Obsah fóra Portál Vojna.net Portal
 FAQ  •  Hledat  •  Možnosti  •  Uživatelské skupiny  •  Registrace  •  Profil  •  Soukromé zprávy  •  Přihlášení
Kalendář 
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma

Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma
Autor Zpráva
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 26/11/2007, 10:14  Předmět:  Guadalcanal 2. - Invaze Odpovědět s citátemDolůNahoru

Guadalcanal 2. - Invaze


Zatímco se americko - australská invazní flotila přes veškeré minule popsané problémy přece jen jakž takž přichystala k akci, japonské posádky na Guadalcanalu a Tulagi vůbec netušily, že by mohly být ohroženy jinak než nějakým tím náletem. Japonská rozvědka v tomto ohledu totálně zklamala. Ani blížící se svaz nebyl nijak zaregistrován, ironií osudu je, že letecký průzkum této oblasti měla na starost právě hydroplánová jednotka z Gavutu a Tanambogo poblíž Tulagi. Jak je možné, že 75 lodí nebylo spatřeno až do té doby než začalo předinvazní ostřelování? Nečekanému a dokonalému utajení částečně napomohlo i špatné počasí, které těsně před invazí bylo, a které zapříčinilo, že japonských průzkumných letadel vzlétlo jen pár. Ale to nebyla až taková náhoda, jak by se na první pohled mohlo zdát. Právě podle předpovědi počasí totiž lišák Turner naplánoval osu postupu invazního svazu. A jak to na dopravních lodích vypadalo? To popsal zpravodaj International News Service Richard Tregaskis takto:
Když jsem se přiblížil ke své lodi, byl jsem šokován. Byla to zastaralá špinavá hrůza s černým, špinavým trupem a rezavými skvrnami na bocích. V kajutě plukovníka Hunta se nacházela jedna železná palanda, dvě otlučené židle a stůl. S plukovníkem jsme hovořili o lodi a jeho jednotce. „Je to tady špinavé,“ řekl. „Nemáme dostatek vody, abychom to mohli vyčistit. Mí muži jsou také pěkně zanedbaní. Vypadají jako cikáni. Ale myslím si, že se budou rvát jako lvi.“
Dále Tregaskis popisoval morálku mužstva.
Odpoledne jsem pozoroval skupinku mari?áků, kteří si na palubě čistili a seřizovali minomety a lehké kulomety. Někteří muži si brousili bajonety a vskutku se tato činnost zdála být oblíbenou zábavou na celé lodi. Viděl jsem jednoho chlapíka jak si opatrně brousí obrovský nůž. Ostatní byli zaměstnáni čištěním pušek a samopalů. Někteří chlapci si sami vyrobili takzvané zabijáky (plátěné pytlíky s olověnými kuličkami) pro boj zblízka.
„Je pravda, že si Japonci barví obličej našedo, vedle úst se natřou červeně a předstíraj smrt, dokud se k nim člověk nepřiblíží?“, zeptal se mě jeden chlapík. ?ekl jsem, že nevím. „No, jestli to tak dělaj, tak je nejdřív zapíchnu.“

7. srpna 1942 ráno invazní loďstvo dosáhlo Guadalcanalu a Tulagi. Kolem čtvrt na sedm zahájily válečné lodi ostřelování pobřeží, zapojily se i bombardéry z letadlových lodí Enterprise, Saratoga a Wasp. Hydroplánová základna na ostrůvcích Gavutu a Tanambogo byla okamžitě rozbita na padrť. O hodinu později přišla zpráva z Tulagi: „Vylodění úspěšné, odpor žádný.“ Stalo se to, v co nikdo ani nedoufal. Japonská obrana - pokud tam kdy vůbec existovala v nějaké koordinované formě - byla zcela překvapena, dezorientována a paralyzována. O další hodinu později vyběhli námořní pěšáci z 1. a 3. praporu 5. pluku na pláže Guadalcanalu. Také zde nenarazili na odpor, protože posádka v panice utekla do hor. Ani nestihla dojíst snídani. Logicky se naskýtá otázka, proč se vždy houževnatí japonští vojáci nebránili. Inu to proto, že tam skoro žádní houževnatí vojáci nebyli. Většina z 2 200 přítomných Japonců byli příslušníci pracovních jednotek, které byly navíc částečně tvořené korejskými nádeníky. To ale námořní pěšáci netušili a v obavě z nějaké léčky postupovali velice pomalu.
Tregaskis popsal invazi takto:
Klouzali jsme skrz úzkou štěrbinu mezi Guadalcanalem a ostrovem Savo. Téměř jsme proplouvali kolem japonských pobřežních baterií (ty tam však nikdy nebyly - pozn. D), ale nikdo ani nevystřelil. „Nemohu tomu uvěřit,“ řekl mi jeden poručík. „Divil bych se, že by Japonci mohli být tak hloupí. Buď jsou tak pitomí, nebo je to past.“ Když jsme však vplouvali do zálivu, nedělo se nic, co by naznačovalo, že jde o past. Nebyly žádné známky palby z pobřeží, ani nepřátelské letadlo.
Náhle jsem z můstku zahlédl jasný žlutozelený záblesk, přicházející z šedého obrysu křižníku po našem pravoboku. Granáty opisovaly na obloze červené oblouky a dopadávaly na tmavé pobřeží Guadalcanalu, v těch místech bylo vidět jasné záblesky.

Přestože Japonci nekladli vylodění žádný odpor, postup do vnitrozemí byl doslova hlemýždí. Mezitím na pobřeží pokračovalo vylodění, a to tak usilovně, že během dopoledne byly pláže Guadalcanalu zcela zavaleny válečným materiálem. Zavládl chaos. Potraviny se válely mezi sudy s benzínem, zdravotnický materiál mezi municí. Mezi tím zmatkem se všelijak poflakovali mari?áci, kteří se vylodili později a čekali na rozkazy k dalšímu postupu. Zatímco vyloďovací party nevěděly, kam dřív skočit, vojáci z bojových jednotek si krátili dlouhou chvíli roztloukáním kokosů, jiní si šli zaplavat a jiní se jen tak váleli na plážích.
Večer se však útočné prapory většinou zakopaly v plánovaných postaveních a druhý den obsadily nedostavěné letiště, kde ukořistily značné (a později velice vítané) množství zásob. Ztráty na Guadalcanalu prozatím nebyly žádné. Sice hned ráno byla na pláži zbudována ošetřovna, ale jediné zranění, které tam bylo ten den ošetřeno, byla pořezaná dla? jednoho nešiky, který se pokoušel rozbít kokosový ořech mačetou.
Na Tulagi se mezitím Japonci zmohli na obranu. Bylo jich tam asi 250 a byli to dobře vycvičení a odhodlaní vojáci z jokohamské letecké skupiny. Velel jim kapitán Hasik Mijazaki. Proti nim byl nasazen prapor raiders a také 2. prapor 5. pluku. Raiders dostáli své pověsti dobře vycvičených vojáků, s bojem počítali a rychle postupovali do vnitrozemí. Tam narazili na odpor, nejprve v bývalé čínské čtvrti, a pak také v prostoru bývalého kriketového hřiště. Okolo tohoto hřiště se zvedaly kopce plné jeskyní, které tvořily jakýsi přírodní amfiteátr, a ten byl pro obránce dobrým místem. Večer se postup raiders zastavil a vojáci zaujali obranu - očekával se noční protiútok. Ten pochopitelně přišel a nebyl jen jeden, ale hned čtyři. Při jednom z nich byla jedna z rot obklíčena, ale nakonec byl k ránu zbytek Japonců zahnán zpět do úkrytů. O zuřivosti nočního boje svědčí třeba příklad vojína Johna Ahrense, kterého ráno našli umírajícího v jeho okopu. Ahrens měl dvakrát prostřelenou hruď a tři rány bajonetem. Na něm ležel mrtvý japonský seržant a přes něj mrtvý japonský důstojník. Okolo Ahrensova okopu leželo třináct těl mrtvých japonských vojáků…
Ráno chtěli raiders vyčistit prostor okolo kriketového hřiště. To ale nebylo nijak snadné. Japonci, kteří přežili noční řež, se ukryli v jeskyních, kterým neublížily ani nálety letadel ani palba lodních děl. Plamenomety, bazuky ani tanky raiders na Tulagi neměli. S řešením přišel dělostřelec Agnus Gauss. Celé dopoledne vyráběl improvizované tyčové nálože, a pak začal jednat. Dva muži s náloží kryti kulometnou palbou před sebe házeli kouřové granáty, a postupovali vpřed. A když se k nějaké jeskyni přiblížili, znamenalo to obvykle pro její osazenstvo rychlý odchod do svatyně Jasukuni. Večer hlásil plukovník Rupertus Vandegriftovi konec boje na Tulagi, i když ještě několik dní se po ostrově pohybovali nepříjemní snajpři. Ztráty na americké straně byly 155 mrtvých a raněných, Japonci padli s výjimkou jednoho zajatce všichni.
Nejtvrdší boje se překvapivě odehrály na malých ostrůvcích Tanambogo a Gavutu přilehlých k Tulagi. Přestože byly útočící jednotky v průběhu bojů posíleny a podporovány několika lehkými tanky a námořním i leteckým bombardováním, boje tam trvaly celé tři dny. A to je větší Gavutu jen dvanáct hektarů velký! Pohřbeno nakonec bylo šest set Japonců, desítky dalších byly zasypány v jeskyních. Zajat nebyl nikdo. Americké ztráty činily 295 mrtvých a raněných.
No a ještě se podíváme, co se dělo v japonských štábech. Japonské velení v Rabaulu a Tokiu se o invazi dozvědělo těsně předtím než padl první výstřel. Vysílačka v Tulagi hlásila „velké množství lodí neznámého počtu a typů“. Brzy nato přišlo další hlášení: „Přesila nepřátelských sil, budeme k smrti hájit svá postavení a modlit se za věčné vítězství.“ Pak vysílačka dostala zásah od lehkého křižníku San Juan a zmlkla navždy.
Zatímco japonské armádní velení zpočátku nereagovalo vůbec, námořnictvo naopak jednalo rychle. Bylo to proto, že místní posádky (prozatím) spadaly právě pod námořnictvo, ale věc měla i druhou stranu mince. Armádu akce námořnictva vůbec nezajímaly a naopak. Koordinace mezi těmito ozbrojenými složkami byla velice řídká a problematická. Protože tato „dvoukolejnost“ byla pro japonské síly přímo příslovečná a budu na ni určitě narážet i v budoucnu, pokusím se stručně vysvětlit, proč tomu tak bylo. Určitá rivalita mezi armádou a námořnictvem existuje snad v každém státě, který tyto složky má, ale nikde nenabyla ani zdaleka tak obludných rozměrů, jako v Japonsku. Důvody musíme hledat až někde v dávném středověku. Japonsku sice formálně vládl císař, ale fakticky byla země rozdělena mezi několik samurajských klanů, které mezi sebou po celá staletí zápasily o moc. Dělo se tak až do roku 1867, kdy zahájil císař Meidži soustavu reforem, které vytrhly Japonsko ze středověku a přenesly je do moderní doby. A to byl konec žabomyších rodových válek. Nicméně jestliže samurajské klany chtěly přežít i v nových časech, něčím se zkrátka zabývat musely. Některé se vrhly na podnikání (např. rodiny Micubiši nebo Micui), synkové z jiných klanů hledali kariéru v armádě a jejich prastará konkurence zase zakotvila v námořnictvu. A protože japonská kultura a společnost je do značné míry založena na tradičních rodinných hodnotách, je jen pochopitelné, že nová doba vzájemnou nenávist jen otupila. Zkrátka a dobře: generálové a admirálové si házeli klacky pod nohy jen proto, že už jejich pradědečci si pižlali hlavy.
Ale zpět: Když se ozvalo z Tulagi první hlášení o nepřátelské flotile, nařídil kontradmirál Sadajoši Jamada - velitel 25. letecké armády - vzdušný průzkum. Po druhém radiogramu, kdy už bylo jasné, že nejde o nějaký jednorázový úder, ale o regulérní invazi, se okamžitě ozval sám admirál Jamamoto a nařídil okamžitý útok všemi dostupnými leteckými a námořními silami. O útoku hladinových plavidel povím příště, teď se budu věnovat letectvu.
V Rabaulu se po obdržení Jamamotova rozkazu strhl poprask. Byly odvolány běžné denní operace nad Novou Guineou a štábní důstojníci řešili podrobnosti útoku na nový cíl. A to nebyla žádná legrace. Vždyť z Rabaulu to je nad Guadalcanal a zpět 900 kilometrů a na takovou vzdálenost (nad mořem) nebyla ještě nikdy v dějinách žádná letecká operace vedena. Proto byly k misi vybrány jen nejzkušenější posádky. Již v 8:30 vzlétlo 27 bombardérů betty vyzbrojených bombami s doprovodem 18 stíhaček. Při přeletu nad Bouganvillovým ostrovem formaci zpozoroval coastwatcher - bývalý plantážník - Mason a okamžitě informoval spojenecké velení. Protože do předpokládaného příletu scházelo několik hodin, mohla se invazní flotila na nálet připravit. Dopravní lodi přerušily vykládku materiálu a s bojovými plavidly zaujaly obrannou pozici.
Japonský svaz byl napaden stíhací ochranou nad ostrovem Savo, asi třicet kilometrů od místa vykládky. Téměř všechny bombardéry byly sestřeleny, poškozen byl jen torpédoborec Mugford. Ale ztráty měly i wildcaty. Odpoledne hlásil Mason další nálet, tentokrát to bylo šestnáct střemhlavých bombardérů bez doprovodu. A byla to opět katastrofa. Žádný zásah se nezdařil, tři bombardéry byly sestřeleny a šesti došel při zpáteční cestě benzín (nezachránil se nikdo). Druhý den z Rabaulu vzlétlo 31 bombardérů se stíhacím doprovodem. Opět byly zpozorovány nad Bouganvillovým ostrovem, informaci tentokrát poslal coastwatcher Jack Read. Opět byly vyslány wildcaty nad ostrov Savo, ale Japonci překvapili nízkým letem a podařilo se jim proklouznout. Tím si ale moc nepomohli, protože je přivítala těžká lodní protiletadlová palba, která většinu útočníků sestřelila. Jeden pilot hořícího bombardéru dobře věděl, že během daleké cesty zpět nemá šanci přežít a střemhlav se zřítil na dopravní loď George F. Elliot, kde způsobil požár, který se nepodařilo zvládnout. Loď hořela ještě v noci a posloužila jako orientační bod pro japonské křižníky, které už byly na cestě. Další bombardér poškodil torpédoborec Jarvis. Ten se odploužil na dalekou cestu do oprav v Sydney. Tam však nikdy nedoplul - zmizel beze stopy. Teprve po válce se ukázalo, že byl o dva dny později potopen japonskými letadly. Z posádky téměř tři sta mužů se nezachránil nikdo.
Přes všechny nedostatky - především ve velení a koordinaci - se tedy dá říci, že první útočná obojživelná operace v Pacifiku dopadla díky absolutní japonské nepřipravenosti docela dobře. Odpor na souši byl relativně brzy zlomen, útoky ze vzduchu se podařilo za cenu ztráty 21 letadel jakž takž eliminovat. Ale optimismus nebyl vůbec na místě. Na moři se totiž děly věci, které pro Spojence dopadly dost špatně…

Poznámka: Tregaskisovy vzpomínky jsem sice citoval doslovně, ale z pochopitelných důvodů jsem je poněkud zkrátil.

Pokračování zde: http://www.vojna.net/portal/viewtopic.php?t=317

Hlavní zdroje:
Miloš Hubáček, Vítězství v Pacifiku, Mladá fronta, 1999
Samuel B. Griffith, Bitva o Guadalcanal, Paseka, 2001
Alan Schom, Americký orel proti vycházejícímu slunci, Jota, 2005
Aleš Skřivan, Pád Nipponu, Mladá fronta, 1990
Richard Tregaskis, Bitva o Guadalcanal (válečný deník), Votobia, 1997
Edwin P. Hoyt, Guadalcanal, Beta, 2001
Edwin P. Hoyt, Slyšte, slyšte, Oldag, 2000
Edwin P. Hoyt, Americké ponorky ve válce, Beta, 2001
a dále samozřejmě nějaký ty webovky.

Invaze na Guadalcanal ještě zdaleka nebyla tak propagandisticky zpracovaná, jak to bylo běžné později. Pokud vím, tak "normální" novináři tam byli jen dva, filmař žádný (ale možná se pletu). Tohle video je tedy údajně složeno z toho, co si mari?áci natočili svými kamerami pro své soukromé účely. Jedná se tedy o jakési "domácí video", bohužel doplněné komentářem.




Zleva Richard Tregaskis (1916 - 1973) a generál Vandegrift (1887 - 1973)


Image


Tulagi


Image


Image


Image


Tanambogo


Image


Invaze, čili "landing"


Image


Image


Vylodění proběhlo poblíž vesnice a ústí řeky Lunga, tzv Lungapointu. Takhle ta řeka vypadala v roce 2004


Image


Image


A takhle dnes vypadá přístav v Tulagi


Image




Naposledy upravil Destroyman dne 14/10/2009, 07:25, celkově upraveno 21 krát
  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 7/1/2008, 14:36  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

V roce 1943 byl v Hollywoodu natočen vlastenecko-propagandistický film Guadalcanal Diary. Dnes by se nám zdál asi úsměvný, ale není bez zajímavosti, že si v něm zahrál mladý Anthony Quinn. A proč to sem píšu? Protože takhle vypadala invaze na Guadalcanal ve fantazii filmařů.



Link


  
Morybundus
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 7/1/2008, 16:22  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

citace:
Japonci barví obličej na šedo, vedle úst se natřou červeně a předstíraj smrt

Ti japončíci byli opravdu koumáci Shocked ale článek dost dobrý jako vždy Wink


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 8/1/2008, 08:28  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Morybundus: Nééé, Japončíci si samozřejmě žádnej mejkap nedělali Laughing
Asi jsem to blbě napsal, tak to zkusím dovysvětlit. Tenhle blábol si o nich jen mari?áci mysleli , byla to jen jedna z mnoha fám, která vznikla z totálního nedostatku informací.
Uvedu třeba jeden malej příklad jak na tom ohledně informací byli: Když se vojáci dozvěděli o cíli svý cesty (Guadalcanal, Solomon Islands - Guadalcanal, Šalamounovo souostroví), tak si mysleli, že jedou k nějakýmu kanálu na jakémsi Šalamounově ostrově! Mr. Green


  
Zobrazit příspěvky z předchozích:      
Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma

Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory


Časy uváděny v GMT + 1 hodina

Board Security

75429 blokovaných útoků
Powered by phpBB2 Plus, phpBB Styles and Kostenloses Forum based on phpBB © 2001/6 phpBB Group :: FI Theme :: Mody a Credit

[ Time: 0.1878s ][ Queries: 19 (0.0300s) ][ Debug on ]