Obsah fóra Portál Vojna.net Portal
 FAQ  •  Hledat  •  Možnosti  •  Uživatelské skupiny  •  Registrace  •  Profil  •  Soukromé zprávy  •  Přihlášení
Kalendář 
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma

Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma
Autor Zpráva
Střelec
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 13/5/2014, 08:07  Předmět:  Deník z plavby III Odpovědět s citátemDolůNahoru

Malé námořní dobrodružství na La Grace - do třetice


Letos se uskutečnila Bíliňáky dva roky plánovaná námořní výprava. Frantovo organizační schopnosti, vyjednávání s provozovateli a Sandyho nadšení nakonec přinesly úspěch a o půlnoci z 10. na 11. dubna 2014 se na Zličíně přes dvacet lidí s potřebnou výzbrojí (včetně lodního „stíhacího“ děla) a výstrojí láduje do dvou mikrobusoidních fordek a vlečňáku.
Naše cesta ale začala o tři hodiny dříve – v devět nám měl jet vlak, a tudíž neměl bejt problém dorazit na Zličín včas. Po příchodu na nádraží jsme ale zjistili, že vlak má hodinu sekeru a časový plán se tak stal velmi napjatým. Nakonec jsme dorazili v limitu, ale nebylo to až tak zlé, neb pár účastníků bylo ještě na cestě. A proč nás (mě a Džíňáka) nevyzvedli v Plzni? Ukázalo se, že kombinace profesionála za volantem a navigace může i z cesty mezi cíli na dohled udělat cestu kolem světa…
Pátek 11.4.
Zhruba v půl druhé ráno vyrážíme po dálnici směrem do Němec. Vehikly jsou líné a posádka druhého stroje se obratem uvádí do stavu částečné psychické neexistence, načež ochcává okolí několika německých pump, kde náš řidič pravidelně dolévá vodu. Vzhledem k tomu, že někteří jedinci jsou zjevně ověšeni různým železem, máme obavy z místních policajtů. Z vedlejšího vozu do našeho při první příležitosti prchá Neptunka, je tam na ni příliš husto. Pod Brenerem se kolem poledně konečně poroučí jakási hadice a dochází k její výměně. Večer se motáme kolem jižního okraje La Gardy a hledáme vhodné místo pro oraz, které měl podle jakési dezinformace znát Čert. Večer se pak přesouváme kamsi dál a většinu noci trávíme na parkovišti „kdesi v Itálii“.
Sobota 12.4.
Ráno kolem páté jsme Pise, kde kotvíme na parkovišti u místního hypáče. Nejprve očumujeme pamětihodnosti, pak okolí a nakonec doplňujeme zásoby a vyrážíme ku Piombinu. Navigace nás svádí na pobřežní komunikaci, kde 50 km před cílem našemu přibližovadlu rupne klíňák a po jeho výměně se nakonec poroučí celej motor. Druhý vehikl do cíle nejprve přemisťuje vlastní posádku a pak se vrací pro nás a pro vlečňák. Pokusy zprovoznit naše vozidlo se nezdařily. Do Piombina k marině Salivoli tak dorážíme místo v poledne až večer a postupně se naloďujeme a fasujeme první večeři. Na ubytování byl předem udělaný rozpis, ale nakonec vypuklo několik sporů o předem zajištěná místa. Část lidí nakonec přenechala svá bidla jako skladištní a chrápala na palubě.
Neděle 13.4.
Po snídani dochází k dělení do družstev podle rozpisu, které pokračuje ještě drobným přerozdělováním. Následuje první (zatím víceméně teoretické) zaškolení a seznámení s lanovím. Na nevelké lodi je ho několik kilometrů. Po obědě vyplouváme směrem ke Korsice, přičemž Elba zůstala po našem levém boku. Byly určeny služby a vytvořen rozpis – vzhledem k relativně krátké době plavby nebyla zavedena proslulá „psí hlídka“ (má poloviční dobu trvání a zaručuje tak posun pracovní doby jednotlivých směn, aby stejní lidé neměli stále stejnou práci ve stejnou denní dobu). Máme bocmanskou směnu, takže probíhá třídění na ty, co jsou schopni pracovat v takeláži, a na ten zbytek, co bude špagáty tahat z paluby. Sice jsem se vysápal do předního koše, ale dál to jako obvykle nešlo a nakonec jsem byl rád, že jsem se dolů dostal sám a nemuseli mě spouštět na kladce.
V pozdním odpoledni jsme chytili příhodný vítr a napínáme plachty. Vítr přinesl zimu. Čeká nás noční plavba na Korsiku do Port Macinaggio a moje první noční služba u kormidla. Při svitu Měsíce míjíme pravobokem Capraiu a ukazuje se, že je třeba sledovat okolní prostor na vlastní oči a nepřesouvat se jen podle přístrojů. Nevyladěný mapový plotr silně oslňuje a okolo je občas dost živý provoz, kterému je třeba se vyhnout. Jízda čistě podle přístrojů mi zoufale nejde. Od kormidla na staré plachetnici navíc není skoro vidět dopředu – v ose lodi jsou stěžně, většina lanoví, část plachet a občas i posádka – proto musí s kormidelníkem spolupracovat několik mužů na hlídce. Ta je rozmístěna po nástavbách a nikoliv v koši – výhled ze stěžňových košů ve většině sektorů fakticky znemožňují napnuté plachty a stoprocentní výhled je jen z hlavního brámového ráhna. To je relativně tenká kulatina někde 25 – 30 m nad hladinou, na které se nedá strávit mnoho času.
Vzpomínám na povídky od Batličky a nakonec místo podle aparatur jedu tak, abych měl jednu konkrétní hvězdu (ve skutečnosti prý šlo o planetu Jupiter) vedle pravého lemu přední košové plachty. Se stálým větrem to není problém, i když se kolem Caprai poněkud stáčí. Následující směna dovádí loď kolem čtvrté ráno k molu v Macinaggiu.
Pondělí 14.4.
Dopoledne trávíme různě, dobíráme vodu (šest kubíků, což obnáší přes tři a půl hodiny) a naftu, další skupina vyráží na nákup zásob pro kuchyni, k nátěrům jsou připravovány vyřezávané dekorace, určené na vylepšení vzhledu lodi. Směna, která má volno, dostává do oběda vycházku, pár lidí se zkouší koupat, voda je ale studená a navíc jsou tu ježci. Po poledni vyplouváme, za Cap Corso na nás má podle kapitána přijít bouřka. Mimo dohled přístavu pak čekáme na opozdilce, kteří z neznalosti místních poměrů uvázli na výletě kdesi v terénu, a na cestu se vydáváme teprve kolem třetí. Rychle necháváme Korsiku za zády. Západ Slunce je nádherný a nic nevěští změnu. Večeře je chutná. V noci se rozfoukává na 37 uzlů a loď se mění v rozdováděnou lochnesku, což se dá přetrpět uvnitř vleže, nebo venku na vzduchu, připoutaný k nějakému úchytu. Chutná večeře ještě před půlnočním nástupem hlídky mizí dílem v palubním hajzlíku (na dvě etapy) a dílem přes palubu, následuje ji včerejší oběd a nakonec i snídaně. To už je ale úterý. Navíc zjišťuju, že jsem si buď při protřepávání v kajutě a na hajzlu, nebo při pádu na palubu zboural foťák – dislej místo foceného objektu ukazuje jakési moderní umění. Je kurewská zima, kterou vítr ještě stupňuje.
Úterý 15.4.
S dvěma (či třemi?) výše zmíněnými „odplivnutími“ přes bort odkroutím své hodiny u kormidla a ve čtyři ráno padnu na hubu na svůj kavalec. Je mi jedno, že spím na 3D houpačce, jen se podvědomě šprajcuji nohou mezi bočnici postele a stěnu kajuty, abych nesletěl z bidla. Fouká to pořád slušně, měsíc svítí jak rybí oko a vlněné oblečení v kombinaci s kabátem z plachtoviny jakž-takž udržuje tělo v teple. K ránu vítr mírně slábne. Úterý trávíme na širém moři za studeného slunečného počasí a dáváme se po „veselé“ noci do kupy. Dopoledne ještě vysmrkávám z lebečních dutin kousky pikantního salátu od pondělní večeře. Francouzské pobřeží se blíží, svištíme po větru a případné video možná někoho dožene k mořské nemoci. Po obědě máme zase šichtu a já zápasím s kormidlem. Spanker (vratiplachta) při zadním větru vychyluje loď do stran a dělá jinou neplechu – nakonec ho spolu s částí plachet stahujeme a jedeme dál bez ztráty rychlosti jen s oplachtěním na předním stěžni. Krmím se po šichtě čajem a sušenkami a na normální jídlo nemám ani pomyšlení. Ukazuje se, že foťák sice celkem slušně fotí, ale displej je definitivně mrtvý. Takže průběžně fotím a nevím, co z toho vyleze.
Středa 16.4.
Ráno nás již zastihlo v nějaké zátoce za Toulonem, odkud po opulentní snídani vyrážíme již za relativně mírného větru dál podél pobřeží. Míjíme Marseille, pozorujeme markanty pobřeží a provádíme různé práce podle rozpisu. Odpoledne vplouváme do ústí Rhóny, okolo je živý provoz a musíme dávat pozor i na plavební dráhu mezi mělčinami. Náš šíf budí pozornost místních. Večer kotvíme za svitu nepříliš vzdáleného požáru v jakémsi kanálu v ústí Rhóny, kam jsem loď dokormidloval na kapitánovo výslovné přání. Okolí silně připomíná Vernovo „Ocelové město“ – fabriky, skladiště, občas jako zpestření nějaký ten místní černoch. A taky policajti a občasní zvědavci. Po uvázání lodě k molu se část posádky vyrazila někam ožrat (úspěšně, při návratu „jeli“ Tour de France na kolech, namalovaných na cyklostezce), kapitán tu na své bývalé jachtě dočasně „odložil“ část našich zásob střeliva, které byly větší, než malé. Při tom ověřuje v přilehlém jachtklubu předpověď počasí.
Čtvrtek 17.4.
Ráno po snídani vyplouváme a relativně pomalu se šineme v dohledu pobřeží k západu. Počasí je slunečné, ale ne nejteplejší. Většina posádky už má tou dobou spálené nosy a někteří i umrzlé prdele. Ploché pobřeží na obzoru lemuje téměř nepřetržitý pás staveb a okolo nás je relativně hustý provoz. Kotvu večer vyhazujeme po setmění nedaleko Montpellieru. Na břehu na nás barevně mrká velká věž uprostřed něčeho, co silně připomíná sídliště. Do Séte – cíle naší cesty – zbývají necelé tři hodiny plavby. Do půlnoci mám kotevní hlídku a „dovolenkující“ kuchař Ivoš dělá speciální grog, či snad punč. Ve službě jsem nechlastal a po službě jsem neměl náladu ochutnávat studený zbytek ze dna hrnce.
Pátek 18.4.
Ráno se loď i posádka dávají do pucu a následně zvedáme kotvy. V Séte máme menším představením zahájit festival v jedenáct hodin, takže se šineme stálou pětiuzlovou rychlostí na motor. Jsme před přístavem včas, ale organizace je typicky francouzská. Vplouváme do přístavu soustavou úzkých a mělkých kanálů, asistuji kapitánovi u kormidla (hlásím hloubku a občas podržím kormidlo, když se kapitán dohaduje s řízením provozu). V centrálním bazénu pálíme dvě boční salvy na ruské barky Kruzenštern a Sedov, načež se přesouváme do vedlejšího kanálu na přidělené kotviště. Pořadatelé nám razí cestu v záplavě drobných plavidel, jejich posádky místo řízení fotí a riskují seznámení s naším předním vazem. Před jedním takovým se našemu kapitánovi rychlým přeřazením na zpátečku podařilo zastavit doslova na šířku dlaně, vzápětí dotyčného „šikulu“ odvlekli pořadatelé. Vítejte na „Escale a Séte 2014“!
Na nábřeží okounějí davy lidí a první oficiální delegace z jiných zúčastněných plachetnic. Vyvazujeme loď, řešíme různé nezbytnosti a hlídky a nakonec na střídačku děláme první průzkumy okolí. Nastává nepřetržitá čtyřdenní spratkárna ze které nás vysvobodí až pondělní odplutí.
Odpoledne vyrážíme na obhlídku ruských lodí a jejich okolí. S bandou procházíme palubu Kruzenšternu a já pak očumuju stánky okolo a vystavované malé plachetničky, zvané „Gazelle“. Je to jak u nás na pouti – ruští „čepičáři“, stánky s hadrama, občerstvením, suvenýrama a občas propagace serióznějších firem. Fronty, kam se podíváš. Ostatní se zatoulali na Sedova, kde se statečně začali družit (La Grace pozazila Sedov v loňské podzimní Tall ship regatě). Vracím se na loď a cestou okukuji další plachetnice – až jsem zavlečen na dvojstěžník Antares, kde se družím za pomocí chlastu, bloku na kreslení a trosek školní angličtiny s jeho posádkou. Když už jsou následky vína a pastisu na hranici únosnosti, zdvořile se loučím a přesunuji se k naší tlupě. Na nábřeží už je vyložený náš obchůdek se suvenýry a stylové ležení. Zapojuji se do odlévání – kulivo do civilní muškety obratem mizí mezi místními krakeny. Později už jen popíjíme u přenosného ohniště.
Sobota 19.4.
Ráno na liduprázdném nábřeží zkouším fotit svým polochcíplým foťákem okolní lodě. Dopoledne je na programu defilé všech posádek přístavem, po poledni nějaká oficiální trachtace na palubě, u které budou jen oficiální hosté a stálá posádka a pak snad bude „volný přístup“ pro posádky okolních plavidel. Průvod byl nakonec celkem zajímavá akce – naše parta byla zařazena na chvostě a tak se nakonec kapitán vyhnul projevům, které začaly hned, jak čelo dorazilo k tribuně na konci trasy. Měli jsme s sebou jedno dělo, spoustu železářství a dělali ukrutný povyk.
Po průvodu jsem oběhl širší okolí ve snaze schrastit někde funkční foťák, ale nikde žádný příhodný obchod. Všude jen hospody, potraviny, hadry a suvenýry. Když jsem se vrátil, už bylo po trachtaci a okolo lodě se zvesela obchodovalo – s našimi suvenýry, se speciálním chlastem a podobně. Opět se statečně odlévalo a nakonec jsme pro potěšení publika práskli pár salv z mušket. Okolo se po vodě hemžilo všechno možné – od místních plachetnic s latinským oplachtěním (patrně tartany) a výletních veslic a motoráků přes malé parníčky se stojatými kotli až po kuriozity, jako by řecký pseudodrakar, sešívaný provazem, místo klasického použití čepů a hřebů. Mezitím se občas objevil nějaký ten SUP a mořský kajak. Ve vzdálenější části kanálu probíhaly „rytířské turnaje“ na veslicích, při kterých lodě týpkům s dřevci a štíty nahrazovaly koně. Kdysi jsem si něco takového vyzkoušel - chce to vycvičeného profíka. Večer vypukly jakési družební akce, tak jsem vzal za zbytek naší směny službu v kuchyni a nechal lidi družit. Nakonec většina lidí skončila na Sedovu, protože z oficiálního banketu se málem vrátili dvojrozměrní (bejt sardinky v krabičce, nevešel by se tam olej). Po umytí nádobí na loď přitáhli nějací místní muzikanti, objevilo se pár lidí z Antaresu, takže jsme trošku popili vína a s pár odpadlými na střídačku „hlídali“ loď. V noci v souladu s předpovědí začalo pršet a ochladilo se.
Neděle 20.4.
Od rána leje a je kosa. Nad palubou je natažená plachta a lodí táhnou zástupy polozmrzlých zvědavců. Strojník zjistil, že do chladícího okruhu motoru se dostala slaná voda a prakticky ho sežrala. Opravu dělá s pomocí epoxidu, poskytnutého jedním krajanem. Kolem poledne dorazili na palubu řidiči našich přibližovadel. Podařilo se jim v Itálii opravit zdechlé vozidlo a dohnat loď pomocí trajektů a vlaků. Odpoledne si spratkárna konečně vybírá svou daň a posádka je na hranici vzpoury. Po krátké pauze opět táhnou lodí davy, ale tentokrát už za vlezné. Nápor končí večer, kdy spratkárna samovolně přechází do mejdanu a nakonec většina posádky táhne pařit do města.
Pondělí 21.4.
Ráno vypukla údržba a dobírání vody. Koordinace prací na palubě vázne, pitnou vodou z hadice palubní četa meje palubu. Nádrže se plní o to pomaleji, oč častěji si někdo z davu stoupne na hadici. Naštěstí neleje. Dělá se hezky, chystáme se k vyplutí. O půl druhé odrážíme za děsného kraválu a kanonády od mola, kormidluji loď podle pokynů kapitána. V hlavním přístavním bazénu pálíme na Rusy jednu boční salvu a pak odplouváme. Na moři bez orientačních bodů před sebou se s lodí motám jak vítr v bedně, protože použitelné přístroje mě úspěšně matou. Nakonec vypínáme motor, zkoušíme se koupat a chytat ryby, protože se udělalo hezky. Večer máme zase šichtu – do půlnoci. U kormidla a na motůrek si to hasím podle majáků na břehu směrem k ústí Rhóny. Není to úplně bez problémů, ale celkem se daří.
Úterý 22.4.
Ráno se probouzíme v laguně v ústí Rhóny – kapitán už vyzvedl zbytek střeliva z úkrytu. Je zataženo a chvíli po vyplutí začíná pršet. Míříme do Marseille. Nejprve očumujeme zdálky pevnost If a jiné pamětihodnosti na okolních ostrůvcích a pak míříme do přístavu, kde nás vysazují na břeh člunem a loď pak kotví na rejdě. Prohlížíme centrum okolo starého přístavu a obrážíme různé pamětihodnosti. Námořní muzeum nenadchlo, římské doky byly do jisté míry přitažlivější. Za tři hodiny nás veze člun zpátky na loď a pak se přesunujeme k pevnosti If, kde se většina posádky vyloďuje a obhlíží hradby. Je dávno zavřeno, takže nic jiného než exteriéry k vidění není. Po návratu výsadku rozvinujeme plachty, ale s příchodem tmy přestává foukat.
Středa 23.4.
Máme hlídku od půlnoci. S předchozí směnou svinujeme plachty a jedeme na motor směrem na Toulon. U místní pláže ale kotvu vyhazuje následující směna. Část lidí opět vyráží na břeh, zbytek pere, chytá ryby, nebo se pokouší koupat. Pouštíme se do úvah, jestli by se Francouzi po první ráně z děla tradičně vzdali, nebo neméně tradičně potopili. Fregata zakotvená u mola na druhém konci zátoky byla zjevně ve stavu, že by ji poslalo ke dnu bouchnutí pytlíku od svačiny. Kapitán vede jednání s místní českou komunitou. Po poledni vyrážíme z Toulonu a vezeme jednoho z místních na krátký výlet. Některé ostrovy v okolí jsou prý ke koupi, ale konkrétní cena nepadla. O několik hodin později návštěvníka vysazujeme u letoviska, kam má nasmlouvaný odvoz a mezi ostrovy odplouváme ke Korsice. Okolo se hemží sportovní jachty a kiteři se svými draky. Jen co jsou bezpečně daleko, Sandyho parta testuje dělo, ládované golfovými míčky. Při „point blanc“ je první „žabka“ 200m daleko. Dělo pak bouchá celé zbývající odpoledne s výjimkou okolí vojenských instalací. V noci opět přestává foukat.
Čtvrtek 24.4.
Jsme někde na moři a bez větru. Na levoboku se postupně vynořují zasněžené vrcholky Alp, okolo odě plachtí tisíce malých medůzek. Popojíždíme pár mil na motor a chytáme vítr. Máme „plné prádlo“, na palubě probíhá údržba a praní, odpoledne pak i testování hamaku. Vítr postupně sílí a tak ubíráme plachty. Odpoledne mizí vlevo Alpy a vpravo se objevují zasněžené hřebeny Korsiky. Vítr zase zesílil. Přebírám službu u kormidla, vlny rostou, loď mi pořád utíká ze směru a prdel kouše osmičku drát. Náhle se objevují delfíni, v povyku ztrácím pracně nabytou, leč nevalnou kontrolu nad lodí a jedna vlna díky tomu umyla osazenstvo na hlavní palubě. Pár lidí tou dobou viselo na brámových ráhnech a gasketovalo plachty, takže mi postupně chodí z různých důvodů nadávat zástupy lidí – jedni za namočení, druzí za omotání kolem ráhen. Netuší, že mají kliku – troška mé neopatrnosti při první plavbě málem stála jednoho chlapa palec a nakonec to tehdy spravilo nějakých 15-20 stehů. Půl hodiny před koncem směny se konečně někdo přijde zeptat, jestli nepotřebuju vystřídat a přinese i večeři. Asi je to chutné, ale má to vesele zelenou barvu, což mi na pohodě nepřidá. Posílám ho do háje, těch 30 minut už za to nestojí a na jídlo taky nemam náladu. Po směně jdu chrápat, další máme ráno od čtyř.
Pátek 25.4.
Po půlnoci jsme za Cap Corso a v bezvětří. Nad ránem přebírám šichtu a než najdu správnou orientaci, chvíli se s lodí motám od čerta k ďáblu, protože mapový plotr nenápadně zdechnul a ukazuje polohu a údaje o momentálním kursu s výrazným zpožděním několika minut. Chvilku motorujeme a pak zachytáváme lehký průvan, po rozednění vadne. Míříme ke Caprai a okolo je hustý provoz. Svítá a vlny od projíždějících náklaďáků nás pořádně houpají. Po snídani stahujeme plachty a motorujeme do přístavu Capraia. Podle původního plánu se tam máme zdržet do oběda, ale pak na základě předpovědi počasí odsouváme odplutí na noc. Část posádky se courá po ostrově a chlastá, na palubě probíhá focení, koupání a jiné aktivity, soudnější jedinci začínají balit. Počítá se i s večírkem na rozloučenou. Vyčleňují se nechlastající jedinci do služby při plavbě. K večeru vypukla oslava a o půlnoci vyplouváme.
Sobota 26.4.
Trávím zhruba dvě hodiny u kormidla a další hodinu jako hlídka, pak to jdu zalomit. Předpovězený vítr se opozdil jak státní dráhy a rozfoukalo se až nad ránem, když jsme vyhodili kotvu u italského pobřeží. Ráno kotvíme v katastru Piombina, ale z druhé strany výběžku, než je samotné město. Řidiči vyrážeji pro vozidla, balíme, snídáme a probíhá rozlučková ceremonie. Ti, co neměli noční šichtu, uklízejí loď. Postupně se vyloďujeme i s bagáží na pobřeží a na palubě nás střídá část další party. Auta doráží kolem poledne a konečně jedeme domů. Posádka druhého vozidla se opět urychleně uvedla do stavu psychické neexistence. Stavíme postupně na několika pumpách a notně lízlý Čert kdesi pod Brenerem protestuje dosti nevybíravě proti způsobu přepravy. Bohužel štěká na nepravý strom. Cesta je ale díky strachu přepravce z policajtů, jejichž pozornost by naši opilci mohli upoutat, výrazně svižnější a po půlnoci jsme už na rakouské straně.
Neděle 27.4.
Svištíme s krátkými pauzami Německem. Spousta účastníků musí být v pondělí v práci a původní vyhlídky vypadaly na návrat kolem půlnoci z neděle na pondělí. Nakonec jsme ale ve čtyři ráno na české pumpě na Rozvadově, kde si řidiči dávají dlouhou pauzu. O půl deváté nás vysazují na okraji Plzně v dosahu MHD a naše výprava tak celkem úspěšně končí.

918 mil po moři a děsivá přeprava po souši, k tomu ještě horší spratkárna ve Francii – to stačí na pár let dopředu.
Aby pohromám nebyl konec, po návratu jsem zjistil, že mi rodiče postarali nejen o ještěra, ale i o byt - podle svých představ. Některé věci hledám dodnes…

Image

Image

Image

Image

Image

Image

Image

Image

Image

ImageImage

Image

Image

Image

Image

Image

Image

Image

Image

Image

Image

Image

Image

Image

Image

Image

Image

Image

Image

Image

Image


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 13/5/2014, 19:32  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Jestli tomu dobře rozumím - přišel jsi nejen o foťák, ale taky o kapesního dinosaura?


  
Střelec
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 14/5/2014, 05:17  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Jenom o foťák, ale ne tak úplně. Pořád fotí, ale nejde seštelovat (jede na automatiku) a co a jak jsem nafotil, zjistím až po stažení do "bedny", takže jsem na tom. Bohužel tyhle typy nemají hledáček... Kapesní dinosaurus přežil, byť akutně ohroženej obezitou. navíc je notně zvlčilej a zmlsanej - dožaduje se vycházek kdy chce a ne kdy se to hodí.


  
Stuka
Unteroffizier



Založen: 09. 08. 2012
Příspěvky: 791
Bydliště: lesy a hory
14046.52 Sigidolar

slovakia.gif
PříspěvekZaslal: 14/5/2014, 13:20  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Deník a fotky super. Zvlčilej ještěr potřebuje tvrdou dietu. Stejný problém jsem měla s rodiči, když můj předchozí pes byl u nich na prázdninách a já trajdala s letadlem pryč. Po návratu na mně čekal tlustý, dýchavičný buldozér, který si po pár metrech pohybu sedal na zadek a odmítal jít dál. Mr. Green Prý měl pořád hlad. No, bodejť.
Krom toho mi matka vždycky prošmejdila byt ale to je zase jiná.
Sašu jim už nedávám, tudíž ho vláčím všude sebou a letadlo na přesuny nepoužívám. Nemám srdce ho nadopovat a strčit do klece v zavazadlovém prostoru letadla. Do letadla si totiž můžete vzít jenom malýho psa, jako je třeba čivava.
Ještěra ber příště sebou. Pěkně ho to pohoupá a kdyby zlobil, pár minut v slaný vodě ho naučí.Mr. Green


 Pohlaví:Žena  OfflineOsobní galerie uživatele StukaZobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 14/5/2014, 14:41  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Jestli budeš shánět foťák, co něco vydrží, můžu doporučit tohle: http://www.fotoradce.cz/fotoaparaty/fujifilm-finepix-xp150-cislo2755
Já si před pěti lety koupil jeho předchůdce (ten se už nedělá, ale vypadá prakticky stejně) a za těch pár tisícovek to byla fakt dobrá koupě. Fotí pěkně, párkrát mi vypadl za kapsy a není to na něm poznat, přežil pořádnou letní bouřku a tak. Do fotoateliéru to není, ale jako malej nezbeda a spolehlivej kámoš na cesty je fajn.


  
Střelec
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 15/5/2014, 05:26  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Ještěr má teď muší dietu.

Pořídil jsem hned po návratu outdoorovýho Nikona S32 v kanárkově žlutý barvě (aby se dobře hledal) a v ceně, kterou si řekli za opravu vysklenýho displeje. Měl by bejt vodotěsnej do 10m, tak doufam, že vydrží bez úhony aspoň letní bouřku.
Jenom ještěra to dráždí - zřejmě ho vnímá jako oko hodně velký obludy a při focení se snaží strašit - nafoukne se a nádherně vybarví.


  
Střelec
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 19/5/2014, 09:49  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

K fotkám.
Kruzenštern - navijáky
Kruzenštern - lana
La Grace před Séte
Kruzenštern - strojovna ventilace (z paluby na dno skoro tři patra)
Lodní chleba
Houpe se to - silný vítr
Západ Slunce
V Port Macinaggio na Korsice
Plné plachty
Měsíc na d mořem/pohled na palubu
Moje bidlo
Večer pod plachtami
V zadním koši
Přední stěžeň
Séte - lodě okolo (2x)
Antares
Loď šitá provazem
Táboráček na nábřeží
Práce s oktantem
Sedov
Místní plavidla
Davy lidí na palubě
měření rychlosti
Test hamaku
Pevnost If poprvé
Pevnost Saint Jean - kdysi přijímač Cizinecké legie, dnes muzeum "evropskéhio člověka"
Hrdlo starého přístavu v Marseille
If podruhé
Snímek na rozloučenou


  
Střelec
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 15/7/2014, 09:04  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Šeflák spáchal nějaké záznamy:

http://www.youtube.com/watch?v=3Kr5SNOlzMQ
http://www.youtube.com/watch?v=HBFW0qaOPxM
http://www.youtube.com/watch?v=r-_l3zRM6Bs


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 16/7/2014, 18:25  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Mám dotaz, proč říkáte La Grace "HMS"? Předpokládám, že to asi nebude "His Majesty Ship", ale něco recesistického, že? Wink


  
Střelec
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 17/7/2014, 05:48  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Proč se to dostalo do "scénáře" nevim, to byla Frantovo práce. Asi aby si na palubě zvykli - tejden po nás coby "britské plavidlo" přivezli Napoleona na Elbu v rámci oslav 200 let týhle památný události.


  
jarl
Obergefreiter


Věk: 45
Založen: 29. 11. 2011
Příspěvky: 1005
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic
17715.18 Sigidolar

czechrepublic.gif
PříspěvekZaslal: 10/7/2016, 10:46  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Ke svému překvapení jsem se tento týden dozvěděl, že na La Grace se minulý rok plavil i jeden chlápek z naší vesnice. Vypluli z Kanárských ostrovů a podle plánu měly přistát v Gibraltaru, ale protože vál nepříznivý vítr, museli přistát v Maroku, odkud ti, kteří si mohli prodloužit dovolenou pokračovali v plavbě k Gibraltaru, ale on patřil mezi ty, co vystoupili v Maroku a vrátili se domů. Vykládal, že na Atlantiku byly takové vlny, že mnozí účastníci včetně jej dostali mořskou nemoc a občas celý den nedokázali nic sníst.

_________________
Quod licet Iovi, non licet bovi.

Kozoroh Pohlaví:Muž Tygr OfflineOsobní galerie uživatele jarlZobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Střelec
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 10/7/2016, 18:47  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Oni to měli chlapci veselejší - jednak plavba probíhala v termínu únor - březen, kdy s oblibou fouká od severu a druhak bylo vlnobití natolik silné, že jim v půlce plavby odskákal motor od hřídele. Aby toho nebylo málo, mohamedáni jim dovolili přistát jen jednou, což umožnilo části lidí odjezd v termínu. Původně plánovaných 14 dní se natáhlo skoro na měsíc. Když jsem naháněl Frantu Šefla, kterej měl bejt už tejden doma, tak právě čekal v gibraltarský přístavní krčmě na letadlo.

Jinak letos Frantovo banda vybudovala a otevřela muzeum La Grace v Terezíně (někde v kasematech).


  
Kruan
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 10/7/2016, 22:17  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Střelec: hoši, užijte si plavbu. A co se týká foťáku...mrkni na Olympus TG řadu. Mě už nic jiného nesmí přes práh


  
Zobrazit příspěvky z předchozích:      
Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma

Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory


Časy uváděny v GMT + 1 hodina

Board Security

59508 blokovaných útoků
Powered by phpBB2 Plus, phpBB Styles and Kostenloses Forum based on phpBB © 2001/6 phpBB Group :: FI Theme :: Mody a Credit

[ Time: 0.2134s ][ Queries: 19 (0.0225s) ][ Debug on ]