Obsah fóra Portál Vojna.net Portal
 FAQ  •  Hledat  •  Možnosti  •  Uživatelské skupiny  •  Registrace  •  Profil  •  Soukromé zprávy  •  Přihlášení
Kalendář 
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma

Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma
Autor Zpráva
hoblik
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 19/1/2008, 14:27  Předmět:  KV-2
19. 01. 2008
Odpovědět s citátemDolůNahoru

Lehký plovoucí T-37


První plovoucí tank na světě byl vypracován anglickou firmou „Vickkers-Armnstrong“ v roce 1930 – 1931. Tento stroj, který dostal označení „Vikkers-Karden-Lloyd“ (A4), je možné považovat za praotce všech následujících obojživelných tanků. Jeho plavbu umož?ovala malá hmotnost, žlabovitý trup a plováky z balsy. Tyto byly připevněné nad pásy. Karburátorový motor „Medous“ o výkonu 56 koní umož?oval dosažení maximální rychlosti 64 km/h a ve vodě dokázal stroj plavat rychlostí 9,7 km/h. Pohyb ve vodě byl realizován pomocí lodního šroubu.
Na základě zakoupeného anglického stroje v roce 1932 byl v SSSR sestaven zkušební plovoucí tank T-33. Tento tank vytvořil konstruktér N.A.Ginzburg a troj se celkem neodlišoval od anglického prototypu. Trup měl nýtovanou konstrukci a k jeho bokům se připev?ovaly plováky. V otáčející se věži, umístěné k levé straně, byl osazen kulomet DT. Věž se otáčela ručně s pomocí navařených rukojetí. Motor „Ford-AA“ byl umístěn podél pravého boku. Převodovka byla v přední části stroje. Při hmotnosti 3 tuny tank dosahoval rychlosti 45 km/h a plaval rychlostí 5 km/h. Podvozek byl uzavíratelný. Poslední pojezdová kola plnila funkci napínacích kol.
Následně za strojem T-33 byl v závodu č.37 v Čerkisově sestavili dva zkušební modely plovoucího tanku T-41. První měl velkou vzplývavost, ale byl příliš vysoký, měl nevracející se lodní šroub a špatnou řiditelnost ve vodě. Kormidlo totiž nebylo za lodním šroubem, ale na bocích. Na druhém modelu byly nedostatky částečně odstraněny, avšak díky následnému špatnému výběru tvaru trupu a nerovnoměrnému umístění těžiště se při pohybu ve vodě čelní část tanku potápěla.
V té době byl v Leningradu ve Zkušebním konstruktérském strojírenském závodě (OKMO) sestaven prototyp plovoucího tanku T-37. T-37 vyrazil na testy v červenci 1937. Jeho uspořádání bylo podobné tanku T-33 a obojživelnému vozidlu „Vickers-Carden-Loyd”. T-37 měl nýtovaný a svařovaný trup, zhotovený z obyčejné (ne pancéřované) oceli. Na střeše trupu byla k levému boku osazena věž a otáčelo se s ní ručně pomocí navařených madel. Výzbroj tanku tvořil 7,62 mm kulomet DT, usazený v kulovitém střelišti, které bylo namontováno v čelní plátu věže.
Automobilový karburátorový motor „Ford-AA“ o výkonu 40 koní, umístěný podélně, byl umístěn k pravému boku. Tento motor umožnil 2,85 tun těžkému stroji dosáhnout rychlosti do 35 km/h po silnici a 4 km/h ve vodě. Dojezd tanku činil 160 km.
Převodovka se skládala z hlavní lamely (obyčejně automobilového zavěšení), čtyřrychlostní převodové skříně, kardanové hřídele, hlavního pohonu, kuželovitého diferenciálu s čelisťovými brzdami zatáčecí mechanizmus).
Plavbu zajišťoval dvoulopatkový lodní šroub. Zatáčení ve vodě bylo realizováno pomocí kormidla, osazeného do proudu lodního šroubu. Pro odčerpání vody ze dna trupu sloužilo speciální čerpadlo.
Podvozek stroje byl zhotoven podle typu podvozků firmy „Krupp“, se kterým se sovětští inženýři seznámili během testů německých tanků v Kazani. Ve vztahu k jednomu boku se podvozek skládal ze dvou zdvojených vozíků, dvou opěrných kol, hnacího a napínacího kola.
Během továrních testů tanku T-37 bylo odhaleno velké množství nedostatků a nedodělků a další práce na T-37 byly proto na podzim 1932 přerušeny. Později byl tank T-37 odvezen a dán do šrotu.
Správa mechanizace a motorizace Rudé armády využila zkušeností z projektování strojů T-41 a T-37 a rozhodla o vývoji nového plovoucího tanku pro přijetí do výzbroje Rudé armády. Předpokládalo se, že stroj bude v dispozici shodný se strojem T-41, ale zavěšení bude použito z tanku T-37. Usnesením Sovětu práce a obrany SSSR ze dne 11.srpna 1932 (ještě před zhotovením zkušebního modelu!), byl do výzbroje Rudé armády přijat nový lehký plovoucí tank, jež obdržel označení T-37A.
Vývoj a organizace sériové výroby T-37A byla svěřena 2.závodu VATO (po vytvoření podniku Speciálního strojírenství na podzim 1932 se závod začal jmenovat č.37) v Moskvě. Sem byl také předán veškerý materiál o T-37 a také bylo z Anglie dodáno jedno obojživelné vozidlo “Vickers-Carden-Loyd”. Práce vedl hlavní konstruktér tanku T-41 N.N.Kozyrev.
Nehledě na již existující zkušenosti v závodě č.37 s výrobou tančíků T-27, rozvoj výroby tanku T-37A probíhal s velkými těžkostmi. Příčinou bylo to, že nový stroj byl složitější, než T-27 a možnosti závodu byly velmi omezené. Navíc roční výrobní plán pro plovoucí tanky v roce 1933, vydaný vedením „Specmaštrustu“, ukládal vyrobit 1200 strojů. Krom toho paralelně s výrobou tanků T-37A závod č.37 pokračoval ve výrobě tanků T-27 (podle plánu na rok 1933 měl závod zhotovit 504 strojů T-27, ale vyrobil jich 914 kusů), což vyvolávalo další problémy.
Vznikaly i problémy s výrobou pancéřových trupů T-37A v Podolském krakovacím elektrovozařském závodě (do této doby vyráběl jenom stroje T-27). Příčina byla ta, že trupy T-37A byly zhotovovány za pomocí zápustkového výkovku s následným cementováním. První zkušební verze tohoto trupu, zhotovená z obyčejné (nepancéřované) oceli, byla hotová dne 25.února 1933, ale zavést trup do sériové výroby se nepodařilo. Musely se zkusit jiné způsoby, například ohýbat pancéřové pláty na speciálních zařízeních, což vyžadovalo další čas a prostředky.
Toto všechno se samozřejmě odrazilo na plnění úkolů výroby T-37A v závodě č.37. Za první pololetí 1933 bylo zhotoveno celkem 30 tanků (z toho 12 typu T-41) namísto plánovaných 225 strojů. V této věci zástupce Národního komisaře obrany SSSR M.Tuchačevskij uvedl ve svém hlášení: „O průběhu plnění tankového programu za první pololetí 1933 následující:
příčiny neplnění plánu výroby T-37
- Podolský krakovací závod nedodal trupy
- Nepřipravenost mechanického procesu
- Dodání nekvalitního ocelového materiálu
…..Podolský krakovací závod. Plán na trupy T-27 zcela splněn. U T-37 dodán v průběhu prvního pololetí namísto plánovaných 250 strojů jenom jeden dobrý trup. Hlavní příčinou takovéhoto stavu je přechod na štampování a cementaci bez dostatečně velkých zkušeností a bez přípravy práce. Do budoucna je možné uvést, že závod si štampování osvojí. Další plnění plánu je závislé na dodávkách dobrého pancíře z Kulebakského závodu, který do května – června pancíř nedodával pro chybějící slitiny. Do budoucna tyto slitiny v závodě budou a závod začne dodávat pancéřové pláty
.“
Přesto výroba T-37A probíhala s velkými těžkostmi. Představitelé správy mechanizace a motorizace Rudé armády navštívili závod č.37 v polovině října 1933 a hlásili: „Ukončuje se předání první skupiny T-37, spolu s T-41 jde o 45 strojů. Na konci roku bude jistě nejméně 800 tanků“. Avšak prognózy byly optimistické – k 1.lednu 1934 zhotovil závod č.37 jenom 126 strojů T-37A (z toho 2 radiové). 7.ledna 1934 první sériové stroje T-37A spolu s T-41 byly předvedeny během vojenské přehlídky na Rudém Náměstí v Moskvě.
Ve zprávě o práci závodů Specmaštresta za rok 1933 o výrobě tanků v závodě č.37 bylo uvedeno následující: „Jako náhradu za z výroby staženého stroje T-27 má závod nový typ plovoucího stroje T-37, který svého předchůdce T-27 převyšuje jak ve složitosti, tak v náročnosti práce. Příčiny nesplnění plánu jsou následující:
- neexistence přesně rozpracovaného technologického procesu
- absolutní neexistence organizace výroby
- Nedostatečný stav výrobního plánování
- Špatné plánování
- Nesourodé dodávky polofabrikátů a jejich nízká kvalita. Dodávají kooperační závody
Neexistence pracovního systému v závodě přinutilo přistoupit k útočení, tj. k napjaté práci na konci měsíce, kvartálu a roku a naopak k absolutnímu klidu na začátku těchto období.
„(Jak příznačné ještě v nedávné době).
Stroje T-37A vyrobené v létě – podzim 1933 (v dobových dokumentech se také nazývaly „tanky první série“ nebo „prvního vydání“) se odlišovaly od pozdějších verzí. Boky trupu měli vyštampované ve vrchní části, ale chyběl na nich volný odrazový štítek na vrchním plátu a plováky nad pásy (místo nich byly osazeny ploché nadpásové police).
Všechny tanky první verze měly velké množství nedostatků a s velkými těžkostmi procházely vojenským příjmem. S uvážením jejich malé výrobní kvality vedení Správy motorizace a mechanizace Rudé armády přijalo rozhodnutí o „předání všech těchto strojů do školních jednotek pro přípravu posádek“.
V roce 1934 byla vedením Specmaštrestu přijata opatření pro zlepšení výroby plovoucích tanků: na závodě č.37 začala stavba dvou nových dílen, které byly vybaveny zahraničními výrobními stroji, několikrát se zvětšilo množství dělníků a inženýrů. Například v podnikových výkazech speciálního strojírenství za rok 1934 bylo o práci podniku č.37 uvedeno následující: „Absolutně neuspokojivé jak technické, tak i celkové vedení podniku na konci roku 1933 a na začátku roku 1934 dovolilo propad v 1 pololetí roku 1934…..
Výměna vedení závodu a vedení jednotlivých úseků za napjaté a tvrdé práce celého kolektivu, znamenala na začátku druhého pololetí přelom v práci a byla i hlavním faktorem splnění plánu.
V průběhu roku zakoušel závod velké těžkosti v zásobování ocelí, temperované litiny (pro zhotovováno pásových článků), chyběly trupy, motory, nápravy atd.
Nehledě na tyto nepříznivé podmínky, neexistenci plánovačů a přítomnosti chvatu na koncích plánovacích období, všem se v osvojování nové techniky podařil velký kus práce.
Za hlavní práce lze v této oblasti považovat:
- Jako motor stroje T-37A s novým bezplovákovým motorem konstrukce pracovníka Archarova je osazena hliníková hlava, zvyšující výkon o 20%. Jde o vylepšení motoru Ford při použití obyčejného paliva.
- Sériový stroj T-37A byl vybaven radiostanicí
- Pro nezávislost na dovozu kaučuku byla zhotovena kola s pogumováním z tuzemského kaučuku spojenecké výroby
“.
Závodem každý zhotovený tank T-37A ještě před předáním vojsku prošel dvěma testy. První byl prováděn bezprostředně v závodě (bez účasti představitelů vojenské přejímky) a probíhal na Čerkizovské přehradě, nedaleko od závodu. Cílem těchto testů bylo prověření hermetičnosti tankového trupu a sladěnosti jeho mechanizmů. Druhé testy probíhaly před vojenskými představiteli a byl to test přijímací a předávací. Pro to všechny tanky, doplněné do úplné bojové hmotnosti a s posádkou dvou lidí, absoluhovaly 25-ti kilometrovou cestu u moskevského Medvědího jezera. Zde proběhly plovací testy v trvání 30 minut a při jízdě v maximální rychlosti. Za tu dobu nesmělo trupem tanku proniknout více než 1,5 l vody, v opačném případě mohl být tank vojenskými představiteli vyřazen.
V průběhu sériové výroby byly do konstrukce tanku T-37A vneseny různé změny. Například nejdříve byl trup tanku vyráběn z pancíře silného 4-6-8 mm a od března 1934 se přešlo na pláty 4-6-87-10 mm, síla boků se zvýšila z 8 na 10 mm. Od začátku roku 1935 začal být na tancích T-37A využíván štampovaný zadní pancéřový plát (Byl ohýbán na speciální zařízení), přední plát věže se začal připev?ovat pomocí šroubů a nadpásové lavice se začaly dělat duté, bez korkových zátek (takové trupy se v dobových dokumentech nazývaly „bezplovákové“).
Během sériové výroby tanku T-37 byl tento vybavován dvěma typy trupů a věží – nýtovanými a svařovanými. První typ byl zhotovován Podolským krakovacím závodem a bal nejrozšířenější. Hermetičnost trupu při plavbě byla zabezpečována pytlovinou mezi pláty pancíře. Pytlovina byla napuštěná suříkem.
Svařované trupy byly vyráběny Ižorským závodem v Leningradu, ale objem výroby nebyl velký. Příčina byla ta, že Podolský krakovací závod v letech 1933 – 1935 nemohl zabezpečit zhotovení potřebného množství trupů pro sestavování tanků T-37A.
Pro likvidaci tohoto „hluchého místa“ve výrobě plovoucích tanků v roce 1934 přistoupil k výrobě pancéřových trupů Ižorský závod, který měl obrovskou výrobní základnu a zkušenosti s pracemi v této oblasti.
Avšak Ižorský závod byl i bez tohoto zatížen výrobou trupů pro stroje BT (BT-2, BT-5, BT-7), T-26, T-28 a obrněných automobilů (nepočítaje zakázky vojenské námořní flotily) a nezvládal plány výroby tanku T-37A. Například v dopise, zaslaném ředitelstvím závodu č.37 vedení Specmaštrestu v lednu 1936, bylo uvedeno: „Nesplnění plánu výroby tanku T-37A v roce 1935 pro NKVD vysvětlujeme absolutním nedostatkem trupů z Ižorského závodu v množství 30 kusů“.
Až v roce 1936, po provedené reorganizaci a zavedení nových výroben, mohl Podolský krakovací elektromontážní závod naplno zabezpečit plán výroby plovoucích tanků T-37A.
Společně se sériovými tanky byly od roku 1934 vyráběny a radiové tanky, vybavené radiostanicí 71-TK. Jak již bylo řečeno, první dva radiové stroje T-37A byly zhotoveny na podzim 1933 a účastnily se listopadové vojenské přehlídky na Rudém Náměstí. Měly rámovou anténu, osazenou na nadpásových lavicích. Vstup antény se nacházel za poklopem řidiče a s vedením po nadpásových plovácích byl přenesen ny vrchní část trupu. Pro ochranu antény během jízdy tanku v lese a v křoví byly v přední části plovákůosazeny spúeciální ochranné prvky ve formě tříúhelných rámů.
V létě 1935 proběhly u tanku T-37A (závodní číslo 4183) testy 4 válcového dieselového motoru „Perkins“ o výkonu 40,5 koní (několik takovýchto motorů bylo v roce 1934 zakoupeno v zahraničí pro provedení testů). Osazení motoru bylo provedeno v dílnách NIIBT polygonu. Do realizace montáže motoru do tanku se tento účastnil na nákladním automobilu GAZ-AA cesty Moskva – Tiflis – Moskva a poté prošel motor testy u Moskvy a v laboratořích NATI. Celkem měl motor při příchodu na polygon za sebou více než 10 000 kilometrů a byl již silně opotřeben. Následkem tohoto během testů motor téměř „netáhl“ na 4.rychlostní stupe? a často se porouchal.
Z rozhodnutí dělníků polygonu „srovnávací testy motorů Perkins, který absoluhoval 10 000 kilometrů a FORD-AA, který odjezdil 4000 kilometrů na sériovém T-37A, odhalily některé výhody na straně dieselu, ale tyto výhody nebyly dostatečné“.
Téměř paralelně s testy dieselu „Perkins“ probíhaly na polygonu další testy stejného motoru (úplně nového), který experimentální oddělení závodu č.37 osadilo do tanku T-37A. Provedení závodních testů ukázalo, že „Perkins“je pro T-37A zcela vhodný, přičemž inženýři navrhli zvýšit výkon motoru na 48 koní cestou zdvihu pístu z 85 na 90 mm. Při tom se byly vyřčené návrhy o osazení dieselů do sériových strojů. Ale pro neexistenci odpovídající výroby analogických motorů SSSR a pro problémy s jejich nákupem v zahraničí zůstalo pouze u otázek.
V roce 1935 v konstruktérské kanceláři závodu „Kompressor“ byl vyvinut komplet snímatelné chemické aparatury pro tanky T-37A. V závislosti na dopl?ování je bylo možné využít jako plamenomety nebo pro zadýmování. 21.května téhož roku proběhly na naučném chemickém polygonu testy tanku s touto aparaturou. Skládala se z nádrže o objemu 37 litrů, z láhve se stlačeným vzduchem o objemu 3 litry, zařízení pro přenos tlaku (reduktor, manometr), proudnice s gumovou hadicí, zápalné zařízení s hořákem a potrubí pro zadýmování. Hmotnost celé aparatury byla 89 kg. Při plné nádrži bylo možné provést 15 plamenometných výstřelů do vzdálenosti 25m.
Proudnice byla osazena na vrchním zkoseném pancéřovém čelním plátu napravo a díky kyvnému osazení byl úhel zamíření od –5°do +15° vertikálně a horizontálně 180°. Pro provedení výstřelu nebo zadýmování sloužil nožní pedál, jež obsluhoval velitel tanku.
Celá aparatura byla zhotovena snímatelně a mohla se osazovat na tanky T-37A a minimálními úpravami. Po provedení testů bylo zhotoveno 75 takových tanků (34 v roce 1935 a 41 v roce 1936). V dobových dokumentech byly tyto stroje označovány jako „T-37 chemický“. Avšak využití chemických T-37 nemělo dlouhého trvání. Již v roce 1938 – 1939 byla velká část aparatur z tanků sejmuta. Podle stavu k 1.dubnu 1941 bylo v Rudé armádě celkem 10 kusů T-37 chemických, z toho 4 se nacházely ve skladech.
Přibližně v roce 1934 začaly být vyvíjeny různé verze tanků T-37A jako tanku, který se vysazuje ze vzduchu. Takto bylo předpokládáno využití těchto strojů v sestavách vzdušných výsadkových jednotek pro obsazování různých objektů v protivníkově týlu. Doprava tanku měla být realizována cestou jejich zavěšení na podvozky bombardérů TB-3. Ve 30-tých letech bylo vypracováno velké množství různých druhů zavěšení, z nichž většina zůstala jenom ve zkušebních verzích. Jenom verze PG-12, vyvinutá v Experimentálním institutu NKTP pod vedením P.G.Gorochovského, byla využita pro dopravu několika tanků ze vzduchu. To bylo realizováno v průběhu Kyjevských manévrů v září 1935. Zavěšení PG-12 mělo speciální rychlokonektorové uzly, umož?ující oddělení tanku od letadla bez vystoupení posádky. Pro to měl u sebe navigátor speciální páku.
Existovala ještě jedna zajímavá práce pro výsadek tanku T-37A, kdy byly činěny pokusy shozu tanku do vody. Tyto testy byly provedeny v říjnu 1936 na Medvědích jezerech u Moskvy. Práce na projektování zavěšení a shazovacího mechanizmu vedl náčelník projektového a konstruktérského sektoru vědeckého a zkušební ho oddělení Vojenské akademie, vojenského inženýra III.stupně Ž.Kotina. Shoz tanku do jezera byl realizován z minimální možné výšky 15 – 20 m. Pro ochranu tanku při úderu o vodu byl pod dnem stroje namontován speciální opatření různých typů: dubová prkna, plachtová ochrana s borovými lištami a smrkový tlumič, uložený mezi plachtovým štítem a dnem tanku. Během testů byly provedeny tři shozy tanku T-37A s různými verzemi ochrany před dopadem. Nejlepší se ukázala být verze s se smrkovými tlumiči. Všechny tři tanky přesto utrpěly vážné škody na dně při úderu o hladinu a potopily se. Další pokusy na shazování T-37A byly proto přerušeny.
Na podvozku tanku T-37A byla rovněž vyvinuta samohybka SU-37 se 45 mm kanónem 20K, model 1932.
Celkem bylo za období 1932 – 1936 vyrobeno 1909 sériových a 643 radiových tanků T-37A. Bylo zhotoveno také 75 kusů chemických tanků (BCHM-4).

Poprvé byly plovoucí tanky nasazeny do boje v roce 1939 a to hned na několika různých bojištích. Jejich debutem byla účast v ozbrojeném konfliktu proti japonským vojskům na řece Khalkhin-Gol v květnu – září 1939. Zde, v podmínkách stepní krajiny, byly tyto stroje použity pouze pro činnost na suchu.
Na začátku konfliktu byly stroje v sestavě 11.tankové brigády 57.Zvláštního okruhu, dislokovaném v Mongolsku a šlo o 8 strojů T-37A. Tyto stroje byly poprvé využity v boji s japonským oddílem plukovníka Jamagata ve dnech 28 a 29.května 1939 a svou palbou tanky podporovaly pěchotu.
Na začátku července dorazila do oblasti konfliktu 82.střelecká divize, jejíž tankový prapor čítal 14 tanků T-26 a 14 tanků T-37A. V následných bojích byly tyto stroje aktivně využity pro podporu svých střeleckých jednotek. Celkem byly za období bojů u jezera Khalkhin-Gol ztráty strojů T-37A 17 strojů z celkových 25 (shořelé, definitivně zničené a odtažené ke generální opravě).
Je třeba dodat, že plovoucí tanky se v bojích neukázaly zrovna v dobré světle. Například ve služebních hlášeních, sestavených po boji s Japonci bylo k tomuto uvedeno následující: „Tanky T-37A se ukázaly býti nevhodné pro útok i obranu. Jsou pomalé, padají pásy a v písku se jezdit nemohou“.
V září 1939 se tanky T-37A a T-38 účastnily polského tažení. Zde operovaly zejména v sestavách tankových praporů střeleckých divizí. Například dne 17.září 1939 (den zahájení operace) bylo v sestavě vojsk Ukrajinského frontu 109 strojů T-37A a T-38 v tankových praporech sedmi střeleckých divizí a 4 stroje T-37A ve 38.tankové brigádě. Nehledě na to, že akce velkých měřítek nebyly v Polsku prováděny, ve dnech 20 – 22.září se plovoucí tanky účastnily střetů s polskými jednotkami v okolí města Cholm. Při tom byly ztraceny 3 stroje T-37A ze sestavy tankových praporů 45 a 367.střelecké divize. V závěrečné zprávě o činnosti tankových vojsk Rudé armády v Polsku bylo uvedeno následující: „Tanky T-38 jako výzvědné stroje neodpovídají svému určení. V průběhu celé operace nebyly lepší, než tanky T-26….. Tanky T-37A byly během přesunů často vyřazovány z provozu, průchodnost byla nízká a stroj zůstával pozadu za pěchotou“.
Ale asi nejmasovějšího a nejaktivnějšího nasazení se plovoucí tanky dočkaly v průběhu sovětsko – finské války. Ke dni 30.listopadu 1939 – momentu přechodu hranice s Finskem – bylo v tankových jednotkách Leningradského vojenského okruhu celkem 2347 tanků, z toho 435 strojů T-37A a T-28. To tvořilo 18,5% tankového parku. V průběhu bojů množství plovoucích tanků vzrůstalo díky jednotkám, které přicházely na frontu z vnitřních vojenských okruhů.
Je třeba dodat, že v průběhu sovětsko-finské zimní války stroje T-37A a T-38 byly využívány v sestavách tankových a výzvědných praporů střeleckých divizí a také v osmi zvláštních tankových praporech, zformovaných v prosinci 1939.
Plovoucí tanky byly využívány na všech frontových úsecích od Karelijské šíje po Murmansk, přičemž ve velmi těžkých podmínkách. Příčina byla ta, že zima 1939 – 1940 byla velmi krutá. Sněhová pokrývka dosahovala výšky 110 – 125 cm a teplota byla – 30°C (v lednu na některých frontových úsecích dosahovala až –40°C a méně). Těžkosti se prohlubovaly ještě tím, že veškerá krajina na bojových úsecích představovala lesnato – bažinatou oblast s velmi omezeným množstvím cest. Ty byly většinou nezpevněné. Proto během sovětsko-finské války bylo hlavním způsobem využití strojů T-37A a T-38 ochrana štábů a velitelských stanovišť, delegační funkce a doprovod kolon při přesunech. Ale na jednotlivých úsecích byly tyto stroje využívány pro podporu pěchoty a pro rozvědku a byly dobré. Přičemž na začátku války měly tyto tanky jasný úkol – překonávání vodních překážek.
Celkově stroje T-37A a T-38 prokázaly v bojích nízkou spolehlivost. Trup byl narušen již od výbuchů protipěchotních min, pancíř byl probíjen palbou protitankových pušek, výzbroj se ukázala býti málo účinná. Motor tanků měl malý výkon, následkem čehož prudce klesala pohyblivost stroje ve složitých podmínkách, přilnavost byla slabá. Průchodnost byla za podmínek hlubokého sněhu malá. V některých jednotkách byly na pásové články navařeny kolíky, zhotovené z různého materiálu. Tam, kde taková možnost neexistovala, obraceli naruby (hřeby nahoru) od dvou do osmi článků. Všechny tyto úpravy zvyšovaly průchodnost tanků.
Na začátku Velké vlastenecké války byly plovoucí tanky zejména ve zvláštních výzvědných praporech střeleckých divizí. Ale jek je patrné z dokumentů, obrněná technika byla daleko ne v každém z nich. Tam, kde plovoucí tanky měly, tak jejich stav byl většinou žalostný. Vždyť v té době většina tanků T-37A a T-38 byla v provozu již několik let a technika byla zcela opotřebována. Například podle stavu k 15.září 1940 bylo z 1185 strojů T-38, nacházejících se v Rudé armádě, 402 (34%) zralých na generální opravu. Co se týká T-37A, tak tam byla situace ještě horší. Z 2405 strojů vyžadovalo opravy 906 strojů, což bylo 40%. Za devět měsíců, které uběhly do začátku války, již zmínky nejsou. K těmto číslům je třeba přidat tanky, které potřebovaly průběžnou opravu a jejichž množství kolidovalo mezi 40 a 60%. Takový byl tedy v červnu 1941 technický stav tanků T-37A a T-38 – velmi špatný.
Hlavní množství plovoucích tanků T-37A a T-38 bylo ztraceno v prvním měsíci Velké vlastenecké války, aniž by se setkaly s nepřítelem. Posádky tanky opouštěly nebo vyhazovaly do vzduchu pro neopravitelné závady. Pro velké ztráty T-37A a T-38 musely být tyto využívány jako pozemní stroje. Také byly využívány jako nepohyblivé palebné pozice na předním okraji obrany a pro protiútoky proti protivníkovým skupinkám, které byly vysazeny do týla. Je samozřejmé, že při tom byly velké ztráty. Jenom v několika případech, při správném využití, se těmto slabým strojům podařilo efektivně podporovat pěchotu.
Na jaře 1942 bylo strojů T-37A a T-38 velmi málo. Celkem dlouho – do konce roku 1943 – byly stroje T-37A a T-38 využívány Leningradským frontem. Zde, v podmínkách blokády, nevedly aktivní bojovou činnost a byla možnost oprav v leningradských závodech. Pro malou bojovou hodnotu byly plovoucí tanky využívány zejména pro plnění druhořadých úkolů. Například na základě pokynu Vojenského sovětu Leningradského frontu č.001225 ze dne 3.září 1942 byly zformovány tři tankové roty po 10 strojích T-37A a T-38 pro ochranu a obranu leteckých posádek 38.bombardovacího leteckého oddílu (Ozerko), 50.bombardovacího leteckého oddílu (Smolnaja) a 8.letecké základny Baltické flotily.
Mimo to byla na Leningradském frontu provedena jedna ze dvou operací (za celou válku – druhá byla provedena v roce 1944 na Karelské frontě), ve které byly plovoucí tanky využity pro překonání vodní překážky a obsazení předmostí na protilehlém břehu. O tom je tedy třeba povědět podrobněji.
Na začátku září 1942 Něvská operační skupina Leningradského frontu dostala za úkol silami 86, 46, 70.střelecké divize a 11.střelecké brigády překročit řeku Něva a v oblasti něvské Dubrovky prolomit protivníkovu obranu a navázat spojení s 8.armádou. V součinnosti s ní měla být zlikvidována Sinjavská protivníkova skupina. Pro splnění tohoto úkolu byla vojska Něvské operační skupiny posílena 48, 86.střeleckou divizí (tanky T-34, KV, T-26 a BT (BT-2, BT-5, BT-7)) a zvláštním praporem lehkých tanků.
Poslední byl zformován dne 14.srpna 1942 ze strojů T-37A a T-38, opravených v leningradských závodech a převzatých z rozpuštěných výzvědných praporů armád Leningradského frontu. Celkem bylo v v praporu 29 tanků T-37A a T-38, avšak šlo o silně opotřebované stroje a k použití ve vodě zcela nevhodné. Krom toho ode dne formování do 7.září se prapor nacházel na výchozích pozicích v sestavě 55.armády a plnil úkol – posílení střeleckých divizí palbou z místa. Protože chyběl čas na organizaci jednotek a štábu zvláštního lehkého tankového praporu, obsluha byla k ovládání tanků slabě připravena a to ještě na suchu. O ovládání tanku ve vodě neměli ani páru. Někteří velitelé navíc vůbec neuměli střílet z tankového kulometu.
Proto bylo před zahájením operace s personálem zvláštního lehkého tankového praporu provedeno speciální cvičení: plavby posádek na jediném tanku – 2x, v sestavě čety – 2x, a v sestavě roty 1x. Krom toho všechny posádky prošly přípravou střelby z kulometu DT a v řízení tanku. Společně s těmito veliteli probíhal rozbor krajiny pro výběr optimálních přesunových cest.
Prapor lehkých tanků byl připojen k 70.střelecké divizi. ?eka Něva dosahovala v předpokládaném místě přepravy šířky 400 m s příkrými břehy a tokem 1m/sec. Všechna místa na levém břehu, vhodná pro výjezd tanků z vody, byla Němci patřičně zastřílena. Přepravu přes řeku proto bylo nutné provést v noci.
Operace pro překročení Něvy byla zahájena v noci 26.září 1942. V prvním sledu jela rota zvláštního lehkého tankového praporu počtu 10 strojů. Ve 4 hodiny 30 minut sjela rota k vodě a při tom se jeden porouchal a dvou dalších při manévrování spadly pásy. (později byly stroje evakuovány do týla). Zbylých sedm strojů vjelo do Něvy a namířilo si to k levému břehu. Němci po zpozorování přepravy osvítili řeku světlicemi a zahájili silnou dělostřeleckou, minometnou a kulometnou palbu proti sovětským tankům.Jeden tank T-38 po ujetí 70 metrů najel na nějaký předmět a potopil se. Ke dny šly ještě další tři protivníkem zasažené stroje. Ke druhému břehu se nakonec tedy dostaly jenom tři tanky. Alem jenom pro to, že pěchota 70.střelecké divize se zdržela s přepravou, byly všechny tři stroje brzy zlikvidovány. Jejich posádky se pokusily přeplavat zpět na pravý břeh, ale ve vodě byli protivníkem zastřeleni a utopili se.
V průběhu následujících čtyř nocí se sovětské pěchotě podařilo přeplavat na druhý břeh Něvy a obsadit tam nevelké předmostí. Spolu s pěchotou se podařilo přepravit i 29 tanků, z toho 16 T-37A a T-38 (9 strojů T-26 a 1 stroj BT-2 byly přepraveny na trajektu). Na nástupním prostoru se tanky okamžitě postavily na pozice pro jejich využití jako nepohyblivých palebných bodů a byly zakopány. Ale pro otevřenou krajinu, silnou dělostřeleckou palbu a díky bombardování ze vzduchu bylo k 5.říjnu 25 tanků zničeno. Posádky zničených tanků se chovaly jako pěchota a při tom projevili hrdinství. Například večer dne 5.října se skupině Němců podařilo probít se do týla jednotek, které se bránily na předmostí. Skupina tankistů vzala dvě bedny granátů, zasypala jimi Němce a boj se poté změnil v boj zblízka. Při tom řidič Bajda zapíchl nožem německého důstojníka a soudruh Rožkov zabil několik Němců bubínkovým revolverem.
V zhledem k neúspěchu Něvské operační skupiny dorazil dne 6.října 1942 rozkaz – přepravit na levý břeh zachované tanky a tankisty. Ale z pěti zachovalých tanků se v té době podařilo vyvézt pouze jeden T-26. Po těchto bojích byl prapor lehkých tanků rozpuštěn. Jeho ztráty činily 23 strojů z 29 a zbylých 6 strojů bylo vyřazeno pro technické závady.
Plovoucí tanky T-37A a T-38 nejdéle operovaly na Karelské frontě. Zde v září 1941, z lidí a materiálu rozpuštěných jednotek výzvědných praporů střeleckých divizí, byly z rozkazu Vojenského sovětu frontu vytvořeny externí obrněné oddíly. Tyto oddíly vstoupily pod velení operačních skupin frontu – Murmanský, Kandalakšský, Kemský a Medvežogorský. Celkem bylo v sestavách těchto skupin 38 tanků T-37A a T-38. To již není žádná malá síla, ještě když uvážíme, že v té době bylo na Karelském frontu jenom 34 tanků (3 stroje T-28, 17 strojů BT, 6 strojů T-26 a 8 strojů CHT-133), 20 tančíků T-27 a 44 obrněných automobilů.
O činnosti těchto skupin je zmínka ve zprávě o činnosti tankových jednotek Karelské fronty za rok 1941: „Obrněné oddíly nic neuměly, s výjimkou obrněného oddílu Kemské operační skupiny, který se účastnil bojů v Kestěnekém směru v sestavě 88.střelecké divize v období od 1 do 25.listopadu 1941. Tanky T-37 a T-38byly využívány špatně, jako nepohyblivé palebné body na předním okraji obrany a pro protiútoky proti jednotlivý protivníkovým skupinám, které se dostal do našeho týla. V průběhu bojů ztratil oddíl 7 strojů T-37 a T-38; tanky zůstaly na území protivníka, neboť cesta do týla byla protivníkem přerušena.
K 19.prosinci 1941byly obrněné oddíly:
Obrněný oddíl Murmanské operační skupiny – 6 strojů T-37 a T-38, z toho dva v opravě, 12 strojů BA-10.
Obrněný oddíl Kandalakšské operační skupiny – 6 strojů T-37 a T-38, z toho jeden v opravě, 9 strojů BA-10
Obrněný oddíl Kemské operační skupiny – 5 strojů T-37 a T-38, všechny vyžadují opravy, 9 strojů BA-10 a 4 stroje BA-20.
Tanková rota v sestavě praporu štábní ochrany Karelského frontu měla 14 strojů T-37 a T-38
.“
Dále se tanky ve spojení se stabilizací frontové linie téměř do roku 1944 bojových akcí neúčastnily.
V létě 1944 všechny zbylé provozuschopné stroje T-37A a T-38 a také stroje předané z Leningradského frontu, byly svedeny do 92.zvláštního tankového pluku. Během přípravy k útoku v Karelii přijalo frontové velení rozhodnutí využít je pro přepravu přes řeku Svyr a obsazení předmostí s cílem zajištění přepravy zbylých vojsk. Tato operace byla druhou epizodou, ve které byly plovoucí tanky využity pro překonání vodní překážky. Společně s 92.tankovým plukem, majícího ke dni 18.července 1944 40 strojů T-37A a T-38, měl spolupracovat 275.zvláštní motorizovaný prapor zvláštního určení, čítající 100 plovoucích automobilů FORD GRA z americké produkce.
19.července 1944 92.tankový pluk a 275.zvláštním motorizovaný prapor vyrazili do oblasti vyčkávacích pozic a na konci dne 20.července se jednotky soustředily jižně od Lodjějnovo Pole. ?eka Svir měla v tomto místě šířku od 250 do 400 metrů a hloubku 5 – 6,5 metrů. Tok byl 0,4 m/s. Na přípravu operace měli tankisté celkem jeden den. Za tu dobu byl jednotkami proveden průzkum krajiny, byly připraveny výchozí pozice pro techniku, byly vybrány příjezdové cesty k řece a vjezdy do vody. Současně byla provedena prohlídka břehu veliteli a řidiči tanků a plovoucích automobilů.
Operace byla zahájena ráno dne 21.července 1944. Počátku přepravy přes řeku Svir předcházela silná dělostřelecká příprava, trvající 3 hodiny 20 minut. Za 30 – 40 minut po ukončení dělostřelecké palby zaujal 92.tankový pluk výchozí pozice. Na břeh současně dorazily 338, 339 a 378.gardové těžké samohybné dělostřelecké pluky (63 strojů ISU-152). Tanky a plovoucí automobily s výsadky samopalníků a ženistů zahájily přepravu ještě před koncem dělostřelecké přípravy. Při střelbě z kulometů za jízdy stroje rychle dosáhly protilehlého břehu. Za podpory palby těžkých samohybek, které střílely přímím zamířením na DZOTy a protivníkovi palebné body, překonaly plovoucí tanky záterasy z ostnatého drátu zahájily boje v hloubi obsazeného předmostí., tří linie okopů a za podpory výsadku z plovoucích automobilů
Silná dělostřelecká příprava a překvapivost útoku plovoucích tanků a automobilů neumožnily protivníkovi využít všechny palebné prostředky a zabezpečila rychlé obsazení pravého břehu řeky Svir na frontě 4 kilometry. 92.tankový pluk při tom ztratil celkem 5 strojů. Později, během přepravy střeleckých jednotek a rozšiřování předmostí, večer dne 23.července byla na pravý břeh řeky přepravena tanková brigáda, tankový pluk a čtyři samohybné dělostřelecké pluky, které zajistily rozšíření průlomu.
Operace pro překročení řeky Svir byla poslední epizodou účasti plovoucích tanků ve Velké vlastenecké válce.
V některých školních tankových jednotkách byly tanky T-37A a T-38 využívány do konce války. Informací o využití sovětských plovoucích tanků v armádách dalších států je poskrovnu. Jediným strojem, který byl exportován, byl jeden tank T-37A, prodaný do Turecka v roce 1934 spolu se sérií T-26. Sovětská vláda počítala se sérií plovoucích tanků, ale po testech T-37A Turci od nákupu upustili.
Zbylé tanky se do dalších států dostaly jako kořist. V roce 1940poměrně velké množství tanků T-37A padlo do rukou Finům v průběhu sovětsko-finské války. Po opravách v závodě ve Varkause byly včleněny do sestavy finského tankového praporu, který měl ke dni 31.května 1941 29 strojů T-37A. K 1.červenci 1943 byly všechny tyto stroje vyřazeny z provozu pro silné opotřebení.
V roce 1940jeden ukořistěný tank T-37A předali Finové švédským dobrovolníkům, kteří v průběhu sovětsko-finské války bojovali proti jednotkám Rudé armády v Kemském směru. Krátkou dobu byl tento tank využíván ve Vojenské pěchotní škole nedaleko Stockholmu.
Mimo Finů a Švédů využívaly ukořistěné stroje T-37A ještě Maďaři a Rumuni. Je známo, že k 1.září 1942 bylo v rumunské armádě 19 strojů T-37A.
Ve velmi malém množství byla ukořistěné tanky využívány v jednotkách Wehrmachtu. Složily zejména pro ochranu týlu, ale někdy byly včleněny jako externí stroje do sestav výzvědných praporů pěchotních divizí.


Hmotnost – 3,2 tun
Posádka – 2 lidé
Délka - 3,73 m
Šířka – 1,94 m
Výška – 1,84 m
Světlost – 0,3m
Pancéřování – 30 mm
Motor – GAZ-AA
Výkon – 40 koní
Výzbroj – 7,62 mm kulomet DT
Bojová zásoba – 2142 patron
Maximální rychlost na silnici – 40 km/h
Maximální rychlost ve vodě – 6 km/h
Dojezd na silnici – 185 km
Dojezd na cestě – 100 km

Image

Image
Image
T-37 přistává do vody z bombardéru TB-3. Moskevská oblast, jezero Medvazhji, 1936

Image
Příslušníci 6.Německé armády si prohlížejí lehký tank T-37, opuštěný sovětskou posádkou vzhledem k nějakému poškození. Červenec 1941

Image
Lehký plovoucí tank T-37A zničený německými pěšáky. Tank patřil do sestavy 172.zvláštního průzkumného praporu 142.pěší divize. Severní front, 23.armáda, červenec 1941

Image
T-37A mod. 1935 vybavený radiostanicí. Pohled zleva

Image
Finští vojáci si zkoušejí ukořistěný tank T-37A ze 177.samostatného průzkumného praporu 122.pěší divize, 1939.

T-26
KV
T-27




Naposledy upravil hoblik dne 21/1/2009, 10:34, celkově upraveno 1 krát
  
private_joker
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 19/1/2008, 15:11  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

diky za výborný článok!!! je to fakt krásny stroj myslím že z neho musel ísť fakt strach
Image


  
Morybundus
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 19/1/2008, 15:36  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Ta věž musela jít vidět až do Paříže Laughing krásně viditelný stroj pro německé Pancery Smile Wink


  
hoblik
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 19/1/2008, 16:52  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Vidět ho mohli. Ale vzhledem k pancéřování KV-2 to mohlo bejt posádce ukradený. Kolik KV-2 bylo zlikvidováno přímým zásahem a posádka při tom zahynula?


  
Morybundus
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 19/1/2008, 16:57  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Tak to netuším zeptám se raději tebe Hoblais Wink Wink


  
hoblik
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 21/1/2008, 09:13  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Abych se přiznal, tak to také netuším, ale mnoho jich nebylo. Většina posádek bojovala dokud byla munice, pak tank vyhodila do vzduchu a zdrhla.


  
Morybundus
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 21/1/2008, 21:10  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Dost výstižné Smile Smile vystřílet střelivo a pak zdrhnout Smile
Třeba takový Michael Wittman opustil tank jedině když byl nepojízdný a to se stejně pro něho vrátil a odtáhl ho sebou pryč Cool


  
hoblik
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 21/1/2008, 21:26  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Ono odtáhnout KV-2 zapadlý v bahně a mít za zadkem Němce, to asi moc nešlo. Rusové navíc v počátku války neměli ani čím by ten tank odtáhli.
KV-2 šlo zastavit vlastně protiletadlovým kanónem 88 mm s přímým zamířením. Jenomže než tenhle kanón ukotvili a zamířil, tak už nebyl.
Dalším a nejrozšířenějším způsobem likvidace bylo najetí na minu nabo střelba na pásy. Jinak nic moc.


  
Morybundus
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 21/1/2008, 21:40  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Máš pravdu Rusákum o nějaký tank nešlo když jich měli mraky,ale Němci ti už si tak vyskakovat nemohli.
Hoblíku koho to máš na tom obrázku u svého jména Question Question Question Pokud to není tajemství Wink Wink


  
hoblik
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 21/1/2008, 21:59  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Jmenuje se Otto Ville Kusinen a jeho osoba se vztahuje k sovětsko-finské Zimní válce. Jelikož si okrajově dávám dohromady i toto téma, tak o ěwm někdy nějaké to slovo tratím.


  
hoblik
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 21/1/2008, 22:05  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Abych to neodkládal. Je to svým způsobem pěkný haj.... Tedy alespo? z našeho pohledu. V té době asi bojoval za své přesvědčení.
Propagoval bolševismus a byl jedním z lidí, kteří rozpoutali finskou občanskou válku. Po napadení Finska SSSR se postavil na stranu Stalina a založil "budoucí loutkovou vládu". Po neúspěšné válce zůstal v SSSR a byl významným politickým činitelem. Toť asi tak nějak stručně.


  
Morybundus
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 22/1/2008, 17:10  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Tak děkuji já myslel že to byl nějaký kapelmaister Smile Wink


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 16/6/2008, 13:34  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Tak ještě pár fotek...

Image

Image

Image


  
wanike
Momentálně zabanován
Gefreiter



Založen: 25. 01. 2021
Příspěvky: 1408

225.00 Sigidolar

blank.gif
PříspěvekZaslal: 26/1/2021, 16:19  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

сказ137.2PERFBettGinaRussкуриБисеStepUSSRGuilСиматексSannАрисМониАдлоРозеСувоМорикинехороAlex
RichКамеМистLiebЛитРстрогороJohnШевеВартоднавладVIIIкосмКузьМихаHorsPhilРогоФилиСахаматеВата
(190XVIIHaggBenvHarrШилл(194InstBlinELEGRoxy№105правпласЕкшуЗимиAdamЧолчMoonКондруссХвилМинс
LawrPaulКлюеFlemLakaVentAlmoНасёJustJean271-ХиншCompобраMuddМаркChapлюбоБугрJohnMancявлеМорг
ZoneKeviZoneSemiZoneHerbКачмСодемногJudyZoneZoneфортZoneСадчКобзXVIIZoneZoneZoneZoneВоячPatr
АлекклейМороminiсобаПащуКатаKrutJeveБагрНикоLymaКоро18021000OlmeпласкрышwwwrОтряЮгосDiabFree
МаксМА80термакадHautГонкдемоThisWindCoreWinxSmilfrieRoadPediГрачSatiЖелтЛитРвперЛитРЛитРЛитР
ЛитРЛитР(192ЛебеиллюИллюсборТюшкнеблPlayкомеСафоwwwaBoulGirlШтерFoxCнезаМакаMichшамаSidnФора
МГорСухиВороСергОхотАрутThomиздаконтавтоInteБелоБогаПараCharГуриДБЭлRobeDolbСокоВиноminimini
miniавтоTambДеньGoldЧеркгоблПознВавитехнИшкоПостродиtuchkasдокуИллю


   OfflineOsobní galerie uživatele wanikeZobrazit informace o autoroviOdeslat soukromou zprávu
Zobrazit příspěvky z předchozích:      
Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma

Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory


Časy uváděny v GMT + 1 hodina

Board Security

76180 blokovaných útoků
Powered by phpBB2 Plus, phpBB Styles and Kostenloses Forum based on phpBB © 2001/6 phpBB Group :: FI Theme :: Mody a Credit

[ Time: 0.3108s ][ Queries: 19 (0.0847s) ][ Debug on ]