpráva: Němci sebrali lidi z nedaleké čabárny a odvezli je neznámo kam.
„A pak přišel devátý červen," řekne Aloisie Příhodová. Bylo po deváté hodině, měla ještě nějakou práci na zahrádce, trochu zalévala a vytrhla stvol plevelu, párkrát se podívala po hodinách, kdy už Václav přijde. A najednou ji z myšlenek vytrhl hluk nákladních automobil?. Blížil se k vesnici. Utíkala do stavení, v síni potkala skladníka. „Pane Krejza," vyhrkla, „myslím, že sem jedou Němci."
Neřekl nic, jen mlčky vyšel před dům. Ona zatím běžela do kuchyně, ani nerozsvítila, v šeru chystala večeři pro svého muže. Náhodou vyhlédla z okna, na stráni postával německý voják a puškou mířil někam do údolí. Posadila se ke stolu a čekala.
Kolem jedenácté se vrátil Václav. Šel z Kladna z odpolední směny. Ves už
byla plná cizích vetřelců a na křižovatkách před Lidicemi fašisté kontrolovali doklady. Kdo nebyl místní, musel jít jinudy.

„Vidíš, neměli jsme se sem vracet," řekla žena znenadání. Když v osmatřicátém Václav narukoval, odešla k rodičům do Votic. Po demobilizaci si tam pro ni přišel.
„Zůstanme tady, Václave," vybídla ho tenkrát, ale jen zavrtěl hlavou. „Jsem doma v Lidicích. Tam jsem se narodil, tam také umřu."
Kdoví, proč si na ta slova najednou vzpomněla.
„Půjdeme spát," rozhodl.
To se už z kostela ozývaly rány, jak gestapáci rabovali a vykrádali.
Kolem půl jedné je probudilo z neklidné dřímoty bušení na vrata. Ještě dřív, než Krejza stačil vstát a otevřít, byli už fašisté za domovními dveřmi. Nahrnuli se dovnitř, křičeli a oháněli se pažbami pušek. Příhodovi nerozhodně přešlapovali, vytrženi ze spánku a vyděšeni, vůbec nerozuměli, co se od nich chce. Teprve, když jim jeden Němec křikl do tváře „Mažte!", pochopili, že se mají obléci. A ještě rozuměli slovu „Los, los." Přehodili přes sebe to nejnutnější a vyšli ven. To už Němci vynášeli jejich peřiny, nejcennější kus majetku, který měli.
„Šli jsme spolu, Václav mě držel za ruku. A najednou byl pryč. Ani nevím. kde a jak jsme se rozdělili, najednou jsem byla sama s ostatními ženami. Hnali nás ke škole, ohlížela jsem se, ale muže jsem už nezahlédla. Ani slůvko rozloučení, ani poslední pohlazení, nic."
Ženy s dětmi šly do školy, na chodbě tam stály dva kufry, kam se měly odložit cennosti, vkladní knížky a hlavně zlato. Po tom se gestapáci sháněli nejvíc. Když vyšlo najevo, že Aloisie Pohodová nemá co odevzdat, dostala první ránu. '
A pak cesta do Kladna, matky oddělené od dětí, cesta na nádraží, tři dny jízdy vlakem, zastávka uprostřed lesa, kde při vagónech stáli esesáci a esesačky se psy, skákali proti nim a štěkali, cenili zuby, cítili krev. Zase to slovo: „Los, los."
„Když jsme přišli do tábora, uviděly jsme baráky se záclonkami a s květináči za okny. ,Tam asi budou naše děti,' říkaly si matky. Slíbili jim přece, že se s dětmi zase brzy shledají, prý je odvezou autokary napřed, cesta je dlouhá a pro děti to tak bude pohodlnější.
„Vy hloupé, to je přece esesácká kantýna," řekla jedna stará vězenkyné. když se těšily na shledání s dětmi. „Tady žádné děti nejsou."
V Lidicích zatím pokračovalo dílo zkázy. Mrtví byli muži i chlapci sotva odrostlí škole, děti zavlečeny do Lodže. Útvary ženijního vojska začaly srovnavát obec se zemí.
„Každý den v táboře jsem si říkala: Musím přežít, musím vydržet a vrat:: se. Vždyt tam na mě bude čekat muž, se kterým jsem se ani nerozloučila. A jiné matky zase žily, aby se mohly setkat s dětmi. Solidarita vézenkyn byla silná. Až do konce války jsme se nedozvěděly nic o osudech našich mužů a dětí, nic o Lidicích. Jinak bychom nemohly přežít. Jen ta víra nás držela, nic jiné ho jsme neměly. Jenom víru."
A pak přišla hrozná chvíle pravdy. Tam, kde stávaly Lidice, bylo pole bez jediného stromu a keře, pod lesíkem pak vyrovnaná skládka kamene. Prý základ zámku pro paní Heydrichovou.
„Nedá se pořád plakat a vzpomínat. A tak jsme si začali budovat novou vesnici, našli jsme si zaměstnání, mladší ženy si znovu založily rodiny. Vrátil se život. Ale už nikdy se nevrátí staré sny a naděje, které jsme s Václavem měli."


Fašisté spěchali. Už 1. července 1942 hlásí vedoucí kladenského gestapa Harald Wiesmann do Prahy Bóhmemu a dr. Geschkemu:
„Příkaz skupině Morigl, aby obec Lidice byla srovnána trhavinami se zemí, byl splněn dne 1. 7. 1942 v 16 hodin. říšská pracovní služba dále provádí záchranné a vyklizovací práce. Zbývá ještě poměrně velké množství železa."
Toho dne bylo také stanoveno konečné datum, kdy budou Lidice definitivně vymazány z mapy světa: do konce roku 1943 zmizí pod navážkou ornice všechny stopy dřívějšího života a na místě vesnice bude pole. Fašisté už také poslali protektorátní vládě konečný účet — celkové náklady na technické zničení Lidic dosáhly tří milióny korun, které se měly uhradit z českých peněz pozemkového úřadu.
Ale Lidice nezmizely. Staly se symbolem a odkazem, který nebylo možno zničit. Jejich jménem se přejmenovaly různé obce v Brazílii, USA, Mexiku, pokřtivala se jím děvčata, jméno Lidice nesl jeden z prvních tanků l. čs. armádního sboru v SSSR, objevilo se i na pražských barikádách. Lidstvo nezapomnělo.

_________________
www.vojna.net - Největší videoweb o druhé světové válce

Vodnář Pohlaví:Muž Drak OfflineOsobní galerie uživatele sigiZobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávuZobrazit autorovi WWW stránkySkypeMSN Messenger
Zobrazit příspěvky z předchozích:      
Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma

Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory


Časy uváděny v GMT + 1 hodina

Board Security

75421 blokovaných útoků
Powered by phpBB2 Plus, phpBB Styles and Kostenloses Forum based on phpBB © 2001/6 phpBB Group :: FI Theme :: Mody a Credit

[ Time: 0.1596s ][ Queries: 19 (0.0238s) ][ Debug on ]