Obsah fóra Portál Vojna.net Portal
 FAQ  •  Hledat  •  Možnosti  •  Uživatelské skupiny  •  Registrace  •  Profil  •  Soukromé zprávy  •  Přihlášení
Kalendář 
Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma

Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma
Autor Zpráva
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 5/6/2008, 11:07  Předmět:  Seiner Majestät Unterseeboot 20 Odpovědět s citátemDolůNahoru

Seiner Majestät Unterseeboot 20


V roce 1911 sestrojila firma Whitehead se sídlem ve Fiume (dnešní Rijece) s pomocí licenčních patentů americké firmy Holland ponorný člun a nabídla jej rakousko-uherskému válečnému námořnictvu. To však ve stejné době testovalo výrobky firem právě Holland a dále Lake a Germania a o Whiteheadovu ponorku nejevilo zájem. Proto se firma poohlédla po odbytu v zahraničí a získala zakázku na výrobu tří ponorek pro Dánské válečné námořnictvo. Whiteheadův vynález tak dostal i dánské jméno – pobřežní ponorka třídy Havmanden. Firma Whitehead pak prozatím přestala zkoušet štěstí na nabitém ponorkovém trhu a věnovala se výrobě torpéd, na které měla v Rakousku-Uhersku monopol.
Když vypukla První světová válka, byly to k překvapení všech válčících stran právě ponorky, které se ukázaly být strašnou zbraní. K. u K. Kriegsmarine okamžitě začala shánět další a další ponorné čluny kde se jen dalo. Kdosi si pak vzpomněl, že v Rijece dosud zahálí projektová dokumentace, strojní vybavení i kvalifikovaní dělníci, a tak bylo rozhodnuto o objednávce deseti ponorek třídy Havmanden, které se mezitím v Dánsku celkem osvědčily (sloužily tam až do konce dvacátých let). Věc však měla jeden malý háček. Firma Whitehead měla stále licenční smlouvy s firmou Holland, a tak bylo nutno dosud neutrální Američany z projektu nějak šikovně vymanévrovat. Vše se vyřešilo hezky řízně a po vojensku. Do Rijeky přijel důstojník štábu válečné flotily a veškerou technickou dokumentaci okamžitě zrekvíroval. V dubnu 1915 byl úředně zaregistrován zbrusu nový podnik Ungarische Unterseebootbau AG, který však ve skutečnosti disponoval strojním parkem i zaměstnanci právě firmy Whitehead. A pak že tunelování je vynález konce dvacátého století…
Původně zamýšlená stavba deseti kusů byla pak zredukována na čtyři (vyráběly se již modernější typy a materiálních zdrojů bylo málo) a po obvyklých tahanicích, které odnepaměti provázejí lukrativní vojenské zakázky bylo rozhodnuto, že U-20 a U-23 budou postaveny v Seearsenalu v Pule a U-21 a U-22 v loděnicích v Rijece. Maďarští poslanci a průmyslníci si pak s velkým křikem vydupali, že přibližně dvě třetiny materiálu byly dodány z Maďarska, o zbytek se podělily firmy z Rakouska a Čech.
Stavba U-20 začala 29. září 1915, avšak téměř od počátku měla zpoždění, protože maďarský průmysl jaksi „nestíhal“. Ke spuštění na vodu tak došlo až téměř o rok později - 18. září 1916. Leč technický vývoj šel dopředu mílovými kroky a dá se říci, že U-20 byla zastaralá ještě než byla uvedena do služby. Především jednomotorová koncepce byla v té době už tak trochu mimo. Možná právě proto byl tento typ „havmandenek“ aspo? vybaven novým a velice silným dieselovým motorem MAN. Bohužel se ukázalo, že tento motor je silný až moc. Teoreticky se sice mohla relativně malá ponorčička hnát po hladině až třináctiuzlovou rychlostí (rychlejší ponorku měli v té době Rakušané jen jednu – U-14 ), ale provoz v této rychlosti celý člun tak rozvibrovával, že citlivější zařízení trpěla častými poruchami - o pohodlí posádky ani nemluvě. To v praxi znamenalo, že „havmandenky“ jen málokdy pluly větší rychlostí než osm uzlů. Další slabinou byla chabá a uprostřed války už dávno překonaná výzbroj. Pouhé dva torpédomety navíc bez rezervních torpéd (víc se jich dovnitř prostě nevešlo) – to bylo hodně málo. Snad i proto byla již během stavby zamítnuta původně plánovaná hladinová kulometná výzbroj a nahrazena tehdy běžným lodním rychlopalným 47 mm kanónem Škoda. Ten byl časem ještě vyměněn za mohutnější – a opět škodovácký kanón L/26 ráže 75 mm. Zásoba nábojů pro dělo však činila pouhých 30 kusů - víc se jich do ponorky zkrátka nacpat nedalo.

U-20 ve stavbě


Image


U-20 při spouštění na vodu


Image


Ale abych jen nehaněl, „havmandenky“ měly i určité zajímavé a jinde nevídané technické zvláštnosti. Od počátku byly projektovány jako „pobřežní“ a tudíž se počítalo s jejich nasazením v mělkých vodách. „Havmandenky“ byly pod vodou neuvěřitelně obratné, a to především díky malému přídavnému napříč umístěnému lodnímu šroubu na zádi. Laicky řečeno: U-20 se dokázala na místě otočit o 360 stupſů.
Jak jsem již psal výše, na vodu byla U-20 spuštěna v září 1916, ale do služby byla uvedena až 20. října 1917. Co bylo příčinou takových průtahů? Tak především15. března 1917 se U-20 při zkušební plavbě srazila s lehkým křižníkem Admiral Spaun a musela do oprav.

U-20 po srážce s křižníkem Admiral Spaun


Image


Dalšími důvody byla celá řada drobných, ale o to nebezpečnějších závad způsobených maďarským (a tudíž politicky nedotknutelným) šlendriánem a fušerstvím. Například U-22 se díky netěsnícímu ventilu jedné balastní nádrže sice pomalu, ale s o to větší jistotou potopila přímo v přístavu!
Problémy se zmetkovitostí pokračovaly i poté, co byly „havmandenky“ převzaty do služby. Například U-21 se jako první „havmandenka“ vydala na bojovou plavbu do Jónského moře a - za pár hodin byla zpátky. Důvod? Kvůli netěsnícímu poklopu na věži se nemohla ponořit…
Admiralita tak volky nevolky musela řešit závažný problém – k čemu jsou ty nespolehlivé zmetky vlastně dobré a k čemu by se vůbec daly využít. Nakonec bylo rozhodnuto, že budou operovat výhradně v Jadranu, aby to v případě nějaké té nečekané závady měly domů „kousek“. Jenže! Válečná situace na Jadranu byla tehdy taková – ehm - poněkud zvláštní. Italové se Rakušanů báli jako čert kříže a pokud to nebylo vyloženě nutné, neopouštěli své dobře chráněné přístavy. Jedinou výjimkou byly občasné akce italských ponorek nebo torpédových člunů MAS – tedy plavidel malých, levných a v podstatě postradatelných. Současně však Italové považovali Jadran za jakýsi svůj rybník a vytrvale politicky torpédovali jakékoli francouzské, britské i americké návrhy o pomoc a převzetí iniciativy na tomto válčišti. To v důsledku znamenalo, že na Jadranu se pro ponorky jen málokdy naskytla příležitost k útoku, protože jim jaksi chyběl nepřítel.
Samotná U-20 byla pro případ, že by se Italové přece jen na nějakou akci zmohli, přidělena k ochraně Terstu. Občas z vlastní iniciativy velitele - který chtěl napodobit některý ze svých velkých vzorů - vyrážela k výpadům do okolí Benátek, kde sice nikdy nenašla cíl, ale svou přítomností aspo? Italy tak trochu strašila. Na podobnou plavbu vyplula U-20 i 3. července 1918. Druhý den ji u ústí řeky Tagliamento ze vzdálenosti 600 metrů torpédovala italská ponorka F 14 a U-20 šla ke dnu i s celou posádkou. Byla to jediná rakousko-uherská ponorka, která byla potopena jinou ponorkou. Je zvláštní shodou okolností, že o deset let a jeden měsíc později - 6. srpna 1928 - byla i F 14 potopena, a to u Puly po srážce s torpédoborcem Giuseppe Missori. Člověka tak maně napadá ono kozinovské: „Lomikare, Lomikare... do roka a do dne...“
U-20 pak celé desítky let ležela na dně. Poloha vraku byla sice dobře známa, ale nikdo se o něj nezajímal. Rakousko-Uhersko se rozpadlo a vlády nástupnických zemí – Československo nevyjímaje – pranic nezajímal podmořský hrob jejich námořníků. Teprve na počátku šedesátých let se o U-20 začali zajímat Italové. Důvodem však nebyla ani pieta, ani zájem o historii, ale docela obyčejný obchod. V té době začaly růst ceny šrotu a pěkných pár tun oceli a barevných kovů nehluboko pod hladinou – to byly celkem snadno vydělané peníze. Nakonec byla U-20 v roce 1962 vylovena firmou Schuberti & Sponza, a to přimělo Rakušany, aby si aspo? oni vzpomněli na svou minulost. Ostatky námořníků byly se všemi náležitými poctami pohřbeny na vojenském hřbitově ve Víde?ském Novém městě (Wiener Neustadt) a věž ponorky byla zakoupena do sbírek Heeresmusea ve Vídni, kde je k vidění dodnes. Zbytek U-20 skončil ve šrotu.

Výtlak: 173/210 tun
Motory: Diesel/elektro – 450/300 HP
Maximální rychlost: 13/9 uzlu
Posádka: 18 mužů
Výzbroj: popsána v článku

Velitelé: Klemens Ritter von Bézard (28.5. 1916 – 14.4. 1917), Franz Rzemenowsky von Trautenegg (28.7 1917 – 29.11 1917), Hermann Rigele (29.11 1917 – 11.3. 1918), Ludwig Müller (11.3. 1918 – 4.7. 1918)

Na palubě U-20 4. srpna 1918 zahynuli tito námořníci (hodnosti uvádím dobové, jejich ekvivalent do češtiny ZDE ): Linienschiffsleutnant Ludwig Müller, Fregattenleutnant Zdeněk Bělský, Fregattenleutnant Johann Sentner, Elektromaat Josef Černý, Maschinenquartiermeister Josef Fahrenberger, Margast Minenvormann Josef Koc, Maschinengast Kurt Kretschmer, Matrose Ludwig Langhans, Quartiermeister Torpedoinstruktor Franz Miheva, Maschinenquartiermeister Pajor Gerö, Elektromaat Norbert Retuhnsig, Bootsmannsmaat Telegraphist Fritz Schmidt, Bootsmannsmaat Torpedoinstruktor Anton Slosu, Elektromaat Lothar Souschek, Bootsmannsmaat Torpedomeister Johann Svoboda, Maschienenmaat Rudolf Tomay, Matrose Torpedovormann Franz Wildner a Maschienenmaat Karl Witt

Věž U-20


Image


Image


Image


Dělo z U-20


Image


Dělo z U-20 je dost možná součástí památníku v italském Sangimianu. Ten památník je ale celý jakýsi popletený. Podle štítku to má být dělo z U-41, která potopila křižníky Léon Gambetta a Giuseppe Garibaldi. Ve skutečnosti Giuseppe Garibaldi potopila Singuleho U-4, Léon Gambetta šel ke dnu torpédy Trappovy U-5. Já bych si tipnul, že je to dělo právě z U-20.


Image


Image


Image


Pánové Sponza, Schuberti a trup U-20


Image




Naposledy upravil Destroyman dne 14/10/2009, 10:43, celkově upraveno 14 krát
  
rudel
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 5/6/2008, 11:43  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

No veru škoda pe?azí, nič to nepotopí skôr sa to potápa samé. Very Happy


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 5/6/2008, 12:26  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Rudel: Myslíš tu U-22, co se potopila v přístavu? Neboj, oni si ji zase vylovili. Akorát veškerá elektrika byla v háji Confused


  
rudel
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 5/6/2008, 12:54  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Jo akurát píšem ten eben emael tak som trocha mimo ale bude to ona, to taliáni maliv tom jadrane aspo? zopár slušných operácií sice niektoré až na konci prvej svetovej ale zato prelomové, taký útok na prístav Pula riadeným torpédom Mignatta sa takurčite dá označiť.


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 5/6/2008, 13:27  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Nojo, on ten útok mignattou dodnes vyvolává spory. Italové samozřejmě tvrdí, jaká to byla bezva operace, jiní zase, že to byl spíš teroristický útok.
Fakt je, že císař Karel I. asi den předtím daroval flotilu nově vznikající Jugoslávii (a samozřejmě o tom informoval světovou veřejnost), Horthy sundal válečnou vlajku a všichni slavili mír. A pár hodin nato Italové vtrhli do přístavu, "nevšimli" si, že ho nikdo nehlídá, že město je mírově osvětlený, a že se z lodí rozléhá řev a zpěv opilých námořníků. Těžko uvěřit, že by v italském námořnictvu sloužili slepí a hluší muži... Spíš to vypadá na pomstu za to, že Taloši se Rakušáků celou válku báli a současně pohrozili Jugoslávcům, aby si eventuálně nevyskakovali.


  
rudel
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 5/6/2008, 14:40  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Jo kur?a vidíš *prostitútka* mne to dneska nemyslí na túto skutočnosť som úplne zabudol, ale riadené torpéda - míny mali potom v talianskom námorníctve celkom dobré výsledky.


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 5/6/2008, 14:47  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

rudel napsal:
riadené torpéda - míny mali potom v talianskom námorníctve celkom dobré výsledky.

Přesně tak. Však si s nima Angličani užili svý. Twisted Evil


  
rudel
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 5/6/2008, 14:56  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

No jedna historická paralela sa tu dá nájsť, talinskym bojovím lodiam sa ani v druhej svetovej moc z prístavou nechcelo, ale angláni im celkom názorne ukázali, že to ich moc neochráni. Twisted Evil


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 5/6/2008, 15:38  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Jo, oni ti Italové měli fakt zvláštní mentalitu. Utratí miliardy lir na stavbu dost povedený a silný flotily, chvilku s ní machrují, ale když mají předvést k čemu ji vlastně dělali, tak nedělají nic. Povím ti o nich zajímavou, trochu legrační historku:
Těsně po WW1 Italové vstoupili do Puly a nijak se netajili tím, že všechny válečný lodě, co tam jsou, si seberou. Flotila sice oficiálně patřila Jugoslávii a Srbsko i Černá hora byly za války spojenci Italů, ale to jim vůbec nevadilo. Prostě tvrdili, že si to vezmou a čekalo se jen na potvrzení z mírový konference ve Versailles.
To se Jugoslávcům vůbec nelíbilo a chtěli si aspo? nějakou tu loď nechat. Šli tedy za českými námořníky, kteří se chystali domů a požádali je o pomoc. Ti své bývalé kolegy nenechali ve štychu a společně v podstatě ukradli bitevní lodě Radetzky a Zrynyi (na tu dobu pořád ještě slušný obrněnce). Italové proti tomu nijak nezasáhli, přitom času měli dost - ono to chvilku trvá než se jen roztopí kotle. Takže Jugoslávci a Češi vypluli z Puly a pod československou vlajkou (!!!!!) mířili do Splitu. Tam totiž nebyli Italové, ale Američané a námořníci doufali, že jim pomůžou.
Italové se mezitím vzpamatovali, a protože měli na moři shodou okolností zrovna nějakou loď, poslali jí rádiem rozkaz, aby obě lodě zastavila, a aby je nějak dostala zpátky. Ta italská loď obě bitevní lodě opravdu dohonila a mávala na ně praporkovou abecedou, aby zastavili. Jenže Jugoslávci a Češi se s nima nebavili a jen začali otáčet dělový věže a výhružně mávali dělama nahoru a dolů. Italové si okamžitě sbalili svý vlaječky a hrdinně mazali pryč.
Ve Splitu byly posádky obou lodí nadšeně přivítány, a to jak domorodci, tak Američany, kteří Italy asi taky moc rádi neměli. Češi se pak sebrali a jeli domů. Pokoření Italové mezitím samozřejmě spustili ohromnej diplomatickej bengál a chtěli lodě zpět. Na to konto se dohodli Jugoslávci s Američanama. Na obou lodích byla vztyčena americká vlajka a tím byly de facto i de iure zařazeny do US Navy. Čekalo se, že to Italům zavře hubu a po nějakém čase budou lodě Jugoslávcům vráceny. Jenže Italové řvali dál, takže nakonec to prezidenta Wilsona přestalo bavit a Italové je zpátky přece jen dostali.
No, řekl bych, že za to neúnavný řvaní si je snad i zasloužili. Very Happy

bitevní loď Radetzky

Image


  
rudel
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 5/6/2008, 16:31  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Dobrá príhoda Very Happy Very Happy Ináč čechoslováci lúbili všeličo povystrájať. kam na takéto super story chodíš?


  
Morybundus
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 5/6/2008, 21:09  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Destroy má monopol na takové příhody Smile Smile
Jinak bomba Wink


  
Martas2411
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 6/6/2008, 08:53  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

Perfektní článek,kdysi jsem si v knihovně pujčil tu Bitvu o Jadran,skvělá kniha a docela mě udivilo kolik sloužilo českých námořníku na ponorkách a v námořnictvu obecně.Dokonce tam by i nějaký velitel ponorky Čech nebo Rakušan s českým jménem.Třeba na křižníku Zenta sloužilo hodně našich námořníku .Zentu ale potopili spojenci a z 312 námořníku doplavalo ke břehum Černé hory jen 139.Zbylých 173 námořníku zemřelo.Otázkou však je kolik námořníku padlo v boji a kolik se utopilo,neboť francouzsko -britská flotila po boji v klidu odplula a nechala topící se námořníky bez pomoci.


  
Destroyman
Anonymní






1.00 Sigidolar

PříspěvekZaslal: 6/6/2008, 08:55  Předmět:  (Žádný předmět) Odpovědět s citátemDolůNahoru

No, když člověk na tuhle historku narazí, tak si ji i zapamatuje. Vždyť to bylo poprvé a naposledy v dějinách, kdy pluly po moři bitevní lodě pod čs. vlajkou... Wink
Co by za to třeba Poláci dali!!! Mr. Green


  
Zobrazit příspěvky z předchozích:      
Odeslat nové témaOdpovědět na téma Zobrazit předchozí témaPoslat email příteli.Seznam uživatelů, kteří vidělit tento příspěvekUložit toto téma jako souborPrintable versionSoukromé zprávyZobrazit následující téma

Zobrazit následující téma
Zobrazit předchozí téma
Nemůžete odesílat nové téma do tohoto fóra
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete hlasovat v tomto fóru
Nemůžeš připojovat soubory k příspěvkům
Nemůžeš stahovat ani prohlížet přiložené soubory


Časy uváděny v GMT + 1 hodina

Board Security

58176 blokovaných útoků
Powered by phpBB2 Plus, phpBB Styles and Kostenloses Forum based on phpBB © 2001/6 phpBB Group :: FI Theme :: Mody a Credit

[ Time: 0.2119s ][ Queries: 19 (0.0501s) ][ Debug on ]