Obsah fóra Portál Vojna.net Portal
 FAQ  •  Hledat  •  Možnosti  •  Uživatelské skupiny  •  Registrace  •  Profil  •  Soukromé zprávy  •  Přihlášení
Kalendář 
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma

Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma
Autor Zpráva
jarl
Obergefreiter


Věk: 44
Založen: 29. 11. 2011
Příspěvky: 1005
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic
17715.18 Sigidolar

czechrepublic.gif
PříspěvekZaslal: 22/4/2016, 18:18  Předmět:  První asijské barbetové obrněnce (2) Odpovědět s citátemDolůNahoru

První asijské barbetové obrněnce

Image

Část druhá

Služba před čínsko-japonskou válkou

ŤING-JÜEN spustili na vodu ve Štětíně 28. prosince 1881, zatímco sesterská loď sjela ze skluzu 28. listopadu následujícího roku. Pokaždé se v loděnici sešli oficiální čínští představitelé a pozvaní hosté, tudíž u křtu ŤING-JÜENU držel slavnostní řeč čínský vyslanec Li Fong-pao a tleskal mu mj. velitel německého námořnictva generál (1) Albrecht von Stosch. Obrněnce odpluly do Kielu a pak do Svinoústí, kde na ně usadili děla, jejichž transport z Essenu si vyžádal postavení speciálního vagónu, a po dokončení zkušebních plaveb a střeleb, si je mělo převzít Severní loďstvo.

Image
Spouštění na vodu čínské válečné lodě; pravděpodobně obrněnec Čchen-jüen

Číňané doufali, že první jednotku získají už v r. 1882, jenomže přejímka se oproti plánu zdržela o několik let. Jednak kvůli zpozdění nasmlouvaných splátek, ale hlavní příčinou bylo vzrůstající napětí mezi Pekingem a Paříží kvůli územnímu sporu v Indočíně, který vyvrcholil v srpnu 1884 tzv. francouzsko-čínskou válkou, načež vláda země galského kohouta využila dočasného oteplení vztahů s Německem, pročež Berlín obrněnce zabavil a Li Hung-čchang zastavil nábor posádek. Li Fong-pao se marně domáhal předání lodí, načež byl obviněn z přijímání úplatků a odvolán.

Můžeme spekulovat, jak by se vyvíjela námořní fáze této války, pokud by Číňané proti admirálu A. Courbetovi (2) nasadili ŤING-JÜEN a ČCHEN-JÜEN, ale s velkou pravděpodobností by je ani tyto úctyhodné obrněnce neuchránily od porážky. Francouzi mohli převelet na Dálný východ několik vlastních pancéřových lodí, proti nimž by toho nezkušené čínské posádky mnoho nezmohly. Ostatně s Francouzi bojovaly pouze formace dislokované v jižních provinciích a Li Hung-čchang držel „své“ loďstvo daleko od epicentra bojů. Koncem r. 1884 sice musel vypravit admirála Ťing Džu-čchanga s křižníky ČHAO-JUNG a JANG-WEJ k prolomení blokády Tchajwanské úžiny, jenomže sotva shodily kotvy v Šanghaji, využil mazaný místodržící zprávy o státním převratu v Koreji a Ťingův odřad pod záminkou hrozby války s Japonskem odvolal.

Image
Kruppovo dělo ráže 305 mm usazované na čínský obrněnec

Číňané chtěli na Dálný východ současně přesunout všechny v Německu objednané válečné lodě, takže do Evropy vypravili skupinu důstojníků, kteří se měli seznámit nejenom s oběma obrněnci, ale i s dokončovaným chráněným křižníkem ČCH-JÜAN. Zatímco Li Fong-paův nástupce jednal v Berlíně o nákupu mauserovek, námořní znalci ze Země středu (kupř. 2 lodní inženýři z Fu-čou) dohlíželi na průběh zkušebních plaveb a Číňané své obrněnce nechali pojistit, za což zaplatili nemalou sumu 20 000 liber šterlinků (3).

Počátkem roku 1885 Peking obnovil jednání o předání lodí a po skončení války s Francií a zajištění logistické podpory ze strany Velké Británie (4), všechny jednotky 3. července 1885 vypluly z Kielu a pod vlajkou německého obchodního loďstva se vydaly na náročný přesun na Dálný východ. ŤING-JÜENU velel kapitán Votz a ČCHEN-JÜENU Möller, přičemž je zajímavé, že lodě z důvodu úspory uhlí dostaly provizorní brigové oplachtění, které bylo na konci plavby odstraněno. Kromě německých posádek (5) mávali zvědavcům i Li Fong-pao, skupina čínských důstojníků a najatí poradci, kteří se nechali zlákat ke službě v Severním loďstvu, jehož v nejbližších letech čekal slibný rozvoj. Průběh čínsko-francouzské války prokázal, že rozhodující úlohu budou hrát obrněnce a křižníky, tudíž Li ještě v roce 1885 objednal v Německu dva pancéřové křižníky a na své si přišla i Armstrongova loděnice ve Velké Británii.

Image
Čínské obrněnce s německými vlajkami

Nesourodé uskupení krátce zakotvilo v Plymouthu, načež obeplulo západní Evropu a v pořádku dosáhlo Gibraltaru, ale ve Středomoří nahlásili veliteli ČCH-JÜANU kapitánu Arnoldovi poruchu pohonné jednotky, takže křižník zamířil k opravám na Maltu, kdežto zbývající lodě pokračovaly v plavbě východním kursem. Po zaplacení poplatku propluly Suezským kanálem a pod spalujícími slunečními paprsky brázdily Rudé moře, aby 10. srpna dosáhly Adenu. Jako všude jinde, vyvolaly i zde zájem veřejnosti a byly pokládány za důkaz úspěchu čínské politiky sebeposílení. Po doplnění uhlí a zásob přepluly Adenský záliv a přes Arabské moře dorazily 29. srpna do Kolomba na ostrově Cejlon, odkud pokračovaly k Malackému průlivu a 12. září je přivítali v Singapuru. Při další zastávce v Hongkongu se rozdělily, neboť ŤING-JÜEN se zdržel při vykládce součástek pro torpédovky objednané v Německu pro Jižní loďstvo.

ČCHEN-JÜEN zakotvil v Ta-ku 28. září, ŤING-JÜEN se objevil o šest dní později, a když posledního října připlul i ČCH-JÜAN, uskutečnila se za účasti admirála Ťinga počátkem listopadu (6) slavnostní přejímka. Německé vlajky spustili a namísto nich vystoupaly na stěžně dračí zástavy Severního loďstva, načež Němci nasedli na parník HUNTINGDON a vrátili se do vlasti. Veliteli se stali absolventi námořní akademie ve Fu-čou kapitáni Liu (ŤING-JÜEN) a Lin (ČCHEN-JÜEN) a do Ta-ku při této příležitosti přijel i Li Hung-čchang. Místodržící byl spokojen; porážka od Francouzů odstavila jeho politické rivaly z jižních provincií a rozhodující slovo na dvoře císařovny vdovy Cch´-si připadlo jemu.

Image
Li Hung-čchang

Počátkem následujícího roku uspořádali první společné manévry Severního a Jižního loďstva (tvořily je tři samostatné formace) krutě zdecimovaného nedávnými porážkami (7), přičemž je třeba zdůraznit, že v čele Severního loďstva sice formálně stál admirál Ťing, ale rozhodující slovo měl od r. 1886 britský námořní kapitán W. Lang (v Číně měl hodnost admirála) a značnému vlivu na námořní vzdělání postrádajícího Ťinga se těšil i velitel jeho vlajkové lodě. V květnu se uskutečnila slavnostní přehlídka, při kteréžto příležitosti si obrněnce prohlédla vzácná návštěva - princ Čchun. Ten se nalodil na vlajkovou loď, na jejíž palubě navštívil Lü-šun (Port Artur) a Wej-haj-wej, kde se vylodil a vrátil do hlavního města, ale v důstojnickém salónku a námořnických kójích ještě dlouho vzpomínali na dobu, kterou jeden z vládnoucích Čhingů strávil mezi obyčejnými smrtelníky.

Jakmile se posádky seznámily s novými akvizicemi čínského válečného loďstva, vyslal je Li Hung-čchang na první zahraniční plavbu, aby demonstroval sílu své floty Japonsku a Rusku. Výběr těchto destinací nebyl náhodný. Tokio už v r. 1874 podniklo invazi na Tchaj-wan, kde se pod ochranou pancéřové korvety RJÚDŽÓ vylodilo 3500 mužů. Jenomže Číňané se postavili na odpor a na ostrov přepravili 20 000 vojáků, načež japonští stratégové zatroubili k ústupu (8 ), ale neúspěšný pokus o převrat v Koreji z r. 1885 dokazoval, že vládcové Nipponu stále hledají příležitost k expanzi na úkor Říše středu. Rovněž Petrohrad se snažil zvýšit svůj vliv na Dálném východě a ve střední Asii, a právě tehdy řešili čínští a ruští diplomaté spor o území v povodí řeky Ussuri.

Image
Obrněnec Ťing-jüen

Proto admirál Ťing Džu-čchang vyplul na přelomu jara a léta 1886 na „misi dobré vůle“ do korejských, japonských a ruských přístavů. Jeho eskadru tvořily obrněnce ŤING-JÜEN a ČCHEN-JÜEN doplněné křižníky ČCH-JÜAN, ČHAO-JUNG, JANG-WEJ a školní lodí WEJ-JÜEN. Čínské uskupení překonalo Žluté a Východočínské moře, obeplulo japonské ostrovy Kjúšú a Šikoku, načež zakotvilo v Jokohamě. Připlutí mocné eskadry do centra Japonska mělo patřičně zapůsobit na vládu Země vycházejícího slunce, stejně jako fakt, že se Ťing dožadoval audience u císaře Mucuhita. Hrozivě vyhlížející obrněná monstra samozřejmě přitahovala pozornost japonských námořních důstojníků a Ťing ochotně svolil, aby si čínskou chloubu prohlédli zblízka.

Z Jokohamy odpluly do korejských vod, kde se nakrátko zastavily v Pusanu, Port Hamiltonu a Gensanu, načež 2. srpna dosáhly Vladivostoku. Bylo to poprvé v historii, kdy do ruského přístavu zavítaly čínské válečné lodě, takže není divu, že se těšily mimořádné pozornosti. Pro srovnání; Vladivostok byl sice hlavní základnou Tichooceánské eskadry a Sibiřské flotily, ale přesto tu kotvil pouze pancéřový křižník VLADIMIR MONOMACH, dělové čluny SIVUČ a NĚRPA a tři paroplachetní klipry, které by Ťingova eskadra snadno zdolala. Kontradmirál Kornilov i vojenský guvernér Přímořské oblasti generál-major Baranov si prohlédli čínské lodě a museli konstatovat, že poměr sil na moři se nyní radikálně změnil v neprospěch Rusů.

Image
Mladý admirál Ťing

Shodou okolností pobýval ve Vladivostoku i ministr námořnictva viceadmirál I. Šestakov, jenž 4. srpna uspořádal při příležitosti svátku carevny Marie Fjodorovny na palubě VLADIMIRA MONOMACHA banket pro 55 hostů, na nějž pozval i admirála Ťinga (seděl po Šestakovově pravici) a další důstojníky. Oslava na vlajkoslávou vyzdobeném křižníku se vydařila, ale ani zdvořilostní přípitky a široké úsměvy nemohly zakrýt fakt, že Ťingovy lodě měly Petrohradu demonstrovat, že čínský drak nehodlá hrát úlohu věčného otloukánka a dokáže vycenit zuby. Není divu, že o této návštěvě referoval ruský tisk a znepokojený ministr námořnictva požadoval urychlení výstavby zdejší pevnosti a převelení několika válečných lodí ze Středomoří na Dálný východ (9) a Petrohrad upustil od záměru využívat korejský přístav Gensan.

Jako týlovou základnu Severního loďstva vybrali Lü-šun, jenomže tamější suchý dok (10) byl teprve ve výstavbě, takže k větším opravám a čištění trupů musely ŤING-JÜEN a ČCHEN-JÜEN odplouvat do lépe vybavených zahraničních přístavů. V úvahu připadal Hongkong a Nagasaki, přičemž Číňané zvolili druhou alternativu a toto město dalo jméno ošklivému incidentu, jenž pošramotil už beztak napjaté vztahy mezi Pekingem a Tokiem. Ťingovo uskupení opustilo 7. srpna Vladivostok a zamířilo k Nagasaki kam dorazilo o den později.

Image
Nagasacký přístav koncem 19. století.

Obrněnce putovaly do doků a posádky využily volna k vycházkám. Opilí příslušníci všech marín běžně tropili na břehu nepřístojnosti, ale 13. srpna 1886 Číňané při návštěvě nevěstince překročili únosnou míru a proměnili městské ulice v bojiště s místními obyvateli a policií, přičemž zahynuly desítky osob. Japonští úředníci zuřili, ale čínský konzul je uklidnil slibem, že námořníci se od nynějška budou po Nagasaki pohybovat pouze v malých skupinách a pod dohledem důstojníků, ale přesto došlo hned 15. srpna k dalšímu krveprolití, pročež Japonci, až do uzavření aféry, dokované obrněnce zabavili.

Tzv. nagasacký incident skončil náhradou škod a oboustrannou výplatou kompenzací a 10. října čínská eskadra zvedla kotvy a přístav opustila zanechávaje za sebou několik rodin, které při pouličních bitkách ztratily živitele. Konspirační teorie hlásá, že rvačky vyprovokovali japonští agenti (11), aby se zdejší námořní znalci podrobně seznámili s ŤING-JÜENEM a ČCHEN-JÜENEM, kteréžto znalosti zúročili během čínsko-japonské války, což se však nezdá pravděpodobné. Jejich základní technické parametry již byly obecně známé, a pokud by je Japonci opravdu hodlali zadržet, učinili by tak ihned po první bitce.

Image
Vlajková loď Severního loďstva

Po návratu do vlasti zůstaly obrněnce několik let v domácích vodách. Lang odcestoval v r. 1887 do Evropy, aby převzal dokončené čínské válečné lodě (4 křižníky, 1 torpédovku), a protože Ťing onemocněl, nějaký čas de facto velel Severnímu loďstvu kapitán jeho vlajkové lodě - ambiciózní Liu Pchu-čcheng. Lang dovedl svěřené uskupení 1. prosince v pořádku do Amoy, kde je přivítal admirál Ťing s ŤING-JÜEN, ČCHEN-JÜEN a šesti křižníky Severního a Jižního loďstva.

Následující rok vypuklo na Tchaj-wanu povstání, které mj. potlačovaly dva chráněné křižníky třídy ČCHING-JÜEN, ale popisované jednotky se většinou potloukaly po základnách na Žlutém moři, přičemž obdržely tzv. viktoriánský nátěr, a koncem r. 1888 se vydaly do Šanghaje. Už dříve bylo dohodnuto, že se dvakrát ročně uskuteční společné manévry Severního a Jižního loďstva (12), kterých se tentokrát zúčastnilo 15 lodí, tudíž ŤING-JÜEN a ČCHEN-JÜEN až do jara 1889 pobývaly na jihu, kde během zimy vládly příznivější klimatické podmínky.

Image
Mladý Liu Pchu-čcheng

Po návratu na Žluté moře se společně s dalšími loděmi vydaly na inspekční plavbu po korejských přístavech, během které zavítaly např. do Čemulpcha či Port Hamiltonu a koncem roku 1889 opět odpluly na cvičení do jižních provincií. Nejprve dýmaly v Šanghaji, načež se přesunuly do Hongkongu, kde putovaly do doků a následně opustily domácí vody a brázdily hladinu Jihočínského moře. Postupně navštívily Saigon ve Francouzské Indočíně, britský Singapur a španělské Filipíny (13), načež se v květnu 1890 zastavily ve Fu-čou, kde se k loďstvu připojil Li Hung-čchangem zakoupený obrněnec PING-JÜEN.

O respektu, jakému se čínská námořní moc těšila, svědčí fakt, že Londýn v r. 1887 raději vyklidil obsazený ostrov Port Hamilton v Korejském průlivu (k čemuž přispěl i odpor Petrohradu). Aniž by to Li Hung-čchang tušil, ocitlo se Severní loďstvo na vrcholu sil (14) a od přelomu osmdesátých a devadesátých let začal pozvolný úpadek, neboť dvořané převáděli z námořního fondu obrovské částky a na stavbu nových jednotek chyběly prostředky (15).

Image
William Lang

V průběhu této plavby utrpělo Severní loďstvo velkou ztrátu, neboť znechucený Lang (a další britští důstojníci) po sporu s velitelem vlajkové lodě (16) rezignoval a vrátil se do vlasti. Po jeho odstoupení si zahraniční pozorovatelé všimli upadající disciplíny a poklesu odborných dovedností, což se negativně projevilo během čínsko-japonské války. K tomu došlo v době, kdy už v Evropě realizovali moderní bitevní lodě opatřené pancíři z tvrzené oceli a osazené rychlopalnými děly, tudíž bylo zřejmé, že čínské obrněnce pomalu ale jistě zastarávají. Proto skupina důstojníků vedená kontradmirálem Liu Pchu-čchengem požadovala stavbu podobných jednotek, jenomže místo původních 2 miliónů taelů ročně nyní flota dostávala pouhý zlomek, což nestačilo ani na řádnou údržbu, takže Li nemohl těmto požadavkům vyhovět (17). Stavba paláců pro císařovnu vdovu měla přednost!

Na přelomu osmdesátých a devadesátých let čínské válečné lodě často navštěvovaly Vladivostok; už v červenci 1889 sem na krátkou návštěvu zavítal admirál Ťing s pancéřovým křižníkem LAJ-JÜEN a školní lodí KANG-ČCHI, které záhy vystřídaly pancéřový křižník ŤIN-JÜEN a výcvikové plavidlo WEJ-JÜEN. Ťing si večer 17. července prohlédl vlajkovou loď Tichooceánské eskadry pancéřový křižník ADMIRAL NACHIMOV, kde mu potřásl pravicí viceadmirál V. Šmidt, zazněla čestná salva a lodní orchestr zahrál čínskou hymnu, načež Ťing zdvořile zalitoval, že se nemůže zdržet až do oslavy jmenin carevny Marie Fjodorovny a slíbil, že se do Vladivostoku následující léto vrátí. Závazek dodržel a v srpnu příštího roku zakotvil v zátoce Zlatý roh ŤING-JÜEN doprovázený křižníkem NAN-ŠUEJ z Jižního loďstva, jenomže ve městě vypukla epidemie cholery, tudíž Číňané raději odpluli.

Image
Pancéřový křižník Ťin-jüen

V r. 1891 oba obrněnce poprvé od neblaze proslulého incidentu navštívily Zemi vycházejícího slunce, přičemž si je v Jokohamě prohlédli viceadmirál K. Nakamuda a tehdy neznámý námořní kapitán H. Tógó, jenž ve své často citované zprávě zpochybnil jejich bojovou hodnotu, když prohlásil, že „nevydrží první souboj s našim loďstvem“, což odůvodnil tím, že posádky suší na hlavních těžkých děl prádlo, což byla věc na válečné - potažmo vlajkové lodi - nevídaná. Pokud si Tógó ono hlášení nevymyslel, aby uklidnil kolegy považující čínské jednotky za hrozivé protivníky, máme tu svědectví o úpadku disciplíny posádek pouhý rok od Langovy rezignace.

Image
Ťing-jüen s viktoriánským nátěrem

Onoho roku se v Lü-šunu uskutečnila první císařská přehlídka a v létě 1892 obrněnce opět krátce dýmaly v Nagasaki a při návratu ukázaly vlajku v Pusanu a Čemulpchu. Poté se posádky věnovaly výcviku v prostoru Žlutého moře. Zimu 1893-94 přečkaly v jižních provinciích při tradičních společných manévrech, přičemž se v Amoy setkaly s ruským kliprem ZABIJAKA, jenž Ťingovu admirálskou vlajku pozdravil 17 výstřely. V březnu se vydaly reprezentovat čínskou námořní moc do zahraničí. Obrněnce v doprovodu několika dalších lodí zakotvily v Singapuru, odkud ŤING-JÜEN a křižníky LAJ-JÜEN a ŤIN-JÜEN odpluly s diplomatickým posláním do Penangu a Malakky, kde dodaly lesku otevření čínských konzulátů, jenomže 13. března dostal admirál telegram, že se má urychleně vrátit na Žluté moře, neboť hrozí válka s Japonskem.

Proto se všechny lodě v dubnu 1894 přesunuly do Ta-ku a 8. května se na PING-JÜEN a dva kabotážní parníky v Čemulpchu nalodilo pět rot korejských vojáků s děly a gatlingy, které po vylodění v Kunsanu měly potlačit protivládní povstání vedené náboženskou sektou Tonghak. Po návratu se posádky obrněnců začaly připravovat na velkou přehlídku čínské námořní moci, během které před zraky Li Hung-čchanga a pozvaných hostů z Británie, Francie, Ruska a Japonska defilovalo devět jednotek ze Severního a stejný počet z Jižního loďstva, načež kanonýři 18. května uskutečnili ukázkové střelby, ve kterých za potlesku vzácných hostů zasáhli všechny terče! Na pozorovatele (např. admirál Fremantle či kapitán 1. stupně Lavrov) učinily manévry velký dojem a pohled na dýmající obrněnce opatřené efektním viktoriánským nátěrem, je utvrdil v názoru, že při eventuálním měření sil s japonskou flotou, připadne palma vítězství Říši středu.

Image
Velitel obrněnce Čchen-jüen

Brzy se však ukázalo, že se nechali oslnit předváděným pozlátkem a neradostná skutečnost obrazně řečena vyplavala na povrch, zatímco čínské lodě naopak mizely pod hladinou. Realita totiž byla mnohem horší, čehož důkazem budiž technický stav obou obrněnců. Ty měly kvůli používání laciného uhlí kotle v takovém stavu, že nedokázaly plout o mnoho vyšší rychlostí než 10 uzlů a citelným hendikepem všech větších jednotek byla absence rychlopalného dělostřelectva střední ráže (18 ), na což krátce před čínsko-japonskou válkou ve svém memorandu upozornil velitel křižníku ČCH-JÜEN kontradmirál Fang Paj-čchien. Li Hung-čchang už počátkem r. 1894 marně žádal o přidělení prostředků (v přepočtu 100 000 liber šterlinků) na nákup 21 moderních Kruppových kanónů ráže 120 mm pro 6 nejmocnějších lodí, takže nakonec musel z vlastní pokladny vytáhnout alespoň 354 000 taelů, ale přesto oba obrněnce dostaly pouze další lehká děla (19) a ke změně sekundární artilerie nedošlo.

A přitom v jižní Číně se moderní zbraně této ráže vyráběly (!), jenomže na získání pro „konkurenční“ loďstvo buďto nikdo nepomyslel, a nebo se tento záměr nepodařilo realizovat kvůli rivalitě místodržících jednotlivých provincií, takže zůstaly v Šanghaji. Nikdo také neřešil nízkou kvalitu granátů domácí provenience (20) a žádná loď neměla moderní dálkoměry a dělostřelečtí důstojníci určovali vzdálenost cíle pomocí složitých výpočtů.

Image
Čínští torpédisté a zahraniční instruktor

O nízké připravenosti posádek vypovídá i trapná událost, ke které došlo v červenci 1894, kdy se na palubu ČCHING-JÜENU v Čchi-fu vloudil japonský agent K. Munekata, jenž na křižníku doplul až do Šanghaje, aniž by byla odhalena jeho totožnost! Tou dobou už bylo zřejmé, že Čína a Japonsko neodvratně směřují k válce. Jablkem svátu byla Korea, kterou vládci Říše středu považovali za svého vazala, a kde se 8. června vylodili čínští vojáci, aby na pozvání krále Kodžonga potlačili povstání tonghaků. Následovala debarkace silných japonských jednotek v Čemulpchu, načež Japonci 23. června provedli v Soulu vojenský převrat a válka se stala neodvratnou. Zaskočení Číňané začali posilovat svůj kontingent v Asanu, a třebaže Fang Paj-čchien varoval před rozptýlením sil, vyčlenili ke krytí námořních transportů pouze křižník ČCH-JÜEN a několik menších lodí.

Image
Kontradmirál Fang Paj-čchien

Hlavní síly kotvily ve Wej-haj-weji a ráno 26. července se na obzoru objevil sloupec kouře. K přístavu se blížil ČCH-JÜEN a brzy bylo podle zlomeného stěžně a ohořelých nástaveb zřejmé, že prošel ohněm námořní bitvy. Poslední pochybnosti zmizely jakmile přirazil k přístavnímu molu a šokovaní Číňané spatřili rozervaná těla padlých námořníků. Fang Ťingovi ohlásil, že na něj předchozího dne při vyplouvání z Asanu zaútočily tři japonské křižníky, které donutily vážně poškozený torpédový-dělový člun KUANG-JI najet na pobřežní skaliska a ČCH-JÜEN vyvázl jen s notnou dávkou štěstí.

Čínsko-japonská válka

Ťing nečekal na oficiální vyhlášení nepřátelství a ještě téhož dne opustily hlavní síly Severního loďstva Wej-haj-wej a v doprovodu torpédovek zamířily k přibližně 200 námořních mil vzdálenému Asanu, aby vrátili čest čínskému námořnictvu. Bohužel sotva spatřili korejské pobřeží, zhoršilo se počasí, a jelikož malé torpédovky obtížně čelily vzdutému moři, vrátily se všechny lodě 28. července na základnu. Záhy se dozvěděli, že Japonci 25. července zajali i dělový člun ČCHAO-ŤIANG a potopili transportní parník KAO-ŠENG plný vojáků, načež rozzuřené posádky přísahaly odvěkému nepříteli pomstu.

Image
Wej-haj-wej; pohled na opevněný ostrov Li-kung

Jakmile doplnili zásoby uhlí, zavelel admirál k dalšímu výpadu a 29. července znovu brázdili hladinu Žlutého moře, přičemž bojechtivý Ťing vydal rozkaz: „Jestli nepřítel vyvěsí bílou vlajku a nebo vztyčí čínskou - nemějte s ním slitování a pokračujte v palbě, dokud nepůjde ke dnu“. O rozpoložení námořníků zanechal svědectví americký poradce P. McGiffin: „Jsme znovu na moři, abychom našli nepřítele a já doufám, že ty psi potopíme (…). Posádky jsou plné entuziasmu. Je na ně úžasný pohled.“ Bohužel Japonce nenašli, tudíž se 3. srpna vrátili na základnu.

Podrobnosti o bitvě u Asanu dorazily do metropole teprve 30. července, načež vláda vyhlásila Tokiu 1. srpna 1894 nepřátelství. Třebaže vztahy mezi oběma státy byly napjaté už několik let, nemělo Severní loďstvo žádné dispozice pro případ války a teprve nyní pekingští stratégové rozhodli, že jeho primárním úkolem bude podpora vojsk dislokovaných na Korejském poloostrově. Tento plán představoval nebezpečí pro nepřátelské konvoje a při troše štěstí mohli čínští námořníci Nipponu oplatit potopení KAO-ŠENGU.

Image
Čínští vojáci v Koreji

Japonskému Spojenému loďstvu velel viceadmirál Juko Itó, jehož prvořadým úkolem bylo zabezpečit vojenské transporty do korejských přístavů. Se zajištěním přepravních lodí si nemusel lámat hlavu, jelikož Země vycházejícího slunce vlastnila 288 parníků o celkové hrubé prostornosti 174 000 BRT (21), ale vzhledem k úspěchům pozemních sil, které už počátkem srpna vytlačily nepřítele do severních provincií, nezvolil za hlavní vyloďovací a zásobovací přístav bezpečný Pusan, nýbrž Čemulpcho ležící v operační oblasti čínské floty.

Pusan sice od Saseba dělí pouhých 140 mil zatímco konvoje směřující z hlavní báze japonského loďstva do Čumulpcha musely zdolat 400 mil, jenomže v Tokiu hodlali ukončit korejskou kampaň ještě před příchodem zimy a časově náročné pozemní přesuny po špatných silnicích by nepříteli poskytly čas k přísunu posil a přípravě obrany. Číňané v průběhu srpna soustředili u Pchjongjangu 19 000 mužů s početným dělostřelectvem, načež se Japonci rozhodli vylodit dalších 35 000 vojáků, čímž by svůj dosavadní kontingent zdvojnásobili a vytvořili si dostatečnou převahu.

Image
Spojené loďstvo ostřeluje 10. srpna 1894 Wej-haj-wej

Čínské loďstvo soustředěné ve Wej-haj-weji představovalo potenciální hrozbu pro nepřátelské transporty; Spojené loďstvo kotvilo v korejském Kunsanu, což znamená, že mohlo konvoje mířící do Čumulpcha doprovázet pouze v severní oblasti Žlutého moře. Itó si byl tohoto nebezpečí vědom a rozhodl se vybojovat rozhodující bitvu, čímž by tuto hrozbu eliminoval (22). Proto se v noci z 9. na 10. srpna přikradly k Wej-haj-weji japonské torpédovky, jenomže pokus vniknout do přístavu zmařila čínské dělostřelba. Po rozednění zaútočily hlavní síly (12 křižníků a obrněnců), ale k námořní bitvě nedošlo, neboť Ťing se právě s jádrem Severního loďstva přesouval k Lü-šunu, takže na japonskou kanonádu vedenou z uctivé vzdálenosti 7000 m odpovídaly pouze pobřežní baterie. Itóovy lodě bez valných výsledků vyslaly na přístav zhruba 100 těžkých granátů, načež odpluly.

Jakmile se Ťing dozvěděl o japonském útoku, vyplul na moře a do 12. srpna pátral po nepříteli a pak zamířil do Wej-haj-weje, kde jej čekalo nepříjemné překvapení. Li Hung-čchang nařídil, že se při dalších výpadech musí držet západně od pomyslné linie spojující Wej-haj-wej a ústí řeky Ja-lu, čímž Japoncům přenechal strategickou iniciativu a Severní loďstvo několik týdnů pendlovalo mezi základnami, přičemž jeho jedinou činností byl výcvik narychlo zmobilizovaných námořníků a občasné pronásledování obchodních lodí s kontrabandem. Li nechtěl riskovat ztrátu „vlastního“ loďstva a tím i oslabení svého politického vlivu a pro zdejší poměry je příznačné, že jeho rozhodnutí v Pekingu nedokázali zvrátit.

Image
Admirál Ťing Džu-čchang

Jeho odpůrci se raději soustředili na kritiku „nekompetentního“ admirála Ťinga, jenž pouze plnit rozkazy svého chlebodárce (23), a požadovali jeho odvolání (24). Kvůli Li Hung-čchangově krátkozrakosti mohli Japonci ve druhé polovině srpna vylodit vojáky v Čemulpchu a Gensanu (25), načež 14. září následovala další debarkace přímo v ústí řeky Tedong. Téhož dne zaútočili ze tří stran na Pchjongjang, a třebaže obránci kladli houževnatý odpor, museli se s velkými ztrátami stáhnout až k řece Ja-lu.

V Pekingu zavládlo zděšení; válka trvala pouze 1,5 měsíce a vojáci Nipponu už stáli na hranicích Říše středu. Projevila se katastrofální nepřipravenost země na vojenský konflikt. Třebaže Čína na papíře disponovala obrovskou armádou čítající přes 500 000 mužů, moderně vyzbrojených a po evropském způsobu vycvičených jednotek měl Li Hung-čchang poskrovnu, takže musel k obraně hranic vyčlenit vojáky z posádek námořních základen Lü-šun a Ta-lien. Jelikož přesun po špatných silnicích nepřipadal v úvahu, muselo jejich transport zabezpečit Severní loďstvo.

Image
Čínští zajatci po bitvě u Pchjongjangu

Přípravy začaly už počátkem září. Tehdy se ještě plánovalo vylodit posilový garnizón v ústí Tedongu, jenomže po porážce u Pchjongjangu je Ťing-Džu-čchang přesměroval k ústí Ja-lu. Čínské loďstvo se 15. září přesunulo do Ta-lienu, kde už dýmalo pět zrekvírovaných parníků, na nichž se tísnilo 6500 vojáků. Číňané naložili uhlí, načež krátce po půlnoci opustili přístav a pod rouškou noci brázdili klidnou hladinu Žlutého moře. Hlídky byly v pohotovosti, neboť očekávali, že se Japonci pokusí výsadku zabránit. Transporty se držely u břehu poloostrova Liao-tung a od moře je kryly hlavní sily Severního loďstva plující v kýlové linii. Bojová morálka byla vysoká a posádky doufaly, že konečně odčiní porážku od Asanu a pomstí padlé kamarády. K boji se na obou obrněncích hotovilo i několik cizinců (Hannecken, Heckmann, Albrecht, Nichols a Tyler), kteří sice měli právo po zahájení války odejít do výslužby, ale stejně jako McGiffin, nechtěli své svěřence opustit v hodině nejtěžší zkoušky.

Číňané kromě ŤING-JÜENU a ČCHEN-JÜENU disponovali menším obrněncem PING-JÜEN, pěti křižníky a řadou menších jednotek. Námořníci již počátkem srpna odstranili záchranné čluny (26) i hořlavé lodní vybavení, a na paluby natáhli požární hadice v nichž udržovali provozní tlak. Rovněž odřezali části můstků a z obrněnců odstranili slaboučké kopule kryjící těžká děla, které nahradili vrstvou pytlů naplněných uhlím silnou 8-10 stop (zhruba 2,4-3m), zatímco kolem středorážních kanónů navršili barikády z pytlů s pískem silné 1,2 m. Palubní torpédovky zůstaly ve Wej-haj-weji (27) a na McGiffinův popud dostaly všechny jednotky šedivý maskovací nátěr. Číňané se nespoléhali na mechanické podavače munice, tudíž u těžkých děl připravili zásoby střeliva kryté rovněž pytli s pískem. Bohužel Ťing marně žádal o přidělení trhavých granátů, kterých každý obrněnec nesl pouze 15 kusů!

Image
Pěkný model čínského obrněnce v šedivé válečné kamufláži

Čínské uskupení obeplulo Elliotovy ostrovy a odpoledne 16. září se přiblížilo k ústí řeky Ja-lu. Admirál vyslal transporty vylodit vojáky, zbraně a válečný materiál v Tan-tungu, přičemž k jejich krytí vyčlenil oddíl složený z obrněnce PING-JÜEN, torpédového-dělového člunu KUANG-PING, tzv. Rendelových dělových člunů ČCHEN-NAN a ČCHEN-ČCHUNG, doprovázených několika torpédovkami (28 ), kdežto jádro loďstva zakotvilo 12 mil od ústí řeky poblíž ostrůvků Talu-tau a Tatung-kon, kde je kryly pobřežní mělčiny. Zbytek dne i noc z neděle na pondělí 17. září proběhly bez zvláštních událostí, a jakmile se rozednilo, nervozní hlídky dalekohledy propátraly obzor, ale mořské pláně byly prázdné.

Debarkace tedy pokračovala, zatímco Ťing v 9:28 rozkázal zvednout kotvy a provést krátké dělostřelecké cvičení, načež se lodě vrátily na původní kotviště. Admirál držel formaci pohromadě a nevyslal žádné plavidlo na průzkum, spoléhaje na bdělost mužů na pozorovacích stanovištích. Vál čerstvý východní vítr, takže se lodě znatelně kolébaly a viditelnost snižovala zatažená obloha.

Image
Viceadmirál Juko Itó

Blížil se čas oběda, když v 11:28 na jihozápadním horizontu zaznamenali tucet hustých oblaků kouře vznikajícího při spalování nekvalitního uhlí (29) a o něco později rozeznali bíle natřené trupy japonských válečných lodí, načež námořníkům přeběhl po zádech mráz. Bojový poplach! Viceadmirál Itó v uplynulých dnech zajišťoval doprovod velkého konvoje (36 lodí), jenž vyplul 10. září z Hirošimy a přepravoval 12 000 příslušníků 3. divize, což si vyžádalo nasazení hlavních sil Spojeného loďstva. 14. září zanechal dělové čluny CUKUŠI, MAJA, BANDŽÓ a ČÓKAJ k podpoře výsadku v ústí Tedongu a současně vyslal k Wej-haj-weji na průzkum křižníky NANIWA a JOŠINÓ. Jakmile se druhý den dozvěděl, že nepřítel svoji základnu opustil, vydal se jej hledat k ostrůvku Haijang, načež zamířil k ústí Ja-lu.

Posádky se už chutně upravené rýže nedočkaly, neboť vzápětí zarachotily kotevní rumpály a čínské lodě se řadily do frontální bojové sestavy, jež se vlivem jejich nedisciplinovanosti později změnila ve tvar tupého klínu, jehož pomyslný hrot tvořily obrněnce ŤING-JÜEN a ČCHEN-JÜEN. Z toho vyplývá, že se Číňané rozhodli uplatnit stejnou taktiku, se kterou zvítězil v bitvě o Lissy rakouský admirál Tegetthoff, jenomže od těch dob uplynulo 28 let a Ťing nebyl Tegetthoff! Vývoj lodního stavitelství (zvýšení rychlosti a zavedení rychlopalného dělostřelectva) v podstatě znemožnil klounové útoky, čehož si byl admirál (či spíše jeho poradci) patrně vědom a spíše než na taranování vsadil na převahu v počtu těžkých kanónů (30) umístěných tak, aby mohly střílet směrem v podélné lodní ose.

Image
Vzácný snímek bitvy u ústí Ja-lu

Ťing rozkázal podřízeným velitelům opakovat manévry vlajkové lodě a dodržovat určená místa ve formaci, ale protože bylo zřejmé, že v této sestavě nebude možné provádět koordinované evoluce, po jejím rozpadu měli bojovat v navzájem se podporujících dvojicích, přičemž vlajkový ŤING-JÜEN měl spolupracovat se sesterským ČCHEN-JÜENEM. Číňané směřovali na jihozápad k pravému boku japonské formace rozdělené na dvě kýlové linie, na jejímž čele dýmal tzv. Létající oddíl, jemuž velel kontradmirála K. Cuboi složený ze čtyř nejrychlejších křižníků, za nimiž s mírným odstupem následovaly hlavní síly kryjící pomocný křižník SAIKIJÓ-MARU a dělový člun AKAGI.

Třebaže Severní loďstvo technologicky vězelo hluboko v osmdesátých letech 19. století, dvojice dobře pancéřovaných a silně vyzbrojených obrněnců dávala Ťingovi určitou výhodu a sebevědomý admirál ani nepočkal na PING-JÜEN, a jeho deset lodí s vlající dračí zástavou, se hrozivě blížilo ke dvanácti jednotkám, nad nimiž se třepotala vlajka se stylizovaným vycházejícím sluncem. Věřil, že soustředěná palba z těžkých děl naruší nepřátelskou sestavu a v další fázi boje už budou útočit převážně na poškozené lodě. Bohužel, třebaže jeho uskupení se ploužilo rychlostí pouhých 6 uzlů, starší křižníky JANG-WEJ a ČCHAO-JUNG zaostaly, čímž došlo k narušení pravého křídla ještě před zahájením palby (31). Navíc Japonci jeho záměr překazili, když nečekaně změnili kurs o tři rumby na sever a následně zkoncentrovali proti rozptýleným čínským lodím palbu z rychlopalných děl.

Image
Ťing-jüen těsně před čínsko-japonskou válkou

Krátce po poledni (32) vydal Ťing rozkaz k palbě, načež těžká děla z pravoboční věže ŤING-JÜENU vychrlila na nepřítele první granáty na vzdálenost 6000 yardů (zhruba 5400 m), načež se přidal ČCHEN-JÜEN a vzápětí zaburácela děla i na ostatních lodích. První salvy byly krátké, ale nechybělo mnoho, aby admirál přišel o život hned v počáteční fázi bitvy. Vrchní velitel chtěl osobním příkladem povzbudit morálku posádky, takže neodešel do pancéřované věže (odkud byl silně omezený výhled), ale zůstal na velitelském můstku, když jej poškodil vlastní (!) granát, přičemž zranil Ťinga a W. Tylera. Tyler zachoval pověstný anglický klid, ale otřeseného a popáleného admirála odnesli do jeho kajuty, kde zůstal dvě hodiny (33) a velení převzal nezraněný Liu Pchu-čcheng. K trapné události došlo proto, že dělostřelci nedodrželi předepsaný odměr a pokusili se o střelbu přímo vpřed. Neuvěřitelné!

Záhy sice těžký projektil poškodil JOŠINÓ, jenž zahájil přesnou palbu (nesl moderní dálkoměry systému Barr & Stroud) a brzy již na čínské vlajkové lodi tekla krev. Granát zabil sedmičlennou obsluhu signálního postu na marsu, čímž důstojníci pozbyli možnost předávat rozkazy velitelům ostatních lodí, což přispělo k rozpadu bojové formace. Létající oddíl obchvátil nepřátelské pravé křídlo, načež se na JANG-WEJ a ČCHAO-JUNG snesla drtivá rychlopalba vedená na distanci 20 kabelů (asi 3700 m) a těžce poškozené, hořící lodě hledaly útočiště na mělčině u ostrůvku Talu-tau, kde se později potopily.

Image
Umělecké ztvárnění bitvy u Ja-lu

Číňanům nepomohla ani intervence lodí odvolaných z ústí Ja-lu. Nad Korejskou zátokou, zahalenou povýstřelovými zplodinami a dýmem stoupajícím z lodních komínů či požárů, duněly dělové výstřely a bojiště připomínalo Poeův pekelný Maelström pohlcující lodě s dračí zástavou i s jejich veliteli a posádkami. Největší ztráty zaznamenali na rozstříleném pancéřovém křižníku ŤIN-JÜEN, jenž zmizel pod hladinou i s 230 námořníky. „Teď už nám nezbývá než zemřít. Tak tedy zemřeme, ale neposkvrníme čest námořnictva a posloužíme vlasti,“ údajně pronesl velitel poškozeného křižníku ČCHENG-JÜEN kontradmirál Teng, když rozkázal taranovat JOŠINÓ, načež japonský granát zasáhl torpédomet a rozlomený křižník klesl ke dnu i s většinou posádky, kapitánem a jeho věrným psem. Naopak velitel ČCH-JÜENU bezdůvodně zpanikařil, a jeho křižník následovaný torpédovým-dělovým člunem KUANG-ČCHIA (34), prchl z boje, přičemž taranoval vážně poškozený JANG-WEJ (?), jenž zmizel pod hladinou.

Pozornost hlavních sil Spojeného loďstva se soustředila na čínské obrněnce, které již podporovaly toliko křižníky LAJ-JÜEN a ČCHING-JÜEN, a když na ně zahájil palbu i Létající oddíl, ocitly se v nezáviděníhodné situaci. Japonci kolem nich kroužili jako žraloci větřící kořist, ale velitelé obou jednotek do puntíku plnili Ťingovy instrukce; ŤING-JÜEN a ČCHEN-JÜEN vzorně spolupracovaly a třebaže prováděly složité manévry (např. opsaly dvě kružnice), kryly se navzájem, a kdykoliv se naskytla příležitost, střílely na dorážející Japonce. Křižníky třídy MACUŠIMA zkonstruoval É. Bertin speciálně jako protiváhu čínských obrněnců, k čemuž je osadil obřím kanónem ráže 320 mm, jehož 450kg projektily dokázaly na distanci 8000 m probít desku z kovaného železa silnou 334 mm. Jenomže tyto vpravdě mamutí zbraně měly nízkou kadenci (během bitvy daly celkem 13 výstřelů) a Itó se neodvážil přiblížit na kratší vzdálenost, tudíž německé pancíře odolaly a obě zdánlivě nezničitelné „obludy“, nehledě na nedostatek munice, pokračovaly v boji.

Image
Důstojníci křižníku Macušima

Přesto jejich posádky zažívaly těžké chvíle. Na ČCHEN-JÜENU prorazil 320mm projektil bok v předolodí pouhý metr nad vodoryskou a nástavby, komíny a nechráněné části na obou lodích byly proděravělé jako řešeto. Největší nebezpečí však představovaly hučící plameny, kterých jenom na ČCHEN-JÜENU vyšlehlo osm. Nejhorší požár zuřil na baku v předolodí, ale McGiffin sestavil skupinku „odvážných junáků, nejlepších lidí z naší posádky“, kteří jej zdolali (35), přičemž sám utrpěl zranění. Čtyřikrát hořelo i na sesterské lodi (kupř. v ošetřovně na přídi) a hustý dým oslepil dělostřelce, ale námořníci vedení hlavním mechanikem Albrechtem situaci zvládli.

Obrovské štěstí měl při likvidaci dalšího požáru na levoboku ČCHEN-JÜENU McGiffin, jenž sice nařídil, aby děla v pravé barbetě nestřílela během hašení přes protilehlý bok, jenomže právě když držel požární hadici, zasáhly jej do obou paží střepiny. Omráčený Američan upadl na palubu, a když nabyl vědomí a vzepřel se na loktech, hleděl přímo do ústí dělové hlavně! McGiffin se pohotově odvalil k nejbližší proluce, a sotva v ní zmizel, ozval se pekelný lomoz a nad palubou prosvištěl těžký granát.

Image
Zraněný P. McGiffin

Ale ani Nippon nevyvázl beze ztrát a jeho lodě mj. trefilo 10 střel ráže 305 mm. Jako první se Číňané obořili na letitou pancéřovou korvetu HIJEI, která stejně jako dělový člun AKAGI zaostala za hlavními silami. Kapitán K. Sakurai se odvážně rozhodl proplout přímo mezi čínskými obrněnci, které sice museli dočasně přerušit palbu, aby se neohrožovali navzájem, ale přesto HIJEI inkasoval mj. 2 zásahy 305mm projektily. Jeden srazil zadní stěžeň a explodoval poblíž důstojnického salónku přeměněného v improvizovanou ošetřovnu, kde zabil vrchního lékaře a množství zraněných, kdežto druhý připravil o život mnoho námořníků pohybujících se po palubě. Hořící loď s velkým otvorem v zadolodí, zasažená údajně 33 střelami, se přesto doploužila do bezpečí, ale do bitvy už nezasáhla.

Podobně dopadl i dělový člun AKAGI, kterého těžce poškodila palba čínských křižníků, ale nejblíže potopení se ocitl pomocný křižník SAIKIJÓ-MARU, neboť vysoký, nepancéřovaný trup skýtal skvělý cíl. Dělostřelci z ČCHEN-JÜENU parník zasáhli 4 granáty kalibru 305 mm, z nichž ovšem vybuchly jenom 2, ale přesto způsobily požár a vyřadily ovládání kormidla, takže jej posádka musela řídit regulováním otáček lodních šroubů. Další projektil proletěl strojovnou, ale nevybuchl a SAIKIJÓ-MARU unikl směrem na západ, kde však narazil na torpédovky FU-LUNG a ČCH-JI doprovázejících PING-JÜEN a KUANG-PING.

Image
Další zobrazení bitvy u Ja-lu

Pomocný křižník inkasoval další zásahy, načež FU-LUNG zkrátil distanci, obsluhy torpédometů stiskly odpalovací páky a o hladinu pleskla tři torpéda. Fortuna však toho dne stála na straně námořníků Země vycházejícího slunce, tudíž dva smrtící doutníky minuly a třetí podplul pod lodním kýlem. SAIKIJÓ-MARU se od pronásledovatelů následně odpoutal a vzdálil se z bojiště. Při opravách později napočítali tucet zásahů a jedenáct mužů přišlo o život či utrpělo zranění.

Projektily vypálené z čínských obrněnců se nevyhýbaly ani jejich hlavním protivníkům. Dva dopadly na ICUKUŠIMU, aniž by posádce způsobily větší ztráty, ale vlajkový MACUŠIMA takové štěstí neměl. Po 15. hod. jej ze vzdálenosti 13 kabelů (2300 m) trefila do zadolodí salva z ČCHEN-JÜENU; jeden 305mm projektil neškodně proletěl skrz trup a spadl do moře, ale druhý explodoval na bateriové palubě, kde vyřadil několik děl ráže 120 mm a způsobil výbuch munice. Výsledkem byly velké ztráty na životech a obrovský požár, ba nechybělo mnoho, aby se vážně poškozený křižník potopil. Posádka s ohněm obětavě zápolila a součástí bojových tradic Císařského námořnictva se stal těžce zraněný námořníkovi H. Miura. Třebaže měl smrt na jazyku, údajně se optal kolem procházejícího důstojníka, zda je už ŤING-JÜEN potopen, a když si vyslechl milosrdnou lež, spokojeně pronesl: „Jsme pomstěni“.

Image
Čínský obrněnec v bitvě u Ja-lu

Pravda, MACUŠIMU Japonci zachránili, ale loď se musela odploužit do bezpečí a posádka napočítala 35 mrtvých a 78 raněných (36). Itó přenesl svoji admirálskou vlajku na sesterský HAŠIDATE a boj pokračoval. Bohužel na čínských obrněncích už v prvních dvou hodinách bitvy spotřebovali veškeré granáty pro sekundární artilerii a nyní docházelo i střelivo pro 305mm kanóny, takže na nepřátelské dělobití odpovídali toliko sporadicky (37). Ale munice docházela i na japonských lodích, a třebaže se k hlavním silám připojil AKAGI, Itó usoudil, že oslabené Spojené loďstvo nedokáže čínské „obludy“ vážněji poškodit.

Kolem 17. hod. zlomil japonský projektil stěžeň na ŤING-JÜENU a admirálova zástava spadla na palubu. Tehdy se iniciativy chopil námořní kapitán Jeh, jenž na křižníku ČCHING-JÜEN vztyčil vlajku velitele loďstva a nechal signalizovat rozkaz „seřaďte se za mnou“. Velitelé uposlechli a bojeschopné lodě konečně vytvořily kýlovou linii, což Itóa přimělo v 17:30 boj ukončit. Blížil se západ slunce a japonský admirál se obával nočních útoků topédovek, aniž by tušil, že na ŤING-JÜENU chybí munice a na ČCHEN-JÜENU zůstaly poslední 3 protipancéřové granáty ráže 305 mm!

Image
Ťingova admirálská vlajka

Po pěti hodinách konečně zmlkla děla a unavení čínští námořníci si mohli odpočinout a ošetřit zraněné kamarády. Ťing nařídil povolat k hlavním silám prázdné transportní lodě, ale jejich posádky signál nezachytily a zůstaly skryté hluboko v ústí Ja-lu. Jakmile vítr rozehnal mračna dýmu, naskytl se otřeseným námořníkům neradostný pohled na ohořelé a omlácené trupy mnohdy připomínající plovoucí vraky. Nastupující soumrak sice milosrdně zakryl utrpěné škody, ale veškerý optimismus z posádek během bitevní vřavy vyprchal a na jednotkách ŤING-JÜEN, ČCHEN-JÜEN, PING-JÜEN, ČCHING-JÜEN, LAJ-JÜEN a KUANG-PING, odplouvajících v doprovodu torpédovek FU-LUNG a ČCH-JI k Lü-šunu, zavládla ponurá nálada.

V bitvě u Ja-lu prodělaly oba obrněnce úspěšný křest ohněm, a kdyby disponovaly lepšími granáty a moderními kanóny střední ráže, možná mohli v Pekingu slavit vítězství a otočit kolo dějin, neboť japonská vojska odříznutá od spojení s mateřskými ostrovy, by musela zastavit svůj postup, ale nato se historie neptá. Na ŤING-JÜEN dopadlo 158 granátů, kdežto ČCHEN-JÜEN inkasoval dokonce 222 zásahů, ale díky kvalitní pasivní ochraně neutrpěly vážnější škody, a strojovny, kotelny a muniční sklady vyvázly bez úhony. Pancířem citadely nepronikl žádný projektil (38 ) a osvědčila se i improvizovaná ochrana dělostřeleckých postů.

Image
Křižník Čch-jüen

Přesto byly lidské ztráty citelné; na vlajkové lodi zaznamenali 17 padlých a 38 zraněných, zatímco na ČCHEN-JÜEN přišli o 13 mužů a dalších 28 muselo vyhledat lékařskou pomoc. Posádky tedy za zájmy Říše středu prolily nemálo krve a střepiny se nevyhýbaly ani zahraničním instruktorů, neboť Nichols zaplatil za loajalitu svému zaměstnavateli životem a zraněni byli i McGiffin (39) a Tyler. Během bitvy obrněnce vypálily 197 těžkých a 167 středních granátů, z čehož je zřejmé, že ani během války nenesly plnou zásobu střeliva (40).

Čínské lodě v noci překonaly Korejský záliv a 18. září v 9 hod. zakotvily v Lü-šunu, zatímco transporty se 22. září ukryly v Ta-ku. Na vnitřní rejdě už 4 hod. stál lehce poškozený křižník ČCH-JÜEN, jehož útěk rozzuřil posádky ostatních lodí, takže nyní padala ostrá slova a zaznělo i obvinění ze zbabělosti. Ťing nadřízeným sebevědomě ohlásil, že v bitvě zvítězil, neboť splnil zadání ochránit transportní plavidla a nepřítel boj přerušil jako první, jenomže, co je to za vítězství, když nepotopili ani jednu loď a sami přišli o 5 křižníků a přes 700 mužů? V Pekingu vinu za porážku přisoudili Ťingovi a zahraničním poradcům, kteří následně většinou odešli do výslužby, načež morálka posádek upadla a bojového ducha nepozvedla ani poprava Fang Paj-čchiena sťatého bez soudu za zbabělost 25. září pod Zlatou horou.

Image
Kontradmirál Liu Pchu-čcheng

Výsledek bitvy nahlodal sebevědomí čínských námořníků, jejichž bojový zápal zchladila prolitá krev. Ano, admirál plánoval svést s Japonci další bitvu pod ochrannou pobřežních baterií, jenomže Li Hung-čchang byl opačného názoru a do čela Severního loďstva dočasně jmenoval kontradmirála Liu Pchu-čchenga. Ponížený Ťing tedy musel na aktivní vedení vojenských operací zapomenout a veškerou energii věnovat uvedení poškozených lodí do bojeschopného stavu. Třebaže Lü-šun primárně sloužil jako týlová základna zdejší floty, nebylo jeho technické zázemí (např. pouze jeden větší suchý dok) dostatečné pro současné opravy tolika lodí, což tempo prací snižovalo. Přesto se většinu oprav podařilo dokončit do 18. října, kdy Liu s jádrem loďstva odplul do Wej-haj-weje.

_________________
Quod licet Iovi, non licet bovi.

Kozoroh Pohlaví:Muž Tygr OfflineOsobní galerie uživatele jarlZobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
jarl
Obergefreiter


Věk: 44
Založen: 29. 11. 2011
Příspěvky: 1005
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic
17715.18 Sigidolar

czechrepublic.gif
PříspěvekZaslal: 22/4/2016, 18:19  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Tokijští stratégové se úspěch ze 17. září rozhodli završit dobytím Lü-šunu. Itó špatně odhadl závažnost škod, které způsobil Severními loďstvu, a věřil, že pokud se podaří v dohledné době obsadit tuto důležitou základnu, bude to znamenat zánik čínské floty. Proto Nippon povolal dalších 27 000 vojáků, kteří se měli vylodit na poloostrově Liao-tung a vzít Lü-šun útokem. Jenomže jejich mobilizace, přeprava do Koreje a příprava náročné operace zabraly zhruba měsíc, takže debarkace začala teprve 25. října tj. v době, kdy Liu již týden čekal na příkaz k akci a rozhodným úderem mohl zasadit nepříteli citelný úder.

Image
Japonská vojska se vyloďují na Liao-tungu

Tzv. Velká rada opravdu přikázala Severními loďstvu zmařit japonské vylodění na Liao-tungu, jenomže Li Hung-čchang po prolomení fronty na řece Ja-lu usoudil, že válka je prohraná a uchování bojeschopné floty bude důležitým činitelem při očekávaných mírových rozhovorech. Proto se rozhodnutí Pekingu vzepřel a loďstvo si počínalo stejně pasivně jako v prvním období války. To ovšem neznamená, že by lodě s dračí zástavou na moře vůbec nevyplouvaly, o čemž se Japonci přesvědčili 25. října. Tehdy pozorovatelé ohlásili dvě válečné lodě křižující před Wej-haj-wejí, načež oba obrněnce zvedly kotvy a jejich hrozivý zjev přiměl nepřátele přidat páru a zmizet za obzorem.

V následujících týdnech se čínská flota v podstatě bezcílně přesouvala mezi základnami (Wej-haj-wej, Lü-šun, Ta-ku), aniž by se Liu pokusil vyplnit příkaz Velké rady a zaútočil na nepřátelské vojáky vyloďující se na Liao-tungu. Demoralizovaní obránci vydali 5. a 6. listopadu Japoncům téměř bez odporu Ťin-čžou (Kinčou) a důležitý přístav Ta-lien (41), což předznamenalo i osud Lü-šunu. Ten sice drželo přes 10 000 vojáků a opevnění se ježila dělovými hlavněmi, jenomže defétismem zachvácení obránci vedení neschopnými a zbabělými generály (vrchní velitel prchl během rozhodující bitvy v rybářské džunce) nekladli přílišný odpor a 22. listopadu 1894 zavlály nad městem, v jehož ulicích vítězové rozpoutali barbarský masakr, japonské vlajky. Tím Spojené loďstvo získalo skvělou operační základnu a kromě množství zbraní se zmocnilo i 50 000 tun uhlí.

Image
Opevnění Wej-haj-weje

Ztráta týlové báze měla pro Severní loďstvo neblahé důsledky. Liu podnikl 12. listopadu další jalový výpad na Žluté moře a při návratu do Wej-haj-weje došlo 14. listopadu (42) k nešťastné události. Třebaže Číňané měli okolní vody dobře zmapované, dopustili se nepochopitelné navigační chyby, načež se pod dnem ČCHEN-JÜENU ozval zlověstný skřípot a o několik minut později nahlásili pobledlému veliteli vodu pronikající rozervaným dvojitým dnem. Loď se poblíž ostrůvku Li-kung otřela o skalisko a výsledkem byla 10m průrva ve středolodí, a třebaže čerpadla zabránila nejhoršímu, poškozený ČCHEN-JÜEN nyní mohl sloužit toliko jako plovoucí baterie! Neštěstí si vyžádalo dvě personální změny, neboť kontradmirál Lin neunesl výčitky svědomí a později spáchal sebevraždu (43), kdežto Liu byl ve velení floty nahrazen Ťingem.

Záhy vyšlo najevo, že náročnou opravu nebude možné ve špatně vybavené Wej-haj-weji provést, ale staronový velitel oslabeného loďstva doufal, že se podaří obrněnec uvést do bojeschopného stavu v Lü-šunu, jenomže jeho naděje zmařila japonská ofenziva. To přimělo Ťinga k návrhu na radikální změnu strategie, čímž dokázal, že není pouze „poslušnou loutkou“ svého chlebodárce, za kterou jej považoval britský vyslanec Hart. Admirál realisticky usoudil, že bez poškozeného obrněnce není na svedení vítězné bitvy ani pomyšlení, a jelikož očekával brzké obležení Wej-haj-weje, chtěl základnu zničit a loďstvo přesunout do Šanghaje, kde bylo možné trhlinu v trupu ČCHEN-JÜENU zacelit a po spojení s Jižním loďstvem disponujícím mj. několika křižníky třídy NAN-ŤIN (44), vyzvat nepřítele na souboj.

Image
Čínské improvizované námořní miny

V Pekingu vypuklo náramné pozdvižení. Do Wej-haj-weje odcestovala vládní komise prošetřující činnost námořních důstojníků a Ťing měl být za zbabělost (neposkytl pomoc Lü-šunu!) degradován a postaven před vojenský tribunál. Ano, nakonec jeho stíhání milostivě odložili a on ve funkci velitele Severního loďstva zůstal až do konce války, přičemž jej pravděpodobně zachránila skutečnost, že většina potenciálních pretendentů na tento post už nebyla mezi živými (Fang, Lin, Teng) a jeho zástupce Liu se neosvědčil. Trapná aféra ještě více nahlodala morálku čínských námořníků, kteří ztratili důvěru k velícím důstojníkům a nyní fatalisticky očekávali další vývoj událostí.

Zamítnutí Ťingova plánu představovalo rozsudek smrti nad čínskou flotou, neboť bylo jisté, že Japonci, co nevidět zaútočí i na Wej-haj-wej a 6500 demoralizovaných vojáků jim nedokáže čelit. A skutečně, 20. ledna 1895 se před zálivem Jeng-čeng, vzdáleném od Wej-haj-weje asi 50 námořních mil, objevila flotila japonských transportních parníků krytých hlavními silami Spojeného loďstva a na břeh se téměř bez odporu vylodily armádní jednotky, které Jeng-čeng obsadily a přeměnily v Itóovu operační základnu. To umožnilo maršálu Ójamovi obklíčit protivníkovu bázi a přikročit k jejímu obléhání.

Image
Japonci se vyloďují na poloostrově Šan-tung

25. ledna doručili Britové Ťingovi dopis od viceadmirála Itóa, jenž jej vzletnými slovy vyzýval ke kapitulaci: „Jeden pilíř nemůže zabránit zhroucení celé stavby. V takové situaci je nutné volit mezi nemožným a nevýhodným. Vydat loďstvo nepříteli a vzdát se i s veškerou armádou - to je maličkost ve srovnání s osudem celé země. (…) za nejmoudřejší, co můžete nyní učinit, pokládám odjezd do Japonska, kde můžete zůstat dokud se osud vaši země nezmění a dokud nenastane čas, kdy vás bude opět potřebovat.“ Admirál neuznal tuto nabídku hodnou odpovědi. Možná byl špatný vojevůdce, jenž své námořníky před válkou „odíral až na kost“, ale zbabělec nebyl a vydat flotu nepříteli bez jediného výstřelu odporovalo jeho vojenské cti.

Wej-haj-wej byl největší základnou Severního loďstva se silnou obranou od moře, ale opevnění na pozemní frontě byla podstatně slabší. Vnitřní rejdu kryl od moře asi 2 míle široký hornatý ostrov Li-kung (a několik ostrůvků), kolem něhož vedly do přístavu dva vplavy; západní (též zvaný severozápadní) měl šířku 1 námořní míli, kdežto východní (jihovýchodní) byl široký asi 3 míle. Oba přístupy na vnitřní rejdu obránci zaminovali a přehradili trojitou trámovou uzávěrou, za níž se jako vyděšené kachny ukrývaly ŤING-JÜEN a ČCHEN-JÜEN, jeden pobřežní obrněnec, jeden pancéřový a dva chráněné křižníky, doplněné devíti menšími jednotkami, čtrnácti torpédovkami a několika transportními a pomocnými plavidly. Nominálně se stále jednalo o značnou sílu a Číňané netrpěli ani nedostatkem uhlí, střeliva a potravin, jenomže Ťing veškerou iniciativu přenechal nepříteli a na protiútok rezignoval.

Image
Severní loďstvo ve Wej-haj-weji bombarduje pevnosti obsazené Japonci

Jak se stále těsněji utahovala smyčka kolem Wej-haj-weje, zapojovaly se od 30. ledna do boje i čínské lodě. Část posádek posílila pozemní frontu, ale většina námořníků zůstala na svých postech a sváděla urputné souboje s nepřátelskými bateriemi a loděmi, kterým prozatím znemožnili prorazit uzávěru na vnitřní rejdu. To však byla labutí píseň Severního loďstva, neboť pevnosti padaly jako dětské písečné hrady a v mrazivé noci ze 4. na 5. února 1895 (rovněž se uvádí ze 3. na 4.) podnikli Japonci smělý útok, jenž vyčerpaní obránci nedokázali odrazit. Synové Nipponu se zmocnili pozemní stanice ovládající miny blokující východní přístup na vnitřní rejdu, a jelikož bouře poškodila část uzávěry, proniklo šest torpédovek do přístavního bazénu a navzdory špatné viditelnosti napadly lodě zakotvené u jižního břehu Li-kungu.

Třebaže teplota klesla hluboko pod bod mrazu, obráncům bylo brzy horko. Číňané útočníky spatřili a nejprve se zdálo, že dokáží útok odrazit, jelikož torpéda odpálená z člunu č. 5 minula pancéřový křižník LAJ-JÜEN, jenomže bez ohledu na hustou palbu, pronikla torpédovka č. 9 do blízkosti ŤING-JÜENU a posádka vypustila ze vzdálenosti 200 a 60 m dvojici smrtonosných doutníků, z nichž jeden nalezl cíl. Vnitřní rejdou osvětlenou reflektory a záblesky u ústí lehkých děl, otřásl výbuch a u levého boku obrněnce se zvedl sloupec vody. Čínští kanonýři se však drzému vetřelci pomstili; granát proniknuvší do kotelny zmasakroval topiče a lodička zasažená 13 malorážními projektily ztratila schopnost pohybu vlastní silou, načež přeživší členy posádky (45) zachránila torpédovka č. 19.

Image
Japonská torpédovka

Velitelé zbývajících člunů se však nenechali odradit. Tři „úhoři“ z torpédovky č. 22 naštěstí minuli a útočník s poškozeným kormidlem ztroskotal na pobřežních útesech, ale mnohem lépe si vedl č. 10, jehož torpédo odpálené z distance 300 m dílo zkázy završilo (46). Liu nařídil uzavřít průlezy v útrobách obrněnce, jenomže, když viděl, že pronikání vody 4metrovou trhlinou ve středolodí skrze „vodotěsné“ dveře není možné zabránit, usadil během vrcholícího ranního přílivu ŤING-JÜEN na mělčinu.

Image
Úspěšní velitelé japonských torpédovek

Japonci dosáhli skvělého úspěchu, neboť za cenu 2 ztracených torpédovek a 7 padlých těžce poškodili vlajkovou loď Severního loďstva, takže není divu, že další noc zaútočili znovu. Číňané byli připraveni a Ťing se nalodil na rychlý křižník ČCHING-JÜEN, jenomže navzdory tomu pancéřovaná torpédovka KOTAKA a 3 menší plavidla opět pronikla uzávěrou a rozpoutala na vnitřní rejdě peklo. Jejich primárním cílem byl ČCHEN-JÜEN, o jehož poškození Japonci nevěděli, jenomže ten se jim za bezměsíčné noci najít nepodařilo, tudíž se jejich obětí staly menší, ale na rozdíl od mohutného obrněnce, bojeschopné jednotky.

KOTAKA společně s torpédovkou č. 23 potopil pancéřový křižník LAJ-JÜEN zasažený do levoboku, jenž se během 10 minut převrátil kýlem vzhůru. Zemřelo 170 mužů, z nichž mnozí zůstali uvězněni v trupu a zoufalým bušením se dožadovali pomoci. Bohužel, než se k nim záchranáři prořezali, změnil se LAJ-JÜEN v ocelovou hrobku plnou udušených nešťastníků. Na chráněný křižník ČCHING-JÜEN a školní loď WEJ-JÜEN se obořily torpédovky č. 11 a 13; ČCHING-JÜEN inkasoval zásah do předolodí, ale škody nebyly vážné a trhlinu se podařilo provizorně utěsnit, kdežto v dřevěném boku WEJ-JÜENU zela díra o velikosti 4 x 5 m a loď klesla na dno přístavu. Účet této noci završil KOTAKA potopením transportní lodě PAO-HUA, načež útočníci beztrestně unikli.

Image
Potopený Wej-jüen

Když vyšlo slunce, naskytl se unaveným námořníkům tristní pohled na vnitřní rejdu posetou zničenými a těžce poškozenými loděmi. Z mocného Severního loďstva zbylo pouhé torzo a všem bylo jasné, že pád základny je pouze otázkou dnů, či nanejvýš týdnů, jelikož z větších jednotek zůstaly plně bojeschopné jenom pobřežní obrněnec PING-JÜEN a křižníky ČCHING-JÜEN a ČCH-JÜEN. Pravda, Ťing stále disponoval vlastními torpédovkami a mohl se pokusit oplatit nepříteli stejnou mincí, ale nepřetržité ostřelování, nervové vypětí a tělesné vyčerpání, podlomilo u většiny posádek vůli k odporu. Ťing se je snažil osobním příkladem povzbudit, ale strádání jeho mužů překročilo únosnou míru a přivedlo je na pokraj vzpoury.

Jakmile Itó zanalyzoval výsledky torpédových ataků, usoudil, že nadešel čas generálního útoku a 7. února se k Wej-haj-weji přiblížily hlavní síly Spojeného loďstva a zahájily intenzivní ostřelování. Čínské baterie a zbývající lodě jim podle možností odpovídaly a na moře západním kanálem vyplulo i 12 (?) torpédovek pod velením kapitána Wana. Podle všeho se Ťing rozhodl vyslat všechna plavbyschopná torpédová plavidla k de facto sebevražednému útoku, jenomže posádky využily příležitosti a pokusily se uprchnout do blízkého Čchi-fu! Žádný útok na Itóovy lodě se tedy nekonal a Japonci zahájili na unikající torpédovky, na něž zahájil palbu i obrněnec ČCHEN-JÜEN a čínské pevnosti, nelítostný hon. Zoufale kličkující loďky s opotřebenými stroji pronásledovaly křižníky NANIWA a JOŠINÓ; většina dezertérů byla potopena nebo ztroskotala na pobřeží, takže do Čchi-fu doplul toliko Wanův ČCH-JI.

Image
Zbytky Severního loďstva se skrývají u jižního pobřeží Li-kungu

Číňané sice toho dne zasáhli křižníky JOŠINÓ, MACUŠIMA, HAŠIDATE, AKICUŠIMA, NANIWA a obrněnec FUSÓ, ale jedna z ostrovních pevností vyletěla po zásahu muničního skladu do povětří, což zasadilo obráncům další citelnou ránu. Velitel základny se přesto rozhodl pokračovat v boji, třebaže dezerce torpédové divize prozradila, že posádky již nechtějí prolévat krev a touží složit zbraně.

Bitva o Wej-haj-wej zuřila i v následujících dnech a zapojily se do ní i oba obrněnce, přičemž 305mm projektil z ČCHEN-JÜEN probil trup křižníku ICUKUŠIMA na úrovni vodorysky, jenomže, světe div se, nevybuchl. Ťing svoji admirálskou zástavu vztyčoval střídavě na všech plavbyschopných křižnících, ale od 5. února nejčastěji pobýval na palubě ČCHING-JÜENU odkud řídil obranu základny. Snad právě proto tato loď přitahovala pozornost japonských dělostřelců a 8. února inkasovala řadu těžkých zásahů a posádka napočítala 40 mrtvých a zraněných. Přesto křižník následující den čelil pokusu Japonců prorazit východním přístavním kanálem na vnitřní rejdu, když jej kolem poledne zasáhl 280mm projektil (47), jenž prorazil pancéřovou palubu a zanechal po sobě obrovskou průrvu v levém boku. Jakmile se ukázalo, že ČCHING-JÜEN půjde ke dnu, usadili jej na mělčinu a admirál nařídil evakuaci, přičemž křižník opustil jako poslední.

Image
Zničený Ťing-jüen

Konec se neúprosně blížil. Téhož dne Japonci mnohokráte trefili i ŤING-JÜEN a Liu Pchu-čcheng se rozhodl loď zničit. Druhý den umístili ve strojovně 250 liber (113,4 kg) piroxilinu, jehož předčasná iniciace sice podle plánu proměnila obrněnec v hromadu šrotu (podle Balakina explodoval přední muniční sklad), jenomže zároveň zabila na 40 námořníků a množství dalších zranila! Zpackaná akce názorně demonstruje způsob, jakým se Severní loďstvo prezentovalo v průběhu konfliktu; čínští námořníci bojovali statečně, mnohdy na hranici sebeobětování, ale srážela je špatná odborná příprava a nekvalitní velení. Liu pohled na zničený ŤING-JÜEN a mrtvé námořníky neunesl a později se předávkoval opiem.

10. února se přihnala vichřice, což přineslo obráncům krátký oddechový čas. Admirál svolal velitelskou poradu a během bouřlivé debaty ke svému překvapení zjistil, že se svým názorem pokračovat v boji zůstal osamocen a námořní i armádní důstojníci jsou připraveni mu vypovědět poslušnost, pokud nepřistoupí ke kapitulaci základny. „Vzpouru“ zosnovali zahraniční instruktoři, jejichž mluvčím byl Brit J. McClure, přidělený Ťingovi krátce před začátkem obležení. Admirál stále doufal v pomoc zvenčí, takže se nenechal zastrašit a druhý den opět promluvila děla a na přístav se sneslo krupobití granátů, na něž obránci zdatně odpovídali a poškodili 3 nepřátelské lodě.

Image
Dělový člun Čchen-pej pod bílou vlajkou vyplouvá k jednání o kapitulaci Wej-haj-weje

Jenomže téhož dne mu doručili depeši od Li Hung-čchanga, která jej přiměla kalvárii jeho mužů ukončit. Třebaže na Žluté moře mířilo Jižní loďstvo, Li telegrafoval, že Wej-haj-wej nemůže počítat s žádnou pomocí a svému podřízenému nařídil prorazit blokádu a odplout do jižních provincií. Jinými slovy, měl realizovat plán, za který jej chtěli před nedávnem postavit před vojenský soud! Žádný zásah prozřetelnosti v podobě zjevení „deus ex machina“ se nekonal a nastalo poslední dějství této antické tragédie. Za současné situace nebylo samozřejmě na průlom ani pomyšlení, takže zrazený Ťing si nechal přinést psací potřeby a jal se diktovat:

„Nyní, po urputné obraně, kdy jsou mé lodě potopené a lidé mrtví, jsem se rozhodl ukončit boj a žádám o uzavření příměří, abych zachránil životy svých podřízených,“ psal Itóovi, aby Wej-haj-wej uniklo osudu Lü-šunu. Jako jedinou podmínku stanovil, že všichni čínští vojáci, námořníci, civilisté a zahraniční poradci budou po složení zbraní propuštěni na svobodu, za což slíbil zabránit zničení zbývajících lodí a pevností. Zjednodušeně řečeno, vyměnil základnu s veškerým vybavením za životy svých mužů.

Image
Jednání o kapitulaci na palubě křižníku Macušima

Doručením dopisu pověřil námořního kapitána Čchena, jenž 12. února vyplul z přístavu na dělovém člunu ČCHEN-PEJ, na jehož stěžni vlála zdaleka viditelná bílá vlajka, a zamířil ke křižníku MACUŠIMA. Japonci zastavili palbu a čínští parlamentáři vyšplhali na palubu Itóovy vlajkové lodě a předali mu nabídku kapitulace. Itó souhlasil a poslal Ťingovi list, v němž mu znovu nabízel důstojný azyl v Japonsku a garantoval obráncům svobodu. Ten zdvořile poděkoval a požádal o několikadenní lhůtu na předání lodí, ostrovních pevností a skladišť, načež napsal dopis svému patronovi Li Hung-čchangovi a rozhodl se spáchat sebevraždu, dříve než nad posledními jednotkami Severního loďstva zavlají zástavy se stylizovaným vycházejícím sluncem.

Dobře věděl, že nad jeho hlavou stále visí Damoklův meč v podobě vojenského soudu a nehodlal sehrát roli obětního beránka. Ano, mohl strávit zbytek života v japonském exilu, kde by jeho přítomnost dodala lesku triumfu japonských zbraní, ale on měl svoji hrdost. Když podobnou nabídku předložil Octavianus královně Kleopatře, zvolila raději smrt hadím jedem, kdežto Ťing požil v noci na 13. února 1895 koňskou dávku opia (48 ). Jeho příkladu následovali velitel Li-kungu a řada námořních důstojníků a je smutným paradoxem, že popravy a zejména sebevraždy se na likvidaci elity Severního loďstva podepsaly výrazněji, než bojové ztráty.

Image
Ťingova sebevražda v tehdejším japonském tisku

Velení floty se ujal McClure. Akt předání Wej-haj-weje proběhl 17. února, kdy ze stěžňů ČCHEN-JÜENU i ostatních lodí zmizeli čínské vlajky a do přístavu vstoupili japonští vojáci. Itó podmínky kapitulace vzorně dodržel a příkladně uctil i památku svého mrtvého protivníka. Číňanům ponechal školní loď KANG-ČCHI, na kterou, kromě propuštěných zajatců, nalodili i rakve s ostatky admirála a šesti dalších vysokých důstojníků, a když přeplněné plavidlo opouštělo přístav, vzdalo padlým nepřátelům čest celé Spojené loďstvo. Zato čínští úředníci se ke statečnému admirálovi obrátili zády. KANG-ČCHI odplul do Čchi-fu, kde jej zbavili všech hodností, vyznamenání a majetku, a bez vojenských poct narychlo pohřbili. Jeho odkaz však ve zdejším námořnictvu přetrval, takže se později dočkal rehabilitace a Ťingovi následovníci si admirálovu památku s úctou připomínají po řadu generací.

Zánik Severního loďstva a katastrofální situace na hlavním válčišti přiměly v březnu Peking k jednání o zastavení bojů. Li Hung-čchang odcestoval do Japonska, kde dohodl 20denní příměří na mandžuské frontě (49), ale Japonci se zaměřili na jižní provincie, na které se klid zbraní nevztahoval. Vojsko kryté válečnými plavidly se během poslední březnové dekády vylodilo na Pescadorských ostrovech, aniž by narazilo na odpor Jižního loďstva, a téměř beze ztrát je obsadilo. 17. dubna došlo k podpisu tzv. Šimonosecké smlouvy, která tento konflikt oficiálně ukončila, třebaže při obsazování Tchaj-wanu museli Japonci zlomit urputný odpor místního obyvatelstva.

Image
Čínská a japonská delegace jednají v Šimonoseki o mírové smlouvě

Konflikt skončil pro Říši středu další porážkou, což v Pekingu vnímali o to bolestivěji, že tentokrát nesklonili hlavu před některou evropskou mocností, ale pokořili je jejich odvěcí nepřátelé. Triumfující Nippon nejenže vytlačil Číňany z Koreje, ale získal i Pescadorské ostrovy a Tchaj-wan, k čemuž je nutné připočíst obrovské reparace ve výši 230 milionů taelů. Válka znamenala katastrofu pro Severní loďstvo, které de facto zaniklo a muselo být stavěno takřka od nuly, takže není divu, že v budově námořní akademie v Tiencinu umístili velký model obrněnce ČCHEN-JÜEN s japonskou vlajkou, aby posluchačům připomínal selhání jejích předchůdců a motivoval je k dodnes neukojené touze po pomstě.

_________________
Quod licet Iovi, non licet bovi.



Naposledy upravil jarl dne 22/4/2016, 18:50, celkově upraveno 3 krát
Kozoroh Pohlaví:Muž Tygr OfflineOsobní galerie uživatele jarlZobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
jarl
Obergefreiter


Věk: 44
Založen: 29. 11. 2011
Příspěvky: 1005
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic
17715.18 Sigidolar

czechrepublic.gif
PříspěvekZaslal: 22/4/2016, 18:40  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

V cizích službách

Jakmile Japonci vstoupili do Wej-haj-weje, staly se objektem jejich prvořadého zájmu ukořistěné lodě. Rozlomený ŤING-JÜEN nebylo možné zachránit, takže alespoň z některých jeho součástí (včetně teakového dřeva) postavili v šintoistickém chrámu na ostrově Kjúšú „Pavilon Ťing-jüen“, ale ČCHEN-JÜEN a řadu dalších jednotek, noví majitelé zařadili do Císařského námořnictva. Pomocný křižník SAIKIJÓ-MARU jej 27. února odvlekl do Lü-šunu (Japonci nazývaný Rjódžun), kde v tamějším suchém doku opravili utrpěná poškození a pod pozměněným jménem ČINJEN jej 16. března 1895 zapsali do seznamu válečných lodí. V Lü-šunu si obrněnec prohlédli zahraniční hosté, takže jsou dobře zdokumentovaná utrpěná poškození. Během válečného běsnění jej zasáhlo 464 projektilů (jenom na komínech napočítali 82 průstřelů), přičemž pancéřová ochrana prokázala vysokou účinnost, o čemž svědčí kupř. zhruba dvoupalcová promáčklina v pravé barbetě.

Image
Pavilon Ťing-jüen

Synové Nipponu se nespokojili s pouhými opravami, ale rozhodli se loď na základě válečných zkušeností přezbrojit (50). Původní torpédomety a Kruppovy kanóny ráže 305 mm zůstaly (51), ale sekundární a terciální artilerie prošla kompletní výměnou. ČINJEN nyní nesl 4 Armstrongova děla ráže 152 mm, díky čemuž sice došlo k navýšení boční salvy o pouhých 34 kg, jenomže tyto rychlopalné zbraně měly několikanásobně větší kadenci. Dvě usadili v podélné lodní ose v původní předozadní dispozici, přičemž příďové dělo kryla kopule, kdežto zadní bylo jenom štítované. Další pár umístili ve střeolodí v prostotu mezi středovou nástavnou a zadním stěžněm. K boji s dotěrnými torpédovkami sloužily 2 Nordenfeldovy kanóny ráže 57 mm a 8 zbraní ráže 47 mm systému Hotchkiss. Standardní výtlak nyní činil 7335 tun, kdežto plný 7800 tun. Posádka se navýšila na 363 mužů (Walczyk udává pouze 350) a jednotce hrdě klasifikované jako bitevní loď velel námořní kapitán Arima.

Image
Činjen při opravě v Lü-šunu

Přestavba skončila 1. června a o 3 dny později proběhly zkoušky strojů, načež ČINJEN 3. července 1895 završil přejímací proceduru a následující den již brázdil Žluté moře. Koncem července jej přivítali v Nagasaki; jako nejsilnější jednotka Císařského námořnictva vzbudil značný zájem veřejnosti, jenomže už koncem r. 1897 Japonci získali moderní bitevní lodě JAŠIMA a FUDŽI o výtlaku přes 12 000 tun, takže ČINJEN přeřadili mezi bitevní lodě II. třídy, jenomže navzdory tomu zůstal ve službě ještě mnoho let a odvedl platné služby. Ve Velké Británii realizované JAŠIMA a FUDŽI měly podle původních plánů představovat protiváhu čínských obrněnců, jenomže nyní se staly základem loďstva budovaného mj. za peníze z čínských reparací (splácení trvalo 3 roky) pro očekávané měření sil s Ruskem.

Image
Přestavěný Činjen podle Suligy

Počátkem r. 1900 se ČINJEN pohyboval v domácích vodách a byl součástí uskupení kam patřila i bitevní loď JAŠIMA a křižníky AKICUŠIMA, TAKASAGÓ, AKAŠI, ČITOSE a IZUMI. Obrněnec se v dubnu 1900 účastnil nácviku mobilizace a velkých námořních manévrů zakončených císařskou přehlídkou. Jejichž průběh byl přísně tajný, takže do určené oblasti nesměly vplouvat zahraniční, ba ani japonské civilní parníky. První část proběhla v polovině dubna a jejím cílem byl nácviku průlomu blokády Kure. ČINJEN byl součástí „blokádního“ uskupení, jemuž velel viceadmirála Samešima (základnu mělo v Kagošimě), kam kromě vlajkové bitevní lodě FUDŽI, zařadili i pancéřové křižníky ASAMA a ČIJÓDA, sedm chráněných křižníků, jedno aviso, minonosku, tři torpédoborce a dvě torpédovky, jehož v simulované několikadenní bitvě porazila „blokovaná“ eskadra. Samašima dostal koncem dubna příležitost k reparátu, ale i tentokrát „obránci“ útok odrazili.

Image
Činjen v Hirošimě

Cílem manévrů bylo připravit flotu na válku s Ruskem, ale shodou okolností dostali japonští námořníci ještě téhož roku znovu možnost zkřížit zbraně s podanými čínského císaře. Na přelomu 19. a 20. století vypuklo na poloostrově Šan-tung povstání tzv. boxerů, jehož cílem bylo vyhnání cizinců z Říše středu, což v r. 1900 vyvolalo intervenci velmocí. Jejich spojeným silám velel britský admirál E. Seymour a na potlačení povstání se podílelo i Japonsko. Třebaže Nippon disponoval dostatkem válečných lodí, vyslal na Žluté moře mj. i jednotky ČINJEN a SAIJEN (ex čínský ČCH-JÜAN). Důvody byly nabíledni - snaha ponížit tradičního nepřítele.

Nově budované Severní loďstvo nekladlo obrovské přesile odpor, tudíž obrněnec pouze doprovázel vojenské transporty. Spojenci se vylodili v Mandžusku, načež rebelii rychle potlačili a dalšími reparacemi zruinovaná země, se de facto stala polokolonií závislou na libovůli tehdejším mocností. To mělo za následek stagnaci floty, jejímiž nejsilnějšími jednotkami zůstaly dva chráněné křižníky třídy HAJ-ČCHI uvedené do služby koncem 19. století.

Image
Porcování čínského draka po porážce boxerského povstání

Naopak japonské loďstvo posilovalo a brzy už převyšovalo ruskou Tichooceánskou eskadru. Jenomže než nadešlo rozhodující měření sil, zaznamenali na ČINJENU politováníhodnou nehodu. Při zkušebních střelbách z těžkých děl konaných 27. května 1903, došlo k předčasné explozi granátu, přičemž půltucet mužů utrpěl vážná zranění a dalších 6 vyvázlo s několika šrámy. Tou dobou už obrněnec nesl radiotelegrafickou stanici, ale přesto se nemohl měřit s žádnou ruskou bitevní lodí a v nastávajícím konfliktu sehrála jeho posádka „druhé housle“.

Jednání mezi Tokiem a Petrohradem ztroskotala a Japonci se na přelomu let 1903 a 1904 rozhodli letité soupeření vyřešit silou. V listopadu 1903 byly všechny rezervní jednotky uvedeny do činné služby a flota prodělala koncem dubna zásadní reorganizaci. Hlavní údernou formaci představovalo znovu zřízené Spojené loďstvo, jemuž velel viceadmirál H. Tógó, složené z 1. a 2. flotily. V těchto uskupeních soustředili nejlepší jednotky, tudíž letitý ČINJEN (vel. nám. kap. Kanemasa Imai) zařadili do samostatné 3. flotily (kontradmirál Kataoka) tvořené staršími loděmi. 3. flotila sestávala ze tří divizí a stejného počtu oddílů, přičemž ČINJEN a jeho někdejší protivníci - křižníky ICUKUŠIMA (vlajkový), MACUŠIMA a HAŠIDATE - tvořili 5. bojovou divizi.

Image
Obrněnec Činjen

Rusko-japonská válka začala útokem japonských torpédoborců na ruské lodě na vnější rejdě Port Arturu v noci z 8. na 9. února 1904, přičemž následujícího dne došlo k prvnímu souboji ruských a japonských bitevních lodí. 3. flotila měla za úkol zajišťovat Korejský průliv, takže se 6. února přesunula do přístavu Takešiky, ale k setkání s nepřátelskými válečnými loděmi nedošlo a zklamané posádky se musely spokojit s naháněním obchodních plavidel (52). Od 5. dubna převzala střežení Korejského průlivu před útoky vladivostockých křižníků 2. flotila, zatímco 3. se přesunula na Žluté moře, aby dohlížela na přepravu armádních jednotek a podílela se na blokádě Port Arturu.

5. bojová divize počátkem května zajišťovala vylodění 2. armády na Liao-tungském poloostrově, ale boje se posádka ČINJENU nedočkala. Kataoka patrně nechtěl riskovat ztrátu sice staršího, leč značnou palebnou silou disponujícího obrněnce, takže ostřelováním pobřeží a pátráním po ruských minách pověřoval menší jednotky. Že se nejednalo o liché obavy, se potvrdilo 14. května, kdy aviso MIJAKÓ zmizelo po explozi miny pod hladinou. Přesto se debarkace zdařila a Japonci odřízli Port Artur od spojení s vnitrozemím a přikročili k obléhání.

Image
Důstojníci Činjenu

Situace Tichooceánské eskadry se neustále zhoršovala a kontradmirál Vitgeft dostal rozkaz prorazit blokádu a odplout do Vladivostoku. Přípravy k vyplutí neunikly pozornosti Japonců a Tógó převelel pod své velení i 3. flotilu. Á propos; ke 3. flotile byly dočasně přiřazeny nové pancéřové křižníky KASUGA a NISŠIN tvořící s avisem JAÉJAMA samostatné uskupení, takže velení původní 5. bojové divize převzal kontradmirál H. Jamada. 17. června MACUŠIMA a ČINJEN vypluly podpořit torpédová plavidla, ale na nepřítele nenarazily. K pokusu o průlom blokády došlo 23. června, když Rusové brzy ráno vypluli na vnější rejdu a zdálo se, že co nevidět dojde k velké námořní bitvě.

ČINJEN a MACUŠIMA tehdy kotvily v Kerrově zátoce odkud Kataoka nejprve vyslal několik oddílů torpédovek, načež sám vyplul na moře a brzy již námořní kapitán Imai na velitelském můstku rozeznal siluety nepřátelských bitevních lodí. Ruské minolovky tralovaly zdejší vody, v čemž jim bránily hlídkující torpédoborce. Na ně zaútočil chráněný křižník NOVIK, takže Japonci zaveleli k ústupu pod ochranu MACUŠIMY a ČINJENU. Staré jednotky z 5. bojového oddílu se k souboji hlavních sil nehodily, ale Tógó plánoval, že budou svými těžkými děly dorážet poškozené ruské lodě vracející se na základnu. K očekávanému měření sil však nedošlo, neboť Vitgeft ztratil nervy a večer se rozhodl k návratu, takže 5. bojový oddíl na nepřítele nenarazil a Kataoka jej po rozednění soustředil u ostrova Round.

Image
Admirálové (zleva) Kataoka, Tógó a Kamimura

O tři dny později HAIJEN (ex čínský PING-JÜEN) a ČOKAJ, kryté 5. bojovou divizí, ostřelovaly ruská postavení u zátoky Lung-wang-tchan, jenomže na scéně se objevil NOVIK se silným doprovodem, načež Japonci raději ustoupili. Imai a jeho muži se bojové premiéry dočkali teprve 5. července, kdy u zátoky Ta-he ČINJEN a MACUŠIMA narazily v 16:30 na odřad složený kromě NOVIKU ještě ze 3 dělových člunů a 8 torpédoborců. Boj byl zahájen na distanci 65 kabelů (zhruba 12 000 m) a během 40minutové přestřelky údajně poškodily dělový člun BOBR (53), načež se Rusové stáhli a Japonci zamířil k provizorní základně na Elliotových ostrovech.

Zajímaví hosté se na palubě obrněnce ubytovali 22. července. Když Japonci zajali u ostrova Reef čínskou džunku, zadrželi na její palubě dvě osoby (praporčík Tagiev a poddůstojník Sinicin), které právem považovali za přestrojené ruské agenty. Podezřelé uvěznili na torpédoborci KASUMI, ale ten byl poškozen střelbou z pobřežní baterie, takže zajatce přemístili na ČINJEN; později byli pro nedostatek důkazů propuštěni.

Image
Krásná kolorovaná fotografie obrněnce Činjen

K další šarvátce došlo 27. července u zátoky Ta-he. Japonští vojáci za podpory 5. bojové divize útočili na Port Artur, načež obráncům připlul na pomoc silný odřad, před nimž Jamada ustoupil a čekal na posily. Brzy se objevilo 5 křižníků ze 6. bojové divize a Japonci přešli do protiútoku. Tomu čelily křižníky BAJAN, PALLADA a ASKOLD střílející na Jamadův oddíl, jenž pálil na doprovodné torpédoborce. Zatímco japonské salvy byly většinou krátké, Rusové měli lepší mušku, a když 203 mm projektil poškodil ICUKUŠIMU, Japonci boj přerušili. Kataokavy lodě se následující den poblíž zálivu Bílého vlka znovu dostaly do kontaktu s nepřítelem, ale tentokrát k boji nedošlo.

5. bojová divize se s Rusy střetla až 9. srpna, kdy dostala za úkol napadnout křižník NOVIK a doprovodné torpédoborce ostřelující japonské pozice v zátoce Ta-he. ČINJEN, MACUŠIMA, ICUKUŠIMA a HAŠIDATE zahájily intenzivní palbu, která sice zahnala ruské lodě na útěk, ale nezpůsobila jim žádné škody, zatímco Japonci napočítali 14 mrtvých a 15 raněných! Bohužel jejich štábní dějiny neuvádí jména poškozených lodí, ale pravděpodobně se jednalo o ICUKUŠIMU, jehož zásahy nárokovala posádka NOVIKU.

O den později došlo na Žlutém moři ke známé bitvě u Šan-tungu. Kontradmirál Vitgeft dostal kategorický rozkaz prorazit do Vladivostoku, takže Tichooceánská eskadra opustila za ranního přílivu vnitřní rejdu a řadila se do bojové sestavy. To pochopitelně neuniklo pozornosti japonských hlídek a Tógó začal urychleně soustřeďovat všechny dostupné síly. Jamadův 5. bojový oddíl byl v té době rozdělen; HAŠIDATE (vlajkový) a MACUŠIMA křižovaly před Port Arturem, zatímco ICUKUŠIMA kotvil u Elliotových ostrovů a posádka ČINJENU nakládala uhlí v zátoce Odin.

Image
Křižník Icukušima

Od počátku bylo zřejmé, že tentokrát to Rusové s průlomem myslí vážně a Spojené loďstvo čeká těžká bitva. Jamada odeslal Tógóovi radiotelegrafickou depeši, že se Rusové formují na vnější rejdě a později jej informoval, že míří na jihovýchod. Tou dobou už se k Port Arturu přibližoval i mocně dýmající ČINJEN, neboť Imai nařídil zauhlování přerušit a obrněnec, s válečnou vlajkou na stěžni, hledal Jamadovy křižníky.

Boj zahájili Japonci ve 12:20, ale Jamada se držel severně od Tichooceánské a vyčkával až se k jeho lodím doplouží ČINJEN. Jeho jednotky nesoucí zastaralá děla se s ruskými bitevními kolosy nemohly měřit, takže se držel mimo epicentrum bitvy a zpočátku pouze sledoval souboj kapitálních lodí. V první fázi se Rusům dařilo a Tógó po sérii manévrů zůstal s jádrem Spojeného loďstva daleko vzadu a musel protivníka dotahovat. Tehdy se k Jamadovi dočasně připojil i chráněný křižník IZUMI a admirál nařídil přidat páru a držet se paralelně s Tichooceánskou eskadrou.

Image
Křižník Asama

Rozhodující druhá fáze bitvy začala v 16:45 a námořníci na ČINJENU dlouho jenom sledovali vzdálené záblesky a množící se zásahy na ruských i japonských lodích. Urputné zápolení rozhodlo po 17. hod. několik zásahů 305mm granáty, které na ruské vlakové lodi nejenom zabily Vitgefta a zranily jejího velitele, ale rovněž poškodily kormidelní ústrojí a neovladatelný CESAREVIČ začal opisovat velké kružnice, načež došlo k rozvrácení ruské formace. Velení převzal kontradmirál Uchtomskij, který zavelel k návratu do Port Arturu. Proto 6 zle postižených leč stále bojeschopných bitevních lodí, provázených 2 chráněnými křižníky, provedlo obrat doleva a nyní, v podstatě neobtěžované jádrem Spojeného loďstva, směřovaly na severozápad do prostoru, kde číhala 5. bojová divize a pancéřový křižník ASAMA.

Nastupující soumrak snížil viditelnost, ale přesto ASAMA zahájil boj, načež Jamada nařídil obrat na severovýchod a HAŠIDATE, MACUŠIMA i ČINJEN na nepřítele pálily z děl na pravém boku. Rusové střelbu opětovali a sloupce vody zvedající se nebezpečně blízko jeho lodí, přiměly Jamadu přestřelku po zhruba 40 minutách přerušit a ústupem na sever uvolnit ruským kolosům plavební trasu k Port Arturu. Byl nejvyšší čas, neboť na ČINJEN dopadly 2 těžké projektily, které sice nezpůsobily vážnější škody, ale přesto musel půltucet mužů vyhledat lékařské ošetření.

Image
Činjen

Během noci se 5. bojové divizi kontakt s nepřítelem navázat nepodařilo, takže po rozednění odplula k ostrovu Round, v jehož blízkosti spatřili bitevní lodě PERESVĚT, POLTAVA a POBĚDA spěchající k Port Arturu, a protože radiotelegrafické spojení selhalo, vyslal Jamada k Tógóovi s důležitou zprávou MACUŠIMU, a sám se s HAŠIDATE a ČINJENEM vydal hlídkovat do prostoru mezi Encounter Rock a pobřežím Liao-tungu.

Třebaže Rusové v bitvě u Šan-tungu neztratili žádnou loď, byla Tichooceánská eskadra citelně oslabena, jelikož řada plavidel se po setmění od Uchtomského oddělila a zamířila k neutrálním přístavům, kde byla internována do konce války (54). Za těchto podmínek nebylo na další pokus o průlom do Vladivostoku ani pomyšlení a ruské lodě zůstaly zablokované v Port Arturu.

Nyní se jedním z úkolů 5. bojové divize stala podpora Nogiho 3. armády útočící za obrovských ztrát na nepřátelská opevnění, ale ČINJEN se ostřelování ruských pozic neúčastnil a většinou křižoval před přístavem jako součást uskupení provádějícího blokádu a kryjícího minolovná plavidla. To posádku možná uchránilo od dalších ztrát, protože Rusové byli mistry minové války (55) a během podzimu 1904 tato zbraň připravila 3. flotilu mj. o jednotky SAIJEN a HAIJEN, což znamená, že z větších exčínských lodí, zůstal ve službě toliko ČINJEN. I on měl namále; velitelství Tichoceánské se 3. listopadu doslechlo, že kotví v zátoce Tung-kchou, načež v noci vyplula na moře parní torpédová barkasa s úkolem obrněnec zničit. Rusům se však do cesty připletly torpédoborce AKEBONÓ a OBORÓ, na něž vyslali dvě špatně zamířená torpéda, načež se vrátili na základnu.

Image
Poškozená bitevní loď Sevastopol v zálivu Bílého vlka

Počátkem prosince tragedie Tichooceánské eskadry vrcholila; po dobytí Vysoké hory potápěli Japonci ruské lodě na vnitřní rejdě přesnou palbou 280mm houfnic a bylo zřejmé, že pád Port Arturu se neúprosně blíží. Za této situace dostal kapitán 1. stupně Essen souhlas od kontradmirála Virena vyvést bitevní loď SEVASTOPOL na vnější rejdu a pokusit se prorazit do některého neutrálního přístavu. Obrněnec doprovázený dělovém člunem OTVAŽNYJ a několika torpédoborci, se 9. prosince přesunul do zálivu Bílého vlka, kde námořníci spustili protitorpédové sítě a kolem trupu položili improvizované trámové uzávěry. Zároveň probíhalo posilování pobřežního dělostřelectva a na SEVASTOPOL se vracela výzbroj a námořníci odvelení v uplynulých měsících na břeh k posílení pozemní obrany.

Jenomže Japonci Essenův plán překazili. Tógó pověřil Imaie zničením nepřátelského obrněnce, a proto se ČINJEN přesunul k zálivu Bílého vlka a natěšená posádka se začala připravovat na splnění důležitého úkolu. 305mm děla SEVASTOPOLU budila náležitý respekt, takže k jeho potopení určili několik oddílů torpédovek. První tři útoky můžeme označit za průzkum bojem, takže teprve počínaje nocí z 12. na 13. prosince, začal Imai organizovat hromadné ataky. Hladinu zálivu noc co noc křižovaly paprsky pátracích reflektorů, posádka ČINJENU poslouchala dunění dělostřelecké palby a nespokojený Imai dostával každé ráno hlášení o poškozených, ba i potopených torpédovkách, a pohled na roztrhaná těla na palubách zle pošramocených lodí, nesváděl k přílišnému optimismu.

Image
Obrněnec Činjen

Plýtvání drahými torpédo skončilo teprve v noci z 15. na 16. prosince, kdy dva „úhoři“ vypuštění z torpédovek KASASAGI a HAJABUSA pronikly už notně poničenými ochrannými sítěmi a jejich exploze vyrvala v levém boku obrněnce velké otvory, takže Essen nechal SEVASTOPOL usadit na mělčině (56). Banzai! Cena za jeho poškození však byla vysoká, neboť Země vycházejícího slunce přišla o 2 torpédovky a 35 mužů.

Port Arturu kapituloval 2. ledna 1905 a posádky japonských válečných lodí slavily velké vítězství, třebaže jim radost kalilo vědomí, že na Dálný východ směřuje tzv. 2. Tichooceánská eskadra pod vedením viceadmirála Z. Rožestvenského, se kterou se budou muset dříve či později utkat (56). Proto Tógó většinu jednotek včetně ČINJENU stáhl do domovských přístavů, aby si námořníci odpočinuli a loděnice provedly důkladné opravy a údržbu.

Kataoka znovu převzal velení nad 5. bojovou divizí a na jaře 1905 prováděl dálkovou blokádu Vladivostoku a střežil vody u ostrova Cušima před eventuálním výpadem vladivostockého oddílu (57), při kteréžto službě zadržel MACUŠIMA britský parník EASTRY vezoucí 4000 tun uhlí. V květnu už 2. Tichooceánská brázdila hladinu Východočínského moře a novináři na celém světě řešili zapeklitou otázku, kterou plavební trasu Rožestenskij zvolí. Tógó byl správně přesvědčen, že jeho protivník se pokusí prorazit Korejským průlivem, takže soustředil hlavní síly Spojeného loďstva v korejském přístavu Mozampo a vyslal na moře průzkumné lodě k zachycení nepřátel.

Image
Křižník Hašidate

Většina 3. flotily tehdy kotvila v zátoce Ozaki na ostrově Cušima. 5. bojovou divizi, kromě vlajkové ICUKUŠIMY, stále tvořily MACUŠIMA, HAŠIDATE a ČINJEN, doplněné avisem JAÉJAMA. Posádky byly v pohotovosti a u radiotelegrafických aparátů se držela nepřetržitá služba. 27. května 1905 ve 4:30 zahlédla hlídka na pomocném křižníku ŠINANÓ MARU Rožestvenského lodě a brzy už se éterem nesla dlouho očekávaná zpráva. 2. Tichooceánská byla odhalena a Tógó kolem ní začal stahovat sítě, ze kterých nebylo úniku.

Kataoka vydal rozkaz k vyplutí přibližně v 5. hod. Jeho 3 křižníky a ČINJEN zvedly kotvy a plnou parou směřovaly do prostoru, kudy se k Cušimskému průlivu prodíral nepřítel. Zpočátku udržovaly jihozápadní kurs a krátce před 10. hod. se z mlhy vynořily temné siluety ruských lodí plujících ve dvou kolonách směrem na severovýchod. 5. bojová divize přešla na paralelní kurs a spojila se s chráněnými křižníky kontradmirála Š. Dewy (3. bojová divize), přičemž pochopitelně neunikla pozornosti nepřátel. Ruské štábní dějiny se podivují proč Rožestvenskij tyto slabé a izolované síly nenapadl a lze souhlasit, že zejména pomalé Kataokovy jednotky představovaly snadnou kořist: „První úspěch mohl být na jeho straně a to by znamenalo mnoho.“

Image
Dílenská loď Kamčatka

Rožestvenskij pouze nařídil natočit dělové věže k nepříteli, takže Kataoka mohl v klidu ohlásit jeho pozici Tógóovi a v 10:35 zmizet z dohledu. První salvy pro Rusko věru tragické bitvy se ozvaly teprve v 11:45, když 2. Tichooceánská zahnala Dewovy křižníky, ale souboj hlavních sil začal až krátce po 14. hod. Kataoka se do tohoto gigantického zápolení nezapojil; jeho divize však kolem 16. hod podpořila lodě bojujících s oddílem křižníků kontradmirála O. Enkvista kryjícího transportní plavidla. Jako první začal střílet na distanci 8000 m ICUKUŠIMA a později se přidaly ostatní lodě. Jenomže Enkvistovi přispěchaly na pomoc bitevní lodě třídy BORODINO, které propluly mezi útočníky a ruskými křižníky, načež Kataoka, poté co byl v 17:15 poškozen MACUŠIMA, zavelel k ústupu na severovýchod (58 ).

V souboji s majestátními obrněnci staří vysloužilci nemohli obstát, a proto se jejich hlavní úlohou stalo „dobíjení raněných“. Palba japonských bitevních lodí zdemolovala Rožestvenského vlajkový KŇAZ SUVOROV natolik, že vybočil z bojové sestavy a pomalu se sunul vstříc nevyhnutelné zkáze. Po 18. hod. k němu přirazil torpédoborec BUJNYJ, na nějž se nalodil vážně zraněný admirál a členové jeho štábu, načež si hořící a téměř bezbranný obrněnec s dílenskou lodí KAMČATKA, vzaly na mušku Kataokovy lodě podporované křižníky 4. a 6. divize. Palba vedená na distanci 6-20 kabelů (1200-1400 m) nedokázala bitevní loď zničit, takže Kataoka boj po půl hodině zastavil a poslal do útoku 11. oddíl torpédovek, který jej potopil, a krátce na to se převrhla a klesla ke dnu i rozstřílená KAMČATKA.

Image
Činjen v létě 1905

Následně dostala 5. bojová divize rozkaz odplout k ostrovu Dažalet, takže zamířila na sever, přičemž na HAŠIDATE dopadly 2 projektily, které zranily 7 námořníků. Bojiště zahalila temnota, ale občasné detonace torpéd dokazovaly, že bitva ještě neskončila a přeživší ruské lodě se pokoušejí probít do Vladivostoku. Kolem 5. hod. se ze tmy poblíž Dažaletu nakrátko vynořily siluety dvou jednotek (59), ale k boji nedošlo. Noční útoky zahnaly Enkvistův oddíl na útěk (60) a po rozednění se Japonským mořem probíjelo pouze několik osamělých lodí a uskupení kontradmirála Něbogatova tvořené bitevními loděmi OREL a IMPERATOR NIKOLAJ I, pobřežními obrněnci ADMIRAL SENJAVIN a GENERAL-ADMIRAL APRAKSIN, které doprovázel chráněný křižník IZUMRUD.

Japonci jeho formaci spatřili krátce po východu slunce a několik odřadů včetně 5. bojové divize zahájilo štvanici ukončenou v 10:34 krátkým ostřelováním, načež Něbogatov kapituloval a válečné andrejevské vlajky na stěžních nahradily japonské zástavy. Ve 4. hod. odpoledne se 5. bojové divizi ještě připletl do cesty pancéřový křižník DMITRIJ DONSKOJ, ale na jeho záhubě se už pomalé Kataokovy lodě nepodílely.

Nejslavnější vítězství v dějinách Císařského námořnictva definitivně rozhodlo rusko-japonskou válku a Petrohrad inicioval mírová jednání. Tehdy došlo k reorganizaci loďstva a ČINJEN přeřadili do nové 4. flotily vedené viceadmirálem Dewou. ČINJEN a kořistní obrněnce IKI, MIŠIMA a OKINOŠIMA (61) tvořily 7. bojovou divizi v jejíž sestavě nejprve střežily plavební komunikace v Korejském průlivu a později se staly součástí silného uskupení zajišťujícího výsadek 13. armády na Sachalinu.

Image
Kotva z obrněnce Čchen-jüen vrácená Číně

Tou dobou už v americkém Portsmouthu probíhala mírová jednání završená 5. září 1905. Země vycházejícího slunce, kromě několika hospodářských výhod, získala nadvládu na Koreou, jižní polovinu Sachalinu a poloostrov Liao-tung. Mezi válečné zisky patřily i ruské lodě potopené v Port Arturu a Čemulpchu, které vítězové po vyzvednutí a zalátání průrazů odtáhli k důkladné rekonstrukci do Japonska. Jako improvizovaný remorkér posloužil i ČINJEN, jenž odvlekl či doprovodil 4 jednotky: bitevní lodě RETVIZAN a POBĚDA a křižníky BAJAN a PALLADA.

Zařazení kořistních lodí do Císařského námořnictva znamenalo degradaci ČINJENU na pobřežní obrněnec 1. třídy, v kteréžto úloze však pro něj neměli uplatnění, takže jej od r. 1908 využívali jako školní loď. 1. dubna 1911 jej vyškrtli ze seznamu válečných lodí, ale veterán ještě posloužil jako cílová loď a jeho barvitou kariéru završily zkušební střelby nového pancéřového křižníku KURAMA (62), jehož sekundární artilerie (ráže 203 mm) trup zdemolovala natolik, že jej 6. dubna 1912 prodali do starého železa. Sešrotování proběhlo v Jokohamě, ale několik dělostřeleckých granátů, kotvu a kotevní řetěz sejmuli a umístili ve svatyni Munaka (?) na území prefektury Okajama, velitelská věž zůstala v Kobé (63) a některé lodní součásti šetrní Japonci využili při stavbě civilních parníků.

Epilog

Imperiální kurs nastolený Tokiem koncem 19. století přivedl Japonsko v létě 1945 k totální porážce, takže po Zemi vycházejícího slunce poprvé v historii dupali cizí vojáci a spojenecká okupační správa v Nipponu zavedla nové pořádky. O svá práva se přihlásila i čínská vláda, načež Japonci museli svému odvěkému rivalovi vydat někdejší válečné trofeje, které jsou dnes k vidění v Pekingu a Čching-tau.

Image
Replika obrněnce Ťing-jüen zakotvená ve Wej-haj-weji

Vládcové současné Číny se však s touto skrovnou upomínkou na jednu ze svých nejslavnějších lodí nespokojili; tou dobou již byl admirál Ťing součástí zdejšího hrdinského panteonu, takže - nehledě na náklady 50 milionů jüanů - objednali počátkem 21. století věrnou repliku jeho vlajkové lodě (včetně palubních torpédovek a primární a sekundární artilerie) v měřítku 1:1! Znovuzrozený ŤING-JÜEN spustili na vodu 13. září 2004 a 16. dubna následujícího roku jej odvlekli do Wej-haj-weje, kde slouží jako turistická atrakce a plovoucí muzeu, přičemž návštěvníci mohou zavítat nejenom do stísněných prostorů barbet s 305mm děly a honosného admirálského apartmá, ale je jim zpřístupněn i chrám hrdinů čínsko-japonské války, kde na ně shlíží podobizny Ťing Džu-čchanga a dalších slavných postav čínských námořních dějin.

Poznámky:
(1) Německé válečné loďstvo tehdy podléhalo velení pozemních sil a teprve v r. 1888 jmenovali do jeho čela admirála A. von Montze.
(2) Jádro jeho sil tvořily v bitvě u Fu-čou pancéřové křižníky DUGUAY-TROUIN, LA GALISSONNIÉRE a TRIOMPHANTE.
(3) Z důvodů úspory nákladů ČCH-JÜAN pojištěn nebyl.
(4) Byla např. uzavřena smlouva o proplutí Suezským kanálem.
(5) Podle Pastuchova bylo už v dubnu 1883 schváleno, že posádku ŤING-JÜEN bude tvořit 248 Němců, a Kiseljev uvádí, že ČCH-JÜAN obsluhovalo 180 mužů..
(6) Pastuchov tvrdí, že ČCHEN-JÜEN převzali 28. října a ŤING-JÜEN 29. října 1885.
(7) Katastrofálně pro Jižní loďstvo skončila zejména bitva u Fu-čou svedená 23. srpna 1884, ve které admirál Courbet rozdrtil eskadru stejnojmenné provincie.
(8 ) Neuvážená invaze stála Nippon zhruba 500 mrtvých.
(9) Ruský vyslanec v Pekingu byl téhož mínění a doporučoval vyslal Tichooceánskou eskadru na přátelskou návštěvu Tiencinu.
(10) Byl dokončen v r. 1890, k vyčerpání vody sloužila parní čerpadla a jeho rozměry byly 116,5 x 24,5 m.
(11) Např. Pastuchov tvrdí, že šlo o tajnou akci naplánovanou japonským generálním štábem.
(12) Ve skutečnosti se v pozdějších letech konaly pouze sporadicky.
(13) Silné čínské loďstvo bylo jedním z důvodů proč Španělé v r. 1887 schválili námořní program v hodnotě 230 miliónů peset zahrnující mj. stavbu šesti pancéřových křižníků.
(14) Severní loďstvo tehdy zaujímalo osmé místo na světě za Velkou Británií, Francií, Ruskem, Německem, Itálií, Rakousko-Uherskem a Španělskem, což znamená, že v žebříčku námořních mocností předstihlo např. Nizozemsko, Brazílii a USA.
(15) Od té doby už nebude založen žádný obrněnec ani křižník.
(16) Odborně způsobilý a jazykově vybavený Liu údajně často odporoval i admirálu Ťingovi, kterého v jeho očích hendikepovalo nedostatečné námořní vzdělání.
(17) Silné loďstvo naproti tomu začalo v devadesátých letech budovat Japonsko, které v r. 1893 objednalo dvě moderní bitevní lodě ve Velké Británii.
(18 ) Je zajímavé, že do Číny se jakýmsi řízením osudu v r. 1892 dostalo i námořní dělo ráže 47 mm z plzeňské škodovky.
(19) Tento problém byl o to palčivější, že čínské obrněnce a největší křižníky vesměs nesly nanejvýš 2 děla ráže 150 či 152 mm.
(20) Křižníky třídy ČHAO-JUNG zase měly pouze původní munici starou 13 let.
(21) Jenom paroplavební společnost Nippon Júsen Kaiša provozovala flotilu 50 parníků.
(22) Z čínských křižníků se pro korzárské operace hodily pouze dva chráněné křižníky třídy ČCHING-JÜEN dosahující nominální rychlosti 18 uzlů a doplavby 6000 námořních mil, takže Severní loďstvo by muselo k útokům na nepřátelské konvoje vyplouvat jako celek.
(23) H. Wilson cituje jednoho nejmenovaného zahraničního poradce, jenž o Ťingovi prohlásil: „O námořní problematice neví nic; je to jenom mandarín, kterého Li dosadil na palubu lodě.“
(24) Údajně měl být nahrazen odborně způsobilým velitelem křižníku ČCH-JÜEN Fang Paj-čchienem, čímž by byl oslaben Li Hung-čchangův vliv na Severní loďstvo.
(25) Transportní parníky vyplouvaly z Hirošimy.
(26) McGiffin to okomentoval těmito slovy: „Nebudeme je potřebovat, neboť pokud budeme potopení, Japonci nám nepomohou stejně jako my jim.“
(27) Walczyk uvádí, že jedna torpédovka zůstala na palubě ČCHEN-JÜENU ještě při kapitulaci Wej-haj-weje, kde se jí zmocnili Japonci (sloužila jako č. 28 až do r. 1901), kdežto ostatní tři byly vážně poškozeny.
(28 ) Jiné zdroje uvádějí mírně odlišné složení odřadu.
(29) Wilson píše, že Číňané spatřili protivníka mnohem dříve, protože jejich kotvící lodě vydávaly méně kouře.
(30) Pokud nepočítáme PING-JÜEN disponovali Číňané 24 děly ráží 210, 254 a 305 mm, z nichž 22 mohlo pálit směrem vpřed.
(31) Nezpůsobila to jejich nízká rychlost, ale pozdní odkotvení.
(32) McGiffin uvádí 12:20, ale jednotlivé zdroje se v tomto bodě značně rozcházejí, což je pravděpodobně způsobeno hlavně rozdílem mezi čínským a japonským časem.
(33) Bolnych píše, že Ťing utrpěl buďto otřes mozku nebo nervový šok a Crawford tvrdí, že ve své kajutě zůstal až do konce bitvy.
(34) Při útěku uvízl na mělčině a 18. září jej zničili Japonci.
(35) McGiffin píše, že ani jeden z těchto chlapíků bitvu nepřežil.
(36) Olender s odvoláním na soudobé japonské zdroje uvádí, že 18 (!) těžce zraněných námořníků později zemřelo, čímž se ztráty na Itoóvě vlajkové lodi vyšplhaly na 53 osob.
(37) Všechny trhavé granáty už spotřebovali a průbojné byly proti lehce pancéřovaným japonským křižníkům neúčinné.
(38 ) Stenzel uvádí že nejsilnější probitý pancíř měl sílu 76mm a Walczyk udává 120 mm.
(39) McGiffin se ze zranění nikdy nezotavil a v r. 1897 spáchal sebevraždu v pouhých 37 letech.
(40) Nominálně měl každý obrněnec přepravovat 200 granátů ráže 305 mm.
(41) Japonci se už při průlomu na Ja-lu kromě obrovského množství munice zmocnili 78 děl a 4395 pušek a nyní jim padly do rukou i zbraně z pevností v Ta-lienu (mj. 8 děl ráže 240 mm a 4 ráže 210 mm).
(42) Olender uvádí, že k tomu došlo až 19. listopadu.
(43) O způsobu jeho smrti koluje několik verzí: utopení, otrava jedem a zastřelení.
(44) Výtlak 2200 tun, rychlost 15 uzlů, výzbroj 2 x 210mm, 8 x 120mm.
(45) Olender uvádí, že čtyři muži padli a další čtyři byli zranění.
(46) O dvou úspěšných torpédových útocích na ŤING-JÜEN píše např. Olender, ale většina zdrojů uvádí pouze jeden.
(47) Vypálilo jej čínské dělo ukořistěné v uplynulých dnech Japonci.
(48 ) Podle jiné verze se zastřelil.
(49) Během jednání o míru na něj 24. března v Šimonoseki provedli atentát členové militantní organizace Rudý drak, ale Li, zasažený kulkou do obličeji, se brzy zotavil.
(50) Pastuchov tvrdí, že ke změně výzbroje došla až v Japonsku a Balakin s Bělovem jí datují až do r. 1901.
(51) Podle dochovaných fotografií je znovu „kryly“ původní kopule.
(52) Např. SAIJEN zadržel už 6. února poblíž Pusanu parník JEKATĚRINOSLAV.
(53) M. Jelínek uvádí zásah do kasematy, ale další zdroje, včetně ruských a japonských štábních dějin, to nepotvrzují.
(54) Z větších jednotek takto Tichooceánská přišla o bitevní loď CESAREVIČ a křižníky ASKOLD a DIANA.
(55) Už v květnu 1904 se na minách potopily bitevní lodě JAŠIMA a HACUSE.
(56) SEVASTOPOL však zničený nebyl a posádka brzy provedla nejnutnější opravy. Po kapitulaci Port Arturu jej pomocný parník SIVUČ odvlekl na hlubokou vodu, kde jej potopili otevřením kingstonů.
(56) V prosinci 1904 kotvila u Madagaskaru.
(57) Ve Vladivostoku měli Rusové pancéřové křižníky ROSSIJA a GROMOBOJ a chráněný křižník BOGATYR.
(58 ) Na MACUŠIMĚ poškodil zásah granátem střední ráže kormidlo a zranil 1 muže, pročež se neovladatelná loď oddělila od zbytku divize, ke které se připojila teprve tehdy, až Kataoka zamířil k ostrovu Dažalet.
(59) Byly to křižník SVĚTLANA a torpédoborec BYSTRYJ.
(60) Chráněné křižníky OLEG, AVRORA a ŽUMČUG se později nechaly internovat v Manile.
(61) Bývalé ruské IMPERATOR NIKOLAJ I, ADMIRAL SENJAVIN a GENERAL-ADMIRAL APRAKSIN.
(62) Japonci tyto jednotky označovali za bitevní křižníky.
(63) Koncem druhé světové války byla zničená při americkém náletu.

Použité zdroje:
Балакин С.: Триумфаторы Цусимы ; Броненосцы японского флота. Moskva 2013.
Белов А.: Броненосцы Японии. Petrohrad 1998.
Белов А.: Крейсера типа Мацусима. Vydalo nakladatelství ИСТФЛОТ 2005.
Больных А.: Линкоры в бою. Moskva 2010.
Jelínek. M.: Port Artur; Rusko-japonská válka 1904-1905 (2,3). Vydalo nakladatelství Akcent 2011-2012.
Kolektiv autorů: Описание военных действий на море в 37-38 гг. Мейдзи (1) Moskva 2004.
Kolektiv autorů: Руско-японская война 1904-1905 гг. (1,2,3,4,7); Работа исторической комисии по описанию действий флота в войну 1904-1905 гг. при Морском Генеральном Штабе. Petrohrad 1912-1917.
Válečné lodě minulosti (1). Vydalo nakladatelství Kanon 2015.
Kovařík J.: Cušima; poslední bitva rusko-japonské války na moři. Vydalo nakladatelství Akcent 2012.
Скрицкий Н.: 100 великих адмиралов. Vydalo nakladatelství Вече 2011.
Сулига С.: Корабли Русско-японской войны (2); Японский флот. Vydalo nakladatelství Аскольд 1993.
Olender P.: Sino-Japanesse Naval War 1894-1895. Vydalo nakladatelství MMPBooks 2014.
Вильсон Х.: Броненосцы в бою; Борьба на Востоке в 1894-95 годах. Petrohrad 2000.
Wrigh R.: The Chinese Steam Navy 1862-1945. Vydalo nakladatelství Chatham Publishing 2001.
Арсенал-Коллекция 2013/10/11/7/6, 2014/6.
Морская Кампания 2010/8/3/6, 2012/2,2011/6.
Okrety Wojenne nr 3 specjalny (1999).
Okrety Wojenne 2013/1, 2015/6..
Morze Statki i Okrety 2013/1.
http://samlib.ru/n/nikitin_d_n/tingruchang.shtml
http://militera.lib.ru/h/stenzel/index.html
http://baike.baidu.com/subview/18473/9202526.htm
http://www.navyandmarine.org/ondeck/1894YaluBattle.htm
http://sinojapanesewar.com/
http://www.wikipedia.org/
http://www.360doc.com/content/13/1222/13/13301775_339223708.shtml
http://sns.oeeee.com/article-823-1.html
http://tsushima.su/forums/viewforum.php?id=63
http://60-250-180-26.hinet-ip.hinet.net/theme/theme-02/02-index.html

_________________
Quod licet Iovi, non licet bovi.



Naposledy upravil jarl dne 2/10/2016, 23:25, celkově upraveno 1 krát
Kozoroh Pohlaví:Muž Tygr OfflineOsobní galerie uživatele jarlZobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 22/4/2016, 19:51  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

No, pane jo, ty sis s tím teda dal práci. Mě by z toho čínskýho mňoukání asi hráblo. Už takhle mám problém se v tom jenom vyznat - a to to jenom čtu.

Ale abych jen neplácal prázdnou slámu, dám sem obrázky opravdu prvních asijskejch obrněnců, resp. (na svou dobu) moderních bitevních lodí ovlivněných Evropou či v ní přímo vyrobených (korejský želví lodě jsou asi jiná kapitola). Kdo ty lodě pozná, vyhrává zlatýho bludišťáka. Mr. Green

Anebo ne, nebudu nikoho trápit. Mr. Green Na první fotce je replika japonské galeony Datum Maru z počátku 17. století, na níž v r. 1614 dorazilo do mexického Acapulca japonské poselstvo a navázalo styky se španělskou korunou. Na druhé je japonská pancéřová loď Kókecu, původně konfederační Stonewall.

Image

Image


  
jarl
Obergefreiter


Věk: 44
Založen: 29. 11. 2011
Příspěvky: 1005
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic
17715.18 Sigidolar

czechrepublic.gif
PříspěvekZaslal: 22/4/2016, 23:07  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Hezké obrázky. Kótecu bych podle toho vyvýšeného předolodí poznal, ale tuto kolorovanou fotografii vidím poprvé.

_________________
Quod licet Iovi, non licet bovi.

Kozoroh Pohlaví:Muž Tygr OfflineOsobní galerie uživatele jarlZobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
jarl
Obergefreiter


Věk: 44
Založen: 29. 11. 2011
Příspěvky: 1005
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic
17715.18 Sigidolar

czechrepublic.gif
PříspěvekZaslal: 25/4/2016, 15:28  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Přidám ještě nějaké obrázky:

Image
Bitva u ústí řeky Ja-lu

Image
Přístav Lü-šun

_________________
Quod licet Iovi, non licet bovi.

Kozoroh Pohlaví:Muž Tygr OfflineOsobní galerie uživatele jarlZobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Zobrazit příspěvky z předchozích:      
Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma

Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory


Časy uváděny v GMT + 1 hodina

Board Security

58286 blokovaných útoků
Powered by phpBB2 Plus, phpBB Styles and Kostenloses Forum based on phpBB © 2001/6 phpBB Group :: FI Theme :: Mody a Credit

[ Time: 0.8538s ][ Queries: 19 (0.2436s) ][ Debug on ]