Před časem jsem se v sekci „Spojenecké ofenzívy“ rozkecal o činnosti Brazilského expedičního sboru na italské frontě na přelomu let 1944/45. A myslím, že by bylo jen správné, kdybych se zmínil i o brazilských námořnících a jejich lodích.
Největšími jednotkami, které brazilské námořnictvo v první polovině dvacátého století mělo, byly dvě bitevní lodě třídy Minas Gerais (Minas Gerais a Sao Paulo). Obě lodě si brazilská vlády objednala ve Velké Británii, stavba byla zahájena v roce 1907 v loděnicích Elswick (Minas Gerais) a Barrow (Sao Paulo). O dva roky později byly obě lodi hotovy, do služby byly zařazeny v roce 1910. Jen jejich samotná existence vyvolala v Latinské Americe menší závody ve zbrojení – pokud si chtěly Argentina a Chile udržet své dosavadní postavení lokálních velmocí, musely mít bitevní lodě taky. Lodě třídy Minas Gerais byly – dá se říci – standartními moderními dreadnaughty své doby. Vyzbrojeny byly dvanácti 305 mm děly, pomocnou výzbroj tvořilo dvacet dva 120 mm děl a osm 76 mm děl. I rychlost byla na tu dobu slušná, činila 21 uzlů. Zkrátka – v Jižní Americe do té doby nikdo nic takového neměl. Ale to nebylo všechno. Když Argentina zvedla hozenou rukavici a v USA objednala dvě lodě třídy Rivadavía (větší, rychlejší, lépe vyzbrojené a lépe pancéřované než Minas Gerais), Brazílie se pokusila o trumf v podobě ještě větších lodí třídy Rio de Janeiro a superbitevních lodí třídy Riachelo. Avšak na Minas Gerais došlo 22. listopadu 1913 ke vzpouře námořníků (zabili mj. i kapitána) a to mělo za následek pokles politické podpory námořnictva. Vláda následně další v Británii rozestavěnou loď (Rio de Janeiro) nabídla k prodeji a stavba Riachela vůbec nebyla započata. Ozvalo se Turecko, Brazilci jim Rio de Janeiro ochotně prodali a Angličané ji dokončovali již pod názvem Sultan Osman I. Leč do začátku První světové bitevník dokončen nebyl, a protože se Turecko ve válce přidalo k Centrálním mocnostem, byla loď nakonec zařazena do britského námořnictva pod názvem Agincourt. Jo, někdy se zkrátka vyplatí být námořní velmocí – admirálové pak můžou mít lodě, které zaplatil někdo jiný…
Rio de Janeiro, alias Sultan Osman I., alias Agincourt
Zpět k Minas Gerais a Sao Paulu. Brazilci záhy zjistili, že jedna věc je si takové obry koupit, a něco úplně jiného je udržovat je ve stoprocentním provozuschopném stavu. Na údržbu zkrátka někdy bylo, někdy nebylo a obě lodě začaly postupně chátrat. V roce 1917 Německo vyhlásilo neomezenou ponorkovou válku, a to mělo ten následek, že Brazílie - podobně jako o 25 let později - po krátkém váhání vstoupila do války na straně Dohody. Jak Minas Gerais, tak Sao Paulo měly být nasazeny v Evropě, ale právě pro zanedbanou údržbu odpluly nejdříve do oprav v USA a válka skončila dřív než byly bojově nasazeny. Údržba – neúdržba pak pokračovala i nadále, ale ještě v letech 1934-37 dostalo námořnictvo dost peněz na to, aby Minas Gerais prošla celkovou generálkou a nejen to – zbylo i na přestavbu z uhelného na naftový pohon. Sao Paulo už na tom byla technicky tak zle, že za podobnou přestavbu nestála, navíc bylo její jméno „poskvrněno“ další vzpourou z roku 1924, kdy námořníci vztyčili na lodi rudou vlajku a dokonce stříleli z cvičného děla po svých kamarádech na Minas Gerais!
Nicméně i tak měla Brazílie v době svého vstupu do Druhé světové (srpen 1942) ve stavu námořnictva dvě bitevní lodi, a kde jsou bitevní lodi, tam jsou i křižníky, torpédoborce, ponorky a další plavidla. I tohle všechno Brazilci samozřejmě měli. Křižníky měli dva. Byly to postarší typy z roku 1909, jmenovaly se Bahia a Rio Grande do Sul. Oba byly opět výrobkem britských loděnic Elswick a za Druhé světové byly už také dávno zastaralé. Přesto se konce války dožily v činné službě, leč křižník Bahia 4. července 1945 z nezjištěných příčin explodoval - zahynulo 294 námořníků. Rio Grande do Sul ho o moc déle nepřežil a šel do šrotu v roce 1948.
Na začátku války dále Brazilci disponovali šesti zastaralými torpédoborci třídy Para a jedním ještě horším třídy Popoise. Tyhle lodě se v té době nehodily už ani pro výcvik, byly víceméně jen na obtíž, a tak šly do šrotu ještě před rokem 1945. Přesto Brazílie moderní torpédoborce měla a nebylo jich zrovna málo. V roce 1938 zakoupila vláda šest britských torpédoborců třídy H (Jaguaribe, Japura, Javary, Jurua, Juruena a Jutahy), dále v letech 1943/44 brazilské námořnictvo zařadilo do služby tři torpédoborce třídy Marcilio Dias (Marcilio Dias, Mariz e Barros a Greenhalgh) a v letech 1943/46 vstoupila do služby další šestice torpédoborců třídy Acre (Acre, Ajuricaba, Amazonas, Apa, Araguary a Araguara). V letech 1944 – 45 si Brazilci koupili od USA osm eskortních torpédoborců třídy DET (Babitonga, Baependi, Bauru, Beberibe, Benezente, Bertioga, Bocaina a Bracui).
Dále Brazilci disponovali několika ponorkami. Ta nejstarší se jmenovala Humaita, byla zakoupena v Itálii u firmy OTO (třída Ballila) a sloužila v letech 1929 – 51. Asi se osvědčila, protože v letech 1936 – 37 zakoupila brazilská vláda u stejné firmy další tři kousky (Tupi, Timbira a Tamoio), které sloužily až do roku 1960.
Pro boj s ponorkami v pobřežních vodách sloužilo šest vyzbrojených civilních trawlerů hrdě zvaných „korvety třídy Henrique Dias“. Počítám, že se také osvědčily, protože byly ze služby vyřazeny až v roce 1960. Mno a teď bych to už snad mohl vzít trochu „hopem“. Brazilci dále měli tyto menší válečné lodě: Stíhač ponorek Rio Pardo (20 uzlů, 20 mm kanón), šestnáct stíhačů ponorek tříd PC a SC (z USA), šest minonosek třídy Carioca (14 uzlů, 2 x 102 mm kanón, 4 x 20 mm kanón, 50 min, stovka mužů posádky), říční dělový člun Paraguacu a další menší pomocná plavidla.
Zkrátka asi takhle: Brazilské námořnictvo na jednu stranu disponovalo několika zastaralými a prakticky nepoužitelnými většími jednotkami, na druhou stranu mělo poměrný dostatek menších a relativně moderních lodí, které se znamenitě hodily pro ochranu obchodních konvojů a pro válku proti ponorkám. A především díky nim se Brazílie těšila v táboře Spojenců poměrně značnému respektu. Americké a britské námořnictvo mohlo do značné míry přenechat starost o námořní trasy v jižním Atlantiku Brazilcům a takto ušetřené protiponorkové lodě použít jinde. Dále bych z válečných operací asi měl ještě připomenout symbolickou účast několika brazilských lodí při invazích do Afriky a Itálie.
A teď něco málo pro milovníky technických dat
Bitevní lodě třídy Minas Gerais:
Výtlak: 21 200 tun
Délka: 165,8 metru
Šířka: 25,3 metru
Ponor: 7,6 metru
Výzbroj: 12 x 305 mm (šest dvoudělových věží), 22 x 120 mm, 8 x 76 mm
Maximální rychlost: 21 uzlů
Posádka: 900 mužů
Torpédoborce třídy Marcilio Dias:
Výtlak: 2 200 tun
Délka: 108,8 metru
Šířka: 10,6 metru
Výzbroj: 4 x 127 mm, 4 x 40 mm, 4 x 20 mm, 4 x torpédomet
Maximální rychlost: 36,5 uzlu
Posádka: 190 mužů
Torpédoborce třídy Acre:
Výtlak 1 800 tun
Délka: 98,45 metru
Šířka: 10,67 metru
Výzbroj: 4 x 127 mm, 2 x 40 mm, 4 x 20 mm, osm vrhačů hlubinných bomb
Maximální rychlost: 35,5 uzlu
Posádka: 150 mužů
Ponorky třídy Tupi:
Výtlak: 620 tun/853 tun
Délka: 60 metrů
Šířka: 6,4 metru
Pohon: 2 x diesel (1 350 HP), 2 x elektromotor (800 HP)
Maximální rychlost: 14/7,5 uzlu
Posádka: 42 mužů
Ve stručnosti ještě zmíním osudy brazilského námořnictva po válce. V následujících desetiletích byly postupně všechny zmi?ované lodě vyřazeny ze služby a nahrazeny jinými. Nejdéle sloužil torpédoborec Acre – až do roku 1974. Tajemstvím je dodnes zahalen osud bitevní lodi Sao Paulo. V roce 1951 byla odstrojena a prodána do Anglie do šrotu. Dva remorkéry ji vlekly přes Atlantik, až se v noci ze 4. na 5. listopad Sao Paulo v bouři u Azorských ostrovů utrhla a i s osmi muži na palubě zmizela neznámo kam. Několikatýdenní pátrání zůstalo bezvýsledné. Někteří experti soudí, že se potopila, jiní tvrdí, že to nebylo možné, a že ji mořské proudy vyvrhly kdesi na opuštěném pobřeží. Těžko říct.
V současné době v brazilském námořnictvu slouží na padesát tisíc mužů a žen na osmdesáti devíti lodích. Námořní letectvo disponuje stovkou letadel. Chloubou brazilských námořníků byly až donedávna opět lodě nesoucích jména Minas Gerais a Sao Paulo. Nejsou to však už lodě bitevní, ale letadlové. Minas Gerais, postavená v roce 1945 sloužila do roku 1956 v britském námořnictvu pod jménem Vengeance, v roce 2000 k ní přibyla Sao Paulo, původně francouzská Foch z roku 1957. V roce 2004 byla Minas Gerais vyřazena. Dále mají Brazilci ve službě řadu torpédoborců, fregat, korvet, hlídkových člunů a dokonce i pětici ponorek. Pro matnou představu, jak na tom Marinha do Brazil momentálně je (řekl bych, že celkem dobře), namátkou uvedu technické parametry korvet třídy Inhaúma ( ve službě momentálně Inhaúma, Jaceguay, Julio de Noronha a Frontin)
Výtlak: 1970 tun
Délka: 95,8 metru
Šířka: 11,4 metru
Ponor: 5,3 metru
Rychlost: 27 uzlů
Dosah: 4 000 námořních mil
Výzbroj: čtyři protiletadlové řízené střely Aerospatiale MM 40 Exocet, jedno dělo Vickers 115 mm Mk 8, dvě děla Bofors 40 mm, dva trojhlavſové torpédomety 324 mm Mk 32, dva vrhače klamných cílů Plessey Shield a jeden vrtulník, a to buď Westland Super Lynx SAH-11 nebo Aerospatiale UH-12
Detekční prostředky: hladinový vyhledávací radar Plessey ASW 4, navigační radar Kelvin Hughes typ 1007, střelecký radar Selenia Orion RTN 10X a jeden trupový aktivní sonar Atlas Elektronik DSQS-21C
Minas Gerais první
Minas Gerais druhá, právě vyplouvá na svou poslední cestu – do Indie, do šrotu. Únor 2004
_________________ Hádat se na internetu je jako závodit na paralympiádě. I když vyhraješ, pořád jsi debil.
Naposledy upravil Destroyman dne 19/10/2009, 08:16, celkově upraveno 10 krát
norad Anonymní
1.00 Sigidolar
S tím zmizením Sao Paula je to hodně divné. Verzi o potopení moc nevěřím, mnohem menší remorkéry tu bouři přežily v podstatě bez následků (spíš si myslím že ji to vyvrhlo někde na pobřežní útesy a vlny ji postupně rozbily). Se špatným počasím se na cestě totiž počítalo (aby ne, severní Atlantik a listopad je hodně nepříjemná kombinace) a tak byla loď utěsněna a všechny otvory v trupu, v palubách a na nástavbách byly zavařeny. Co jsem četl, tak ta osmičlenná posádka se do lodi ani neměla jak dostat, celou cestu měli přežít na můstku v luxusním admirálském apartmá. Jejich úkolem vlastně bylo jen hlídat vlek a v případě přetržení lan měli pomoci s natažením nových.
A v noci se najednou loď utrhla z vleku a byla fuč. Desítky lodí a námořní letectvo několika států propátraly v průběhu několika týdnů tisíce čtverečních mil a nic. Zmizela i se svojí osádkou.
Naposledy upravil norad dne 22/5/2008, 15:52, celkově upraveno 1 krát
Destroyeru píšeš fakt dobre. Moje znalosti ohladne brazílskeho námorníctva boli nulové a je pre m?a zaujímavé dozvedieť sa niečo viac. Ohladne strácania lodí silu oceánu som zažil a je to niečo ohromné nakolko som to pocítil na malom člne a vedla stojace bojové plavidlá nemecka a francúzska mali tiež dosť práce, takže stratiť sa nieje nič ťažké.
O Brazilském námořnictvu jsem také neměl ani tušení.
Jinak na lodi jedu tak maximálně Berounku, ale také se dokážeme ztratit - to když jdeme v noci z hospody a nemůžeme najít stany.
_________________ Kdo se směje naposled, ten má dlouhé vedení!!
Nie námorník som neni, len som bol na dovolenke v indickom oceáne a cestou na jeden ostrovček kde mali také velké korytnačky sa zrazu prihnala búrka a mal som o atrakciu viac našťastie ako prišla tak rýchlo aj doznela.
len som bol na dovolenke v indickom oceáne a cestou na jeden ostrovček kde mali také velké korytnačky sa zrazu prihnala búrka a mal som o atrakciu viac
No páni!
Nechceš o tom napsat víc do sekce "tipy na výlet"? My se tam píšem s takovejma akcema, při kterejch je jediný nebezpečí, že se někde ožerem a ty máš v rukávu historky jak od Forsytha...
_________________ Hádat se na internetu je jako závodit na paralympiádě. I když vyhraješ, pořád jsi debil.
Zobrazit následující téma Zobrazit předchozí téma Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru Nemůžete hlasovat v tomto fóru Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory
Kalendář 
